Zdroje atlasu
Odborné zdroje použité na webu.
Prohledejte články, knihy, databáze a faunistické práce. U každého záznamu najdete profily a kapitoly, které jej používají. Fotografie a jejich licence jsou v samostatném přehledu.
Bibliografie
Odborné a datové zdroje
Hledejte podle autora, názvu, roku, DOI, druhu nebo tématu. U každé shody uvidíte, kde je zdroj na webu použitý.
GBIF Maps API v2 a databáze výskytových záznamů. Global Biodiversity Information Facility.
Otevřená mapová vrstva záznamů s geografickými souřadnicemi; není úplnou mapou současného rozšíření ani početnosti.Použito v 36 profilech:Anergates atratulus · mravenec bachratýBothriomyrmex communista · mravenec komunníBothriomyrmex corsicus · mravenec korsickýCamponotus aethiops · mravenec osmahlýCamponotus piceus · mravenec smolnýDalších 31
Dolichoderus quadripunctatus · mravenec čtyřskvrnnýFormica bruniFormica foreli · mravenec ForelůvFormica gagates · mravenec lesostepníFormica lemani · mravenec LémanůvFormica lusaticaLasius alienus · mravenec odlišnýLasius austriacus · mravenec rakouskýLasius bicornisLasius meridionalisLasius mixtus · mravenec chladnomilnýLasius myopsLasius nitidigasterLasius paralienusLasius psammophilus · mravenec pískomilnýLasius reginaeLasius sabularum · mravenec písčinnýLasius umbratus · mravenec stínomilnýMyrmica curvithoraxMyrmica deplanata · mravenec rovinnýMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviMyrmica sulcinodis · mravenec rýhovanýMyrmoxenus ravouxiPlagiolepis pygmaea · mravenec titěrnýPlagiolepis taurica · mravenec vídeňskýPlagiolepis xeneStrongylognathus kratochvili · mravenec KratochvílůvTapinoma erraticum · mravenec potulnýTapinoma subborealeTemnothorax nadigiGBIF Occurrence Search API. Global Biodiversity Information Facility.
Dynamické vyhledávání zveřejněných výskytových záznamů. Celkový počet zahrnuje i doklady bez souřadnic; filtr hasCoordinate ukazuje jen záznamy použitelné v mapě. Ani jeden údaj neměří početnost nebo úplnou obsazenost území.Použito v 38 profilech:Anergates atratulus · mravenec bachratýBothriomyrmex communista · mravenec komunníBothriomyrmex corsicus · mravenec korsickýCamponotus aethiops · mravenec osmahlýCamponotus atricolorDalších 33
Camponotus piceus · mravenec smolnýDolichoderus quadripunctatus · mravenec čtyřskvrnnýFormica bruniFormica foreli · mravenec ForelůvFormica gagates · mravenec lesostepníFormica lemani · mravenec LémanůvFormica lusaticaLasius alienus · mravenec odlišnýLasius austriacus · mravenec rakouskýLasius bicornisLasius meridionalisLasius mixtus · mravenec chladnomilnýLasius myopsLasius nitidigasterLasius paralienusLasius psammophilus · mravenec pískomilnýLasius reginaeLasius sabularum · mravenec písčinnýLasius umbratus · mravenec stínomilnýMyrmica curvithoraxMyrmica deplanata · mravenec rovinnýMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviMyrmica lobicornis · mravenec výběžkatýMyrmica sulcinodis · mravenec rýhovanýMyrmoxenus ravouxiPlagiolepis pygmaea · mravenec titěrnýPlagiolepis taurica · mravenec vídeňskýPlagiolepis xeneStrongylognathus kratochvili · mravenec KratochvílůvTapinoma erraticum · mravenec potulnýTapinoma subborealeTemnothorax nadigiGBIF Species API a Species Match. Global Biodiversity Information Facility.
Rozhraní pro taxonové záznamy, vyhledávání jmen a shodu s GBIF Taxonomic Backbone. Chybějící přímá shoda může skončit jen na vyšším taxonu a nesmí být zaměněna za důkaz absence druhu.Darwin Core Maintenance Group. Darwin Core Quick Reference Guide. Biodiversity Information Standards (TDWG), 2021.
Standard rozlišující původní doslovné určení, kvalifikátor nejistoty, vědecké jméno, přijaté jméno a taxonový koncept; umožňuje uchovat historický zápis i jeho současnou interpretaci bez jejich sloučení.Použito v naučné kapitole:Frequently Asked Questions: taxonomy, nomenclature and typification. International Commission on Zoological Nomenclature.
Autoritativní výklad rozdílu mezi taxonomií a nomenklaturou, binomického jména, autorství, závorek po změně rodu, dostupnosti jmen, synonymie a role typových exemplářů.Použito v naučné kapitole:International Code of Zoological Nomenclature: Article 72 — General provisions. International Commission on Zoological Nomenclature.
Pravidla pro typové série a jméno nesoucí typy. Typ váže použití jména; běžný dokladový exemplář, fotografie ani samotná DNA sekvence tuto názvoslovnou funkci automaticky nemají.Použito v naučné kapitole:International Code of Zoological Nomenclature: Article 75 — Neotypes. International Commission on Zoological Nomenclature.
Neotyp lze určit jen při výjimečné potřebě a za podmínek článku 75, pokud se žádný původní jméno nesoucí typ nepovažuje za dochovaný. Nejde o běžnou kurátorskou náhradu ztraceného materiálu.Použito v naučné kapitole:International Code of Zoological Nomenclature: Article 23 — Principle of Priority. International Commission on Zoological Nomenclature.
Pravidlo priority a jeho omezení: platným jménem taxonu je zpravidla nejstarší dostupné jméno, pokud jiné ustanovení kódu nebo rozhodnutí Komise nechrání stabilitu jinak.Použito v naučné kapitole:International Code of Zoological Nomenclature: Article 34 — Mandatory changes in spelling. International Commission on Zoological Nomenclature.
Pravidla povinných pravopisných změn po nové kombinaci; koncovka adjektivního druhového epiteta se musí shodovat s gramatickým rodem nového rodového jména.Použito v naučné kapitole:Huber. The importance of voucher specimens, with practical guidelines for preserving specimens of the major invertebrate phyla for identification. Journal of Natural History, 1998.
Vymezuje biologické vouchery jako uchované dokladové exempláře s minimálními údaji o místě a datu sběru, které umožňují ověřovat biologický a taxonomický výzkum bez zaměňování voucheru za jméno nesoucí typ.Použito v naučné kapitole:Dayrat. Towards integrative taxonomy. Biological Journal of the Linnean Society, 2005.
Vymezuje integrativní taxonomii jako ohraničování jednotek biodiverzity z více doplňujících se perspektiv a dává přednost testování hranic druhů před samotnou tvorbou nových jmen.Použito v naučné kapitole:Schlick-Steiner et al. Integrative Taxonomy: A Multisource Approach to Exploring Biodiversity. Annual Review of Entomology, 2010.
Syntéza studií členovců ukazuje podstatnou chybovost jednotlivých disciplín a doporučuje komplementární zdroje dat; rozpory se mají biologicky vysvětlit, ne rozhodnout mechanickým hlasováním metod.Použito v naučné kapitole:Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.
Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.Použito v 119 profilech:Anergates atratulus · mravenec bachratýAphaenogaster subterranea · mravenec podzemníBothriomyrmex communista · mravenec komunníBothriomyrmex corsicus · mravenec korsickýCamponotus aethiops · mravenec osmahlýDalších 114
Camponotus atricolorCamponotus fallax · mravenec klamnýCamponotus herculeanus · mravenec obrovskýCamponotus ligniperda · mravenec dřevokazCamponotus piceus · mravenec smolnýCamponotus vagus · mravenec toulavýColobopsis truncata · mravenec větvičkovýDolichoderus quadripunctatus · mravenec čtyřskvrnnýFormica aquilonia · mravenec boreálníFormica cinerea · mravenec stříbřitýFormica cunicularia · mravenec hladkýFormica exsecta · mravenec pastvinnýFormica foreli · mravenec ForelůvFormica fusca · mravenec otročícíFormica gagates · mravenec lesostepníFormica lemani · mravenec LémanůvFormica lugubris · mravenec podhorníFormica lusaticaFormica picea · mravenec rašelinnýFormica polyctena · mravenec množivýFormica pratensis · mravenec trávníFormica pressilabris · mravenec pasekovýFormica rufa · mravenec lesníFormica rufibarbis · mravenec rudovousýFormica sanguinea · mravenec loupeživýFormica truncorum · mravenec pařezovýFormicoxenus nitidulus · mravenec lesklýHarpagoxenus sublaevisHypoponera ergatandriaHypoponera punctatissima · mravenec jamkovanýLasius alienus · mravenec odlišnýLasius austriacus · mravenec rakouskýLasius bicornisLasius brunneus · mravenec hnědýLasius carniolicusLasius citrinusLasius distinguendusLasius emarginatus · mravenec parkovýLasius flavus · mravenec žlutýLasius fuliginosus · mravenec černolesklýLasius jensiLasius meridionalisLasius mixtus · mravenec chladnomilnýLasius myopsLasius neglectusLasius niger · mravenec obecnýLasius nitidigasterLasius paralienusLasius platythorax · mravenec černýLasius psammophilus · mravenec pískomilnýLasius reginaeLasius sabularum · mravenec písčinnýLasius umbratus · mravenec stínomilnýLeptothorax acervorum · mravenec bystrýLeptothorax gredleri · mravenec GredlerůvLeptothorax muscorum · mravenec mechovýLiometopum microcephalum · mravenec lužníManica rubida · mravenec horskýMessor structor · mravenec zrnojedMonomorium pharaonisMyrmecina graminicola · mravenec pomalýMyrmica curvithoraxMyrmica deplanata · mravenec rovinnýMyrmica gallienii · mravenec GallienůvMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviMyrmica lobicornis · mravenec výběžkatýMyrmica lonaeMyrmica rubra · mravenec žahavýMyrmica ruginodis · mravenec rezavýMyrmica rugulosa · mravenec zvrásnělýMyrmica sabuleti · mravenec laločnatýMyrmica scabrinodis · mravenec drsnýMyrmica schencki · mravenec SchenckůvMyrmica specioides · mravenec sličnýMyrmica sulcinodis · mravenec rýhovanýMyrmica vandeli · mravenec VandelůvMyrmoxenus ravouxiPlagiolepis pygmaea · mravenec titěrnýPlagiolepis taurica · mravenec vídeňskýPlagiolepis xenePolyergus rufescens · mravenec otrokářskýPonera coarctata · mravenec zemníPonera testacea · mravenec žlutavýProceratium melinum · mravenec vzácnýSolenopsis fugax · mravenec příživnýStenamma debile · mravenec malátnýStrongylognathus kratochvili · mravenec KratochvílůvStrongylognathus testaceus · mravenec cizopasnýTapinoma erraticum · mravenec potulnýTapinoma melanocephalumTapinoma subborealeTechnomyrmex vitiensisTemnothorax affinis · mravenec stromovýTemnothorax albipennisTemnothorax clypeatusTemnothorax corticalisTemnothorax crassispinus · mravenec dlouhoostnýTemnothorax interruptus · mravenec skalníTemnothorax jailensisTemnothorax nigriceps · mravenec temnohlavýTemnothorax parvulus · mravenec maličkýTemnothorax sordidulusTemnothorax tuberum · mravenec hrbolkatýTemnothorax unifasciatus · mravenec páskovanýTetramorium caespitum · mravenec drnovýTetramorium feroxTetramorium hungaricumTetramorium immigransTetramorium impurumTetramorium insolensTetramorium moravicumTetramorium staerckeiWasmannia auropunctataPoužito v 2 naučných kapitolách:Bezděčka, Bezděčková & Werner. First record of Temnothorax nadigi in the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2023.
První český doklad: hnízdní vzorek 1 královny a 15 dělnic ze Stolové hory u Klentnice, odebraný 21. června 1989 v 430 m n. m.; určení bylo dokončeno roku 2021 a publikace zvýšila český soupis na 112 volně žijících druhů.Použito v profilu:Vohralík, Matějů & Werner. First record of Formica bruni in the Czech Republic. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae, 2024.
Práce zvyšující český soupis na 113 volně žijících druhů k 27. 12. 2024.Použito v profilu:Pech. Mravenci Jaroměře. Jaroměřský a josefovský zpravodaj, 2026.
Popularizační souhrn Pavla Pecha z dubna 2026 uvádí 114 volně žijících druhů v ČR, ale nejmenuje oproti publikovanému stavu 113 druhů další taxon ani jeho primární doklad. Atlas proto údaj uvádí jako novější popularizační souhrn, nikoli jako podklad k doplnění neidentifikované 114. položky.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Kraker, Wagner & Kunz. Population size of monodomous nests of Formica (Serviformica) gagates (Hymenoptera: Formicidae). Joannea Zoologie, 2022.
Primární terénní studie šesti jednodomých hnízd na čtyřech lokalitách v jihovýchodním Štýrsku; jen dvě hnízda byla úplně vykopána a odhad průměrné početnosti může nadhodnocovat populaci přehlédnutím malých zakládajících hnízd.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Hart et al. The spatial distribution and environmental triggers of ant mating flights: using citizen-science data to reveal national patterns. Ecography, 2018.
Občanskovědní analýza převážně Lasius niger dokládá prostorovou a meziroční proměnlivost a souvislost načasování letů s teplotou, větrem a městským prostředím.Použito v profilu:Použito v 3 naučných kapitolách:Sommer & Hölldobler. Colony founding by queen association and determinants of reduction in queen number in the ant Lasius niger. Animal Behaviour, 1995.
Terénní a laboratorní studie pleometrotického zakládání: jeho četnosti, počáteční výhody více královen a následného konfliktu vyvolaného přítomností prvních dělnic.Použito v profilu:Použito v 3 naučných kapitolách:Aron & Deneubourg. Colony co-founding in ants is an active process by queens. Scientific Reports, 2020.
Krátkodobý laboratorní pokus při vysoké hustotě ukázal aktivní shlukování mladých královen Lasius niger nad náhodné očekávání; neměří četnost setkávání ani přežití základů v přírodě.Použito v profilu:Czaczkes, Grüter, Ellis, Wood & Ratnieks. Ant foraging on complex trails: route learning and the role of trail pheromones in Lasius niger. Journal of Experimental Biology, 2013.
Experiment s Lasius niger na dvojitě rozvětveném bludišti: přítomná stopa zvýšila aktuální přesnost a v původní práci zlepšila pozdější vybavení trasy; paměťový efekt následná studie z roku 2016 nezopakovala.Použito v profilu:Müller & Wehner. Path integration in desert ants, Cataglyphis fortis. Proceedings of the National Academy of Sciences, 1988.
Klasický experiment s pouštním druhem ukazující průběžné skládání směru a vzdálenosti do přibližného vektoru k hnízdu. Systematické chyby zároveň odporují představě přesné mapy nebo vnitřní GPS.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Wittlinger, Wehner & Wolf. The Ant Odometer: Stepping on Stilts and Stumps. Science, 2006.
Změna délky nohou u Cataglyphis fortis posunula místo hledání hnízda, což dokládá příspěvek krokového integrátoru k odhadu vzdálenosti; nejde o důkaz vědomého počítání kroků ani univerzální mechanismus všech mravenců.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Pfeffer & Wittlinger. Optic flow odometry operates independently of stride integration in carried ants. Science, 2016.
Nesení jedinci Cataglyphis bicolor využili optický tok k odhadu vzdálenosti, ale tato informace se nepřenesla do krokového integrátoru. Výsledek pochází ze zvláštního kontextu mravence neseného družkou.Použito v naučné kapitole:Fleischmann, Christian, Müller, Rössler & Wehner. Ontogeny of learning walks and the acquisition of landmark information in desert ants, Cataglyphis fortis. Journal of Experimental Biology, 2016.
Začínající sběračky Cataglyphis fortis získávaly informace o okolí hnízda během několika postupně širších učicích vycházek; přesný průběh nelze bez ověření přenášet na jiné druhy.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Wehner & Müller. The significance of direct sunlight and polarized skylight in the ant’s celestial system of navigation. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2006.
Pokusy s Cataglyphis fortis oddělily vliv přímého obrazu slunce a polarizačního vzoru oblohy; v tomto systému měl polarizační vstup dominantní roli, což nelze automaticky zobecnit na všechny mravence.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Steck, Hansson & Knaden. Smells like home: Desert ants, Cataglyphis fortis, use olfactory landmarks to pinpoint the nest. Frontiers in Zoology, 2009.
Pouštní mravenci se naučili pach spojený s nenápadným vstupem a soustředili u něj hledání. Jde o místní pachový orientační bod, nikoli důkaz dálkové pachové stezky nebo čichové mapy.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Wystrach, Beugnon & Cheng. Landmarks or panoramas: what do navigating ants attend to for guidance? Frontiers in Zoology, 2011.
Návrat Melophorus bagoti lépe vysvětlovalo porovnávání širšího panoramatu včetně vzdáleného horizontu než sledování jediného nápadného objektu; závěr je druhově a experimentálně vymezený.Použito v naučné kapitole:Collett. How Navigational Guidance Systems Are Combined in a Desert Ant. Current Biology, 2012.
Cataglyphis fortis při konfliktu integrace dráhy a naučené vizuální trasy volil mezilehlé směry; data podporují souběh více vodicích systémů, nikoli představu jediného pevně nadřazeného kompasu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Minoura, Sonoda, Sakiyama & Gunji. Rotating panoramic view: interaction between visual and olfactory cues in ants. Royal Society Open Science, 2016.
V laboratorním konfliktu jedinci Lasius niger neopustili feromonovou stopu, ale podle otočeného panoramatu změnili směr pohybu po ní. Studie ukazuje rozdělení rolí podnětů v dané úloze, ne univerzální hierarchii smyslů.Použito v naučné kapitole:Harris, Graham & Collett. Visual Cues for the Retrieval of Landmark Memories by Navigating Wood Ants. Current Biology, 2007.
Laboratorní trasa Formica rufa ukázala více vizuálních vzpomínek vybavovaných podle vzhledu orientačního bodu. Neprokazuje lidské rozpoznávání objektů ani úplnou prostorovou mapu.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Reid, Narendra, Hemmi & Zeil. Polarised skylight and the landmark panorama provide night-active bull ants with compass information during route following. Journal of Experimental Biology, 2011.
Při večerní cestě z hnízda ke stromu používala Myrmecia pyriformis polarizovanou oblohu i pozemní panorama; při konfliktu vznikal kompromis a ve známém terénu převažovaly pozemní podněty. Rozdíly mezi koloniemi souvisely s místním prostředím.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Merkle, Knaden & Wehner. Uncertainty about nest position influences systematic search strategies in desert ants. Journal of Experimental Biology, 2006.
Rozsah systematického hledání Cataglyphis fortis se měnil s nejistotou odhadu polohy hnízda. Smyčky kolem očekávaného cíle nejsou totéž co bezcílné náhodné bloudění.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Wystrach, Schwarz, Baniel & Cheng. Backtracking behaviour in lost ants: an additional strategy in their navigational toolkit. Proceedings of the Royal Society B, 2013.
Přemístění jedinci Melophorus bagoti často zahájili hledání návratem v opačném kompasovém směru k právě absolvované trase; jde o další strategii koordinovanou s ostatními navigačními systémy.Použito v naučné kapitole:Hughes, Oldroyd, Beekman & Ratnieks. Ancestral Monogamy Shows Kin Selection Is Key to the Evolution of Eusociality. Science, 2008.
Srovnávací analýza 267 druhů rekonstruovala páření královny s jediným samcem jako ancestrální stav u osmi zkoumaných nezávislých vzniků eusociality. Neznamená to, že dnešní eusociální druhy mají vždy jednu královnu či jednoho otce nebo že ekologické podmínky nebyly důležité.Použito v naučné kapitole:Ratnieks. Reproductive Harmony via Mutual Policing by Workers in Eusocial Hymenoptera. The American Naturalist, 1988.
Teoretická práce vymezující worker policing jako omezení reprodukce jiných dělnic a odvozující podmínky, za nichž může být zvýhodněno. Sama nedokládá, že každý druh ničí dělnická vajíčka ani že vícenásobné páření je jedinou příčinou kontroly reprodukce.Použito v naučné kapitole:Wenseleers & Ratnieks. Comparative Analysis of Worker Reproduction and Policing in Eusocial Hymenoptera Supports Relatedness Theory. The American Naturalist, 2006.
Fylogeneticky pojatá komparace údajů o policingu a původu samců u 109 druhů mravenců, včel a vos našla předpovězenou vazbu na relativní příbuznost. Jde o mezidruhový vzorec; produktivita kolonie, kontrola královnou a konkrétní mechanismy mohou výsledek dále měnit.Použito v naučné kapitole:Sundström, Chapuisat & Keller. Conditional Manipulation of Sex Ratios by Ant Workers: A Test of Kin Selection Theory. Science, 1996.
U Formica exsecta dělnice v koloniích s královnou spářenou s jediným samcem, nikoli v koloniích s více otci, měnily poměr pohlaví odstraňováním samčího plodu. Jde o populačně a experimentálně vymezený test, ne univerzální scénář všech kolonií druhu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Keller & Nonacs. The role of queen pheromones in social insects: queen control or queen signal? Animal Behaviour, 1993.
Evoluční rozbor rozlišující chemické potlačení reprodukce dělnic od poctivého signálu plodnosti, na který dělnice reagují ve vlastním zájmu. Jako syntéza nepředstavuje přímý experiment pro každou látku, druh ani sociální systém.Použito v naučné kapitole:Holman, Jørgensen, Nielsen & d’Ettorre. Identification of an ant queen pheromone regulating worker sterility. Proceedings of the Royal Society B, 2010.
Chemické a behaviorální pokusy u Lasius niger identifikovaly 3-methylhentriakontan jako královnin signál regulující vývoj vaječníků dělnic; jeho produkce po imunitní zátěži královny selektivně klesla. Jde o konkrétní druh a látku, nikoli univerzální královský feromon všech mravenců.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Friend & Bourke. Absence of Within-Colony Kin Discrimination in a Multiple-Queen Ant, Leptothorax acervorum. Ethology, 2012.
V koloniích L. acervorum se dvěma kladoucími královnami se dělnice v průměru nedotýkaly tykadly, nečistily ani nekrmily příbuznější královnu častěji. Málo dělnic, jejichž potenciální matka ještě žila, ji při čištění a krmení preferovalo; výsledek proto není absolutní nepřítomností každé diskriminace.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Dunn et al. Reproductive phenologies in a diverse temperate ant fauna. Ecological Entomology / USGS, 2007.
Studie ukazující souvislost načasování letů s nadmořskou výškou.Použito v 3 naučných kapitolách:Borowiec, Cover & Rabeling. The evolution of social parasitism in Formica ants revealed by a global phylogeny. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2021.
Globální fylogeneze rodu Formica rekonstruující přechody od závislého zakládání přes dočasný sociální parazitismus k dulóze a trvalému parazitismu; nejde o univerzální vývojový žebřík pro všechny mravence.Použito v 4 profilech:Použito v 2 naučných kapitolách:de la Mora, Sankovitz & Purcell. Ants as host and intruder: recent advances and future directions in the study of exploitative strategies. Myrmecological News, 2020.
Odborná syntéza tří hlavních forem mezidruhového sociálního parazitismu: dočasného převzetí kolonie, trvalého inkvilinismu a dulózy založené na loupeži plodu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Lenoir, D'Ettorre, Errard & Hefetz. Chemical ecology and social parasitism in ants. Annual Review of Entomology, 2001.
Syntéza chemické integrace sociálních parazitů: rozlišuje chemickou nevýraznost, napodobení či získání hostitelského pachu a látky využité při samotném proniknutí do kolonie.Použito v naučné kapitole:Frouz & Jílková. The effect of ants on soil properties and processes (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2008.
Syntéza fyzikálních, chemických a biologických změn půdy v okolí hnízd; zdůrazňuje, že směr i velikost účinku závisí na druhu a místních podmínkách.Použito v 2 naučných kapitolách:Ehrle, Potthast, Tischer, Trumbore & Michalzik. Soil properties determine how Lasius flavus impact on topsoil organic matter and nutrient distribution in central Germany. Applied Soil Ecology, 2019.
Terénní srovnání čtyř ploch v centrálním Německu: účinek kup L. flavus na zrnitost, organickou hmotu a minerální živiny se lišil podle výchozí půdy a vegetace.Použito v naučné kapitole:De Almeida et al. Harvester ants as ecological engineers for Mediterranean grassland restoration: impacts on soil and vegetation. Biological Conservation, 2020.
Sedm let po obnově středomořského trávníku měly plošky s hnízdy Messor barbarus odlišnou půdu, bohatší semennou banku, vyšší rostlinnou biomasu a lokální druhovou bohatost než plochy bez hnízd.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Holec, Holcová & Frouz. Red wood ants (Formica rufa) help propagate invasive small balsam (Impatients parviflora) in accordance with the directed dispersal hypothesis. Applied Soil Ecology, 2023.
Případová studie ukazující, že úprava půdy a příležitostný přenos semen mravencem F. rufa mohou usnadnit šíření nepůvodní netýkavky malokvěté; příklad, proč ekologický účinek nelze automaticky označit za prospěšný. Publikovaný anglický název obsahuje překlep „Impatients“, správné rodové jméno je Impatiens.Použito v naučné kapitole:Fürjes-Mikó, Csősz, Paulin & Csóka. The role of red wood ants (Formica rufa species group) in Central European forest ecosystems — a literature review. Insects, 2025.
Středoevropská syntéza predace, trofobiózy, změn půdy, šíření semen a organismů vázaných na kupy lesních mravenců; upozorňuje na různý směr jednotlivých vazeb.Použito v naučné kapitole:Hawes, Stewart & Evans. The impact of wood ants (Formica rufa) on the distribution and abundance of ground beetles (Coleoptera: Carabidae) in a Scots pine plantation. Oecologia, 2002.
V borové plantáži souvisela vysoká hustota F. rufa s nižší celkovou početností i druhovou bohatostí střevlíků a vyšší dominancí nejčastějšího druhu; korelační terénní uspořádání neprokazuje samo o sobě jediný mechanismus.Použito v naučné kapitole:Parmentier, Dekoninck & Wenseleers. A highly diverse microcosm in a hostile world: a review on the associates of red wood ants (Formica rufa group). Insectes Sociaux, 2014.
Přehled organismů žijících v kupách a okolí lesních mravenců, od příležitostných návštěvníků po specializované myrmekofily s odlišnými způsoby soužití.Použito v 2 naučných kapitolách:Sondej & Domisch. Abandoned wood ant nests as sites for seedling germination. Forests, 2022.
Sledování deseti opuštěných kup F. polyctena v Polsku: po opuštění na nich vyklíčilo 12 druhů cévnatých rostlin; omezený vzorek podporuje hypotézu regeneračních mikrostanovišť, nikoli obecný populační efekt.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Czaczkes, Grüter, Jones & Ratnieks. Synergy between social and private information increases foraging efficiency in ants. Biology Letters, 2011.
Laboratorní experiment s Lasius niger rozlišující sociální informaci feromonové stopy a osobní znalost trasy; jejich shoda v daném uspořádání zvýšila rychlost a přímost pohybu.Použito v naučné kapitole:Czaczkes, Weichselgartner, Bernadou & Heinze. The effect of trail pheromone and path confinement on learning of complex routes in the ant Lasius niger. PLOS ONE, 2016.
Následný experiment nezopakoval dřívější zlepšení pozdější paměti trasy po odstranění feromonu; odděluje okamžité vedení po stopě od dlouhodobého učení cesty.Použito v profilu:Löfqvist. Formic acid and saturated hydrocarbons as alarm pheromones for the ant Formica rufa. Journal of Insect Physiology, 1976.
Behaviorální experiment identifikující kyselinu mravenčí a několik nasycených uhlovodíků jako součásti poplachového systému F. rufa; poměr složek měnil sílu a trvání odpovědi.Použito v 2 naučných kapitolách:Martin, Vitikainen, Helanterä & Drijfhout. Chemical basis of nest-mate discrimination in the ant Formica exsecta. Proceedings of the Royal Society B, 2008.
Experimenty se syntetickými směsmi a živými dělnicemi ukázaly význam koloniálně specifické alkenové části kutikulárního profilu pro agresi F. exsecta; jiné druhy mohou používat jiné směsi.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Franks & Richardson. Teaching in tandem-running ants. Nature, 2006.
U Temnothorax albipennis doložil tandemový běh obousměrnou hmatovou zpětnou vazbu: vedoucí i následovnice upravovaly tempo podle vzájemné vzdálenosti a kontaktu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Barbero, Thomas, Bonelli, Balletto & Schönrogge. Queen ants make distinctive sounds that are mimicked by a butterfly social parasite. Science, 2009.
Playbacky u Myrmica schencki ukázaly rozdílné stridulační signály královen a dělnic a silnější ochrannou reakci na královnin signál; larvy i kukly modráska Phengaris rebeli jej napodobovaly.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Schönrogge, Barbero, Casacci, Settele & Thomas. Acoustic communication within ant societies and its mimicry by mutualistic and socially parasitic myrmecophiles. Animal Behaviour, 2017.
Syntéza vibroakustické komunikace: vnímání vibrací podkladu je dobře doložené, zatímco schopnost mravenců vnímat vzduchem šířené tlakové vlny zůstává nejistá.Použito v 3 naučných kapitolách:Meurville & LeBoeuf. Trophallaxis: the functions and evolution of social fluid exchange in ant colonies. Myrmecological News, 2021.
Autoritativní syntéza definic, anatomie a funkcí výměny tekutin; stomodeální trofalaxe není doložena u všech mravenčích rodů a její podoba se mezi liniemi liší.Použito v 3 naučných kapitolách:Buffin, Denis, Van Simaeys, Goldman & Deneubourg. Feeding and stocking up: radio-labelled food reveals exchange patterns in ants. PLOS ONE, 2009.
Scintigrafické sledování značené sacharózy ve skupinách Formica fusca: potrava se šířila rychle, ale zůstávala mezi jednotlivci výrazně nerovnoměrně rozdělená; pokus nezahrnoval plod ani královnu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Greenwald, Baltiansky & Feinerman. Individual crop loads provide local control for collective food intake in ant colonies. eLife, 2018.
Fluorescenční sledování potravy u označených Camponotus sanctus ukázalo lokální regulaci předávaného objemu podle naplnění volete příjemce a vztah stavu sběračky k další výpravě.Použito v 2 naučných kapitolách:Dussutour & Simpson. Communal nutrition in ants. Current Biology, 2009.
Experimenty s Rhytidoponera sp. ukázaly, že přítomnost larev měnila množství i poměr sbíraných živin a zmírnila úmrtnost dělnic při nadbytku bílkovin; cesta zpětné vazby nebyla přímo určena.Cassill & Tschinkel. Allocation of liquid food to larvae via trophallaxis in colonies of the fire ant, Solenopsis invicta. Animal Behaviour, 1995.
U larev čtvrtého instaru S. invicta určovala celkový příděl tekutiny především četnost krátkých krmení, která rostla s hladem a velikostí larvy.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Cassill, Butler, Vinson & Wheeler. Cooperation during prey digestion between workers and larvae in the ant, Pheidole spadonia. Insectes Sociaux, 2005.
Dělnice rozporcovaly kořist, larvy čtvrtého instaru její části mimotělně rozpouštěly a dělnice získanou tekutinu nasávaly; mechanismus je druhově a instarově specifický.Použito v naučné kapitole:Wagner et al. Light at the end of the tunnel: integrative taxonomy delimits cryptic species in the Tetramorium caespitum complex (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2017.
Integrativní revize kryptického komplexu T. caespitum: morfometrie, genetika, samčí genitálie, ekologie, evropský klíč, české vzorky a druhově rozlišená fenologie.Použito v 5 profilech:Použito v 2 naučných kapitolách:Wagner et al. Supplementary Table S1: investigated material of the Tetramorium caespitum complex. Myrmecological News, 2017.
Primární datová tabulka jednotlivých hnízdních vzorků včetně souřadnic, nadmořské výšky, data, sběratele, biotopu, COI haplotypu a českých dokladů.Wagner et al. Delineation of species of the Tetramorium caespitum complex (Hymenoptera, Formicidae) in Anatolia with a diagnosis of related species-complexes. ZooKeys, 2025.
Nová integrativní revize 191 hnízdních vzorků; potvrzuje platnost druhů, zahrnuje 11 anatolských hnízdních vzorků T. hungaricum, odhaluje východoanatolskou mikrosatelitovou linii T. impurum a podporuje Anatolii s Kavkazem jako nejpravděpodobnější původ nepůvodního T. immigrans ve střední Evropě.Použito v 5 profilech:Použito v naučné kapitole:Salata & Borowiec. Comments to distribution of several Greek Tetramorium Mayr, 1855 species (Hymenoptera: Formicidae). Annals of the Upper Silesian Museum in Bytom, Entomology, 2019.
Řecké distribuční doklady včetně T. staerckei ze salin Kalloni na Lesbu, v půdě s viditelnými krystaly soli; nejde o fyziologický experiment tolerance.Použito v profilu:Cordonnier, Escarguel, Dumet & Kaufmann. Multiple mating in the context of interspecific hybridization between two Tetramorium ant species. Heredity, 2020.
Mikrosatelitová studie 28 čistých kolonií T. immigrans dokládá monogynii, polyandrii a průměr 1,7 otce na kolonii; sleduje také hybridní zónu s T. caespitum.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Cordonnier, Bellec, Escarguel & Kaufmann. Effects of urbanization–climate interactions on range expansion in the invasive European pavement ant. Basic and Applied Ecology, 2020.
Francouzský soubor 544 jedinců ze 16 urbanizovaných krajin ukazuje společný vliv tepla a urbanizace na výskyt T. immigrans.Použito v profilu:Penick, Savage & Dunn. Stable isotopes reveal links between human food inputs and urban ant diets. Proceedings of the Royal Society B, 2015.
Izotopová studie manhattanského T. immigrans (tehdy Tetramorium sp. E) dokládá rostoucí podíl lidské potravy s urbanizací, nikoli změnu trofické úrovně.Použito v profilu:Flucher et al. Effect of social structure and introduction history on genetic diversity and differentiation. Molecular Ecology, 2021.
Populační genetika dokládá nejméně dvě introdukce T. immigrans ze západní Evropy do Severní Ameriky a jednu nezávislou introdukci do Jižní Ameriky.Použito v profilu:Bruder & Gupta. Biology of the Pavement Ant, Tetramorium caespitum. Annals of the Entomological Society of America, 1972.
Severoamerická studie 51 kolonií pod starým jménem T. caespitum, retrospektivně přiřazená k T. immigrans; zdroj rozměrů a hloubky hnízd s geografickou výhradou.Použito v profilu:Dostál. Effect of three mound-building ant species on the formation of soil seed bank in mountain grassland. Flora, 2005.
Slovenská terénní studie přesunu semen a půdní semenné banky v hnízdních mikrostanovištích; určení Tetramorium caespitum předchází integrativní revizi komplexu z roku 2017, proto je biologický závěr veden opatrně pro dobové pojetí druhu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Csősz & Markó. Redescription of Tetramorium hungaricum Röszler, 1935, a related species of T. caespitum. Myrmecological News, 2004.
Primární morfologická redeskripce s rozměry kast, biologií, suchomilnými stanovišti, polygynií a obdobím rojení T. hungaricum.Použito v profilu:Bezděčka & Bezděčková. The first record of Tetramorium hungaricum in the Czech Republic. Klapalekiana, 2009.
Primární zpráva o jediném tehdy známém českém nálezu u Mikulova, který představoval nejzápadnější doložený výskyt druhu.Použito v profilu:Csősz & Schulz. A taxonomic review of the Palaearctic Tetramorium ferox species-complex. Zootaxa, 2010.
Primární revize komplexu T. ferox s morfometrickou diagnózou a synonymií; ekologické tvrzení o vysokých hustotách na teplých stepích se vztahuje ke komplexu, ne bezpečně k nominátnímu druhu.Použito v profilu:Csősz, Radchenko & Schulz. Taxonomic revision of the Palaearctic Tetramorium chefketi species complex. Zootaxa, 2007.
Primární revize komplexu s redeskripcí a určovacími znaky T. moravicum i s materiálem z typové lokality Mohelno.Použito v profilu:Schlick-Steiner et al. Queen size dimorphism in the ant Tetramorium moravicum: Morphometric, molecular genetic and experimental evidence. Insectes Sociaux, 2005.
Primární doklad dvou velikostních forem královen, vazby mikrogyn na polygynii a laboratorního založení bez dělnic dvěma kooperujícími makrogynami; vnitrohnízdní páření pouze nepřímo podporuje.Použito v profilu:Wagner, Steiner, Schlick-Steiner & Csősz. Mixed-colony records together with nest densities and gyne morphology suggest temporary social parasitism in Tetramorium. Zoologischer Anzeiger, 2021.
Ve 108 hnízdních vzorcích dva smíšené nálezy T. ferox a T. moravicum; spolu s areálem, hustotou hnízd a morfologií reprodukčních samic jde o nepřímé důkazy hypotézy dočasného sociálního parazitismu.Použito v 2 profilech:Moss, Swallow & Greene. Always under foot: Tetramorium immigrans, a review. Myrmecological News, 2022.
Kritická syntéza biologie a synantropního rozšíření druhu, oddělující jeho údaje od starší literatury o T. caespitum sensu lato.Použito v profilu:Lasius niger — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Small Black Ant — Lasius niger. NatureSpot.
Použito v profilu:Mravenec obecný — Lasius niger. Národní zemědělské muzeum.
Použito v profilu:Lasius flavus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Gul jordmaur — Lasius flavus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis určovacích znaků, rozměrů kast, podzemní ekologie, velkých kolonií a zemních kup.Použito v profilu:Parmentier & Wybouw. Lasius flavus ants protect root aphid eggs from predators and pathogens during winter hibernation. Royal Society Open Science, 2025.
Experimentální doklad sběru a zimní péče o vajíčka kořenových mšic, včetně ochrany před plísněmi a dravým broukem.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Parmentier. Differential transport of a guild of mutualistic root aphids by the ant Lasius flavus. Current Zoology, 2023.
Volbové i bezvolbové pokusy dokládající, že dělnice přenášejí šest asociovaných druhů kořenových mšic s rozdílnou prioritou.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Ivens, Kronauer, Pen, Weissing & Boomsma. Ants farm subterranean aphids mostly in single clone groups — an example of prudent husbandry for carbohydrates and proteins? BMC Evolutionary Biology, 2012.
Genetická studie druhového a klonálního složení kořenových mšic v hnízdech L. flavus a jejich využití jako zdroje medovice i živočišné potravy.Použito v profilu:Pontin. The numbers and distribution of subterranean aphids and their exploitation by the ant Lasius flavus. Ecological Entomology, 1978.
Terénní odhady početnosti kořenových mšic v trvalé pastvině a jejich využití dělnicemi jako zdroje medovice i potravy.Použito v profilu:Waloff. The effect of the number of queens of the ant Lasius flavus on their survival and on the rate of development of the first brood. Insectes Sociaux, 1957.
Experimentální práce o dočasném společném zakládání několika královnami, přežívání samic a rychlosti vývoje první generace dělnic.Použito v profilu:King. Ant-hill heterogeneity and grassland management. Ecological Solutions and Evidence, 2021.
Syntéza dlouhověkosti zemních kup L. flavus, jejich mikrostanovištní heterogenity a významu pro druhovou pestrost i péči o trávníky.Použito v profilu:Bierbaß, Gutknecht & Michalzik. Nest-mounds of the yellow meadow ant at the Alter Gleisberg: hot or cold spots in nutrient cycling? Soil Biology and Biochemistry, 2015.
Terénní měření prvkově závislého vlivu kup L. flavus na koloběh živin, mísení půdy a hromadění medovice.Použito v profilu:Waloff & Blackith. The growth and distribution of the mounds of Lasius flavus in Silwood Park, Berkshire. Journal of Animal Ecology, 1962.
Dlouhodobé mapování růstu a prostorového rozmístění kup na pastvině, včetně vztahu jejich tvaru k odvodnění stanoviště.Použito v profilu:Norman, Pamminger & Hughes. Behavioural development, fat reserves and their association with productivity in Lasius flavus founding queens. The Science of Nature, 2016.
Laboratorní spojení behaviorálních a fyziologických údajů během rané a pozdní fáze klaustrálního zakládání kolonie.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Lasius fuliginosus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Lasius fuliginosus. AntWiki.
Použito v profilu:Brinker et al. Microbial community composition of nest-carton and adjoining soil of the ant Lasius fuliginosus and the role of host secretions in structuring microbial communities. Fungal Ecology / University of Groningen, 2019.
Primární studie houbových společenstev, která stabilizují kartonovou stavbu hnízda.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Donisthorpe & Crawley. Experiments on the formation of colonies by Lasius fuliginosus queens. Transactions of the Entomological Society of London, 1912.
Historické experimenty s přijetím mladé královny a založením smíšené kolonie u hostitelských dělnic Lasius umbratus.Použito v profilu:Maschwitz & Hölldobler. Der Kartonnestbau bei Lasius fuliginosus. Zeitschrift für vergleichende Physiologie, 1970.
Tracerové a chromatografické pokusy dokládající, že dělnice spojují částice dřeva či půdy medovicí, která současně živí zpevňující houbové podhoubí.Použito v profilu:Schlick-Steiner et al. Specificity and transmission mosaic of ant nest-wall fungi. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2008.
Molekulární studie více specializovaných houbových partnerů kartonových hnízd a jejich přenosu mezi generacemi kolonií.Použito v profilu:Quinet & Pasteels. Spatiotemporal evolution of the trail network in Lasius fuliginosus. Belgian Journal of Zoology, 1991.
Tříleté terénní sledování stálých stezek k dlouhodobým zdrojům medovice a krátkodobých větví k novým mšicím, loveckým plochám či velké kořisti.Použito v profilu:Ślipiński, Markó, Rzeszowski, Babik & Czechowski. Lasius fuliginosus shapes local ant assemblages. North-Western Journal of Zoology, 2014.
Srovnání polské a finské kolonie dokládající teritorialitu a nižší druhovou bohatost i hustotu hnízd podřízených mravenců uvnitř jejich území.Použito v profilu:Bernardi, Cardani, Ghiringhelli, Selva, Baggini & Pavan. On the components of secretion of mandibular glands of the ant Lasius (Dendrolasius) fuliginosus. Tetrahedron Letters, 1967.
Primární chemická analýza složek sekretu kusadlových žláz L. fuliginosus, včetně dendrolasinu; nedokládá jeho použití jako lepidla kartonu ani jako stopovacího feromonu.Použito v profilu:Kalniņš & Dreimanis. Protected insects of Latvia — Lasius fuliginosus (Latreille, 1798) (Hymenoptera: Formicidae). Latvijas Entomologs, 2007.
Lotyšský přehled rozšíření, biologie a fenologie založený na literatuře i přímo datovaných nálezech, včetně tří červnových pozorování rojení.Použito v profilu:Wilson. A monographic revision of the ant genus Lasius. Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 1955.
Klasická taxonomická revize rodu s redeskripcemi a morfologií dělnic, královen i samců; starší systematické pojetí je nutné číst spolu s modernějšími revizemi.Použito v profilu:Vaessen, Russ, Kirchmair, Neuhauser, Schlick-Steiner & Steiner. How carton-nest fungi of the ant Lasius fuliginosus interact with each other and with the root-rot fungus Armillaria mellea. Mycologia, 2025.
Experimentální studie vzájemných interakcí kartonových hub a jejich působení proti dřevokazné václavce obecné.Použito v profilu:Formica rufa — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Formica rufa. AntWiki.
Použito v profilu:Formica polyctena — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Formica polyctena. AntWiki.
Použito v profilu:Portinha et al. Whole-genome analysis of multiple wood ant population pairs supports similar speciation histories, but different degrees of gene flow, across their European ranges. Molecular Ecology, 2022.
Studie populací F. polyctena a F. aquilonia; shrnuje vícekrálovnost a jarní produkci mladých královen.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Formica sanguinea — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Formica sanguinea. AntWiki.
Použito v profilu:Formica fusca — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Formica fusca. AntWiki.
Použito v profilu:Formica fusca — species account. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Použito v profilu:Camponotus ligniperda — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Camponotus ligniperda. AntWiki.
Použito v profilu:Camponotus ligniperda — species account. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Použito v profilu:Véle & Horák. Space, habitat and isolation are the key determinants of tree colonization by the carpenter ant in plantation forests. Forests, 2019.
Primární východočeská studie 130 polomů dokládající vazbu stromových hnízd C. ligniperda na hnědou hnilobu a již narušené dřevo.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Keller & Passera. Fecundity of ant queens in relation to their age and the mode of colony founding. Insectes Sociaux, 1990.
Dvouleté laboratorní sledování samostatného zakládání, prvního plodu, vývoje a přezimování královen C. ligniperda i C. herculeanus; nepopisuje věk první reprodukce zralé přírodní kolonie.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Hölldobler. Temperaturunabhängige rhythmische Erscheinungen bei Roßameisenkolonien. Insectes Sociaux, 1961.
Experimentální doklad zimního shluku a larválního klidu C. ligniperda a C. herculeanus, který přetrvával i při vyšší teplotě.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Gadau, Gertsch, Heinze, Pamilo & Hölldobler. Oligogyny by unrelated queens in the carpenter ant, Camponotus ligniperdus. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1998.
Genetická studie oligogynie: v části zkoumaných kolonií odhadla dvě až pět převážně nepříbuzných a vzájemně netolerantních královen.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Myrmica rubra — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica rubra — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný profil s rozměry dělnic, královen a samců, určovacími znaky, velikostí kolonií, rozšířením a fenologií rojení; biologické údaje popisují především severní Evropu.Použito v profilu:Boomsma & Isaaks. Effects of inundation and salt on the survival of ants in a sandy coastal plain. Ecological Entomology, 1982.
Laboratorní srovnání čtyř druhů vystavených dlouhému zatopení a brakické vodě. Dělnice M. rubra přežívaly déletrvající působení brakické vody hůře než Lasius niger a M. scabrinodis; výsledky nepopisují mechanismus přežití celého přírodního hnízda.Použito v profilu:Steiner et al. No sympatric speciation here: multiple data sources show that the ant Myrmica microrubra is not a separate species but an alternate reproductive morph of Myrmica rubra. Journal of Evolutionary Biology, 2006.
Integrativní taxonomická práce, která synonymizovala M. microrubra s M. rubra. Menší královny proto atlas nevede jako samostatný druh; jejich biologická role vyžaduje číst i pozdější populační a experimentální studie.Použito v profilu:Leppänen, Vepsäläinen & Savolainen. Phylogeography of the ant Myrmica rubra and its inquiline social parasite. Ecology and Evolution, 2011.
Mitochondriální studie napříč palearktickým areálem. Menší a běžné královny se místně lišily četností haplotypů, ale netvořily dvě oddělené mitochondriální linie; práce proto diskutuje probíhající diferenciaci, nikoli hotový druh.Použito v profilu:Schär & Nash. Evidence that microgynes of Myrmica rubra ants are social parasites that attack old host colonies. Journal of Evolutionary Biology, 2014.
Terénní a laboratorní srovnání z dánského ostrova Læsø podporuje výklad menších královen jako vnitrodruhových sociálních parazitů, kteří se rozmnožují zejména ve starších hnízdech po ztrátě velké královny. Jde o jednu studovanou populaci, ne automaticky totožné chování v celém areálu.Použito v profilu:Walin, Seppä & Sundström. Reproductive allocation within a polygyne, polydomous colony of the ant Myrmica rubra. Ecological Entomology, 2001.
Terénní rozbor rozsáhlé vícehnízdné kolonie: prostorové rozložení královen, dělnic, produktivity a investic do pohlavních jedinců.Použito v profilu:Sorvari. Acceptance of alien queens by the ruby ant Myrmica rubra: Gene flow by queen flow. European Journal of Entomology, 2017.
Pokusy s adopcí cizích královen: bezkrálovné části kolonií přijímaly nabídnutou královnu častěji než části, které už královnu měly.Použito v profilu:Solazzo, Moritz & Settele. Choice behaviour of Myrmica rubra workers between ant larvae and larvae of their Phengaris (Maculinea) nausithous nest parasites. Insectes Sociaux, 2013.
Adopční experiment dokládající rozlišování vlastního a cizího plodu i rozdílnou reakci na housenky P. nausithous ze sympatrické a alopatrické populace.Použito v profilu:Tartally et al. Patterns of host use by brood parasitic Maculinea butterflies across Europe. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2019.
Celoevropská syntéza hostitelů modrásků rodu Phengaris. U P. nausithous potvrzuje převahu M. rubra v mnoha částech střední Evropy a popisuje smíšenou výživu housenek: především vajíčka a malé larvy mravenců, částečně také potrava podávaná dělnicemi.Použito v profilu:Chen, O’Sullivan & Adams. Intraspecific aggression and the colony structure of the invasive ant Myrmica rubra. Ecological Entomology, 2018.
Opakované behaviorální testy v zavlečeném areálu rozlišily více sousedících kolonií a nepotvrdily jedinou bezhraniční superkolonii napříč lokalitami.Použito v profilu:Myrmica rubra. AntWiki.
Použito v profilu:Myrmica rubra. AntSite.
Použito v profilu:Phengaris nausithous — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Zdroj ke vztahu modráska bahenního a jeho hostitelských mravenců.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Manica rubida — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Lenoir, Devers, Marchand, Bressac & Savolainen. Microgynous Queens in the Paleartic Ant, Manica rubida: Dispersal Morphs or Social Parasites? Journal of Insect Science, 2010.
Měření samic z francouzské kolonie A doložilo dvě velikostní třídy a behaviorální pokusy ukázaly dělnicovité chování mikrogyne; pouze jedna z 38 pitvaných mikrogyne byla oplodněná a jejich funkce zůstala nevyřešená. Čtyři jiná hnízda poskytla vzorek pro mtDNA.Použito v profilu:Łukasz Depa. Weather conditions during nuptial flight of Manica rubida in southern Poland. Myrmecological News, 2006.
Denní sledování jedné lokality v Horním Slezsku v letech 2004–2006 napočítalo na přistávací ploše 113 okřídlených samic v dubnu a květnu a pozorovalo vzlety i přistání; jde o regionální případ, ne univerzální český kalendář ani obecné pravidlo počasí.Použito v profilu:Patrick Krapf. Contribution of the public to the modelling of the distributions of species: Occurrence and current and potential distribution of the ant Manica rubida. European Journal of Entomology, 2023.
Kompilace 611 deduplikovaných výskytových záznamů a model potenciálního rozšíření; databázové extrémy nadmořské výšky nejsou běžným stanovištním rozmezím ani měřením početnosti či trendu.Použito v profilu:He, Chen & Du. Review of the ant genus Manica (Hymenoptera, Formicidae), with a new record of the genus in China and description of a new species. Journal of Hymenoptera Research, 2024.
Současná revize rodu, první záznam rodu z Číny, popis jednoho nového druhu a diagnóza M. rubida; podklad k tmavšímu zadečku, tupým rohům propodea bez ostrých trnů a dalším určovacím znakům.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Manica rubida (Latreille, 1802) (Hymenoptera: Formicidae) – druh na Českomoravské vrchovině vzácný. Acta Rerum Naturalium, 2021.
Regionální revize devíti historických a současných záznamů z Vysočiny; ukazuje lokálnost druhu i využití příkopů, okrajů cest a dalších nižších náhradních stanovišť.Použito v profilu:Glaser. Siedlungsdichte, Habitatwahl und Gefährdungssituation von Ameisen (Hymenoptera, Formicidae) in Prader Sand und Schludernser Au (Italien, Südtirol). Gredleriana, 2005.
Kvantitativní transekty dvou jihotyrolských říčních území spojily výskyt M. rubida s dynamickými břehy, vyšším podílem písčité až bahnité holé půdy a nižším podílem hrubého štěrku; nedokládají mechanismus přežití povodní.Použito v profilu:Pech. An unusual nesting of the ant Manica rubida (Hymenoptera: Formicidae) in nests with mounds. Silva Gabreta, 2011.
Případová studie jediné šumavské lokality: 18 hnízd považovaných za jednu vícehnízdnou kolonii, z nich 17 s nezvykle velkou zemní kupou. Stavitel i funkce kup zůstaly nejisté.Použito v profilu:Tetramorium caespitum — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Tetramorium caespitum. AntWiki.
Použito v profilu:Tetramorium caespitum. AntSite.
Použito v profilu:Mravenec čtyřskvrnný — Dolichoderus quadripunctatus. Příroda Vysočiny.
Použito v profilu:Dolichoderus quadripunctatus. Atlas blanokřídlých v Praze.
Použito v profilu:Czechowski, Trigos-Peral, Savolainen & Vepsäläinen. Intricacies of the biology of Dolichoderus quadripunctatus. Annales Zoologici, 2023.
Recenzovaná syntéza bionomie druhu zaměřená na sociální organizaci, získávání potravy, rojení a neobvyklý přesun mladých královen.Použito v profilu:Torossian. La biologie de la fourmi Dolichoderus quadripunctatus (Hyménoptère–Formicoidea–Dolichoderidae). Insectes Sociaux, 1960.
Primární historická studie sociální organizace a rozdělení 287 hnízdních jednotek; pozdější syntézy její údaje zasazují do moderního pojetí polydomie.Použito v profilu:Stukalyuk. Supercolony of Dolichoderus quadripunctatus Linnaeus (Hymenoptera, Formicidae). Biology Bulletin Reviews, 2018.
Terénní studie kyjevských kolonií včetně jedné mimořádné sítě 134 hnízd; dokládá výměnu dělnic a plodu, vazbu na staré stromy a současně upozorňuje, že superkolonie není běžnou podobou druhu.Použito v profilu:Czechowski, Trigos-Peral, Maák & Vepsäläinen. Alate gyne of the ant Dolichoderus quadripunctatus follows foraging trail to aphids. Journal of Hymenoptera Research, 2019.
Otevřená případová studie: během tří červencových dnů byla u mšic na konci nejméně 13 m dlouhé dělnické stezky vždy pozorována jedna okřídlená mladá královna; není známo, zda šlo o tutéž samici.Použito v profilu:Dolichoderus quadripunctatus. AntWiki.
Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.
České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.Použito v 70 profilech:Aphaenogaster subterranea · mravenec podzemníBothriomyrmex communista · mravenec komunníBothriomyrmex corsicus · mravenec korsickýCamponotus aethiops · mravenec osmahlýCamponotus fallax · mravenec klamnýDalších 65
Camponotus herculeanus · mravenec obrovskýCamponotus ligniperda · mravenec dřevokazCamponotus piceus · mravenec smolnýCamponotus vagus · mravenec toulavýColobopsis truncata · mravenec větvičkovýFormica cunicularia · mravenec hladkýFormica exsecta · mravenec pastvinnýFormica foreli · mravenec ForelůvFormica gagates · mravenec lesostepníFormica lemani · mravenec LémanůvFormica lugubris · mravenec podhorníFormica picea · mravenec rašelinnýFormica pratensis · mravenec trávníFormica rufibarbis · mravenec rudovousýFormica truncorum · mravenec pařezovýFormicoxenus nitidulus · mravenec lesklýHarpagoxenus sublaevisHypoponera punctatissima · mravenec jamkovanýLasius alienus · mravenec odlišnýLasius brunneus · mravenec hnědýLasius emarginatus · mravenec parkovýLasius fuliginosus · mravenec černolesklýLasius mixtus · mravenec chladnomilnýLasius nitidigasterLasius platythorax · mravenec černýLasius psammophilus · mravenec pískomilnýLasius sabularum · mravenec písčinnýLasius umbratus · mravenec stínomilnýLeptothorax acervorum · mravenec bystrýLeptothorax gredleri · mravenec GredlerůvLeptothorax muscorum · mravenec mechovýMessor structor · mravenec zrnojedMyrmecina graminicola · mravenec pomalýMyrmica deplanata · mravenec rovinnýMyrmica gallienii · mravenec GallienůvMyrmica lobicornis · mravenec výběžkatýMyrmica ruginodis · mravenec rezavýMyrmica rugulosa · mravenec zvrásnělýMyrmica sabuleti · mravenec laločnatýMyrmica scabrinodis · mravenec drsnýMyrmica schencki · mravenec SchenckůvMyrmica specioides · mravenec sličnýMyrmica sulcinodis · mravenec rýhovanýMyrmica vandeli · mravenec VandelůvPlagiolepis pygmaea · mravenec titěrnýPlagiolepis taurica · mravenec vídeňskýPolyergus rufescens · mravenec otrokářskýPonera coarctata · mravenec zemníPonera testacea · mravenec žlutavýProceratium melinum · mravenec vzácnýSolenopsis fugax · mravenec příživnýStenamma debile · mravenec malátnýStrongylognathus kratochvili · mravenec KratochvílůvStrongylognathus testaceus · mravenec cizopasnýTapinoma erraticum · mravenec potulnýTemnothorax affinis · mravenec stromovýTemnothorax crassispinus · mravenec dlouhoostnýTemnothorax interruptus · mravenec skalníTemnothorax nigriceps · mravenec temnohlavýTemnothorax parvulus · mravenec maličkýTemnothorax sordidulusTemnothorax tuberum · mravenec hrbolkatýTemnothorax unifasciatus · mravenec páskovanýTetramorium feroxTetramorium moravicumPoužito v naučné kapitole:Camponotus herculeanus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Camponotus herculeanus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis morfologie, ekologie, kolonie a rojení.Použito v profilu:Seifert. Hybridization in the European carpenter ants Camponotus herculeanus and C. ligniperda. Insectes Sociaux, 2019.
Morfometrické rozlišení, fenologie a odhad vzácné hybridizace dvojice podobných druhů.Použito v 2 profilech:Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.
Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.Použito v 34 profilech:Camponotus aethiops · mravenec osmahlýCamponotus herculeanus · mravenec obrovskýCamponotus ligniperda · mravenec dřevokazFormica cunicularia · mravenec hladkýFormica exsecta · mravenec pastvinnýDalších 29
Formica fusca · mravenec otročícíFormica gagates · mravenec lesostepníFormica lemani · mravenec LémanůvFormica lusaticaFormica polyctena · mravenec množivýFormica rufibarbis · mravenec rudovousýLasius jensiLasius myopsLasius psammophilus · mravenec pískomilnýLeptothorax gredleri · mravenec GredlerůvLeptothorax muscorum · mravenec mechovýManica rubida · mravenec horskýMyrmica gallienii · mravenec GallienůvMyrmica lobicornis · mravenec výběžkatýMyrmica ruginodis · mravenec rezavýMyrmica rugulosa · mravenec zvrásnělýMyrmica sabuleti · mravenec laločnatýMyrmica scabrinodis · mravenec drsnýMyrmica schencki · mravenec SchenckůvMyrmica specioides · mravenec sličnýMyrmica sulcinodis · mravenec rýhovanýSolenopsis fugax · mravenec příživnýStrongylognathus testaceus · mravenec cizopasnýTapinoma erraticum · mravenec potulnýTapinoma subborealeTemnothorax affinis · mravenec stromovýTemnothorax interruptus · mravenec skalníTemnothorax tuberum · mravenec hrbolkatýTemnothorax unifasciatus · mravenec páskovanýPoužito v naučné kapitole:Graf & Hölldobler. Untersuchungen zur Frage der Holzverwertung als Nahrung bei holzzerstörenden Roßameisen. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1964.
Experimentální práce k otázce, zda Camponotus ligniperda a C. herculeanus tráví dřevo.Použito v 2 profilech:K. Hölldobler. IV. Über die Koloniengründung von Camponotus herculeanus. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1950.
Klasická primární práce o samostatném zakládání kolonie C. herculeanus; historické laboratorní podmínky a taxonomické pojetí je nutné odlišit od přesného terénního kalendáře dnešních populací.Použito v profilu:Sanders. The Biology of Carpenter Ants in New Brunswick. The Canadian Entomologist, 1964.
Rozbor 25 kolonií C. herculeanus v kanadských jehličnatých lesích popsal více stromů jedné kolonie, umístění plodu a dvě úplně odebrané zimující kolonie; zveřejněná vysoká početní hodnota patří větší z nich a není českým průměrem.Použito v profilu:Fuchs. The response to vibrations of the substrate and reactions to the specific drumming in colonies of carpenter ants (Camponotus, Formicidae, Hymenoptera). Behavioral Ecology and Sociobiology, 1976.
Experimenty s C. herculeanus popsaly vibrační signál šířený dřevními lamelami a zrychlenou obrannou či únikovou reakci; signál v daných pokusech nekoordinoval rojení.Použito v profilu:Czechowski. Nest competition between Camponotus vagus (Scopoli, 1763) and Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758) (Hymenoptera: Formicidae) in the Białowieża Forest (Poland). Myrmecological News, 2005.
Případová studie jediného konfliktu o kmen mezi koloniemi C. vagus a C. herculeanus, v němž zároveň žila kolonie Formica fusca; dokládá možnost soutěže a plesiobiózy, nikoli jejich četnost.Použito v profilu:B. Hölldobler. Zur Frage der Oligogynie bei Camponotus ligniperda Latr. und Camponotus herculeanus L. (Hym. Formicidae). Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1961.
Histologická a behaviorální práce prokázala, že ve velkých koloniích obou druhů může být několik královen; dělnice je přijímají, královny se však vzájemně netolerují a zůstávají v oddělených aktivitních areálech. Četnost oligogynie práce neurčuje.Použito v profilu:Schär et al. Do Holarctic ant species exist? Trans-Beringian dispersal and homoplasy in the Formicidae. Journal of Biogeography, 2018.
Fylogenetické srovnání 310 jedinců ze 73 nominálních druhů pomocí jednoho mitochondriálního a tří jaderných genů potvrdilo L. acervorum jako jeden z pouhých tří původních holarktických druhů ve vzorku. Severní Ameriku naopak vyloučilo z moderního areálu L. alienus obnovením L. americanus a oddělilo i nearktické linie dříve řazené k L. muscorum.Formica pratensis — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Mravenec luční — Formica pratensis. Příroda Vysočiny.
Použito v profilu:Formica pratensis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Použito v profilu:Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the Formica rufa group — the famous mound-building red wood ants. Myrmecological News, 2021.
NUMOBAT revize 1 200 hnízdních vzorků, 5 500 dělnic a 410 samic rozlišuje 13 palearktických druhů ve čtyřech komplexech, dokumentuje častou hybridizaci a poskytuje srovnávací tabulky i klíč. Kritické určení má vycházet z více dělnic, protože vnitrohnízdní i regionální proměnlivost je značná.Použito v 6 profilech:Použito v naučné kapitole:Dekoninck, Maebe, Breyne & Hendrickx. Polygyny and strong genetic structuring within an isolated population of the wood ant Formica rufa. Journal of Hymenoptera Research, 2014.
Mikrosatelitní studie izolované belgické populace dokládající vícekrálovnost a kolonie tvořené jedním až jedenácti hnízdy, mezi nimiž zůstala genetická struktura výrazná.Použito v profilu:Stukalyuk, Radchenko, Netsvetov & Gilev. Effect of mound size on intranest thermoregulation in the red wood ants Formica rufa and F. polyctena. Turkish Journal of Zoology, 2020.
Terénní měření a fyzikální model jarního ohřevu kup ukazující vztah mezi velikostí hnízda, slunečním přísunem, tepelnými ztrátami a schopností stabilizovat vnitřní teplotu.Použito v 2 profilech:Sorvari. Biogeography and habitat preferences of red wood ants of the Formica rufa group in Finland, based on citizen science data. European Journal of Entomology, 2022.
Finská občanská věda určila 2 087 hnízd skupiny F. rufa: 1 212 F. aquilonia, 277 F. lugubris a 59 F. pratensis. Data dobře popisují severojižní a habitatové rozdíly ve Finsku, ale výběr míst i kategorie prostředí nedovolují čísla přenášet na české populace.Helanterä, Kulmuni & Pamilo. Sex allocation conflict between queens and workers in Formica pratensis wood ants predicts seasonal sex ratio variation. Evolution, 2016.
Tříletá studie 93 kolonií ověřila dvě oddělené reprodukční kohorty a poměr pohlaví v pozdější kohortě konzistentně více vychýlený ve prospěch samic, jak předpovídá sezonní změna možností dělnic ovlivnit osud diploidních vajíček.Použito v profilu:Použito v 3 naučných kapitolách:Formica truncorum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis určovacích znaků, hnízdění, rozšíření a severské fenologie.Použito v profilu:Sundström. Queen acceptance and nestmate recognition in monogyne and polygyne colonies of the ant Formica truncorum. Animal Behaviour, 1997.
Experimentální zavádění mladých samic ukázalo, že dělnice jednokrálovných kolonií rozlišovaly domácí a cizí samice, kdežto vícekrálovné nikoli; spářené samice byly v obou sociálních formách odmítány častěji než panny.Použito v profilu:Ellis, Franks & Robinson. Ecological consequences of colony structure in dynamic ant nest networks. Ecology and Evolution, 2017.
Dlouhodobá terénní analýza vícedomých kolonií F. lugubris ukázala, že poloha kupy v síti a modelovaný potenciální tok zdrojů souvisejí s její pravděpodobností přežít i založit novou pobočku; výsledek neznamená, že každá populace druhu je vícedomá.Použito v profilu:Chapuisat, Oppliger, Magliano & Christe. Wood ants use resin to protect themselves against pathogens. Proceedings of the Royal Society B, 2007.
U příbuzného F. paralugubris zvýšila jehličnatá pryskyřice přežívání dospělců i larev po expozici bakterii Pseudomonas fluorescens a larev po expozici houbě Metarhizium anisopliae. Nejde o přímý experiment s F. lugubris.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Sigeman et al. The loss of a supergene in obligately polygynous Formica wood ant species. Molecular Biology and Evolution, 2025.
Srovnávací genomika 264 jedinců všech sedmi evropských lesních druhů zjistila klasický haplotyp P jen u jednoho ze tří obligátně vícekrálovných druhů. U F. aquilonia a F. paralugubris chyběl kromě duplikovaných kopií dvou genů; autoři mechanismus a jeho vliv na královny formulují jako hypotézu.Použito v profilu:Heuss, Grevé, Schäfer, Busch & Feldhaar. Direct and indirect effects of land-use intensification on ant communities in temperate grasslands. Ecology and Evolution, 2019.
Průzkum 110 německých travních ploch zjistil pokles průměrného počtu druhů se zvyšující se četností seče; kupovití mravenci včetně F. pratensis patřili k citlivějším. Jde o komunitní studii z Německa, nikoli přímý experiment s českou populací.Použito v profilu:Sorvari & Hakkarainen. Wood ants are wood ants: deforestation causes population declines in the polydomous wood ant Formica aquilonia. Ecological Entomology, 2007.
Finské srovnání čtyři až pět let po těžbě zjistilo na pasekách 39 % opuštěných původních a 73 % nových odštěpených hnízd oproti méně než 2 % v lesním nitru; velikost populací na pasekách klesla přibližně o 30 %. Výsledek je regionální, nikoli český zásahový experiment.Použito v profilu:Lasius brunneus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Mravenec hnědý — Lasius brunneus. Příroda Vysočiny.
Použito v profilu:Lasius brunneus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Použito v profilu:Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the subgenus Lasius s.str. Soil Organisms, 2020.
Moderní revize 4 900 dělnic z 1 722 hnízdních či bodových vzorků; pomocí mnoha morfometrických znaků zpřesňuje diagnózy a areály palearktických druhů podrodu Lasius s. str. Biologické údaje nejsou pro všechny druhy stejně podrobné.Použito v 9 profilech:Použito v 2 naučných kapitolách:Lasius platythorax — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis určovacích znaků, biotopu, hnízdění a období rojení.Použito v profilu:Seifert. Lasius platythorax n. sp., a widespread sibling species of Lasius niger. Entomologia Generalis, 1991.
Původní popis a oddělení druhu od velmi podobného Lasius niger.Použito v 2 profilech:The biology of Lasius brunneus. CREAF / Autonomous University of Barcelona.
Použito v profilu:Dijon, Dekoninck, Colinet, Francis & Noël. They live under our streets: ant nests (Hymenoptera, Formicidae) in urban pavements. Biodiversity Data Journal, 2023.
Průzkum 120 hnízdních míst v bruselské dlažbě zaznamenal sedm druhů včetně Lasius niger a L. brunneus; vztah ke skladbě chodníku je výsledkem jedné městské studie, nikoli univerzálním návodem k určování.Použito v 2 profilech:Trigos-Peral et al. Urban abiotic stressors drive changes in the foraging activity and colony growth of the black garden ant Lasius niger. Science of the Total Environment, 2024.
Srovnání městských a venkovských populací spolu s laboratorními pokusy ukazuje, že teplota a noční světlo mění aktivitu, vývoj plodu i úmrtnost dělnic; velikost a někdy i směr odezvy se lišily mezi městy.Použito v profilu:Quque et al. Hierarchical networks of food exchange in the black garden ant Lasius niger. Insect Science, 2021.
Laboratorní sledování značené tekuté potravy popisuje nerovnoměrnou síť trofalaxe; konkrétní role jedinců a tempo distribuce jsou výsledkem daného experimentálního uspořádání.Použito v profilu:Grüter, Maitre, Blakey, Cole & Ratnieks. Collective decision making in a heterogeneous environment: Lasius niger colonies preferentially forage at easy to learn locations. Animal Behaviour, 2015.
Laboratorní kolonie při stejné kvalitě potravy více využívaly místo, jehož trasu se dělnice snáze učily; studie neznamená, že dostupnost vždy převáží kvalitu zdroje v přírodě.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Lenoir, Depickère, Devers, Christidès & Detrain. Hydrocarbons in the Ant Lasius niger: From the Cuticle to the Nest and Home Range Marking. Journal of Chemical Ecology, 2009.
Chemické analýzy a behaviorální testy propojují kutikulární uhlovodíky s materiálem hnízda a značením domovského prostoru; nejde o totéž co směrová feromonová stezka k potravě.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Konorov et al. Genomic exaptation enables Lasius niger adaptation to urban environments. BMC Evolutionary Biology, 2017.
Komparativní práce nad návrhem genomu navrhuje možné genetické předpoklady městské tolerance; sama nedokazuje konkrétní adaptaci každé městské populace ani reakci na jediný stresor.Použito v profilu:Depa, Vepsäläinen, Rutkowski & Czechowski. Mutualism between Lasius Ant Species and Stomaphis Aphids in Relation to Social Parasitism among the Ants. Polish Journal of Ecology, 2022.
Terénní a literární údaje propojují stromové mšice Stomaphis s několika druhy Lasius včetně L. brunneus; nejde o povinného partnera každé kolonie.Použito v profilu:Stukalyuk, Radchenko, Akhmedov & Stelia. The Phenomenon of a Mixed Colony: the Case of Lasius brunneus and Lasius umbratus (Hymenoptera, Formicidae). Zoodiversity, 2024.
Opakovaný nález jediné smíšené kolonie v Moldavsku a matematický model vedly autory ke scénáři několikaletého soužití hostitele s dočasným sociálním parazitem. Hnízdo neodkryli, počty dělnic odhadli podle jejich četnosti na stezce a začátek převzetí ani královny přímo nesledovali.Použito v 2 profilech:Shimada, Tanaka & Takasuka. Socially parasitic ant queens chemically induce queen-matricide in host workers. Current Biology, 2025.
Pozorování a pokusy s japonskými Lasius umbratus a hostitelem L. japonicus ukázaly, že parazitická samice dvakrát postříkala hostitelskou královnu tekutinou ze zadečku a hostitelské dělnice ji následně zabily. Chemická identita tekutiny ani platnost mechanismu pro evropské hostitele nebyly přímo prokázány.Použito v profilu:Stukalyuk. Interactions of three dominant ant species, Lasius emarginatus (Ol.), Formica rufa L., and Lasius fuliginosus (Latr.) (Hymenoptera, Formicidae) among themselves and with subordinate species in broadleaf forests. Communication 1. Entomological Review, 2017.
Pozorování v kyjevském listnatém lese popisuje prostorové vztahy a soutěž tří lokálně dominantních druhů; závěry nelze bez ověření přenést na každou evropskou populaci.Použito v profilu:Seifert. Lasius nigroemarginatus Forel, 1874 is a F1 Hybrid between L. emarginatus (Olivier, 1792) and L. platythorax Seifert, 1991 (Hymenoptera, Formicidae). Contributions to Entomology, 2019.
Numerická morfometrie typových dělnic, doplněná fenologickými a ekologickými argumenty, vyložila L. nigroemarginatus jako první generaci kříženců L. emarginatus a L. platythorax; práce neobsahuje analýzu DNA.Použito v 2 profilech:Schlick-Steiner, Steiner, Seifert & Straka. Lasius platythorax as a host of Lasius distinguendus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2002.
Terénní doklad hostitelské role L. platythorax při dočasném sociálním parazitismu L. distinguendus; neznamená, že je napadena každá kolonie nebo že jde o její vlastní způsob zakládání.Použito v 2 profilech:Wysocka et al. Low genetic diversity in Polish populations of sibling ant species: Lasius niger (L.) and Lasius platythorax Seifert (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2011.
Předběžná analýza mitochondriálních markerů cox1 a 16S rRNA u polských populací zjistila nízkou diverzitu v konkrétním regionálním vzorku; výsledek není automaticky vlastností celého areálu obou druhů.Použito v profilu:Rissanen, Helanterä, Will & Freitak. Lack of Self-Medication by Fungus Infected Lasius platythorax (Formicidae, Formicinae) Ants in a Multitrophic Experiment. Annales Zoologici Fennici, 2022.
V daném laboratorním pokusu infekce houbou významně nezměnila návštěvnost nabízených mimokvětních nektárií; negativní výsledek neprokazuje nepřítomnost všech forem samoléčby.Použito v profilu:Espadaler, Bernal & Rojo. Lasius brunneus (Latreille, 1798) (Hymenoptera, Formicidae), una plaga del corcho en el NE de España: II. Biología y pruebas de control. Boletín de Sanidad Vegetal. Plagas, 2006.
Primární sledování na korkových dubech v severovýchodním Španělsku popisuje místní sezonní aktivitu a vazbu na mšice Stomaphis; tento kalendář nelze přenést na české klima.Použito v profilu:Vandenplas, Dekoninck, Maebe & Hendrickx. Areaaluitbreiding en genetische verwantschapsanalyse bij de thermofiele mierensoort, Lasius emarginatus (Olivier, 1792). Bulletin de la Société Royale Belge d’Entomologie / Bulletin van de Koninklijke Belgische Vereniging voor Entomologie, 2010.
Belgický průzkum 102 lokalit spojil výskyt zejména se slunnými stěnami starších staveb a předběžně zkoumal příbuznost kolonií; regionální výsledek není univerzálním obrazem sociální organizace druhu.Použito v profilu:Schifani et al. Fight and rescue or give up and flee? Behavioural responses of different ant species tending the mutualist walnut aphid Panaphis juglandis to native and exotic lady beetles. Bulletin of Entomological Research, 2023.
Experiment s jedním druhem mšice, pěti druhy mravenců a dvěma druhy slunéček zařadil Lasius emarginatus mezi účinné obránce; výsledek nelze zobecnit na všechny trofobiózy a protivníky.Použito v profilu:Morrison & Witte. Strong differences in chemical recognition cues between two closely related ant species from the genus Lasius (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Evolutionary Biology, 2011.
Srovnání Lasius niger a L. platythorax spojuje rozdíly v chemickém profilu s odlišným prostředím a zaznamenává potravu na přirozených trasách; návnadový test neurčuje univerzální jídelníček.Použito v profilu:Włodarczyk, Żmihorski & Olczyk. Ants inhabiting stumps on clearcuts in managed forest in western Poland. Entomologica Fennica, 2009.
Průzkum více než pěti set pařezů na osmi polských pasekách ukázal časté využití mrtvého dřeva druhem Lasius platythorax; regionální obsazenost pařezů není úplným sčítáním kolonií.Použito v profilu:Ponera coarctata. Bees, Wasps & Ants Recording Society.
Použito v profilu:Csősz & Seifert. Ponera testacea Emery, 1895 stat. n. — a sister species of P. coarctata. Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 2003.
Revize více než 500 jedinců ze 180 hnízdních vzorků obnovila P. testacea jako samostatný druh, popsala morfometrické rozlišení a upozornila, že starší biologii obou druhů nelze zpětně bezpečně rozdělit.Použito v 2 profilech:Použito v 2 naučných kapitolách:Csősz, Kiran, Karaman & Lapeva-Gjonova. A striking color variation is detected in Ponera testacea across its Western Palaearctic geographic range. ZooKeys, 2022.
Dokládá tmavou formu sesterského druhu a omezení určování pouze podle barvy.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Hamer & Attewell. Ponera testacea (Hymenoptera: Formicidae) recorded within a suburban garden in coastal East Sussex (VC14), with description of nest location and black colour morph workers. British Journal of Entomology and Natural History, 2023.
Podrobný nález celé kolonie 28 dělnic a jedné odkřídlené (dealátní) královny pod zahradní dlaždicí; jediný dubnový doklad nelze vydávat za typickou demografii či architekturu druhu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Vohralík & Werner. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Poohří. Klapalekiana, 2016.
Regionální faunistická studie dokládající dělnici P. testacea pod kamenem na vrchu Rohatec v osluněném místě s nízkou řídkou vegetací.Použito v profilu:Mravenec žlutavý — Ponera testacea. Příroda Vysočiny.
Český druhový přehled s určovacími znaky, prostředím a opatrně převzatou fenologií.Použito v profilu:Liebig, Heinze & Hölldobler. Queen Size Variation in the Ponerine Ant Ponera coarctata. Psyche, 1995.
Druhově ověřená studie spojité velikostní variability alátně stavěných královen P. coarctata se zbytky křídel; nejde o oddělené makro- a mikrogyny ani o ergatoidní královny a výsledek se nemá přenášet na P. testacea.Použito v profilu:Liebig, Heinze & Hölldobler. Trophallaxis and aggression in the ponerine ant, Ponera coarctata: implications for the evolution of liquid food exchange in the Hymenoptera. Ethology, 1997.
Experiment se sirotčími a královnou vedenými koloniemi P. coarctata dokládá trofalaxi, vznik hierarchie po odebrání královny a vazbu nabídky potravy na agresivní interakce.Použito v profilu:Myrmica scabrinodis. AntWiki.
Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica scabrinodis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný profil s rozměry všech tří kast, určovacími znaky, hnízděním, velikostí kolonií, rojením a fotografiemi královny, dělnice i hnízda.Použito v profilu:Boomsma & Leusink. Weather conditions during nuptial flights of four European ant species. Oecologia, 1981.
Nizozemská pozorování letů čtyř druhů v letech 1977–1979 zahrnují M. scabrinodis, nikoli M. sabuleti. U M. scabrinodis nebyla zjištěna jasná preference denní doby, radiace ani relativní vlhkosti. Před 20. srpnem probíhaly lety jen při větru pod 1,7 m/s, později všechny sledované druhy létaly i za silnějšího větru; datum tedy neoznačuje konec letů.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.
Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.Použito v 15 profilech:Myrmica curvithoraxMyrmica deplanata · mravenec rovinnýMyrmica gallienii · mravenec GallienůvMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviDalších 10
Myrmica lobicornis · mravenec výběžkatýMyrmica lonaeMyrmica ruginodis · mravenec rezavýMyrmica rugulosa · mravenec zvrásnělýMyrmica sabuleti · mravenec laločnatýMyrmica scabrinodis · mravenec drsnýMyrmica schencki · mravenec SchenckůvMyrmica specioides · mravenec sličnýMyrmica sulcinodis · mravenec rýhovanýMyrmica vandeli · mravenec VandelůvSeifert. A Taxonomic Revision of the Myrmica Species of Europe, Asia Minor, and Caucasia (Hymenoptera, Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1988.
Primární morfometrická revize s podrobnou biologií; zdroj přesných hustot, velikostí kolonií a letových intervalů M. specioides a M. rugulosa i diagnózy M. hirsuta. Na jedné malé německé ploše našel autor M. hirsuta v 9 z 18 hnízd hostitele; takto místní podíl nelze zaměňovat za běžnou četnost v krajině. Taxonomické závěry je nutné číst společně s novějšími revizemi.Použito v 3 profilech:Schär, Vila & Menchetti. First Record of the Introduced Ant Myrmica specioides In the Eastern United States. Sociobiology, 2023.
První doložený nález zavlečené M. specioides na východě USA: exemplář z bostonské aglomerace z roku 2013 byl ověřen morfometrií vůči typům a DNA čárovým kódem. Autoři popisují potenciálně invazní vlastnosti, nikoli prokázanou invazivitu.Použito v profilu:Seppä. Sociogenetic organization of the ants Myrmica ruginodis and Myrmica lobicornis: Number, relatedness and longevity of reproducing individuals. Journal of Evolutionary Biology, 1994.
Genetická a hnízdní studie finských populací obou druhů. Hnízda M. lobicornis měla obvykle kolem 300 dělnic, jen vzácně přes 500, a byla jednokrálovná nebo bez nalezené královny; výjimečné bezkrálovné hnízdo přesáhlo 2 000 dělnic. U vícekrálovných M. ruginodis byla průměrná příbuznost královen 0,405, což podporuje přijímání dcer. Výsledky nelze bez dalšího přenášet na všechny evropské populace.Použito v 2 profilech:Czekes, Radchenko, Csősz, Szász-Len, Tăuşan, Benedek & Markó. The genus Myrmica Latreille, 1804 (Hymenoptera: Formicidae) in Romania: distribution of species and key for their identification. Entomologica Romanica, 2012.
Určovací klíč dělnic středoevropských druhů Myrmica a vybraných znaků samců; důležitý pro rozlišení M. lobicornis, M. schencki, M. deplanata a M. sulcinodis. Jeden znak ani prostředí samy o sobě nestačí.Použito v profilu:Sigeman, Seppä, Downing, Webster, Helanterä & Viljakainen. A Novel Supergene Controls Queen Size and Colony Social Organization in the Ant Myrmica ruginodis. Molecular Biology and Evolution, 2025.
U 95 královen z 31 kolonií v jižním Finsku byla s velikostí a sociálním uspořádáním spojena oblast přibližně 9 Mb na chromozomu 5. Mezi 69 královnami z 11 vícekrálovných hnízd nebyla žádná AA, ale AB/BB se vyskytovaly i v jednokrálovných hnízdech a velikosti se překrývaly; výsledek nelze bez dalšího zobecnit na všechny populace.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Sielezniew & Stankiewicz. Myrmica sabuleti not necessary for the survival of the population of Phengaris arion in eastern Poland. European Journal of Entomology, 2008.
Primární studie dokládající, že vazba modráska Phengaris arion na hostitelské mravence se může geograficky měnit.Použito v profilu:Moroń, Lenda, Skórka & Woyciechowski. Short-Lived Ants Take Greater Risks during Food Collection. The American Naturalist, 2012.
Použito v profilu:Phengaris teleius — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Biologie modráska očkovaného a jeho vazba na hostitelské mravence.Použito v profilu:Phengaris arion — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká ochranářská syntéza životního cyklu modráska černoskvrnného; uvádí M. sabuleti jako obvyklého a M. scabrinodis jako méně častého hostitele, nejde však o soupis přímých českých hnízdních nálezů.Použito v profilu:Seifert. Pleistocene population differentiation in the ant Myrmica scabrinodis (Hymenoptera: Formicidae) – a taxonomic borderline case. Soil Organisms, 2024.
Morfometrie 479 dělnic ze 146 hnízd napříč Palearktidou rozlišila západní a východní strukturu; významné zmenšení morfometrické vzdálenosti v sympatrické zóně vyložila jako častou hybridizaci a introgresi. Tři dříve oddělovaná jména práce synonymizuje s M. scabrinodis.Použito v profilu:Witek et al. Host ant specificity of large blue butterflies Phengaris (Maculinea) (Lepidoptera: Lycaenidae) inhabiting humid grasslands in East-central Europe. European Journal of Entomology, 2008.
Hnízdní průzkum v Polsku, Česku, na Slovensku a Ukrajině doložil P. teleius u pěti druhů Myrmica; v Česku přímo u M. scabrinodis na lokalitách Přelouč a Poděbrady–Kluk, avšak malé počty nevylučují další hostitele.Witek et al. Local host ant specificity of Phengaris (Maculinea) teleius butterfly, an obligatory social parasite of Myrmica ants. Ecological Entomology, 2010.
Studie jedné metapopulace v jižním Polsku našla přežívající P. teleius u čtyř hostitelů. M. scabrinodis byla pod živnou rostlinou nejhojnější, nikoli však vždy relativně nejčastěji infikovaná.Použito v profilu:Pech & Sedláček. Records of host ant use of Phengaris Doherty, 1891 (Lepidoptera, Lycaenidae) in the Czech Republic. Nota Lepidopterologica, 2016.
Kritická syntéza přímých českých nálezů modrásků v mraveništích; rozlišuje hostitele doložené z hnízda od obecných evropských asociací a upozorňuje na malé vzorky.Použito v 2 profilech:Tartally et al. Patterns of host use by brood parasitic Maculinea butterflies across Europe. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2019.
Evropská syntéza zahrnula 419 lokalit, z toho 214 s přímými údaji o hostiteli. Ukazuje široký hostitelský rozsah P. teleius a geografickou mozaiku hostitelů P. arion; místní asociaci nelze automaticky přenášet do celé Evropy ani do Česka.Markó, Csata, Erős, Német, Czekes & Rózsa. Distribution of the myrmecoparasitic fungus Rickia wasmannii (Ascomycota: Laboulbeniales) across colonies, individuals, and body parts of Myrmica scabrinodis. Journal of Invertebrate Pathology, 2016.
Regionální průzkum parazitické houby na M. scabrinodis: infekce byla soustředěná do vlhkých stanovišť a mezi hnízdy i dělnicemi silně nerovnoměrná; nejde o údaj o četnosti infekce v Česku.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Seppä. Genetic relatedness and colony structure in polygynous Myrmica ants. Ethology Ecology & Evolution, 1996.
Populačně-genetické srovnání vícekrálovných populací M. gallienii, M. scabrinodis a M. sabuleti. Výsledky jednotlivých populací nelze vydávat za univerzální počet ani původ královen u celého druhu.Použito v profilu:Elmes & Pętal. Queen Number as an Adaptable Trait: Evidence from Wild Populations of Two Red Ant Species (Genus Myrmica). Journal of Animal Ecology 59(2): 675–698, 1990.
Šestileté sledování volně žijících populací M. gallienii a M. rubra. U M. gallienii odděluje meziroční změny počtu dělnic a královen; výsledky jedné populace nejsou univerzálním evropským rozpětím.Použito v profilu:Maák et al. The influence of colony traits on the collective behaviour of Myrmica scabrinodis ants. Insect Conservation and Diversity, 2019.
Studie zahrnula dva oddělené experimentální soubory: deset italských kolonií, z nich pět jedno- a pět vícekrálovných, pro test počtu královen a deset vícekrálovných kolonií z Polska pro test velikosti a věkové skladby. Geograficky omezený materiál dokládá proměnlivost sociální organizace, nikoli její četnost v Česku.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Temnothorax crassispinus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Mravenec stromový — Temnothorax affinis. Příroda Vysočiny, 2017.
Samostatná regionální karta potvrzuje taxonomii a lokální výskyt na Vysočině; ekologické a fenologické shrnutí je nutné číst spolu se souhrnným zdrojem Příroda Vysočiny — Mravenci.Použito v profilu:Prebus. Insights into the evolution, biogeography and natural history of the acorn ants, genus Temnothorax. BMC Evolutionary Biology, 2017.
Fylogenomická studie rodu včetně opakovaného vzniku stromového hnízdění.Použito v 4 profilech:Použito v naučné kapitole:Báthori, Heinze, Trindl, Seifert, Herczeg & Csősz. Host-switching events are not always the driver of speciation in social parasites: a case study in Temnothorax (Myrmoxenus) ants (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Zoology, 2024.
Morfologická a mitochondriální studie otrokářských mravenců okruhu Myrmoxenus; dokládá hostitelské vazby T. ravouxi mimo jiné na T. affinis a T. tuberum a odděluje je od otázky vlastní speciace parazita.Použito v 2 profilech:Radchenko, Czechowski & Czechowska. The tribe Formicoxenini (Hymenoptera, Formicidae) in Poland — a taxonomic review and keys for identification. Annales Zoologici, 1999.
Přímé pieninské údaje o hnízdění T. nadigi, monogynních koloniích s desítkami až přibližně stovkou dělnic a přítomnosti pohlavních jedinců v srpnu.Použito v profilu:Csősz, Heinze & Mikó. Taxonomic Synopsis of the Ponto-Mediterranean Ants of Temnothorax nylanderi Species-Group. PLOS ONE, 2015.
Csősz, Seifert, Bračko, Herczeg & Prebus. Reconstructed phylogeny and morphometry suggest the European rock ant Temnothorax sordidulus (Müller, 1923) forms a ring species around the Dinaric Alps (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2026.
Integrativní revize (sv. 36, s. 215–229) založená na ultrakonzervovaných elementech a morfometrii; řadí T. mulleri, T. carinthiacus, T. tergestinus i T. saxonicus mezi mladší synonyma T. sordidulus. Autoři navrhují pravděpodobný řetězec populací kolem Dinárských Alp, ale upozorňují na neúplné genetické vzorkování a nevylučují budoucí rozlišení poddruhů.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Csősz, Salata & Borowiec. Three Turano-European species of the Temnothorax interruptus group (Hymenoptera: Formicidae) demonstrated by quantitative morphology. Myrmecological News, 2018.
Revize 19 znaků u 165 dělnic a 12 reprodukčních samic z 66 hnízdních vzorků; odděluje T. morea a T. strymonensis, synonymizuje L. tuberum knipovitshi pod T. interruptus a poskytuje měřitelnou diagnostiku i revidované rozšíření.Použito v profilu:Børgesen. Ecological notes on Leptothorax interruptus: an ant new to Denmark. Entomologiske Meddelelser, 2000.
Terénní průzkum populace na dánském Læsø a sedmileté pozorování dvou kolonií v nádržích s místním substrátem; zdroj rozměrů tří odkrytých hnízd, počtů jedinců, práce s plodem, lovu a náboru dělnic. Výsledky jedné populace a polopřirozeného chovu nelze automaticky zobecnit na celý areál.Použito v profilu:Cordonnier, Felten, Trindl, Heinze & Bernadou. Absence of genetic isolation across highly fragmented landscape in the ant Temnothorax nigriceps. BMC Ecology and Evolution, 2022.
Terénní a populačně genetická studie 70 evropských kolonií. U 63 sčítaných hnízd zjistila 1–209 dělnic, v 51 jednu nalezenou královnu a v jediném dvě; regionálně neprokázala genetickou izolaci mezi fragmenty vzdálenými přes 15 km.Použito v profilu:Satizabal-Niemeyer, Bernadou, Wanke, Heinze & Cordonnier. Urban structures are poor stepping stones for crevice-nesting ants in fragmented landscapes. Insectes Sociaux, 2025.
Cílený průzkum 54 městských a přírodních stanovišť v bavorském Kallmünzu našel T. nigriceps jen na čtyřech člověkem pozměněných místech. Nálezy se soustředily na starší hrubé kameny s vegetací; studie proto běžné městské konstrukce nepovažuje za rovnocennou náhradu přirozených skalních puklin, zároveň však upozorňuje na obtížnou zjistitelnost malých kolonií.Použito v profilu:Salata & Borowiec. Temnothorax albipennis (Curtis, 1854) in Poland and identification of the Temnothorax tuberum species complex. Genus, 2013.
Praktická diagnostika druhů komplexu T. tuberum a upozornění na přechodné znaky a hybridizaci.Orledge. The identity of Leptothorax albipennis (Curtis) (Hymenoptera: Formicidae) and its presence in Great Britain. Systematic Entomology, 1998.
Taxonomická revize ukázala, že britské populace dříve vedené jako Leptothorax tuberum patří druhu dnes označovanému Temnothorax albipennis; starší britské behaviorální výsledky proto nelze automaticky připsat T. tuberum.Použito v 2 profilech:Temnothorax albipennis (Curtis, 1854). AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména a původní kombinace Stenamma albipennis. Velká část behaviorální literatury používá pozdější starší kombinaci Leptothorax albipennis.Použito v profilu:Temnothorax albipennis (Curtis, 1854). GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam a souhrn výskytů z více databází. Výskytový bod ani seznam zemí sám nepotvrzuje existenci uloženého dokladového exempláře, proto profil nepřebírá sporný starý český údaj jako potvrzený výskyt.Použito v profilu:Orledge. Temnothorax albipennis (Curtis, 1854). Bees, Wasps & Ants Recording Society, 2025.
Aktualizovaný britský druhový účet shrnuje znaky, skalní biotopy, typy hnízd, samostatný sběr potravy a přítomnost okřídlenců. Fenologie i údaj o velikosti kolonií jsou regionální, nikoli pevné evropské meze.Použito v profilu:Dornhaus, Holley, Pook, Worswick & Franks. Why do not all workers work? Colony size and workload during emigrations in the ant Temnothorax albipennis. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2008.
Čtrnáct dorsetských kolonií ukázalo nerovnoměrné rozdělení práce při laboratorním stěhování; menší skupiny spoléhaly relativně více na několik velmi aktivních přenašeček. Jednotlivé kolonie měly jednu až čtyři královny, což vylučuje absolutní tvrzení o vždy jednokrálovném druhu.Použito v profilu:Stroeymeyt, Jordan, Mayer, Hovsepian, Giurfa & Franks. Seasonality in communication and collective decision-making in ants. Proceedings of the Royal Society B, 2014.
Laboratorní pokusy s Temnothorax albipennis odhalily sezonní změnu účinku chemické stopy na volbu hnízda a nabízejí mechanismus pro jarní rozdělování a letní opětovné spojování kolonie po časně letním rojení. Nejde o důkaz stejného kalendáře ve všech částech areálu.Použito v profilu:Salata & Borowiec. Preliminary division of not socially parasitic Greek Temnothorax Mayr, 1861 (Hymenoptera, Formicidae) with a description of three new species. ZooKeys, 2019.
Morfologické vymezení druhových skupin Temnothorax a diskuse nejisté příbuznosti okruhu T. tuberum.Tăușan. Temnothorax parvulus (Schenck, 1852) (Hymenoptera: Formicidae) in Romania. Brukenthal. Acta Musei, 2014.
Terénní doklad ze světlého listnatého lesa; dělnice reagovaly na medovou i tuňákovou návnadu. Článek shrnuje také hnízdění a fenologii.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Mravenec hrbolkatý — Temnothorax tuberum v Kraji Vysočina. Příroda Vysočiny, 2017.
Regionální odborná karta hodnotí T. tuberum na vhodných biotopech Vysočiny jako běžný; nejde o celostátní odhad četnosti.Použito v profilu:Bezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Acta rerum naturalium, 2010.
Revidované sbírkové doklady českých a moravských mravenců včetně vzácných druhů Temnothorax a přesných lokalitních údajů. Katalog dokládá P. melinum z Kroměříže v srpnu 1932 a revidovaný materiál M. deplanata z Mohelna (červenec 1942, 16 dělnic) a Pavlovských kopců (nedatováno, tři dělnice); zároveň odděluje přesně lokalizovaný materiál od exemplářů bez nálezových údajů.Vohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Povltaví. Klapalekiana, 2018.
Regionální faunistická studie s biotopy a konkrétními českými doklady několika vzácných druhů včetně okřídlené samice P. testacea nalezené 23. září 2016.Kutter. Eine neue Ameise der Schweiz. Mitteilungen der Schweizerischen Entomologischen Gesellschaft, 1925.
Původní popis druhu pod jménem Leptothorax nadigi, včetně morfologie dělnice a královny.Použito v profilu:Arnol’di. New and little known ant species of the genus Leptothorax Mayr (Hymenoptera, Formicidae) in the European USSR and the Caucasus. Entomologicheskoe Obozrenie, 1977.
Původní popis Leptothorax jailensis; anglický překlad vyšel v Entomological Review 56: 148–153.Použito v profilu:Mayr. Beschreibungen einiger neuer Ameisen. Verhandlungen des Zoologisch-Botanischen Vereins in Wien, 1853.
Původní popis druhu pod jménem Myrmica clypeata.Použito v profilu:P. A. Schenck. Beschreibung nassauischer Ameisenarten. Jahrbuch des Vereins für Naturkunde im Herzogthum Nassau, 1852.
Původní popis druhu pod jménem Myrmica corticalis.Použito v profilu:Stitz. Die Tierwelt Deutschlands, 37. Teil: Hautflügler oder Hymenoptera I: Ameisen oder Formicidae. Gustav Fischer, Jena, 1939.
Historická monografie s rozměry kast, morfologií, hnízděním a fenologií několika evropských Temnothoraxů; taxonomická jména je nutné převést do současného pojetí.Použito v 3 profilech:Bolton. Synopsis and Classification of Formicidae. Memoirs of the American Entomological Institute, 2003.
Globální klasifikace, která obnovila rod Temnothorax a převedla do něj druhy T. clypeatus a T. corticalis dříve vedené v rodu Leptothorax.Použito v 2 profilech:Galkowski & Casevitz-Weulersse. Temnothorax clypeatus (Mayr) en France (Hymenoptera, Formicidae, Myrmicinae). L’Entomologiste, 2008.
Druhově specifická redeskripce 12 dělnic, jedné reprodukční samice a jednoho samce; přímé víceleté pozorování hnízdění, potravy, denní aktivity a červnového i červencového rojení ve Francii.Použito v profilu:Minkiewicz. Postacie płciowe Wysmuklicy a sprawa seksualizacji ciała u mrówek / Les sexués du Leptothorax clypeatus Mayr et le problème de la sexualisation somatique chez les Fourmis. Polskie Pismo Entomologiczne, 1939.
Přímé údaje z polských hnízd: rozměry kast, jedno hnízdo s královnou a asi 20 dělnicemi a srpnové rojení ve dvou sledovaných letech; používá historické rodové jméno Leptothorax.Použito v profilu:Marko, Purkart & Holecová. Faunisticky významné druhy mravcov (Hymenoptera, Formicidae) zistené v prostredí viatych pieskov juhozápadného Slovenska. Entomofauna carpathica, 2024.
Přímý slovenský nález T. clypeatus a pozorování využívání prasklin ve dřevě, lovu drobného hmyzu a sběru pylu i semen s masíčky.Použito v profilu:Jakub Šidlík. Temnothorax clypeatus observed at Lednice, Czechia, 13 May 2024. iNaturalist, 2024.
Fotografické pozorování z Lednice, které na iNaturalist dosáhlo kategorie Research Grade; jde však o záznam pozorování, nikoli uložený dokladový exemplář ani doklad rojení.Použito v profilu:Seifert. The ants of Central European tree canopies (Hymenoptera: Formicidae) — an underestimated population? In: Floren & Schmidl (eds.), Canopy Arthropod Research in Europe, bioform entomology, 2008.
Primární soubor pozorování z let 1979–2004 včetně výškového rozložení hnízd T. corticalis a mimořádně hustého osídlení koruny jednoho 240letého dubu; autor upozorňuje, že případ nemusí reprezentovat běžný les.Použito v profilu:Rüppell & Heinze. Alternative reproductive tactics in females: the case of size polymorphism in winged ant queens. Insectes Sociaux, 1999.
Srovnávací studie velikosti okřídlených královen; u T. corticalis malý nepublikovaný soubor ukazuje pouze vysokou variabilitu, nikoli prokázané oddělené makrogynní a mikrogynní formy.Použito v profilu:Vodka, Pech & Čížek. Faunistic records from the Czech Republic – 305. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 2010.
První český doklad T. jailensis: pět dělnic zachycených 18. června až 14. července 2006 nárazovými pastmi na dubu, jilmu, jasanu a lípě ve výškách 3–23,5 m v dolním Podyjí. Autoři nálezy vykládají jako doklad druhu vázaného na život na stromech, pasti však nezachytily samotné hnízdo.Použito v profilu:Bračko & Česnik. First records of six ant species (Hymenoptera: Formicidae) for Slovenia. Natura Sloveniae, 2016.
První přesně popsané slovinské nálezy T. jailensis: dvě kolonie na pýřitých dubech ve výšce přibližně 1,5–2 m v teplém světlém lese u Kastelce a několik dalších dělnic na pýřitém dubu u Lipice. Práce nepopisuje vnitřek hnízdní dutiny.Použito v profilu:Seifert, Fiedler & Schultz. Escape to the high canopy—thermal deficiency causes niche expansion in a forest-floor ant. Insect Science, 2017.
Studie tehdejšího T. saxonicus: na třech stanovištích doložila hnízdění ve starých dubech tam, kde byla svrchní půda chladnější než u pěti zemních populací; měří teploty půdy i korun a dokládá tepelně podmíněné rozšíření niky.Použito v 2 profilech:Mitrus. The cavity-nest ant Temnothorax crassispinus prefers larger nests. Insectes Sociaux, 2015.
Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Giehr et al. Ant workers produce males in queenless parts of multi-nest colonies. Scientific Reports, 2020.
Experiment s královnami neobsazenými částmi sezonálně polydomních kolonií Temnothorax crassispinus ukázal, že dělnice produkovaly samce a jejich larvy přežily opětovné spojení s částí obsahující královnu; studie nedokládá produkci nových dělnic ani náhradu královny.Použito v profilu:Mitrus. Nest modifications by the acorn ant Temnothorax crassispinus. Myrmecological News, 2019.
Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Białas, Granieczny, Pędzisz & Mitrus. Colony size, density and type of nesting sites of the ant Temnothorax crassispinus (Hymenoptera: Formicidae). Opole Scientific Society Nature Journal 44: 185–191, 2011.
Primární terénní studie v bukovo-borovém lese u Opole: 61 hnízdních jednotek v červnu a 26 v srpnu, sezónní změna hustoty, podílu bezkrálovných jednotek, velikosti a typů dutin; autoři polydomii uvádějí jako možné, nikoli geneticky ověřené vysvětlení.Použito v profilu:Fokuhl, Heinze & Poschlod. Myrmecochory by small ants – Beneficial effects through elaiosome nutrition and seed dispersal. Acta Oecologica, 2012.
Primární terénní, mezokosmové a krmné pokusy s T. crassispinus: odnos semen s elaiosomy až 162 cm, přenos semen do hnízda a podávání částí elaiosomů larvám; studie dokládá myrmekochorii a nutriční přínos, nikoli úplné složení jídelníčku.Použito v profilu:Delattre, Châline, Chameron, Lecoutey & Jaisson. Social parasite pressure affects brood discrimination of host species in Temnothorax ants. Animal Behaviour, 2012.
Primární behaviorální studie zahrnula 12 kolonií T. parvulus sebraných u Montpellier na jaře 2009; studovaný soubor tvořily jednotky s královnou a 50–150 dělnicemi. Účelem nebyl populační odhad velikosti kolonií, proto rozsah nelze vydávat za univerzální minimum a maximum.Použito v profilu:Leptothorax acervorum. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Nizozemský taxonomický a ekologický profil; regionální údaje o prostředí a fenologii nelze bez dalšího přenášet na celý holarktický areál.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Leptothorax acervorum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Severský odborný profil morfologie všech kast, širokého spektra hnízd, potravy, regionální velikosti kolonií, hostitelských vztahů a rojení; norské početnosti nejsou českým populačním odhadem.Použito v profilu:Baur et al. Mitochondrial DNA sequences reveal close relationships between social parasitic ants and their host species. Current Genetics, 1995.
Srovnání 360 párů bází mitochondriálního cytochromu b u 14 druhů tehdy řazených do tribu Leptothoracini podpořilo blízkou příbuznost několika sociálních parazitů a jejich hostitelů; krátký mitochondriální úsek není úplnou genomovou fylogenezí.Použito v profilu:Heinze et al. The significance of latitudinal variation in body size in a holarctic ant, Leptothorax acervorum. Ecography, 2003.
Dělnice od polárního kruhu byly v průměru asi o 10 % větší než ve střední Evropě; kontrolovaný odchov vyloučil jednoduchý efekt pomalejšího růstu v chladu a větší dělnice déle přežívaly bez potravy.Použito v profilu:Trettin, Agrawal & Heinze. Phylogeography of social polymorphism in a boreo-montane ant. BMC Evolutionary Biology, 2016.
Srovnání jihozápadoevropských populací našlo funkční monogynii ve vnitroiberských horách, polygynii v Pyrenejích a žádnou reprodukční izolaci sociálních forem; genetickou strukturu lépe vysvětlovaly historie, klima a geografie.Použito v profilu:Polyergus rufescens — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Polyergus rufescens. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Použito v profilu:Polyergus rufescens. AntWiki.
Použito v profilu:Mori, D'Ettorre & Le Moli. Mating and post-mating behaviour of the European amazon ant, Polyergus rufescens. Bollettino di Zoologia, 1994.
Terénní sledování tří kolonií u Parmy v létě 1992 zaznamenalo 42 výletů pohlavních jedinců a několik cest, jimiž se mladá samice může po páření připojit k nájezdu; nejde o českou fenologickou studii.Použito v profilu:Mori, Grasso, Visicchio & Le Moli. Colony founding in Polyergus rufescens: the role of the Dufour's gland. Insectes Sociaux, 2000.
Použito v profilu:Použito v 3 naučných kapitolách:D'Ettorre, Mondy, Lenoir & Errard. Blending in with the crowd: social parasites integrate into their host colonies using a flexible chemical signature. Proceedings of the Royal Society B, 2002.
Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Mori & Le Moli. Behavioural plasticity and domestic degeneration in facultative and obligatory slave-making ant species. Monitore Zoologico Italiano — Italian Journal of Zoology, 1988.
Přímé srovnání po odebrání hostitelských pomocnic ukázalo obnovu domácích úloh u fakultativního Formica sanguinea, ale trvalé nedostatky a chybějící péči o plod u obligátního Polyergus rufescens.Použito v profilu:D'Ettorre, Mori & Le Moli. Haplometrotic colony founding by the slave-making ant Polyergus rufescens. Italian Journal of Zoology, 1997.
Laboratorní pokus se dvěma mladými královnami v hostitelských koloniích podpořil haplometrotické zakládání a primární monogynii; malý experiment nevylučuje každou přírodní výjimku.Použito v profilu:Mori, Grasso & Le Moli. Eco-ethological Study on Raiding Behaviour of the European Amazon Ant, Polyergus rufescens. Ethology, 1991.
Jedna italská kolonie byla po 53 po sobě jdoucích dnů sledována deset hodin denně. Pozorováno bylo 38 výprav; 27 z nich skončilo vypleněním celkem deseti různých hnízd F. cunicularia a 11 selhalo. Počty nelze převést na univerzální roční normu druhu.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Le Moli, Grasso, Mori & Ugolini. Eco-ethological Factors Affecting the Scouting and Raiding Behaviour of the Slave-making Ant, Polyergus rufescens. Ethology, 1994.
Sledování jediné kolonie během letních sezon 1991 a 1992 mapovalo trasy 47 zvědů a 40 výprav a přímo spojilo návrat úspěšného zvěda s náborem a vedením nájezdní kolony.Použito v profilu:Grasso, Ugolini, Visicchio & Le Moli. Orientation of Polyergus rufescens during slave-making raids. Animal Behaviour, 1997.
Orientační pokusy rozlišily úlohu nebeských vodítek, náboru a chemické stopy v různých částech kolony a na cestě tam a zpět.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Visicchio, Castracani, Mori, Grasso & Le Moli. How raiders of the slave-making ant Polyergus rufescens evaluate a target host nest. Ethology Ecology & Evolution, 2003.
Laboratorní volba mezi hostitelskými hnízdy ukázala, že větší množství plodu vedlo k náboru většího počtu útočníků; experiment neměří rozhodování v přirozené krajině.Použito v profilu:Borowiec & Salata. A monographic review of ants of Greece (Hymenoptera: Formicidae). Vol. 1. Natural History Monographs of the Upper Silesian Museum, 2022.
Monografické taxonomické a ekologické zpracování evropských druhů mimo podčeleď Myrmicinae.Stukalyuk, Akhmedov, Stelia, Shymanskyi & Netsvetov. Nuptial flight in ants (Hymenoptera: Formicidae). Serangga, 2022.
Syntéza 758 internetových a literárních pozorování z východní Evropy a Asie je regionálně i druhově nerovnoměrná. Pro F. rufibarbis uvádí sedm nových záznamů a srovnává je s 25 údaji Seiferta; pro F. cunicularia 41 nových a 22 srovnávacích záznamů. Výrazně časnější východní mediány nelze bez ověření přepsat do českého kalendáře. U S. fugax navíc medián z 35 záznamů může ovlivňovat regionalita i možné směšování se S. juliae.Camponotus vagus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Sotstokkmaur — Camponotus vagus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severská karta podporuje rozměry královny a základní biologii; norské údaje o výskytu ani fenologii nejsou českými daty.Použito v profilu:Vankerkhoven et al. Camponotus fallax, an expected species finally discovered in Belgium. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2018.
První belgický faunistický nález s diagnostikou a přehledem stromového hnízdění.Použito v profilu:Radchenko. A review of ants of the subgenus Myrmentoma, genus Camponotus, in the Asian Palaearctic. Entomological Review, 1997.
Taxonomická revize určovacích znaků palearktických druhů podrodu Myrmentoma.Použito v profilu:Mora-Rubio, Pérez-Bote & Muriel. Nest association between Camponotus fallax and Vespa crabro in Central Iberian Peninsula. Sociobiology, 2019.
Terénní nález stromových kolonií v ptačích budkách a obalu sršního hnízda.Použito v profilu:Pech & Kovář. Myrmekofauna a její vliv na vegetaci v zemědělské krajině Banátu. Živa, 2023.
Český odborně-popularizační zdroj názvu mravenec toulavý.Použito v profilu:Trigos-Peral, Maák, Ślipiński & Witek. Behavioral and morphological traits influencing variation in task performance of Camponotus vagus ants. Insectes Sociaux, 2023.
Experimentální studie vztahu velikosti dělnic, chování a dělby práce.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Meskali et al. Mechanism underlying cuticular hydrocarbon homogeneity in the ant Camponotus vagus: role of postpharyngeal glands. Journal of Chemical Ecology, 1995.
Primární studie mechanismu sjednocování koloniálního chemického profilu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Dekoninck & Pauly. Camponotus vagus Scopoli, 1763: a new ant species for Belgium? Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2002.
Belgický nález a shrnutí evropské literatury podporují hnízdění v technickém dřevě, medovici, živočišnou potravu, monogynii a řádovou velikost kolonie; nejde o české sčítání.Použito v profilu:Peairs; rev. Murgel. Carpenter Ants. Colorado State University Extension, 2025.
Autoritativní rodový přehled vysvětluje, že Camponotus dřevo hloubí, ale nejí, a že nález v konstrukci je nutné odlišit od příčiny předchozí vlhkosti či degradace; nejde o druhově specifickou studii C. vagus.Použito v profilu:Kanizsai, Maák & Lőrinczi. The effect of laboratory colony condition on the trophallactic interactions of Camponotus vagus (Hymenoptera: Formicidae). Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 2014.
Laboratorní srovnání hladových a nasycených kolonií měřilo frekvenci a délku trofalaxe mezi venkovními dělnicemi; změny mohou nést informaci o výživovém stavu, ale nejsou přímým měřením toku v přírodním hnízdě.Použito v profilu:Logachev, Sinchuk & Sinchuk. New Data on the Distribution of Camponotus fallax (Nylander, 1856) in Belarus. Field Biologist Journal, 2021.
Nové běloruské nálezy posunuly známý severovýchodní obraz rozšíření; jde o faunistické záznamy a hypotézu areálu, nikoli odhad početnosti nebo českého trendu.Použito v profilu:Hellrigl. Faunistik der Ameisen und Wildbienen Südtirols. Gredleriana, 2003.
Faunistická práce obsahuje přímé pozorování C. fallax na javoru s mšicemi a zadečky naplněnými medovicí; jednotlivý záznam neurčuje celkové složení potravy.Použito v profilu:Salido et al. Functional redundancy in carrion decomposition by temperate forest ant communities. Ecological Entomology, 2024.
Terénní studie zaznamenala C. fallax mezi druhy navštěvujícími mršiny; samotná návštěva neudává podíl živočišné potravy ani míru aktivního lovu.Použito v profilu:Ward, Blaimer & Fisher. A revised phylogenetic classification of the ant subfamily Formicinae, with resurrection of the genera Colobopsis and Dinomyrmex. Zootaxa, 2016.
Fylogenetická revize obnovující rod Colobopsis.Použito v 3 profilech:Laciny et al. Caste-specific morphological modularity in the ant tribe Camponotini (Hymenoptera, Formicidae). BMC Zoology, 2019.
Srovnávací morfometrie zahrnuje majora a minora Colobopsis truncata a vykládá phragmotickou hlavu v širším vývoji kast; funkce zásobárny tekutin je obecná interpretace majorů Camponotini, ne přímý potravní experiment s tímto druhem.Použito v profilu:Schifani et al. Is mimicry a diversification-driver in ants? Biogeography, ecology, ethology, genetics and morphology define a second West-Palaearctic Colobopsis species. Zoological Journal of the Linnean Society, 2022.
Integrativní oddělení druhu C. imitans a studie mimikry i biogeografie C. truncata.Wagner & Csősz. The ‘Chameleon Ant’ Colobopsis imitans Adapts Its Mimetic Appearance to Local Model Species Across the Mediterranean Basin. Ecology and Evolution, 2025.
Aktuální morfometrická a biogeografická revize proměnlivého C. imitans zpřesňuje riziko záměny a činí staré jižní záznamy C. truncata bez revize nejistými.Použito v profilu:Giannetti, Gil-Tapetado, Schifani, Nalini, Grasso & Polidori. Behavioral, Ecological, and Morphological Data Suggest a Close Relationship Between the Ant Colobopsis truncata and the Gall Wasp Aphelonyx cerricola. Integrative Zoology, 2025.
Terénní studie našla královnou vybavené společnosti ve 20 částečně prázdných nebo častěji zcela prázdných hálkách; geneticky netestovala, zda některá neměla další polydomní části.Použito v profilu:Beckers, Goss, Deneubourg & Pasteels. Colony Size, Communication and Ant Foraging Strategy. Psyche, 1989.
Srovnávací studie vztahu velikosti kolonie, náboru a způsobu získávání potravy.Použito v profilu:Použito v 4 naučných kapitolách:Schlaghamerský & Omelková. The present distribution and nest tree characteristics of Liometopum microcephalum in South Moravia. Myrmecological News, 2007.
Průzkum 2002–2004 evidoval 850 předpokládaných kolonií podle používaných stromů; metodika připouští možnou záměnu silně navštěvovaného potravního stromu za hnízdní.Použito v profilu:Petráková, Tóthová & Schlaghamerský. Phylogeography of the rare velvety tree ant Liometopum microcephalum. Journal of Biogeography, 2017.
Fylogeografická studie západopalearktického areálu druhu.Použito v profilu:Del Toro, Pacheco & Mackay. Revision of the Ant Genus Liometopum. Sociobiology, 2009.
Taxonomická revize rodu se znaky a morfometrií.Schlaghamerský, Kašpar, Petráková & Šustr. Trophobiosis in the arboricolous ant Liometopum microcephalum. European Journal of Entomology, 2013.
Cílená studie významu medovice v potravě mravence lužního.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Petráková & Schlaghamerský. Worker polymorphism in Liometopum microcephalum: is it related to territory size? Myrmecological News, 2014.
Studie spojité velikostní proměnlivosti dělnic mezi koloniemi a sezonami.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Schlaghamerský & Petráková. Mravenec lužní – mýty a fakta. Živa / Academia, 2014.
Odborně-popularizační syntéza korigující omyly o areálu, polydomii a údajné ochranné symbióze se stromem; část argumentů stojí na pozorováních, nikoli kontrolovaných pokusech.Použito v profilu:Petráková & Schlaghamerský. Interactions between Liometopum microcephalum (Formicidae) and other dominant ant species of sympatric occurrence. Community Ecology, 2011.
Terénní pozorování na šesti jihomoravských místech a laboratorní střety s Lasius fuliginosus a Formica rufa; souboj v uzavřené Petriho misce není úplným modelem teritoria.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Keresztes, Csata, Lunka & Markó. Friend or foe? Differential aggression towards neighbors and strangers in the ant Liometopum microcephalum (Hymenoptera: Formicidae). Entomological Science, 2020.
Testy ve dvou populacích zjistily silnější agresi vůči sousedním hnízdům a nepodpořily představu jediné populačně propojené polydomní sítě; nevylučují místní satelitní hnízda.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Omelková, Chytil & Schlaghamerský. Výskyt vzácného mravence lužního v NPR Křivé jezero. Živa / Academia, 2005.
Terénní biologický popis jihomoravské populace, kartonových hnízdních staveb, potravních tras a rojení; některé početní odhady nejsou výsledkem censu.Použito v profilu:Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.
Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.Tapinoma erraticum — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Seifert, Kaufmann & Fraysse. A taxonomic revision of the Palaearctic species of the ant genus Tapinoma Mayr 1861. Zootaxa, 2024.
Moderní palearktická revize včetně morfometrického oddělení kryptických druhů.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Seifert. Clarifying naming and identification of the outdoor species of the ant genus Tapinoma Förster, 1850 (Hymenoptera: Formicidae) in Europe north of the Mediterranean region with description of a new species. Myrmecological News, 2012.
Původní popis Tapinoma subboreale s typovým materiálem, diagnózou kast a víceznakovou morfometrickou diskriminací.Použito v profilu:Tapinoma subboreale. Bees, Wasps & Ants Recording Society, 2021.
Odborný profil s rozměry kast, stanovištěm, hnízděním, potravou, strukturou kolonie a obdobím rojení.Použito v profilu:Meudec. Cycle Biologique de Tapinoma erraticum. Annales de la Société entomologique de France, 1973.
Přímé sledování sezonního cyklu a rojení u 28 kolonií z Touraine, které byly v roce 1971 určeny jako Tapinoma erraticum. Studie předchází dnešní revizi podobných druhů rodu Tapinoma a citované zdroje neuvádějí, zda byl její dokladový materiál později znovu určen; místní termíny proto nelze bez výhrady vztáhnout na všechny dnešní populace T. erraticum.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Meudec. Some aspects of individual behaviour during nest moving in the ant Tapinoma erraticum. Behavioural Processes 7(4): 377–382, 1982.
Experimentální vyrušení hnízda ukázalo, že plod přenášela méně než polovina dělnic a jednotlivé transportérky se výrazně lišily rychlostí a účinností; počet běhů mezi hnízdy nebyl totožný s funkčním transportem.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Formica rufibarbis — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Rød sauemaur — Formica rufibarbis. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný severský profil morfologie, stanovišť, hnízda a sociální organizace. Norskou fenologii a starší taxonomické pojetí je nutné oddělit od českých dat a revize Schultz & Seifert 2026.Použito v profilu:Schultz & Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the Formica cinerea, F. subpilosa and F. rufibarbis species groups. Soil Organisms, 2026.
Morfometrická revize 5 242 dělnic z 1 486 hnízdních vzorků vymezuje komplexy F. cinerea, F. subpilosa a F. rufibarbis. Ve střední Evropě zpřesňuje rozlišení F. rufibarbis, F. cunicularia a F. lusatica; pravá F. clara zde podle nové koncepce chybí. U F. cunicularia nalezené morfy zatím nepovažuje za samostatné druhy.Použito v 4 profilech:Použito v naučné kapitole:Formica cinerea — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Odborný severský popis rozměrů kast, norského rozšíření a písčitých stanovišť. Stránka neuvádí dobu rojení a její zkratku o ochlupení zpřesňuje morfometrická revize z roku 2026.Použito v profilu:Formica cinerea — karta druhu a mapa výskytu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Oficiální česká karta taxonu a záznamová mapa; počet polí ani záznamů není měřením početnosti a neumožňuje sám o sobě odvodit populační trend.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Mravenec stříbřitý — Formica cinerea. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká regionální karta uvádí taxonomii, zákonnou ochranu a lokální výskyt druhu na Vysočině; neobsahuje morfologický ani stanovištní profil.Použito v profilu:Markó & Czechowski. Lasius psammophilus and Formica cinerea on sand dunes: conflicts and coexistence. Annales Zoologici, 2004.
Jedna finská dunová studie ukázala teplotně a situačně proměnlivou konkurenci: L. psammophilus byl aktivnější za chladu a vyšší vlhkosti a dokázal rychleji nabírat dělnice, zatímco F. cinerea častěji vyhrávala přímé konflikty o velké zdroje. Výsledek jedné lokality není univerzální žebříček dominance.Použito v 2 profilech:Markó. Ants (Hymenoptera: Formicidae) of the ‘Sand Dunes of Foieni’ Protected Area and Its Surroundings (Satu Mare County, Romania), and a New Species for the Romanian Fauna. Biologia | Acta Scientiarum Transylvanica, 2008.
Faunistická studie rumunských dun shrnuje Lasius psammophilus jako jednokrálovný, ale často polydomní druh a na jedné lokalitě jej našla jen v zachovalejší dunové části u okraje lesa. Sociální i stanovištní údaj je odborná syntéza a regionální případ, nikoli úplný census českých kolonií.Použito v profilu:Czechowski & Markó. Competition between Formica cinerea Mayr (Hymenoptera: Formicidae) and co-occurring ant species, with special reference to Formica rufa L.: direct and indirect interferences. Polish Journal of Ecology, 2005.
Na jedné finské duně agresivní testy odlišily sousední kolonie a doložily dvě vícehnízdné kolonie přibližně o 10 a 7 m² i samostatnou vícevchodovou jednohnízdnou kolonii. Případ přímo ukazuje, že počet vchodů sám neprokazuje polydomii.Použito v profilu:Markó & Czechowski. Space use, foraging success and competitive relationships in Formica cinerea on sand dunes in southern Finland. Ethology Ecology & Evolution, 2012.
Terénní experiment na jedné lokalitě v jižním Finsku měřil objevování návnad, nábor a konflikty. Výsledky popisují kontextově proměnlivé hledání potravy, nikoli české populace.Použito v profilu:Ślipiński & Cerdá. Higher soil temperatures cause faster running and more efficient homing in the temperate thermophilous ant Formica cinerea. Myrmecological News, 2022.
Polní pokus se čtyřmi koloniemi u Varšavy sledoval 196 návratů s kořistí při 21–53 °C; s vyšší teplotou rostla rychlost a rychlejší dělnice se vracely přímější trasou. Nejde o měření populační teplotní tolerance.Použito v profilu:Scarparo et al. Social antagonism facilitates supergene expansion in ants. Current Biology, 2023.
Genetická studie 172 kolonií ze severozápadní Itálie spojila odlišné haplotypy sociálního chromozomu s jedno- a vícekrálovností; severoitalský výsledek není důkazem stejné struktury českých populací.Použito v profilu:Seifert & Schultz. A taxonomic revision of the Formica rufibarbis Fabricius, 1793 group. Myrmecological News, 2009.
Starší morfometrická revize obtížného komplexu a neotypizace F. rufibarbis i F. cunicularia; jména a rozšíření je nutné číst společně s podstatně širší revizí Schultz & Seifert 2026.Použito v 2 profilech:Menges, Rohovsky, Rojas Feilke & Menzel. Species-specific behavioural responses to environmental variation as a potential species coexistence mechanism in ants. Proceedings of the Royal Society B, 2024.
Terénní studie tří druhů, 12 kolonií od každého a čtyř opakování během několika měsíců ukázala druhově odlišné změny aktivity, průzkumu a agresivity. Aktivita F. rufibarbis u potravy s vysokou teplotou klesala, ale autoři z toho nevyvozují pevnou univerzální hierarchii konkurentů.Použito v profilu:Lasius emarginatus — mravenec parkový. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Kennett, Seifert, Dunn, Pierson & Penick. The ManhattAnt: identification, distribution, and colony structure of a new pest in New York City, Lasius emarginatus. Biological Invasions, 2024.
Genetické potvrzení zavlečené populace, měření jejího šíření a testy vztahů sousedních kolonií.Použito v profilu:Galkowski, Aubert & Blatrix. Aphaenogaster ichnusa Santschi, 1925, bona species, and redescription of Aphaenogaster subterranea. Sociobiology, 2019.
Redeskripce A. subterranea a obnovení západostředomořského sesterského druhu A. ichnusa.Použito v profilu:Schifani et al. Unrecognized for centuries: distribution and sexual caste descriptions of the West European Aphaenogaster species of the subterranea group. ZooKeys, 2023.
Moderní údaje k areálu, pohlavním kastám, sezoně rojení a indicii možné příležitostné polygynie.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Módra et al. Protective behavior or true tool use? Scrutinizing the tool use behavior of ants. Ecology and Evolution, 2020.
Experimentální rozbor používání savých materiálů k přenosu tekuté potravy.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Lőrinczi et al. Which tools to use? Choice optimization in the tool-using ant, Aphaenogaster subterranea. Behavioral Ecology, 2018.
Experimenty s přizpůsobivou volbou materiálu pro nasávání a přepravu tekuté potravy.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Maák, Lőrinczi, Le Quinquis, Módra, Bovet, Call & d’Ettorre. Tool selection during foraging in two species of funnel ants. Animal Behaviour, 2017.
Laboratorní volba přírodních i umělých materiálů osmi koloniemi A. subterranea; šest z osmi testovaných kolonií bylo bez královny.Použito v profilu:Lőrinczi. A novel association between Aphaenogaster subterranea (Hymenoptera: Formicidae) and the nymphs of Reptalus panzeri (Hemiptera: Cixiidae). European Journal of Entomology, 2012.
Terénní a laboratorní studie soužití s podzemními křísy v jedné maďarské doubravě; přímou trofobiózu neprokázala.Použito v profilu:Bas, Oliveras & Gómez. Myrmecochory and short-term seed fate in Rhamnus alaternus: Ant species and seed characteristics. Acta Oecologica, 2009.
Středomořské experimenty s odnášením semen řešetláku; podporují schopnost myrmekochorie, nikoli její obecný význam v Česku.Použito v profilu:Baroni Urbani & de Andrade. The ant genus Proceratium in the extant and fossil record. Museo Regionale di Scienze Naturali, Monografie, 2003.
Světová taxonomická monografie se znaky a revizními rozměry druhu P. melinum.Použito v profilu:Dietrich. Die Krummameise, Proceratium melinum, ein unauffälliger und bemerkenswerter Einwanderer in Österreich. Wissenschaftliche Mitteilungen Niederösterreichisches Landesmuseum, 2004.
Podrobné středoevropské údaje k hnízdům, biologii a odpoledním letům na konci léta.Použito v profilu:Kratochvíl. Mravenci mohelnské reservace. Rozbor taxonomický, faunisticko-oekologický, sociologický a zoogeografický. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě, 1944.
Původní popis moravského materiálu později synonymizovaného s P. melinum a víceletá pozorování kroměřížského hnízda, rojení i výstupu pohlavních jedinců.Použito v profilu:Stănică & Tăușan. First record of Proceratium melinum in Transylvania (Romania). Brukenthal. Acta Musei, 2022.
Novější nález a shrnutí ekologie roztroušeného západopalearktického druhu.Použito v profilu:Brown. Predation of Arthropod Eggs by the Ant Genera Proceratium and Discothyrea. Psyche, 1957.
Rodový podklad pro hypotézu specializace na vajíčka členovců; nejde o přímý doklad jídelníčku P. melinum.Použito v profilu:García, Espadaler & Gómez. Primera cita de Amblyopone impressifrons (Emery, 1869) para la península Ibérica y de Proceratium melinum (Roger, 1860) para Cataluña (Hymenoptera, Formicidae). Boletín de la Sociedad Entomológica Aragonesa, 2009.
Nový katalánský doklad a sekundární kritický souhrn Menozziho a Poldiho; podle Poldiho pozorování dělnice v umělém hnízdě využívaly zadeček k uzavření chodby.Použito v profilu:Bezděčková, Bezděčka, Macek & Malenovský. Catalogue of type specimens of ants (Hymenoptera: Formicidae) deposited in Czech museums. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 2017.
Katalog českého typového materiálu: přepisuje mimo jiné etikety S. kratochvili a upozorňuje na rozpory jejich dat s původním popisem, typ B. meridionalis gibbus ze Suchého žlebu, pět syntypů T. ferox silhavyi, doklady P. melinum, syntypy M. moravica a holotyp Sifolinia pechi.Hölldobler & Wilson. The Ants. Springer / Harvard University Press, 1990.
Souhrnná odborná monografie anatomie, vývoje, sociální organizace, komunikace, ekologie a životního cyklu mravenců.Fisher & Bolton. Ants of Africa and Madagascar: A Guide to the Genera. University of California Press, 2016.
Ilustrované určovací klíče a standardizovaný slovník morfologických pojmů používaných v myrmekologii.Použito v naučné kapitole:Richter, Keller, Rosumek, Economo, Hita Garcia & Beutel. The cephalic anatomy of workers of the ant species Wasmannia affinis and its evolutionary implications. Arthropod Structure & Development, 2019.
Detailní mikrotomografická a mikroskopická rekonstrukce hlavy dělnice; ukazuje uspořádání kusadel, svalů, smyslových orgánů, žláz a trávicího vstupu. Jde o anatomii jednoho druhu, ne univerzální atlas všech mravenců.Použito v naučné kapitole:Keller, Peeters & Beldade. Evolution of thorax architecture in ant castes highlights trade-off between flight and ground behaviors. eLife, 2014.
Srovnání dělnic 111 druhů z 93 rodů a královen z podmnožiny 52 druhů propojuje přestavbu hrudních článků s kompromisem mezi létáním a pohybem po zemi; nejde o identickou anatomii každého druhu.Použito v naučné kapitole:Paul & Gronenberg. Optimizing force and velocity: mandible muscle fibre attachments in ants. Journal of Experimental Biology, 1999.
Srovnávací funkční studie ukazuje kompromis mezi rychlostí a silou zavírání kusadel a rozdílné zapojení rychlých a pomalých svalových vláken; konkrétní mechanika se mezi druhy liší.Použito v naučné kapitole:Ramirez-Esquivel, Ribi & Narendra. Techniques for Investigating the Anatomy of the Ant Visual System. Journal of Visualized Experiments, 2017.
Metodická syntéza anatomie složených očí a oček u mravenců; zdůrazňuje velkou variabilitu počtu omatidií, velikosti očí a přizpůsobení světelným podmínkám a způsobu života.Použito v 2 naučných kapitolách:Marty, Couto, Dawson, Brard, d'Ettorre, Montgomery & Sandoz. Ancestral complexity and constrained diversification of the ant olfactory system. Proceedings of the Royal Society B, 2025.
Neuroanatomické srovnání třinácti druhů z osmi podčeledí propojuje tykadlové senzily a čichové laloky; jednoduchý test rozlišení pachu družky a cizí dělnice u tří druhů ukázal, že tento konkrétní výkon nelze odvodit jen z velikosti jediné mozkové struktury.Použito v 2 naučných kapitolách:Camlitepe & Aksoy. First evidence of fine colour discrimination ability in ants (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Experimental Biology, 2010.
V Y-bludišti oba testované druhy rozlišily při diferenciálním podmiňování 510 a 550 nm; dvojici 340 a 380 nm rozlišila Formica cunicularia, zatímco Cataglyphis aenescens v této UV úloze neuspěla. Studie nedokládá lidské barevné kategorie ani stejný zrak všech mravenců.Použito v naučné kapitole:Buehlmann, Wozniak, Goulard, Webb, Graham & Niven. Mushroom Bodies Are Required for Learned Visual Navigation, but Not for Innate Visual Behavior, in Ants. Current Biology, 2020.
Lokální vyřazení kalichů houbovitých těl u vycvičených Formica rufa narušilo navigaci k naučenému místu potravy, zatímco vrozená přitažlivost k velkému vizuálnímu objektu zůstala. Výsledek odděluje konkrétní naučenou vizuální úlohu od vrozené orientace; není mapou celé mravenčí inteligence.Použito v naučné kapitole:Piqueret, Sandoz & d’Ettorre. Ants learn fast and do not forget: associative olfactory learning, memory and extinction in Formica fusca. Royal Society Open Science, 2019.
Po jediném spojení pachu s odměnou byla u Formica fusca preference zjistitelná po 1, 24 a 72 hodinách; inhibitor syntézy proteinů neovlivnil hodinovou paměť, ale odstranil vybavení po 72 hodinách. Po 168 hodinách od jediného podmiňovacího pokusu už preference průkazná nebyla. Výsledek není univerzální mírou paměti všech druhů a situací.Použito v naučné kapitole:Cassill, Brown, Swick & Yanev. Polyphasic Wake/Sleep Episodes in the Fire Ant, Solenopsis invicta. Journal of Insect Behavior, 2009.
Laboratorní videopozorování Solenopsis invicta popsalo opakované epizody klidu s typickou polohou těla a sníženou reakcí na dotyk; královny a dělnice se lišily počtem i délkou epizod. Jde o behaviorálně vymezený spánkový stav jednoho druhu v umělém hnízdě, ne univerzální denní rozvrh mravenců.Použito v naučné kapitole:Gibbons, Crump, Barrett, Sarlak, Birch & Chittka. Can insects feel pain? A review of the neural and behavioural evidence. Advances in Insect Physiology, 2022.
Kritické hodnocení osmi nepřímých kritérií rozlišuje nocicepci od subjektivní bolesti. Pro dospělé blanokřídlé hodnotí důkazy na úrovni řádu jako podstatné, současně ale zdůrazňuje taxonomické a vývojové mezery; nelze z něj vyčíst jistý prožitek konkrétního druhu mravence.Použito v naučné kapitole:Yek & Mueller. The metapleural gland of ants. Biological Reviews, 2011.
Kritická syntéza stavby, chemie a evoluce metapleurální žlázy. Nejsilnější oporu mají sanitární a obranné funkce; žláza nebo její vnější otvor však byly v některých liniích opakovaně ztraceny.Použito v 2 naučných kapitolách:Touchard, Aili, Fox, Escoubas, Orivel, Nicholson & Dejean. The Biochemical Toxin Arsenal from Ant Venoms. Toxins, 2016.
Srovnávací přehled chemické rozmanitosti mravenčích jedů a rozdílů mezi liniemi; pojem „mravenčí jed“ neoznačuje jednu univerzální látku ani jeden způsob aplikace.Použito v 2 naučných kapitolách:Tragust, Herrmann, Häfner, Braasch, Tilgen, Hoock, Milidakis, Gross & Feldhaar. Formicine ants swallow their highly acidic poison for gut microbial selection and control. eLife, 2020.
Srovnání sedmi druhů Formicinae dokládá acidifikaci volete po spolknutí sekretu z acidoporu; podrobné testy mikrobiálního a patogenního prostředí proběhly hlavně u Camponotus floridanus. Výsledek nelze zobecnit na jiné podčeledi.Použito v 3 naučných kapitolách:Cook & Davidson. Nutritional and functional biology of exudate-feeding ants. Entomologia Experimentalis et Applicata, 2006.
Syntéza příjmu tekuté potravy, filtrační role proventrikulu a trávicích specializací u mravenců využívajících rostlinné exudáty; odvozené adaptace těchto linií nejsou univerzálním plánem všech mravenců.Použito v 2 naučných kapitolách:Chapman; Simpson & Douglas (eds.). The Insects: Structure and Function, 5th edition. Cambridge University Press, 2013.
Autoritativní obecně hmyzí podklad segmentace, trávení, vzdušnic, hemocoelu, otevřeného oběhu a nervové soustavy; obecný mechanismus je nutné oddělit od druhově specifické anatomie mravenců.Použito v 2 naučných kapitolách:Schwander, Lo, Beekman, Oldroyd & Keller. Nature versus nurture in social insect caste differentiation. Trends in Ecology & Evolution, 2010.
Přehled genetických, výživových, hormonálních a sociálních vlivů na vznik královen a dělnic.Použito v 2 naučných kapitolách:LeBoeuf et al. Oral transfer of chemical cues, growth proteins and hormones in social insects. eLife, 2016.
Analýza trofalaktické tekutiny Camponotus floridanus nalezla proteiny, uhlovodíky, mikroRNA a juvenilní hormon; funkční účinek na vývoj potomstva byl experimentálně doložen pro juvenilní hormon, ne pro každou nalezenou molekulu.Použito v 2 naučných kapitolách:Lach, Parr & Abbott (eds.). Ant Ecology. Oxford University Press, 2010.
Odborná syntéza určování, životních strategií, zakládání kolonií, potravy a ekologických vztahů mravenců.Použito v naučné kapitole:Brady, Schultz, Fisher & Ward. Evaluating alternative hypotheses for the early evolution and diversification of ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2006.
Molekulární analýza přibližně 6 kb ze sedmi jaderných genových fragmentů zahrnula 151 druhů mravenců a 11 druhů vnější skupiny, tedy 162 taxonů celkem. Posledního společného předka žijících mravenců odhadla přibližně na 115–135 milionů let; alternativní zakořenění ukázala, že raný strom ani jeho datum nelze číst jako jediný pevný výsledek.Použito v naučné kapitole:Moreau, Bell, Vila, Archibald & Pierce. Phylogeny of the ants: diversification in the age of angiosperms. Science, 2006.
Molekulární fylogeneze čeledi Formicidae a časový rámec jejího raného vývoje a diverzifikace.Použito v naučné kapitole:Borowiec et al. Evaluating UCE Data Adequacy and Integrating Uncertainty in a Comprehensive Phylogeny of Ants. Systematic Biology, 2025.
Konsenzuální fylogenomická hypotéza 277 rodů a všech 16 žijících podčeledí; výslovně zohledňuje konfliktní větve a ukazuje, že zvolené priorní rozdělení stáří kořene může posunout odhad korunové skupiny mravenců o desítky milionů let.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Lepeco, Meira, Matielo, Brandão & Camacho. A hell ant from the Lower Cretaceous of Brazil. Current Biology, 2025.
Popis †Vulcanidris cratensis z aptské formace Crato, přibližně 113 milionů let starého bezpečně určeného fosilního mravence. Mikrotomografie podpořila příslušnost k vyhynulým Haidomyrmecinae; po revizi †Cariridris v roce 2026 jde o jeden z nejstarších nesporných dokladů, nikoli výhradně nejstarší známý druh.Použito v naučné kapitole:Lepeco, Camacho, Meira & Matielo. Revisiting the identity of the enigmatic †Cariridris bipetiolata (Hymenoptera: Aculeata) using micro-computed tomography. Insect Systematics and Diversity, 2026.
Micro-CT revize holotypu †Cariridris bipetiolata z aptské formace Crato odkryla mravenčí synapomorfie tykadel, mesosomy a metasomy a obnovila jeho identitu jako mravence. Příslušnost k Haidomyrmecinae je pouze předběžná; stejné naleziště navíc neumožňuje seřadit †Cariridris a †Vulcanidris na přesné prvenství.Použito v naučné kapitole:Sosiak, Cockx, Aragonés Suarez, McKellar & Barden. Prolonged faunal turnover in earliest ants revealed by North American Cretaceous amber. Current Biology, 2024.
Přibližně 77 milionů let staré severoamerické fosilie prodlužují známé trvání kmenových mravenců. Analýza podporuje dlouhé překrývání kmenových a korunových linií a postupný faunistický obrat, nikoli jednoduché okamžité nahrazení jedné skupiny druhou.Použito v naučné kapitole:Loewen, Libke, Sosiak, Barden, Somers & McKellar. Ants (Hymenoptera: Formicidae) preserved in amber shed light on faunal turnover and ecological roles before the end-Cretaceous extinction. Insect Systematics and Diversity, 2026.
Dva částeční mravenci z jantaru Big Muddy starého přibližně 67,04 milionu let jsou nejstaršími definitivními zástupci Aneuretinae a Pseudomyrmecinae. Ekologická klasifikace pseudomyrmecina byla robustnější než klasifikace aneuretina a zůstává modelovým odhadem z neúplné morfologie.Použito v naučné kapitole:Jouault, Condamine, Legendre & Perrichot. The Angiosperm Terrestrial Revolution buffered ants against extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2024.
Bayesovské modely kombinující rozsáhlý fosilní a současný záznam podporují souvislost rozmachu krytosemenných rostlin s diverzifikací a snížením vymírání mravenců. Autoři nepodpořili jednoduchou konkurenční likvidaci kmenových mravenců korunovými; příčinné vysvětlení zůstává makroevoluční hypotézou závislou na modelu zachování.Použito v naučné kapitole:Economo, Narula, Friedman, Weiser & Guénard. Macroecology and macroevolution of the latitudinal diversity gradient in ants. Nature Communications, 2018.
Globální geografická, fylogenetická a fosilní analýza ukázala, že zejména severní temperátní fauna je mladší a fylogeneticky shluknutá uvnitř tropických větví. Jen málo linií bylo s vysokou jistotou extratropických před 34 Ma a modely zrychlení přechodů umístily optimum přibližně na 19,5 nebo 16,9 Ma; rozdíl druhové bohatosti lépe vysvětlil čas akumulace než univerzálně vyšší tropická rychlost diverzifikace.Použito v 2 naučných kapitolách:Oberski et al. Ant systematics: past, present, and future. Insect Systematics and Diversity, 2025.
Současná odborná syntéza systému mravenců uvádí přibližně 14 260 platných žijících a 810 fosilních druhů, shrnuje hlavní žijící i vyhynulé linie a výslovně odděluje klasifikaci, fylogenetickou hypotézu a měnící se fosilní interpretace.Použito v 2 naučných kapitolách:Cohen, Harper, Gibbard & Car. International Chronostratigraphic Chart, version 2026/06. International Commission on Stratigraphy, 2026.
Oficiální geologická časová škála použitá pro hranice stupňů a period, včetně hranice křída–paleogén 66,00 Ma. Číselná stáří se průběžně zpřesňují a sama nedefinují fanerozoické jednotky; ty jsou ukotvené stratotypy GSSP.Použito v naučné kapitole:Ward, Brady, Fisher & Schultz. Phylogeny and biogeography of dolichoderine ants: effects of data partitioning and relict taxa on historical inference. Systematic Biology, 2010.
Fylogeneze Dolichoderinae a ukázka citlivosti některých hlubších vztahů na model a výběr taxonů.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Ward, Brady, Fisher & Schultz. The evolution of myrmicine ants: phylogeny and biogeography of a hyperdiverse ant clade. Systematic Entomology, 2015.
Fylogenetická klasifikace Myrmicinae včetně synonymie některých rodových jmen používaných českým checklistem.Použito v profilu:Blaimer et al. Phylogenomic methods outperform traditional multi-locus approaches in resolving deep evolutionary history: a case study of formicine ants. BMC Evolutionary Biology, 2015.
UCE fylogenomika podčeledi Formicinae a doklad přetrvávající nejistoty některých raných větvení.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Guide for publishing biological survey and monitoring data to GBIF. Global Biodiversity Information Facility, 2025.
Autoritativní doporučení pro záznam druhu, data, místa, metody, životního stadia a nejistoty souřadnic u biologických pozorování.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Steiner et al. Turning one into five: Integrative taxonomy uncovers complex evolution of cryptic species in the harvester ant Messor ‘structor’. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2018.
Integrativní revize evropského komplexu Messor structor, včetně diagnostiky, rozšíření a ověřeného materiálu z Česka.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Bezděčková & Bezděčka. Mravenec zrnojed — Messor cf. structor. Příroda Vysočiny, 2017.
Regionální karta s taxonomicky opatrným cf., kategorií EN a přehledem známých lokalit; podrobnosti k rozměrům, biologii a fenologii jsou na obecné stránce o mravencích Vysočiny.Použito v profilu:Schlick-Steiner et al. More than one species of Messor harvester ants (Hymenoptera: Formicidae) in Central Europe. European Journal of Entomology, 2006.
Molekulární doklad více středoevropských linií a silného plynulého velikostního polymorfismu; finální taxonomii nahrazuje revize z roku 2018.Použito v profilu:Schlick-Steiner, Steiner, Stauffer & Buschinger. Life history traits of a European Messor harvester ant. Insectes Sociaux, 2005.
Přímá studie jediné rakouské populace: počet královen, hranice kolonií, vývoj pohlavních jedinců a páření uvnitř hnízda; taxonomické jméno je nutné číst v kontextu revize 2018.Použito v profilu:Pacini. Mercurialis annua L. (Euphorbiaceae) seed interactions with the ant Messor structor (Latr.), Hymenoptera: Formicidae. Acta Botanica Neerlandica, 1990.
Přímá italská studie sběru, úprav a ukládání semen; jméno je předrevizní Messor ‘structor’ sensu lato a výsledky nelze automaticky připsat dnešnímu M. structor.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Strohmaier et al. Genetic and phenotypic responses to habitat fragmentation in a European harvester ant. Insect Conservation and Diversity, 2025.
Studie 54 rakouských xerotermních ostrůvků spojující počet hnízd a izolaci s genetickou diverzitou a morfologií reprodukčních samic; výsledky nejsou měřením českých populací.Použito v profilu:Formica exsecta — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis morfologie, biotopu, sociální organizace, rozšíření a rojení mravence pastvinného.Použito v profilu:Formicoxenus nitidulus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Popis xenobiotického života v kupách Formica, kast včetně bezkřídlých samců, velikosti, rozšíření a rojení.Použito v profilu:Martin, Jenner & Drijfhout. Chemical deterrent enables a socially parasitic ant to invade multiple hosts. Proceedings of the Royal Society B, 2007.
Chemická a behaviorální studie ukázala, že Formicoxenus nitidulus hostitele pachově nenapodobuje: dělnice Formica jej po uchopení pustily a kořistní objekty s kutikulárním extraktem upouštěly výrazně častěji než kontrolní objekty (80 % proti 15 %).Použito v profilu:Härkönen & Sorvari. Effect of host species, host nest density and nest size on the occurrence of the shining guest ant Formicoxenus nitidulus. Journal of Insect Conservation, 2017.
Průzkum 166 kup ve Finsku spojil přítomnost hostujícího mravence s druhem hostitele, většími kupami a hustými soustavami hnízd; zjištěných 60 % není odhadem české prevalence.Použito v profilu:Robinson, Stockan, A'Hara, Macdonald & Cottrell. Insights into the population genetics of an extreme habitat specialist, the wood ant commensal Formicoxenus nitidulus. Ecological Entomology, 2025.
První populačně-genetická studie druhu, založená na sedmi britských lokalitách, doložila více geneticky odlišných kolonií v jediné hostitelské kupě i účinný místní rozptyl; výsledky nejsou českým populačním průzkumem.Použito v profilu:Buschinger & Winter. Funktionelle Monogynie bei der Gastameise Formicoxenus nitidulus. Insectes Sociaux, 1976.
Ve 28 z 34 zkoumaných kolonií byla přítomna královna a každá z těchto kolonií měla jedinou plodnou samici; ve 22 případech šlo o bezkřídlou intermorfní formu a v šesti o klasickou gynomorfní královnu.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius umbratus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis znaků, dočasného sociálního parazitismu, podzemní ekologie, rozšíření a fenologie.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmecina graminicola — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Podrobný popis určovacích znaků, malých kolonií, biotopu, potravy, thanatózy a regionálního rojení; norské tvrzení o jedné královně není univerzální pro druh.Použito v profilu:Buschinger & Schreiber. Queen polymorphism and queen-morph related facultative polygyny in the ant, Myrmecina graminicola. Insectes Sociaux, 2002.
Primární studie funkčních okřídlených gynomorfních a bezkřídlých intermorfních královen: kolonie s gynomorfou byly jednokrálovné, zatímco přibližně 57 % kolonií s intermorfami bylo vícekrálovných.Použito v profilu:Buschinger. Mating behavior in the ant, Myrmecina graminicola (Myrmicinae). Insectes Sociaux, 2003.
Laboratorní pozorování obou forem samic popsalo nenápadné feromonové volání, přitažení samců a kopulaci trvající 40–60 sekund; nejde o měření četnosti páření v přírodě.Použito v profilu:Lenoir, Khalil, Châline & Hefetz. New chemical data on the ant Myrmecina graminicola: Unusual abundance of alkene hydrocarbons and esters. Biochemical Systematics and Ecology, 2018.
Chemická analýza francouzských populací zjistila zvětšený rezervoár jedové žlázy, množství acetátových a propionátových esterů a neobvyklou převahu alkenů na kutikule; stejné esterové vzorce samic a dělnic zpochybňují jejich jednoduché označení za pohlavní feromon.Použito v profilu:Grasso, Giannetti, Castracani, Spotti & Mori. Rolling away: a novel context-dependent escape behaviour discovered in ants. Scientific Reports, 2020.
Laboratorní pokusy s italskými koloniemi popsaly aktivní kutálení na svahu: při sklonu 25° rolovalo 100 % testovaných dělnic, rychlost byla přibližně 39,7 cm/s oproti chůzi 0,47 cm/s a po střetu s jiným mravencem bylo zraněno či usmrceno 10 % oproti 63 % na rovině.Použito v profilu:Taupenot, Doums & Molet. No major difference in growth and productivity between monogynous and polygynous colonies in the ant Myrmecina graminicola. Insectes Sociaux, 2025.
Kolonie z jedné populace se při sběru nelišily počtem dělnic ani larev a v laboratoři vytvořily podobný počet kukel a dospělců; vícekrálovné kolonie však vyprodukovaly více nových vajíček a larev.Použito v profilu:Mona et al. Genomic evidence of a complex supergene system linking dispersal to social polymorphism. Current Biology, 2025.
Genomická práce vycházející mimo jiné ze sekvencí 68 královen popsala přibližně 20Mb sociální supergen se třemi haplotypy spojenými s okřídlenou jednokrálovnou, bezkřídlou jednokrálovnou a bezkřídlou vícekrálovnou formou. Dvě bezkřídlé varianty nesou starší asi 116kb inserci uvnitř tohoto regionu; evoluční stáří i funkce kandidátních změn jsou modelové odhady.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica ruginodis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Popis morfologie, lesní ekologie, sociálních forem s makrogynními a mikrogynními královnami, rozšíření a rojení.Použito v profilu:Elmes. Mating strategy and isolation between the two forms, macrogyna and microgyna, of Myrmica ruginodis (Hym. Formicidae). Ecological Entomology, 1991.
Srovnání britských rojů a hnízd obou velikostních forem královen. V devíti rojích se objevovaly menší samice a studie nenašla důkaz odděleného páření obou forem; přibližně čtvrtina kontrolovaných hnízd obsahovala obě velikostní formy.Použito v profilu:Wolf & Seppä. Dispersal and mating in a size-dimorphic ant. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2016.
Studie finské populace ukázala, že větší královny se převážně účastnily svatebního letu, zatímco menší královny létaly zřídka a častěji se pářily poblíž hnízda. Rozdíl je populační tendence, ne neměnné pravidlo pro každou samici.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Solenopsis fugax — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.
Severská karta podporuje morfologii, suché teplé písčité prostředí, obecný areál a možnost velmi početných kolonií; neposkytuje samostatný důkaz podrobné hostitelské biologie ani přesné středoevropské fenologie.Použito v profilu:Hölldobler. Chemische Strategie beim Nahrungserwerb der Diebsameise (Solenopsis fugax Latr.) und der Pharaoameise (Monomorium pharaonis L.). Oecologia, 1973.
Klasická experimentální práce ukázala, že S. fugax značí přístupové chodby sekretem Dufourovy žlázy a při loupeži plodu uvolňuje z jedové žlázy dlouhodobě účinný repelent; chemické složení repelentu tato práce neurčila.Použito v profilu:Galkowski, Casevitz-Weulersse & Cagniant. Redescription de Solenopsis fugax (Latreille, 1798) et notes sur les Solenopsis de France (Hymenoptera, Formicidae). Revue française d’Entomologie (N.S.), 2010.
Redeskripce neotypové série S. fugax uvádí u dělnic na s. 153 desetičlánkové tykadlo s dvoučlánkovou paličkou, beztrnné propodeum a samostatný petiolus a postpetiolus. Soubor 100 dělnic ukázal dvě velikostní třídy; tykadlové znaky podporují rod Solenopsis, ale samy neřeší obtížné druhové hranice uvnitř skupiny fugax.Použito v 2 profilech:Csősz, Seifert, László, Yusupov & Herczeg. Broadly sympatric occurrence of two thief ant species Solenopsis fugax and S. juliae. ZooKeys, 2023.
Mnohorozměrná morfometrická revize oddělila překrývající se S. fugax a S. juliae. Csőszova část pracovala s 35 vzorky a 137 dělnicemi, Seifertova s 25 hnízdními vzorky, 92 dělnicemi a 32 reprodukčními samicemi; práce také ověřila českou samici z Ledčic. Jediný rozměr ani fotografie k bezpečnému určení nestačí.Použito v profilu:Hypoponera punctatissima — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Sekundární popis velikosti, morfologie, prostředí a letní aktivity široce rozšířeného podzemního druhu; tvrzení o kastách či výhradní potravě je nutné ověřovat proti druhově specifické revizi.Použito v profilu:Bolton & Fisher. Taxonomy of Afrotropical and West Palaearctic ants of the ponerine genus Hypoponera. Zootaxa, 2011.
Poskytuje rodové a morfologické znaky, ale používá široký koncept H. punctatissima zahrnující dnešní H. ergatandria; kastovní a biologické údaje proto nelze bez kontroly připsat užšímu druhu po splitu 2013.Použito v 2 profilech:Seifert. Hypoponera punctatissima (Roger) and H. schauinslandi (Emery) — two morphologically and biologically distinct species (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2003.
Přímý druhový podklad k velikostnímu dimorfismu bezkřídlých samců, poraněním, demografii, prostředí, fenologii gynomorfních samic a pozorováním naznačujícím občasnou polygynii či polydomii H. punctatissima.Použito v profilu:Seifert. Hypoponera ergatandria (Forel, 1893) — a cosmopolitan tramp species different from H. punctatissima (Roger, 1859). Soil Organisms, 2013.
Numerická revize 213 jedinců ze 95 vzorků odděluje H. ergatandria od H. punctatissima a shrnuje rozdíly v kastách, hnízdním prostředí, demografii a fenologii rozptylu.Použito v 2 profilech:Mravenec titěrný — Plagiolepis pygmaea. Blanokřídlí v Praze.
Český atlas s rozměry kast, určovacími znaky a údaji k teplomilnému výskytu druhu.Použito v profilu:Trontti, Aron & Sundström. Inbreeding and kinship in the ant Plagiolepis pygmaea. Molecular Ecology, 2005.
Genetická studie polygynie, příbuzenského páření, nízkého rozptylu a šíření kolonií pučením.Použito v profilu:Passera, Gilbert & Aron. Social parasitism in ants: effects of the inquiline parasite Plagiolepis xene on queen distribution and worker production of its host Plagiolepis pygmaea. Insectes Sociaux, 2001.
Terénní studie polygynních a polydomních kolonií P. pygmaea: v parazitovaných koloniích se hostitelské královny v období kladení vajíček soustřeďovaly převážně do neparazitovaných hnízd; v terénu nebyla produkce dělnic nižší.Použito v 2 profilech:Thurin & Aron. Sib-mating in the ant Plagiolepis pygmaea: adaptative inbreeding? Journal of Evolutionary Biology, 2009.
Studie vnitrohnízdního páření a velmi početných polygynních kolonií se stovkami královen.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Stenamma debile — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, vlhké lesní ekologie, potravy, velikosti kolonie a pozdního rojení; norské jednokrálovné kolonie nepokrývají sociální proměnlivost v celém areálu.Použito v profilu:Buschinger & Heinze. Stenamma debile (Hymenoptera, Formicidae): Productivity and sex allocation across three years. Insectes Sociaux, 2001.
Tříletá studie několika jihoněmeckých lokalit doložila fakultativní polygynii a prudké meziroční změny poměru pohlaví i náboru královen; z 325 královen bylo 11,4 % mladých a autoři výslovně varují před zobecněním jediného ročního snímku.Použito v profilu:Rigato. Contributions to the taxonomy of West European and North African Stenamma of the westwoodii species-group. Memorie della Società Italiana di Scienze Naturali e del Museo Civico di Storia Naturale di Milano, 2011.
Taxonomická revize skupiny westwoodii s diagnostikou všech kast a rozměry S. debile; ukazuje, že spolehlivé odlišení vyžaduje kombinaci skulptury, proporcí přívěsků, petiolu a postpetiolu.Použito v profilu:Noordijk, Morssinkhof, Boer, Schaffers, Heijerman & Sýkora. How ants find each other; temporal and spatial patterns in nuptial flights. Insectes Sociaux, 2008.
Jednoletý nizozemský odchyt šesti druhů zaznamenal u S. debile 83 alátů, z toho 65 samců a 18 samic, převážně během krátkého zářijového maxima u lesního okraje; nejde o český ani víceletý kalendář.Použito v profilu:Stenamma debile — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká taxonomická a výskytová karta druhu.Použito v profilu:Harpagoxenus sublaevis — taxonomický katalog. AntCat.
Aktuální nomenklatura a bibliografie druhu včetně správného roku autority.Použito v profilu:Harpagoxenus sublaevis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Podrobný popis kast, hostitelů, loupeživých výprav, malé kolonie a rojení; rok autority je ověřen odděleně v AntCat.Použito v profilu:Buschinger. Experimente und Beobachtungen zur Gründung und Entwicklung neuer Sozietäten der sklavenhaltenden Ameise Harpagoxenus sublaevis. Insectes Sociaux, 1974.
Klasická experimentální práce o převzetí hostitelského hnízda a počátečním vývoji smíšené kolonie; laboratorní průběh není automaticky četností jednotlivých scénářů v přírodě.Použito v profilu:Fischer-Blass, Heinze & Foitzik. Microsatellite analysis reveals strong but differential impact of a social parasite on its two host species. Molecular Ecology, 2006.
Genetická a demografická studie jedné německé komunity odhadla více než tři nájezdy na kolonii parazita a rok a častý zánik napadených hostitelských hnízd; číselný výsledek není evropským průměrem.Použito v 2 profilech:Bauer, Witte, Böhm & Foitzik. Fight or flight? A geographic mosaic in host reaction and potency of a chemical weapon in the social parasite Harpagoxenus sublaevis. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2009.
Pokusy s výměškem Dufourovy žlázy ukázaly rozdílné reakce hostitelů i populací: Leptothorax acervorum mohl napadat potřísněné družky, zatímco L. muscorum častěji prchal.Použito v 2 profilech:Schumann & Buschinger. Selective Acceptance of Alien Host Species Pupae by Slaves of the Dulotic Ant, Harpagoxenus sublaevis. Ethology, 1991.
Experiment doložil asymetrické přijímání plodu dvou hostitelů: L. muscorum přijímal kukly L. acervorum, zatímco L. acervorum kukly L. muscorum odmítal.Použito v profilu:Stuart & Alloway. Behavioural evolution and domestic degeneration in obligatory slave-making ants. Animal Behaviour, 1985.
Laboratorní srovnání tří druhů Harpagoxenus ukázalo, že při přítomnosti hostitelských dělnic paraziti přispívali k běžným úlohám málo, po jejich odebrání však část repertoáru rozšířili.Použito v profilu:Myrmica schencki — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis morfologie, suchých stanovišť, potravy, velikosti kolonie a rojení.Použito v profilu:G. M. Orledge. Myrmica schencki Viereck, 1903. Bees, Wasps & Ants Recording Society, 2006.
Odborná britská druhová syntéza shrnující dánská populační data: 30 hnízd mělo průměr 354 dělnic a bývalo jednokrálovných; uvádí také převážně denní aktivitu dánské populace vedle noční aktivity známé odjinud a více způsobů páření.Použito v profilu:Pech. Mravenci vybraných postindustriálních biotopů. Živa / Academia, 2022.
Česká odborně-popularizační syntéza označuje F. cinerea za velmi vzácného obyvatele osluněných písků a skal a ukazuje význam lomů a dalších antropogenních raně sukcesních ploch; přináší také české údaje k ekologii teplomilných mravenců suchého bezlesí.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Sielezniew, Włostowski & Dziekańska. Myrmica schencki (Hymenoptera: Formicidae) as the Primary Host of Phengaris (Maculinea) arion (Lepidoptera: Lycaenidae) at Heathlands in Eastern Poland. Sociobiology, 2010.
Primární terénní studie místně specifického hostitelského vztahu; nepodporuje zobecnění na všechny evropské populace modráska.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Mravenec hladký — Formica cunicularia. Příroda Vysočiny, 2017.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica cunicularia — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný severský profil morfologie, otevřených stanovišť, kolonie a fenologie. Norské údaje ani taxonomické pojetí před revizí Schultz & Seifert 2026 nelze bez kontroly přenášet do Česka.Použito v profilu:Mravenec rašelinný — Formica picea. Příroda Vysočiny.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.Použito v profilu:Formica picea — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis leskle černého druhu, jeho rašeliništní ekologie, kolonie a rojení.Použito v profilu:Seifert. The ‘Black Bog Ant’ Formica picea Nylander, 1846 — a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecologische Nachrichten, 2004.
Taxonomické oddělení, diagnostika a zpřesnění areálu černého rašeliništního mravence.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Nové nálezy mravence rašelinného Formica picea na Českomoravské vrchovině. Acta Rerum Naturalium, 2010.
Primární české údaje k lokalitám, izolaci populací a ohrožení mokřadních biotopů.Použito v profilu:Mabelis & Chardon. Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation, 2005.
Analýza obsazenosti rašeliništních a mokřadních fragmentů na ploše 750 km² v Nizozemsku; historické jméno F. transkaucasica je zde použito pro dnešní evropské F. picea.Použito v profilu:Rees, Orledge, Bruford & Bourke. Genetic structure of the Black Bog Ant (Formica picea Nylander) in the United Kingdom. Conservation Genetics, 2010.
Mikrosatelitová studie čtyř britských lokalit doložila slabou polygynii a prostorovou genetickou strukturu, která naznačila omezený rozptyl; výsledky nelze bez ověření převést na české populace.Použito v profilu:Mabelis & Korczyńska. Can the Black bog ant (Formica picea Nyl.) survive in the Bieszczady National Park (SE Poland)? Fragmenta Faunistica, 2012.
Časově omezený průzkum deseti polských rašelinišť popisuje nálezy na dvou lokalitách, vazbu na rašeliníky a praktické hrozby; nepředstavuje úplný populační census.Použito v profilu:Mravenec odlišný — Lasius alienus. Příroda Vysočiny.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius alienus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.
Morfologické srovnání s L. psammophilus; historické údaje o areálu je nutné číst s novější revizí z roku 2020.Použito v profilu:Lasius alienus. Bees, Wasps & Ants Recording Society.
Regionální údaje k prostředí a rojení s upozorněním na obtížnou skupinu příbuzných druhů.Použito v profilu:Mravenec smolný — Camponotus piceus. Příroda Vysočiny.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; rok autority je ověřen podle revize a AntCat.Použito v profilu:Seifert. A taxonomic revision of the members of the Camponotus lateralis species group (Hymenoptera: Formicidae) from Europe, Asia Minor and Caucasia. Soil Organisms, 2019.
Moderní NUMOBAT revize obtížné skupiny. U C. atricolor analyzuje 36 hnízdních vzorků se 77 dělnicemi, podává diagnózu, revidovaný areál, kódy fotografovaných voucherů a kvantitativní podporu druhového statusu; současně zpřesňuje C. piceus a příbuzné taxony.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Vesnić et al. Diversity and Nesting Preferences of Camponotus lateralis Group Species on Western Balkan Peninsula (Hymenoptera: Formicidae). Journal of the Entomological Research Society, 2017.
Terénní údaje k zemním hnízdům a xerotermním stanovištím druhu.Použito v profilu:Camponotus piceus — taxonomický katalog. AntCat.
Aktuální nomenklatura a správný rok původního popisu 1825.Použito v profilu:Özdemir et al. Investigations of the associated between aphids and ants on wild plants in Ankara Province (Turkey). Munis Entomology & Zoology, 2008.
Primární terénní doklad vztahů Camponotus piceus s několika druhy mšic a využívání medovice.Použito v profilu:Mravenec zvrásnělý — Myrmica rugulosa. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta s regionálním výskytem; určovací znaky, ekologii a fenologii doplňuje komentovaný přehled mravenců Vysočiny.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica rugulosa — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Podrobný popis kast, určovacích znaků, suchých písčitých stanovišť, mnohočetných královen a pozdně letního rojení.Použito v profilu:Mravenec rýhovaný — Myrmica sulcinodis. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta s lokálním výskytem na Vysočině; celostátní ekologii a fenologii doplňuje komentovaný přehled.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica sulcinodis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Podrobný popis hrubé podélné skulptury, velikosti kast, boreomontánního prostředí, kolonie a rojení.Použito v profilu:Pedersen & Boomsma. Effect of habitat saturation on the number and turnover of queens in the polygynous ant Myrmica sulcinodis. Journal of Evolutionary Biology, 1999.
Primární studie dokládající proměnlivý počet královen a souvislost sociální struktury s dostupností hnízdních míst.Použito v profilu:Elmes. Colony populations of Myrmica sulcinodis Nyl. (Hym. Formicidae). Oecologia 15(4): 337–343, 1974.
Primární rozbor 40 celých hnízd ze skotského Tulloch Mooru: průměr 440 dělnic, královna v polovině hnízd a populačně specifická interpretace efektivní monogynie.Použito v profilu:Mravenec mechový — Leptothorax muscorum. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta s regionálním výskytem; komentovaný přehled uvádí prostředí, hnízdění, velikost a rojení.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Leptothorax muscorum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Morfologie všech kast, rozlišení od L. acervorum a L. gredleri, drobné kolonie, potrava, hnízda a vztah k Harpagoxenus sublaevis.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Mravenec páskovaný — Temnothorax unifasciatus. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta; komentovaný přehled uvádí diagnostický pás na zadečku, prostředí, hnízda, velikost a rojení.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Temnothorax unifasciatus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Stručná diagnostika jednolitého tmavého pásu na prvním tergitu a odlišení od podobných druhů; norský záznam byl zpětně vyhodnocen jako chybný.Použito v profilu:Csősz, Alicata, Báthori, Galkowski, Schifani, Yusupov, Herczeg & Prebus. Integrative taxonomy reveals inflated biodiversity in the European Temnothorax unifasciatus complex (Hymenoptera: Formicidae). Zoologica Scripta, 2025.
Integrativní revize fylogenomických a 18 morfometrických znaků u 405 dělnic ze 134 hnízd: uznává T. brackoi a široce pojatý T. unifasciatus; pod druhé jméno synonymizuje T. cordieri, T. tauricus, T. berlandi, T. unifasciatus staegeri a T. tuberum ciscaucasicus.Použito v profilu:Kök, Aktaç & Kasap. Ant (Hymenoptera: Formicidae)–aphid (Hemiptera: Aphididae) interactions in different habitats from Turkey with new mutualistic associations. Agricultural and Forest Entomology, 2022.
Terénní studie dokládající u Camponotus aethiops návštěvy několika druhů mšic a využívání medovice.Použito v profilu:Bos, Lefèvre, Jensen & D’Ettorre. Sick ants become unsociable. Journal of Evolutionary Biology 25(2): 342–351, 2012.
Laboratorní experiment s C. aethiops a houbou Metarhizium brunneum: nakažené dělnice od třetího dne omezily kontakty a péči o plod a pobývaly hlavně mimo hnízdo. Jde o kontrolovanou nákazu, nikoli měření četnosti tohoto chování ve volné přírodě.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Formica aquilonia — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:Burianová, Flašar, Lepší & Rejnková. Chráněná krajinná oblast Blanský les – čerstvá dvacítka. Ochrana přírody / Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010.
Článek uvádí 3 500 zmapovaných hnízd Formica aquilonia na 370 ha a řadí místní kolonii mezi největší v Evropě.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica aquilonia — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, vícekrálovných a vícepobočkových kolonií, potravy a rojení.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica lugubris — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, kolonie, potravy a rojení.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica lemani — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, hnízdění, velikosti kolonie a potravy.Použito v profilu:Chernenko, Helanterä & Sundström. Egg recognition and social parasitism in Formica ants. Ethology 117(12): 1081–1092, 2011.
Behaviorální pokusy s F. lemani a F. fusca jako hostiteli sociálně parazitické F. truncorum; dělnice rozlišovaly vlastní a parazitická vajíčka, část cizích vajíček však přežila desetidenní experiment.Použito v 2 profilech:Elmes, Barr, Thomas & Clarke. Extreme host specificity by Microdon mutabilis (Diptera: Syrphiae), a social parasite of ants. Proceedings of the Royal Society B 266(1418): 447–453, 1999.
Pokusy s vajíčky pestřenky M. mutabilis v hnízdech F. lemani ukázaly velmi jemnou místní adaptaci: vysoké přežití u mateřského a blízkých hnízd, ale rychlé zabíjení vajíček ve vzdálenějších populacích hostitele.Použito v profilu:Gardner, Schönrogge, Elmes & Thomas. Increased genetic diversity as a defence against parasites is undermined by social parasites: Microdon mutabilis hoverflies infesting Formica lemani ant colonies. Proceedings of the Royal Society B 274: 103–110, 2007.
Mikrosatelitová studie 91 kolonií F. lemani: na hlavní lokalitě měly napadené kolonie v průměru nižší příbuznost dělnic a vyšší odhadovaný počet královen. Výsledek je korelační a regionální, ne obecný důkaz příčiny ani typické sociální struktury druhu.Použito v profilu:Collingwood. Strongylognathus testaceus — taxonomic treatment in The Formicidae (Hymenoptera) of Fennoscandia and Denmark. Fauna Entomologica Scandinavica / Plazi TreatmentBank, 1979.
Popis a morfometrie dělnice, královny a samce, diagnostické znaky a evropské rozšíření.Použito v profilu:Lapeva-Gjonova & Radchenko. Ant genus Strongylognathus (Hymenoptera, Formicidae) in Bulgaria: a preliminary review. Biodiversity Data Journal, 2021.
Moderní diagnostický klíč a předběžná revize; odlišuje velkého S. kratochvili od S. bulgaricus, popisuje skupiny permanentních sociálních parazitů a varuje před staršími synonymizacemi. Druhově specifické nájezdy S. kratochvili přímo nestuduje.Sanetra & Buschinger. Phylogenetic relationships among social parasitic ants: mitochondrial DNA sequence evidence and behavioural data. European Journal of Entomology, 2000.
Fylogenetická a behaviorální studie zahrnula jediný vzorek S. kratochvili z Mohelenské hadcové stepi. Pravidelné výpravy pro hostitelský plod i soužití s hostitelskou královnou uvádí u tohoto druhu jako nejisté, nikoli prokázané.Použito v profilu:Lapeva-Gjonova & Antonova. An updated checklist of ants (Hymenoptera, Formicidae) of Bulgaria, after 130 years of research. Biodiversity Data Journal, 2022.
Aktualizovaný bulharský soupis po revizi rodu: bulharské doklady vede jako S. bulgaricus a S. kratochvili omezuje na Česko a Slovensko; důležitý podklad pro výklad starších bulharských určení v GBIF.Použito v profilu:Strongylognathus testaceus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká taxonomická a výskytová karta druhu v Nálezové databázi ochrany přírody.Použito v profilu:Amcha. Strongylognathus testaceus — parazitický mravenec se zajímavým rozmnožováním. Živa / Academia, 2019.
Český nález z Dolního Pojizeří a navazující pozorování ve formikáriu; jde o případovou zkušenost, nikoli populační experiment ani důkaz běžného průběhu v přírodě.Czechowski & Godzińska. Enslaved ants: not as helpless as they were thought to be. Insectes Sociaux, 2014.
Behaviorální přehled upozorňuje, že historicky citovaný přenos kukel u Strongylognathus testaceus prováděly hostitelské dělnice Tetramorium, nikoli bezpečně rozpoznaná nájezdní skupina parazita.Použito v profilu:Guillem, Drijfhout & Martin. Chemical deception among ant social parasites. Current Zoology, 2014.
Srovnávací analýza chemické podobnosti kutikulárních profilů sociálních parazitů a hostitelů; zahrnuje Strongylognathus testaceus s hostiteli rodu Tetramorium.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica gallienii — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2017.
Autoritativní popis morfologie, rozměrů všech kast, záplavové tolerance, vícekrálovných kolonií, potravy a rojení od konce července do poloviny srpna. Jednotlivé fotografie mají na stránce uvedeného autora, vydavatele NINA a licenci CC BY-SA 4.0.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Mørk eitemaur — Myrmica lobicornis. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Určovací znaky a rozměry všech kast, prostředí, hnízdění, potrava, velikost kolonie, areál a regionální fenologie; fotografie je výslovně označena jako dělnice a licencována CC BY-SA 4.0.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Prakteitermaur — Myrmica specioides. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný popis rozměrů všech kast, určovacích znaků, prostředí, hnízdění, velikosti kolonie a regionální fenologie. Galerie obsahuje detail báze tykadlového násadce od Arnsteina Staverløkka pod CC BY-SA 4.0.Použito v profilu:Heinze, Lipski & Hölldobler. Reproductive Competition in Colonies of the Ant Leptothorax gredleri. Ethology, 1992.
Primární studie funkční monogynie, hierarchie královen a možností podřízených samic.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Leptothorax gredleri — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Severský odborný profil určovacích znaků, teplých dutin v suchých větvích, malé kolonie, potravy a regionálního rojení; norský status NT ani počet královen se nepřenášejí na české populace.Použito v profilu:Heinze & Oberstadt. Worker age, size and social status in queenless colonies of the ant Leptothorax gredleri. Animal Behaviour, 1999.
V pěti bezkrálovných koloniích souviselo vyšší postavení dělnic s aktivitou a vyvinutějšími vaječníky; velikost korelovala s pořadím ve čtyřech z pěti kolonií, zatímco věk ani kolísavá asymetrie ne.Použito v profilu:Bernadou, Ruther & Heinze. Avoid mistakes when choosing a new home: Nest choice and adoption of Leptothorax ant queens. Journal of Insect Physiology, 2015.
Laboratorní volby ukázaly preferenci mladých samic a čerstvě spářených královen pro substrát a hnízdo vlastní kolonie; mladé královny byly snadno přijaty, ale některé byly napadeny až později.Použito v profilu:Cordonnier, Bachl, Thiercelin, Trindl, Heinze & Bernadou. Frequent Queen Replacement and Presence of Unrelated Queens in Colonies of a Functionally Monogynous Ant Species. Ecology and Evolution, 2025.
Z 50 jihoněmeckých kolonií obsahovalo 33 dvě až 15 královen (medián čtyři). Pitvy a genotypování ukázaly častou výměnu dominantní královny, občas více samic s vyvinutými vaječníky i přítomnost nepříbuzných vetřelkyň; vyvinuté vaječníky samy nedokazují podíl na potomstvu.Použito v profilu:Oberstadt & Heinze. Mating biology and population structure of the ant, Leptothorax gredleri. Insectes Sociaux, 2003.
Studie páření, feromonového volání samic a populační struktury L. gredleri.Použito v profilu:Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.
Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; všechny druhy rodu Formica jsou v příloze III zařazeny do kategorie ohrožených.Použito v 16 profilech:Formica aquilonia · mravenec boreálníFormica bruniFormica cinerea · mravenec stříbřitýFormica cunicularia · mravenec hladkýFormica foreli · mravenec ForelůvDalších 11
Formica fusca · mravenec otročícíFormica gagates · mravenec lesostepníFormica lemani · mravenec LémanůvFormica lugubris · mravenec podhorníFormica lusaticaFormica polyctena · mravenec množivýFormica pratensis · mravenec trávníFormica rufa · mravenec lesníFormica rufibarbis · mravenec rudovousýFormica sanguinea · mravenec loupeživýFormica truncorum · mravenec pařezovýFormica foreli — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
České jméno, ekologie, novodobé rozšíření v ČR a hlavní ohrožující faktory.Použito v profilu:Formica gagates — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Autoritativní česká karta taxonu a českého jména.Použito v profilu:Formica pressilabris — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
České jméno, ekologie, současný výskyt v ČR a hlavní ohrožující faktory.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica foreli — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis morfologie, rozměrů, ekologie, kolonie a rojení; stránkový text je CC BY 4.0, fotografie mají vlastní licence uvedené u jednotlivých snímků.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica pressilabris — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis morfologie, rozměrů, ekologie, kolonie a rojení; stránkový text je CC BY 4.0, fotografie mají vlastní licence uvedené u jednotlivých snímků.Použito v profilu:Seifert. A taxonomic revision of the ant subgenus Coptoformica Mueller, 1923 (Hymenoptera, Formicidae). Zoosystema, 2000.
Primární revize s diagnózou, areály a souhrny biologie, koloniální struktury, potravy a fenologie druhů podrodu Coptoformica, zejména F. bruni, F. foreli a F. pressilabris; část biologických údajů vychází z osobních sdělení či starších lokálních studií.Použito v 3 profilech:Seifert & Schultz. A taxonomic revision of the Palaearctic ant subgenus Coptoformica Müller, 1923 (Hymenoptera, Formicidae). Contributions to Entomology, 2021.
Moderní palearktická revize s morfometrickou diagnostikou, areály a ověřením kryptických druhů podrodu Coptoformica.Czechowski. Bionomics of Formica (Coptoformica) pressilabris Nyl. (Hymenoptera, Formicidae). Annales Zoologici, 1975.
Dvouletá terénní studie jednodomých i polydomních populací v polských Bieszczadech s rozměry hnízd, odhady početnosti, potravou a pozorovaným červencovým letem; vznikla před moderním oddělením F. foreli, ale revize Seifert 2000 tyto údaje převzala pod F. pressilabris.Použito v profilu:Hakala, Ittonen, Seppä & Helanterä. Limited dispersal and an unexpected aggression pattern in a native supercolonial ant. Ecology and Evolution, 2020.
Genetická a behaviorální studie finské agregace více než 1 300 hnízd F. pressilabris; nízká agrese rostla se vzdáleností, ale nevytvořila ostré hranice, takže označení superkolonie neznamená jednu geneticky či funkčně homogenní jednotku.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Formica pressilabris (Hymenoptera: Formicidae) – confirmed occurrence in the Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, 2010.
Revize českých dokladových sbírek a terénní průzkum 320 vhodných míst; potvrdily tři historické moravské lokality, přeurčily tři jiné soubory jako F. foreli a nalezly jedinou recentní malou kupu u Rohatce.Použito v profilu:Dolek, Freese-Hager & Geyer. Ecology, colony structure, and conservation biology of Formica (Coptoformica) foreli Bondroit, 1918 in Bavaria, Germany (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2008.
Primární popis 94 hnízd na 1 325 m² opuštěného vápencového trávníku a pole; dvě navržená vysvětlení rozdílů ve velikosti hnízd autoři označují za neověřené hypotézy.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Největší polykalická kolonie Formica foreli (Hymenoptera: Formicidae) v České republice. Acta Rerum Naturalium, 2009.
Terénní studie 605 hnízd na 0,54 ha u Štěměch s rozměry kupek, přímým pozorováním potravy, kolektivních útoků a přítomnosti křídlatců; k vlastnímu odletu pohlavních jedinců nedošlo před pozorovateli.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Polydomní kolonie Formica foreli Bondroit, 1918 (Hymenoptera: Formicidae) na lokalitě Štěměchy v roce 2020. Acta Rerum Naturalium, 2020.
Opakovaný soupis doložil pokles štěměšské soustavy ze 654 hnízd v roce 2014 na 86 v roce 2020; kombinaci hnojiv, rytí prasat, expanze třtiny a sukcese autoři uvádějí jako pravděpodobné, nikoli experimentálně oddělené příčiny.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius carniolicus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis kast, rozměrů, určovacích znaků a rozšíření; stránka rovněž dokládá použitý snímek dělnice a jeho licenci.Použito v profilu:Salata & Borowiec. Lasius (Austrolasius) carniolicus Mayr, 1861, species new to the Polish fauna. Genus, 2011.
Primární faunistická práce s diagnózou, biotopem, hostiteli, fenologií a údaji o počtech kast ve čtyřech srpnových hnízdech.Použito v profilu:Buschinger & Seifert. On the host species of a temporary parasitic ant, Lasius (Austrolasius) carniolicus Mayr, 1861 (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 1997.
Historická práce vyložila jihofrancouzské smíšené kolonie jako doklad hostitele Lasius piliferus; pozdější revize materiál přeurčila jako ochlupenou L. reginae s L. psammophilus, takže nejde o současně platný přímý doklad pro L. carniolicus.Použito v profilu:García, Espadaler, Cuesta-Segura, Serrano & Roig. Nuevas citas y actualización de la distribución ibérica de Lasius carniolicus Mayr, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Iberomyrmex, 2019.
Sedm nových iberských lokalit, biometrické ověření, široké spektrum biotopů, zářijové a říjnové nálezy pohlavních jedinců, opatrování vajíček mšic a kritická aktualizace hostitelských údajů.Použito v profilu:Bergström & Löfqvist. Chemical basis for odour communication in four species of Lasius ants. Journal of Insect Physiology, 1970.
Chemická analýza těkavých sekretů čtyř druhů zjistila u Lasius carniolicus velké množství isoprenoidů, zejména citronellal a pravděpodobně geranylcitronellal; funkční test alarmu nelze automaticky přenést z L. niger.Použito v profilu:Boer, Noordijk & van Loon. Ecologische atlas van Nederlandse mieren (Hymenoptera: Formicidae). EIS Kenniscentrum Insecten en andere ongewervelden, 2018.
Odborná syntéza hnízdění, potravy, organizace kolonií, sociálního parazitismu, biotopů a fenologie nizozemských mravenců.Použito v 5 profilech:Použito v naučné kapitole:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius citrinus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie, rozměrů, biotopu, hnízdění, hostitele, areálu a norských fenologických nálezů.Použito v profilu:Ødegaard, Olsen, Staverløkk & Gjershaug. Towards a new era for the knowledge of ants (Hymenoptera, Formicidae) in Norway? Nine species new to the country. Norwegian Journal of Entomology, 2015.
Primární norské nálezy Lasius citrinus s přesnými intervaly pastí, biotopy a skupinou několika desítek dělnic pod kamenem, u níž se skutečné hnízdo nepodařilo nalézt; COI barcode neoddělil L. citrinus od L. umbratus a L. sabularum.Použito v profilu:Dekoninck, Ignace, Vankerkhoven & Wegnez. Verspreidingsatlas van de mieren van België — Atlas des fourmis de Belgique. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2012.
Odborný atlas s druhovými kartami biotopu, kolonie, hostitelů, letových měsíců a požadavků na bezpečné určení.Použito v 6 profilech:Lasius citrinusLasius distinguendusLasius fuliginosus · mravenec černolesklýLasius jensiLasius myopsDalších 1
Aibek. Diversity and Community Structure of the Ants (Hymenoptera, Formicidae) in Northcentral and Northeastern Mongolia. Kagoshima University, 2014.
Doktorská taxonomická práce s rozměry a diagnózou dělnic Lasius distinguendus.Použito v profilu:Boer. De breedschubmier Lasius (Chthonolasius) sabularum en de steppemier L. (C.) distinguendus (Hymenoptera: Formicidae) in Nederland. Entomologische Berichten, 2005.
Revize rozsáhlého nizozemského sbírkového materiálu, určovací klíč královen a syntéza biotopu, hostitelů a rojení Lasius distinguendus; odhaluje starší chybná určení a uvádí pět nizozemských lokalit.Použito v profilu:Bezděčka. Epizootické houby rodu Aegeritella na mravencích v Československu. Česká mykologie, 1990.
Československé nálezy epizootické houby Aegeritella tuberculata; dokládá přesně datovaný vzorek Lasius distinguendus z Bzence, ale nezkoumá zdravotní dopad houby na kolonii.Použito v profilu:Cuesta-Segura, García & Espadaler. The westernmost locations of Lasius jensi Seifert, 1982: first records in the Iberian Peninsula. Myrmecological News, 2012.
Primární faunistická studie biotopů, morfometrie, areálu, možných hostitelů a nálezů královen od poloviny července do poloviny srpna.Použito v profilu:Seifert. Social cleptogamy in the ant subgenus Chthonolasius Ruzsky, 1912 — survival as a minority. Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2006.
Morfometrická a demografická studie Lasius jensi, L. umbratus a jejich předpokládaných kříženců; odhad sociální kleptogamie je modelová interpretace, nikoli přímé genomické nebo terénní pozorování páření.Použito v profilu:Seifert. A revision of the European species of the ant subgenus Chthonolasius (Insecta, Hymenoptera, Formicidae). Entomologische Abhandlungen des Staatlichen Museums für Tierkunde Dresden, 1988.
Primární evropská revize založená na sériích všech kast přináší víceznakové diagnózy, počty studovaných vzorků, stanoviště, tehdy známé hostitele a přesně datované nálezy pohlavních jedinců. Hostitelské vazby označené jako předpokládané nejsou přímým důkazem; Lasius citrinus je veden pod starším jménem L. affinis.Seifert. Lasius (Chthonolasius) jensi n. sp. — eine neue temporär sozialparasitische Erdameise aus Mitteleuropa (Hymenoptera, Formicidae). Reichenbachia, 1982.
Původní popis Lasius jensi založený na stovkách dělnic; obsahuje přímé smíšené kolonie s L. alienus, podzemní stavbu mladého hnízda, potravu z medovice kořenových mšic a popis xerotermních lokalit.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius bicornis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis určovacích znaků a rozměrů kast, rozšíření, hnízdění a pravděpodobného hostitele. Středoevropský let uvádí od začátku července; norské květnové královny vykládá jako přezimované, nikoli jako místní jarní rojení.Použito v profilu:Seifert. Lasius nitidigaster n. sp. — a new ant of the subgenus Chthonolasius Ruzsky (Hymenoptera: Formicidae). Annales Zoologici, 1997.
Původní podrobný popis všech tří kast, morfometrická diagnóza, areál, biotop, stavba hnízda a přesně datovaná přítomnost pohlavních jedinců; vysvětluje nomenklatoricky správný rok 1996.Použito v profilu:Lőrinczi. Lasius (Chthonolasius) nitidigaster Seifert, 1996 — a new ant species for the Hungarian fauna. Natura Somogyiensis / University of Szeged, 2011.
Faunistická práce s diagnózou, xerotermním biotopem, fenologií a kritickým upozorněním na tehdy chybějící přímý doklad hostitele.Použito v profilu:Wagner. Wiener Ameisenbeobachtungen (Hymenoptera: Formicidae). Beiträge zur Entomofaunistik, 2019.
Přímé pozorování letu samců Lasius nitidigaster ve Vídni 9. července 2017: samci v 18:16 vylézali na stébla trávy a odlétali, samice pozorovány nebyly. Autor událost vyložil jako závěr rojení; současný výskyt L. niger na lokalitě z něj nedělá prokázaného hostitele.Použito v profilu:Faber. Beiträge zur Kenntnis sozialparasitischer Ameisen I: Lasius (Austrolasius n. sg.) reginae n. sp., eine neue temporär sozialparasitische Erdameise aus Österreich. Pflanzenschutz-Berichte, 1967.
Původní popis všech kast s rozměry, biologií, přirozenou smíšenou kolonií u Lasius alienus a přímým pozorováním rojení. Laboratorní útok na hostitelskou královnu nebyl úspěšný a nesmí být vydáván za pozorované dokončení převzetí.Použito v profilu:Social Insects Specialist Group. Lasius reginae. The IUCN Red List of Threatened Species, 1996.
Historické globální hodnocení VU podle dnes nahrazené verze kritérií IUCN 2.3; nejde o současnou českou kategorii ani nový odhad trendu.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Aibek & Yamane. Discovery of the subgenera Austrolasius and Dendrolasius of the ant genus Lasius from Mongolia. Japanese Journal of Systematic Entomology, 2010.
Primární popis mongolské dělnické série, diagnostických znaků, stepního biotopu a zemního hnízda s nízkou kupkou.Použito v profilu:Lapeva-Gjonova & Borowiec. New and little-known ant species (Hymenoptera, Formicidae) from Bulgaria. Biodiversity Data Journal, 2022.
Primární bulharský nález dvaceti dělnic přímo v hnízdě Lasius alienus; obsahuje použitou fotografii dělnice a dokládá lesní okraj.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius meridionalis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie a rozměrů kast, písčitého prostředí, dočasného hostitele, potravy a rojení.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius mixtus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie a rozměrů kast, podzemní ekologie, dočasných hostitelů, kolonie, potravy a rojení.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius psammophilus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Norský regionální odborný profil morfologie a rozměrů kast, suchých písčin, hlubokých hnízd, velikosti kolonie, potravy a rojení. Opatrná možnost více královen ani starší areálový údaj nemají přebít novější revizi a recenzovanou syntézu monogynie.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius sabularum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie a rozměrů kast, skrytého způsobu života, dočasného hostitele, potravy a podzimního rojení.Použito v profilu:Borowiec. First records of Lasius sabularum (Bondroit, 1918) in Poland (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News 14: 137–140, 2011.
Dvě odborně ověřené polské lokality, souhrn evropských stanovišť a fenologie. Práce výslovně uvádí, že pro navrhované hostitele L. platythorax, L. niger, L. alienus a L. flavus tehdy chyběl přímý důkaz; společný nález s L. umbratus hostitelský vztah neprokazuje.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Kalkjordmaur — Lasius paralienus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2017.
Odborný profil určovacích znaků, odlišení od L. alienus a L. psammophilus, vazby na suchá vápnitá stanoviště a severského rozšíření.Použito v profilu:Bernadou, Galkowski, Le Goff, Fourcassié & Espadaler. First record of Lasius paralienus Seifert, 1992 (Hymenoptera: Formicidae) from France and Andorra. Myrmecological News, 2010.
Primární faunistická práce s diagnózou, třinácti lokalitami, otevřenými přírodními i městskými biotopy, nenápadnými hnízdními vstupy a rojením hlavně v září.Použito v profilu:Seifert & Galkowski. The Westpalaearctic Lasius paralienus complex (Hymenoptera: Formicidae) contains three species. Zootaxa, 2016.
Primární morfometrická revize vymezující L. paralienus, L. bombycinus (v práci jako L. bombycina) a L. casevitzi; poskytuje měřené znaky, diskriminační funkce i revidované rozšíření.Použito v profilu:Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the ant subgenus Lasius s. str. (Hymenoptera, Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1992.
Starší taxonomická a biologická revize s podrobnými údaji o hnízdění, potravě a středoevropské fenologii druhů Lasius s. str.; areály i část taxonomie je nutné číst ve světle revize z roku 2020.Braschler & Baur. Experimental small-scale grassland fragmentation alters competitive interactions among ant species. Oecologia, 2005.
Primární experiment ve vápnitých trávnících švýcarské Jury; dokládá početní dominanci L. paralienus a využívání mšic, mimokvětních nektarií i cukerných návnad.Použito v profilu:Lasius paralienus — druhový přehled. ANTSTORE.
Sekundární chovatelský přehled použitý pouze pro orientační rozpětí celkové délky dělnice 2–3,5 mm; taxonomii, areál ani biologii profil opírá o odborné revize a primární studie.Použito v profilu:Seifert. Myrmica lonae Finzi, 1926 — a species separate from Myrmica sabuleti Meinert, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2000.
Primární morfometrická a ekologická revize oddělující M. lonae od M. sabuleti; obsahuje diagnózu samičích kast, diskriminační funkce, typový materiál a stanovištní data.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Skåleitermaur — Myrmica lonae. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný profil s rozměry všech kast, určovacími znaky, hnízděním, potravou, velikostí kolonie, rojením a upozorněním na nerozlišitelné samce a DNA čárové kódy.Použito v profilu:Myrmica lonae — taxonomický katalog. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog vede M. lonae jako platný druh. Katalogové přijetí jména samo neřeší geneticky a morfologicky sporné oddělení od M. sabuleti.Použito v 2 profilech:Sielezniew, Patricelli, Dziekańska, Barbero, Bonelli, Casacci, Witek & Balletto. The First Record of Myrmica lonae (Hymenoptera: Formicidae) as a Host of the Socially Parasitic Large Blue Butterfly Phengaris (Maculinea) arion (Lepidoptera: Lycaenidae). Sociobiology 56(2): 465–475, 2010.
Terénní průzkum našel po jednom hnízdě M. lonae s vývojovým stadiem P. arion v Itálii a Polsku. Jde o přímý doklad hostitelství, ale malý počet nálezů neurčuje četnost ani význam druhu v celé Evropě.Použito v profilu:Vilbas, Teder, Tiitsaar, Kaasik & Esperk. Habitat use of the endangered parasitic butterfly Phengaris arion close to its northern distribution limit. Insect Conservation and Diversity 8: 252–260, 2015.
Estonská studie nalezla všechny přímo ověřené případy hostitelství P. arion u M. lonae. Výsledek dokládá místní hlavní hostitelský druh, nelze jej bez dalšího přenášet do Česka nebo celé Evropy.Použito v profilu:Ebsen, Boomsma & Nash. Phylogeography and cryptic speciation in the Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 species complex (Hymenoptera: Formicidae), and their conservation implications. Insect Conservation and Diversity, 2019.
Primární studie mtDNA odhalila dvě hluboké linie v komplexu M. scabrinodis a současně nepodpořila genetické oddělení M. lonae od M. sabuleti. Samotná mitochondriální linie ještě neprokazuje reprodukčně izolovaný druh.Použito v 4 profilech:Použito v naučné kapitole:Lavanchy, Galkowski, Jecha, Freitag, Avril, Dépraz & Schwander. Do morphologically defined groups correspond to reproductively isolated species? A case study in Myrmica ants from Switzerland. Insect Systematics and Diversity, 2025.
Integrativní švýcarská studie začala 918 morfologicky určenými vzorky a pro genetické analýzy vybrala 765; finální SNP soubor obsahoval 666 jedinců a u 632 z nich (94,9 %) se shodovalo morfologické a integrativní určení. Jediný morfologický vzorek M. lonae geneticky připadl k M. sabuleti, takže autoři žádají další materiál před případnou synonymizací.Použito v 5 profilech:Použito v naučné kapitole:Seifert. Rank elevation in two European ant species: Myrmica lobulicornis Nylander, 1857, stat.n. and Myrmica spinosior Santschi, 1931, stat.n. (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2005.
Morfometrická revize povýšila M. lobulicornis na samostatný horský druh a oddělila jej od M. lobicornis vícerozměrnou analýzou hnízdních vzorků. Jednotlivé poměry se mírně překrývají, takže výška lokality ani jediný znak nestačí.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Plagiolepis vindobonensis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.
Odborný popis tradičně vedeného taxonu, dělnice a určovacích znaků. Profil stránku nepoužívá jako obrazový doklad, protože interní název její fotografie a HTML titul taxonu si odporují s viditelným popiskem.Použito v profilu:Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev. Molecular Ecology, 2023.
Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica. Český vzorek CZE:Mohelno-0.5S práce genomicky i morfologicky přiřadila k balkánsko-panonské podskupině P. taurica.Thurin, Sery, Guimbretière & Aron. Colony kin structure and breeding system in the ant genus Plagiolepis. Molecular Ecology, 2011.
Genetická studie 26 hnízd od Perpignanu je označila dobovým jménem P. taurica či P. vindobonensis a doložila 1–5 královen, polyandrii, příbuzenské páření a přijímání dcer. Integrativní revize z roku 2023 ale všechny populace jižní Francie řadí k P. pyrenaica, takže údaje nelze přenášet na moravskou P. taurica.Použito v profilu:Dvořák et al. Hymenoptera of Hády Hill, near the city of Brno (Czech Republic), collected during the Third Czech-Slovak Hymenoptera meeting. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae 93: 53–92, 2008.
Primární terénní doklad dvou hnízd P. vindobonensis na Hádecké planince a Kavkách 8. června 2007; v obou byly okřídlené kasty, ale práce nepozorovala vlastní let.Použito v profilu:Bezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Acta Rerum Naturalium 8: 51–54, 2010.
Revize muzejní sbírky dokládá z Grygova šest dělnic z 20. srpna 1939 a devět dělnic z 21. dubna 1940.Použito v profilu:Seifert. The taxonomical and ecological status of Lasius myops (Forel) (Hymenoptera, Formicidae) and first description of its males. Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1983.
Primární revize založená mimo jiné na 209 dělnicích; obnovuje druhový status, kvantifikuje odlišení od Lasius flavus a popisuje ekologii i samce.Použito v 2 profilech:Pech. Dva nálezy mravence Lasius myops (Hymenoptera: Formicidae) a potvrzení výskytu tohoto druhu v České republice. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 2010.
Dva dokladované stepní nálezy z roku 2009; materiál z Blšanského chlumu revidoval Bernhard Seifert.Použito v profilu:van Loon. Wespen en mieren: Formicidae - mieren. Natuur van Nederland / Naturalis Biodiversity Center, 2004.
Odborná syntéza s přesnými rozměry kast, podzemním způsobem života a dobou výskytu okřídlených pohlavních jedinců.Použito v 2 profilech:Jancík. Ants (Hymenoptera: Formicidae) of the easternmost part of Biele Karpaty Mts and adjacent area. Entomofauna carpathica, 2024.
Moderní terénní práce s opakovaně sledovanými koloniemi: u Lasius myops popisuje hnízdění, vývoj pohlavních jedinců a určování podle všech tří kast; u jediné kolonie L. reginae mikrostanoviště, zemní kupku, kořenové savce a přesně časované lety 26. září 2017 a 16. září 2019. Odhad produkce pohlavních jedinců nelze zobecnit na jiné kolonie.Použito v 2 profilech:Salata & Borowiec. A new species of the ant genus Lasius Fabricius, 1804 from Crete (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2018.
Recenzovaný určovací klíč podle dělnic a fotografická dokumentace; panel 15 zobrazuje dělnici Lasius myops.Použito v profilu:Pech & Werner. Faunistic records from the Czech Republic - 250. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 2008.
Primární zpráva o prvním českém nálezu Formica lusatica z nerekultivované důlní výsypky u Horního Jiřetína.Použito v profilu:Czechowski & Radchenko. Formica lusatica Seifert, 1997, an ant species new to Finland, with notes on its biology and the description of males. Myrmecological News, 2006.
Biologická studie F. lusatica s údaji o hnízdění, početnosti, potravě, chování a morfologii samců.Použito v profilu:Stärcke. Retouches sur quelques fourmis d'Europe. I: Plagiolepis xene nov. sp. et P. vindobonensis Lomnicki. Entomologische Berichten, 1936.
Původní popis Plagiolepis xene; digitální kopie je dostupná pod licencí CC BY 3.0 NL.Použito v profilu:Bezděčka. Schránky měkkýšů jako příležitostné úkryty mravenců. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 2000.
Detailní popis jediného doloženého českého nálezu P. xene na Svatém kopečku u Mikulova v srpnu 1987.Použito v profilu:Aron, Passera & Keller. Evolution of social parasitism in ants: size of sexuals, sex ratio and mechanisms of caste determination. Proceedings of the Royal Society B, 1999.
Experimentální studie miniaturizace pohlavních kast P. xene, vychýleného poměru pohlaví a ztráty dělnické kasty.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Degueldre et al. Evolutionary history of inquiline social parasitism in Plagiolepis ants. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2021.
Molekulární fylogeneze dokládající opakovaný nezávislý vznik bezdělnicových parazitů a blízký vztah P. xene k P. pygmaea.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Mardulyn, Thurin, Piou, Grumiau & Aron. Dispersal in the inquiline social parasite ant Plagiolepis xene. Insectes Sociaux, 2014.
Genetická studie šíření parazita pučením s hostitelem i přechodu do blízkého nepříbuzného hnízda.Použito v profilu:Thurin & Aron. No reversion to single mating in a socially parasitic ant. Journal of Evolutionary Biology, 2011.
Rodokmenová analýza ukazující, že více než polovina zkoumaných královen P. xene se pářila se dvěma až čtyřmi samci.Použito v profilu:Trontti, Aron & Sundström. The genetic population structure of the ant Plagiolepis xene — implications for genetic vulnerability of obligate social parasites. Conservation Genetics, 2006.
Populačně genetická studie silné diferenciace, velmi malého počtu zakladatelů a genetické zranitelnosti izolovaných populací.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Gjøkmaur — Anergates atratulus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný popis všech existujících kast, rozměrů, bezdělnicové biologie, hostitelů, areálu a fenologie; zdroj licencované fotografie.Použito v profilu:Vohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Pojizeří. Klapalekiana, 2020.
Moderní česká faunistická práce s přesnými lokalitami a prostředím více druhů včetně Lasius meridionalis, L. mixtus, Anergates atratulus a Myrmica curvithorax. Jednotlivá zakládající samice potvrzuje regionální výskyt slaběji než nalezené hnízdo a sama nedokládá místní etablovanou kolonii.Amcha. Poznámky o parazitických druzích mravenců rodů Anergates a Strongylognathus. Živa / Academia, 2023.
Český text s názvem mravenec bachratý, rozměry, absencí dělnic a podrobným laboratorním sledováním potomstva z nálezu u Újezdce.Použito v profilu:Heinze, Lautenschläger & Buschinger. Female-biased sex ratios and unusually potent males in the social parasite Anergates atratulus. Myrmecological News, 2007.
Primární studie silně samičího poměru pohlaví, bezkřídlých samců, vnitrohnízdního páření a následného rozptylu královen.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Lapeva-Gjonova, Kiran & Aksoy. Unusual ant hosts of the socially parasitic ant Anergates atratulus. Psyche, 2012.
Doklad hostitelů Tetramorium moravicum a T. chefketi a absence hostitelských královen v parazitovaných hnízdech.Použito v 2 profilech:Purkart, Wagner, Goffová, Selnekovič & Holecová. Laboratory observations on Anergates atratulus: mating behaviour, incorporation into host colonies, and competition with Strongylognathus testaceus. Biologia, 2022.
Laboratorní pozorování páření a neúspěšných pokusů o přijetí; integrativně doložený nový hostitel T. staerckei.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Anergates atratulus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Oficiální česká taxonomická karta; položky ochrany a národního hodnocení nejsou vyplněny.Použito v profilu:Social Insects Specialist Group. Anergates atratulus — 1996 IUCN Red List of Threatened Animals. International Union for Conservation of Nature, 1996.
Historické globální zařazení VU D2 na straně 99 podle dnes nahrazené verze kritérií IUCN 2.3; není to současná česká kategorie ani nový populační trend.Použito v profilu:Schlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert. Lasius austriacus sp. n., a Central European Ant Related to the Invasive Species Lasius neglectus. Sociobiology, 2003.
Původní popis druhu, jeho diagnostických znaků a českého paratypového materiálu; oprava z roku 2004 doplnila úplné autorství všech čtyř spoluautorů.Použito v 2 profilech:Steiner, Schlick-Steiner, Schödl, Espadaler, Seifert, Christian & Stauffer. Phylogeny and bionomics of Lasius austriacus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2004.
Primární studie prostředí, podzemní aktivity, hnízdění, potravy, velikosti kolonií, reprodukce a fenologie druhu.Použito v profilu:Boudinot, Borowiec & Prebus. Phylogeny, evolution, and classification of the ant genus Lasius, the tribe Lasiini, and the subfamily Formicinae (Hymenoptera: Formicidae). Systematic Entomology, 2022.
Fylogenomická revize klasifikace rodu Lasius; mimo jiné synonymizuje dříve užívané podrody včetně Chthonolasius pod Lasius. Tradiční názvy skupin zůstávají užitečné neformálně, nikoli jako současné formální podrody.Dekoninck, Boer & Maelfait. Lasius platythorax Seifert, 1991 as a host of several Chthonolasius species, with remarks on the colony foundation of the parasites (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2004.
Přímé nálezy a invazní pozorování dokládají Lasius platythorax jako hostitele L. umbratus a L. psammophilus jako hostitele L. meridionalis. Manipulace s usmrcenými hostitelskými dělnicemi podporuje scénář získávání koloniálního pachu, ale neprokazuje jediný univerzální mechanismus převzetí.Použito v 2 profilech:Seifert & Buschinger. Pleometrotische Koloniegründung von Lasius meridionalis (Bondroit, 1920) bei Lasius paralienus Seifert, 1992, mit Bemerkungen über morphologische und ethologische Anpassungen an die sozialparasitische Koloniegründung. Myrmecologische Nachrichten, 2001.
Přímý terénní nález nejméně osmi čerstvě spářených královen Lasius meridionalis v hnízdě L. paralienus dokládá hostitele i možnost společného pleometrotického zakládání. Navržená role zvětšené Dufourovy žlázy zůstává hypotézou bez identifikované účinné látky.Použito v 2 profilech:Schlick-Steiner, Steiner & Seifert. Lasius flavus — a host species of Lasius mixtus (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology, 2002.
Primární pozorování invazního chování královen Lasius mixtus vůči dělnicím L. flavus přímo podporuje hostitelskou roli tohoto druhu. Neprokazuje stejnou četnost ostatních hostitelů uváděných v pozdějších syntézách.Použito v profilu:Schlick-Steiner, Steiner, Bračko, Paill & Seifert. The temporary social parasite Lasius bicornis (Förster, 1850) new to Slovenia, and Myrmica bessarabica Nassonov, 1889 corrected into M. specioides Bondroit, 1918 (Hymenoptera: Formicidae). Acta Entomologica Slovenica, 2003.
Jediná dělnice ze slovinské zemní pasti rozšířila známé prostředí o občas zaplavovanou dubohabřinu, nikoli o nové hnízdo. Článek ze starší práce Mei 1984 přebírá zemní hnízdění a nález mšice Schizodryobius pallipes v hnízdě; Lasius brunneus označuje jen za pravděpodobného hostitele.Použito v profilu:Vankerkhoven, Crèvecoeur, Jacobs, Muls & Dekoninck. Is Lasius bicornis (Förster, 1850) a very rare ant species? (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2018.
Belgická syntéza ukazuje skutečnou vzácnost i poddetekci skrytého druhu: dlouhodobé a světelné pasti přinesly řadu nálezů, zatímco cílené hledání hnízd zůstalo neúspěšné. Heterogenní belgické fenologické údaje nejsou českým kalendářem rojení.Použito v profilu:Pech. Myrmica curvithorax (Hymenoptera: Formicidae) in the Czech Republic: a contribution to the knowledge of its distribution and biology. Klapalekiana, 2013.
Primární česká studie 13 lokalit, prostředí a hnízdní biologie; rozlišuje 17 vykopaných hnízdních jednotek od samostatného shluku 28 královen, popisuje přímá pozorování kořisti, jeden přesun a tři přesně datované události rojení. Vícehnízdnost a oligogynie zůstávají interpretacemi, nikoli prokázaným uspořádáním.Použito v profilu:Seifert. A taxonomic revision of the Eurasian Myrmica salina species complex (Hymenoptera: Formicidae). Soil Organisms, 2011.
Morfometrická revize a typové srovnání důležité pro oddělení M. curvithorax od historicky zaměňované M. salina; přesně definuje použité rozměry včetně FR a CS, takže hranice nelze přenášet na odhad z fotografie. Zahrnuje také 95 hnízdních vzorků M. specioides, jeho oddělení od M. salina a související synonymizace.Použito v 2 profilech:Bezděčková & Bezděčka. Zajímavé nálezy mravenců (Hymenoptera: Formicidae) z České republiky. Acta Rerum Naturalium 19: 23–25, 2016.
Primární české doklady M. curvithorax z Očovských luk a početné hnízdní populace u Komárova; série dvanácti lokalit M. gallienii z let 2010–2016 v nadmořské výšce 170–630 m; a jedno hnízdo Lasius nitidigaster z 1. července 2006 v suchém písčitém trávníku bývalého vojenského prostoru Pánov u Hodonína. Práce uvádí metodiku voucherů a revize určení.Použito v 3 profilech:Vohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Povltaví. Klapalekiana, 2018.
Regionální průzkum Dolního Povltaví. M. specioides doložil na 14 lokalitách, především na suchých skalních stepích a v severní části také v pískovnách. Okřídlenou samici z Čimického háje autoři správně nepočítali jako doklad místní populace; práce obsahuje také moderní záznamy M. curvithorax z Troje a Klecan.Použito v 2 profilech:Radchenko, Elmes & Alicata. Taxonomic revision of the schencki-group of the ant genus Myrmica Latreille (Hymenoptera: Formicidae) from the Palaearctic Region. Annales Zoologici, 2006.
Palearktická revize skupiny schencki s klíči, morfometrií a mapami; hlavní podklad pro diagnostické znaky M. deplanata vůči podobným druhům.Použito v 2 profilech:Seifert. The Palaearctic members of the Myrmica schencki group with description of a new species (Hymenoptera: Formicidae). Beiträge zur Entomologie, 2003.
Morfometrická diagnóza skupiny a revidované české vzorky M. deplanata z Prokopského údolí z let 1958, 1980 a 1983; použitá starší nomenklatura M. lacustris je dnes překonaná.Použito v 2 profilech:Sadil. A revision of the Czechoslovak forms of the genus Myrmica Latr. (Hym.). Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 1952.
Historická československá revize uvádějící pod jménem M. deplanata moravica přesná naleziště na Pavlovských vrších, Mohelně, u Morkůvek, v Praze a u Srbska i orientační délky dělnic 4,8–6,0 mm, královen 6,0–6,8 mm a samců kolem 6 mm. Údaje je nutné číst v kontextu pozdější synonymie a nepoužívat je jako jediný určovací znak.Použito v profilu:Elmes. A morphometric comparison of three closely related species of Myrmica (Formicidae), including a new species from England. Systematic Entomology, 1978.
Původní popis M. hirsuta; zdroj autority, typové lokality, odlišení od příbuzných druhů a původních morfometrických dat.Použito v 2 profilech:Elmes. Some experimental observations on the parasitic Myrmica hirsuta Elmes. Insectes Sociaux 30: 221–234, 1983.
Laboratorní pozorování vývoje potomstva M. hirsuta, rozdílu mezi většími přezimujícími a menšími larvami a vlivu královny parazita na vývoj hostitelských larev. Soubor byl malý a obtížně získaný; výsledky proto nelze vydávat za neměnné pravidlo každé přírodní kolonie. Práce také odhaduje průměrné napadení na méně než 2 %, přibližně jednu z 50–100 hostitelských kolonií.Použito v profilu:Elmes. A population of the social parasite Myrmica hirsuta Elmes (Hymenoptera, Formicidae) recorded from Jutland, Denmark, with a first description of the worker caste. Insectes Sociaux, 1994.
První popis dělnicovité formy z dánské populace. Ve třech kompletně prohledaných napadených koloniích byli nalezeni jen tři dělnicovití jedinci; nejméně dva morfologicky popsaní vykazovali znaky pseudogyn, nikoli běžných dělnic.Použito v 2 profilech:Radchenko & Elmes. A taxonomic revision of the socially parasitic Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Palaearctic region. Annales Zoologici, 2003.
Taxonomická revize sociálně parazitických druhů Myrmica; určovací znaky, lineární rozměry kast, synonyma, hostitelé a přehled rozšíření.Použito v 4 profilech:Werner & Wiezik. Vespoidea: Formicidae (mravencovití). Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11, 2007.
Česká a slovenská faunistická syntéza s revidovanými lokalitními doklady; mimo jiné dokládá první bezpečné české P. testacea a upozorňuje na nejistotu staršího materiálu okruhu H. punctatissima.Pech & Prusková. Myrmica scabrinodis as a possible host of Myrmica hirsuta (Hymenoptera: Formicidae). Entomologica Fennica, 2013.
Přesná data dvou nálezů odrojených královen M. hirsuta ve vzorcích hnízd M. scabrinodis z Roudničky; bez společného plodu dokládají pouze možného, nikoli potvrzeného hostitele.Použito v 2 profilech:Těťál. Nový nález vzácného parazitického mravence Myrmica hirsuta v západních Čechách (Hymenoptera, Formicidae). Západočeské entomologické listy, 2014.
Lokalita, souřadnice, nadmořská výška, intervaly zemních pastí a uložení tří královen z Chotíkova; interval pasti není přesným datem rojení.Použito v profilu:Czechowska & Radchenko. Myrmica hirsuta Elmes, 1978 (Hymenoptera, Formicidae) — a socially parasitic ant species new to Poland. Fragmenta Faunistica, 1997.
Polské nálezy pohlavních jedinců v hnízdech M. sabuleti z 21. a 29. srpna 1996; podklad k hostiteli, určování a evropské fenologii, nikoli přímý údaj o rojení v ČR.Použito v 2 profilech:Myrmica karavajevi — taxonomický katalog. AntCat.
Aktuální platná kombinace M. karavajevi (Arnol'di, 1930), původní kombinace Symbiomyrma karavajevi a seznam mladších synonym.Použito v profilu:Witek, Babik, Czechowski & Czechowska. Myrmica karavajevi (Arn.) (Hymenoptera, Formicidae) in Poland: a species not as rare as it is thought to be? Fragmenta Faunistica, 2013.
Polské nálezy bezdělnicového inkvilína v hostitelských hnízdech, podklad pro M. rugulosa jako hostitele a upozornění na pravděpodobné přehlížení druhu. Kontrola opravila konkrétní polský údaj vedený jako M. gallienii na M. rugulosa; nevyvrací tím samostatný švýcarský doklad spojovaný s M. gallienii.Použito v 2 profilech:Casacci, Barbero, Ślipiński & Witek. The Inquiline Ant Myrmica karavajevi Uses Both Chemical and Vibroacoustic Deception Mechanisms to Integrate into Its Host Colonies. Biology, 2021.
Experimenty se třemi koloniemi M. scabrinodis z jediné krakovské populace. Záchranný pokus měl devět opakování a 81 kusů plodu: kukly parazita byly upřednostněny v pořadí přenášení, ale čas do přenesení se od kukel hostitelských královen průkazně nelišil. Studie dokládá částečnou podobnost povrchových uhlovodíků a stridulačních signálů s hostitelskou královnou, nikoli dokonalou shodu ani univerzálnost napříč hostiteli.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Snylteeitermaur — Myrmica karavajevi. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Určovací popis královny a samce, rozměry, absence dělnic a norské období rojení; norskou kategorii VU nelze vydávat za české hodnocení.Použito v profilu:García, Cuesta-Segura & Espadaler. Myrmica babiensis sp. nov. (Hymenoptera: Formicidae), a New Social Parasite from the NW Iberian Peninsula. Annales Zoologici, 2024.
Původní popis M. babiensis zároveň dokládá čtyři samice M. karavajevi přímo v hnízdech M. aloba v severozápadním Španělsku. Tento konkrétní nález potvrzuje hostitelskou vazbu, ne však to, že všechny populace M. karavajevi využívají všechny uváděné hostitele.Použito v profilu:Dorow, Geres, Richter & Seibold. Erstnachweis der sozialparasitischen Ameise Myrmica karavajevi für den deutschen Alpenraum mit einem Review zu Taxonomie und Ökologie der Art. Spixiana 47(1): 63–72, 2024.
První doklady z německých Alp a kritický přehled ekologie, hostitelů a fenologie. Čtrnáct bezkřídlých samic v osmi vzorcích pocházelo z pastí na alpských pastvinách v 600–1685 m n. m.; nejde o osm nalezených hostitelských hnízd. Přehled uvádí známé období rojení od 22. června do 9. září a zachovává samostatný švýcarský doklad asociace s M. gallienii.Použito v profilu:Bezděčka & Bezděčková. Myrmekocenózy slatinných a rašelinných ekosystémů. Ústav biologie obratlovců AV ČR, 2008.
Konferenční abstrakt uvádějící M. karavajevi z rozsáhlého průzkumu českých slatí a rašelinišť; bez přesné lokality a exempláře z něj nelze vytvořit mapový bod.Použito v profilu:Pech. A contribution to the distribution and biology of Myrmica vandeli (Hymenoptera, Formicidae) in the Czech Republic. Silva Gabreta 18(2): 95–99, 2012.
Syntéza jedenácti tehdy známých českých lokalit s přesnými údaji o šesti nových nálezech, stanovišti, hnízdních hustotách a opatrným rozborem možného vztahu k M. scabrinodis.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Nález mravence Myrmica vandeli (Hymenoptera: Formicidae) na Českomoravské vrchovině. Acta Rerum Naturalium 18: 31–32, 2015.
První nález na Českomoravské vrchovině: lokalita V Hati u Branišova a osmnáct dělnic z let 2013–2014; dvanáctá tehdy publikovaná česká lokalita.Použito v profilu:Bezděčka & Bezděčková. Myrmica vandeli (Hymenoptera: Formicidae) ve středních Čechách. Západočeské entomologické listy 3: 30–31, 2012.
Záznam hnízda u Dolejšího Padrťského rybníka z 20. července 2010 označeného jako smíšené M. vandeli a M. scabrinodis; bez zveřejněného počtu jedinců je nutné sociální parazitismus vykládat opatrně.Použito v profilu:Bezděčka & Bezděčková. Faunistické zprávy ze západních Čech — 1. Západočeské entomologické listy 1: 22, 2010.
Nálezy M. vandeli ze Smrčin–Hranic a Trojmezí z července 2008 v ostřicových trsech; dokládá samce, dělnice a fotografii určené dělnice o délce 4,1 mm.Použito v profilu:Radchenko, Elmes, Czechowska, Stankiewicz, Czechowski & Sielezniew. First records of Myrmica vandeli Bondroit and M. tulinae Elmes, Radchenko et Aktaç (Hymenoptera: Formicidae) for Poland, with a key for the scabrinodis- and sabuleti-complexes. Fragmenta Faunistica 46(1): 47–57, 2003.
Určovací klíč a diagnóza dělnic, královen i samců M. vandeli včetně rozdílů od M. scabrinodis.Použito v profilu:Bagherian Yazdi, Münch & Seifert. A first demonstration of interspecific hybridization in Myrmica ants by geometric morphometrics. Myrmecological News 17: 121–131, 2012.
Německá studie nalezla dělnice M. scabrinodis v 16,9 % z 225 vzorků hnízd M. vandeli a vykládá tento obraz jako podporu fakultativního dočasného sociálního parazitismu. Přímý přechod mladé královny do hostitelského hnízda však experimentálně nesledovala.Použito v profilu:Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Trolleitermaur — Myrmica vandeli. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2017.
Odborný profil s určovacími znaky, rozměry kast, stanovištěm, hnízděním, velikostí kolonie a obdobím rojení. Norská ekologie a fenologie nemusí přesně odpovídat českým populacím.Použito v profilu:Elmes, Radchenko & Thomas. First records of Myrmica vandeli Bondroit (Hymenoptera, Formicidae) for Britain. British Journal of Entomology and Natural History 16(3): 145–152, 2003.
Britské nálezy a podklad hypotézy, že M. vandeli může na okraji areálu fakultativně dočasně využívat M. scabrinodis; závěr nelze mechanicky přenést na české populace.Použito v profilu:Fisher. AntWeb. California Academy of Sciences, 2026.
Průběžně aktualizovaná databáze preparovaných exemplářů a jejich snímků. Obecná stránka AntWebu uvádí licenci CC BY, ale u jednotlivých snímků mohou platit vlastní podmínky. Atlas proto přebírá individuální licenční metadata; AntWeb pro webové použití vyžaduje fotografa, označení původu a zpětný odkaz na zdrojovou stránku.Použito v 9 profilech:Použito v naučné kapitole:Seifert. A review of the West Palaearctic species of the ant genus Bothriomyrmex Emery, 1869 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News 17: 91–104, 2012.
Primární revize evropských druhů s českým materiálem, morfometrií dělnic a královen, ekologií a daty výskytu okřídlených jedinců.Použito v 2 profilech:Bothriomyrmex communista. AntWiki.
Nomenklatorický katalog, synonymie a etymologie: communista je podstatné jméno v apozici a nemění tvar; stránka propojuje také mohelensis a starší literaturu.Použito v profilu:Jancík & Purkart. Ants (Hymenoptera: Formicidae) at Hoštiná (north-west Slovakia) with notes on selected species. Entomofauna carpathica 36(1): 1–22, 2024.
Pětiletý průzkum xerotermní lokality. U B. corsicus poprvé přímo dokládá dvě smíšené kolonie s Tapinoma erraticum, společný přenos plodu, mikrostanoviště a souvislosti péče o lokalitu; u P. xene shrnuje určování, fenologii a biologii a kriticky reviduje údaj o českém rozšíření.Použito v 2 profilech:Sánchez-García & Espadaler. Una nueva especie parásita social para la Península Ibérica. Bothriomyrmex communista Santschi, 1919 (Hymenoptera: Formicidae) en España. Iberomyrmex 9: 11–13, 2017.
První španělské doklady B. communista z intenzivně osluněných horských stanovišť a smíšených vzorků s Tapinoma; společný odběr je asociace, nikoli přímé pozorování převzetí hnízda.Použito v profilu:Colindre & Galkowski. Confirmation de la présence en France de la fourmi parasite Bothriomyrmex communista Santschi, 1919 (Hymenoptera: Formicidae). Osmia 11: 11–14, 2023.
Moderní potvrzení druhu ve Francii s popisem xerotermního mikrostanoviště a okřídlené samice z 15. července; doplňuje geografii a fenologii primární revize.Použito v profilu:Báthori et al. Taxonomy of the Palearctic socially parasitic Temnothorax (Myrmoxenus) ants (Hymenoptera: Formicidae). PLOS ONE, 2024.
Kvantitativní revize sociálně parazitických druhů: moderní kombinace Temnothorax ravouxi, diagnóza kast, proměnlivost petiolu, areál a vyhodnocení 76 hostitelských vzorků.Použito v 2 profilech:Použito v naučné kapitole:Delattre. Coévolution et reconnaissance sociale chez un parasite social et ses espèces hôtes : étude de la fourmi esclavagiste Myrmoxenus ravouxi et d’espèces sympatriques du genre Temnothorax. Université Paris XIII, doktorská práce, 2012.
Syntéza cíleného výzkumu M. ravouxi: rozměry kast, rojení, zakládání kolonie, hnízda, složení smíšených kolonií a průběh letních nájezdů.Použito v profilu:Delattre, Blatrix, Châline, Chameron, Fédou, Leroy & Jaisson. Do host species evolve a specific response to slave-making ants? Frontiers in Zoology, 2012.
Primární experiment agrese a chemické vzdálenosti u M. ravouxi a Temnothorax; surové výsledky nedaly jednoznačnou specifickou obranu a kontextový efekt vyšel až po standardizaci chemickou vzdáleností.Použito v profilu:Heinze, Buschinger, Poettinger & Suefuji. Multiple Convergent Origins of Workerlessness and Inbreeding in the Socially Parasitic Ant Genus Myrmoxenus. PLOS ONE, 2015.
Fylogeneze a srovnání životních strategií; pro M. ravouxi shrnuje převzetí hnízda, usmrcení hostitelské královny škrcením, nájezdy dělnic pro hostitelský plod a předpokládané páření při rojení.Použito v profilu:Social Insects Specialist Group. Epimyrma ravouxi. The IUCN Red List of Threatened Species, 1996.
Historické globální hodnocení VU D2 podle dnes nahrazené verze kritérií IUCN 2.3; nejde o současnou českou kategorii ani nový populační trend.Použito v profilu:Buschinger, Ehrhardt & Winter. The Organization of Slave Raids in Dulotic Ants — a Comparative Study (Hymenoptera; Formicidae). Zeitschrift für Tierpsychologie, 1980.
Primární srovnávací studie organizace nájezdů: průzkum, rekrutace, boj a transport plodu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Buschinger & Winter. Population studies of the dulotic ant, Epimyrma ravouxi, and the degenerate slavemaker, E. kraussei (Hymenoptera: Formicidae). Entomologia Generalis, 1983.
Primární populační studie E. (= M./T.) ravouxi; opora pro strukturu a velikost smíšených kolonií a délku života.Použito v profilu:Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Českomoravské vrchoviny. Acta Rerum Naturalium 5: 243–252, 2008.
Primární regionální soupis a revize sbírek včetně českých dokladů Myrmoxenus ravouxi a Strongylognathus kratochvili; historické formy Bothriomyrmex uvádí v tehdejším pojetí. Shrnuje také moravské nálezy Messor včetně později geneticky analyzovaného vzorku z Mohelna, ale předchází revizi komplexu z roku 2018.Database — body lengths and nuptial flights of Hungarian ant species. AntSite.
Databáze vlastních měření maďarských druhů rozlišující minimum a maximum dělnic a velikost královen; fenologii používáme jen orientačně a s nízkou jistotou.Použito v 2 profilech:Seifert. The Ants of Central and North Europe. Lutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, 2018.
Komplexní středoevropská příručka s ilustrovanými určovacími klíči a biologickými údaji pro české rody a druhy.Schlick-Steiner, Steiner & Schödl. Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederösterreichs. Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Amt der Niederösterreichischen Landesregierung, 2003.
Regionální červený seznam s druhovými profily a konkrétními hrozbami. U T. clypeatus popisuje staré samostatně stojící osluněné stromy, hnízda mezi kůrou a dřevem a případy s více než 200 jedinci; u T. jailensis jediný dolnorakouský výskyt v parku jižně od Vídně ze 70. let, kategorii regionálně vyhynulý či nezvěstný a úbytek starých solitérních stromů.Použito v 3 profilech:Baer. The copulation biology of ants (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2011.
Odborný přehled rozmanitosti páření mravenců, přenosu ejakulátu, spermatoforů, páření s jedním či více samci a dlouhodobého uchování spermií královnou.Použito v 2 naučných kapitolách:Heimpel & de Boer. Sex Determination in the Hymenoptera. Annual Review of Entomology, 2008.
Kritický přehled arrhenotokní haplodiploidie i jejích výjimek: neoplozená vajíčka obvykle dávají haploidní samce a oplozená diploidní samice, ale mechanismus určování pohlaví není u všech blanokřídlých totožný.Použito v 2 naučných kapitolách:Fjerdingstad & Keller. Relationships between phenotype, mating behavior, and fitness of queens in the ant Lasius niger. Evolution, 2004.
Terénní studie Lasius niger spojující hmotnost mladých královen s přežitím letů a pravděpodobnost vícenásobného páření s fenotypem královny; nejde o obecný vzorec všech mravenců.Použito v naučné kapitole:Trible & Kronauer. Caste development and evolution in ants: it's all about size. Journal of Experimental Biology, 2017.
Vývojová syntéza vysvětlující kastovní rozdíly pomocí růstu, prahů tělesné velikosti a načasování vývojových přepnutí; zdůrazňuje velkou rozmanitost mechanismů mezi liniemi mravenců.Použito v 2 naučných kapitolách:Wills, Powell, Rivera & Suarez. Correlates and Consequences of Worker Polymorphism in Ants. Annual Review of Entomology, 2018.
Přehled příčin a funkčních důsledků velikostní variability dělnic; odděluje plynulý polymorfismus od diskrétních podkast a varuje před automatickým ztotožněním velké dělnice s vojákem.Použito v 2 naučných kapitolách:Li et al. Juvenile hormone as a key regulator for asymmetric caste differentiation in ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2024.
Srovnávací genomická a experimentální studie několika druhů dokládající význam juvenilního hormonu při diferenciaci samičích kast; výsledek nepředstavuje jediný univerzální spínač pro všechny mravence.Použito v naučné kapitole:Wheeler. The Developmental Basis of Worker Caste Polymorphism in Ants. The American Naturalist, 1991.
Klasická vývojová syntéza vzniku velikostních řad a podkast dělnic; poskytuje rámec vývojových prahů, nikoli jednoduché pravidlo použitelné beze změny na každý druh.Použito v naučné kapitole:Cronin, Molet, Doums, Monnin & Peeters. Recurrent Evolution of Dependent Colony Foundation Across Eusocial Insects. Annual Review of Entomology, 2013.
Přehled opakovaného vzniku závislého zakládání, při němž novou kolonii vytváří reprodukční samice doprovázená dělnicemi; zahrnuje pučení, štěpení a jejich demografické důsledky.Použito v 2 naučných kapitolách:Johnson. Semi-claustral colony founding in the seed-harvester ant Pogonomyrmex californicus: a comparative analysis of colony founding strategies. Oecologia, 2002.
Srovnávací studie povinně semiklaustrálního Pogonomyrmex californicus ukazuje získávání zdrojů pro první plod a nižší tukové zásoby oproti studovaným klaustrálním příbuzným.Použito v naučné kapitole:Bell-Roberts, Turner, Werner, Downing, Ross & West. Larger colony sizes favoured the evolution of more worker castes in ants. Nature Ecology & Evolution, 2024.
Fylogenetická analýza 794 druhů; údaj o počtu dělnic ve zralé kolonii byl dostupný pro 541 z nich. Autoři rozlišují počet dělnic, počet královen a počet fyzických dělnických kast a upozorňují, že kolonijní census bývá v původních studiích pouze vedlejším údajem.Použito v naučné kapitole:Bell-Roberts et al. Trait data and references for ‘Larger colony sizes favoured the evolution of more worker castes in ants’. Oxford University Research Archive, 2024.
Otevřená datová sada se sociálními znaky 794 druhů. Pro 541 druhů obsahuje literární odhad počtu dělnic ve zralé kolonii, velikost použitého vzorku a původní reference; jednotlivé hodnoty proto nemají stejnou přesnost ani reprezentativnost.Použito v naučné kapitole:Burchill & Moreau. Colony size evolution in ants: macroevolutionary trends. Insectes Sociaux, 2016.
Rodová fylogenetická analýza ukazuje mimořádný rozsah velikostí mravenčích společností a upozorňuje na nedostatek srovnatelných sociometrických dat. Extrémně rozlehlou superkolonii nelze měřit stejným způsobem jako jedno malé hnízdo.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Ellis, Procter, Buckham-Bonnett & Robinson. Inferring polydomy: a review of spatial, functional and genetic methods for identifying colony boundaries. Insectes Sociaux, 2017.
Metodická syntéza rozlišuje prostorově oddělená hnízda od sociální hranice kolonie a porovnává důkazy založené na pohybu zdrojů, prostoru a genetice. Samotná blízkost, nízká agrese ani podobné genotypy nemusí hranici kolonie určit bez dalšího kontextu.Použito v 2 naučných kapitolách:Tschinkel. Sociometry and Sociogenesis of Colonies of the Fire Ant Solenopsis invicta During One Annual Cycle. Ecological Monographs, 1993.
Celoroční studie floridských kolonií zachytila přechod k produkci pohlavních jedinců při přibližně 20 000–50 000 dělnicích. Nad touto hranicí připadala na pohlavní jedince asi třetina roční produkce kolonie. Jde o jednu oblast a jeden roční cyklus, nikoli pevné hodnoty pro celý světový areál.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Kipyatkov. Seasonal life cycles and the forms of dormancy in ants (Hymenoptera, Formicoidea). Acta Societatis Zoologicae Bohemicae, 2001.
Syntéza laboratorních a terénních studií více než 70 druhů rozlišující typy ročních cyklů a diapauzu od bezprostředního útlumu chladem; u mravenců uvádí diapauzu larev a dospělců, nikoli embryí nebo kukel.Použito v 2 naučných kapitolách:Murdock & Tschinkel. The life history and seasonal cycle of the ant, Pheidole morrisi Forel, as revealed by wax casting. Insectes Sociaux, 2015.
Terénní rekonstrukce celých hnízd a jejich obsahu v pěti sezonních fázích ukazující, že velikost kolonie, plod, kasty i architektura se během roku mění společně.Použito v 2 naučných kapitolách:Keller. Queen lifespan and colony characteristics in ants and termites. Insectes Sociaux, 1998.
Srovnávací přehled délky života královen u více než padesáti druhů mravenců ve vztahu k velikosti kolonie, počtu královen a způsobu zakládání; zaznamenané maximum nelze vydávat za běžný věk každé královny.Použito v naučné kapitole:Liebig & Poethke. Queen lifespan and colony longevity in the ant Harpegnathos saltator. Ecological Entomology, 2004.
Terénní demografická studie kolonií s královnou nebo reprodukčními dělnicemi; ukazuje, že délka života kolonie nemusí být totožná s životem jediné zakladatelky.Použito v naučné kapitole:Doums, Fédérici, Chifflet-Belle & Monnin. Worker thelytoky allows requeening of orphaned colonies but increases susceptibility to reproductive cheating in an ant. Animal Behaviour, 2018.
Experiment u Cataglyphis cursor dokládající výjimečnou cestu záchrany osiřelé kolonie: dělnice mohou partenogeneticky vyprodukovat nové královny; nelze ji zobecnit na běžné české druhy.Hannonen, Sledge, Turillazzi & Sundström. Queen reproduction, chemical signalling and worker behaviour in polygyne colonies of the ant Formica fusca. Animal Behaviour, 2002.
Laboratorní experiment s páry královen F. fusca: plodnější královny měly odlišný profil kutikulárních uhlovodíků a dostávaly více pozornosti dělnic; studie podporuje signalizaci plodnosti, nikoli jednoduché tvrzení, že jedna královna vždy ovládá reprodukci.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Hannonen, Helanterä & Sundström. Habitat age, breeding system and kinship in the ant Formica fusca. Molecular Ecology, 2004.
Srovnání dvou sousedních finských populací různého stáří odhalilo rozdíly v příbuznosti, inbreedingu, stabilitě počtu královen i dělbě reprodukce; výsledky dokládají sociální proměnlivost, nikoli univerzální následek stáří každého biotopu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Helanterä & Sundström. Worker reproduction in the ant Formica fusca. Journal of Evolutionary Biology, 2005.
Mikrosatelitní a manipulační pokusy: dělnice kladly vajíčka ve více než polovině experimentálních hnízd s královnou, jejich haploidní vajíčka však byla převážně odstraněna jinými dělnicemi; jde o experimentální systém, ne terénní odhad podílu samců.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Somogyi, Tartally, Maák & Barta. Colony size, nestmate density and social history shape behavioural variation in Formica fusca colonies. Ethology, 2020.
Laboratorní pokus s koloniemi odebranými v Maďarsku ukázal opakovatelné rozdíly v průzkumném chování a souvislost s hustotou dělnic i velikostí zdrojové kolonie; výsledky nelze převést na pevný temperament druhu v přírodě.Použito v profilu:Savolainen. Colony success of the submissive ant Formica fusca within territories of the dominant Formica polyctena. Ecological Entomology, 1990.
Terénní rozbor 23 hnízd ve dvou finských teritoriích F. polyctena našel u F. fusca místně nižší početnost či reprodukční výkon blíže kupám dominantního druhu; vztahy se mezi oběma teritorii lišily.Použito v profilu:Horstmann. Untersuchungen über den Nahrungserwerb der Waldameisen (Formica polyctena Foerster) im Eichenwald: II. Abhängigkeit vom Jahresverlauf und vom Nahrungsangebot. Oecologia, 1972.
Sezonní studie získávání potravy F. polyctena v dubovém lese spojila maxima naplnění volete se změnami nabídky medovice, zejména producenta Lachnus roboris; jde o konkrétní les a potravní síť.Použito v profilu:Czechowski & Vepsäläinen. Territory size of wood ants: a search for limits of existence of Formica polyctena, an inherently polygynic and polycalic species. Annales Zoologici, 2009.
Případ uměle založené kolonie na malém finském ostrůvku: přežila 22 let, ale nevytvářela vlastní pohlavní potomstvo a její trvání autoři spojili s přijímáním přilétajících královen; extrémní sinkové stanoviště není model běžné kupy.Použito v profilu:Jílková, Matějíček & Frouz. Changes in the pH and other soil chemical parameters in soil surrounding wood ant (Formica polyctena) nests. European Journal of Soil Biology, 2011.
Vzorkování půdy v okolí šesti kup v českém smrkovém lese ukázalo gradient pH a organické hmoty do vzdálenosti několika metrů; malý místní vzorek dokládá prostorový vliv hnízd, ne jednotný efekt ve všech půdách.Použito v profilu:Chanas & Frouz. Factors driving occurrence of sunning clusters in nests of red wood ants Formica polyctena. Insectes Sociaux, 2026.
Automatické snímkování 19 hnízd od března do června zachytilo slunící shluky na všech kupách, ale s velkou mezihnízdní proměnlivostí; více než 57 000 fotografií podporuje termoregulační význam bez představy každodenního povinného chování.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Liautard & Keller. Restricted effective queen dispersal at a microgeographic scale in polygynous populations of the ant Formica exsecta. Evolution, 2001.
Mitochondriální data ze švýcarských pastvin ukázala velmi omezené úspěšné šíření královen mezi plochami i genetickou strukturu uvnitř některých pastvin; výsledky odpovídají místnímu náboru a pučení polygynních kolonií.Použito v profilu:Brown & Keller. Queen recruitment and split sex ratios in polygynous colonies of the ant Formica exsecta. Ecology Letters, 2002.
V jedné silně polygynní populaci produkovalo 89 % sledovaných kolonií samce, ale žádné mladé královny; studie testuje vazbu mezi doplňováním královen a rozdělením investic, nikoli druhově neměnný poměr pohlaví.Použito v profilu:Kümmerli & Keller. Extreme reproductive specialization within ant colonies: some queens produce males whereas others produce workers. Animal Behaviour, 2007.
Laboratorní kolonie z jedné švýcarské polygynní populace F. exsecta: 84 % královen přispívalo výhradně k samčímu, nebo dělnickému plodu; nové královny se v experimentu nevytvářely.Použito v profilu:Mori, Grasso & Le Moli. Raiding and Foraging Behavior of the Blood-Red Ant, Formica sanguinea Latr. (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Insect Behavior, 2000.
Dvě kolonie byly pozorovány 78 dnů po deset hodin denně: 26 výprav zahrnovalo úspěšné i neúspěšné útoky, zatímco běžné zásobování přinášelo hmyz, semena a plody; výsledky názorně oddělují dulotické nájezdy od každodenního lovu.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Mori, Grasso, Visicchio & Le Moli. Comparison of reproductive strategies and raiding behaviour in facultative and obligatory slave-making ants: the case of Formica sanguinea and Polyergus rufescens. Insectes Sociaux, 2001.
Syntéza terénních a laboratorních studií srovnává páření, pružnější zakládání a méně specializované nájezdy fakultativně dulotické F. sanguinea s obligátně závislým Polyergus rufescens; rozdíl není pouhou otázkou počtu uloupených kukel.Použito v profilu:Włodarczyk & Szczepaniak. Facultative slave-making ants Formica sanguinea label their slaves with own recognition cues instead of employing the strategy of chemical mimicry. Journal of Insect Physiology, 2017.
Analýza přirozených smíšených kolonií s F. fusca a separační pokusy ukázaly, že pomocné dělnice přebírají část uhlovodíků F. sanguinea; parazit tak prosazuje vlastní pachový profil místo úplného napodobení hostitele.Použito v profilu:Haapaniemi & Pamilo. Reproductive conflicts in polyandrous and polygynous ant Formica sanguinea. Molecular Ecology, 2012.
Genetická studie finských kolonií ukázala proměnlivý počet královen a páření, rozdílné příspěvky mateřských i otcovských linií a podporu hypotézy, že polygynie a polyandrie mohou fungovat jako alternativní rozmnožovací strategie.Použito v profilu:Seppä, Helanterä, Trontti, Punttila, Chernenko, Martin & Sundström. The many ways to delimit species: hairs, genes and surface chemistry. Myrmecological News, 2011.
Integrativní srovnání F. fusca a F. lemani ve finském materiálu ukázalo překryv znaků jednotlivých dělnic a vyšší spolehlivost při hodnocení série z jednoho hnízda; konkrétní prahy nelze bez ověření přenášet do celého areálu.Použito v 2 profilech:Johansson, Seppä, Helanterä, Trontti & Sundström. Weak population structure in the ant Formica fusca. PeerJ, 2018.
Genetická analýza jižního Finska zjistila slabou prostorovou strukturu a vysoký genový tok obou pohlaví; nejde o přímé měření délky jednotlivých svatebních letů ani o celoevropský odhad.Použito v profilu:Savolainen. Interference by wood ant influences size selection and retrieval rate of prey by Formica fusca. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1991.
Terénní experiment ukázal, že přítomnost dominantní F. polyctena snížila aktivitu a rychlost odnosu kořisti F. fusca a změnila velikost odnášené kořisti; nejde o obecnou potravní preferenci mimo tento konflikt.Použito v profilu:Pulliainen, Helanterä, Sundström & Schultner. The possible role of ant larvae in the defence against social parasites. Proceedings of the Royal Society B, 2019.
Izolované larvy F. fusca v laboratorních testech požíraly vajíčka několika sociálních parazitů častěji než vajíčka neparazitických druhů; pokus nedokazuje, že larvy vždy zabrání převzetí celé kolonie.Použito v profilu:Seifert, Kulmuni & Pamilo. Independent hybrid populations of Formica polyctena × rufa wood ants abound under conditions of forest fragmentation. Evolutionary Ecology, 2010.
Morfometrie a mikrosatelity shodně doložily hybridizaci a zpětné křížení F. polyctena × rufa ve studovaných populacích; regionální vztah k fragmentaci lesa není důkazem stejné příčiny na každé lokalitě.Použito v profilu:Klimetzek & Faas. Influence of weather and nest site on the nuptial flight of hill-building wood-ants of the Formica rufa-group (Hym., Formicidae). Journal of Applied Entomology, 1994.
Sledování 331 kup u Freiburgu spojilo fenologii okřídlenců s počasím a nadmořskou výškou; výsledky z jedné oblasti a sezony nepodporují pevný den rojení pro celý areál.Použito v profilu:Pécsy, Lőrinczi, Bán, Lőrincz, Ratkai, Czechowski & Maák. Seasonal changes in host ant aggressiveness towards social parasites of different types. Animal Behaviour, 2026.
Maďarský sezonní experiment s hostitelskou F. fusca porovnal reakce na královny dočasného sociálního parazita F. polyctena a dulotické F. sanguinea; biologický kontext zakládání čerpá také ze starší literatury.Použito v profilu:Frouz, Rybníček, Cudlín & Chmelíková. Influence of the wood ant, Formica polyctena, on soil nutrient and the spruce tree growth. Journal of Applied Entomology, 2008.
Jihočeské terénní srovnání našlo u kup vyšší pH a koncentrace několika živin, ale nikoli jednoduše rychlejší růst smrků; prostorové vztahy samy neurčují jedinou příčinu.Použito v profilu:Formica exsecta — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká autoritativní karta dokládající výskyt, ústup a současné oblasti přežívání mravence pastvinného; veřejné nálezové body nejsou úplným populačním sčítáním.Použito v profilu:Sundström & Vitikainen. The life history of Formica exsecta (Hymenoptera: Formicidae) from an ecological and evolutionary perspective. Myrmecological News, 2022.
Syntéza 28 let výzkumu popisuje zakládání přes dočasný sociální parazitismus, monogynní i polygynní systémy, reprodukci a disperzi; část čísel pochází z jediného finského ostrovního systému.Použito v profilu:Stockan, Rao & Pakeman. Nesting preferences of the threatened wood ant Formica exsecta (Hymenoptera: Formicidae); implications for conservation in Scotland. Journal of Insect Conservation, 2010.
Srovnání dvou skotských lokalit podpořilo ochranu otevřené dynamické mozaiky s rozptýlenými dřevinami; přesné vazby na světlo, vegetaci a sklon nelze mechanicky přenést na české lokality.Použito v profilu:Blood-red ant — Formica sanguinea. National Wood Ant Steering Group.
Odborný britský druhový účet shrnující biotop, hnízdění, potravu, hostitele a sezonu okřídlenců; regionální fenologii ani seznam hostitelů nelze bez dalšího zobecnit na celý areál.Použito v profilu:Mori & Le Moli. Mating behavior and colony founding of the slave-making ant Formica sanguinea (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Insect Behavior, 1998.
Pozorování dvou severoitalských kolonií popsalo páření a laboratorní pokusy ukázaly široký repertoár zakládání včetně samostatné i závislé cesty; laboratorní možnost nemusí být běžnou terénní strategií.Použito v profilu:Ślipiński, Markó, Włodarczyk & Czechowski. The foraging strategy of Formica sanguinea (Hymenoptera: Formicidae), a facultative slave-maker. Myrmecological News, 2018.
Návnadové pokusy ve Finsku, Polsku a Rumunsku ukázaly záporný vliv F. sanguinea na jiné druhy u zdrojů, ale také výrazné regionální rozdíly; druh nelze bez kontextu označit za vždy dominantního konkurenta.Použito v profilu:Tragust, Mitteregger, Barone, Konrad, Ugelvig & Cremer. Ants Disinfect Fungus-Exposed Brood by Oral Uptake and Spread of Their Poison. Current Biology, 2013.
Laboratorní experiment s Lasius neglectus ukázal, že dělnice při péči mechanicky odstraňovaly spory a z acidoporu nabíraly do úst kyselý jed, kterým povrch plodu dezinfikovaly. Mechanismus nelze automaticky přenést mimo studovanou linii podčeledi Formicinae.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Pull, Ugelvig, Wiesenhofer, Grasse, Tragust, Schmitt, Brown & Cremer. Destructive disinfection of infected brood prevents systemic disease spread in ant colonies. eLife, 2018.
V kolonii Lasius neglectus dělnice během ještě nenakažlivé inkubace rozbalily kukly smrtelně infikované Metarhizium brunneum, narušily jejich kutikulu a aplikovaly jed; zásah snížil podíl sporulujících kukel přibližně o 95 % za cenu jejich ztráty.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Stroeymeyt, Grasse, Crespi, Mersch, Cremer & Keller. Social network plasticity decreases disease transmission in a eusocial insect. Science, 2018.
Automatizované sledování Lasius niger po kontrolované expozici houbě ukázalo, že exponované dělnice i jejich družky změnily kontaktní síť způsobem, který omezoval přenos. Studie pracovala s experimentálními koloniemi jediného druhu a netestovala přenos výsledku na jiné mravence.Použito v 2 naučných kapitolách:Casillas-Pérez, Boďová, Grasse, Tkačik & Cremer. Dynamic pathogen detection and social feedback shape collective hygiene in ants. Nature Communications, 2023.
Časově rozlišené pokusy se skupinami šesti Lasius neglectus ukázaly, že dělnice častěji ošetřovaly jedince s aktuálně vyšší náloží spor a po přijetí péče vlastní ošetřování dočasně tlumily; lokální rozhodnutí společně zvyšovala odstranění patogenu.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Diez, Lejeune & Detrain. Keep the nest clean: survival advantages of corpse removal in ants. Biology Letters, 2014.
Padesátidenní experiment s Myrmica rubra porovnal skupiny s volným a omezeným odnášením mrtvých. Volné odstraňování zvýšilo přežívání dělnic; při omezení mravenci odnesli, co mohli, a zbylé mrtvé jedince přesunuli od plodu, obvykle do rohů hnízda. Studie nedokládá rozebírání těl.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Stock et al. Pathogen evasion of social immunity. Nature Ecology & Evolution, 2023.
Sériové pasážování směsi šesti kmenů Metarhizium ve dvaceti experimentálních liniích přes Linepithema humile ukázalo, že výběr za přítomnosti pečujících družek změnil produkci spor, virulenci i chemický signál vyvolávající čištění. Jde o experimentální evoluci, nikoli popis jediné terénní epidemie.Použito v naučné kapitole:Loreto, Elliot, Freitas, Pereira & Hughes. Long-Term Disease Dynamics for a Specialized Parasite of Ant Societies: A Field Study. PLOS ONE, 2014.
Dvacetiměsíční terénní studie tropického systému Camponotus rufipes–Ophiocordyceps camponoti-rufipedis zaznamenala nové mrtvé hostitele při šesti po sobě jdoucích měsíčních kontrolách i návratech ve 14. a 20. měsíci, bez kolapsu kolonií. Ve sledovaném systému se přenosové stadium houby nerozvinulo uvnitř hnízda; závěry nelze automaticky přenést na evropské druhy.Použito v naučné kapitole:Leckie, Sinha Andon, Bruce & Stroeymeyt. Architectural immunity: Ants alter their nest networks to prevent epidemics. Science, 2025.
Laboratorní skupiny Lasius niger po přidání dělnic vystavených patogenu hloubily odlišnou trojrozměrnou síť: hnízdo rozšiřovaly rychleji, zakládaly vzdálenější vstupy a méně centrální komory; tyto změny v modelech snižovaly přenos. Studie dokládá plastickou stavbu nového hnízda, ne přestavbu každého přírodního mraveniště.Použito v 2 naučných kapitolách:Blackburn, Pyšek, Bacher, Carlton, Duncan, Jarošík, Wilson & Richardson. A proposed unified framework for biological invasions. Trends in Ecology & Evolution, 2011.
Sjednocený rámec rozděluje biologickou invazi na překonávání navazujících bariér během transportu, introdukce, etablování a šíření. Jednotlivý záchyt proto nelze zaměnit za soběstačnou populaci ani za doložený dopad.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Wong, Economo & Guénard. The global spread and invasion capacities of alien ants. Current Biology, 2023.
Globální syntéza zdokumentovala nejméně 520 druhů mravenců přenesených mimo původní areál a oddělila druhy zachycené jen při transportu, závislé na interiérech a naturalizované venku. Přibližně 60 % známých přenesených druhů vytvořilo venkovní populace; jde o globální podíl, nikoli českou pravděpodobnost.Použito v naučné kapitole:McGlynn. The worldwide transfer of ants: geographical distribution and ecological invasions. Journal of Biogeography, 1999.
Srovnávací přehled lidského přenosu mravenců ukazuje, že synantropní „tramp species“ a ekologicky invazní mravenci jsou překrývající se, ale nikoli totožné podmnožiny přenesených druhů.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Holway, Lach, Suarez, Tsutsui & Case. The Causes and Consequences of Ant Invasions. Annual Review of Ecology and Systematics, 2002.
Přehled mechanismů a doložených dopadů invazních mravenců: vysoká početnost může zesilovat konkurenci, predaci a nepřímé změny vztahů s rostlinami či hmyzem. Tyto důsledky nelze automaticky přenést na každý nepůvodní druh.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Blatrix, Colin, Wegnez, Galkowski & Geniez. Introduced ants (Hymenoptera: Formicidae) of mainland France and Belgium, with a focus on greenhouses. Annales de la Société entomologique de France, 2018.
Revize a cílený průzkum vytápěných skleníků rozlišují dočasně zavlečené, na budovách závislé a trvale venku etablované populace. Kategorie byly vztažené k Francii a Belgii na začátku 21. století a nelze je bez nových dokladů přenášet do Česka.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Ugelvig, Drijfhout, Kronauer, Boomsma, Pedersen & Cremer. The introduction history of invasive garden ants in Europe: integrating genetic, chemical and behavioural approaches. BMC Biology, 2008.
Genetická, chemická a behaviorální analýza čtrnácti evropských populací Lasius neglectus podpořila jen několik nezávislých introdukcí a časté druhotné šíření z již zavlečených populací. Studie nedokládá českou populaci.Použito v profilu:Lasius neglectus Van Loon, Boomsma & Andrásfalvy, 1990. AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména. Druh byl popsán přímo v rodu Lasius, proto se autorita nepíše do závorek.Použito v profilu:Lasius neglectus Van Loon, Boomsma & Andrasfalvy, 1990. GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam a agregované výskyty. Profil nevydává databázové body za úplnou hranici původního areálu ani za doklad současné české populace.Použito v profilu:Van Loon, Boomsma & Andrásfalvy. A new polygynous Lasius species (Hymenoptera; Formicidae) from central Europe. I. Description and general biology. Insectes Sociaux, 1990.
Původní popis Lasius neglectus z budapešťské populace spojuje morfologii s vícekrálovnou organizací, hustou sítí hnízd a masovým využíváním medovice. Místní sociální systém není automatickou diagnózou každé populace.Použito v profilu:Cremer et al. The Evolution of Invasiveness in Garden Ants. PLOS ONE, 2008.
Morfometrické, genetické, chemické a behaviorální srovnání Lasius neglectus a příbuzných linií podpořilo samostatnost druhu a analyzovalo znaky evropských invazních populací. Nízkou agresi ani polygynii nelze chápat jako jedinou příčinu invazního úspěchu.Použito v profilu:Espadaler & Rey. Biological constraints and colony founding in the polygynous invasive ant Lasius neglectus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2001.
Terénní obraz evropské superkolonie odpovídal šíření pučením a páření uvnitř hnízda autoři dovozovali; laboratorně přímo ukázali páření i různé způsoby zakládání včetně samostatného založení spářenou královnou. Samostatné zakládání v terénu studie nepotvrdila.Použito v profilu:Espadaler, Rey & Bernal. Queen number in a supercolony of the invasive garden ant, Lasius neglectus. Insectes Sociaux, 2004.
Odběry z jediné přibližně čtrnáctihektarové španělské superkolonie vedly k velmi vysoké extrapolaci počtu královen a dělnic. Jde o řádový odhad místního extrému, nikoli typickou velikost jednoho hnízda nebo každé populace.Použito v profilu:Stukalyuk, Radchenko, Akhmedov & Reshetov. Uzbekistan — the alleged native range of the invasive ant Lasius neglectus (Hymenoptera, Formicidae): geographical, ecological and biological evidences. Zoodiversity, 2020.
Terénní studie popsala četné přirozené uzbecké populace ve středně vlhkých biotopech, oddělená agresivní hnízda a skutečné rojení. Uzbekistán navrhuje jako pravděpodobnou část původního areálu, nikoli definitivně uzavřený jediný původ.Použito v profilu:Paris & Espadaler. Honeydew collection by the invasive garden ant Lasius neglectus versus the native ant L. grandis. Arthropod-Plant Interactions, 2009.
Terénní a experimentální srovnání ve Španělsku přímo měřilo sběr medovice Lasius neglectus a domácího L. grandis. Intenzivní návštěvy producentů medovice neznamenají pěstování rostlin ani výhradně tekutou potravu.Použito v profilu:Wasmannia auropunctata (Roger, 1863). AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména a původní kombinace Tetramorium auropunctatum. Závorky u autority vyjadřují pozdější přeřazení do rodu Wasmannia.Použito v profilu:Wasmannia auropunctata (Roger, 1863). GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam a agregované výskyty. Body z různých období, zdrojů a úrovní přesnosti nejsou samy o sobě hranicí původního areálu ani důkazem dnešního etablování.Použito v profilu:Longino & Fernández. Taxonomic review of the genus Wasmannia. Advances in Ant Systematics: Homage to E. O. Wilson — 50 Years of Contributions, 2007.
Revize rodu poskytuje diagnostické znaky a klíč. U Wasmannia auropunctata upozorňuje na morfologickou proměnlivost, ale nepodporuje jednoduché rozdělení současného jména na několik kryptických druhů.Použito v profilu:Montgomery, Vanderwoude, Lintermans & Lynch. The Little Fire Ant (Hymenoptera: Formicidae): A Global Perspective. Annals of the Entomological Society of America, 2022.
Souhrn více než dvou set prací odděluje morfologii, ekologii, potravu, sociální organizaci, dopravu a doložené dopady. Zdůrazňuje nejistotu severní hranice původního areálu i rozdíly mezi přirozenými a zavlečenými populacemi.Použito v profilu:Rosselli & Wetterer. Stings of the ant Wasmannia auropunctata (Hymenoptera: Formicidae) as cause of punctate corneal lesions in humans and other animals. Journal of Medical Entomology, 2017.
Souhrnná práce propojuje lékařská, veterinární a zoologická hlášení tečkovitých lézí a zákalů rohovky spojovaných s bodnutím W. auropunctata. Neudává četnost trvalé ztráty zraku.Použito v profilu:Fournier, Estoup, Orivel, Foucaud, Jourdan, Le Breton & Keller. Clonal reproduction by males and females in the little fire ant. Nature, 2005.
První genetický doklad systému, v němž sterilní dělnice vznikaly pohlavně, nové královny klonálně po matce a samci nesli otcovský jaderný genom. Omezený soubor populací nepopisuje celý druh.Použito v profilu:Foucaud, Fournier, Orivel, Delabie, Loiseau, Le Breton, Kergoat & Estoup. Sex and Clonality in the Little Fire Ant. Molecular Biology and Evolution, 2007.
Srovnání sedmnácti neotropických populací našlo vedle klonálních linií i klasicky sexuální populace a podpořilo opakovaný vznik klonálního režimu ze sexuálních předků.Použito v profilu:Foucaud, Estoup, Loiseau, Rey & Orivel. Thelytokous parthenogenesis, male clonality and genetic caste determination in the little fire ant: new evidence and insights from the lab. Heredity, 2010.
Laboratorní křížení potvrdilo populační polymorfii reprodukce a ukázalo, že ani klonální systém není absolutně bez vzácných sexuálních nebo arrhenotokických odchylek.Použito v profilu:Rey et al. Meiotic Recombination Dramatically Decreased in Thelytokous Queens of the Little Fire Ant and Their Sexually Produced Workers. Molecular Biology and Evolution, 2011.
Genetická analýza určila automixii s centrální fúzí a velmi silně omezenou rekombinaci u telitokicky vznikajících královen. Dcery jsou matce mimořádně podobné, nikoli biologicky chráněné před každou změnou.Použito v profilu:Rey, Facon, Foucaud, Loiseau & Estoup. Androgenesis is a maternal trait in the invasive ant Wasmannia auropunctata. Proceedings of the Royal Society B, 2013.
Genotypování křížení ukázalo, že androgenetičtí samci dědí otcovský jaderný genom a mateřské mitochondrie a že výsledek určuje linie královny. Studie nerozhodla, zda vajíčko mateřské jádro už postrádá, nebo se ztrácí až později.Použito v profilu:Miyakawa & Mikheyev. Males are here to stay: fertilization enhances viable egg production by clonal queens of the little fire ant (Wasmannia auropunctata). The Science of Nature, 2015.
Neoplozené klonální královny vytvořily část životaschopného plodu, oplození však výrazně zvýšilo líhnivost. Běžná produkce sexuálních dělnic proto spojuje mateřskou i otcovskou linii.Použito v profilu:Chifflet, Guzmán, Rey, Confalonieri & Calcaterra. Southern expansion of the invasive ant Wasmannia auropunctata within its native range and its relation with clonality and human activity. PLOS ONE, 2018.
Průzkum jižního okraje areálu v Argentině spojil novější expanzi do střední části země hlavně s klonálními populacemi v člověkem pozměněných stanovištích; nemění tím každou klonální populaci v invazní ani každou sexuální v nedominantní.Použito v profilu:Torres, Snelling & Canals. Seasonal and nocturnal periodicities in ant nuptial flights in the tropics (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology, 2001.
Dlouhodobé světelné pasti zachytily na vlhké portorické lokalitě četné noční lety Wasmannia auropunctata během velké části roku, zatímco na suché lokalitě byly lety samic mimořádně vzácné. Kontrast brání vytvořit univerzální kalendář.Použito v profilu:Giraud, Pedersen & Keller. Evolution of supercolonies: the Argentine ants of southern Europe. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2002.
Genetická a behaviorální studie Linepithema humile v jižní Evropě rozlišila dvě rozsáhlé superkolonie s nízkou agresí uvnitř a silnou agresí mezi nimi. Jde o konkrétní zavlečený systém, nikoli obecný důsledek života ve městě.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Wetterer, Wild, Suarez, Roura-Pascual & Espadaler. Worldwide spread of the Argentine ant, Linepithema humile (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2009.
Globální historický přehled více než 2 100 lokalit uvádí pro Česko nejstarší známý záznam nejpozději z roku 1947; v mírném pásmu popisuje druh téměř výhradně jako interiérového škůdce. Historický záznam není dokladem současné české populace.Použito v profilu:Menchetti, Schifani, Alicata, Cardador, Sbrega, Toro-Delgado & Vila. The invasive ant Solenopsis invicta is established in Europe. Current Biology, 2023.
První doložená etablovaná evropská populace: v zimě 2022/2023 autoři zmapovali 88 hnízd na 4,7 hektaru u Syrakus na Sicílii. Studie neprokazuje venkovní výskyt v Česku ani jinde severně od této lokality.Použito v profilu:Ascunce et al. Global invasion history of the fire ant Solenopsis invicta. Science, 2011.
Genetická studie 2 144 kolonií ze 75 lokalit rekonstruovala nejméně devět samostatných zavlečení a zahrnula populace z jihu USA, Kalifornie, Tchaj-wanu, pevninské Číny, Hongkongu, Macaa a Austrálie. Dokládá historii šíření, nikoli úplný aktuální seznam etablovaných zemí.Použito v profilu:Klimeš & Okrouhlík. Invasive ant Tapinoma melanocephalum (Hymenoptera: Formicidae): A rare guest or increasingly common indoor pest in Europe? European Journal of Entomology, 2015.
První český doklad tvořila rozsáhlá kolonie ve vytápěném bytovém domě v Českých Budějovicích. Po zdánlivém potlačení nebyli mravenci tři týdny vidět, ale při kontrole o čtrnáct měsíců později byla budova stále zamořena v podobné míře; studie nedokládá venkovní populaci.Použito v profilu:Guerrero. Taxonomic identity of the ghost ant, Tapinoma melanocephalum (Fabricius, 1793) (Formicidae: Dolichoderinae). Zootaxa, 2018.
Taxonomická revize typového a srovnávacího materiálu vymezuje dělnice i pohlavní kasty a jejich diagnostické znaky. U dělnic uvádí HL, HW, SL a WL (n = 316), nikoli celkovou délku těla (TL), takže z ní nelze odvozovat rozsah 1,2–1,9 mm; barva sama navíc nestačí k bezpečnému určení.Použito v profilu:Sharaf, Fisher, Collingwood & Aldawood. Ant fauna (Hymenoptera: Formicidae) of the Socotra Archipelago (Yemen): zoogeography, distribution and description of a new species. Journal of Natural History, 2017.
Primární taxonomicko-faunistické zpracování materiálu ze Sokotry uvádí v diagnóze dělnice T. melanocephalum na s. 321 celkovou délku 1,20–1,90 mm a doplňuje dvoubarevnost a chybějící vzpřímené chlupy na mesosomě.Použito v profilu:Zheng, Yang, Zeng, Vargo & Xu. Genetic diversity and colony structure of Tapinoma melanocephalum on the islands and mainland of South China. Ecology and Evolution, 2018.
Mikrosatelitová studie 37 geneticky rozlišených čínských kolonií zjistila více než čtyři alely v každé kolonii a nízkou příbuznost dělnic; autoři to vyložili jako soulad s polygynií. Studie neprováděla analýzu otcovství ani nerekonstruovala počet přispívajících samců.Použito v profilu:Wetterer. Worldwide spread of the ghost ant, Tapinoma melanocephalum (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2009.
Globální historická syntéza více než 1 500 lokalit ukazuje mimořádně široké tropické rozšíření, pravděpodobný indo-pacifický původ a převážnou vazbu na budovy nad 30° zeměpisné šířky.Použito v profilu:Ghost Ant, Tapinoma melanocephalum (Fabricius) (Insecta: Hymenoptera: Formicidae). University of Florida IFAS Extension.
Odborný biologický profil uvádí, že nové kolonie pravděpodobně vznikají pučením, a popisuje využívání medovice, mrtvého i živého hmyzu a hnízdění v drobných dutinách. Jde o syntézu odborné literatury, nikoli o měření jedné české kolonie.Použito v profilu:Campbell. Time series analysis of nuptial flights of Afrotropical ants (Hymenoptera: Formicidae), and the influence of moonlight on catches. Bulletin of Entomological Research, 2025.
Dlouhodobé ghanské světelné pasti zachytily létající samce i samice T. melanocephalum se sezonní periodicitou. Tropická fenologie nedává český kalendář, ale vyvrací absolutní tvrzení, že druh nikdy nelétá.Použito v profilu:Pech & Bezděk. Ergatomorph wingless males in Technomyrmex vitiensis Mann, 1921 (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Hymenoptera Research, 2016.
Dvě české populace byly nalezeny roku 2014 ve sklenících Botanické zahrady UK a Zoo Praha a sledovány do listopadu 2015. Studie poprvé popsala bezkřídlé ergatomorfní samce T. vitiensis: byli přítomni při všech čtyřech návštěvách v říjnu, listopadu, únoru a červnu, zatímco okřídlení samci jen na podzim. Autoři z toho usuzují na možný celoroční výskyt bezkřídlé formy. Přímé páření pozorováno nebylo; pohyb bezkřídlých samců mimo hnízdo pouze naznačuje možné páření mezi sousedními hnízdy.Použito v profilu:Bolton. Taxonomy of the dolichoderine ant genus Technomyrmex Mayr (Hymenoptera: Formicidae) based on the worker caste. Contributions of the American Entomological Institute, 2007.
Světová revize vymezuje skupinu albipes, diagnostiku a měření T. vitiensis. Pro tento druh uvádí hnízdní nálezy z opadu, zpod kamenů, z trouchnivého dřeva a z drobných dutin ve vegetaci a shrnuje využívání medovice a drobných členovců; kartonové hnízdní stavby neuvádí.Použito v profilu:Oettler & Heinze. Polymorphism of female reproductives in the tramp ant Technomyrmex vitiensis (Hymenoptera: Formicidae: Dolichoderinae). Myrmecological News, 2009.
Primární pozorování bonnské skleníkové populace: druh obsazoval dutiny v rostlinách a prostory pod vnějšími vrstvami palem a nevytvářel tam zvláštní hnízdní konstrukce. Práce porovnává okřídlené královny s bezkřídlými intermorfními samicemi, z nichž byla oplodněna jen malá část; laboratorní kolonii autoři krmili ředěným medem a kousky švábů.Použito v profilu:Frouz, John, Rupeš, Cech & Marialigeti. Aggression, cooperation, and relatedness among colonies of the invasive ant, Monomorium pharaonis, originating from different areas of the world. Biologia, 2009.
Experimentální studie pracovala s laboratorními koloniemi odvozenými mimo jiné z českých odběrů v Praze-Lužinách, Ústí nad Labem a Olomouci. Dokládá historii českých interiérových populací, nikoli současnou prevalenci ani venkovní výskyt.Použito v profilu:Wetterer. Worldwide spread of the pharaoh ant, Monomorium pharaonis (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2010.
Globální historická syntéza více než 1 200 lokalit podporuje tropicko-asijský původ a převážnou vazbu na vytápěné budovy v chladnějších oblastech. Uvádí také historickou celoroční populaci na české skládce vyhřívané rozkladem odpadu; historický záznam není mapou současné prevalence ani dokladem běžného venkovního přezimování.Použito v profilu:Bolton. A review of the Solenopsis genus-group and revision of Afrotropical Monomorium Mayr (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin of the British Museum (Natural History), Entomology, 1987.
Taxonomická revize uvádí pro 50 dělnic M. pharaonis TL 2,2–2,4 mm (s. 357). Diagnóza skupiny salomonis, do níž druh řadí, uvádí 12 článků tykadla a tříčlánkovou paličku (s. 329); srovnávací tabulka rodu Solenopsis uvádí 10 článků a dvoučlánkovou paličku (s. 286).Použito v profilu:Kohn & Vlček. The outdoor persistence of Monomorium pharaonis (Hymenoptera, Formicidae) colonies in Czechoslovakia. Acta Entomologica Bohemoslovaca, 1984.
Terénní sledování na skládce Švábův hrádek u Českých Budějovic v letech 1981–1983 doložilo celoroční přežívání venkovních kolonií. Autoři je přičetli vysoké a relativně stálé teplotě vytvářené rozkladem odpadu; nejde o přezimování v běžné nevyhřívané krajině.Použito v profilu:Allard, Børgesen, Van Hulle, Bobbaers, Billen & Gobin. Sperm transfer during mating in the pharaoh’s ant, Monomorium pharaonis. Physiological Entomology, 2006.
Studie vyvolala a přímo sledovala páření izolovaných párů v čisté plastové nádobě a zkoumala přenos spermií; vlastní experiment tedy neprobíhal uvnitř hnízda. Úvod shrnuje starší pozorování páření v hnízdě nebo na stezkách v jeho blízkosti a absenci svatebních letů.Použito v profilu:Petersen & Buschinger. Das Begattungsverhalten der Pharaoameise, Monomorium pharaonis (L.). Zeitschrift für angewandte Entomologie, 1971.
Primární behaviorální studie popsala chybějící svatební let a kopulaci v hnízdě nebo v jeho blízkosti. Jde o zdroj přirozeného místa páření; pozdější experiment Allard et al. proběhl v plastové nádobě.Použito v profilu:Buczkowski & Bennett. Colony Budding and its Effects on Food Allocation in the Highly Polygynous Ant, Monomorium pharaonis. Ethology, 2009.
Experimenty s nabídkou nových hnízd ukazují, jak vysoce polygynní kolonie vytváří menší životaschopné fragmenty pučením. Laboratorní rozsah nelze zaměnit za velikost každé kolonie v budově.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Framenau & Thomas. Ants (Hymenoptera: Formicidae) of Christmas Island (Indian Ocean): identification and distribution. Records of the Western Australian Museum, 2008.
Ostrovní faunistický klíč uvádí přibližnou délku dělnice T. insolens a rozlišovací znaky vůči podobným trampovým Tetramorium. Údaj z tropického ostrova není českou ekologickou studií.Použito v profilu:Hita Garcia & Fisher. The ant genus Tetramorium Mayr in the Malagasy region—introduction, definition of species groups, and revision of the T. bicarinatum, T. obesum, T. sericeiventre and T. tosii species groups. Zootaxa, 2011.
Taxonomická revize diagnostikuje druhy skupiny T. bicarinatum, včetně T. bicarinatum a T. insolens, pomocí skulptury, zbarvení, propodeálních trnů a tvaru petiolárního uzlu. Shrnuje také jejich výskyt v malgašské oblasti.Použito v 2 profilech:Wang, Soh, Yong, Wong, Guénard, Economo & Yamane. Remarkable diversity in a little red dot: a comprehensive checklist of known ant species in Singapore (Hymenoptera: Formicidae) with notes on ecology and taxonomy. Asian Myrmecology, 2022.
Primární singapurský záznam na s. 109 uvádí T. insolens z mangrovového zázemí, městských výsadeb a narušených sekundárních lesních fragmentů; mravenci byli nalezeni v tenkém kartonovém hnízdě na spodní straně silné větve živého stromu. Jde o singapurský nález, nikoli popis českého hnízda.Použito v 2 profilech:Salata, Michlewicz & Szwajkowski. Materiały do poznania myrmekofauny Polski / Contribution to the knowledge of the myrmecofauna of Poland. Wiadomości Entomologiczne, 2015.
Faunistická zpráva z Poznaňské palmovny dokládá T. insolens ve vytápěném skleníku a uvádí pohlavní kasty v několika měsících. Skleníková fenologie neurčuje období rojení v českých venkovních podmínkách.Použito v profilu:Pech. Faunistic records from the Czech Republic — 364. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 2014.
První český doklad Hypoponera ergatandria: jedna dělnice v květnu a třináct dělnic v červenci 2013 ze substrátu květináčů v tropickém pavilonu Zoo Liberec, s revizí B. Seiferta. Autor uvádí vazbu na trvale vytápěné interiéry střední Evropy.Použito v profilu:Yamauchi, Kimura, Corbara, Kinomura & Tsuji. Dimorphic ergatoid males and their reproductive behavior in the ponerine ant Hypoponera bondroiti. Insectes Sociaux, 1996.
Behaviorální a demografická studie pod dnešním synonymem H. bondroiti dokládá dva morfy bezkřídlých samců, souboje obou samčích morfů — u menších méně intenzivní a slučitelné s občasnou koexistencí —, páření uvnitř hnízda a početnost kast v okinawských hnízdech.Použito v profilu:Caine, Robertson, Treers, Goldman & Goodisman. Architecture of the insect society: comparative analysis of collective construction and social function of nests. Insectes Sociaux, 2026.
Srovnávací syntéza hnízd sociálního hmyzu. Propojuje konstrukci s fyzikálním prostředím a sociální funkcí, ale zahrnuje také termity, včely a vosy; jejich mechanismy nelze automaticky připsat mravencům.Použito v naučné kapitole:Debout, Schatz, Elias & McKey. Polydomy in ants: what we know, what we think we know, and what remains to be done. Biological Journal of the Linnean Society, 2007.
Kritická syntéza vícehnízdných kolonií: rozlišuje fyzické hnízdní jednotky od sociální kolonie a upozorňuje, že samotná blízkost otvorů či dutin polydomii nedokládá.Použito v 2 naučných kapitolách:Tschinkel. Subterranean ant nests: trace fossils past and future? Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 2003.
Srovnávací studie odlitků podzemních hnízd ukazuje opakující se šachty a zploštělé komory, zároveň však varuje před představou jediného univerzálního plánu pro mravence.Použito v naučné kapitole:Tschinkel. The nest architecture of the Florida harvester ant, Pogonomyrmex badius. Journal of Insect Science, 2004.
Odlitky a demografická data ukazují, že rostoucí hnízdo P. badius není prostá zvětšenina: prohlubuje se, přidává série komor a mění jejich velikost. Metoda zachytí prázdný prostor v jednom okamžiku a hnízdo zničí.Použito v naučné kapitole:Buhl, Gautrais, Deneubourg & Theraulaz. Nest excavation in ants: group size effects on the size and structure of tunneling networks. Naturwissenschaften, 2004.
Laboratorní 2D pokusy s Messor sancta ukázaly vliv velikosti skupiny na rychlost, rozsah a rozvětvení vykopané sítě; nejde o přímý obraz přirozeného trojrozměrného hnízda.Použito v naučné kapitole:Toffin, Di Paolo, Campo, Detrain & Deneubourg. Shape transition during nest digging in ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2009.
Při hloubení Lasius niger v homogenním laboratorním médiu vznikl přechod od rozšiřování kruhového prostoru k větveným galeriím; výsledek podporuje vznik tvaru z místních interakcí bez centrálního plánu.Použito v naučné kapitole:Khuong et al. Stigmergic construction and topochemical information shape ant nest architecture. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016.
Experimenty s Lasius niger ukázaly, jak lokální chemická stopa a pozitivní zpětná vazba na ukládaném materiálu podporují vznik pilířů a krytých struktur. Studie řeší ukládání pelet, ne celý proces hloubení podzemního hnízda.Použito v naučné kapitole:Monaenkova et al. Behavioral and mechanical determinants of collective subsurface nest excavation. Journal of Experimental Biology, 2015.
Pokusy se Solenopsis invicta v modelových substrátech propojily chování dělnic s vlhkostí a mechanikou zrn. Určují hranice, v nichž lze stabilní tunel vyhloubit, nikoli univerzální preferenci všech mravenců.Použito v naučné kapitole:Tschinkel. The nest architecture of the ant, Camponotus socius. Journal of Insect Science, 2005.
Odlitky půdního Camponotus socius ukázaly růst především rozšiřováním komor a vztah rozměrů hnízda k počtu dělnic. Rod Camponotus proto sám o sobě neznamená hnízdění ve dřevě.Použito v naučné kapitole:Kadochová & Frouz. Thermoregulation strategies in ants in comparison to other social insects, with a focus on red wood ants (Formica rufa group). F1000Research, 2014.
Otevřená syntéza pasivních i aktivních složek tepelného režimu kup lesních mravenců: orientace a materiál stavby, sluneční ohřev, metabolické teplo, otevírání povrchu i přesuny plodu mají druhově a sezoně proměnlivý význam.Použito v naučné kapitole:Frouz. The effect of nest moisture on daily temperature regime in the nests of Formica polyctena wood ants. Insectes Sociaux, 2000.
Vlhkost materiálu souvisela s odlišným denním teplotním režimem kup Formica polyctena; vlhká hnízda měla vyšší noční ztrátu tepla i mikrobiální respiraci. Studie nedokládá aktivní řízení vlhkosti dělnicemi.Použito v naučné kapitole:Frouz & Finér. Diurnal and seasonal fluctuations in wood ant (Formica polyctena) nest temperature in two geographically distant populations along a south–north gradient. Insectes Sociaux, 2007.
Srovnání dvou populací F. polyctena ukázalo rozdílné denní a sezonní teplotní průběhy; jeden údaj o teplotě kupy proto nelze přenášet mezi klimaty ani částmi roku.Použito v naučné kapitole:Tschinkel. Florida Harvester Ant Nest Architecture, Nest Relocation and Soil Carbon Dioxide Gradients. PLOS ONE, 2013.
U Pogonomyrmex badius CO₂ s hloubkou rostl, ale odstranění či obrácení gradientu nezměnilo vertikální stavbu ani polohu dělnic a plodu. Korelace s hloubkou tedy nebyla dokladem řídicího signálu.Použito v naučné kapitole:Penick & Tschinkel. Thermoregulatory brood transport in the fire ant, Solenopsis invicta. Insectes Sociaux, 2008.
Pokusy s kupami Solenopsis invicta ukázaly, že dělnice přemisťují plod do teplotně příznivých oblastí a při nadměrném ohřevu hlouběji. Naměřené preference nelze vydávat za univerzální teplotu mravenčího plodu.Použito v 2 naučných kapitolách:Roces & Núñez. Brood translocation and circadian variation of temperature preference in the ant Camponotus mus. Oecologia, 1989.
V laboratorním gradientu Camponotus mus se volba teploty pro plod měnila během dne, s fotoperiodou a potravním stavem; jde o jihoamerický modelový druh, nikoli přímé měření českých Camponotus.Použito v 3 naučných kapitolách:Kleineidam & Roces. Carbon dioxide concentrations and nest ventilation in nests of the leaf-cutting ant Atta vollenweideri. Insectes Sociaux, 2000.
Měření CO₂ a otvorů velkých hnízd Atta vollenweideri prokázalo prostorově rozlišenou výměnu plynů. Mechanismus tropického střihače listů nelze připsat každému půdnímu hnízdu.Použito v naučné kapitole:Kleineidam, Ernst & Roces. Wind-induced ventilation of the giant nests of the leaf-cutting ant Atta vollenweideri. Naturwissenschaften, 2001.
Rozdíly tlaku vyvolané větrem poháněly proudění mezi periferními a centrálními otvory obřích hnízd A. vollenweideri. Doklad je druhově i stavebně specifický.Použito v naučné kapitole:Fernandez-Bou, Dierick & Harmon. Diel pattern driven by free convection controls leaf-cutter ant nest ventilation and greenhouse gas emissions in a Neotropical rain forest. Oecologia, 2020.
U pralesního Atta cephalotes se denní rytmus výměny plynů vysvětloval významným příspěvkem volné konvekce. Význam proudění závisí na geometrii a prostředí a z jedné studie nelze odvodit jediný model pro celý rod.Použito v naučné kapitole:Bollazzi & Roces. Leaf-cutting ant workers (Acromyrmex heyeri) trade off nest thermoregulation for humidity control. Journal of Ethology, 2010.
U Acromyrmex heyeri vedl suchý vzduch k uzavírání otvorů i za cenu horšího chlazení; práce ukazuje konflikt mezi teplotou a ztrátou vody, ne univerzální prioritu všech druhů.Použito v naučné kapitole:Pielström & Roces. Soil Moisture and Excavation Behaviour in the Chaco Leaf-Cutting Ant (Atta vollenweideri): Digging Performance and Prevention of Water Inflow into the Nest. PLOS ONE, 2014.
Laboratorní pokusy spojily půdní vlhkost s ochotou a výkonem hloubit i s reakcí na průsak vody. Výsledek patří druhu z Chaca a modelovému uspořádání.Použito v naučné kapitole:Mallon, Pratt & Franks. Individual and collective decision-making during nest site selection by the ant Leptothorax albipennis. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2001.
Pokusy s druhem dnes vedeným jako Temnothorax albipennis sledovaly hodnocení kandidátních dutin jednotlivými skautkami a převod jejich voleb do kolektivního rozhodnutí.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Franks, Mallon, Bray, Hamilton & Mischler. Strategies for choosing between alternatives with different attributes: exemplified by house-hunting ants. Animal Behaviour, 2003.
Temnothorax albipennis v laboratorních dutinách spojoval více vlastností nového domova; váha tmy, výšky a šířky vstupu byla výsledkem konkrétního pokusu, ne žebříčkem pro všechny druhy.Použito v profilu:Použito v 2 naučných kapitolách:Pratt, Mallon, Sumpter & Franks. Quorum sensing, recruitment, and collective decision-making during colony emigration by the ant Leptothorax albipennis. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2002.
U dnešního Temnothorax albipennis přešel nábor po dosažení kvóra od pomalejšího tandemového vedení k rychlému přenášení členů kolonie. Kvórum zde označuje funkční práh pro změnu náboru; práce sama neprokazuje přesné sčítání všech přítomných jedinců.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Pratt. Quorum sensing by encounter rates in the ant Temnothorax albipennis. Behavioral Ecology, 2005.
Experimenty ukázaly, že skautky v kandidátní dutině odhadují kvórum nepřímo podle četnosti setkávání, nikoli nutně přesným počítáním přítomných dělnic.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Mitrus. Emigration speed and the production of sexuals in colonies of the ant Temnothorax crassispinus under high and low levels of disturbance. Insectes Sociaux, 2016.
Častěji stěhované laboratorní kolonie T. crassispinus zkrátily fázi nalezení a hodnocení nového hnízda, nikoli samotný transport; studie neprokázala rozdíl v celkové investici do pohlavních jedinců.Použito v profilu:Beshers & Fewell. Models of Division of Labor in Social Insects. Annual Review of Entomology, 2001.
Kritická syntéza modelů dělby práce rozlišuje vnitřní stav dělnice, setkání s úkolem, prahy reakce, sociální aktivaci a inhibici. Prahové modely formulují testovatelné mechanismy; nejsou jedním univerzálně potvrzeným biologickým spínačem všech sociálních druhů.Použito v naučné kapitole:Robinson, Feinerman & Franks. Flexible task allocation and the organization of work in ants. Proceedings of the Royal Society B, 2009.
RFID experiment s Temnothorax albipennis odděloval vliv tělesných zásob, věku, polohy a předchozí aktivity při zvýšené poptávce po sběru potravy a péči o plod. Různé úkoly odpovídaly různým kombinacím signálů; studie nepodporuje jediný pevný pracovní rozvrh.Použito v naučné kapitole:Pinter-Wollman, Hubler, Holley, Franks & Dornhaus. How is activity distributed among and within tasks in Temnothorax ants? Behavioral Ecology and Sociobiology, 2012.
Individuálně sledované dělnice rodu Temnothorax měly silně nerovnoměrnou aktivitu a několik jedinců vykonávalo velkou část práce. Po jejich odebrání je však nahradily dříve méně aktivní dělnice, což ukazuje současnou specializaci i plasticitu, nikoli neměnná zaměstnání.Použito v naučné kapitole:Gordon. From division of labor to the collective behavior of social insects. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2016.
Koncepční syntéza upozorňuje, že označení dělba práce může svádět k představě pevných profesí. Pro vysvětlení kolonie je často důležitější měřit měnící se interakce jedinců s prostředím a místní odezvy na aktuální podmínky.Použito v naučné kapitole:Sasaki & Pratt. The Psychology of Superorganisms: Collective Decision Making by Insect Societies. Annual Review of Entomology, 2018.
Syntéza experimentů s kolektivní volbou rozebírá kompromis rychlost–přesnost, rozlišovací schopnost kolonie a hranice pozitivní zpětné vazby. Skupinový konsenzus může zlepšit výsledek, ale také zesílit ranou chybu nebo snadno hodnocenou horší možnost.Použito v naučné kapitole:Sankovitz & Purcell. Ant nest architecture is shaped by local adaptation and plastic response to temperature. Scientific Reports, 2021.
U experimentálních skupin Formica podzolica ovlivnila teplota hloubku hnízda a interakce původu kolonie s teplotou jeho velikost a členitost. Výsledek dokládá plasticitu a lokální rozdíly u tohoto modelu, ne univerzální reakci všech mravenců.Použito v naučné kapitole:Chanas & Frouz. Sunning clusters of ants contribute significantly, but weakly to spring heating in the nests of the red wood ants, Formica polyctena. European Journal of Environmental Sciences, 2025.
Srovnání dnů se slunícími shluky a bez nich ukázalo statisticky průkazný, ale malý příspěvek shluků k jarnímu ohřívání kup F. polyctena. Studie přímo nesledovala návrat jedinců ani přenos tepla jejich těly dovnitř.Použito v naučné kapitole:Pinter-Wollman. Nest architecture shapes the collective behaviour of harvester ants. Biology Letters, 2015.
Srovnání kolonií Veromessor andrei spojilo konektivitu a redundanci vstupních komor s rychlostí náboru; korelace dokládá vztah prostoru a chování, ne jednosměrnou příčinu ve všech koloniích.Použito v naučné kapitole:Underwood & Fisher. The role of ants in conservation monitoring: If, when, and how. Biological Conservation, 2006.
Kritický přehled využití mravenců při dlouhodobém sledování prostředí. Zdůrazňuje předem položenou otázku, vhodné prostorové a časové uspořádání, opakování a kontrolu intenzity průzkumu; jednorázový seznam druhů sám změnu prostředí nedokládá.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
OECD. Guidance Document on the Testing of Efficacy of Baits, for Indoor Use, Against Garden Ants. OECD Publishing, Series on Testing and Assessment No. 186 / Series on Biocides No. 7, 2013.
Oficiální metodika pro zkoušení nástrah proti koloniím rodu Lasius hnízdícím v budovách nebo těsně u nich. Vysvětluje kolonijní distribuci pomalu působící nástrahy a potřebu dlouhého sledování účinnosti; není domácím receptem, doporučením výrobku ani zárukou účinku pro každý druh a situaci.Použito v naučné kapitole:Biocidní přípravky. Státní zdravotní ústav.
Český přehled vysvětluje, co jsou biocidy a kde ověřit povolené použití konkrétního přípravku.Použito v naučné kapitole:Ameisen, Holzzerstörende Ameisen. Umweltbundesamt, 2026.
Oficiální německý přehled druhů Lasius brunneus, L. emarginatus, L. fuliginosus a rodu Camponotus ve stavbách. Popisuje využívání vlhkého, poškozeného nebo změklého dřeva jako hnízdního prostoru; údaje se nevztahují k českému rozšíření jednotlivých druhů.Použito v naučné kapitole:Hurka et al. Venomics of the Central European Myrmicine Ants Myrmica rubra and Myrmica ruginodis. Toxins, 2022.
Proteomická studie jedu dvou středoevropských druhů rodu Myrmica popsala také kandidátní alergenní rodiny. Autoři je nepovažují za běžně medicínsky významné; molekulární nález není údaj o četnosti reakcí ani diagnóza konkrétního případu.Použito v naučné kapitole:Katayama & Suzuki. Bodyguard effects for aphids of Aphis craccivora Koch (Homoptera: Aphididae) as related to the activity of two ant species, Lasius niger L. and Tetramorium caespitum L. (Hymenoptera: Formicidae). Applied Entomology and Zoology, 2003.
Laboratorní systém s jedním druhem mšice a larvami slunéčka ukázal obranu mšic oběma mravenci, silnější u Lasius niger. Výsledek nelze zobecnit na všechny zahrady, mšice, predátory ani dnešní taxonomické pojetí komplexu Tetramorium caespitum.Použito v naučné kapitole:Konu, Kulmuni & Viljakainen. Genetic modification of the ant Lasius niger using CRISPR-Cas9 technology. Insect Molecular Biology, 2023.
Primární laboratorní protokol popisuje založení jednotlivými královnami Lasius niger ve vodní zkumavce, klidnou kontrolu a péči po vzniku prvních dělnic. Podmínky platí pro tento klaustrálně zakládající druh a konkrétní experiment; nejsou univerzálním chovatelským receptem.Použito v naučné kapitole:Mankowski & Morrell. Role of relative humidity in colony founding and queen survivorship in two carpenter ant species. Journal of Economic Entomology, 2011.
Srovnání zakládajících královen Camponotus modoc a C. vicinus v několika režimech relativní vlhkosti ukázalo rozdílnou citlivost i mezi příbuznými druhy. Naměřené hodnoty proto nejsou univerzální cíle pro celý rod ani jiné mravence.Použito v naučné kapitole:Haatanen, van Ooik & Sorvari. Effects of overwintering temperature on the survival of the black garden ant (Lasius niger). Journal of Thermal Biology, 2015.
Experiment se dvěma chladovými režimy u Lasius niger našel rozdílné následky pro tukové zásoby královen a přežívání dělnic mladých kolonií. Nepodporuje jedinou „správnou zimovací teplotu“ pro všechny druhy a populace.Použito v naučné kapitole:Dussutour & Simpson. Ant workers die young and colonies collapse when fed a high-protein diet. Proceedings of the Royal Society B, 2012.
U Lasius niger zkrátily syntetické vysokoproteinové nízkosacharidové diety život dělnic a snížily velikost kolonií. Experiment dokládá riziko nutričního extrému, nikoli univerzální poměr nebo jídelníček pro každý druh.Použito v naučné kapitole:Ning, Yang, Xiao, Ran & Xu. A simple and efficient method for preventing ant escape (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2019.
Kontrolované testy na Solenopsis invicta a drobném Monomorium intrudens ukázaly rozdílnou účinnost bariér podle druhu a materiálu. Konkrétní směs z experimentu není univerzálním receptem; každá bariéra vyžaduje zkoušku a pravidelnou kontrolu.Použito v naučné kapitole:Ants — laboratory husbandry. Max Planck Institute for Biology Tübingen.
Institucionální popis tmavých hnízd, stabilního prostředí, trvale dostupné vody, potravy a uspořádání chovných nádob.Použito v naučné kapitole:Gippet & Bertelsmeier. Invasiveness is linked to greater commercial success in the global pet trade. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2021.
Standardizovaný průzkum online obchodu zaznamenal 520 prodávaných druhů mravenců a nadměrné zastoupení druhů známých jako invazní. Obchodní dostupnost sama nepotvrzuje biologickou vhodnost druhu pro chov.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Bolton, B. Formicidae — current catalog statistics. AntCat: An Online Catalog of the Ants of the World, 2026.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog. Kontrola 22. července 2026 uváděla 16 platných žijících podčeledí, 350 rodů a 14 417 druhů; fosilní část 840 druhů. Jde o měnící se stav názvosloví, nikoli odhad všech dosud nepopsaných druhů.Použito v naučné kapitole:Guénard, Weiser, Gómez, Narula & Economo. The Global Ant Biodiversity Informatics (GABI) database: synthesizing data on the geographic distribution of ant species (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2017.
Datový článek popisuje tehdejší snapshot GABI s přibližně 1,72 milionu geografických záznamů vytěžených z více než 8 811 publikací a 25 databází. Množství záznamů není rovnoměrné globální vzorkování a historické údaje vyžadují taxonomickou i geografickou kontrolu.Použito v naučné kapitole:Dantas & Fonseca. Global biogeographical patterns of ants and their abiotic determinants. Perspectives in Ecology and Conservation, 2023.
Globální analýza odhadovaného druhového bohatství v buňkách 2° našla nejsilnější celkovou souvislost s ročními srážkami a průměrnou teplotou, ale směr i význam proměnných se mezi biogeografickými oblastmi lišil. Korelační model nedokládá jedinou univerzální příčinu tropické diverzity.Použito v naučné kapitole:Wang, Kass, Chaudhary, Economo & Guénard. Global biogeographic regions for ants have complex relationships with those for plants and tetrapods. Nature Communications, 2024.
Klasifikace fylogenetického obratu vymezila pro 267 rodů 7 říší a 21 regionů; na druhové úrovni pro 13 494 druhů a poddruhů 9 říší a 21 regionů. Výsledek vychází z modelovaných areálů, fylogeneze, hexagonů přibližně 50 000 km² a shlukovacího algoritmu — hranice nejsou přírodní zdi ani státní čáry.Použito v naučné kapitole:Kass et al. The global distribution of known and undiscovered ant biodiversity. Science Advances, 2022.
Studie spojila kurátorované výskyty, polygonové odhady a druhové distribuční modely do globální mapy s rozlišením přibližně 20 km. Centra bohatství a vzácnosti byla analyticky definována jako horních 10 % plochy; modelovaná vhodnost ani predikce neobjevené diverzity nejsou potvrzený výskyt každého druhu v každé buňce.Použito v naučné kapitole:Liu, Economo & Guénard. GABI-I: The global ant biodiversity informatics-island database. Ecology, 2023.
Databáze shromáždila 449 232 záznamů 7 010 druhů z 2 678 ostrovů a oddělila původní a nepůvodní status. Současně našla 108 ostrovů větších než 200 km² bez zaznamenaného vzorkování; absence záznamu proto není důkaz absence mravenců.Použito v naučné kapitole:Schultheiss, Nooten, Wang, Wong, Brassard & Guénard. The abundance, biomass, and distribution of ants on Earth. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2022.
Syntéza 489 studií odhadla 19,8 × 10^15 ± 5 × 10^15 jedinců a 12,3 ± 3,1 megatun suchého uhlíku; její standardizovaná epigeická část zahrnovala 465 studií a 1 306 lokalit. Nejde o přímé sčítání: podzemní, korunová a některá geografická stanoviště jsou hůře pokryta a přepočet biomasy závisí na dostupných hmotnostech dělnic.Použito v naučné kapitole:Fayle & Klimeš. Improving estimates of global ant biomass and abundance. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2022.
Odborný komentář upozorňuje, že podzemní mravenci a koruny tropických lesů mohou být v globální extrapolaci podhodnocené. Odhad 20 biliard je proto řádový model se známými slepými místy, ne konečný součet všech jedinců.Použito v naučné kapitole:Aulus-Giacosa, Ollier & Bertelsmeier. Non-native ants are breaking down biogeographic boundaries and homogenizing community assemblages. Nature Communications, 2024.
Analýza 309 etablovaných nepůvodních druhů a 13 774 druhů celkem zjistila, že se 52 % všech párů společenstev po zahrnutí člověkem zprostředkovaných areálů stalo podobnějšími; nejsilnější změny vyšly na ostrovech a v tropech. Jde o změnu složení v použitých 536 geografických jednotkách, ne tvrzení, že polovina míst ztratila polovinu druhů.Použito v naučné kapitole:Lenhart, Dash & MacKay. A revision of the giant Amazonian ants of the genus Dinoponera (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Hymenoptera Research, 2013.
Taxonomická revize změřila u 15 samic Dinoponera gigantea celkovou délku těla 31,62–36,02 mm. Rod nemá morfologicky odlišnou královnu a reprodukční samice vzniká mezi dělnicemi; údaj podporuje zařazení mezi největší žijící dělnice, nikoli absolutní rekord napříč všemi kastami a metrikami.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Fernández. The American species of the myrmicine ant genus Carebara Westwood (Hymenoptera: Formicidae). Caldasia, 2004.
Revize uvádí dvě přibližně milimetrové typové dělnice spojované s Carebara minuta (TL 0,99 a 1,00 mm), ale autor výslovně ponechal nejistou jejich druhovou asociaci se samci popsanými z jiné lokality. Údaj proto nedokládá světový rekord nejmenší bezpečně určené dělnice.Použito v naučné kapitole:Archibald, Johnson, Mathewes & Greenwood. Intercontinental dispersal of giant thermophilic ants across the Arctic during early Eocene hyperthermals. Proceedings of the Royal Society B, 2011.
Srovnávací práce o fosilních obřích mravencích uvádí pro physogastrickou královnu žijícího Dorylus wilverthi délku až 52 mm a upozorňuje, že přibližně 80 % tvoří roztažený zadeček. Jde o převzaté maximum, ne standardizovanou sérii srovnatelnou s měřením dělnic.Použito v naučné kapitole:Ohyama, Holt, Matthews & Lucky. The species–area relationship in ant ecology. Journal of Biogeography, 2021.
Globální analýza 320 pravých ostrovů odhadla celkový exponent vztahu druhů k ploše z = 0,16, ale mezi biogeografickými říšemi se sklon výrazně měnil. Hodnota je modelový průměr, ne univerzální konstanta použitelná na každý ostrov.Použito v naučné kapitole:Economo, Janda, Guénard & Sarnat. Assembling a species–area curve through colonization, speciation and human-mediated introduction. Journal of Biogeography, 2017.
Analýza tropických pacifických souostroví rozlišuje vliv plochy na celkovou druhovou bohatost od vlivu izolace na počet původních linií a endemické radiace. Závěry platí pro tento region a nelze je automaticky přenést na všechny ostrovy světa.Použito v naučné kapitole:Martínez, Pollock, Rodrigues & Touchton. Army-ant following in Neotropical birds: A review and prospectus. Ornithology, 2021.
Syntéza ukazuje, že ptáci sledující nájezdy Eciton burchellii a Labidus praedator většinou neloví samotné mravence, ale kořist vyplašenou čelem nájezdu. Rozlišuje příležitostné, pravidelné a obligátní následovníky; tento neotropický systém nelze přenášet na běžné české kolonie.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Rolstad, Løken & Rolstad. Habitat selection as a hierarchical spatial process: the green woodpecker at the northern edge of its distribution range. Oecologia, 2000.
Rádiové sledování devíti žlun zelených ve Skandinávii spojilo letní potravní stanoviště s dostupností mravenců; mezi hlavní kořist patřily tehdejší Serviformica. Jde o severní okraj areálu a konkrétní krajinu, nikoli univerzální evropský jídelníček.Použito v naučné kapitole:Mikusiński. Winter foraging of the black woodpecker Dryocopus martius in managed forest in south-central Sweden. Ornis Fennica, 1997.
U šesti rádiově sledovaných datlů černých popsala studie 112 zimních krmných míst a analyzovala 83 vzorků trusu. Camponotus herculeanus byl nejdůležitější kořistí a byl ve všech vzorcích; velké pařezy byly významným substrátem v této obhospodařované švédské krajině.Použito v naučné kapitole:Segers, Kaltenpoth & Foitzik. Abdominal microbial communities in ants depend on colony membership rather than caste and are linked to colony productivity. Ecology and Evolution, 2019.
Studie evropského Temnothorax nylanderi výslovně uvádí hnízdění v předem existujících dutinách ve větvích, šiškách a žaludech, odebrané kolonie však pocházely z větví. Zmínka o šiškách dokládá možný mikroúkryt u sesterského druhu, ne určení českého nálezu ani typické hnízdo T. crassispinus.Použito v naučné kapitole:Champer & Schlenoff. Battles between ants (Hymenoptera: Formicidae): a review. Journal of Insect Science, 2024.
Přehled mezikoloniálních střetů od vyhýbání a ritualizace po smrtelné skupinové boje. Eskalaci spojuje s druhem, protivníkem, místem, zdrojem a početní situací; nestejné laboratorní protokoly však omezují přímé mezidruhové srovnání a pojem válka neznamená lidské plánování.Použito v naučné kapitole:Detrain & Pasteels. Caste polyethism and collective defense in the ant, Pheidole pallidula: the outcome of quantitative differences in recruitment. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1992.
Pokusné střety Pheidole pallidula ukázaly spolupráci minorů, kteří drželi a rekrutovali, s majory usmrcujícími znehybněného vetřelce. Výsledek patří jednomu druhu a konkrétním arénovým podmínkám; nedokládá, že každý major je výhradně voják.Použito v profilu:Použito v naučné kapitole:Powell. Ecological specialization and the evolution of a specialized caste in Cephalotes ants. Functional Ecology, 2008.
Srovnání čtyř tropických druhů Cephalotes propojilo rozměr hnízdního otvoru s morfologií a chováním specializovaných vojáků; u nejodvozenějšího typu otvor blokovala hlava jediného vojáka. Jde o názorný případ fragmózy, ne univerzální funkci velkých dělnic.Použito v naučné kapitole:Fujiwara-Tsujii, Yamagata, Takeda, Mizunami & Yamaoka. Behavioral responses to the alarm pheromone of the ant Camponotus obscuripes. Zoological Science, 2006.
Jednotlivé složky poplachové směsi japonského Camponotus obscuripes vyvolávaly odlišné reakce: úhyb, agresivní přiblížení nebo pozdější zklidnění. Přesné látky ani jejich účinky nelze přenést na všechny druhy rodu Camponotus či na všechny mravence.Použito v naučné kapitole:LaMon & Topoff. Avoiding predation by army ants: defensive behaviours of three ant species of the genus Camponotus. Animal Behaviour, 1981.
Pokusy s kontaktem tří druhů Camponotus s kočovnými Neivamyrmex nigrescens ukázaly odlišné obrany: jeden druh evakuoval hnízdo i plod, dva rekrutovaly majory. Reakce byly druhově a nepříteli specifické; nejde o univerzální scénář napadeného mraveniště.Použito v naučné kapitole:Franks & Sendova-Franks. Queen transport during ant colony emigration: a group-level adaptive behavior. Behavioral Ecology, 2000.
Ve 32 laboratorních emigracích tehdejšího Leptothorax albipennis, dnes Temnothorax albipennis, byla královna obvykle nesena přibližně uprostřed pořadí transportů. Jeden malý jednokrálovný druh nedokládá, že všechny královny jsou vždy přenášeny nebo že každé vyrušení spustí evakuaci.Použito v naučné kapitole:Pekár. Predatory behavior of two European ant-eating spiders (Araneae, Zodariidae). Journal of Arachnology, 2004.
Laboratorní nabídky ukázaly, že evropské Zodarion germanicum a Z. rubidum lovily řadu druhů mravenců, zatímco jiné skupiny kořisti většinou ignorovaly, a útočily způsobem omezujícím protiútok. Pokus neurčuje podíl mravenců zabitých v přírodě ani dopad na celé kolonie.Použito v naučné kapitole:Allan, Elgar & Capon. Exploitation of an ant chemical alarm signal by the zodariid spider Habronestes bradleyi. Proceedings of the Royal Society B, 1996.
Pokusy ukázaly přitažlivost specializovaného australského pavouka k poplachovému signálu kořistního mravence uvolňovanému při konfliktech. Jde o druhově specifický příklad odposlechu chemického signálu, ne důkaz, že každý alarm obecně přivolává predátory.Použito v naučné kapitole:Atta cephalotes (Linnaeus, 1758). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména, autorství a základního zařazení. Výskytové body v GBIF nejsou samy o sobě úplnou hranicí současného areálu.Použito v profilu:Fernández, Castro-Huertas & Serna. Hormigas cortadoras de hojas de Colombia: Acromyrmex & Atta (Hymenoptera: Formicidae). Universidad Nacional de Colombia, 2015.
Taxonomická monografie kolumbijských listořezů s určovacími klíči, popisy a přehledem druhů rodů Atta a Acromyrmex. Určení vyžaduje správnou kastu a porovnání více znaků.Použito v profilu:Atta cephalotes. Antkey.
Diagnostický přehled majorů uvádí dlouhé husté ochlupení čela a lesklou hlavu bez husté šestiúhelníkové mikroskulptury. Online klíč je praktická určovací pomůcka, nikoli náhrada revize nejasného materiálu specialistou.Použito v profilu:Suen et al. The Genome Sequence of the Leaf-Cutter Ant Atta cephalotes Reveals Insights into Its Obligate Symbiotic Lifestyle. PLoS Genetics, 2011.
Genomová studie zasazuje obligátní pěstování houby do biologie druhu a shrnuje mimořádný velikostní polymorfismus dělnic. Genomové ztráty podporují závislost na symbióze, samy však neurčují chování každé kasty.Použito v profilu:Quinlan & Cherrett. The role of fungus in the diet of the leaf-cutting ant Atta cephalotes (L.). Ecological Entomology, 1979.
Potravní pokusy rozlišily příjem rostlinné šťávy dospělými dělnicemi od zásadní role gongylidií pěstované houby; houbová potrava byla jedinou doloženou potravou larev.Použito v profilu:Wetterer. Ontogenetic changes in forager polymorphism and foraging ecology in the leaf-cutting ant Atta cephalotes. Oecologia, 1994.
Srovnání čtyř mladých kolonií s publikovanými údaji o velkých koloniích ukazuje, že s růstem kolonie se rozšiřuje velikostní rozpětí dělnic a mění výběr i vzdálenost sbíraných rostlin.Použito v profilu:Yackulic & Lewis. Temporal variation in foraging activity and efficiency and the role of hitchhiking behaviour in the leaf-cutting ant, Atta cephalotes. Entomologia Experimentalis et Applicata, 2007.
Terénní sledování zjistilo, že větší nosičky častěji vezly drobnou stopařku a že stopařky byly častější v noci. To neodpovídá jednoduchému vysvětlení obranou proti denním parazitoidním mouchám a ponechává prostor více funkcím chování.Použito v profilu:Mueller et al. Monoculture of leafcutter ant gardens. PLoS ONE, 2010.
Genetické vzorkování houbových zahrádek v hnízdech Atta cephalotes a A. texana podporuje dlouhodobé udržování jediného klonu kultivaru v kolonii, nanejvýš s drobnými mutačními variantami; nevylučuje další mikroorganismy zahrady.Použito v profilu:Meyer, Leal, Tabarelli & Wirth. Ecosystem engineering by leaf-cutting ants: nests of Atta cephalotes drastically alter forest structure and microclimate. Ecological Entomology, 2011.
Autoři porovnali strukturu lesa nad 36 hnízdy s kontrolami; u 11 kolonií navíc sledovali světlo, půdní teplotu a vlhkost podél transektů. Naměřené účinky patří této lokalitě a nelze je bez dalšího přenášet na celý areál.Použito v profilu:Corrêa, Bieber, Wirth & Leal. Occurrence of Atta cephalotes (L.) (Hymenoptera: Formicidae) in Alagoas, Northeastern Brazil. Neotropical Entomology, 2005.
Nové záznamy z Alagoasu rozšířily známý areál nesouvislé severovýchodobrazilské populace; regionální studie sama neurčuje celou neotropickou hranici výskytu.Použito v profilu:Oecophylla smaragdina (Fabricius, 1775). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména, autorství a základního zařazení. Výskytové body nejsou samy o sobě úplnou hranicí původního areálu a neřeší spolehlivost historických přesunů.Použito v profilu:Wetterer. Geographic distribution of the weaver ant Oecophylla smaragdina. Asian Myrmecology, 2017.
Syntéza více než 2 700 lokalit vymezuje doložený areál v jižní a jihovýchodní Asii, Australasii a západním Pacifiku a odděluje spolehlivé záznamy od problematických okrajů. Body ani vhodné klima nejsou automaticky důkazem souvislého původního areálu.Použito v profilu:Azuma, Ogata, Kikuchi & Higashi. Phylogeography of Asian weaver ants, Oecophylla smaragdina. Ecological Research, 2006.
Mitochondriální data rozlišila sedm hlubokých geografických skupin a ukázala, že barevná proměnlivost ani historické poddruhy jejich hranice jednoduše nekopírují. Studie sama tyto linie neustanovuje jako samostatné druhy.Použito v profilu:Cole & Jones. A Study of the Weaver Ant, Oecophylla smaragdina (Fab.). American Midland Naturalist, 1948.
Klasická studie shrnuje morfologické rozdíly vůči africké Oecophylla longinoda, zejména stavbu řapíku, hlavy a pronota. Starší diagnózu je potřeba číst společně s lokalitou a současnou taxonomií.Použito v 2 profilech:Crozier, Newey, Schlüns & Robson. A masterpiece of evolution — Oecophylla weaver ants (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2010.
Odborný přehled shrnuje polydomii, stavbu hnízd larválním hedvábím, velikost kolonií, dělbu práce, potravu a geografickou proměnlivost počtu královen. Extrémní počty dělnic představují horní řád, ne typickou velikost každé kolonie.Použito v 2 profilech:Bochynek & Robson. Physical and Biological Determinants of Collective Behavioural Dynamics in Complex Systems: Pulling Chain Formation in the Nest-Weaving Ant Oecophylla smaragdina. PLoS ONE, 2014.
Experimenty a modelování popisují tvorbu tahacích řetězů, jimiž dělnice společně přibližují listy. Studie podporuje mechanismus kolektivní manipulace, nikoli pevný počet dělnic potřebný pro každou stavbu.Použito v profilu:Blüthgen & Fiedler. Interactions between weaver ants Oecophylla smaragdina, homopterans, trees and lianas in an Australian rain forest canopy. Journal of Animal Ecology, 2002.
Terénní práce v australském deštném lese dokládá význam medovice a vztahů s jejími producenty pro kolonii. Výsledky konkrétní korunní fauny nelze beze změny přenášet na každý typ stanoviště v celém areálu.Použito v profilu:Kamhi, Nunn, Robson & Traniello. Polymorphism and division of labour in a socially complex ant: neuromodulation of aggression in the Australian weaver ant, Oecophylla smaragdina. Proceedings of the Royal Society B, 2015.
Studie spojuje velikostní polymorfismus s rozdíly v agresi a úkolech velkých a malých dělnic. Rozdělení práce je pravděpodobnostní a úkoly se mezi velikostními skupinami mohou překrývat.Použito v profilu:Nielsen, Peng, Offenberg & Birkmose. Mating strategy of Oecophylla smaragdina (Hymenoptera: Formicidae) in northern Australia. Austral Entomology, 2016.
Tříleté pozorování u Darwinu popisuje několik místních rojení, jejich ranní průběh a vazbu na klidné bezdeštné počasí. Termíny ze severní Austrálie nejsou univerzálním kalendářem celé Asie a Australasie.Použito v profilu:Harpegnathos saltator Jerdon, 1851. AntCat.
Nomenklatorický katalog dokládá původní kombinaci, autoritu bez závorek, typové lokality a současně vedené poddruhy. Katalogové rozšíření je potřeba oddělit od moderně ověřených hranic populací.Použito v profilu:Harpegnathos saltator (Jerdon, 1851). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a GBIF klíče. Způsob zápisu autority se liší od AntCatu a původní kombinace; profil proto pro nomenklaturu upřednostňuje specializovaný katalog.Použito v profilu:Bharti, Guénard, Bharti & Economo. An updated checklist of the ants of India with their specific distributions in Indian states (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2016.
Aktualizovaný indický soupis uvádí státní záznamy druhu a podporuje indické jádro areálu. Administrativní výčet není podrobnou mapou lokální početnosti ani potvrzením všech starších záznamů mimo Indii.Schmidt & Shattuck. The Higher Classification of the Ant Subfamily Ponerinae (Hymenoptera: Formicidae), with a Review of Ponerine Ecology and Behavior. Zootaxa, 2014.
Moderní přehled vyšší klasifikace ponerin obnovuje rod Neoponera a vymezuje jej vůči široce pojímanému rodu Pachycondyla; podporuje také rodovou diagnózu Harpegnathos. Rodové znaky samy nerozlišují jednotlivé druhy.Použito v 4 profilech:Peeters, Hölldobler, Moffett & Musthak Ali. “Wall-papering” and elaborate nest architecture in the ponerine ant Harpegnathos saltator. Insectes Sociaux, 1994.
Výkop osmnácti hnízd popsal mělké komory, hliněný plášť, vzduchovou mezeru, útržky kokonů na stěnách a oddělenou odpadní komoru. Protipovodňová funkce stavby je interpretací autorů, nikoli samostatným experimentem.Použito v profilu:Baroni Urbani, Boyan, Blarer, Billen & Musthak Ali. A novel mechanism for jumping in the Indian ant Harpegnathos saltator (Jerdon) (Formicidae, Ponerinae). Experientia, 1994.
Biomechanická studie popisuje současný odraz prostředních a zadních nohou a využití skoku při úniku, přesunu i lovu. Neurčuje však, jak často každé chování nastává ve všech populacích.Použito v profilu:Peeters & Hölldobler. Reproductive cooperation between queens and their mated workers: the complex life history of an ant with a valuable nest. Proceedings of the National Academy of Sciences, 1995.
Studie dokládá založení kolonie královnou a pozdější převzetí reprodukce oplozenými dělnicemi neboli gamergatami. Tento životní cyklus nelze zjednodušit na tvrzení, že dělnice jsou anatomické královny.Použito v profilu:Peeters, Liebig & Hölldobler. Sexual reproduction by both queens and workers in the ponerine ant Harpegnathos saltator. Insectes Sociaux, 2000.
Srovnání kolonií upřesňuje rozdíly v početnosti, počet gamergat a každoroční produkci samců i mladých královen. Lokální populační hodnoty nejsou pevným maximem druhu a neposkytují univerzální měsíční kalendář.Použito v profilu:Opachaloemphan et al. Early behavioral and molecular events leading to caste switching in the ant Harpegnathos. Genes & Development, 2021.
Časová řada popisuje tykadlové duely, časné rozpoznání budoucích gamergat a molekulární změny během přechodu. Laboratorní průběh neznamená, že každá duelující dělnice reprodukční změnu dokončí.Použito v profilu:Penick et al. Reversible plasticity in brain size, behaviour and physiology characterizes caste transitions in a socially flexible ant (Harpegnathos saltator). Proceedings of the Royal Society B, 2021.
Experimentálně vyvolaný návrat gamergat doložil ústup ovariální aktivity a signálu plodnosti, obnovu lovu i opětovné zvětšení mozku. Nejde o důkaz, že etablované gamergaty ve volné přírodě běžně odstupují.Použito v profilu:Myrmecocystus mexicanus Wesmael, 1838. GBIF / Catalogue of Life XR.
Taxonomický záznam přijatého jména, autorství, klasifikace a synonymie. Výskytové záznamy nenahrazují revizní určení a samy nevymezují přesnou hranici původního areálu.Použito v profilu:Snelling. A revision of the honey ants, genus Myrmecocystus (Hymenoptera: Formicidae). Natural History Museum of Los Angeles County, Science Bulletin, 1976.
Základní revize rodu podporuje současné vymezení druhu, synonymii, areál, určovací znaky a záměnu s M. navajo. Široké starší areálové údaje mají různou přesnost a tvar řapíku je v rámci druhu proměnlivý.Použito v profilu:Conway. Foraging Behavior of the Honey Ant Myrmecocystus mexicanus in Colorado. Transactions of the Illinois State Academy of Science, 1980.
Čtyřleté sledování pěti coloradských hnízd dokládá převážně noční aktivitu, sběr sladkých zdrojů i mrtvých členovců a změny způsobu hledání potravy. Jedna oblast neurčuje jídelníček ani sezonu celého areálu.Použito v profilu:Conway. The Seasonal Occurrence of Sexual Brood and the Pre- and Post-Nuptial Behavior of the Honey Ant, Myrmecocystus mexicanus Wesmael, in Colorado. Journal of the New York Entomological Society, 1980.
Coloradská pozorování popisují pohlavní plod, červencová rojení a jejich vazbu na déšť a srovnávají je s dalšími částmi areálu. Právě regionální rozdíly brání použití jediného kalendáře pro celý druh.Použito v profilu:Conway. Nest Architecture and Population of the Honey Ant, Myrmecocystus mexicanus Wesmael (Formicidae), in Colorado. The Southwestern Naturalist, 1983.
Výkopy několika zralých coloradských hnízd podpírají popis hloubky, uspořádání komor, řádové velikosti kolonie, počtu repletů a nálezu jediné královny. Malý regionální soubor není pevnou normou pro celý druh.Použito v profilu:Rissing. Replete Caste Production and Allometry of Workers in the Honey Ant, Myrmecocystus mexicanus Wesmael (Hymenoptera: Formicidae). Journal of the Kansas Entomological Society, 1984.
Rozměry dělnic tvořily široké kontinuum, repleti patřili převážně k největším jedincům a po jejich odstranění je kolonie rychle nahradila dalšími velkými dělnicemi. Výsledek podporuje pružnou pracovní roli, ne vrozenou oddělenou kastu.Použito v profilu:Burgett & Young. Lipid Storage by Honey Ant Repletes. Annals of the Entomological Society of America, 1974.
Chemická analýza obsahu repletů doložila vedle cukrů také lipidové estery. Podporuje opatrnější popis tekutých zásob a brání zavádějícímu ztotožnění s jednotným včelím medem.Použito v profilu:Cole, Haight & Wiernasz. Distribution of Myrmecocystus mexicanus (Hymenoptera: Formicidae): Association with Pogonomyrmex occidentalis (Hymenoptera: Formicidae). Annals of the Entomological Society of America, 2001.
Studie jedné coloradské lokality spojila rozmístění kolonií s hnízdy Pogonomyrmex occidentalis a mezi přinesenou kořistí našla vysoký podíl mrtvých dělnic tohoto druhu. Autoři výsledek nevydávají za univerzální potravní specializaci.Použito v profilu:Cataglyphis fortis (Forel, 1902). AntCat.
Katalogový záznam platného jména, původní kombinace, autorství, typového materiálu a synonymie. Taxonomický katalog sám nevymezuje úplný současný areál ani biologii druhu.Použito v profilu:Cataglyphis fortis (Forel, 1902). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a klasifikace. Výskytové body mají nestejnou míru ověření a samy netvoří přesnou hranici původního areálu.Použito v profilu:Wehner. Taxonomie, Funktionsmorphologie und Zoogeographie der saharischen Wüstenameise Cataglyphis fortis (Forel 1902). Senckenbergiana biologica, 1983.
Revize povýšila taxon na druh, popsala dělnici, královnu a samce a porovnala jej s blízkými druhy. Rozměry a barevná proměnlivost pocházejí z dostupných severoafrických sérií; samotná černá barva k určení nestačí.Použito v profilu:Dillier & Wehner. Spatio-temporal patterns of colony distribution in monodomous and polydomous species of North African desert ants, genus Cataglyphis. Insectes Sociaux, 2004.
Dlouhodobé sledování u tuniského Maharès dokládá vazbu C. fortis na otevřené solné pánve, jednohnízdé a jednokrálovné kolonie a vysokou stabilitu hnízdních míst. Průměr 202 ± 125 dělnic vychází jen ze čtyř vykopaných kolonií a není univerzální velikostí druhu.Použito v profilu:Buehlmann, Graham, Hansson & Knaden. Desert Ants Locate Food by Combining High Sensitivity to Food Odors with Extensive Crosswind Runs. Current Biology, 2014.
Terénní pokusy v tuniské solné pánvi ukázaly citlivost samostatně hledajících dělnic na pach mrtvého hmyzu a dlouhé běhy napříč větrem. Studie neurčuje úplné procentuální složení přirozené potravy.Použito v profilu:Freire, Bollig & Knaden. Absence of visual cues motivates desert ants to build their own landmarks. Current Biology, 2023.
Experiment v jedné tuniské solné pánvi spojil vyšší hnízdní kopečky s nedostatkem okolních orientačních bodů. Po odstranění kopečku kolonie stavbu obnovovaly hlavně tehdy, když nedostaly náhradní vizuální bod; výsledek nelze bez ověření přenést na všechny populace.Použito v profilu:Eciton burchellii (Westwood, 1842). AntCat.
Katalogový záznam platného pravopisu burchellii, původní kombinace Labidus burchellii, autorství, typového materiálu a poddruhových jmen. Katalog neřeší, zda současné poddruhy odpovídají všem genetickým liniím.Použito v profilu:Eciton burchellii (Westwood, 1842). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a klasifikace. Dynamické výskytové body zahrnují různě přesně určené poddruhy i historické záznamy a nejsou hotovou mapou původního areálu.Použito v profilu:Borowiec. Generic revision of the ant subfamily Dorylinae (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2016.
Moderní rodová revize podčeledi vymezuje mimo jiné rody Eciton, Ooceraea a Nomamyrmex. U N. esenbeckii shrnuje diagnostické znaky, rozsáhlou morfologickou proměnlivost, areál, podzemní nájezdy, známou kořist a nejistotu kolem velikosti kolonie i přímo nepozorovaných bivaků.Použito v 4 profilech:Winston, Kronauer & Moreau. Early and dynamic colonization of Central America drives speciation in Neotropical army ants. Molecular Ecology, 2017.
Fylogenomika odhalila uvnitř dnešního E. burchellii tři hluboké geografické linie a mezi dvěma středoamerickými liniemi nezjistila v kontaktní zóně tok genů. Autoři navrhují druhové oddělení, ale formální nomenklatorická revize dosud katalogové pojetí nenahradila.Použito v profilu:Powell & Franks. Ecology and the evolution of worker morphological diversity: a comparative analysis with Eciton army ants. Functional Ecology, 2006.
Srovnání pěti druhů Eciton kvantifikuje velikostní a tvarovou rozmanitost dělnic. U E. burchellii spojuje nápadné submajory s přenášením rozměrné kořisti; lokální podíly kast a nákladů nejsou pevnou normou každé kolonie.Použito v profilu:Schneirla, Brown & Brown. The bivouac or temporary nest as an adaptive factor in certain terrestrial species of army ants. Ecological Monographs, 1954.
Klasická terénní práce popisuje dočasný živý bivak a střídání statární a nomádní fáze. Starší terminologie a přesné časování je potřeba číst spolu s novějšími studiemi jednotlivých populací a typů plodu.Použito v profilu:Teles da Silva. Behaviour of the army ant Eciton burchelli Westwood (Hymenoptera: Formicidae) in the Belem region. I. Nomadic-statary cycles. Animal Behaviour, 1977.
Dvouleté sledování šesti kolonií u Belému poskytlo 34 cyklů a často citované průměry délky statární a nomádní fáze. Hodnoty popisují konkrétní populaci a běžný dělnický cyklus, nikoli univerzální kalendář druhu.Použito v profilu:Kaspari, Powell, Lattke & O'Donnell. Predation and patchiness in the tropical litter: do swarm-raiding army ants skim the cream or drain the bottle? Journal of Animal Ecology, 2011.
Srovnání půdních bezobratlých před a po dvaceti nájezdech ve čtyřech zemích nenašlo soustavný plošný propad početnosti nebo biomasy. Metoda nerozlišuje ulovení od útěku, ale nepodporuje obraz nájezdu, který místně zahubí vše živé.Použito v profilu:Hoenle et al. A cross-country perspective on army ant diet reveals considerable spatial variation. Ecosphere, 2024.
Srovnatelný rozbor kořisti z Ekvádoru a Kostariky ukázal převahu mravenců, ale výrazně odlišné podíly jednotlivých skupin. Rozdíly mohou odrážet místní nabídku, preference i metodiku; jeden seznam kořisti proto neplatí pro celý areál.Použito v profilu:Polyrhachis sokolova Forel, 1902. AntCat.
Katalogový záznam platného jména, autorství a původní kombinace. Taxonomický katalog nepodává úplný ekologický profil ani přesnou hranici současného areálu.Použito v profilu:Polyrhachis sokolova Forel, 1902. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména, klasifikace a synonymie. Výskytové body jsou neúplné a jejich absence sama nedokládá, že druh v oblasti nežije.Použito v profilu:Kohout. A review of the Polyrhachis subgenus Chariomyrma Forel. Memoirs of the Queensland Museum — Nature, 2013.
Taxonomická revize podrodu podporuje platnost druhu, synonymii, areál a diagnostické znaky. Upozorňuje na regionální proměnlivost a podobnost drobných dělnic se sympatrickou P. constricta.Použito v profilu:Heterick. A guide to the ants of Western Australia. Part II: Distribution and biology. Records of the Western Australian Museum, Supplement, 2022.
Regionální určovací a biologická příručka dokládá výskyt P. sokolova v Západní Austrálii a shrnuje kombinaci humerálních výběžků, frontálních lišt, dlouhých končetin a tvaru horního okraje petiolu. Znaky je třeba používat společně, ne jako samostatný fotografický klíč.Použito v profilu:Nielsen. Nesting biology of the mangrove mud-nesting ant Polyrhachis sokolova Forel (Hymenoptera, Formicidae) in northern Australia. Insectes Sociaux, 1997.
Výkopy a odlitky hnízd v Darwin Harbour popisují přílivové zaplavování, uzavření vstupu, vzduchové kapsy, hloubku chodeb, plavání a přinášenou potravu. Číselné hodnoty patří této lokalitě a celé hnízdo nezůstávalo vždy suché.Použito v profilu:Nielsen, Christian & Birkmose. Carbon dioxide concentrations in the nests of the mud-dwelling mangrove ant Polyrhachis sokolova Forel during inundation. Australian Journal of Entomology, 2003.
Měření během zaplavení zaznamenalo vysoké koncentrace CO₂ ve vzduchu hnízd a oddělilo příspěvek mravenců od bahna a mikroorganismů. Studie měří prostředí, nikoli úplný fyziologický mechanismus tolerance.Použito v profilu:Narendra, Alkaladi, Raderschall, Robson & Ribi. Compound eye adaptations for diurnal and nocturnal lifestyle in the intertidal ant, Polyrhachis sokolova. PLOS ONE, 2013.
Anatomie očí a světelná měření podporují schopnost stejné populace pracovat za jasného dne i slabého nočního světla. Průměrná délka pěti dělnic není univerzálním rozsahem velikosti druhu.Použito v profilu:Nielsen. The mangrove ant Polyrhachis sokolova: living with the tides. Asian Myrmecology, 2022.
Aktualizovaný otevřený souhrn propojuje hnízdní stavbu, polydomii, zaplavení, plavání, dýchací prostředí a potravní chování. Část závěrů syntetizuje několik lokálních studií, proto je potřeba zachovat jejich geografické meze.Použito v profilu:Colobopsis explodens Laciny & Zettel, 2018. AntCat.
Katalogový záznam platného jména, autorství, původního popisu a taxonomického zařazení. Starší terénní označení „Yellow Goo“ jsou pracovní názvy, nikoli formální synonyma.Použito v profilu:Colobopsis explodens Laciny & Zettel, 2018. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a souhrn výskytů. Občanská pozorování mimo typový materiál mohou obsahovat záměny uvnitř obtížné skupiny cylindrica a nejsou sama přesnou hranicí areálu.Použito v profilu:Laciny et al. Colobopsis explodens sp. n., model species for studies on “exploding ants” (Hymenoptera, Formicidae), with biological notes and first illustrations of males of the Colobopsis cylindrica group. ZooKeys, 2018.
Integrativní popis druhu spojuje morfometrii, DNA, typový materiál a terénní biologii v Bruneji. Dokládá velikosti kast, polydomii, polygynii, stromová hnízda, aktivitu, potravu i autothýzi; lokální pozorování nejsou univerzálními čísly každé kolonie.Použito v profilu:Hoenigsberger et al. Strong antimicrobial and low insecticidal activity of mandibular gland reservoir content in Bornean “exploding ants” Colobopsis explodens. Myrmecological News, 2020.
Pokusy oddělily mechanický účinek lepkavého sekretu od akutní toxicity. Sekret protivníky účinně slepoval a působil selektivně antimikrobiálně, ale v použitých testech nevykázal silnou okamžitou insekticidní aktivitu.Použito v profilu:Hoenigsberger et al. Volatiles from the Mandibular Gland Reservoir Content of Colobopsis explodens Laciny and Zettel, 2018, Worker Ants. Molecules, 2019.
Chemická analýza identifikovala nebo předběžně přiřadila desítky těkavých sloučenin sekretu. Složení samo nedokazuje účinek jednotlivých látek na protivníka a nelze je převést na tvrzení o univerzálně toxické či žíravé směsi.Použito v profilu:Odontomachus bauri Emery, 1892. AntCat.
Katalogový záznam platného jména, typového materiálu, historických kombinací a synonymie. Typová lokalita na Galapágách sama nedokládá původ druhu na souostroví.Použito v profilu:Odontomachus bauri Emery, 1892. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam a souhrn výskytových bodů. Široké neotropické rozšíření zahrnuje ostrovní populace různého původu a databázové body vyžadují kontrolu určení.Použito v profilu:França, Fernandes & Lattke. Looking at upside-down ants: Taxonomic revision of the Neotropical species of Odontomachus Latreille, 1804. Zootaxa, 2024.
Moderní revize vymezuje O. bauri, jeho synonyma, areál a kombinaci diagnostických znaků. Spolehlivé odlišení od skupiny haematodus vyžaduje mimo jiné pohled na spodní stranu hrudi a strukturu řapíku, nikoli jen barvu.Použito v 2 profilech:Ehmer & Hölldobler. Foraging Behavior of Odontomachus bauri on Barro Colorado Island, Panama. Psyche, 1995.
Terénní studie popsala samostatný lov, široké spektrum drobné kořisti, hnízda v opadu a možnost propojených dílčích hnízd. Závěry z jedné panamské lokality neurčují jediný režim celé kolonie v celém areálu.Použito v profilu:Patek, Baio, Fisher & Suarez. Multifunctionality and mechanical origins: Ballistic jaw propulsion in trap-jaw ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2006.
Vysokorychlostní laboratorní záznamy kvantifikovaly rychlost sklapnutí, modelovou okamžitou sílu a dva způsoby odrazu. Naměřené maximum obranného odrazu není běžnou délkou cíleného skoku a síla jedné čelisti není totéž co statická síla kousnutí.Použito v profilu:Gronenberg, Tautz & Hölldobler. Fast trap jaws and giant neurons in the ant Odontomachus. Science, 1993.
Neurofyziologická práce popsala předepnutý západkový mechanismus a rychlou dráhu od spouštěcích chloupků k uvolnění kusadel. Rodový mechanismus vysvětluje rychlost, ale přesné hodnoty profilu pocházejí z měření přímo u O. bauri.Použito v profilu:Cephalotes atratus (Linnaeus, 1758). AntCat.
Katalogový záznam platného jména, původní kombinace Formica atrata, autorství a historické synonymie. Katalog není biologickým popisem ani přesnou mapou současného areálu.Použito v profilu:Cephalotes atratus (Linnaeus, 1758). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam a souhrn jmenných kombinací a výskytů. Jednotlivé body a starší poddruhová jména mají nestejnou míru revize a netvoří automaticky přesnou hranici původního areálu.Použito v profilu:Oliveira, Powell & Feitosa. A taxonomic study of the Brazilian turtle ants (Formicidae: Myrmicinae: Cephalotes). Revista Brasileira de Entomologia, 2021.
Brazilská revize vymezuje skupinu atratus, diagnostické znaky a současnou synonymii včetně C. marginatus. Zdůrazňuje mimořádnou polymorfii dělnic C. atratus a absenci samostatné kasty vojáků.Použito v profilu:Corn. Polymorphism and polyethism in the neotropical ant, Cephalotes atratus. Insectes Sociaux, 1980.
Klasická studie spojuje velikostní proměnlivost dělnic s věkem a rozdělením úkolů. Popis konkrétních kolonií není důvodem rozdělit plynulé tělesné rozdíly do univerzálních ostrých kast.Použito v profilu:Baroni Urbani & de Andrade. Pollen Eating, Storing, and Spitting by Ants. Naturwissenschaften, 1997.
Pozorování dokládá zpracování výživného obsahu pylových zrn a vyvrhování nestravitelných obalů v infrabukálních hrudkách. Neprokazuje výhradně pylovou dietu ani stálý podíl pylu v potravě.Použito v profilu:Yanoviak, Dudley & Kaspari. Directed aerial descent in canopy ants. Nature, 2005.
Terénní vypouštění a videozáznamy poprvé kvantifikovaly návrat dělnic C. atratus na kmen, sestup zadečkem napřed a vliv velikosti. Úspěšnost přes 80 % patří experimentálním podmínkám, nikoli každému pádu.Použito v profilu:Yanoviak & Dudley. The role of visual cues in directed aerial descent of Cephalotes atratus workers. Journal of Experimental Biology, 2006.
Experimenty s barevnými a různě světlými cíli ukázaly význam jasu při volbě kmene. Preference jasně bílého umělého cíle není jednoduchým tvrzením o vnímání barvy v každém přirozeném lese.Použito v profilu:Yanoviak, Munk, Kaspari & Dudley. Aerial manoeuvrability in wingless gliding ants (Cephalotes atratus). Proceedings of the Royal Society B, 2010.
Ablace končetin ukázala zvláštní význam zadních nohou pro úspěšný návrat a vodorovnou složku sestupu. Zákrok měří příspěvek částí těla, nikoli běžné poškození v přírodě.Použito v profilu:Munk, Yanoviak, Koehl & Dudley. The descent of ant: field-measured performance of gliding ants. Journal of Experimental Biology, 2015.
Trojrozměrná měření přirozených drah ukázala aktivní řízení, význam srovnání těla, sklonu a přímosti i opakované pokusy po odrazu od kmene. Sestup zůstává prudký a přistání není jisté.Použito v profilu:Starr & Sewlal. An Observation of Nest Relocation in the Ant Cephalotes atratus. Living World, 2004.
Krátké terénní pozorování zachytilo větší dělnice nesoucí menší dospělé jedince a menšinu nosiček s larvami. Autoři neviděli staré ani nové hnízdo, proto jde o doklad chování, ne úplný popis přesunu kolonie.Použito v profilu:Pseudomyrmex ferrugineus (Smith, 1877). AntCat.
Katalog potvrzuje platné jméno, původní kombinaci Pseudomyrma ferruginea a synonymii. Samotný katalog není úplnou mapou areálu ani biologickým profilem.Použito v profilu:Pseudomyrmex ferrugineus (Smith, 1877). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a klasifikace. Výskytové body mohou obsahovat historická určení a netvoří automaticky revizně ověřenou hranici areálu.Použito v profilu:Ward. Systematic studies on Pseudomyrmex acacia-ants (Hymenoptera: Formicidae: Pseudomyrmecinae). Journal of Hymenoptera Research, 1993.
Základní revize poskytuje diagnózu, synonymii, hostitelské záznamy a areál P. ferrugineus. Upozorňuje, že starší údaje jižně od Salvadoru a Hondurasu patří P. spinicola a že obvyklá monogynie má vzácné výjimky.Použito v profilu:Ward. A review of the Pseudomyrmex ferrugineus and Pseudomyrmex goeldii species groups: acacia-ants and relatives (Hymenoptera: Formicidae). Zootaxa, 2017.
Aktualizuje vymezení skupiny a popisuje dva generalisty hnízdící v mrtvých větvičkách. Příslušnost ke skupině ferrugineus proto sama o sobě neznamená obligátní vazbu na Vachellia.Použito v profilu:Ward & Branstetter. The acacia ants revisited: convergent evolution and biogeographic context in an iconic ant/plant mutualism. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2017.
UCE fylogenomika potvrzuje evoluční strukturu skupiny ferrugineus, vnořené generalistické linie a dva nezávislé vzniky obligátního mutualismu s vacheliemi.Použito v profilu:Janzen. Coevolution of mutualism between ants and acacias in Central America. Evolution, 1966.
Klasická syntéza vzájemných adaptací mravenců a zduřelotrnných akácií: dutých trnů, Beltových tělísek, mimokvětního nektaru a obranné služby mravenců.Použito v profilu:Janzen. Interaction of the Bull's-Horn Acacia (Acacia cornigera L.) with an Ant Inhabitant (Pseudomyrmex ferruginea F. Smith) in Eastern Mexico. The University of Kansas Science Bulletin, 1967.
Roční terénní a experimentální studie z let 1963–1964 mezi Temascalem a La Granja dokládá obranu V. cornigera před býložravci a okolní vegetací. Výsledky jsou silné, ale geograficky i hostitelsky lokální.Použito v profilu:Kautz, Lumbsch, Ward & Heil. How to prevent cheating: a digestive specialization ties mutualistic plant-ants to their ant-plant partners. Evolution, 2009.
Srovnání ukázalo velmi nízkou invertázovou aktivitu dospělých mutualistů a jejich vazbu na bezsacharózový nektar hostitele. Mechanismus ztráty aktivity později zpřesnil Heil et al. 2014.Použito v profilu:Kautz et al. Host Plant Use by Competing Acacia-Ants: Mutualists Monopolize While Parasites Share Hosts. PLOS ONE, 2012.
Genetická a behaviorální studie ukazuje, že dlouhověké kolonie P. ferrugineus obvykle ovládnou jednu nebo více hostitelských rostlin, zatímco P. gracilis, který rostlinu využívá bez srovnatelné ochrany, ji častěji sdílí s dalšími mravenci.Použito v profilu:Heil. Let the best one stay: screening of ant defenders by Acacia host plants functions independently of partner choice or host sanctions. Journal of Ecology, 2013.
Mexická studie popisuje náklady zakládání: vykousání vstupu, odstranění dřeně, samostatné sbírání potravy královnou do vylíhnutí prvních dělnic a následnou konkurenci základů o hostitele.Použito v profilu:Heil, Barajas-Barron, Orona-Tamayo, Wielsch & Svatoš. Partner manipulation stabilises a horizontally transmitted mutualism. Ecology Letters, 2014.
Pokusy s P. ferrugineus ukázaly, že složka mimokvětního nektaru po vylíhnutí dělnic tlumí jejich střevní invertázu. Upřesňují starší představu o vrozené úplné absenci enzymu.Použito v profilu:Razo-Belmán, Molina-Torres, Martínez & Heil. Plant-ants use resistance-related plant odours to assess host quality before colony founding. Journal of Ecology, 2018.
Behaviorální pokusy ukázaly, že královny P. ferrugineus využívají rostlinné pachy při jednorázové volbě hostitele a rozlišují nabízené hostitelské druhy i jejich stav. Nejde o univerzální terénní pořadí všech vachelií.Použito v profilu:Allomerus Mayr, 1878. AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Aktuální katalogové zařazení rodu v Myrmicinae a Attini, typový druh a související taxonomická literatura.Použito v profilu:Allomerus decemarticulatus Mayr, 1878. GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam. Profil je pouze ve světové části a záměrně nepoužívá GBIF mapový klíč.Použito v profilu:Fernández. The myrmicine ant genus Allomerus Mayr (Hymenoptera: Formicidae). Caldasia, 2007.
Revize rodu a redeskripce A. decemarticulatus včetně určovacích znaků, měření a doloženého výskytu v Brazílii a Francouzské Guyaně. Autor neviděl holotyp a upozorňuje na omezený materiál.Použito v profilu:Dejean, Solano, Belin-Depoux, Cerdan & Corbara. Predatory behavior of patrolling Allomerus decemarticulatus workers (Formicidae; Myrmicinae) on their host plant. Sociobiology, 2001.
Primární údaje o monogynních koloniích, průměru 1 185 ± 328 dělnic a postupném společném znehybnění termití kořisti.Použito v profilu:Dejean, Solano, Ayroles, Corbara & Orivel. Insect behaviour: arboreal ants build traps to capture prey. Nature, 2005.
Primární popis lovecké galerie z trichomů hostitelské rostliny a houbového mycelia i přepadu kořisti dělnicemi ukrytými pod děrovanou stěnou.Použito v profilu:Orivel, Lambs, Malé, Leroy, Grangier, Otto, Quilichini & Dejean. Dynamics of the association between a long-lived understory myrmecophyte and its specific associated ants. Oecologia, 2011.
Dlouhodobá studie ukazující omezení velikosti a reprodukce kolonie dostupným hnízdním prostorem a současně kladný vliv mravenců na růst, ale záporný vliv na reprodukci hostitele.Použito v profilu:Ruiz-González, Malé, Leroy, Dejean, Gryta, Jargeat, Quilichini & Orivel. Specific, non-nutritional association between an ascomycete fungus and Allomerus plant-ants. Biology Letters, 2011.
Rozsáhlé vzorkování galerií, popis rostlinných pelet a aktivní údržby specifické houby z Chaetothyriales, která mravencům slouží jako stavební výztuž, nikoli potrava.Použito v profilu:Leroy, Séjalon-Delmas, Jauneau, Ruiz-González, Gryta, Jargeat, Corbara, Dejean & Orivel. Trophic mediation by a fungus in an ant–plant mutualism. Journal of Ecology, 2011.
Izotopová a histologická studie dokládající, že houba vedle konstrukční role zprostředkovává přísun dusíku hostitelské rostlině.Použito v profilu:Malé, Leroy, Dejean, Quilichini & Orivel. An ant symbiont directly and indirectly limits its host plant’s reproductive success. Evolutionary Ecology, 2012.
Experiment s vyloučením mravenců z květenství: dělnice zničily téměř dvě třetiny poupat a jejich přítomnost zároveň omezovala opylování.Použito v profilu:Dejean, Orivel, Rossi, Roux, Lauth, Malé, Céréghino & Leroy. Predation Success By A Plant-Ant Indirectly Favours The Growth And Fitness Of Its Host Myrmecophyte. PLOS ONE, 2013.
Devítiměsíční pokus s přidáváním kořisti dokládající přenos dusíku, vyšší růst a reprodukci rostlin i vyšší produkci okřídlených samic. Obrázek 1a je zdrojem profilové fotografie pod CC BY 4.0.Použito v profilu:Mayer, Lauth & Orivel. Convergent structure and function of mycelial galleries in two unrelated Neotropical plant-ants. Insectes Sociaux, 2017.
Srovnávací studie konstrukce děrovaných myceliálních galerií a experimentálního využití galerie A. decemarticulatus k zachycení kořisti.Použito v profilu:Dejean, Leroy, Corbara, Azémar & Orivel. Biological interactions involving the myrmecophyte Hirtella physophora and its associates. Biological Journal of the Linnean Society, 2024.
Syntéza konkrétních experimentálních studií a místní proměnlivosti vztahu H. physophora s A. decemarticulatus a A. octoarticulatus.Použito v profilu:Stärcke. Contribution à l'étude de la faune népenthicole. Art. III. Un nouveau Camponotus de Bornéo, habitant les tiges creuses de Nepenthes, récolté par J. P. Schuitemaker. Natuurhistorisch Maandblad, 1933.
Původní popis druhu (22: 29–31): typová série z Mandoru, morfologie, rozměry a hnízdění v dutém úponku. Rozměry malé série nejsou populačním rozsahem.Použito v profilu:Pfeiffer, Mezger, Hosoishi, Yahya & Kohout. The Formicidae of Borneo (Insecta: Hymenoptera): a preliminary species list. Asian Myrmecology, 2011.
Regionální soupis (4: 9–58) dokládající Camponotus schmitzi na Borneu. Neposkytuje přesnou hranici areálu ani údaje o početnosti.Použito v profilu:Camponotus schmitzi Stärcke, 1933. GBIF Backbone Taxonomy.
GBIF stále vede druh pod starší kombinací Camponotus schmitzi. Profil používá současnou kombinaci Colobopsis schmitzi podle obnoveného rodu a záznam záměrně neslouží jako automatická mapa areálu.Použito v profilu:Clarke & Kitching. Swimming ants and pitcher plants: a unique ant-plant interaction from Borneo. Journal of Tropical Ecology, 1995.
Studie 11(4): 589–602 o hnízdění v úponcích, vybírání kořisti a lovu larev v láčkách. Pozdější práce zpřesňují interpretaci rozkladu kořisti.Použito v profilu:Merbach, Zizka, Fiala, Merbach, Booth & Maschwitz. Why a carnivorous plant cooperates with an ant — selective defense against pitcher-destroying weevils in the myrmecophytic pitcher plant Nepenthes bicalcarata Hook. f. Ecotropica, 2007.
Vylučovací a konfrontační pokusy (13: 45–56) dokládají selektivní obranu hostitele proti nosatcům Alcidodes, nikoli univerzální agresi vůči všem živočichům.Použito v profilu:Bonhomme, Gounand, Alaux, Jousselin, Barthélémy & Gaume. The plant-ant Camponotus schmitzi helps its carnivorous host-plant Nepenthes bicalcarata to catch its prey. Journal of Tropical Ecology, 2011.
Brunejský terénní experiment 27(1): 15–24 s přepadovým lovem pod obústím, zvýšeným zadržením konkrétní velké kořisti a jejím rozebíráním. Výsledek nelze zobecnit na všechnu kořist.Použito v profilu:Thornham, Smith, Grafe & Federle. Setting the trap: cleaning behaviour of Camponotus schmitzi ants increases long-term capture efficiency of their pitcher plant host, Nepenthes bicalcarata. Functional Ecology, 2012.
Experiment 26(1): 11–19 dokládající čištění obústí a zachování jeho kluzkosti a lapací funkce. Data pocházejí z láček v Bruneji.Použito v profilu:Bazile, Moran, Le Moguédec, Marshall & Gaume. A Carnivorous Plant Fed by Its Ant Symbiont: A Unique Multi-Faceted Nutritional Mutualism. PLOS ONE, 2012.
Srovnání obsazených a neobsazených rostlin a izotopový model (7(5): e36179). Podporuje výživový přínos mravenců, ale odhad procenta dusíku pozdější práce zpochybnila jako nadhodnocený.Použito v profilu:Bohn, Thornham & Federle. Ants swimming in pitcher plants: kinematics of aquatic and terrestrial locomotion in Camponotus schmitzi. Journal of Comparative Physiology A, 2012.
Vysokorychlostní 2D/3D analýza 198(6): 465–476: střídavý trojnožný pohyb, záběr předních a prostředních nohou a řízení zadními. Nedokládá podvodní dýchání ani neomezený ponor.Použito v profilu:Scharmann, Thornham, Grafe & Federle. A Novel Type of Nutritional Ant–Plant Interaction: Ant Partners of Carnivorous Pitcher Plants Prevent Nutrient Export by Dipteran Pitcher Infauna. PLOS ONE, 2013.
Pokus se značeným dusíkem (8(5): e63556) přímo dokládá tok dusíku z kolonie do rostliny a lov dvoukřídlé infauny. Zpřesňuje starší procentní odhad i hranice tvrzení o přepadovém lovu a ponoru.Použito v profilu:Megaponera analis (Latreille, 1802). AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména, původní kombinace Formica analis a v současnosti uznávaných poddruhů. Katalog sám neurčuje jejich biologické hranice ani totožnost mravence na běžné fotografii.Použito v profilu:Longhurst & Howse. The use of kairomones by Megaponera foetens (Fab.) (Hymenoptera: Formicidae) in the detection of its termite prey. Animal Behaviour, 1978.
Pokusy s nigerijskou populací ukázaly, že zvědky rozpoznávají chemické stopy spojené s čerstvě zakrytými potravními chodbami termitů. Starší jméno M. foetens zde odpovídá dnešní M. analis.Použito v profilu:Longhurst, Johnson & Wood. Predation by Megaponera foetens (Fabr.) (Hymenoptera: Formicidae) on termites in the Nigerian southern Guinea Savanna. Oecologia, 1978.
Místní bilance kořisti v jižní guinejské savaně doložila útoky na více rodů Macrotermitinae a převahu Macrotermes bellicosus. Nejde o univerzální jídelníček všech afrických populací.Použito v profilu:Longhurst & Howse. Foraging, recruitment and emigration in Megaponera foetens (Fab.) (Hymenoptera: Formicidae) from the Nigerian Guinea Savanna. Insectes Sociaux, 1979.
Celoroční sledování popisuje průběh nájezdů, nábor i stěhování podzemních kolonií. Emigrace hnízda není rojení a místní měsíční údaje nelze přenést na celý subsaharský areál.Použito v profilu:Megaponera analis (Latreille, 1802). GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam. Profil jej používá pro taxonomický odkaz, nikoli jako automaticky ověřenou mapu subsaharského areálu.Použito v profilu:Fisher et al. A genus-level classification of the ant subfamily Ponerinae (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2025.
Aktuální rodový klíč vymezuje Megaponera kombinací znaků hlavy, klypeu a zploštělého tykadlového stvolu. Neřeší spolehlivé fotografické rozlišení pojmenovaných poddruhů M. analis.Použito v profilu:Crewe, Peeters & Villet. Frequency distribution of worker sizes in Megaponera foetens. South African Journal of Zoology, 1984.
Měření ukázala plynulou velikostní proměnlivost dělnic a alometrii tělesných znaků; starší práce používá dnes neplatné jméno M. foetens.Použito v profilu:Villet. Division of labour in the Matabele ant Megaponera foetens (Fabr.) (Hymenoptera Formicidae). Ethology Ecology & Evolution, 1990.
Kolonie v jihoafrickém souboru měla jedinou královnu a plynule polymorfní dělnice, jejichž dělba práce souvisela s velikostí i věkem. Starší jméno M. foetens odpovídá dnešní M. analis.Použito v profilu:Frank & Linsenmair. Flexible task allocation and raid organization in the termite-hunting ant Megaponera analis. Insectes Sociaux, 2017.
Terénní rozbor nájezdů v Pobřeží slonoviny popisuje průzkumnice, náborovou kolonu, velikostně podmíněné úlohy a pružné přerozdělení dělnic podle průběhu lovu.Použito v profilu:Frank & Linsenmair. Individual versus collective decision making: optimal foraging in the group-hunting termite specialist Megaponera analis. Animal Behaviour, 2017.
Terénní pokusy v Národním parku Comoé ukázaly, že informace několika samostatných zvědek upravuje velikost nájezdové skupiny podle vzdálenosti a množství dostupné kořisti.Použito v profilu:Frank, Schmitt, Hovestadt, Mitesser, Stiegler & Linsenmair. Saving the injured: Rescue behavior in the termite-hunting ant Megaponera analis. Science Advances, 2017.
Terénní a manipulační pokusy doložily chemicky spuštěné odnášení lehce zraněných dělnic do hnízda, jejich zotavení a výrazně vyšší úmrtnost zraněných jedinců ponechaných bez pomoci.Použito v profilu:Frank, Wehrhahn & Linsenmair. Wound treatment and selective help in a termite-hunting ant. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2018.
Pokusy rozlišily lehce zraněné jedince schopné spolupracovat při záchraně od těžce zraněných; v hnízdě dělnice rány opakovaně čistily a neléčení jedinci měli podstatně vyšší úmrtnost.Použito v profilu:Frank et al. Targeted treatment of injured nestmates with antimicrobial compounds in an ant society. Nature Communications, 2023.
Infekce změnila chemický profil rány a zvýšila ošetřování sekretem metapleurálních žláz s antimikrobiálními látkami. Cílené ošetření v experimentu snížilo úmrtnost infikovaných dělnic přibližně o 90 %.Použito v profilu:Pohl, Frank & Gadau. Socio- and population-genetic analyses of two West-African ponerine species (Megaponera analis and Paltothyreus tarsatus) with winged and wingless queens (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2023.
Genetická analýza západoafrických kolonií podporuje obvyklou monogynii a monandrii M. analis a ukazuje, že bezkřídlé královny nevylučují genový tok zprostředkovaný okřídlenými samci.Použito v profilu:Myrmecia pyriformis Smith, 1858. AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Katalogový záznam platného jména, původního popisu a synonymie. Samotná velikost ani barva nestačí k odlišení od dalších velkých druhů skupiny gulosa.Použito v profilu:Myrmecia pyriformis Smith, 1858. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam mravence je potřeba odlišit od stejnojmenné zelené řasy Myrmecia pyriformis J.B.Petersen, 1928. Profil nepřebírá vzdálené výskytové body bez revize.Použito v profilu:Ogata & Taylor. Ants of the genus Myrmecia Fabricius: a preliminary review and key to the named species (Hymenoptera: Formicidae: Myrmeciinae). Journal of Natural History, 1991.
Revize a klíč řadí M. pyriformis do skupiny gulosa. Spolehlivé určení vyžaduje soubor morfologických znaků a lokalitu, nikoli pouze velké tělo a tmavé zbarvení.Použito v 2 profilech:Gray. Nest structure and populations of Myrmecia (Hymenoptera: Formicidae), with observations on the capture of prey. Insectes Sociaux, 1974.
Výkopy a odhady popisují podzemní stavbu hnízd a početnost kolonií. Vzorky jsou místní a nelze je převést na jeden pevný počet jedinců pro celý druh.Použito v profilu:Reid, Narendra, Taylor & Zeil. Foraging ecology of the night-active bull ant Myrmecia pyriformis. Australian Journal of Zoology, 2013.
Druhově specifická terénní studie popisuje večerní odchody, ranní návraty, jednotlivé výpravy na stromy, potravu, rozsah početnosti kolonií i lokální páření v oblasti Canberry.Použito v profilu:Narendra, Reid & Hemmi. The twilight zone: ambient light levels trigger activity in primitive ants. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2010.
Odchod M. pyriformis spouštěla určitá intenzita okolního světla, nikoli pevný čas nebo teplota; experimentální osvětlení nástup večerní aktivity oddálilo.Použito v profilu:Narendra, Reid, Greiner, Peters, Hemmi, Ribi & Zeil. Caste-specific visual adaptations to distinct daily activity schedules in Australian Myrmecia ants. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2011.
Srovnání kast a sympatrických druhů ukazuje, jak optika očí M. pyriformis zvyšuje citlivost při noční aktivitě. Přibližný násobek citlivosti není univerzálním měřítkem ostrosti obrazu.Použito v profilu:Narendra, Reid & Raderschall. Navigational Efficiency of Nocturnal Myrmecia Ants Suffers at Low Light Levels. PLOS ONE, 2013.
S klesající intenzitou světla dělnice častěji zastavovaly, zpomalily, volily klikatější trasu a méně často dosáhly cíle. Přemísťovací pokusy zdůraznily roli známého panoramatu.Použito v profilu:Narendra & Ramirez-Esquivel. Subtle changes in the landmark panorama disrupt visual navigation in a nocturnal bull ant. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2017.
Odstranění tří známých mrtvých stromů okamžitě narušilo večerní cestu z hnízda k potravnímu stromu; během dalších nocí se výkon postupně obnovoval. Studie nedokládá abstraktní mapu okolí.Použito v profilu:Narendra, Greiner, Ribi & Zeil. Light and dark adaptation mechanisms in the compound eyes of Myrmecia ants that occupy discrete temporal niches. Journal of Experimental Biology, 2016.
U M. pyriformis se otvor pigmentové clony měnil podle světla a jeho otevírání ovlivňoval i endogenní rytmus; pohyb pigmentu dále upravoval tok světla v oku.Použito v profilu:Ogawa, Narendra & Hemmi. Temporal resolution of vision in nocturnal and diurnal bull ants. iScience, 2022.
Elektrofyziologické srovnání ukázalo kompromis mezi rychlostí a citlivostí: noční druhy měly při vyšším světle nižší maximální časové rozlišení, ale při nejslabším testovaném světle reagovaly rychleji než denní.Použito v profilu:Melissotarsus emeryi Forel, 1907. AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Katalog potvrzuje platné jméno a synonymii. Druhové hranice v rodu jsou obtížné a běžná fotografie dělnice bez revizních znaků nemusí k určení stačit.Použito v profilu:Melissotarsus emeryi Forel, 1907. GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam. Profil záměrně nevykresluje automatickou mapu, protože vzácný sběr podkorního druhu a obtížné druhové určení mohou obraz areálu zkreslit.Použito v profilu:Bolton. Afrotropical species of the myrmicine ant genera Cardiocondyla, Leptothorax, Melissotarsus, Messor and Cataulacus (Formicidae). Bulletin of the British Museum (Natural History), Entomology, 1982.
Revize, druhový klíč a měření M. emeryi. Autor upozorňuje na malý materiál, konzervativní morfologii a možnost, že tehdejší druhy skrývají další linie nebo se jejich rozdíly s novými sběry setřou.Použito v profilu:Fisher & Robertson. Silk production by adult workers of the ant Melissotarsus emeryi (Hymenoptera, Formicidae) in South African fynbos. Insectes Sociaux, 1999.
Přímé pozorování dospělých dělnic při vytahování vláken zpod hlavy předními chodidly a při spojování dřevních úlomků v prasklinách a výstupech galerie.Použito v profilu:Schneider, Giliomee, Dooley & Normark. Mutualism between armoured scale insects and ants: new species and observations on a unique trophobiosis. Systematic Entomology, 2013.
Popisuje rozšíření vztahu, hostitelské dřeviny a interakce M. emeryi se štítenkami Morganella conspicua. Potravní odměna zůstala nejasná a pozdější práce zpochybnila převahu přímé predace.Použito v profilu:Hölldobler, Obermayer, Plowes & Fisher. New exocrine glands in ants: the hypostomal gland and basitarsal gland in the genus Melissotarsus (Hymenoptera: Formicidae). Naturwissenschaften, 2014.
Histologie spojila vláknitý sekret s hypostomální žlázou a popsala také žlázy ve zbytnělých článcích chodidel. Funkce bazitarsálního sekretu tehdy nebyla experimentálně prokázaná.Použito v profilu:Peeters, Foldi, Matile-Ferrero & Fisher. A mutualism without honeydew: what benefits for Melissotarsus emeryi ants and armored scale insects (Diaspididae)? PeerJ, 2017.
Tři kolonie z Mosambiku ukázaly husté agregace Morganella conspicua bez obvyklých štítků. Autoři navrhují výživu z voskových a bílkovinných sekretů, svleček a výměšků; přímé krmení nebylo možné pozorovat.Použito v profilu:Khalife, Keller, Billen, Hita Garcia, Economo & Peeters. Skeletomuscular adaptations of head and legs of Melissotarsus ants for tunnelling through living wood. Frontiers in Zoology, 2018.
Mikro-CT, histologie a biomechanika objasňují silné zavírací i otevírací svaly kusadel a přestavěné končetiny, které dělnici vzepřou uvnitř úzké galerie za cenu špatné chůze venku.Použito v profilu:Billen & Peeters. Glandular innovations for a tunnelling life: Silk and associated leg glands in Melissotarsus and Rhopalomastix queen and worker ants. Arthropod Structure & Development, 2020.
Ultrastruktura potvrzuje hedvábnou žlázu u dospělých královen i dělnic a navrhuje, že sekret zvláštní chodidlové žlázy může zpevňovat směs vláken a dřevních částic; tato funkce zůstává hypotézou.Použito v profilu:Cataglyphis bombycina (Roger, 1859). AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména a původní kombinace Formica bombycina. AntCat používá ženskou koncovku bombycina; GBIF Backbone vede variantu Cataglyphis bombycinus.Použito v profilu:Cataglyphis bombycinus (Roger, 1859). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam pod pravopisnou variantou bombycinus. Profil zachovává jméno C. bombycina podle AntCat a automatickou mapu nevydává za taxonomicky revidovanou hranici areálu.Použito v profilu:Agosti. Review and reclassification of Cataglyphis (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Natural History, 1990.
Rodová revize a morfologické zařazení druhu. Stříbřité ochlupení je nápadné, samo však není úplným druhovým klíčem.Použito v profilu:Wehner, Marsh & Wehner. Desert ants on a thermal tightrope. Nature, 1992.
Terénní studie tuniské kolonie ukázala letní sběr potravy v úzkém časovém okně mezi ustupující aktivitou ještěrů a tepelným limitem mravenců. Režim se mění se sezonou a neplatí stejně každý den v celém areálu.Použito v profilu:Gehring & Wehner. Heat shock protein synthesis and thermotolerance in Cataglyphis, an ant from the Sahara desert. Proceedings of the National Academy of Sciences, 1995.
Měření tělesné teploty a kritického maxima u C. bombycina. Hodnota 53,6 ± 0,8 °C označuje krátkodobý tělesný limit ve studii, nikoli teplotu písku ani bezpečnou dlouhodobou chovnou teplotu.Použito v profilu:Shi, Tsai, Camino, Bernard, Yu & Wehner. Keeping cool: Enhanced optical reflection and radiative heat dissipation in Saharan silver ants. Science, 2015.
Trojboké chlupy zvyšovaly odraz viditelného a blízkého infračerveného záření a emisivitu ve středním infračerveném pásmu. Jsou jednou součástí tepelné bilance, nikoli jediným vysvětlením života v horku.Použito v profilu:Willot, Simonis, Vigneron & Aron. Total Internal Reflection Accounts for the Bright Color of the Saharan Silver Ant. PLOS ONE, 2016.
Optická a tepelná měření spojují stříbrný lesk hlavně s úplným vnitřním odrazem uvnitř chlupů. Malý tepelný experiment podporuje mírnější zahřívání ochlupených těl, ne populární tvrzení o mnohastupňovém okamžitém ochlazení.Použito v profilu:Pfeffer, Wahl, Wittlinger & Wolf. High-speed locomotion in the Saharan silver ant, Cataglyphis bombycina. Journal of Experimental Biology, 2019.
V 177 terénních a laboratorních bězích dosáhla nejrychlejší dělnice 0,855 m/s, asi 108 délek těla za sekundu. Studie měří současný rekord ve zkoumaném souboru mravenců, nikoli neměnný absolutní rekord přírody.Použito v profilu:Pfeffer, Wahl & Wolf. Accuracy and spread of nest search behaviour in the Saharan silver ant, Cataglyphis bombycina, and in the salt pan species, Cataglyphis fortis. Animal Cognition, 2020.
Druhově přímé srovnání ukázalo systematické hledání vchodu u C. bombycina i C. fortis. Přesnost hledání byla podobná, zatímco jeho prostorový rozsah se mezi druhy lišil.Použito v profilu:Molet, Maicher & Peeters. Bigger Helpers in the Ant Cataglyphis bombycina: Increased Worker Polymorphism or Novel Soldier Caste? PLOS ONE, 2014.
Morfometrie oddělila plynule polymorfní dělnice od uniformnější kasty velkých vojáků se šavlovitými kusadly. Údaje o hlubokém dunovém hnízdě pocházejí z částečného výkopu jedné marocké kolonie.Použito v profilu:Leniaud, Pearcy & Aron. Sociogenetic organisation of two desert ants. Insectes Sociaux, 2013.
Genotypy deseti marockých kolonií C. bombycina odpovídaly jediné matce a více otcům. Rozmezí tří až osmi partnerů je lokální výsledek, ne pevná vlastnost každé kolonie.Použito v profilu:Maeno, Benahi & Jaavar. High-speed sand-shoveling nesting behavior in the Saharan silver ant. Ecosphere, 2026.
Terénní a laboratorní pozorování popisují čištění vchodu ve čtyřnohé opoře a rychlé střídání předních nohou, průměrně 48 švihů za sekundu. Jde o odhazování písku, ne další údaj o rychlosti běhu.Použito v profilu:Mystrium camillae Emery, 1889. AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména a synonymie. Široké současné taxonomické pojetí může podle revizních autorů skrývat více morfologicky blízkých linií.Použito v profilu:Mystrium camillae Emery, 1889. GBIF Backbone Taxonomy.
Přijatý taxonový záznam. Profil nepovažuje každý databázový bod za revizně potvrzené vymezení jednoho homogenního druhu.Použito v profilu:Bihn & Verhaagh. A review of the genus Mystrium (Hymenoptera: Formicidae) in the Indo-Australian region. Zootaxa, 2007.
Revize indo-australských druhů, morfologická diagnóza a soupis tehdy přiřazovaných lokalit. U M. camillae doložila značnou velikostní proměnlivost dělnic.Použito v profilu:Yoshimura & Fisher. A revision of the ant genus Mystrium in the Malagasy region with description of six new species and remarks on Amblyopone and Stigmatomma. ZooKeys, 2014.
Určení lectotypu M. camillae a srovnání znaků. Autoři upozorňují, že proměnlivý materiál pod tímto jménem může zahrnovat více dosud nerozlišených druhů.Použito v profilu:Larabee, Smith & Suarez. Snap-jaw morphology is specialized for high-speed power amplification in the Dracula ant, Mystrium camillae. Royal Society Open Science, 2018.
Vysokorychlostní záznam pěti dělnic z jedné sabahské kolonie ukázal asymetrické předepnutí téměř zavřených kusadel a úder trvající nejméně 22,9 mikrosekundy; špička úderového kusadla dosahovala přibližně 90 m/s.Použito v profilu:Gronenberg, Hölldobler & Alpert. Jaws that snap: control of mandible movements in the ant Mystrium. Journal of Insect Physiology, 1998.
Anatomická a neurobiologická práce na úrovni rodu popisuje svaly, smyslové chlupy a řízení úderu. Rodové výsledky nelze bez výhrady vydávat za samostatné druhové měření M. camillae.Použito v profilu:Moffett. Mandibles that Snap: Notes on the Ant Mystrium camillae Emery. Biotropica, 1986.
Terénní a laboratorní pozorování skrytého života, kolonie a obranného úderu. Drobní členovci byli odhozeni či krátce omráčeni, ale mravenci je následně nelovili; lovecká funkce proto zůstala hypotézou.Použito v profilu:Molet, Fisher, Ito & Peeters. Shift from independent to dependent colony foundation and evolution of ‘multi-purpose’ ergatoid queens in Mystrium ants (subfamily Amblyoponinae). Biological Journal of the Linnean Society, 2009.
Deset jávských kolonií M. camillae mělo v průměru 58 dělnic a jednu až pět odkřídlených královen. Ergatoidní královny jiných druhů rodu nelze automaticky přenášet na M. camillae.Použito v profilu:Pfeiffer, Mezger & Dyckmans. Trophic ecology of tropical leaf litter ants (Hymenoptera: Formicidae) — a stable isotope study in four types of Bornean rain forest. Myrmecological News, 2014.
Stabilní izotopy v bornejském souboru řadily M. camillae vysoko v potravní síti. Výsledek podporuje dravý způsob života, neurčuje však přesnou kořist ani způsob jejího ulovení.Použito v profilu:Ooceraea biroi (Forel, 1907). AntCat — An Online Catalog of the Ants of the World.
Nomenklatorický záznam platného jména, původní kombinace Cerapachys (Syscia) biroi a synonymie. Starší biologická literatura proto používá jméno Cerapachys biroi.Použito v profilu:Ooceraea biroi (Forel, 1907). GBIF Backbone Taxonomy.
Aktuální přijatý taxonový záznam. Starší GBIF odkazy a publikace mohou používat jiné taxonové ID nebo původní rodové jméno.Použito v profilu:Wetterer, Kronauer & Borowiec. Worldwide spread of Cerapachys biroi (Hymenoptera: Formicidae: Cerapachyinae). Myrmecological News, 2012.
Soupis více než sta lokalit popsal půdní hnízda, malé skryté kolonie a rozšíření lidskou dopravou. Kontinentální záznamy tehdy pocházely z Asie, zatímco mimo ni hlavně z tropických ostrovů.Použito v profilu:Trible, McKenzie & Kronauer. Globally invasive populations of the clonal raider ant are derived from Bangladesh. Biology Letters, 2020.
Čtyři globálně rozšířené klonální linie jsou vnořené do vyšší genetické rozmanitosti bangladéšských populací. Studie podporuje zdroj invazních linií, ale nevymezuje definitivní původní areál celého druhu.Použito v profilu:Tsuji & Yamauchi. Production of females by parthenogenesis in the ant, Cerapachys biroi. Insectes Sociaux, 1995.
Experimentální průkaz, že neoplozené dělnice bez morfologické královny produkují diploidní samičí potomstvo telitokickou partenogenezí.Použito v profilu:Kronauer, Pierce & Keller. Asexual reproduction in introduced and native populations of the ant Cerapachys biroi. Molecular Ecology, 2012.
Genetické srovnání původních a zavlečených linií doložilo téměř klonální rozmnožování, vzácné samce, ztráty heterozygotnosti a nejméně jeden historický případ rekombinace.Použito v profilu:Oxley et al. The Genome of the Clonal Raider Ant Cerapachys biroi. Current Biology, 2014.
Genom a rodokmeny objasnily automixii s centrální fúzí, téměř klonální příbuznost a střídání reprodukční fáze s péčí o larvy.Použito v profilu:Lacy, Hart & Kronauer. Co-inheritance of recombined chromatids maintains heterozygosity in a parthenogenetic ant. Nature Ecology & Evolution, 2024.
Genomická analýza ukázala společné dědění rekombinovaných chromatid, které při automixii většinou zachovává mateřskou heterozygotnost. Potomstvo je velmi podobné, ne prostá mitotická kopie.Použito v profilu:Lacy, Châline & Kronauer. Rare sex punctuates strict asexual reproduction in the clonal raider ant, Ooceraea biroi. bioRxiv (preprint), 2026.
Nerecenzovaný celogenomový preprint z července 2026 přináší robustní důkaz, že linie T4 vznikla pohlavním křížením linií A a B. Zpřesňuje starší mikrosatelitovou indicii vzácného sexu, ale jeho status preprintu je nutné zachovat.Použito v profilu:Trible et al. A caste differentiation mutant elucidates the evolution of socially parasitic ants. Current Biology, 2023.
Laboratorně objevená dědičná mutantní linie nesla při dělnické velikosti nápadné znaky královny. Nejde o doklad, že běžné divoké kolonie O. biroi mají morfologickou královnu.Použito v profilu:Piekarski, Valdés-Rodríguez, Trible & Kronauer. Static allometries of caste-associated traits vary with genotype but not environment in the clonal raider ant. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2025.
Práh velikosti pro vývoj více ovariol a rudimentárních očí se lišil mezi klonálními genotypy. Potrava, teplota a linie pečovatelek měnily velikost i četnost znaků společně, nikoli jejich vazbu na velikost.Použito v profilu:Ravary & Jaisson. The reproductive cycle of thelytokous colonies of Cerapachys biroi Forel (Formicidae, Cerapachyinae). Insectes Sociaux, 2002.
Laboratorní kolonie střídaly synchronizovanou reprodukční fázi s fází péče o larvy a lovu. Přesné trvání není univerzální přírodní kalendář.Použito v profilu:Ravary, Jahyny & Jaisson. Brood stimulation controls the phasic reproductive cycle of the parthenogenetic ant Cerapachys biroi. Insectes Sociaux, 2006.
Manipulace s plodem ukázala, že přítomnost a vývojové stadium potomstva řídí přechody mezi reprodukcí a péčí; nejde pouze o vnitřní hodiny dospělých.Použito v profilu:Ulrich, Burns, Libbrecht & Kronauer. Ant larvae regulate worker foraging behavior and ovarian activity in a dose-dependent manner. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2016.
Počet larev v laboratorní kolonii dávkově zvyšoval lov a tlumil aktivitu vaječníků dělnic. Výsledek odděluje účinek larev od pouhé korelace s fází cyklu.Použito v profilu:Teseo, Kronauer, Jaisson & Châline. Enforcement of Reproductive Synchrony via Policing in a Clonal Ant. Current Biology, 2013.
Dělnice kladoucí mimo společnou reprodukční fázi byly častěji napadány a část z nich usmrcena. Jde o vynucování synchronie v experimentálním systému, ne o trestání každé odchylky.Použito v profilu:Piqueret et al. Offspring chemical control of adult reproductive transitions in a social insect. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2026.
Experimenty určily larvální těkavou látku MEHMP, která sama potlačila kladení vajíček dospělých dělnic. Chemický mechanismus je doložený v laboratorních koloniích, ne nutně ve stejné koncentraci v každé divoké populaci.Použito v profilu:GBIF Secretariat. Nothomyrmecia macrops Clark, 1934. GBIF Backbone Taxonomy, 2026.
Aktuální taxonomický záznam přijímá jméno Nothomyrmecia macrops Clark, 1934. Výskytové body samy neurčují úplnou hranici areálu ani početnost druhu.Použito v profilu:Clark. Notes on Australian ants, with descriptions of new species and a new genus. Memoirs of the National Museum, Melbourne, 1934.
Původní popis rodu a druhu vycházel ze dvou dělnic a uváděl délku 9,7 a 11 mm. Údajná západoaustralská typová lokalita je pozdějšími nálezy a hledáním zpochybněná.Použito v profilu:Hölldobler & Taylor. A behavioral study of the primitive ant Nothomyrmecia macrops Clark. Insectes Sociaux, 1983.
Terénní a laboratorní pozorování popsala malé podzemní kolonie, noční individuální sběr potravy, drobnou členovčí kořist usmrcovanou žihadlem a tekutou potravu dospělců. Dobový výraz „primitive“ není dokladem, že druh je předkem jiných mravenců.Použito v profilu:Taylor. Evidence for the Absence of Worker Behavioral Subcastes in the Sociobiologically Primitive Australian Ant Nothomyrmecia macrops Clark. Psyche: A Journal of Entomology, 2014.
Ve třech koloniích během tří nocí alespoň jednou vyšlo 96–98 % sledovaných starších dělnic. Studie nepodporuje stabilní domácí a sběračskou podkastu v tomto souboru, ale nezahrnula nejmladší dělnice a nevylučuje všechny věkové rozdíly.Použito v profilu:Sanetra & Crozier. Polyandry and colony genetic structure in the primitive ant Nothomyrmecia macrops. Journal of Evolutionary Biology, 2001.
Genetická analýza 32 kolonií odhadla, že královna byla nejčastěji oplodněná jedním samcem, někdy dvěma a vzácně třemi. Výsledky také ukázaly silnější prostorové omezení samičího než samčího genového toku.Použito v profilu:Sanetra & Crozier. Daughters inherit colonies from mothers in the ‘living-fossil’ ant Nothomyrmecia macrops. Naturwissenschaften, 2002.
Příbuznost královen a dělnic podporuje sériovou polygynii: po ztrátě matky může kolonii převzít její dcera. Jde o geneticky podložené střídání královen, ne o důkaz doslovně nesmrtelné kolonie.Použito v profilu:Ward & Brady. Phylogeny and biogeography of the ant subfamily Myrmeciinae. Invertebrate Systematics, 2003.
Molekulární analýza podčeledi Myrmeciinae testovala příbuznost Nothomyrmecia, Myrmecia a fosilních linií. Ukazuje, proč směs ancestrálních a odvozených znaků nelze převést na jednoduchý žebříček „primitivnosti“.Použito v profilu:Mera-Rodríguez et al. Biogeography and evolution of social parasitism in Australian Myrmecia bulldog ants revealed by phylogenomics. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2023.
Fylogenomika podporuje Nothomyrmecia jako sesterskou linii dnešního rodu Myrmecia a odhaduje jejich rozdělení přibližně před 44 miliony let. Nothomyrmecia proto není přímým předkem ostatních žijících mravenců.Použito v profilu:Australian Government, Threatened Species Scientific Committee. Nothomyrmecia macrops — advice regarding eligibility for listing. Department of Climate Change, Energy, the Environment and Water, 2002.
Federální rozhodnutí ze 4. července 2002 neshledalo dost údajů pro zařazení podle EPBC Act. Neznamená to bezpečný stav druhu; odlišuje nedostatek trendových dat od starého hodnocení IUCN a uvádí 18 tehdy známých lokalit podél přibližně 400 km Eyrova poloostrova.Použito v profilu:GBIF Secretariat. Leptanilla japonica Baroni Urbani, 1977. GBIF Backbone Taxonomy, 2026.
Aktuální taxonomický záznam přijímá jméno Leptanilla japonica Baroni Urbani, 1977. Řídké databázové body u podzemního druhu nelze číst jako úplnou mapu skutečného areálu.Použito v profilu:Baroni Urbani. Materiali per una revisione della sottofamiglia Leptanillinae Emery. Entomologica Basiliensia, 1977.
Původní popis Leptanilla japonica z Manazuru na Honšú uvádí žlutavou bezokou dělnici dlouhou 1,2–1,3 mm. Diagnóza vychází z mikroskopických znaků, ne z běžné celkové fotografie.Použito v profilu:Masuko. Larval hemolymph feeding in the ant Leptanilla japonica by use of a specialized duct organ, the ‘larval hemolymph tap’. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1989.
Behaviorální a histologická pozorování doložila párové vývodové orgány na čtvrtém zadečkovém článku larvy. V laboratorních koloniích byla larvální hemolymfa jediným pozorovaným zdrojem živin královny a intenzivní příjem předcházel fyzogastrii a hromadné snůšce.Použito v profilu:Masuko. Behavior and ecology of the enigmatic ant Leptanilla japonica Baroni Urbani. Insectes Sociaux, 1990.
Přímá pozorování popsala plně podzemní monogynní kolonie přibližně se 100–200 dělnicemi, synchronní vývoj plodu, přesuny a lov zemivek, tedy stonožek řádu Geophilomorpha. Jde o studované kolonie, ne automaticky pevné parametry každého hnízda.Použito v profilu:Ogata, Terayama & Masuko. The ant genus Leptanilla: discovery of the worker-associated male of L. japonica, and a description of a new species from Taiwan. Systematic Entomology, 1995.
Práce spojila s dělnicemi samce a popsala královnu Leptanilla japonica. Umožňuje rozlišit doložené kasty tohoto druhu od mnoha leptanillin známých jen z jednoho pohlaví.Použito v profilu:Qian, Xu, Man & Liu. Three new species of the ant genus Leptanilla from China, with a key to the world species. Myrmecological News, 2024.
Otevřená revizní práce porovnává dělnice tehdy známých druhů rodu a na obr. 13 zobrazuje paratyp Leptanilla japonica CASENT0902775. Fotografie Will Ericson / AntWeb je použita v otevřeném článku CC BY 4.0.Použito v profilu:Hamer et al. New insights into the diversity and distribution of Leptanillinae within China. Zootaxa, 2024.
Revize čínského materiálu ponechává hongkongský exemplář pouze jako Leptanilla sp. cf. japonica. Profil jej proto nezapočítává jako potvrzený hongkongský výskyt L. japonica.Použito v profilu:Griebenow. Systematic revision of the ant subfamily Leptanillinae. ZooKeys, 2024.
Moderní systematická revize podčeledi shrnuje morfologii, fylogenezi, biogeografii a rozsáhlé mezery ve spojování samců s dělnicemi. Časné odvětvení neznamená, že žijící druh je nezměněný předek.Použito v profilu:Romiguier et al. Ant phylogenomics reveals a natural selection hotspot preceding the origin of complex eusociality. Current Biology, 2022.
Fylogenomická analýza podpořila společnou větev Martialis a Leptanillinae u báze korunové skupiny. Jde o jednu z testovaných topologií; novější práce nadále nacházejí konflikt mezi alternativními zakořeněními.Použito v 2 profilech:GBIF Secretariat. Martialis heureka Rabeling & Verhaagh, 2008. GBIF Backbone Taxonomy, 2026.
Aktuální taxonomický záznam přijímá monotypický druh Martialis heureka. Profil nepoužívá databázovou mapu, protože malý soubor záznamů obsahuje duplicity a chybně parsované historické údaje.Použito v profilu:Rabeling, Brown & Verhaagh. Newly discovered sister lineage sheds light on early ant evolution. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2008.
Původní popis neporušené dělnice-holotypu z okolí Manausu uvádí přímé rozměry, světlé bezoké tělo a mimořádně dlouhá kusadla. Třígenová fylogeneze tehdy navrhla Martialis jako první větev, ale statisticky nevyloučila všechny alternativy.Použito v profilu:Brandão, Diniz & Feitosa. The venom apparatus and other morphological characters of the ant Martialis heureka. Papéis Avulsos de Zoologia, 2010.
Studie využila dva další dělnické exempláře z půdního vzorku z roku 1998, které se při převozu rozpadly na fragmenty. Popsala jejich kusadla a žihadlový aparát; z morfologie odvozuje podzemní dravý způsob života, přímo jej však nepozorovala.Použito v profilu:Boudinot. Contributions to the knowledge of Formicidae: a new diagnosis of the family, the first global male-based key to subfamilies, and a treatment of early branching lineages. European Journal of Taxonomy, 2015.
Morfologická studie raných linií mravenců. K Martialis přiřazuje 25 samců z jediné oblasti u Manausu bez přímého genetického spojení s dělnicí; u Apomyrma řeší nejisté zařazení, širší africký výskyt rodu a konžského samce, kterého nelze bezpečně přiřadit A. stygia.Použito v 2 profilech:Borowiec et al. Compositional heterogeneity and outgroup choice influence the internal phylogeny of the ants. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2019.
Fylogenomická studie ukázala, že složení sekvencí a volba vnější skupiny ovlivňují hluboké větve mravenčího stromu. Podpořila společnou větev Martialis a Leptanillinae, nikoli jednoduché označení jediného „nejstaršího“ druhu.Použito v 2 profilech:Tao et al. Conflict in ant phylogeny results from complex interaction between multiple evolutionary signals and tree reconstruction artifacts. Molecular Biology and Evolution, 2026.
Nejnovější analýza nachází u tří raných scénářů vztahu Martialis, Leptanillinae a ostatních mravenců nesoulad mezi genovými stromy i mezi jednotlivými pozicemi v sekvencích. Model, který data popsal nejlépe, jednu možnost zvýhodnil; autoři však neprohlašují kořen za definitivně uzavřený.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Solenopsis invicta Buren, 1972. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog. Uvádí platné jméno, původní popis a rozhodnutí, kterým bylo jméno Solenopsis invicta zachováno před starším jménem S. wagneri.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Solenopsis invicta Buren, 1972. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Mapa odráží dostupná publikovaná data, nikoli úplné rozšíření druhu.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Linepithema humile (Mayr, 1868). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, synonym a původního popisu mravence argentinského.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Linepithema humile (Mayr, 1868). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Hustota bodů závisí na intenzitě sběru a zveřejňování dat.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Paraponera clavata (Fabricius, 1775). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, synonym a historie kombinací.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Paraponera clavata (Fabricius, 1775). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro neotropický areál druhu.Použito v profilu:Piek et al. Poneratoxin, a novel peptide neurotoxin from the venom of the ant, Paraponera clavata. Comparative Biochemistry and Physiology Part C, 1991.
Biochemická a neurofyziologická práce, která izolovala a popsala 25aminokyselinový peptid poneratoxin. Neposkytuje sama o sobě klinické hodnocení rizika bodnutí pro člověka.Použito v profilu:Peeters. Independent colony foundation in Paraponera clavata: First workers lay trophic eggs to feed queen’s larvae. Sociobiology, 2017.
Detailní laboratorní pozorování jediné zakládající královny. Dobře dokládá průběh sledovaného založení, nelze z něj však bez dalších dat určit běžnou úspěšnost v přírodě.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Dorylus wilverthi Emery, 1899. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj pro platné jméno a historii jeho kombinací.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Dorylus wilverthi Emery, 1899. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Ve střední Africe jsou veřejná data prostorově neúplná.Použito v profilu:Franks, Sendova-Franks & Anderson. Division of labour within teams of New World and Old World army ants. Animal Behaviour, 2001.
Experimentální srovnání kooperativního transportu kořisti u Dorylus wilverthi a Eciton burchellii. Dokládá rozdělení rolí v transportních týmech, nikoli celý repertoár nájezdů.Použito v profilu:Kronauer et al. Hybridization in East African swarm-raiding army ants. Frontiers in Zoology, 2011.
Populačně-genetická studie doložila tok genů mezi Dorylus wilverthi a D. molestus v kontaktní oblasti ve východní Africe.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Messor barbarus (Linnaeus, 1767). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, synonym a původního popisu.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Messor barbarus (Linnaeus, 1767). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro západní Středomoří a severní Afriku.Použito v profilu:Azcárate et al. Seed and fruit selection by harvester ants, Messor barbarus, in Mediterranean grassland and scrubland. Functional Ecology, 2005.
Terénní studie 34 kolonií v každém ze dvou typů prostředí porovnala dostupnost semen s tím, co dělnice skutečně odnášely.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Carebara diversa (Jerdon, 1851). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zachycuje současnou kombinaci Carebara diversa a starší jméno Pheidologeton diversus.Použito v profilu:Catalogue of Life: Carebara diversa (Jerdon, 1851). Catalogue of Life via GBIF.
Aktuální taxonomický záznam Catalogue of Life zpřístupněný přes GBIF. Starší části GBIF Backbone mohou druh stále vést pod kombinací Pheidologeton diversus.Použito v profilu:Fischer, Azorsa & Fisher. The ant genus Carebara Westwood: synonymisation of Pheidologeton Mayr under Carebara, establishment and revision of the C. polita species group. ZooKeys, 2014.
Taxonomická práce převedla někdejší Pheidologeton diversus do rodu Carebara jako C. diversa. Není revizí biologie samotného druhu.Použito v profilu:Moffett. Foraging dynamics in the group-hunting myrmicine ant, Pheidologeton diversus. Journal of Insect Behavior, 1988.
Terénní studie nájezdů druhu dnes vedeného jako Carebara diversa popisuje proudění dělnic různých velikostí a skupinový lov.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Dinoponera quadriceps Kempf, 1971. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, původního popisu a pozdějších revizí.Použito v profilu:Dias & Lattke. Large ants are not easy – the taxonomy of Dinoponera Roger. European Journal of Taxonomy, 2021.
Moderní revize rodu s novým vymezením a určovacími znaky druhů včetně Dinoponera quadriceps.Použito v profilu:Monnin & Peeters. Monogyny and regulation of worker mating in the queenless ant Dinoponera quadriceps. Animal Behaviour, 1998.
Behaviorální studie popisuje, jak kolonie bez morfologické královny obvykle udržuje jedinou pářící se gamergatu.Použito v profilu:Medeiros et al. Foraging Activity Rhythms of Dinoponera quadriceps in Its Natural Environment. Journal of Insect Science, 2014.
Terénní sledování propojuje denní rytmus výprav s teplotou, vlhkostí a dostupným světlem v konkrétní brazilské lokalitě.Použito v profilu:Medeiros & Araújo. Workers’ Extra-Nest Behavioral Changes During Colony Fission in Dinoponera quadriceps. Neotropical Entomology, 2014.
Pozorování změn pohybu dělnic během dělení kolonie podporuje popis rozmnožování kolonií štěpením.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Acromyrmex octospinosus (Reich, 1793). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam. Zahrnuje změny z revize 2025, která pod A. octospinosus synonymizovala několik dříve oddělovaných forem včetně A. echinatior.Použito v profilu:Mera-Rodríguez, Fernández-Marín & Rabeling. Phylogenomic approach to integrative taxonomy resolves a century-old taxonomic puzzle and the evolutionary history of the Acromyrmex octospinosus species complex. Systematic Entomology, 2025.
Integrativní fylogenomická revize sloučila několik dříve používaných jmen s A. octospinosus. Starší biologické studie pod jménem A. echinatior proto mohou popisovat tentýž dnes šířeji pojatý druh.Použito v profilu:Fernández-Marín, Zimmermann & Wcislo. Nest-founding in Acromyrmex octospinosus: demography and putative prophylactic behaviors. Insectes Sociaux, 2003.
Terénní a laboratorní sledování založení hnízda, rané demografie a péče královny o houbovou zahrádku.Použito v profilu:Hughes et al. Worker caste polymorphism has a genetic basis in Acromyrmex leaf-cutting ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2003.
Experimentální práce byla publikována pod tehdejším jménem A. echinatior, které revize z roku 2025 zahrnula do A. octospinosus. Dokládá genetickou složku rozdílů ve velikosti dělnic.Použito v profilu:Waddington & Hughes. Waste management in the leaf-cutting ant Acromyrmex echinatior: the role of worker size, age and plasticity. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2010.
Studie pod dnes synonymizovaným jménem A. echinatior testovala rozdělení práce při nakládání s odpadem podle velikosti a věku dělnic.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Pheidole megacephala (Fabricius, 1793). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, rozsáhlé synonymie a neotypu.Použito v profilu:Fischer & Fisher. A revision of Pheidole in the islands of the Southwest Indian Ocean and designation of a neotype for the invasive Pheidole megacephala. Zootaxa, 2013.
Taxonomická revize vymezila druh a určila neotyp, což je důležité u jména zatíženého historickými záměnami.Použito v profilu:Salata & Fisher. Taxonomic revision of the Pheidole megacephala species-group from the Malagasy Region. PeerJ, 2022.
Moderní revize příbuzných druhů zpřesňuje znaky P. megacephala a omezuje riziko záměny v původní oblasti.Použito v profilu:Wetterer. Worldwide spread of the African big-headed ant, Pheidole megacephala. Myrmecological News, 2012.
Kompilace více než 1 600 lokalit shrnuje historii zavlékání po světě. Starší záznamy mohou obsahovat chybná určení, na která autor výslovně upozorňuje.Použito v profilu:Hoffmann, Andersen & Hill. Impact of an introduced ant on native rain forest invertebrates: Pheidole megacephala in monsoonal Australia. Oecologia, 1999.
Terénní srovnání napadených a nenapadených ploch dokládá výrazné místní změny společenstev bezobratlých; nejde o univerzální míru dopadu ve všech prostředích.Použito v profilu:Dejean et al. The predatory behavior of Pheidole megacephala. Comptes Rendus Biologies, 2007.
Experimentální rozbor skupinového lovu a rozdílných rolí minorů a majorů při získávání kořisti.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Anoplolepis gracilipes (Smith, 1857). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje invazního druhu. Veřejná data nerozlišují vždy původní a zavlečené populace.Použito v profilu:Lee & Yang. Biology, Ecology, and Management of the Invasive Longlegged Ant, Anoplolepis gracilipes. Annual Review of Entomology, 2022.
Recenzovaný souhrn biologie, rozšíření, dopadů a kontroly druhu. Jasně odděluje dobře doložené poznatky od mezer v údajích.Použito v profilu:O’Dowd, Green & Lake. Invasional ‘meltdown’ on an oceanic island. Ecology Letters, 2003.
Terénní studie na Vánočním ostrově popsala kaskádu změn spojenou s vysokou početností A. gracilipes a mutualismem s medovnicemi.Použito v profilu:Abbott. Spatial dynamics of supercolonies of the invasive yellow crazy ant, Anoplolepis gracilipes, on Christmas Island. Diversity and Distributions, 2006.
Dlouhodobější mapování ukázalo, že hranice a hustota superkolonií se v krajině mění; vysoké stavy nejsou prostorově neměnné.Použito v profilu:Hoffmann. Quantification of supercolonial traits in the yellow crazy ant, Anoplolepis gracilipes. Journal of Insect Science, 2014.
Studie kvantifikuje znaky superkoloniální organizace a varuje před automatickým přenášením výsledků mezi populacemi.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Pogonomyrmex barbatus (Smith, 1858). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro jihozápad Severní Ameriky.Použito v profilu:Gordon. The life history of harvester ant colonies. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2024.
Souhrn desetiletí sledování značených kolonií P. barbatus ukazuje změny chování, reprodukce a přežívání během života kolonie.Použito v profilu:Friedman, Greene & Gordon. The physiology of forager hydration and variation among harvester ant colonies in collective foraging behavior. Scientific Reports, 2019.
Propojuje ztrátu vody jednotlivých dělnic s rozdíly mezi koloniemi v ochotě vysílat sběračky za sucha.Použito v profilu:Pinter-Wollman et al. Harvester ants use interactions to regulate forager activation and availability. Animal Behaviour, 2013.
Experimenty ukázaly, že příchozí sběračky prostřednictvím krátkých kontaktů ovlivňují aktivaci dalších dělnic k výpravě.Použito v profilu:Gordon, Dektar & Pinter-Wollman. Harvester Ant Colony Variation in Foraging Activity and Response to Humidity. PLOS ONE, 2013.
Dlouhodobá terénní data dokládají stabilní rozdíly mezi koloniemi v intenzitě sběru i reakci na vlhkost.Použito v profilu:Texas A&M AgriLife Extension. Red Harvester Ants, Pogonomyrmex barbatus. Texas A&M University.
Institucionální přehled určovacích znaků, přirozeného prostředí, potravy a hnízdění. Údaje o rojení jsou zaměřené hlavně na Texas.Použito v profilu:Ríos-Casanova, Castaño, Farías-González, Dávila & Godínez-Alvarez. Activity Patterns of a Harvester Ant in an Inter-tropical Semiarid Zone in Central Mexico. Sociobiology, 2014.
Terénní studie P. barbatus v Tehuacánském údolí v Pueble dokládá výskyt druhu v centrálním Mexiku a popisuje místní celoroční aktivitu.Použito v profilu:Mott, Gadau & Anderson. Phylogeography of Pogonomyrmex barbatus and P. rugosus harvester ants with genetic and environmental caste determination. Ecology and Evolution, 2015.
Fylogeografická studie nejméně šesti reprodukčně oddělených linií komplexu P. barbatus–P. rugosus v USA a Mexiku. Ukazuje široký mexický areál i složité hranice morfologicky vymezovaných druhů.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Camponotus nicobarensis Mayr, 1865. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, původního popisu a doložených regionálních soupisů.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Camponotus nicobarensis Mayr, 1865. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. U širokého asijského areálu zůstává veřejné pokrytí nerovnoměrné.Použito v profilu:Khachonpisitsak et al. An updated checklist of the ants of Thailand. ZooKeys, 2020.
Regionální taxonomický soupis dokládá výskyt druhu v Thajsku; neposkytuje experimentální údaje o jeho biologii.Použito v 3 profilech:Liu et al. Ants of the Hengduan Mountains: a new altitudinal survey and updated checklist for Yunnan Province. ZooKeys, 2020.
Nový výškový průzkum a aktualizovaný soupis mravenců provincie Jün-nan dokládají regionální výskyt C. nicobarensis.Použito v profilu:Czechowski, Wiśniewski & Trigos-Peral. A colony of Camponotus nicobarensis nesting in teapots: just an anecdotal ‘nature curiosity’ or also a warning against possible ant invasiveness? Annals of the Upper Silesian Museum in Bytom, Entomology, 2025.
Jednotlivý evropský nález kolonie v dovezeném zboží dokládá schopnost přežít přepravu a hnízdit v dutině. Sám o sobě nedokládá usazenou venkovní populaci ani invazní status.Použito mimo druhové profily a naučné kapitoly — například v soupisu, slovníku, vyhledávání nebo jiném přehledu.
Koch et al. Beyond formic acid: Peptides in carpenter ant venoms aid in disease protection. Science Advances, 2026.
Srovnávací studie jedu mravenců rodu Camponotus zahrnula C. nicobarensis a ukázala antimikrobiální účinek peptidů. Neurčuje běžné chovatelské nároky druhu.Použito v profilu:Petralia & Vinson. Feeding in the Larvae of the Imported Fire Ant, Solenopsis invicta: Behavior and Morphological Adaptations. Annals of the Entomological Society of America, 1978.
Pokusy ukázaly, že pevnou bílkovinnou potravu přijímají larvy čtvrtého instaru a dělnice jim ji pokládají na specializovanou spodní část těla. Studie sama nedokládá, že larvy vracejí živiny celé kolonii v tekuté podobě.Použito v profilu:Littledyke & Cherrett. Direct ingestion of plant sap from cut leaves by the leaf-cutting ants Atta cephalotes and Acromyrmex octospinosus. Bulletin of Entomological Research, 1976.
Laboratorní pokusy s radioaktivně značenou rostlinnou šťávou prokázaly, že dělnice A. octospinosus pijí z řezných ploch během sběru i přípravy substrátu. Houba tedy není jedinou cestou, kterou se rostlinné živiny dostávají do kolonie.Použito v profilu:Reyes-López & Fernández-Haeger. Sequential co-operative load transport in the seed-harvesting ant Messor barbarus. Insectes Sociaux, 1999.
Terénní pokusy popsaly postupné předávání těžšího nákladu od menších k větším dělnicím. Nešlo o současné tahání jednoho břemene skupinou.Použito v profilu:Dyer. A quantification of predation rates, indirect positive effects on plants, and foraging variation of the giant tropical ant, Paraponera clavata. Journal of Insect Science, 2002.
Terénní data ze 75 kolonií v Kostarice a Panamě dokládají sběr nektaru i živočišné kořisti, pohyb v podrostu a korunách a výrazné rozdíly mezi lokalitami.Použito v profilu:Elahi. The effect of water on the ground nesting habits of the giant tropical ant, Paraponera clavata. Journal of Insect Science, 2005.
Průzkum čtyř hektarů kostarického lesa našel většinu půdních hnízd u stromů na sušších svažitých místech. Výsledek popisuje jednu oblast, nikoli každý typ hnízda v celém areálu.Použito v profilu:Ectatomma ruidum — taxonový záznam. Global Biodiversity Information Facility.
Přijaté jméno, autorství a agregované výskytové záznamy; body v databázi nejsou úplnou mapou areálu a nerozlišují všechny linie komplexu.Použito v profilu:Nettel-Hernanz, Lachaud, Fresneau, López-Muñoz & Poteaux. Biogeography, cryptic diversity, and queen dimorphism evolution of the Neotropical ant genus Ectatomma Smith, 1958 (Formicidae, Ectatomminae). Organisms Diversity & Evolution, 2015.
Dokládá hlubokou skrytou diverzitu uvnitř tradičně pojatého Ectatomma ruidum a rozdílné rozšíření genetických linií.Použito v profilu:Santamaría, Armbrecht & Lachaud. Nest architecture and colony composition in two populations of Ectatomma ruidum sp. 2 (E. ruidum species complex) in southwestern Colombia. PLOS ONE, 2022.
Podrobná studie půdních hnízd a sociálního uspořádání dvou kolumbijských populací linie sp. 2; výsledky nelze automaticky vztáhnout na celý komplex.Použito v profilu:Breed, Abel, Bleuze & Denton. Thievery, home ranges, and nestmate recognition in Ectatomma ruidum. Oecologia, 1990.
Terénní doklad krádeží potravy mezi sousedními koloniemi; práce vznikla před rozpoznáním dnešního druhového komplexu.Použito v profilu:Rhytidoponera metallica — taxonový záznam. Global Biodiversity Information Facility.
Přijaté jméno a agregované výskyty; souhrnný záznam neřeší hranice forem zahrnovaných do komplexu R. metallica.Použito v profilu:Chapuisat & Crozier. Low relatedness among cooperatively breeding workers of the greenhead ant Rhytidoponera metallica. Journal of Evolutionary Biology, 2001.
Genetická studie více gamergat, nízké příbuznosti dělnic a rozdílných populačních typů; zároveň upozorňuje na nevyřešený komplex příbuzných forem.Použito v profilu:Ward. Functional Queens in the Australian Greenhead Ant, Rhytidoponera metallica (Hymenoptera: Formicidae). Psyche, 1986.
Dokládá existenci funkčních okřídlených královen a populační proměnlivost reprodukčního uspořádání.Použito v profilu:Palfi, Spooner & Robinson. Seed Dispersal Distances by Ants Increase in Response to Anthropogenic Disturbances in Australian Roadside Environments. Frontiers in Ecology and Evolution, 2017.
Terénní měření z jižního Nového Jižního Walesu, kde R. metallica patřila k nejčastějším přenašečům nabízených semen.Použito v profilu:Gigantiops destructor — taxonový záznam. Global Biodiversity Information Facility.
Přijaté jméno, autorství a agregované výskyty druhu.Použito v profilu:Beugnon, Chagné & Dejean. Colony structure and foraging behavior in the tropical formicine ant, Gigantiops destructor. Insectes Sociaux, 2001.
Terénní a laboratorní studie hnízd, vícehnízdných kolonií, denní aktivity, samostatného lovu, zrakové orientace a absence náboru k potravě ve Francouzské Guyaně.Použito v profilu:Gronenberg & Hölldobler. Morphologic representation of visual and antennal information in the ant brain. Journal of Comparative Neurology, 1999.
Srovnávací morfometrie čtrnácti druhů mravenců propojuje velikost očí a zrakových center v mozku. U G. destructor dokládá mimořádně silnou investici do zrakového zpracování; sama neměří schopnosti jednotlivých dělnic v terénu.Použito v profilu:Beugnon, Lachaud & Chagné. Use of Long-Term Stored Vector Information in the Neotropical Ant Gigantiops destructor. Journal of Insect Behavior, 2005.
Pokusy s přemístěnými dělnicemi rozlišují vliv zrakových orientačních bodů a dlouhodobě zapamatovaného směru k hnízdu. Výsledky nejsou důkazem úplné vnitřní mapy okolí.Použito v profilu:Ye, Gibson & Suarez. Effects of Abdominal Rotation on Jump Performance in the Ant Gigantiops destructor (Hymenoptera, Formicidae). Integrative Organismal Biology, 2020.
Vysokorychlostní záznam a pokusné omezení pohybu zadečku ukázaly pokles výšky, vzdálenosti a rychlosti odrazu. Kompenzace nohama zůstává hypotézou autorů.Použito v profilu:Daceton armigerum — taxonový záznam. Global Biodiversity Information Facility.
Přijaté jméno, autorství a agregované výskytové záznamy.Použito v profilu:Dejean, Delabie, Corbara, Azémar, Groc, Orivel & Leponce. The Ecology and Feeding Habits of the Arboreal Trap-Jawed Ant Daceton armigerum. PLOS ONE, 2012.
Primární studie stromových hnízd, rozsahu kolonií, velikostních rozdílů dělnic, péče o savý hmyz a skupinového zadržení kořisti.Použito v profilu:Gronenberg. The Trap-Jaw Mechanism in the Dacetine Ants Daceton armigerum and Strumigenys sp. Journal of Experimental Biology, 1996.
Anatomický a mechanický rozbor pružinového zavírání kusadel a spouštěcích chloupků.Použito v profilu:Hölldobler, Palmer & Moffett. Chemical communication in the dacetine ant Daceton armigerum (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Chemical Ecology, 1990.
Pokusy rozlišily dlouhodobé pachové cesty mezi částmi kolonie, kratší cesty k potravě a přivolání dělnic na malou vzdálenost.Použito v profilu:Yanoviak, Dudley & Kaspari. Directed aerial descent in canopy ants. Nature, 2005.
Terénní shazovací pokusy doložily, že D. armigerum dokáže při pádu aktivně změnit směr a vrátit se ke kmeni; podrobná měření výkonu se týkala hlavně rodu Cephalotes.Použito v profilu:Azorsa & Sosa-Calvo. Description of a remarkable new species of ant in the genus Daceton Perty (Formicidae: Dacetini) from South America. Zootaxa, 2008.
Původní popis D. boltoni a porovnání znaků, podle nichž jej lze odlišit od D. armigerum.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Tetraponera rufonigra (Jerdon, 1851). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství a historie kombinací.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Tetraponera rufonigra (Jerdon, 1851). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Mapa závisí na zveřejněných záznamech a není úplnou hranicí areálu.Použito v profilu:Ward. Taxonomy, phylogeny and biogeography of the ant genus Tetraponera (Hymenoptera: Formicidae) in the Oriental and Australian regions. Invertebrate Taxonomy, 2001.
Taxonomická revize vymezuje druh, jeho proměnlivost, rozšíření a doložená prostředí; uvádí také hnízdění v dutých větvích a stoncích.Použito v profilu:Dias & Fernando. Host tree species, nest information and the management of an outbreak of medically important Tetraponera rufonigra (Jerdon, 1851) (Hymenoptera: Formicidae: Pseudomyrmecinae) using citronella oil or kerosene. Caucasian Entomological Bulletin, 2017.
Průzkum tří městských lokalit na Srí Lance popsal jedenáct hnízd ve větvích devíti druhů stromů a tři podoby vnitřních chodeb. Výsledky doplňují dřívější nálezy v živém dřevě, ale samy pocházejí z odumřelých větví.Použito v profilu:Sabtu & Ab Majid. Ecological factors affecting host plant and shelter preferences of Tetraponera rufonigra (Hymenoptera: Formicidae) in urban ecosystem. Journal of Asia-Pacific Entomology, 2018.
Terénní studie 34 míst na ostrově Penang porovnala obsazené stromy a místní mikroklima. Výsledky nelze vydávat za výběr hostitelů v celém areálu.Použito v profilu:Basari, Chin & Abu Hassan. A preliminary study on the diurnal foraging activity and nutrient preferences of Tetraponera rufonigra (Hymenoptera: Formicidae) in Pulau Pinang, Malaysia. Malaysian Applied Biology, 2012.
Krátká 72hodinová studie na Penangu zaznamenala denní aktivitu a nejvíce návštěv u tuňákové návnady ve srovnání s testovanými sladkými a tukovými návnadami. Pokus nepopisuje úplný jídelníček v celém areálu.Použito v profilu:Naephrai et al. Venom composition of the ant Tetraponera rufonigra reveals insights into the evolution of dimeric ant venom peptides. Cellular and Molecular Life Sciences, 2026.
Biochemická studie popsala hlavní peptid Tr1a jako cytolytický, aktivující savčí senzorické neurony a účinný proti hmyzu. Klinický průběh bodnutí u člověka nezkoumala.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Crematogaster scutellaris (Olivier, 1792). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, synonym a původního popisu.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Crematogaster scutellaris (Olivier, 1792). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje; starší záznamy z východního Středomoří mohou patřit jiným druhům komplexu.Použito v profilu:Csősz, El-Ghor & Wagner. A Taxonomic Revision of the East Mediterranean Species of the Crematogaster scutellaris Complex (Hymenoptera: Formicidae). Insects, 2026.
Morfometrická revize 201 dělnic z 68 hnízd rozlišila ve východním Středomoří C. schmidti, C. ionia, C. graeca a C. ariadnae a zpřesnila západostředomořský areál C. scutellaris.Použito v profilu:Frizzi et al. The Rules of Aggression: How Genetic, Chemical and Spatial Factors Affect Intercolony Fights in a Dominant Species, the Mediterranean Acrobat Ant Crematogaster scutellaris. PLOS ONE, 2015.
Terénní a experimentální studie v Toskánsku dokládá vícehnízdné uspořádání sledovaných kolonií, teritorialitu a rozdíly v agresi mezi hnízdy.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Azteca alfari Emery, 1893. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména a synonymie druhu.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Azteca alfari Emery, 1893. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované neotropické výskytové údaje; hustota bodů nevyjadřuje početnost ani úplnost areálu.Použito v profilu:Longino. Taxonomy of the Cecropia-inhabiting ants in the Azteca alfari species group: evidence for two broadly sympatric species. Contributions in Science, 1989.
Revize oddělila A. alfari od podobné A. ovaticeps a popsala rozdíly v ochlupení, proměnlivost i širokou sympatrii obou druhů.Použito v profilu:Longino. Taxonomy of the Cecropia-inhabiting Azteca ants. Journal of Natural History, 1991.
Taxonomický a biologický přehled obyvatel stromů Cecropia; u A. alfari popisuje rozptýlenou kolonii bez centrálního kartonového hnízda, slabší obranu dospělých stromů a vazbu na narušená stanoviště.Použito v profilu:Vasconcelos & Casimiro. Influence of Azteca alfari Ants on the Exploitation of Cecropia Trees by a Leaf-Cutting Ant. Biotropica, 1997.
Osmnáctiměsíční studie u Manausu zjistila častější napadení neobsazených stromů Cecropia listořezy Atta laevigata než stromů obývaných A. alfari.Použito v profilu:McClure, Chouteau & Dejean. Territorial aggressiveness on the arboreal ant Azteca alfari by Camponotus blandus in French Guiana due to behavioural constraints. Comptes Rendus Biologies, 2008.
Terénní pozorování omezuje hledání potravy A. alfari na listy a horní část kmene hostitelské Cecropia; nedokládá běžné výpravy na zem ani mimo hostitelský strom.Použito v profilu:Mayer et al. Transmission of fungal partners to incipient Cecropia-tree ant colonies. PLOS ONE, 2018.
Srovnání 52 houbových hromádek zakládajících královen se 54 založenými koloniemi, nálezy hub v ústní dutině královen a pokus se značeným dusíkem podporují přenos hub z mateřského hnízda a jejich využití larvami. Přenos konkrétních linií nebyl přímo sledován.Použito v profilu:Lucas et al. Azteca ants maintain unique microbiomes across functionally distinct nest chambers. Proceedings of the Royal Society B, 2019.
Vzorky z dutin sedmi mladých Cecropia peltata ukázaly rozdíly mikrobiálních společenstev podle využití prostoru, nižší bakteriální pestrost u plodu a méně skupin možných živočišných patogenů v obývaných dutinách. Pokles možných rostlinných patogenů se nepotvrdil.Použito v profilu:Wcislo et al. Azteca ants repair damage to their Cecropia host plants. Journal of Hymenoptera Research, 2021.
Pokus s jedním vyvrtaným otvorem na 22 mladých stromech měřil rychlost částečného uzavření po 2,5 a 24 hodinách. Úplně uzavřeny byly po dni čtyři otvory; vazba reakce na blízkost plodu je hypotéza.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Polyrhachis dives Smith, 1857. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství a synonymie.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Polyrhachis dives Smith, 1857. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro rozsáhlý asijsko-australasijský areál.Použito v profilu:Wong & Guénard. Review of ants from the genus Polyrhachis Smith in Hong Kong and Macau, with notes on their natural history. Asian Myrmecology, 2020.
Regionální revize s popisem dělnic, přímými rozměry 21 jedinců P. dives, rozšířením a rozborem šesti sebraných hnízd; část z nich patřila větším vícehnízdným koloniím.Použito v profilu:Yamauchi, Ito, Kinomura & Takamine. Polycalic Colonies of the Weaver Ant Polyrhachis dives. Kontyû, 1987.
Studie 36 hnízd na Okinawě popsala časté soužití více královen, výměnu dělnic mezi sousedními hnízdy a v krajním případě propojenou kolonii s odhadem asi jednoho milionu dělnic. Výsledky nejsou univerzálním údajem pro celý areál.Použito v profilu:Fountain & Hughes. Weaving resistance: silk and disease resistance in the weaver ant Polyrhachis dives. Insectes Sociaux, 2011.
Experimentální práce nepotvrdila antimikrobiální ani hygienický účinek hnízdního hedvábí proti testovaným houbám; podporuje oddělení stavební funkce od domnělé dezinfekce.Použito v profilu:Monomorium floricola (Jerdon, 1851). AntCat.
Platné jméno, původní kombinace Atta floricola, typová lokalita v dnešní Kerale a taxonomická synonyma; katalog není zdrojem biologie ani úplné mapy rozšíření.Použito v profilu:Monomorium floricola (Jerdon, 1851). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam a agregované výskyty. Databázový bod sám nepotvrzuje původnost ani trvalou venkovní populaci.Použito v profilu:James K. Wetterer. Worldwide spread of the flower ant, Monomorium floricola (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2010.
Celosvětový přehled více než 1 100 lokalit; zdroj morfologie dělnic, stromových hnízd, soužití více královen, více hnízd jedné kolonie a šíření pučením. Původ v Asii označuje za pravděpodobný, nikoli jistý.Použito v profilu:Anochetus risii Forel, 1900. GBIF / Catalogue of Life.
Platné jméno a synonymie A. taiwaniensis. Starší agregované výskyty je nutné posuzovat podle moderního vymezení druhu.Použito v profilu:Chen, Yang & Zhou. Review of the ant genus Anochetus Mayr, 1861 (Hymenoptera, Formicidae) from China, with revival of the valid status of Anochetus gracilis. Journal of Hymenoptera Research, 2019.
Moderní revize, popis určovacích znaků a měření pěti dělnic. A. taiwaniensis slučuje s A. risii a obnovuje samostatnost A. gracilis; starší široké údaje proto vyžadují kontrolu.Použito v profilu:Gronenberg & Ehmer. The mandible mechanism of the ant genus Anochetus (Hymenoptera, Formicidae) and the possible evolution of trap-jaws. Zoology, 1996.
Funkční studie vysvětluje rychlé sklapnutí kusadel a spouštěcí chloupky u rodu Anochetus. Neměří přímo A. risii, proto z ní nelze tomuto druhu připsat konkrétní rychlost.Použito v profilu:Kuan et al. Termite’s Twisted Mandible Presents Fast, Powerful, and Precise Strikes. Scientific Reports, 2020.
Pokusy s tchajwanskými dělnicemi vedenými jako A. taiwaniensis, dnes synonymem A. risii. Dokládají útoky na termity, nikoli výhradní termití jídelníček všech populací.Použito v profilu:Odontomachus haematodus (Linnaeus, 1758). AntCat.
Platné jméno a synonymie. Katalog upozorňuje, že historické africké údaje většinou patří O. troglodytes a orientální či indo-australské údaje O. simillimus.Použito v profilu:Odontomachus haematodus (Linnaeus, 1758). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam a agregované výskyty; starší určení mimo neotropickou oblast mohou odpovídat jiným druhům skupiny haematodus.Použito v profilu:Marley, Halsey, Blackburn & Baudier. Data from: Exotic two-spined trap-jaw ants (Odontomachus haematodus) in urban parks of Hattiesburg, Mississippi: Recommended sampling methods and notes on nesting biology. Dryad, 2026.
Primární data ze zavlečené populace v Mississippi: výskyt v šesti z deseti parků a hnízda převážně u pat stromů bez zjevné vazby na druh či velikost stromu. Výsledky nelze automaticky vztáhnout na celý původní areál.Použito v profilu:Diacamma rugosum (Le Guillou, 1842). AntCat.
Platné jméno, typová lokalita na Borneu a současná poddruhová a synonymická skladba. Katalog sám neřeší biologickou jednotnost tradičně široce pojímaného druhu.Použito v profilu:Diacamma rugosum (Le Guillou, 1842). GBIF Backbone Taxonomy.
Agregované výskyty široce pojatého taxonu; část bodů může vycházet ze starých určení, poddruhů nebo dosud nerevidovaných populací.Použito v profilu:Fukumoto & Abe. Social organization of colony movement in the tropical ponerine ant, Diacamma rugosum (Le Guillou). Journal of Ethology, 1983.
Klasická studie stěhování malé kolonie. Zkoumala japonskou populaci tehdy vedenou jako D. rugosum, která je v novější literatuře uváděna jen jako Diacamma sp.; závěry proto nelze bez výhrady připsat bornejskému druhu.Použito v profilu:Tsuji, Peeters & Hölldobler. Experimental investigation of the mechanism of reproductive differentiation in the queenless ant, Diacamma sp., from Japan. Ethology, 1998.
Studie gemm a vzniku plodné dělnice u japonského Diacamma sp. Vysvětluje biologii rodu i důvod, proč starší japonské práce nelze automaticky přiřadit D. rugosum v užším smyslu.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Iridomyrmex purpureus (Smith, 1858). AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství, synonymie a odkazů na revizní literaturu.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Iridomyrmex purpureus (Smith, 1858). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Mapa závisí na zveřejněných záznamech a není úplnou hranicí areálu.Použito v profilu:Heterick & Shattuck. Revision of the ant genus Iridomyrmex (Hymenoptera: Formicidae). Zootaxa, 2011.
Taxonomická revize vymezuje druh, jeho proměnlivost, určovací znaky, synonymii, rozšíření a pozorované hnízdní i potravní chování.Použito v profilu:van Wilgenburg, Mulder & Elgar. Intracolony relatedness and polydomy in the Australian meat ant, Iridomyrmex purpureus. Australian Journal of Zoology, 2006.
Genetická a terénní studie jedné populace v Novém Jižním Walesu zkoumá vícehnízdné kolonie, jejich propojení a příbuznost dělnic. Výsledky nelze automaticky vztáhnout na celý areál.Použito v profilu:van Wilgenburg & Elgar. Colony structure and spatial distribution of food resources in the polydomous meat ant Iridomyrmex purpureus. Insectes Sociaux, 2007.
Terénní studie rozmístění hnízd vůči stromům s medovicí a následného přesunu potravy mezi hnízdy jedné kolonie.Použito v profilu:Ettershank & Ettershank. Ritualised fighting in the meat ant Iridomyrmex purpureus (Smith) (Hymenoptera: Formicidae). Australian Journal of Entomology, 1982.
Popis dlouhých, převážně ritualizovaných střetů, jimiž dělnice sousedních kolonií vymezují společné hranice.Použito v profilu:Hölldobler & Carlin. Colony founding, queen dominance and oligogyny in the Australian meat ant Iridomyrmex purpureus. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1985.
Terénní a laboratorní studie několika způsobů zakládání kolonie, vztahů mezi spoluzakládajícími královnami a jejich pozdějšího prostorového oddělení.Použito v profilu:Orbell, Potter & Elgar. Collective displays as signals of relative colony size: meat ants, Iridomyrmex purpureus, are economical with the truth. Animal Behaviour, 2020.
Terénní pokusy s hromadnými výhrůžnými postoji sousedních kolonií; velikost shromáždění může krátkodobě nadsazovat jejich relativní sílu.Použito v profilu:Ord & Blazek. Central place foraging in an ectotherm and the long-term liability of selecting the wrong central place. Behavioral Ecology, 2025.
Více než desetileté sledování spojuje polohu a teplotní podmínky hnízd s dobou aktivity, obranou a dlouhodobým růstem sledovaných hnízd.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Aneuretus simoni Emery, 1893. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství a historie zařazení druhu.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Aneuretus simoni Emery, 1893. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Malý počet zveřejněných záznamů není úplným obrazem současného rozšíření.Použito v profilu:Wilson, Eisner, Wheeler & Wheeler. Aneuretus simoni Emery, a major link in ant evolution. Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 1956.
Podrobná studie morfologie, kast a tehdy známých lokalit jediného žijícího zástupce podčeledi Aneuretinae.Použito v profilu:Jayasuriya & Traniello. The biology of the primitive ant Aneuretus simoni (Emery) (Formicidae: Aneuretinae). I. Distribution, abundance, colony structure, and foraging ecology. Insectes Sociaux, 1985.
Primární studie 33 hnízd v oblasti Gilimale popisuje velikost kolonií, vícehnízdné uspořádání, místa hnízdění, potravu, lov a nábor dělnic.Použito v profilu:Traniello & Jayasuriya. The biology of the primitive ant Aneuretus simoni (Emery) (Formicidae: Aneuretinae). II. The social ethogram and division of labor. Insectes Sociaux, 1985.
Kvantitativní laboratorní popis dělby práce; velké dělnice tvořily malou část kolonie a při pozorování nepečovaly o plod ani se neúčastnily obrany.Použito v profilu:Dias. Aneuretus simoni. Encyclopedia of Social Insects, 2020.
Souhrn nálezů do roku 2020 rozšiřuje známé prostředí a areál, popisuje přesuny mezi částmi kolonie a upozorňuje, že staré hodnocení ohrožení potřebuje revizi.Použito v profilu:Karunarathna & Karunaratne. Two new localities of Sri Lankan Relict Ant Aneuretus simoni Emery, 1893 (Formicidae: Aneuretinae) with the very first record in the intermediate zone. Journal of Threatened Taxa, 2013.
Terénní práce dokládá další lokality ve vlhké i přechodné klimatické oblasti a opravuje starší představu o příliš úzkém rozšíření druhu.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Tatuidris tatusia Brown & Kempf, 1968. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství, synonymie a historie klasifikace.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Tatuidris tatusia Brown & Kempf, 1968. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskyty skrytě žijícího druhu. Mezery mezi záznamy mohou odrážet malou intenzitu sběru.Použito v profilu:Brown & Kempf. Tatuidris, a remarkable new genus of Formicidae (Hymenoptera). Psyche, 1968.
Původní popis rodu a druhu podle dvou dělnic ze Salvadoru včetně podrobných znaků hlavy, kusadel a těla. Svazek je označen rokem 1967, nomenklatorické datum vydání je 1968.Použito v profilu:Donoso. Additions to the taxonomy of the armadillo ants (Hymenoptera, Formicidae, Tatuidris). Zootaxa, 2012.
Revize 118 exemplářů zpřesňuje morfologii a neotropické rozšíření druhu a převádí Tatuidris kapasi do synonymie T. tatusia.Použito v profilu:Jacquemin, Delsinne, Maraun & Leponce. Trophic ecology of the armadillo ant, Tatuidris tatusia, assessed by stable isotopes and behavioral observations. Journal of Insect Science, 2014.
Studie ekvádorské populace pomocí stabilních izotopů a krátkého sledování živých jedinců dokládá vysokou trofickou úroveň; konkrétní kořist ani běžné uspořádání kolonie neurčila.Použito v profilu:Bolton et al. AntCat: Adetomyrma venatrix Ward, 1994. AntCat.
Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství, původního popisu a revizní literatury.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Adetomyrma venatrix Ward, 1994. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje madagaskarského endemita; zveřejněné body nepředstavují úplnou hranici areálu.Použito v profilu:Ward. Adetomyrma, an enigmatic new ant genus from Madagascar (Hymenoptera: Formicidae), and its implications for ant phylogeny. Systematic Entomology, 1994.
Původní popis rodu a druhu podle 21 dělnic ze Zombitse, včetně diagnostických znaků a přesného nálezu na spodní straně tlejícího kmene v místě styku dřeva s půdou.Použito v profilu:Yoshimura & Fisher. A revision of the Malagasy endemic genus Adetomyrma (Hymenoptera: Formicidae: Amblyoponinae). Zootaxa, 2012.
Revize všech tehdy známých druhů poskytuje současnou diagnózu A. venatrix, rozšiřuje soubor lokalit a shrnuje známé kasty i nejistoty při spojování samců a dělnic.Použito v profilu:Brachyponera chinensis (Emery, 1895). AntCat.
Aktuální katalogový záznam přijatého jména, autorství, typového materiálu a nomenklatorické historie druhu.Použito v profilu:Chen, Yu & Yi. Revision of the Chinese species of the genus Brachyponera Emery, 1900 (Hymenoptera, Formicidae), with a key to the world species of the genus. ZooKeys, 2025.
Současná morfologická revize rodu s diagnózou B. chinensis, určovacími znaky, rozšířením a odlišením od podobné B. nakasujii.Použito v profilu:Eyer et al. Inbreeding tolerance as a pre-adapted trait for invasion success in the invasive ant Brachyponera chinensis. Molecular Ecology, 2018.
Genetické srovnání japonských a zavlečených amerických populací; dokládá mnohohnízdné polygynní kolonie, návrat mladých královen, příbuzenské páření a snížení genetické rozmanitosti po zavlečení.Použito v profilu:Guénard, Wetterer & MacGown. Global and Temporal Spread of a Taxonomically Challenging Invasive Ant, Brachyponera chinensis (Hymenoptera: Formicidae). Florida Entomologist, 2018.
Souhrn více než 780 lokalit v původním a zavlečeném areálu; výslovně odděluje spolehlivá určení od starších záznamů zaměnitelných s příbuznými druhy.Použito v profilu:Suehiro et al. Radiocarbon analysis reveals expanded diet breadth associates with the invasion of a predatory ant. Scientific Reports, 2017.
Izotopové, radiouhlíkové a terénní srovnání potravy v Japonsku a USA; termiti zůstávají důležitou kořistí, ale zavlečená populace využívá širší okruh bezobratlých.Použito v profilu:Plectroctena mandibularis Smith, 1858. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje; jednotlivé body nejsou úplnou mapou areálu ani početnosti.Použito v profilu:Bolton. A revision of the ponerine ant genus Plectroctena F. Smith (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin of the British Museum (Natural History), Entomology, 1974.
Taxonomická revize rodu Plectroctena, typového materiálu, diagnostických znaků a afrického rozšíření jednotlivých druhů.Použito v profilu:Villet, McKitterick & Robertson. Systematic status of Plectroctena mandibularis Smith and P. conjugata Santschi (Hymenoptera: Formicidae: Ponerini). African Entomology, 1999.
Studie typového a dalšího materiálu, která převedla Plectroctena conjugata do synonymie P. mandibularis.Použito v profilu:Villet. Colony foundation in Plectroctena mandibularis F. Smith, and the evolution of ergatoid queens in Plectroctena (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Natural History, 1991.
Laboratorní pozorování dvou osamocených ergatoidních královen, které bez dělnic vychovaly plod nejméně do stadia kukly.Použito v profilu:Villet. Reproductive behaviour of Plectroctena mandibularis F. Smith (Hymenoptera: Formicidae), a ponerine ant with ergatoid queens. African Entomology, 1999.
Jihoafrická terénní data o bezkřídlých královnách, páření, samostatném zakládání a místní fenologii samců od ledna do května.Použito v profilu:Wilkins, Harman & Villet. Recruitment behaviour in the ponerine ant, Plectroctena mandibularis F. Smith (Hymenoptera: Formicidae). African Entomology, 2006.
Studie dvou úplně vykopaných kolonií u Grahamstownu. Jedna měla 47 dospělců včetně 18 morfologicky rozpoznaných královen, druhá 23 dospělců včetně jediné královny; neprokazuje však, že všech 18 královen bylo oplozených a plodných.Použito v profilu:Pristomyrmex punctatus (Smith, 1860). AntCat.
Aktuální katalogový záznam přijatého jména, typového materiálu a synonym včetně P. pungens a P. japonicus.Použito v profilu:Wang. A monographic revision of the ant genus Pristomyrmex (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 2003.
Monografická revize s měřením 70 dělnic P. punctatus, diagnózou, synonymií, rozsáhlým materiálem z Asie a souhrnem známé biologie.Použito v profilu:Tsuji & Dobata. Social cancer and the biology of the clonal ant Pristomyrmex punctatus (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2011.
Přehled reprodukce a sociální organizace japonských populací. Uvádí kolonie s přibližně 4 000 až 320 000 dospělci, partenogenezi dělnic a místně přítomné reprodukční linie.Použito v profilu:Dobata, Sasaki, Mori, Hasegawa, Shimada & Tsuji. Cheater genotypes in the parthenogenetic ant Pristomyrmex punctatus. Proceedings of the Royal Society B, 2009.
Terénní a genetická studie japonských populací, která popisuje partenogenetické dělnice a místně přítomné větší reprodukční linie s omezeným podílem na práci.Použito v profilu:Satow, Satoh & Hirota. Colony Fusion in a Parthenogenetic Ant, Pristomyrmex punctatus. Journal of Insect Science, 2013.
Laboratorní pokusy ukazující, že při nedostatku vhodných úkrytů může agresivita mezi koloniemi postupně ustoupit a jejich dělnice mohou vytvořit společnou kolonii.Použito v profilu:Apomyrminae Dlussky & Fedoseeva, 1988. AntCat.
Současné katalogové pojetí Apomyrminae jako platné podčeledi; odlišné fylogenetické práce řadí Apomyrma také do Amblyoponinae.Použito v profilu:Apomyrma stygia Brown, Gotwald & Levieux, 1971. GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam druhu a agregované výskyty; vzdálené africké záznamy mohou zahrnovat další dosud nepopsané druhy rodu.Použito v profilu:Brown, Gotwald & Lévieux. A New Genus of Ponerine Ants from West Africa (Hymenoptera: Formicidae) with Ecological Notes. Psyche, 1971.
Původní popis rodu a druhu založený na čtyřech hnízdech z Lamto; obsahuje měření, skladbu kolonií, prostředí, hloubku hnízd a opatrnou hypotézu o lovu stonožek.Použito v profilu:Camponotus floridanus (Buckley, 1866). GBIF Backbone Taxonomy.
Platné jméno a taxonomický záznam druhu. Výskytové body nejsou úplnou mapou areálu.Použito v profilu:Gadau, Heinze, Hölldobler & Schmid. Population and colony structure of the carpenter ant Camponotus floridanus. Molecular Ecology, 1996.
Genetická analýza potomstva patnácti královen. Podporuje kolonie s jedinou královnou a pravděpodobné páření královny s jediným samcem.Použito v profilu:John Warner & Rudolf H. Scheffrahn. Florida Carpenter Ant, Bull Ant, Tortugas Carpenter Ant, Camponotus floridanus (Buckley) and Camponotus tortuganus (Emery). University of Florida IFAS Extension.
Určovací znaky, délka dělnic 5,5–11 mm, rozšíření, potrava a hnízdění v existujících dutinách nebo měkkém poškozeném materiálu. Údaje o letech probírají oba floridské druhy společně.Použito v profilu:Simola et al. Epigenetic (re)programming of caste-specific behavior in the ant Camponotus floridanus. Science, 2016.
Laboratorní pokusy s koloniemi založenými královnami z Florida Keys. Dokládají rozdíly v průzkumném a potravním chování malých a velkých dělnic; nejde o měření četnosti chování v přírodě.Použito v profilu:Strumigenys louisianae Roger, 1863. GBIF Backbone Taxonomy.
Platné jméno a taxonomický záznam. Výskytová vrstva obsahuje také starší určení vytvořená před rozdělením druhového komplexu.Použito v profilu:Edward O. Wilson. The Ecology of Some North American Dacetine Ants. Annals of the Entomological Society of America, 1953.
Pozorování sedmi kolonií z Alabamy, jejich hnízd a lovu. Podrobnosti o výběru kořisti kombinují terénní sběry s pozorováním v umělých hnízdech a čerstvém opadu.Použito v profilu:James K. Wetterer. Geographic distribution of Strumigenys louisianae (Hymenoptera: Formicidae). Terrestrial Arthropod Reviews, 2014.
Souhrn více než 700 historických lokalit tehdejšího širokého pojetí druhu. Sám nerozlišuje současné užší druhy ani spolehlivě neřeší původnost jednotlivých populací.Použito v profilu:Booher et al. Functional innovation promotes diversification of form in the evolution of an ultrafast trap-jaw mechanism in ants. PLOS Biology, 2021.
Srovnávací morfologie a biomechanika sklapovacích kusadel rodu Strumigenys včetně S. louisianae. Dokládá západkový pružinový mechanismus, nikoli druhově specifickou rychlost úderu.Použito v profilu:Jacintho et al. Cytogenetic studies on two Neotropical groups of Strumigenys Smith, 1860 (Hymenoptera: Formicidae: Myrmicinae), with taxonomic implications for the Strumigenys louisianae-group. Myrmecological News, 2026.
Cytogenetická a morfologická revize, která zúžila pojetí S. louisianae, obnovila S. clasmospongia a popsala S. mineira. Pro zúžené pojetí S. louisianae uvádí délku dělnic 2,17–2,50 mm.Použito v profilu:Cardiocondyla obscurior Wheeler, 1929. GBIF Backbone Taxonomy.
Platné jméno a taxonomický záznam druhu. Výskytové body nejsou úplnou mapou původního ani zavlečeného areálu.Použito v profilu:Bernhard Seifert. A taxonomic revision of the ants of the Cardiocondyla wroughtonii group (Hymenoptera: Formicidae) with a checklist of the Cardiocondyla species of the world. Soil Organisms, 2024.
Morfometrická revize skupiny C. wroughtonii. Potvrzuje samostatnost C. obscurior, synonymizuje s ní C. bicolor a ukazuje, proč samotné zbarvení nestačí k odlišení od C. wroughtonii.Použito v profilu:Jürgen Heinze & Jacques H. C. Delabie. Population structure of the male-polymorphic ant Cardiocondyla obscurior. Studies on Neotropical Fauna and Environment, 2005.
Terénní soubor 124 kolonií z brazilské Bahie sledovaný v průběhu roku. Bezkřídlí samci a část mladých královen se objevovali celoročně, okřídlený samec nalezen nebyl.Použito v profilu:Alexandra Schrempf & Jürgen Heinze. Proximate mechanisms of male morph determination in the ant Cardiocondyla obscurior. Evolution & Development, 2006.
Laboratorní pokusy ukazující, že prudké snížení teploty a další stres mohou spustit vývoj okřídlených samců. Nejde o terénní kalendář jejich výskytu.Použito v profilu:Sylvia Cremer, Alexandra Schrempf & Jürgen Heinze. Competition and Opportunity Shape the Reproductive Tactics of Males in the Ant Cardiocondyla obscurior. PLOS ONE, 2011.
Laboratorní subkolonie odvozené od materiálu z Bahie. Porovnání bezkřídlých soupeřících samců a okřídlených samců, kteří mohou hnízdo opouštět podle sociálních podmínek.Použito v profilu:Luisa Maria Jaimes-Nino, Jürgen Heinze & Jan Oettler. Late-life fitness gains and reproductive death in Cardiocondyla obscurior ants. eLife, 2022.
Přehled velikosti, drobných dutinových hnízd a zakládání kolonií oddělením části mateřské kolonie. Výsledky o délce života pocházejí z laboratorního sledování 99 kolonií odvozených od populace z Okinawy.Použito v profilu:Mycocepurus smithii (Forel, 1893). GBIF Backbone Taxonomy.
Platné jméno a taxonomický záznam druhu. Výskytové body nejsou úplnou mapou areálu ani způsobu rozmnožování jednotlivých populací.Použito v profilu:William P. Mackay, Jean-Michel Maes, Patricia Rojas Fernández & Gladys Luna. The ants of North and Central America: the genus Mycocepurus (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Insect Science, 2004.
Určovací klíč dělnic a samic, znaky věnce trnů a přehled rozšíření a biologie. Regionální klíč je určen pro oblast severně od Kolumbie a v Jižní Americe se musí používat opatrně.Použito v profilu:Miguel Vásquez-Bolaños. Primer registro para San Luis Potosí y nuevos registros para Jalisco de Mycocepurus smithii (Forel, 1893) (Hymenoptera: Formicidae). Acta Zoológica Mexicana, 2007.
Mexická faunistická studie uvádějící délku druhu 3–4 mm, sérii třiceti dělnic, stanoviště a nové severní lokality.Použito v profilu:Fernández-Marín, Zimmerman, Wcislo & Rehner. Colony foundation, nest architecture and demography of a basal fungus-growing ant, Mycocepurus smithii (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Natural History, 2005.
Terénní výkopy 74 zakladatelských a 154 rozvinutých hnízd na Portoriku. Popisují místní stavbu hnízd, vznik zahrady, růst kolonií a výskyt okřídlených samic od července do září; samotné umístění odhozeného křídla autoři nepozorovali.Použito v profilu:Christian Rabeling, Manfred Verhaagh & Wolf Engels. Comparative Study of Nest Architecture and Colony Structure of the Fungus-Growing Ants, Mycocepurus goeldii and M. smithii. Journal of Insect Science, 2007.
Terénní výkopy třinácti hnízd v okolí Manausu. Dokládají dva typy uspořádání komor, závěsné houbové zahrady a místní počty dělnic a samic; vzorek M. smithii je malý.Použito v profilu:Rabeling et al. Thelytokous Parthenogenesis in the Fungus-Gardening Ant Mycocepurus smithii (Hymenoptera: Formicidae). PLOS ONE, 2009.
Terénní populace u Rio Claro: 12 aktivních královen bez spermií v zásobních váčcích a 50 neplodných dělnic. Důkaz nepohlavního rozmnožování této populace, nikoli celého druhu.Použito v profilu:Rabeling et al. Cryptic sexual populations account for genetic diversity and ecological success in a widely distributed, asexual fungus-growing ant. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2011.
Populační genetika ukazující mozaiku pohlavních a nepohlavních populací. Pohlavní populace byly nalezeny zejména podél Amazonky a Rio Negra a nepohlavní linie vznikly opakovaně.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Oecophylla longinoda (Latreille, 1802). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Pokrytí jednotlivých částí Afriky je nerovnoměrné a body nevymezují souvislou hranici areálu ani početnost.Použito v profilu:Way. Studies of the Life History and Ecology of the Ant Oecophylla longinoda Latreille. Bulletin of Entomological Research, 1954.
Klasická terénní studie ze Zanzibaru popisuje životní cyklus, listová hnízda, potravu a vztahy s producenty medovice. Jde o místní populaci, ne jednotný obraz celého afrického areálu.Použito v profilu:Wetterer. Geographic Distribution of the African Weaver Ant, Oecophylla longinoda. Transactions of the American Entomological Society, 2017.
Souhrn více než pěti set lokalit dokládá druh ve 34 afrických zemích a zasazuje nálezy do klimatického kontextu. Nejde o měření hustoty populací.Použito v profilu:Hölldobler & Wilson. The multiple recruitment systems of the African weaver ant Oecophylla longinoda (Latreille) (Hymenoptera: Formicidae). Behavioral Ecology and Sociobiology, 1978.
Experimentální práce rozlišuje několik náborových systémů používaných při získávání potravy, obraně a přesunech. Výsledky popisují mechanismy sledovaných kolonií.Použito v profilu:Wilson & Hölldobler. Sex differences in cooperative silk-spinning by weaver ant larvae. Proceedings of the National Academy of Sciences, 1980.
Přímé srovnání larev dokládá jejich využití jako zdroje hedvábí při společné stavbě listových hnízd.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Camponotus gigas (Latreille, 1802). GBIF Secretariat.
GBIF dosud vede druh pod starší kombinací Camponotus gigas. Současná fylogenetická klasifikace používá Dinomyrmex gigas; záznam slouží k dohledání agregovaných dat, ne jako zdroj aktuálního rodového zařazení.Použito v profilu:Orr & Charles. Foraging in the giant forest ant, Camponotus gigas (Smith) (Hymenoptera: Formicidae): evidence for temporal and spatial specialization in foraging activity. Journal of Natural History, 1994.
Terénní studie popisuje časové a prostorové rozdělení sběru potravy pod starším jménem Camponotus gigas.Použito v profilu:Pfeiffer & Linsenmair. Polydomy and the organization of foraging in a colony of the Malaysian giant ant Camponotus gigas (Hym./Form.). Oecologia, 1998.
Studie čtyř bornejských kolonií popisuje podzemní hnízda, převážně noční aktivitu a přepravu potravy mezi hnízdy. Detailní počty 17 hnízd, asi 7 000 sběraček a území 0,8 hektaru patří jediné hlavní kolonii.Použito v profilu:Pfeiffer & Linsenmair. Contributions to the life history of the Malaysian giant ant Camponotus gigas (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2000.
Dlouhodobé sledování na Borneu shrnuje stavbu kolonií, bimodální velikost dělnic, potravu a denní aktivitu. Uvedené průměrné hmotnosti a rozměry nejsou délkovým rozpětím celého druhu.Použito v profilu:Pfeiffer & Linsenmair. Territoriality in the Malaysian giant ant Camponotus gigas (Hymenoptera/Formicidae). Journal of Ethology, 2001.
Terénní práce z Bornea popisuje oddělená území kolonií, hlídky majorů a ritualizované i přímé střety na hranicích.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Camponotus singularis (Smith, 1858). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované výskyty. Starší určení z okrajů areálu a bornejské záznamy vyžadují opatrnost kvůli nevyřešenému postavení formy rufomaculatus.Použito v profilu:Laciny, Zettel & Druzhinina. Workers, soldiers, and gynes – morphometric characterization and description of the female castes of Camponotus singularis (Smith, 1858) (Hymenoptera, Formicidae). Deutsche Entomologische Zeitschrift, 2016.
Morfometrická studie rozsáhlých muzejních sérií dokládá dvě zřetelně oddělené velikostní skupiny dělnic a přesná délková rozpětí. U bornejské formy rufomaculatus našla stálé rozdíly, ale její druhový status neuzavřela.Použito v profilu:Meng, Martin, Liu & Chen. Young leaf protection in the shrub Leea glabra in south-west China: the role of extrafloral nectaries and ants. Arthropod-Plant Interactions, 2012.
Terénní pokusy v tropickém lese jihozápadní Číny zaznamenaly Camponotus singularis mezi nejčastějšími návštěvníky mimokvětních nektárií Leea glabra. Pozorování dokládá tento zdroj cukru, ne celý jídelníček druhu.Použito v profilu:GBIF Backbone Taxonomy: Myrmecia gulosa (Fabricius, 1775). GBIF Secretariat.
Taxonomický záznam a agregované australské výskyty. U početné skupiny gulosa mohou starší nebo fotografická určení zahrnovat záměny s příbuznými druhy.Použito v profilu:Dietemann, Hölldobler & Peeters. Caste specialization and differentiation in reproductive potential in the phylogenetically primitive ant Myrmecia gulosa. Insectes Sociaux, 2002.
Výkopy kolonií a měření dělnic dokládají délku 14–23 mm, dvě velikostní skupiny, monogynii a předávání potravy pomocí trofických vajíček. Průměrná velikost kolonie pochází z omezeného souboru hnízd u Waterfall v Novém Jižním Walesu.Použito v profilu:Robertson. Pheromones involved in aggressive behaviour in the ant, Myrmecia gulosa. Journal of Insect Physiology, 1971.
Behaviorální pokusy rozlišují zrakové, pachové a dotykové podněty při nalezení kořisti a agresivní reakci. Neudávají sezónní podíl jednotlivých složek potravy.Použito v profilu:Sheehan, Kamhi, Seid & Narendra. Differential investment in brain regions for a diurnal and nocturnal lifestyle in Australian Myrmecia ants. Journal of Comparative Neurology, 2019.
Srovnávací neuroanatomická práce řadí M. gulosa mezi denní druhy. Přesný čas výstupu a návratu byl zaznamenán během jediného dne u jedné kolonie, takže nejde o celoroční rozvrh celého druhu.Použito v profilu:Paratrechina longicornis (Latreille, 1802). AntCat.
Aktuální nomenklatorický záznam druhu, původní kombinace, typová lokalita a přehled synonym.Použito v profilu:LaPolla, Hawkes & Fisher. Taxonomic review of the ant genus Paratrechina, with a description of a new species from Africa. Journal of Hymenoptera Research, 2013.
Taxonomická revize poskytuje diagnózu rodu a druhu. U čtyř podrobně změřených dělnic P. longicornis uvádí délku těla 2,1–2,5 mm.Použito v profilu:LaPolla & Fisher. Then there were five: a reexamination of the ant genus Paratrechina (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2014.
Revize vymezuje rod Paratrechina, srovnává jeho druhy a shrnuje určovací znaky i tehdejší hypotézy o původu P. longicornis.Použito v profilu:Pearcy, Goodisman & Keller. Sib mating without inbreeding in the longhorn crazy ant. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2011.
Studie popsala oddělené klonální linie královen a samců a pohlavní vznik dělnic. Samotná práce zkoumá konkrétní populace, nikoli ještě celý světový areál.Použito v profilu:Tseng, Darras, Hsu, Yoshimura, Lee, Wetterer, Keller & Yang. Genetic analysis reveals the putative native range and widespread double-clonal reproduction in the invasive longhorn crazy ant. Molecular Ecology, 2023.
Globální genetické srovnání 256 lokalit podporuje indický subkontinent jako pravděpodobný původní areál a dokládá široké rozšíření dvojitě klonálního rozmnožování. Vedle androgenetických samců zachytilo i samce z neoplozených vajíček, jejich reprodukční úlohu však neprokázalo. Článek vyšel online už v prosinci 2022.Použito v profilu:Wetterer et al. Ecological Dominance by Paratrechina longicornis (Hymenoptera: Formicidae), an Invasive Tramp Ant, in Biosphere 2. The Florida Entomologist, 1999.
Studie dokumentuje početní dominanci P. longicornis a změny společenstva bezobratlých v uzavřeném komplexu Biosphere 2; nejde o typickou přírodní lokalitu.Použito v profilu:Nylanderia fulva (Mayr, 1862). AntCat.
Aktuální nomenklatorický záznam druhu, původní kombinace, typová lokalita a přehled synonym.Použito v profilu:Gotzek, Brady, Kallal & LaPolla. The Importance of Using Multiple Approaches for Identifying Emerging Invasive Species: The Case of the Rasberry Crazy Ant in the United States. PLoS ONE, 2012.
Morfologické, molekulární a nomenklatorické srovnání ukázalo, že dělnice N. fulva a N. pubens nelze spolehlivě rozlišit běžnými vnějšími znaky; rozhodují samci nebo DNA.Použito v profilu:Eyer et al. Supercolonial structure of invasive populations of the tawny crazy ant Nylanderia fulva in the US. BMC Evolutionary Biology, 2018.
Genetická a behaviorální studie dokládá rozsáhlé propojené superkoloniální populace na jihu USA. Výsledek neznamená jedinou celosvětovou kolonii.Použito v profilu:Kumar et al. Evidence of niche shift and global invasion potential of the Tawny Crazy ant, Nylanderia fulva. Ecology and Evolution, 2015.
Modelování ekologické niky a známých výskytů řeší jihoamerický původ, zavlečený areál a klimatický potenciál dalšího šíření. Model není mapou potvrzeného výskytu.Použito v profilu:Zenner de Polonía & Ruiz Bolaños. Hábitos alimenticios y relaciones simbióticas de la “hormiga loca” Nylanderia fulva con otros artrópodos. Revista Colombiana de Entomología, 1985.
Terénní práce z Kolumbie popisuje potravu a vztahy N. fulva s řadou druhů hmyzu vytvářejících medovici. Závěry se vztahují k místním zemědělským stanovištím.Použito v profilu:LeBrun, Jones & Gilbert. Chemical Warfare Among Invaders: A Detoxification Interaction Facilitates an Ant Invasion. Science, 2014.
Experimenty ukázaly, že N. fulva po zásahu jedem Solenopsis invicta nanáší na tělo vlastní kyselinu mravenčí, která zvyšuje její šanci na přežití.Použito v profilu:Tetramorium bicarinatum. AntWiki.
Průběžně aktualizovaný odborný profil shrnuje nomenklaturu, diagnózu, rozšíření a regionální ekologické údaje. Jednotlivá tvrzení je nutné číst spolu s citovanými primárními pracemi.Použito v profilu:Wetterer. Worldwide spread of the Penny Ant, Tetramorium bicarinatum (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology, 2009.
Souhrn více než tisíce lokalit dokumentuje časný a současný světový výskyt tohoto tropického tramp druhu. Záznamy neukazují hustotu populací ani přesnou hranici původního areálu.Použito v profilu:Astruc, Malosse & Errard. Lack of Intraspecific Aggression in the Ant Tetramorium bicarinatum: A Chemical Hypothesis. Journal of Chemical Ecology, 2001.
Laboratorní srovnání kolonií z Brazílie a Japonska zjistilo slabou vnitrodruhovou agresi a podobné složení povrchových uhlovodíků. Neprokazuje jedinou světovou superkolonii.Použito v profilu:de Biseau, Schuiten, Pasteels & Deneubourg. Respective contributions of leader and trail during recruitment to food in Tetramorium bicarinatum (Hymenoptera: Formicidae). Insectes Sociaux, 1994.
Experimentální práce rozlišuje roli vedoucí dělnice, přímého kontaktu a pachové stopy při svolávání dalších dělnic k potravě.Použito v profilu:Arcos & Alarcón. First records of the exotic ant Tetramorium bicarinatum (Nylander, 1846) (Hymenoptera: Formicidae) in the Balearic Islands. Entomological Communications, 2024.
Faunistická práce dokládá první baleárské nálezy, shrnuje určovací znaky a uvádí orientační délku dělnic 3–5 mm.Použito v profilu:Formica exsectoides Forel, 1886. AntCat.
Aktuální nomenklatorický záznam platného severoamerického druhu, typové lokality a synonym.Použito v profilu:Formica exsectoides. AntWiki.
Odborný souhrnný profil poskytuje regionální diagnózu, rozšíření a přehled biologie. Určovací údaje vycházejí zejména ze severoamerické taxonomické literatury.Použito v profilu:Bristow, Cappaert, Campbell & Heise. Nest structure and colony cycle of the Allegheny mound ant, Formica exsectoides Forel (Hymenoptera: Formicidae). Insectes Sociaux, 1992.
Výkopy a sezónní sledování hnízd ve středním Michiganu popisují hloubku chodeb, zimování, plod, proměnlivý počet královen a místní dobu výskytu pohlavních jedinců.Použito v profilu:Bishop & Bristow. Effect of Allegheny Mound Ant (Hymenoptera: Formicidae) Presence on Homopteran and Predator Populations in Michigan Jack Pine Forests. Annals of the Entomological Society of America, 2001.
Terénní práce v borových lesích Michiganu porovnává početnost mšic, červců a jejich predátorů v přítomnosti a nepřítomnosti F. exsectoides.Použito v profilu:Andrews. The Mound-Building Ant, Formica Exsectoides F., Associated with Tree-Hoppers. Annals of the Entomological Society of America, 1929.
Historická terénní práce z Marylandu popisuje využívání medovice i živočišné kořisti. Její číselné poměry patří konkrétní lokalitě a době sledování.Použito v profilu:Ito. Nest Distribution of Formica yessensis Forel in Ishikari Shore, in Reference to Plant Zonation. Journal of the Faculty of Science Hokkaido University, Series VI, Zoology, 1971.
První mapování na pobřeží Ishikari odhadlo asi 4 500 hnízd na zkoumaných 25 hektarech a přibližně 72 000 hnízd na celých 400 hektarech pobřeží. Pozdější práce rozsah této populace vyčíslily jinak.Použito v profilu:Higashi & Yamauchi. Influence of a supercolonial ant Formica (Formica) yessensis Forel on the distribution of other ants in Ishikari coast. Japanese Journal of Ecology, 1979.
Studie z pobřeží Ishikari popisuje místní superkolonii asi 45 000 hnízd. V souhrnech k této lokalitě se uvádí přibližně 306 milionů dělnic a 1,08 milionu královen; nejde o běžný rozměr kolonií F. truncorum.Použito v profilu:Kidokoro-Kobayashi et al. Chemical Discrimination and Aggressiveness via Cuticular Hydrocarbons in a Supercolony-Forming Ant, Formica yessensis. PLoS ONE, 2012.
Behaviorální a chemická studie ishikarské populace popisuje rozpoznávání cizích jedinců. Úvod dokládá prudký ústup počtu hnízd v 80. letech a pozdější postupnou obnovu.Použito v profilu:Yao. Seasonal Trends in Honeydew-Foraging Strategies in the Red Wood Ant, Formica yessensis (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology, 2012.
Studie z pobřeží Ishikari ukazuje význam medovice při nízké nabídce živočišné kořisti a sleduje sezónní změny dělnic, které ji sbírají. Článek patří do ročníku 59(4) z roku 2012; současná publikační platforma zobrazuje datum 2014.Použito v profilu:Nomamyrmex esenbeckii (Westwood, 1842). AntCat.
Nomenklatorický katalog dokládá platné jméno, autorství, původní kombinaci a synonymii. Taxonomická historie zároveň ukazuje, že dříve rozlišované poddruhy spadají do silně proměnlivého druhu.Použito v profilu:Nomamyrmex esenbeckii (Westwood, 1842). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a GBIF klíče. Výskytové body mají různou přesnost a u podzemního druhu samy nevymezují souvislý areál.Použito v profilu:Powell & Clark. Combat between large derived societies: A subterranean army ant established as a predator of mature leaf-cutting ant colonies. Insectes Sociaux, 2004.
Detailní pozorování jednoho téměř 36hodinového nájezdu na zralou kolonii Atta dokládá boj dělnic různých velikostí a odnesení více než 60 000 kusů plodu. Jedna událost neurčuje výsledek všech nájezdů.Použito v profilu:Swartz. Predation on an Atta cephalotes Colony by an Army Ant, Nomamyrmex esenbeckii. Biotropica, 1998.
Terénní pozorování z Kostariky popisuje zničení mladé kolonie Atta cephalotes a následné využití opuštěného hnízdního prostoru útočníky. Jde o jeden zdokumentovaný nájezd.Použito v profilu:Souza & Moura. Predation of Ants and Termites by Army Ants, Nomamyrmex esenbeckii (Formicidae, Ecitoninae) in the Brazilian Amazon. Sociobiology, 2008.
Pozorování ze čtyř amazonských lokalit dokládá kořist rodů Atta, Odontomachus, Camponotus a Nasutitermes. Podporuje širší a pružnější jídelníček, ne výhradní specializaci na Atta.Použito v profilu:Acanthomyrmex ferox Emery, 1893. AntCat.
Nomenklatorický katalog dokládá platné jméno, autorství a současné taxonomické zařazení druhu.Použito v profilu:Acanthomyrmex ferox Emery, 1893. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a GBIF klíče. Výskytové záznamy nenahrazují revizní určení ani úplnou mapu areálu.Použito v profilu:Moffett. Revision of the myrmicine genus Acanthomyrmex (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 1986.
Taxonomická revize poskytuje diagnózu druhu, porovnání obou dělnických kast, rozměry jednotlivých částí těla a tehdy známé rozšíření. Neuvádí jeden spolehlivý rozsah celkové délky dělnice.Použito v profilu:Moffett. Behavioral Notes on the Asiatic Harvesting Ants Acanthomyrmex notabilis and A. ferox. Psyche, 1985.
Pozorování jedné bornejské kolonie a laboratorní krmení dokládají malou kolonii, sběr potravy minory a přijímání semen, mrtvého hmyzu i cukerného roztoku. Údaje z jediné kolonie nejsou univerzální.Použito v profilu:Gobin & Ito. Queens and major workers of Acanthomyrmex ferox redistribute nutrients with trophic eggs. Naturwissenschaften, 2000.
Studie 49 kolonií popisuje místní velikost kolonií a tvorbu výživných vajíček královnou, majory i minory. Podrobné podíly produkce pocházejí ze čtyř laboratorně sledovaných kolonií.Použito v profilu:Gobin & Ito. Sumo wrestling in ants: major workers fight over male production in Acanthomyrmex ferox. Naturwissenschaften, 2003.
Experiment s osiřelými koloniemi dokládá reprodukční vajíčka majorů, růst dominance a ničení vajíček soupeřů. Nejde o popis běžného chování kolonie s přítomnou královnou.Použito v profilu:Ito, Gobin & Hashim. Harvesting fig seeds from bird feces by an Oriental myrmicine ant species, Acanthomyrmex ferox Emery, 1893 (Hymenoptera: Formicidae). Asian Myrmecology, 2017.
Pozorování z Ulu Gombak dokládá sběr fíkových semen z ptačího trusu výhradně minory. Osud odnesených semen nebyl sledován, takže práce neprokazuje úspěšné šíření ani vyšší klíčivost.Použito v profilu:Pogonomyrmex maricopa Wheeler, 1914. AntCat.
Nomenklatorický katalog dokládá platné druhové jméno, autorství, původní poddruhovou kombinaci a současnou synonymii.Použito v profilu:Pogonomyrmex maricopa Wheeler, 1914. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonomický záznam přijatého jména a GBIF klíče. Výskytové body mají rozdílnou přesnost a nejsou hotovou hranicí původního areálu.Použito v profilu:Cole. Keys to the Subgenera, Complexes, and Species of the Genus Pogonomyrmex (Hymenoptera: Formicidae) in North America, for Identification of the Workers. Annals of the Entomological Society of America, 1966.
Určovací klíč severoamerických dělnic vymezuje komplex maricopa a podporuje morfologické porovnání s příbuznými druhy.Použito v profilu:Cole. Pogonomyrmex Harvester Ants: A Study of the Genus in North America. University of Tennessee Press, 1968.
Monografie poskytuje redeskrici, rozměry částí těla, proměnlivost propodea, rozšíření a rozlišení od P. californicus. Uvádí dílčí morfometrické míry, nikoli ověřený rozsah celkové délky těla.Použito v profilu:Weier & Feener. Foraging in the seed-harvester ant genus Pogonomyrmex: are energy costs important? Behavioral Ecology and Sociobiology, 1995.
Lokální terénní studie porovnává samostatné hledání potravy u P. maricopa s hlavními stezkami P. rugosus a hodnotí časové a energetické náklady. Výsledky jedné lokality nejsou univerzální.Použito v profilu:Flanagan, Letendre, Burnside, Fricke & Moses. Quantifying the Effect of Colony Size and Food Distribution on Harvester Ant Foraging. PLOS ONE, 2012.
Polní experiment v centrálním Novém Mexiku ukázal rychlejší využití shlukovaných semen. Pro druh P. maricopa zahrnoval čtyři kolonie, proto neurčuje jediný způsob náboru v celém areálu.Použito v profilu:Whitford. The functional significance of cemented nest caps of the harvester ant, Pogonomyrmex maricopa. Journal of Arid Environments, 2003.
Studie jedné populace v jemných písečných dunách popisuje hnízdní kryt bohatý na uhličitan vápenatý a jeho ochranu před větrnou erozí. Nejde o univerzální stavbu všech populací.Použito v profilu:Schmidt, Sherbrooke & Schmidt. The Detoxification of Ant (Pogonomyrmex) Venom by a Blood Factor in Horned Lizards (Phrynosoma). Copeia, 1989.
Laboratorní srovnání purifikovaného jedu uvádí pro P. maricopa nitrožilní LD50 0,119 μg/g u myší a vyšší hodnoty u ještěrek. Výsledek nelze převádět na počet žihadel ani obecné lidské nebezpečí.Použito v profilu:Robinson et al. Peptide toxins that target vertebrate voltage-gated sodium channels underly the painful stings of harvester ants. Journal of Biological Chemistry, 2024.
Transkriptomika a proteomika jedu P. maricopa spolu s pokusy na syntetických peptidech dokládá bolestivé působení u myší a modulaci savčích sodíkových kanálů. Studie nevytváří žebříček lidské nebezpečnosti.Použito v profilu:Neoponera villosa (Fabricius, 1804). AntCat.
Aktuální nomenklatorický katalog vede Neoponera villosa jako platné jméno, dokládá původní kombinaci Formica villosa, autorství, typový materiál a starší kombinaci Pachycondyla villosa.Použito v profilu:Pachycondyla villosa (Fabricius, 1804). GBIF Backbone Taxonomy.
GBIF stále používá starší kombinaci Pachycondyla villosa. Profil upřednostňuje aktuální jméno Neoponera villosa podle AntCatu; odkaz slouží pro taxonový záznam a GBIF klíč.Použito v profilu:Fernandes, Oliveira & Delabie. Description of two new species in the Neotropical Pachycondyla foetida complex (Hymenoptera: Formicidae: Ponerinae) and taxonomic notes on the genus. Myrmecological News, 2014.
Taxonomická studie reviduje komplex, určuje lektotyp N. villosa, poskytuje redeskripci, diagnostické znaky a morfometrii a upozorňuje na záměny podobných taxonů. Rozměry jednotlivých částí nejsou celkovou délkou těla.Použito v profilu:Rocha, Lachaud, Hénaut, Pozo & Pérez-Lachaud. Nest Site Selection during Colony Relocation in Yucatan Peninsula Populations of the Ponerine Ants Neoponera villosa (Hymenoptera: Formicidae). Insects, 2020.
Yucatánská studie popisuje místní délku dělnic, velikosti kolonií, využití bromélií a tandemový běh při stěhování. Preference Aechmea bracteata je regionální, nikoli povinná vazba celého druhu.Použito v profilu:Trunzer, Heinze & Hölldobler. Cooperative colony founding and experimental primary polygyny in the ponerine ant Pachycondyla villosa. Insectes Sociaux, 1998.
Studie dokládá samostatné i společné zakládání kolonií a rychlejší počáteční růst skupin královen. Dlouhodobé soužití bylo testováno experimentálně a nedokládá běžnou polygynii všech zralých kolonií.Použito v profilu:Lucas, Fresneau, Kolmer, Heinze, Delabie & Pho. A multidisciplinary approach to discriminating different taxa in the species complex Pachycondyla villosa (Formicidae). Biological Journal of the Linnean Society, 2002.
Morfometrie, izoenzymy a kutikulární uhlovodíky odlišily na jedné brazilské lokalitě tři sympatrické taxony dříve spojované pod jménem P. villosa. Starší biologické údaje je proto nutné interpretovat opatrně.Použito v profilu:Camponotus fellah Dalla Torre, 1893. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá jméno Camponotus fellah Dalla Torre, 1893 jako přijaté a poskytuje rámec pro výskytová data. Jednotlivé body nejsou úplnou mapou původního areálu.Použito v profilu:Boulay, Hefetz, Soroker & Lenoir. Camponotus fellah colony integration: worker individuality necessitates frequent hydrocarbon exchanges. Animal Behaviour, 2000.
Laboratorní sledování ukázalo, že jednotlivé dělnice mají odlišné uhlovodíkové profily. Za hlavní cestu jejich výměny mezi dělnicemi označilo trofalaxi, menší podíl připisuje vzájemnému čištění. Studie nevysvětluje všechny mechanismy rozpoznávání u rodu Camponotus.Použito v profilu:Rajendran, Weinberger, Fonio & Feinerman. Colony demographics shape nest construction in Camponotus fellah ants. eLife, 2026.
Experimentální kolonie hloubily hnízda v připraveném substrátu. Rychlost a výsledná stavba se měnily se složením kolonie a věkem dělnic; laboratorní geometrie není popisem každého přírodního hnízda.Použito v profilu:Tross, Wolf & Pfeffer. Influence of caste and subcaste characteristics on locomotion in the ant Camponotus fellah. Journal of Experimental Biology, 2022.
Studie srovnala pohyb královen, samců a velikostních skupin dělnic C. fellah. Dokládá výrazný polymorfismus, ale naměřené rychlosti závisejí na experimentálních podmínkách.Použito v profilu:Camponotus cruentatus (Latreille, 1802). AntCat.
Nomenklatorický katalog vede Camponotus cruentatus jako platné jméno a shrnuje jeho autorství, původní kombinaci a synonymii.Použito v profilu:Camponotus cruentatus (Latreille, 1802). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam a výskytová data poskytují rámcový obraz rozšíření. Hustota bodů odráží také rozdílnou intenzitu sběru a publikování dat.Použito v profilu:Schifani. The new Checklist of the Italian Fauna: Formicidae. Biogeographia – The Journal of Integrative Biogeography, 2022.
Aktualizovaný soupis italské myrmekofauny dokládá Camponotus cruentatus také z Itálie. Jde o národní soupis, nikoli podrobnou mapu místních populací.Použito v profilu:Alsina, Cerdá, Retana & Bosch. Foraging ecology of the aphid-tending ant Camponotus cruentatus (Hymenoptera, Formicidae) in a savanna-like grassland. Miscel·lània Zoològica, 1988.
Terénní práce na jedné středomořské lokalitě popisuje denní a sezonní aktivitu, sběr medovice i živočišné potravy. Místní rytmus nelze převést na celý areál druhu.Použito v profilu:Bles, Deneubourg & Nicolis. Food dissemination in ants: robustness of the trophallactic network against resource quality. Journal of Experimental Biology, 2018.
Experimentální kolonie C. cruentatus předávaly tekutou potravu trofalaxí. Studie sleduje šíření potravy uvnitř kolonie, nikoli kompletní přirozený jídelníček.Použito v profilu:Boulay, Cerdá, Simon, Roldan & Hefetz. Intraspecific competition in the ant Camponotus cruentatus: should we expect the ‘dear enemy’ effect? Animal Behaviour, 2007.
Terénní a laboratorní střety ukázaly silnější agresi mezi sousedními koloniemi než mezi vzdálenými. Výsledek popisuje sledovanou populaci a není obecným pravidlem pro všechny mravence.Použito v profilu:Camponotus fedtschenkoi Mayr, 1877. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Camponotus fedtschenkoi jako přijaté jméno a poskytuje rámec pro rozšíření. Fotografie a obchodní označení bez voucheru mohou tento druh zaměňovat s C. turkestanus.Použito v profilu:Grebennikov & Anikin. Ecology of the little-known ant species Camponotus fedtschenkoi (Hymenoptera, Formicidae) in Bogdinsko–Baskunchakskii State Nature Reserve. Biology Bulletin, 2016.
Terénní studie jedné populace popsala hnízda v jílovité stepi, převážně noční samostatné hledání potravy a místní dubnový let. Složení potravy nezkoumala a její sezonní údaje neplatí pro celý areál.Použito v profilu:Tarbinsky. The ants of Kirghizia. Ilim, 1976.
Taxonomická monografie středoasijských mravenců poskytuje určovací znaky a srovnání C. fedtschenkoi s podobnými druhy včetně C. turkestanus.Použito v profilu:Mayr. Die Ameisen Turkestan’s gesammelt von A. Fedtschenko. Tijdschrift voor Entomologie, 1880.
Historická taxonomická práce obsahuje popis materiálu ze Střední Asie. Slouží pro morfologické vymezení jména, nikoli pro současné chovatelské podmínky nebo přesnou mapu areálu.Použito v profilu:Messor arenarius (Fabricius, 1787). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Messor arenarius jako přijaté jméno a agreguje výskyty. Široké pojetí druhu a platné poddruhy vyžadují opatrnost při zobecňování lokálních studií.Použito v profilu:Delye. Observations sur le nid et le comportement constructeur de Messor arenarius. Insectes Sociaux, 1971.
Primární pozorování popisuje stavbu a hloubení hnízda M. arenarius. Jde o konkrétní podmínky a nelze z něj odvodit jediný neměnný půdorys pro celý areál.Použito v profilu:Warburg & Steinberger. On the spatial distribution of nests of the ants Messor arenarius and Messor ebeninus. Journal of Arid Environments, 1997.
Studie Negevské vysočiny srovnala prostorové rozložení hnízd dvou druhů Messor. Výsledné rozestupy platí pro sledované lokality, nikoli pro všechny populace.Použito v profilu:Wilby & Shachak. Harvester ant response to spatial and temporal heterogeneity in seed availability: pattern in the process of granivory. Oecologia, 2000.
Terénní pokusy ukázaly, že sběr semen M. arenarius reaguje na prostorové i časové změny nabídky. Studie nedokládá pevný univerzální seznam preferovaných semen.Použito v profilu:Warburg. Preference of Seeds and Seed Particles by Messor arenarius During Food Choice Experiments. Annals of the Entomological Society of America, 2000.
Laboratorní volba semen a jejich částí dokládá třídění podle vlastností nabízené potravy. Experimentální preference není úplným popisem přirozeného jídelníčku.Použito v profilu:Saar, Subach, Reato, Liber, Pruitt & Scharf. Consistent differences in foraging behavior in two sympatric harvester ant species may facilitate coexistence. Current Zoology, 2017.
Srovnání M. arenarius a M. ebeninus popsalo stálé rozdíly v hledání potravy u sledovaných kolonií. Výsledek podporuje místní dělení zdrojů, nikoli neměnnou povahu všech populací.Použito v profilu:Myrmoteras iriodum Moffett, 1985. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Myrmoteras iriodum jako přijaté jméno a poskytuje klasifikaci a klíč pro výskytová data. Body v GBIF nejsou úplnou mapou areálu.Použito v profilu:Moffett. Revision of the genus Myrmoteras (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 1985.
Taxonomická revize obsahuje původní popis M. iriodum, druhovou diagnózu a tehdy známý materiál. Historický rozsah nálezů není automaticky úplným současným areálem.Použito v profilu:Larabee, Gronenberg & Suarez. Performance, morphology and control of power-amplified mandibles in the trap-jaw ant Myrmoteras (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Experimental Biology, 2017.
Experimenty s M. iriodum a M. barbouri popisují nezávisle vzniklý pružinový mechanismus kusadel, jejich široké rozevření a rychlé sevření při lovu. Výsledky společné oběma druhům nelze vydávat za výhradní vlastnost M. iriodum.Použito v profilu:Ito, Miyazaki, Hashim & Billen. Colony composition and behavioral characteristics of Myrmoteras iriodum and M. jaitrongi in Ulu Gombak, Peninsular Malaysia (Hymenoptera: Formicidae). Asian Myrmecology, 2017.
Studie jedenácti kolonií M. iriodum pod kameny zaznamenala v průměru 8,2 dělnice, nejvýše 22 a jednu spářenou královnu. Jde o jednu malajskou lokalitu, nikoli pevnou velikost kolonie.Použito v profilu:Acropyga epedana Snelling, 1973. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Acropyga epedana jako přijaté jméno a poskytuje klasifikaci a GBIF klíč. Výskytové body nejsou úplnou mapou podzemně žijícího druhu.Použito v profilu:LaPolla, Cover & Mueller. Natural history of the mealybug-tending ant, Acropyga epedana, with descriptions of the male and queen castes. Transactions of the American Entomological Society, 2002.
Primární studie popisuje podzemní život, vazbu na kořenové červce, složení zkoumaných kolonií a dosud nepopsané samce a královny A. epedana.Použito v profilu:LaPolla. Acropyga (Hymenoptera: Formicidae) of the world. Contributions of the American Entomological Institute, 2004.
Světová taxonomická revize poskytuje diagnózu A. epedana, jeho zařazení ve skupině příbuzných druhů a určovací znaky. Neslouží jako doklad chování všech populací.Použito v profilu:Smith, Oettler, Kay & Deans. First recorded mating flight of the hypogeic ant, Acropyga epedana, with its obligate mutualist mealybug, Rhizoecus colombiensis. Journal of Insect Science, 2007.
Při jediném podrobně sledovaném rojení nesly všechny pozorované mladé královny samičku kořenového červce. Studie přímo dokládá přenos partnera, ale její datum letu platí pro jihovýchodní Arizonu.Použito v profilu:Philidris nagasau (Mann, 1921). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Philidris nagasau jako přijaté jméno a poskytuje klasifikaci a GBIF klíč. Fidžijský areál je přesněji popsán v regionální monografii.Použito v profilu:Sarnat & Economo. The Ants of Fiji. University of California Press, 2012.
Autoritativní monografie fidžijských mravenců shrnuje rozšíření, morfologickou variabilitu a synonymii jmen nagasau, agnatus a alticola.Použito v profilu:Chomicki & Renner. Evolutionary relationships and biogeography of the ant-epiphytic genus Squamellaria (Rubiaceae: Psychotrieae) and their taxonomic implications. PLOS ONE, 2016.
Fylogenetická a biogeografická studie vymezuje fidžijské druhy Squamellaria spojené s mravenci. Je také původním zdrojem licencované fotografie použité v profilu.Použito v profilu:Chomicki & Renner. Obligate plant farming by a specialized ant. Nature Plants, 2016.
Terénní a experimentální práce dokládá, že P. nagasau sbírá a vysévá semena šesti druhů Squamellaria, hnojí semenáčky a později využívá jejich dutiny a potravu.Použito v profilu:Chomicki & Renner. Partner choice through concealed floral sugar rewards evolved with the specialization of ant–plant mutualisms. New Phytologist, 2016.
Behaviorální pokusy a rozbor metabolitů dokládají, že P. nagasau navštěvuje skrytá nektária po odkvětu. Odměna obsahuje řadu cukrů a aminokyselin; studie z ní nedělá úplný jídelníček kolonie.Použito v profilu:Chomicki, Kadereit, Renner & Kiers. Tradeoffs in the evolution of plant farming by ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2020.
Terénní experimenty s P. nagasau a Squamellaria zkoumají cílené hnojení rostlin a obranu proti býložravcům. Výsledek se týká tohoto specializovaného fidžijského soužití.Použito v profilu:Euprenolepis procera (Emery, 1900). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Euprenolepis procera jako přijaté jméno a poskytuje klasifikaci a klíč pro výskytová data.Použito v profilu:LaPolla. Taxonomic Revision of the Southeast Asian Ant Genus Euprenolepis. Zootaxa, 2009.
Taxonomická revize poskytuje diagnózu rodu a druhu, popis polymorfních dělnic a synonymizuje E. antespectans pod E. procera.Použito v profilu:Witte & Maschwitz. Mushroom harvesting ants in the tropical rain forest. Naturwissenschaften, 2008.
Terénní a laboratorní studie popisuje specializovaný sběr mnoha druhů volně rostoucích hub, noční aktivitu, jejich zpracování a časté stěhování. Číselné údaje jsou místní.Použito v profilu:von Beeren, Lizon à l’Allemand, Hashim & Witte. Collective exploitation of a temporally unpredictable food source: mushroom harvesting by the ant Euprenolepis procera. Animal Behaviour, 2014.
Terénní pokusy ukázaly, že kolonie udržuje síť cest k místům, kde houby opakovaně vyrůstají, a podle potřeby je znovu aktivuje. Síť tak funguje jako vnější prostorová paměť.Použito v profilu:Seifert. Inconvenient hyperdiversity – the traditional concept of ‘Pheidole pallidula’ includes four cryptic species (Hymenoptera: Formicidae). Soil Organisms, 2016.
Numerická morfometrie rozdělila tradičně široké pojetí P. pallidula na čtyři kryptické druhy a vymezila jejich areály. Staré neurčené záznamy proto nelze bez voucheru automaticky převést na nominátní druh.Použito v profilu:Detrain. Field study on foraging by the polymorphic ant species, Pheidole pallidula. Insectes Sociaux, 1990.
Terénní studie nominátní P. pallidula popisuje individuální i kolektivní sběr, denní a noční aktivitu a rozdílné zapojení menších a větších dělnic.Použito v profilu:Detrain, Pasteels & Deneubourg. Scavenging by Pheidole pallidula: a key for understanding decision-making systems in ants. Animal Behaviour, 1997.
Experimenty ukázaly, že intenzita náboru dělnic reaguje na velikost a odpor nalezené kořisti. Výsledek se týká konkrétního druhu a pokusných podmínek.Použito v profilu:Fournier, Aron & Milinkovitch. Investigation of the population genetic structure and mating system in the ant Pheidole pallidula. Molecular Ecology, 2002.
Populačně genetická studie zjistila u zkoumaných královen páření s jedním samcem. Výsledek není důkazem stejného systému ve všech populacích a příbuzných kryptických druzích.Použito v profilu:Sempo & Detrain. Social Task Regulation in the Dimorphic Ant, Pheidole pallidula: the Influence of Caste Ratio. Journal of Insect Science, 2010.
Experimentální kolonie ukázaly, že větší dělnice nemají jedinou pevnou roli a jejich zapojení se mění podle zastoupení kast. U mateřských kolonií šlo o místní hodnoty, nikoli univerzální poměr.Použito v profilu:Taylor. Ants with Attitude: Australian Jack-jumpers of the Myrmecia pilosula species complex, with descriptions of four new species (Hymenoptera: Formicidae: Myrmeciinae). Zootaxa, 2015.
Taxonomická revize vymezila šest druhů komplexu kolem M. pilosula, popsala jejich znaky, rozměry a areály a ukázala, proč starší jméno jack-jumper nemusí označovat jediný druh.Použito v profilu:Imai, Taylor & Crozier. Experimental bases for the minimum interaction theory. I. Chromosome evolution in ants of the Myrmecia pilosula species complex (Hymenoptera: Formicidae: Myrmeciinae). Japanese Journal of Genetics, 1994.
Karyologická práce ukazuje v komplexu široké rozpětí počtů chromozomů. Rekord 2n = 2–4 patří M. croslandi, zatímco materiál přiřazený M. pilosula měl 2n = 18–32.Použito v profilu:Qian, Schlick-Steiner, Steiner, Robson, Schlüns, Schlüns & Crozier. Colony genetic structure in the Australian jumper ant Myrmecia pilosula. Insectes Sociaux, 2012.
Genetická studie jedné populace našla v hnízdních soustavách jednu až čtyři královny, více partnerů a propojení několika hnízd. Není to univerzální popis celého komplexu.Použito v profilu:Wiese, Brown, Chataway, Davies, Milne, Aulfrey & Heddle. Myrmecia pilosula (Jack Jumper) ant venom: identification of allergens and revised nomenclature. Allergy, 2007.
Biochemická a klinická studie identifikovala hlavní alergeny jedu označovaného jako M. pilosula. Starší vzorky je vzhledem k druhovému komplexu nutné taxonomicky vykládat opatrně.Použito v profilu:Aupanun, Jaitrong, Suttiprapan, Peeters & Ito. Nest architecture, worker reproduction, and polygyny in the ponerine ant Harpegnathos venator. Insectes Sociaux, 2022.
Studie thajských kolonií popsala hnízda, přítomnost jedné i více královen a mnoho spářených dělnic, z nichž se rozmnožovala jen část. Bezkrálovné kolonie s gamergatami byly vzácné.Použito v profilu:Aupanun, Obika, Mizuno, Jaitrong, Suttiprapan, Hashim & Ito. Trophic eggs in three ponerine ant species: Harpegnathos venator, Odontomachus simillimus and Odontoponera denticulata. Asian Myrmecology, 2022.
Pozorování tří ponerinních druhů dokládá u H. venator kladení výživných vajíček a jejich předávání uvnitř kolonie. Studie nesměšuje tato vajíčka s životaschopným plodem.Použito v profilu:Nie, Zhao, Chen, Xiao, Pan, Ran & Xu. Prey Status Affects Paralysis Investment in the Ponerine Ant Harpegnathos venator. Insects, 2022.
Laboratorní pokusy popsaly samostatný lov s občasnou pomocí družek a změnu doby bodání podle velikosti a aktivity kořisti. Nejde o úplný seznam přirozené potravy.Použito v profilu:Zhang, Wu, Wang, Wang, Li, Rajabi & Wu. Double-rowed teeth: design specialization of the H. venator ants for enhanced tribological stability. Bioinspiration & Biomimetics, 2021.
Morfologická a mechanická studie popisuje dvě řady zubů a dvouosý pohyb kusadel H. venator při pevném uchopení různých předmětů.Použito v profilu:Bingham. The Fauna of British India, Including Ceylon and Burma. Hymenoptera, Vol. II: Ants and Cuckoo-wasps. Taylor and Francis, 1903.
Historická monografie obsahuje morfologický popis P. rufipes pod starší kombinací a uvádí dělnice dlouhé 13–15 mm. Staré názvosloví je nutné číst podle současné klasifikace.Použito v profilu:Narendra & Ramachandra. Remote detection and distinction of ants using nest-site specific LISS-derived Normalised Difference Vegetation Index. Asian Myrmecology, 2008.
Regionální studie zaznamenala P. rufipes pod starší kombinací na světlinách v opadavých a stálezelených lesích Západního Ghátu. Nevymezuje celý areál ani všechna hnízdní prostředí.Použito v profilu:Imai et al. Karyological survey of Indian ants. Japanese Journal of Genetics, 1984.
Karyologický průzkum uvádí pro P. rufipes pod starší kombinací 2n = 48 a přímo popisuje bílé proudy pěny vypuštěné při manipulaci. Nezkoumal obranný účinek pěny.Použito v profilu:Maschwitz, Jessen & Maschwitz. Foaming in Pachycondyla: A New Defense Mechanism in Ants. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1981.
Studie vysvětluje tvorbu a obranný účinek pěny u jiných malajských druhů tehdejšího rodu Pachycondyla. Není přímým experimentem s P. rufipes a profil to nesmí zaměnit.Použito v profilu:Pheidole pallidula (Nylander, 1849). AntCat.
Vyhledání v nomenklatorickém katalogu vede k platnému jménu Pheidole pallidula a jeho autorství. Hranice druhu se řídí novější integrativní revizí komplexu.Použito v profilu:Pheidole pallidula (Nylander, 1849). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá Pheidole pallidula jako přijaté jméno a agreguje výskyty. Starší body mohou zahrnovat příbuzné kryptické druhy.Použito v profilu:Myrmecia pilosula Smith, 1858. AntCat.
Nomenklatorický katalog vede Myrmecia pilosula jako platné jméno. Taxonomickou hranici vůči dalším jack-jumperům upřesňuje revize druhového komplexu.Použito v profilu:Myrmecia pilosula Smith, 1858. GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam poskytuje přijaté jméno a výskytová data. Část historických určení může předcházet rozdělení komplexu na více druhů.Použito v profilu:Harpegnathos venator (Smith, 1858). AntCat.
Nomenklatorický katalog vede Harpegnathos venator jako platné jméno a shrnuje jeho původní a pozdější kombinace.Použito v profilu:Harpegnathos venator (Smith, 1858). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam poskytuje přijaté jméno a rámcové výskytové údaje. Body nejsou úplnou mapou původního areálu.Použito v profilu:Pseudoneoponera rufipes (Jerdon, 1851). AntCat.
Nomenklatorický katalog vede Pseudoneoponera rufipes jako platné jméno a propojuje jej se staršími kombinacemi Bothroponera a Pachycondyla rufipes.Použito v profilu:Pseudoneoponera rufipes (Jerdon, 1851). GBIF Backbone Taxonomy.
Taxonový záznam používá současnou kombinaci a poskytuje rámec pro výskytová data. Přesné ekologické závěry stojí na voucherovaných regionálních studiích.Použito v profilu:
Žádný záznam
Nic jsme nenašli.
Zkuste kratší část jména, autora či názvu nebo zrušte filtry.