Camponotus atricolor
Autor: Erin Prado / AntWeb, exemplář CASENT0179869
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP. Taxon na snímku je interpretován podle Seifertovy revize 2019.
Profil druhu →Dohledatelnost
Zdroje a licence.
Každý údaj má mít cestu zpět k podkladu. Bibliografie proto ukazuje nejen citaci, ale také profily, ve kterých je zdroj skutečně použitý.
Bibliografie
Odborné a datové zdroje
Hledejte podle autora, názvu, vydavatele, roku, interního ID nebo druhu. Filtr „použité v profilech“ oddělí přímé podklady druhových karet od obecné metodiky.
GBIF Maps API v2 a databáze výskytových záznamů. Global Biodiversity Information Facility.
Otevřená mapová vrstva záznamů s geografickými souřadnicemi; není úplnou mapou současného rozšíření ani početnosti.Použito v 19 profilech:gbif-maps-apiGBIF Occurrence Search API. Global Biodiversity Information Facility.
Dynamické vyhledávání zveřejněných výskytových záznamů. Celkový počet zahrnuje i doklady bez souřadnic; filtr hasCoordinate ukazuje jen záznamy použitelné v mapě. Ani jeden údaj neměří početnost nebo úplnou obsazenost území.Použito v 19 profilech:gbif-occurrence-apiWerner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.
Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.Použito v 111 profilech:Dalších 106
Lasius citrinusLasius distinguendusLasius jensiLasius meridionalisLasius myopsLasius nitidigasterLasius paralienusLasius reginaemravenec bachratýmravenec boreálnímravenec bystrýmravenec cizopasnýmravenec černolesklýmravenec černýmravenec čtyřskvrnnýmravenec dlouhoostnýmravenec drnovýmravenec drsnýmravenec dřevokazmravenec Forelůvmravenec Gallienůvmravenec Gredlerůvmravenec hladkýmravenec hnědýmravenec horskýmravenec hrbolkatýmravenec chladnomilnýmravenec jamkovanýmravenec klamnýmravenec komunnímravenec korsickýmravenec Kratochvílůvmravenec laločnatýmravenec Lémanůvmravenec lesklýmravenec lesnímravenec lesostepnímravenec loupeživýmravenec lužnímravenec malátnýmravenec maličkýmravenec mechovýmravenec množivýmravenec obecnýmravenec obrovskýmravenec odlišnýmravenec osmahlýmravenec otročícímravenec otrokářskýmravenec parkovýmravenec pařezovýmravenec pasekovýmravenec páskovanýmravenec pastvinnýmravenec písčinnýmravenec pískomilnýmravenec podhornímravenec podzemnímravenec pomalýmravenec potulnýmravenec příživnýmravenec rakouskýmravenec rašelinnýmravenec rezavýmravenec rovinnýmravenec rudovousýmravenec rýhovanýmravenec Schenckůvmravenec skalnímravenec sličnýmravenec smolnýmravenec stínomilnýmravenec stromovýmravenec stříbřitýmravenec temnohlavýmravenec titěrnýmravenec toulavýmravenec trávnímravenec Vandelůvmravenec větvičkovýmravenec vídeňskýmravenec výběžkatýmravenec vzácnýmravenec zemnímravenec zrnojedmravenec zvrásnělýmravenec žahavýmravenec žlutavýmravenec žlutýMyrmica curvithoraxMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviMyrmica lonaeMyrmoxenus ravouxiPlagiolepis xeneTapinoma subborealeTemnothorax clypeatusTemnothorax corticalisTemnothorax jailensisTemnothorax saxonicusTetramorium feroxTetramorium hungaricumTetramorium immigransTetramorium impurumTetramorium moravicumTetramorium staerckeiczech-checklist-2018Bezděčka, Bezděčková & Werner. First record of Temnothorax nadigi in the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2023.
První český doklad: hnízdní vzorek 1 královny a 15 dělnic ze Stolové hory u Klentnice, odebraný 21. června 1989 v 430 m n. m.; určení bylo dokončeno roku 2021 a publikace zvýšila český soupis na 112 volně žijících druhů.Použito v profilu:czech-checklist-nadigi-2023Vohralík, Matějů & Werner. First record of Formica bruni in the Czech Republic. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae, 2024.
Práce zvyšující český soupis na 113 volně žijících druhů k 27. 12. 2024.Použito v profilu:czech-formica-bruni-2024Kraker, Wagner & Kunz. Population size of monodomous nests of Formica (Serviformica) gagates (Hymenoptera: Formicidae). Joannea Zoologie, 2022.
Primární terénní studie šesti jednodomých hnízd na čtyřech lokalitách v jihovýchodním Štýrsku; jen dvě hnízda byla úplně vykopána a odhad průměrné početnosti může nadhodnocovat populaci přehlédnutím malých zakládajících hnízd.Použito v profilu:kraker-formica-gagates-demography-2022Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.
Všechny druhy rodu Formica jsou zařazeny mezi zvláště chráněné živočichy v kategorii ohrožených.Použito v 28 profilech:Dalších 23
mravenec hladkýmravenec Lémanůvmravenec lesklýmravenec lesnímravenec lesostepnímravenec loupeživýmravenec lužnímravenec množivýmravenec obrovskýmravenec otročícímravenec parkovýmravenec pařezovýmravenec pasekovýmravenec pastvinnýmravenec podhornímravenec podzemnímravenec rašelinnýmravenec rudovousýmravenec rýhovanýmravenec stříbřitýmravenec toulavýmravenec trávnímravenec zrnojedformica-protection-regulationZákon č. 114/1992 Sb., § 50. e-Sbírka, 1992.
Rozsah základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů.Použito v 18 profilech:nature-protection-actHart et al. The spatial distribution and environmental triggers of ant mating flights: using citizen-science data to reveal national patterns. Ecography, 2018.
Občanskovědní analýza převážně Lasius niger dokládá prostorovou a meziroční proměnlivost a souvislost načasování letů s teplotou, větrem a městským prostředím.Použito v profilu:flight-weather-hart-2018Sommer & Hölldobler. Colony founding by queen association and determinants of reduction in queen number in the ant Lasius niger. Animal Behaviour, 1995.
Terénní a laboratorní studie pleometrotického zakládání: jeho četnosti, počáteční výhody více královen a následného konfliktu vyvolaného přítomností prvních dělnic.Použito v profilu:sommer-holldobler-lasius-founding-1995Aron & Deneubourg. Colony co-founding in ants is an active process by queens. Scientific Reports, 2020.
Krátkodobý laboratorní pokus při vysoké hustotě ukázal aktivní shlukování mladých královen Lasius niger nad náhodné očekávání; neměří četnost setkávání ani přežití základů v přírodě.Použito v profilu:aron-deneubourg-lasius-cofounding-2020Czaczkes, Grüter, Ellis, Wood & Ratnieks. Ant foraging on complex trails: route learning and the role of trail pheromones in Lasius niger. Journal of Experimental Biology, 2013.
Experiment s Lasius niger na dvojitě rozvětveném bludišti: přítomná stopa zvýšila aktuální přesnost a v původní práci zlepšila pozdější vybavení trasy; paměťový efekt následná studie z roku 2016 nezopakovala.Použito v profilu:czaczkes-lasius-route-learning-2013Dunn et al. Reproductive phenologies in a diverse temperate ant fauna. Ecological Entomology / USGS, 2007.
Studie ukazující souvislost načasování letů s nadmořskou výškou.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
flight-elevation-dunn-2007Borowiec, Cover & Rabeling. The evolution of social parasitism in Formica ants revealed by a global phylogeny. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2021.
Globální fylogeneze rodu Formica rekonstruující přechody od závislého zakládání přes dočasný sociální parazitismus k dulóze a trvalému parazitismu; nejde o univerzální vývojový žebřík pro všechny mravence.Použito v 3 profilech:borowiec-formica-parasitism-2021de la Mora, Sankovitz & Purcell. Ants as host and intruder: recent advances and future directions in the study of exploitative strategies. Myrmecological News, 2020.
Odborná syntéza tří hlavních forem mezidruhového sociálního parazitismu: dočasného převzetí kolonie, trvalého inkvilinismu a dulózy založené na loupeži plodu.Použito v profilu:mora-ant-intruders-2020Lenoir, D'Ettorre, Errard & Hefetz. Chemical ecology and social parasitism in ants. Annual Review of Entomology, 2001.
Syntéza chemické integrace sociálních parazitů: rozlišuje chemickou nevýraznost, napodobení či získání hostitelského pachu a látky využité při samotném proniknutí do kolonie.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
lenoir-chemical-parasitism-2001Frouz & Jílková. The effect of ants on soil properties and processes (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2008.
Syntéza fyzikálních, chemických a biologických změn půdy v okolí hnízd; zdůrazňuje, že směr i velikost účinku závisí na druhu a místních podmínkách.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
frouz-jilkova-ant-soil-2008Ehrle, Potthast, Tischer, Trumbore & Michalzik. Soil properties determine how Lasius flavus impact on topsoil organic matter and nutrient distribution in central Germany. Applied Soil Ecology, 2019.
Terénní srovnání čtyř ploch v centrálním Německu: účinek kup L. flavus na zrnitost, organickou hmotu a minerální živiny se lišil podle výchozí půdy a vegetace.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
ehrle-lasius-soil-2019De Almeida et al. Harvester ants as ecological engineers for Mediterranean grassland restoration: impacts on soil and vegetation. Biological Conservation, 2020.
Sedm let po obnově středomořského trávníku měly plošky s hnízdy Messor barbarus odlišnou půdu, bohatší semennou banku, vyšší rostlinnou biomasu a lokální druhovou bohatost než plochy bez hnízd.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
dealmeida-messor-restoration-2020Holec, Holcová & Frouz. Red wood ants (Formica rufa) help propagate invasive small balsam (Impatients parviflora) in accordance with the directed dispersal hypothesis. Applied Soil Ecology, 2023.
Případová studie ukazující, že úprava půdy a příležitostný přenos semen mravencem F. rufa mohou usnadnit šíření nepůvodní netýkavky malokvěté; příklad, proč ekologický účinek nelze automaticky označit za prospěšný. Publikovaný anglický název obsahuje překlep „Impatients“, správné rodové jméno je Impatiens.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
holec-formica-balsam-2023Fürjes-Mikó, Csősz, Paulin & Csóka. The role of red wood ants (Formica rufa species group) in Central European forest ecosystems — a literature review. Insects, 2025.
Středoevropská syntéza predace, trofobiózy, změn půdy, šíření semen a organismů vázaných na kupy lesních mravenců; upozorňuje na různý směr jednotlivých vazeb.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
furjes-miko-wood-ant-ecosystem-2025Hawes, Stewart & Evans. The impact of wood ants (Formica rufa) on the distribution and abundance of ground beetles (Coleoptera: Carabidae) in a Scots pine plantation. Oecologia, 2002.
V borové plantáži souvisela vysoká hustota F. rufa s nižší celkovou početností i druhovou bohatostí střevlíků a vyšší dominancí nejčastějšího druhu; korelační terénní uspořádání neprokazuje samo o sobě jediný mechanismus.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
hawes-formica-carabids-2002Parmentier, Dekoninck & Wenseleers. A highly diverse microcosm in a hostile world: a review on the associates of red wood ants (Formica rufa group). Insectes Sociaux, 2014.
Přehled organismů žijících v kupách a okolí lesních mravenců, od příležitostných návštěvníků po specializované myrmekofily s odlišnými způsoby soužití.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
parmentier-wood-ant-associates-2014Sondej & Domisch. Abandoned wood ant nests as sites for seedling germination. Forests, 2022.
Sledování deseti opuštěných kup F. polyctena v Polsku: po opuštění na nich vyklíčilo 12 druhů cévnatých rostlin; omezený vzorek podporuje hypotézu regeneračních mikrostanovišť, nikoli obecný populační efekt.Použito v profilu:sondej-wood-ant-seedlings-2022Czaczkes, Grüter, Jones & Ratnieks. Synergy between social and private information increases foraging efficiency in ants. Biology Letters, 2011.
Laboratorní experiment s Lasius niger rozlišující sociální informaci feromonové stopy a osobní znalost trasy; jejich shoda v daném uspořádání zvýšila rychlost a přímost pohybu.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
czaczkes-lasius-information-synergy-2011Czaczkes, Weichselgartner, Bernadou & Heinze. The effect of trail pheromone and path confinement on learning of complex routes in the ant Lasius niger. PLOS ONE, 2016.
Následný experiment nezopakoval dřívější zlepšení pozdější paměti trasy po odstranění feromonu; odděluje okamžité vedení po stopě od dlouhodobého učení cesty.Použito v profilu:czaczkes-lasius-route-learning-2016Löfqvist. Formic acid and saturated hydrocarbons as alarm pheromones for the ant Formica rufa. Journal of Insect Physiology, 1976.
Behaviorální experiment identifikující kyselinu mravenčí a několik nasycených uhlovodíků jako součásti poplachového systému F. rufa; poměr složek měnil sílu a trvání odpovědi.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
lofqvist-formica-rufa-alarm-1976Martin, Vitikainen, Helanterä & Drijfhout. Chemical basis of nest-mate discrimination in the ant Formica exsecta. Proceedings of the Royal Society B, 2008.
Experimenty se syntetickými směsmi a živými dělnicemi ukázaly význam koloniálně specifické alkenové části kutikulárního profilu pro agresi F. exsecta; jiné druhy mohou používat jiné směsi.Použito v profilu:martin-formica-exsecta-recognition-2008Franks & Richardson. Teaching in tandem-running ants. Nature, 2006.
U Temnothorax albipennis doložil tandemový běh obousměrnou hmatovou zpětnou vazbu: vedoucí i následovnice upravovaly tempo podle vzájemné vzdálenosti a kontaktu.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
franks-temnothorax-tandem-running-2006Barbero, Thomas, Bonelli, Balletto & Schönrogge. Queen ants make distinctive sounds that are mimicked by a butterfly social parasite. Science, 2009.
Playbacky u Myrmica schencki ukázaly rozdílné stridulační signály královen a dělnic a silnější ochrannou reakci na královnin signál; larvy i kukly modráska Phengaris rebeli jej napodobovaly.Použito v profilu:barbero-myrmica-acoustic-mimicry-2009Schönrogge, Barbero, Casacci, Settele & Thomas. Acoustic communication within ant societies and its mimicry by mutualistic and socially parasitic myrmecophiles. Animal Behaviour, 2017.
Syntéza vibroakustické komunikace: vnímání vibrací podkladu je dobře doložené, zatímco schopnost mravenců vnímat vzduchem šířené tlakové vlny zůstává nejistá.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
schonrogge-ant-acoustic-review-2017Meurville & LeBoeuf. Trophallaxis: the functions and evolution of social fluid exchange in ant colonies. Myrmecological News, 2021.
Autoritativní syntéza definic, anatomie a funkcí výměny tekutin; stomodeální trofalaxe není doložena u všech mravenčích rodů a její podoba se mezi liniemi liší.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
meurville-leboeuf-trophallaxis-2021Buffin, Denis, Van Simaeys, Goldman & Deneubourg. Feeding and stocking up: radio-labelled food reveals exchange patterns in ants. PLOS ONE, 2009.
Scintigrafické sledování značené sacharózy ve skupinách Formica fusca: potrava se šířila rychle, ale zůstávala mezi jednotlivci výrazně nerovnoměrně rozdělená; pokus nezahrnoval plod ani královnu.Použito v profilu:buffin-formica-food-flow-2009Greenwald, Baltiansky & Feinerman. Individual crop loads provide local control for collective food intake in ant colonies. eLife, 2018.
Fluorescenční sledování potravy u označených Camponotus sanctus ukázalo lokální regulaci předávaného objemu podle naplnění volete příjemce a vztah stavu sběračky k další výpravě.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
greenwald-crop-loads-2018Dussutour & Simpson. Communal nutrition in ants. Current Biology, 2009.
Experimenty s Rhytidoponera sp. ukázaly, že přítomnost larev měnila množství i poměr sbíraných živin a zmírnila úmrtnost dělnic při nadbytku bílkovin; cesta zpětné vazby nebyla přímo určena.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
dussutour-communal-nutrition-2009Cassill & Tschinkel. Allocation of liquid food to larvae via trophallaxis in colonies of the fire ant, Solenopsis invicta. Animal Behaviour, 1995.
U larev čtvrtého instaru S. invicta určovala celkový příděl tekutiny především četnost krátkých krmení, která rostla s hladem a velikostí larvy.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
cassill-tschinkel-larval-feeding-1995Cassill, Butler, Vinson & Wheeler. Cooperation during prey digestion between workers and larvae in the ant, Pheidole spadonia. Insectes Sociaux, 2005.
Dělnice rozporcovaly kořist, larvy čtvrtého instaru její části mimotělně rozpouštěly a dělnice získanou tekutinu nasávaly; mechanismus je druhově a instarově specifický.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
cassill-pheidole-digestion-2005Wagner et al. Light at the end of the tunnel: integrative taxonomy delimits cryptic species in the Tetramorium caespitum complex (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2017.
Integrativní revize kryptického komplexu T. caespitum: morfometrie, genetika, samčí genitálie, ekologie, evropský klíč, české vzorky a druhově rozlišená fenologie.tetramorium-wagner-2017Wagner et al. Supplementary Table S1: investigated material of the Tetramorium caespitum complex. Myrmecological News, 2017.
Primární datová tabulka jednotlivých hnízdních vzorků včetně souřadnic, nadmořské výšky, data, sběratele, biotopu, COI haplotypu a českých dokladů.Použito v 3 profilech:wagner-tetramorium-2017-table-s1Wagner et al. Delineation of species of the Tetramorium caespitum complex (Hymenoptera, Formicidae) in Anatolia with a diagnosis of related species-complexes. ZooKeys, 2025.
Nová integrativní revize 191 hnízdních vzorků; potvrzuje platnost druhů, odhaluje východoanatolskou mikrosatelitovou linii T. impurum a podporuje Anatolii s Kavkazem jako nejpravděpodobnější původ nepůvodního T. immigrans ve střední Evropě.Použito v 4 profilech:wagner-tetramorium-anatolia-2025Salata & Borowiec. Comments to distribution of several Greek Tetramorium Mayr, 1855 species (Hymenoptera: Formicidae). Annals of the Upper Silesian Museum in Bytom, Entomology, 2019.
Řecké distribuční doklady včetně T. staerckei ze salin Kalloni na Lesbu, v půdě s viditelnými krystaly soli; nejde o fyziologický experiment tolerance.Použito v profilu:salata-borowiec-tetramorium-greece-2019Cordonnier, Escarguel, Dumet & Kaufmann. Multiple mating in the context of interspecific hybridization between two Tetramorium ant species. Heredity, 2020.
Mikrosatelitová studie 28 čistých kolonií T. immigrans dokládá monogynii, polyandrii a průměr 1,7 otce na kolonii; sleduje také hybridní zónu s T. caespitum.Použito v profilu:cordonnier-tetramorium-mating-2020Cordonnier, Bellec, Escarguel & Kaufmann. Effects of urbanization–climate interactions on range expansion in the invasive European pavement ant. Basic and Applied Ecology, 2020.
Francouzský soubor 544 jedinců ze 16 urbanizovaných krajin ukazuje společný vliv tepla a urbanizace na výskyt T. immigrans.Použito v profilu:cordonnier-tetramorium-urban-range-2020Penick, Savage & Dunn. Stable isotopes reveal links between human food inputs and urban ant diets. Proceedings of the Royal Society B, 2015.
Izotopová studie manhattanského T. immigrans (tehdy Tetramorium sp. E) dokládá rostoucí podíl lidské potravy s urbanizací, nikoli změnu trofické úrovně.Použito v profilu:penick-tetramorium-urban-diet-2015Flucher et al. Effect of social structure and introduction history on genetic diversity and differentiation. Molecular Ecology, 2021.
Populační genetika dokládá nejméně dvě introdukce T. immigrans ze západní Evropy do Severní Ameriky a jednu nezávislou introdukci do Jižní Ameriky.Použito v profilu:flucher-tetramorium-genetics-2021Bruder & Gupta. Biology of the Pavement Ant, Tetramorium caespitum. Annals of the Entomological Society of America, 1972.
Severoamerická studie 51 kolonií pod starým jménem T. caespitum, retrospektivně přiřazená k T. immigrans; zdroj rozměrů a hloubky hnízd s geografickou výhradou.Použito v profilu:bruder-gupta-pavement-ant-1972Dostál. Effect of three mound-building ant species on the formation of soil seed bank in mountain grassland. Flora, 2005.
Slovenská terénní studie přesunu semen a půdní semenné banky v hnízdních mikrostanovištích; určení Tetramorium caespitum předchází integrativní revizi komplexu z roku 2017, proto je biologický závěr veden opatrně pro dobové pojetí druhu.Použito v profilu:dostal-tetramorium-seedbank-2005Csősz & Markó. Redescription of Tetramorium hungaricum Röszler, 1935, a related species of T. caespitum. Myrmecological News, 2004.
Primární morfologická redeskripce s rozměry kast, biologií, suchomilnými stanovišti, polygynií a obdobím rojení T. hungaricum.Použito v profilu:csosz-marko-tetramorium-hungaricum-2004Bezděčka & Bezděčková. The first record of Tetramorium hungaricum in the Czech Republic. Klapalekiana, 2009.
Primární zpráva o jediném tehdy známém českém nálezu u Mikulova, který představoval nejzápadnější doložený výskyt druhu.Použito v profilu:bezdecka-hungaricum-czech-2009Csősz & Schulz. A taxonomic review of the Palaearctic Tetramorium ferox species-complex. Zootaxa, 2010.
Primární revize komplexu T. ferox s morfometrickou diagnózou a synonymií; ekologické tvrzení o vysokých hustotách na teplých stepích se vztahuje ke komplexu, ne bezpečně k nominátnímu druhu.Použito v profilu:csosz-schulz-tetramorium-ferox-2010Csősz, Radchenko & Schulz. Taxonomic revision of the Palaearctic Tetramorium chefketi species complex. Zootaxa, 2007.
Primární revize komplexu s redeskripcí a určovacími znaky T. moravicum i s materiálem z typové lokality Mohelno.Použito v profilu:csosz-radchenko-schulz-tetramorium-2007Schlick-Steiner et al. Queen size dimorphism in the ant Tetramorium moravicum: Morphometric, molecular genetic and experimental evidence. Insectes Sociaux, 2005.
Primární doklad dvou velikostních forem královen, vazby mikrogyn na polygynii a laboratorního založení bez dělnic dvěma kooperujícími makrogynami; vnitrohnízdní páření pouze nepřímo podporuje.Použito v profilu:schlick-steiner-tetramorium-moravicum-2005Wagner, Steiner, Schlick-Steiner & Csősz. Mixed-colony records together with nest densities and gyne morphology suggest temporary social parasitism in Tetramorium. Zoologischer Anzeiger, 2021.
Ve 108 hnízdních vzorcích dva smíšené nálezy T. ferox a T. moravicum; spolu s areálem, hustotou hnízd a morfologií gyn jde o nepřímé důkazy hypotézy dočasného sociálního parazitismu.Použito v 2 profilech:wagner-tetramorium-temporary-parasitism-2021Moss, Swallow & Greene. Always under foot: Tetramorium immigrans, a review. Myrmecological News, 2022.
Kritická syntéza biologie a synantropního rozšíření druhu, oddělující jeho údaje od starší literatury o T. caespitum sensu lato.Použito v profilu:moss-tetramorium-immigrans-2022Lasius niger — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-lasius-nigerSmall Black Ant — Lasius niger. NatureSpot.
Použito v profilu:naturespot-lasius-nigerLasius niger. AntWiki.
Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
antwiki-lasius-nigerMravenec obecný — Lasius niger. Národní zemědělské muzeum.
Použito v profilu:nzm-lasius-nigerLasius flavus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-lasius-flavusLasius flavus. AntSite.
Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
antsite-lasius-flavusLasius flavus. AntWiki.
Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
antwiki-lasius-flavusØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Gul jordmaur — Lasius flavus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis určovacích znaků, rozměrů kast, podzemní ekologie, velkých kolonií a zemních kup.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-flavusParmentier & Wybouw. Lasius flavus ants protect root aphid eggs from predators and pathogens during winter hibernation. Royal Society Open Science, 2025.
Experimentální doklad sběru a zimní péče o vajíčka kořenových mšic, včetně ochrany před plísněmi a dravým broukem.Použito v profilu:parmentier-wybouw-flavus-aphid-eggs-2025Parmentier. Differential transport of a guild of mutualistic root aphids by the ant Lasius flavus. Current Zoology, 2023.
Volbové i bezvolbové pokusy dokládající, že dělnice přenášejí šest asociovaných druhů kořenových mšic s rozdílnou prioritou.Použito v profilu:parmentier-flavus-aphid-transport-2023Ivens, Kronauer, Pen, Weissing & Boomsma. Ants farm subterranean aphids mostly in single clone groups — an example of prudent husbandry for carbohydrates and proteins?. BMC Evolutionary Biology, 2012.
Genetická studie druhového a klonálního složení kořenových mšic v hnízdech L. flavus a jejich využití jako zdroje medovice i živočišné potravy.Použito v profilu:ivens-flavus-aphid-farming-2012Pontin. The numbers and distribution of subterranean aphids and their exploitation by the ant Lasius flavus. Ecological Entomology, 1978.
Terénní odhady početnosti kořenových mšic v trvalé pastvině a jejich využití dělnicemi jako zdroje medovice i potravy.Použito v profilu:pontin-flavus-aphids-1978Waloff. The effect of the number of queens of the ant Lasius flavus on their survival and on the rate of development of the first brood. Insectes Sociaux, 1957.
Experimentální práce o dočasném společném zakládání několika královnami, přežívání samic a rychlosti vývoje první generace dělnic.Použito v profilu:waloff-flavus-queens-1957King. Ant-hill heterogeneity and grassland management. Ecological Solutions and Evidence, 2021.
Syntéza dlouhověkosti zemních kup L. flavus, jejich mikrostanovištní heterogenity a významu pro druhovou pestrost i péči o trávníky.Použito v profilu:king-flavus-anthills-2021Bierbaß, Gutknecht & Michalzik. Nest-mounds of the yellow meadow ant at the Alter Gleisberg: hot or cold spots in nutrient cycling?. Soil Biology and Biochemistry, 2015.
Terénní měření prvkově závislého vlivu kup L. flavus na koloběh živin, mísení půdy a hromadění medovice.Použito v profilu:bierbass-flavus-soil-2015Waloff & Blackith. The growth and distribution of the mounds of Lasius flavus in Silwood Park, Berkshire. Journal of Animal Ecology, 1962.
Dlouhodobé mapování růstu a prostorového rozmístění kup na pastvině, včetně vztahu jejich tvaru k odvodnění stanoviště.Použito v profilu:waloff-blackith-flavus-mounds-1962Norman, Pamminger & Hughes. Behavioural development, fat reserves and their association with productivity in Lasius flavus founding queens. The Science of Nature, 2016.
Laboratorní spojení behaviorálních a fyziologických údajů během rané a pozdní fáze klaustrálního zakládání kolonie.Použito v profilu:norman-flavus-founding-2016Lasius fuliginosus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-lasius-fuliginosusLasius fuliginosus. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-lasius-fuliginosusBrinker et al. Microbial community composition of nest-carton and adjoining soil of the ant Lasius fuliginosus and the role of host secretions in structuring microbial communities. Fungal Ecology / University of Groningen, 2019.
Primární studie houbových společenstev, která stabilizují kartonovou stavbu hnízda.Použito v profilu:lasius-fuliginosus-carton-2019Donisthorpe & Crawley. Experiments on the formation of colonies by Lasius fuliginosus queens. Transactions of the Entomological Society of London, 1912.
Historické experimenty s přijetím mladé královny a založením smíšené kolonie u hostitelských dělnic Lasius umbratus.Použito v profilu:donisthorpe-crawley-fuliginosus-founding-1912Maschwitz & Hölldobler. Der Kartonnestbau bei Lasius fuliginosus. Zeitschrift für vergleichende Physiologie, 1970.
Tracerové a chromatografické pokusy dokládající, že dělnice spojují částice dřeva či půdy medovicí, která současně živí zpevňující houbové podhoubí.Použito v profilu:maschwitz-holldobler-fuliginosus-carton-1970Schlick-Steiner et al. Specificity and transmission mosaic of ant nest-wall fungi. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2008.
Molekulární studie více specializovaných houbových partnerů kartonových hnízd a jejich přenosu mezi generacemi kolonií.Použito v profilu:schlick-steiner-fuliginosus-fungi-2008Quinet & Pasteels. Spatiotemporal evolution of the trail network in Lasius fuliginosus. Belgian Journal of Zoology, 1991.
Tříleté terénní sledování stálých stezek k dlouhodobým zdrojům medovice a krátkodobých větví k novým mšicím, loveckým plochám či velké kořisti.Použito v profilu:quinet-pasteels-fuliginosus-trails-1991Ślipiński, Markó, Rzeszowski, Babik & Czechowski. Lasius fuliginosus shapes local ant assemblages. North-Western Journal of Zoology, 2014.
Srovnání polské a finské kolonie dokládající teritorialitu a nižší druhovou bohatost i hustotu hnízd podřízených mravenců uvnitř jejich území.Použito v profilu:slipinski-fuliginosus-assemblages-2014Bernardi, Cardani, Ghiringhelli, Selva, Baggini & Pavan. On the components of secretion of mandibular glands of the ant Lasius (Dendrolasius) fuliginosus. Tetrahedron Letters, 1967.
Primární chemická analýza složek sekretu kusadlových žláz L. fuliginosus, včetně dendrolasinu; nedokládá jeho použití jako lepidla kartonu ani jako stopovacího feromonu.Použito v profilu:bernardi-fuliginosus-mandibular-1967Kalniņš & Dreimanis. Protected insects of Latvia — Lasius fuliginosus (Latreille, 1798) (Hymenoptera: Formicidae). Latvijas Entomologs, 2007.
Lotyšský přehled rozšíření, biologie a fenologie založený na literatuře i přímo datovaných nálezech, včetně tří červnových pozorování rojení.Použito v profilu:kalnins-dreimanis-fuliginosus-latvia-2007Wilson. A monographic revision of the ant genus Lasius. Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 1955.
Klasická taxonomická revize rodu s redeskripcemi a morfologií dělnic, královen i samců; starší systematické pojetí je nutné číst spolu s modernějšími revizemi.Použito v profilu:wilson-lasius-revision-1955Vaessen, Russ, Kirchmair, Neuhauser, Schlick-Steiner & Steiner. How carton-nest fungi of the ant Lasius fuliginosus interact with each other and with the root-rot fungus Armillaria mellea. Mycologia, 2025.
Experimentální studie vzájemných interakcí kartonových hub a jejich působení proti dřevokazné václavce obecné.Použito v profilu:vaessen-fuliginosus-fungi-2025Formica rufa — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-rufaFormica rufa. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-formica-rufaSouthern wood ant — Formica rufa. Wood Ants UK.
Použito v profilu:woodants-formica-rufaFormica polyctena — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-polyctenaFormica polyctena. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-formica-polyctenaPortinha et al. Whole-genome analysis of multiple wood ant population pairs supports similar speciation histories, but different degrees of gene flow, across their European ranges. Molecular Ecology, 2022.
Studie populací F. polyctena a F. aquilonia; shrnuje vícekrálovnost a jarní produkci mladých královen.Použito v profilu:polyctena-genomics-2022Formica sanguinea — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-sanguineaFormica sanguinea. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-formica-sanguineaFormica fusca — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-fuscaFormica fusca. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-formica-fuscaFormica fusca — species account. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Použito v profilu:naturalis-formica-fuscaCamponotus ligniperda — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-camponotus-ligniperdaCamponotus ligniperda. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-camponotus-ligniperdaCamponotus ligniperda — species account. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Použito v profilu:naturalis-camponotus-ligniperdaVéle & Horák. Space, habitat and isolation are the key determinants of tree colonization by the carpenter ant in plantation forests. Forests, 2019.
Primární východočeská studie 130 polomů dokládající vazbu stromových hnízd C. ligniperda na hnědou hnilobu a již narušené dřevo.Použito v profilu:vele-horak-camponotus-wood-2019Keller & Passera. Fecundity of ant queens in relation to their age and the mode of colony founding. Insectes Sociaux, 1990.
Dvouleté laboratorní sledování samostatného zakládání, prvního plodu, vývoje a přezimování královen C. ligniperda i C. herculeanus; nepopisuje věk první reprodukce zralé přírodní kolonie.Použito v 2 profilech:keller-passera-camponotus-founding-1990Hölldobler. Temperaturunabhängige rhythmische Erscheinungen bei Roßameisenkolonien. Insectes Sociaux, 1961.
Experimentální doklad zimního shluku a larválního klidu C. ligniperda a C. herculeanus, který přetrvával i při vyšší teplotě.Použito v 2 profilech:holldobler-camponotus-rhythm-1961Gadau, Gertsch, Heinze, Pamilo & Hölldobler. Oligogyny by unrelated queens in the carpenter ant, Camponotus ligniperdus. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1998.
Genetická studie oligogynie: v části zkoumaných kolonií odhadla dvě až pět převážně nepříbuzných a vzájemně netolerantních královen.Použito v profilu:gadau-camponotus-oligogyny-1998Myrmica rubra — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-myrmica-rubraWalin, Seppä & Sundström. Reproductive allocation within a polygyne, polydomous colony of the ant Myrmica rubra. Ecological Entomology, 2001.
Terénní rozbor rozsáhlé vícehnízdné kolonie: prostorové rozložení královen, dělnic, produktivity a investic do pohlavních jedinců.Použito v profilu:walin-myrmica-polydomy-2001Sorvari. Acceptance of alien queens by the ruby ant Myrmica rubra: Gene flow by queen flow. European Journal of Entomology, 2017.
Pokusy s adopcí cizích královen: bezkrálovné části kolonií přijímaly nabídnutou královnu častěji než části, které už královnu měly.Použito v profilu:sorvari-myrmica-queen-flow-2017Solazzo, Moritz & Settele. Choice behaviour of Myrmica rubra workers between ant larvae and larvae of their Phengaris (Maculinea) nausithous nest parasites. Insectes Sociaux, 2013.
Adopční experiment dokládající rozlišování vlastního a cizího plodu i rozdílnou reakci na housenky P. nausithous ze sympatrické a alopatrické populace.Použito v profilu:solazzo-myrmica-phengaris-2013Chen, O’Sullivan & Adams. Intraspecific aggression and the colony structure of the invasive ant Myrmica rubra. Ecological Entomology, 2018.
Opakované behaviorální testy v zavlečeném areálu rozlišily více sousedících kolonií a nepotvrdily jedinou bezhraniční superkolonii napříč lokalitami.Použito v profilu:chen-myrmica-aggression-2018Myrmica rubra. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-myrmica-rubraMyrmica rubra. AntSite.
Použito v profilu:antsite-myrmica-rubraPhengaris nausithous — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Zdroj ke vztahu modráska bahenního a jeho hostitelských mravenců.Použito v profilu:aopk-phengaris-nausithousManica rubida — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-manica-rubidaLenoir, Devers, Marchand, Bressac & Savolainen. Microgynous Queens in the Paleartic Ant, Manica rubida: Dispersal Morphs or Social Parasites?. Journal of Insect Science, 2010.
Měření samic z francouzské kolonie A doložilo dvě velikostní třídy a behaviorální pokusy ukázaly dělnicovité chování mikrogyne; pouze jedna z 38 pitvaných mikrogyne byla oplodněná a jejich funkce zůstala nevyřešená. Čtyři jiná hnízda poskytla vzorek pro mtDNA.Použito v profilu:manica-microgynes-2010Łukasz Depa. Weather conditions during nuptial flight of Manica rubida in southern Poland. Myrmecological News, 2006.
Denní sledování jedné lokality v Horním Slezsku v letech 2004–2006 napočítalo na přistávací ploše 113 okřídlených samic v dubnu a květnu a pozorovalo vzlety i přistání; jde o regionální případ, ne univerzální český kalendář ani obecné pravidlo počasí.Použito v profilu:manica-flights-2006Patrick Krapf. Contribution of the public to the modelling of the distributions of species: Occurrence and current and potential distribution of the ant Manica rubida. European Journal of Entomology, 2023.
Kompilace 611 deduplikovaných výskytových záznamů a model potenciálního rozšíření; databázové extrémy nadmořské výšky nejsou běžným stanovištním rozmezím ani měřením početnosti či trendu.Použito v profilu:manica-ecology-2023He, Chen & Du. Review of the ant genus Manica (Hymenoptera, Formicidae), with a new record of the genus in China and description of a new species. Journal of Hymenoptera Research, 2024.
Současná revize rodu, první záznam rodu z Číny, popis jednoho nového druhu a diagnóza M. rubida; podklad k tmavšímu zadečku, tupým rohům propodea bez ostrých trnů a dalším určovacím znakům.Použito v profilu:he-chen-du-manica-review-2024Bezděčková & Bezděčka. Manica rubida (Latreille, 1802) (Hymenoptera: Formicidae) – druh na Českomoravské vrchovině vzácný. Acta Rerum Naturalium, 2021.
Regionální revize devíti historických a současných záznamů z Vysočiny; ukazuje lokálnost druhu i využití příkopů, okrajů cest a dalších nižších náhradních stanovišť.Použito v profilu:bezdeckova-bezdecka-manica-vysocina-2021Glaser. Siedlungsdichte, Habitatwahl und Gefährdungssituation von Ameisen (Hymenoptera, Formicidae) in Prader Sand und Schludernser Au (Italien, Südtirol). Gredleriana, 2005.
Kvantitativní transekty dvou jihotyrolských říčních území spojily výskyt M. rubida s dynamickými břehy, vyšším podílem písčité až bahnité holé půdy a nižším podílem hrubého štěrku; nedokládají mechanismus přežití povodní.Použito v profilu:glaser-manica-river-habitat-2005Pech. An unusual nesting of the ant Manica rubida (Hymenoptera: Formicidae) in nests with mounds. Silva Gabreta, 2011.
Případová studie jediné šumavské lokality: 18 hnízd považovaných za jednu vícehnízdnou kolonii, z nich 17 s nezvykle velkou zemní kupou. Stavitel i funkce kup zůstaly nejisté.Použito v profilu:pech-manica-nesting-2011Tetramorium caespitum — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-tetramorium-caespitumTetramorium caespitum. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-tetramorium-caespitumTetramorium caespitum. AntSite.
Použito v profilu:antsite-tetramorium-caespitumMravenec čtyřskvrnný — Dolichoderus quadripunctatus. Příroda Vysočiny.
Použito v profilu:vysocina-dolichoderusDolichoderus quadripunctatus. Atlas blanokřídlých v Praze.
Použito v profilu:prague-dolichoderusCzechowski, Trigos-Peral, Savolainen & Vepsäläinen. Intricacies of the biology of Dolichoderus quadripunctatus. Annales Zoologici, 2023.
Recenzovaná syntéza bionomie druhu zaměřená na sociální organizaci, získávání potravy, rojení a neobvyklý přesun mladých královen.Použito v profilu:dolichoderus-biology-reviewTorossian. La biologie de la fourmi Dolichoderus quadripunctatus (Hyménoptère–Formicoidea–Dolichoderidae). Insectes Sociaux, 1960.
Primární historická studie sociální organizace a rozdělení 287 hnízdních jednotek; pozdější syntézy její údaje zasazují do moderního pojetí polydomie.Použito v profilu:torossian-dolichoderus-biology-1960Stukalyuk. Supercolony of Dolichoderus quadripunctatus Linnaeus (Hymenoptera, Formicidae). Biology Bulletin Reviews, 2018.
Terénní studie kyjevských kolonií včetně jedné mimořádné sítě 134 hnízd; dokládá výměnu dělnic a plodu, vazbu na staré stromy a současně upozorňuje, že superkolonie není běžnou podobou druhu.Použito v profilu:stukalyuk-dolichoderus-supercolony-2018Czechowski, Trigos-Peral, Maák & Vepsäläinen. Alate gyne of the ant Dolichoderus quadripunctatus follows foraging trail to aphids. Journal of Hymenoptera Research, 2019.
Otevřená případová studie: během tří červencových dnů byla u mšic na konci nejméně 13 m dlouhé dělnické stezky vždy pozorována jedna gyne; není známo, zda šlo o tutéž samici.Použito v profilu:czechowski-dolichoderus-gyne-foraging-2019Dolichoderus quadripunctatus. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-dolichoderusBezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.
České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.Použito v 70 profilech:Dalších 65
mravenec černýmravenec dlouhoostnýmravenec drsnýmravenec dřevokazmravenec Forelůvmravenec Gallienůvmravenec Gredlerůvmravenec hladkýmravenec hnědýmravenec hrbolkatýmravenec chladnomilnýmravenec jamkovanýmravenec klamnýmravenec komunnímravenec korsickýmravenec Kratochvílůvmravenec laločnatýmravenec Lémanůvmravenec lesklýmravenec lesostepnímravenec malátnýmravenec maličkýmravenec mechovýmravenec obrovskýmravenec odlišnýmravenec osmahlýmravenec otrokářskýmravenec parkovýmravenec pařezovýmravenec páskovanýmravenec pastvinnýmravenec písčinnýmravenec pískomilnýmravenec podhornímravenec podzemnímravenec pomalýmravenec potulnýmravenec příživnýmravenec rašelinnýmravenec rezavýmravenec rovinnýmravenec rudovousýmravenec rýhovanýmravenec Schenckůvmravenec skalnímravenec sličnýmravenec smolnýmravenec stínomilnýmravenec stromovýmravenec temnohlavýmravenec titěrnýmravenec toulavýmravenec trávnímravenec Vandelůvmravenec větvičkovýmravenec vídeňskýmravenec výběžkatýmravenec vzácnýmravenec zemnímravenec zrnojedmravenec zvrásnělýmravenec žlutavýTemnothorax saxonicusTetramorium feroxTetramorium moravicumpriroda-vysociny-antsCamponotus herculeanus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-camponotus-herculeanusCamponotus herculeanus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis morfologie, ekologie, kolonie a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-camponotus-herculeanusSeifert. Hybridization in the European carpenter ants Camponotus herculeanus and C. ligniperda. Insectes Sociaux, 2019.
Morfometrické rozlišení, fenologie a odhad vzácné hybridizace dvojice podobných druhů.Použito v 2 profilech:seifert-camponotus-hybridization-2019Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.
Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.Použito v 33 profilech:Dalších 28
mravenec dřevokazmravenec Gallienůvmravenec Gredlerůvmravenec hladkýmravenec horskýmravenec hrbolkatýmravenec laločnatýmravenec Lémanůvmravenec lesostepnímravenec mechovýmravenec množivýmravenec obrovskýmravenec osmahlýmravenec otročícímravenec páskovanýmravenec pastvinnýmravenec pískomilnýmravenec potulnýmravenec příživnýmravenec rezavýmravenec rudovousýmravenec rýhovanýmravenec Schenckůvmravenec sličnýmravenec stromovýmravenec výběžkatýmravenec zvrásnělýTapinoma subborealeseifert-central-european-ants-2017Graf & Hölldobler. Untersuchungen zur Frage der Holzverwertung als Nahrung bei holzzerstörenden Roßameisen. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1964.
Experimentální práce k otázce, zda Camponotus ligniperda a C. herculeanus tráví dřevo.Použito v 2 profilech:graf-holldobler-camponotus-wood-1964K. Hölldobler. IV. Über die Koloniengründung von Camponotus herculeanus. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1950.
Klasická primární práce o samostatném zakládání kolonie C. herculeanus; historické laboratorní podmínky a taxonomické pojetí je nutné odlišit od přesného terénního kalendáře dnešních populací.Použito v profilu:holldobler-herculeanus-founding-1950Sanders. The Biology of Carpenter Ants in New Brunswick. The Canadian Entomologist, 1964.
Rozbor 25 kolonií C. herculeanus v kanadských jehličnatých lesích popsal více stromů jedné kolonie, umístění plodu a dvě úplně odebrané zimující kolonie; zveřejněná vysoká početní hodnota patří větší z nich a není českým průměrem.Použito v profilu:sanders-herculeanus-biology-1964Fuchs. The response to vibrations of the substrate and reactions to the specific drumming in colonies of carpenter ants (Camponotus, Formicidae, Hymenoptera). Behavioral Ecology and Sociobiology, 1976.
Experimenty s C. herculeanus popsaly vibrační signál šířený dřevními lamelami a zrychlenou obrannou či únikovou reakci; signál v daných pokusech nekoordinoval rojení.Použito v profilu:fuchs-herculeanus-drumming-1976Czechowski. Nest competition between Camponotus vagus (Scopoli, 1763) and Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758) (Hymenoptera: Formicidae) in the Białowieża Forest (Poland). Myrmecological News, 2005.
Případová studie jediného konfliktu o kmen mezi koloniemi C. vagus a C. herculeanus, v němž zároveň žila kolonie Formica fusca; dokládá možnost soutěže a plesiobiózy, nikoli jejich četnost.Použito v profilu:czechowski-camponotus-nest-competition-2005B. Hölldobler. Zur Frage der Oligogynie bei Camponotus ligniperda Latr. und Camponotus herculeanus L. (Hym. Formicidae). Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1961.
Histologická a behaviorální práce prokázala, že ve velkých koloniích obou druhů může být několik královen; dělnice je přijímají, královny se však vzájemně netolerují a zůstávají v oddělených aktivitních areálech. Četnost oligogynie práce neurčuje.Použito v profilu:holldobler-camponotus-oligogyny-1961Schär et al. Do Holarctic ant species exist? Trans-Beringian dispersal and homoplasy in the Formicidae. Journal of Biogeography, 2018.
Fylogenetické srovnání 310 jedinců ze 73 nominálních druhů pomocí jednoho mitochondriálního a tří jaderných genů potvrdilo L. acervorum jako jeden z pouhých tří původních holarktických druhů ve vzorku. Severní Ameriku naopak vyloučilo z moderního areálu L. alienus obnovením L. americanus a oddělilo i nearktické linie dříve řazené k L. muscorum.Použito v 5 profilech:schar-holarctic-ants-2018Formica pratensis — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-pratensisMravenec luční — Formica pratensis. Příroda Vysočiny.
Použito v profilu:vysocina-formica-pratensisFormica pratensis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Použito v profilu:artsdatabanken-formica-pratensisSeifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the Formica rufa group — the famous mound-building red wood ants. Myrmecological News, 2021.
NUMOBAT revize 1 200 hnízdních vzorků, 5 500 dělnic a 410 samic rozlišuje 13 palearktických druhů ve čtyřech komplexech, dokumentuje častou hybridizaci a poskytuje srovnávací tabulky i klíč. Kritické určení má vycházet z více dělnic, protože vnitrohnízdní i regionální proměnlivost je značná.Použito v 6 profilech:Dalších 1
seifert-rufa-group-revision-2021Dekoninck, Maebe, Breyne & Hendrickx. Polygyny and strong genetic structuring within an isolated population of the wood ant Formica rufa. Journal of Hymenoptera Research, 2014.
Mikrosatelitní studie izolované belgické populace dokládající vícekrálovnost a kolonie tvořené jedním až jedenácti hnízdy, mezi nimiž zůstala genetická struktura výrazná.Použito v profilu:dekoninck-formica-polygyny-2014Stukalyuk, Radchenko, Netsvetov & Gilev. Effect of mound size on intranest thermoregulation in the red wood ants Formica rufa and F. polyctena. Turkish Journal of Zoology, 2020.
Terénní měření a fyzikální model jarního ohřevu kup ukazující vztah mezi velikostí hnízda, slunečním přísunem, tepelnými ztrátami a schopností stabilizovat vnitřní teplotu.Použito v 2 profilech:stukalyuk-formica-thermoregulation-2020Sorvari. Biogeography and habitat preferences of red wood ants of the Formica rufa group in Finland, based on citizen science data. European Journal of Entomology, 2022.
Finská občanská věda určila 2 087 hnízd skupiny F. rufa: 1 212 F. aquilonia, 277 F. lugubris a 59 F. pratensis. Data dobře popisují severojižní a habitatové rozdíly ve Finsku, ale výběr míst i kategorie prostředí nedovolují čísla přenášet na české populace.Použito v 4 profilech:sorvari-red-wood-ants-2022Helanterä, Kulmuni & Pamilo. Sex allocation conflict between queens and workers in Formica pratensis wood ants predicts seasonal sex ratio variation. Evolution, 2016.
Tříletá studie 93 kolonií ověřila dvě oddělené reprodukční kohorty a poměr pohlaví v pozdější kohortě konzistentně více vychýlený ve prospěch samic, jak předpovídá sezonní změna možností dělnic ovlivnit osud diploidních vajíček.Použito v profilu:helantera-formica-pratensis-2016Formica truncorum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis určovacích znaků, hnízdění, rozšíření a severské fenologie.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-truncorumSundström. Queen acceptance and nestmate recognition in monogyne and polygyne colonies of the ant Formica truncorum. Animal Behaviour, 1997.
Experimentální zavádění mladých samic ukázalo, že dělnice jednokrálovných kolonií rozlišovaly domácí a cizí samice, kdežto vícekrálovné nikoli; spářené samice byly v obou sociálních formách odmítány častěji než panny.Použito v profilu:sundstrom-formica-truncorum-1997Ellis, Franks & Robinson. Ecological consequences of colony structure in dynamic ant nest networks. Ecology and Evolution, 2017.
Dlouhodobá terénní analýza vícedomých kolonií F. lugubris ukázala, že poloha kupy v síti a modelovaný potenciální tok zdrojů souvisejí s její pravděpodobností přežít i založit novou pobočku; výsledek neznamená, že každá populace druhu je vícedomá.Použito v profilu:ellis-lugubris-network-2017Chapuisat, Oppliger, Magliano & Christe. Wood ants use resin to protect themselves against pathogens. Proceedings of the Royal Society B, 2007.
U příbuzného F. paralugubris zvýšila jehličnatá pryskyřice přežívání dospělců i larev po expozici bakterii Pseudomonas fluorescens a larev po expozici houbě Metarhizium anisopliae. Nejde o přímý experiment s F. lugubris.Použito v profilu:chapuisat-wood-ant-resin-2007Sigeman et al. The loss of a supergene in obligately polygynous Formica wood ant species. Molecular Biology and Evolution, 2025.
Srovnávací genomika 264 jedinců všech sedmi evropských lesních druhů zjistila klasický haplotyp P jen u jednoho ze tří obligátně vícekrálovných druhů. U F. aquilonia a F. paralugubris chyběl kromě duplikovaných kopií dvou genů; autoři mechanismus a jeho vliv na královny formulují jako hypotézu.Použito v profilu:sigeman-formica-supergene-loss-2025Heuss, Grevé, Schäfer, Busch & Feldhaar. Direct and indirect effects of land-use intensification on ant communities in temperate grasslands. Ecology and Evolution, 2019.
Průzkum 110 německých travních ploch zjistil pokles průměrného počtu druhů se zvyšující se četností seče; kupovití mravenci včetně F. pratensis patřili k citlivějším. Jde o komunitní studii z Německa, nikoli přímý experiment s českou populací.Použito v profilu:heuss-grassland-ants-2019Sorvari & Hakkarainen. Wood ants are wood ants: deforestation causes population declines in the polydomous wood ant Formica aquilonia. Ecological Entomology, 2007.
Finské srovnání čtyři až pět let po těžbě zjistilo na pasekách 39 % opuštěných původních a 73 % nových odštěpených hnízd oproti méně než 2 % v lesním nitru; velikost populací na pasekách klesla přibližně o 30 %. Výsledek je regionální, nikoli český zásahový experiment.Použito v profilu:sorvari-aquilonia-clearcut-2007Lasius brunneus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-lasius-brunneusMravenec hnědý — Lasius brunneus. Příroda Vysočiny.
Použito v profilu:vysocina-lasius-brunneusLasius brunneus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-brunneusSeifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the subgenus Lasius s.str.. Soil Organisms, 2020.
Moderní revize 4 900 dělnic z 1 722 hnízdních či bodových vzorků; pomocí mnoha morfometrických znaků zpřesňuje diagnózy a areály palearktických druhů podrodu Lasius s. str. Biologické údaje nejsou pro všechny druhy stejně podrobné.seifert-lasius-revision-2020Lasius platythorax — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis určovacích znaků, biotopu, hnízdění a období rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-platythoraxSeifert. Lasius platythorax n. sp., a widespread sibling species of Lasius niger. Entomologia Generalis, 1991.
Původní popis a oddělení druhu od velmi podobného Lasius niger.Použito v 2 profilech:seifert-lasius-platythorax-1991The biology of Lasius brunneus. CREAF / Autonomous University of Barcelona.
Použito v profilu:lasius-brunneus-biologyDijon, Dekoninck, Colinet, Francis & Noël. They live under our streets: ant nests (Hymenoptera, Formicidae) in urban pavements. Biodiversity Data Journal, 2023.
Průzkum 120 hnízdních míst v bruselské dlažbě zaznamenal sedm druhů včetně Lasius niger a L. brunneus; vztah ke skladbě chodníku je výsledkem jedné městské studie, nikoli univerzálním návodem k určování.Použito v 2 profilech:dijon-urban-pavements-2023Trigos-Peral et al. Urban abiotic stressors drive changes in the foraging activity and colony growth of the black garden ant Lasius niger. Science of the Total Environment, 2024.
Srovnání městských a venkovských populací spolu s laboratorními pokusy ukazuje, že teplota a noční světlo mění aktivitu, vývoj plodu i úmrtnost dělnic; velikost a někdy i směr odezvy se lišily mezi městy.Použito v profilu:urban-lasius-stress-2024Quque et al. Hierarchical networks of food exchange in the black garden ant Lasius niger. Insect Science, 2021.
Laboratorní sledování značené tekuté potravy popisuje nerovnoměrnou síť trofalaxe; konkrétní role jedinců a tempo distribuce jsou výsledkem daného experimentálního uspořádání.Použito v profilu:quque-niger-food-network-2021Grüter, Maitre, Blakey, Cole & Ratnieks. Collective decision making in a heterogeneous environment: Lasius niger colonies preferentially forage at easy to learn locations. Animal Behaviour, 2015.
Laboratorní kolonie při stejné kvalitě potravy více využívaly místo, jehož trasu se dělnice snáze učily; studie neznamená, že dostupnost vždy převáží kvalitu zdroje v přírodě.Použito v profilu:gruter-niger-learnability-2015Lenoir, Depickère, Devers, Christidès & Detrain. Hydrocarbons in the Ant Lasius niger: From the Cuticle to the Nest and Home Range Marking. Journal of Chemical Ecology, 2009.
Chemické analýzy a behaviorální testy propojují kutikulární uhlovodíky s materiálem hnízda a značením domovského prostoru; nejde o totéž co směrová feromonová stezka k potravě.Použito v profilu:lenoir-niger-hydrocarbons-2009Konorov et al. Genomic exaptation enables Lasius niger adaptation to urban environments. BMC Evolutionary Biology, 2017.
Komparativní práce nad návrhem genomu navrhuje možné genetické předpoklady městské tolerance; sama nedokazuje konkrétní adaptaci každé městské populace ani reakci na jediný stresor.Použito v profilu:konorov-niger-urban-genome-2017Depa, Vepsäläinen, Rutkowski & Czechowski. Mutualism between Lasius Ant Species and Stomaphis Aphids in Relation to Social Parasitism among the Ants. Polish Journal of Ecology, 2022.
Terénní a literární údaje propojují stromové mšice Stomaphis s několika druhy Lasius včetně L. brunneus; nejde o povinného partnera každé kolonie.Použito v profilu:depa-stomaphis-lasius-2022Stukalyuk, Radchenko, Akhmedov & Stelia. The Phenomenon of a Mixed Colony: the Case of Lasius brunneus and Lasius umbratus (Hymenoptera, Formicidae). Zoodiversity, 2024.
Opakovaný nález jediné smíšené kolonie v Moldavsku a matematický model vedly autory ke scénáři několikaletého soužití hostitele s dočasným sociálním parazitem. Hnízdo neodkryli, počty dělnic odhadli z provozu na stezce a začátek převzetí ani královny přímo nesledovali.Použito v 2 profilech:stukalyuk-brunneus-umbratus-2024Shimada, Tanaka & Takasuka. Socially parasitic ant queens chemically induce queen-matricide in host workers. Current Biology, 2025.
Pozorování a pokusy s japonskými Lasius umbratus a hostitelem L. japonicus ukázaly, že parazitická samice dvakrát postříkala hostitelskou královnu tekutinou ze zadečku a hostitelské dělnice ji následně zabily. Chemická identita tekutiny ani platnost mechanismu pro evropské hostitele nebyly přímo prokázány.Použito v profilu:shimada-lasius-matricide-2025Stukalyuk. Interactions of three dominant ant species, Lasius emarginatus (Ol.), Formica rufa L., and Lasius fuliginosus (Latr.) (Hymenoptera, Formicidae) among themselves and with subordinate species in broadleaf forests. Communication 1. Entomological Review, 2017.
Pozorování v kyjevském listnatém lese popisuje prostorové vztahy a soutěž tří lokálně dominantních druhů; závěry nelze bez ověření přenést na každou evropskou populaci.Použito v profilu:stukalyuk-emarginatus-dominance-2017Seifert. Lasius nigroemarginatus Forel, 1874 is a F1 Hybrid between L. emarginatus (Olivier, 1792) and L. platythorax Seifert, 1991 (Hymenoptera, Formicidae). Contributions to Entomology, 2019.
Numerická morfometrie typových dělnic, doplněná fenologickými a ekologickými argumenty, vyložila L. nigroemarginatus jako první generaci kříženců L. emarginatus a L. platythorax; práce neobsahuje analýzu DNA.Použito v 2 profilech:seifert-nigroemarginatus-hybrid-2019Schlick-Steiner, Steiner, Seifert & Straka. Lasius platythorax as a host of Lasius distinguendus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2002.
Terénní doklad hostitelské role L. platythorax při dočasném sociálním parazitismu L. distinguendus; neznamená, že je napadena každá kolonie nebo že jde o její vlastní způsob zakládání.Použito v 2 profilech:schlick-steiner-platythorax-host-2002Wysocka et al. Low genetic diversity in Polish populations of sibling ant species: Lasius niger (L.) and Lasius platythorax Seifert (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2011.
Předběžná analýza mitochondriálních markerů cox1 a 16S rRNA u polských populací zjistila nízkou diverzitu v konkrétním regionálním vzorku; výsledek není automaticky vlastností celého areálu obou druhů.Použito v profilu:wysocka-niger-platythorax-genetics-2010Rissanen, Helanterä, Will & Freitak. Lack of Self-Medication by Fungus Infected Lasius platythorax (Formicidae, Formicinae) Ants in a Multitrophic Experiment. Annales Zoologici Fennici, 2022.
V daném laboratorním pokusu infekce houbou významně nezměnila návštěvnost nabízených mimokvětních nektárií; negativní výsledek neprokazuje nepřítomnost všech forem samoléčby.Použito v profilu:rissanen-platythorax-self-medication-2022Espadaler, Bernal & Rojo. Lasius brunneus (Latreille, 1798) (Hymenoptera, Formicidae), una plaga del corcho en el NE de España: II. Biología y pruebas de control. Boletín de Sanidad Vegetal. Plagas, 2006.
Primární sledování na korkových dubech v severovýchodním Španělsku popisuje místní sezonní aktivitu a vazbu na mšice Stomaphis; tento kalendář nelze přenést na české klima.Použito v profilu:espadaler-brunneus-biology-2006Vandenplas, Dekoninck, Maebe & Hendrickx. Areaaluitbreiding en genetische verwantschapsanalyse bij de thermofiele mierensoort, Lasius emarginatus (Olivier, 1792). Bulletin de la Société Royale Belge d’Entomologie / Bulletin van de Koninklijke Belgische Vereniging voor Entomologie, 2010.
Belgický průzkum 102 lokalit spojil výskyt zejména se slunnými stěnami starších staveb a předběžně zkoumal příbuznost kolonií; regionální výsledek není univerzálním obrazem sociální organizace druhu.Použito v profilu:vandenplas-emarginatus-belgium-2010Schifani et al. Fight and rescue or give up and flee? Behavioural responses of different ant species tending the mutualist walnut aphid Panaphis juglandis to native and exotic lady beetles. Bulletin of Entomological Research, 2023.
Experiment s jedním druhem mšice, pěti druhy mravenců a dvěma druhy slunéček zařadil Lasius emarginatus mezi účinné obránce; výsledek nelze zobecnit na všechny trofobiózy a protivníky.Použito v profilu:schifani-emarginatus-aphid-defense-2023Morrison & Witte. Strong differences in chemical recognition cues between two closely related ant species from the genus Lasius (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Evolutionary Biology, 2011.
Srovnání Lasius niger a L. platythorax spojuje rozdíly v chemickém profilu s odlišným prostředím a zaznamenává potravu na přirozených trasách; návnadový test neurčuje univerzální jídelníček.Použito v profilu:morrison-witte-lasius-niches-2011Włodarczyk, Żmihorski & Olczyk. Ants inhabiting stumps on clearcuts in managed forest in western Poland. Entomologica Fennica, 2009.
Průzkum více než pěti set pařezů na osmi polských pasekách ukázal časté využití mrtvého dřeva druhem Lasius platythorax; regionální obsazenost pařezů není úplným sčítáním kolonií.Použito v profilu:wlodarczyk-platythorax-stumps-2009Ponera coarctata. Bees, Wasps & Ants Recording Society.
Použito v profilu:bwars-ponera-coarctataCsősz & Seifert. Ponera testacea Emery, 1895 stat. n. — a sister species of P. coarctata. Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 2003.
Revize více než 500 jedinců ze 180 hnízdních vzorků obnovila P. testacea jako samostatný druh, popsala morfometrické rozlišení a upozornila, že starší biologii obou druhů nelze zpětně bezpečně rozdělit.Použito v 2 profilech:csosz-seifert-ponera-2003Csősz, Kiran, Karaman & Lapeva-Gjonova. A striking color variation is detected in Ponera testacea across its Western Palaearctic geographic range. ZooKeys, 2022.
Dokládá tmavou formu sesterského druhu a omezení určování pouze podle barvy.Použito v 2 profilech:csosz-ponera-testacea-color-2022Hamer & Attewell. Ponera testacea (Hymenoptera: Formicidae) recorded within a suburban garden in coastal East Sussex (VC14), with description of nest location and black colour morph workers. British Journal of Entomology and Natural History, 2023.
Podrobný nález celé kolonie 28 dělnic a jedné odkřídlené (dealátní) královny pod zahradní dlaždicí; jediný dubnový doklad nelze vydávat za typickou demografii či architekturu druhu.Použito v profilu:hamer-attewell-testacea-2023Vohralík & Werner. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Poohří. Klapalekiana, 2016.
Regionální faunistická studie dokládající dělnici P. testacea pod kamenem na vrchu Rohatec v osluněném místě s nízkou řídkou vegetací.Použito v profilu:vohralik-dolni-poohri-2016Mravenec žlutavý — Ponera testacea. Příroda Vysočiny.
Český druhový přehled s určovacími znaky, prostředím a opatrně převzatou fenologií.Použito v profilu:priroda-vysociny-ponera-testaceaLiebig, Heinze & Hölldobler. Queen Size Variation in the Ponerine Ant Ponera coarctata. Psyche, 1995.
Druhově ověřená studie spojité velikostní variability alátně stavěných královen P. coarctata se zbytky křídel; nejde o oddělené makro- a mikrogyny ani o ergatoidní královny a výsledek se nemá přenášet na P. testacea.Použito v profilu:liebig-ponera-queen-size-1995Liebig, Heinze & Hölldobler. Trophallaxis and aggression in the ponerine ant, Ponera coarctata: implications for the evolution of liquid food exchange in the Hymenoptera. Ethology, 1997.
Experiment se sirotčími a královnou vedenými koloniemi P. coarctata dokládá trofalaxi, vznik hierarchie po odebrání královny a vazbu nabídky potravy na agresivní interakce.Použito v profilu:liebig-ponera-trophallaxis-1997Myrmica scabrinodis. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-myrmica-scabrinodisBoomsma & Leusink. Weather conditions during nuptial flights of four European ant species. Oecologia, 1981.
Nizozemská pozorování letů čtyř druhů v letech 1977–1979 zahrnují M. scabrinodis, nikoli M. sabuleti. U M. scabrinodis nebyla zjištěna jasná preference denní doby, radiace ani relativní vlhkosti. Před 20. srpnem probíhaly lety jen při větru pod 1,7 m/s, později všechny sledované druhy létaly i za silnějšího větru; datum tedy neoznačuje konec letů.Použito v 2 profilech:boomsma-myrmica-flights-1981Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.
Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.radchenko-elmes-myrmica-2010Seifert. A Taxonomic Revision of the Myrmica Species of Europe, Asia Minor, and Caucasia (Hymenoptera, Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1988.
Primární morfometrická revize s podrobnou biologií; zdroj přesných hustot, velikostí kolonií a letových intervalů M. specioides a M. rugulosa. Taxonomické závěry je nutné číst společně s novějšími revizemi.Použito v 2 profilech:seifert-myrmica-revision-1988Schär, Vila & Menchetti. First Record of the Introduced Ant Myrmica specioides In the Eastern United States. Sociobiology, 2023.
První doložený nález zavlečené M. specioides na východě USA: exemplář z bostonské aglomerace z roku 2013 byl ověřen morfometrií vůči typům a DNA čárovým kódem. Autoři popisují potenciálně invazní vlastnosti, nikoli prokázanou invazivitu.Použito v profilu:schar-specioides-us-2023Seppä. Sociogenetic organization of the ants Myrmica ruginodis and Myrmica lobicornis: Number, relatedness and longevity of reproducing individuals. Journal of Evolutionary Biology, 1994.
Genetická a hnízdní studie obou druhů dokládá převážně nízký počet královen a obvykle jediné páření královny. U vícekrálovných M. ruginodis byla průměrná příbuznost královen 0,405, což podporuje přijímání dcer; výsledky pocházejí ze studovaných populací, ne ze všech evropských hnízd.Použito v 2 profilech:seppa-ruginodis-lobicornis-1994Sigeman, Seppä, Downing, Webster, Helanterä & Viljakainen. A Novel Supergene Controls Queen Size and Colony Social Organization in the Ant Myrmica ruginodis. Molecular Biology and Evolution, 2025.
U 95 královen z 31 kolonií v jižním Finsku byla s velikostí a sociálním uspořádáním spojena oblast přibližně 9 Mb na chromozomu 5. Mezi 69 královnami z 11 vícekrálovných hnízd nebyla žádná AA, ale AB/BB se vyskytovaly i v jednokrálovných hnízdech a velikosti se překrývaly; výsledek nelze bez dalšího zobecnit na všechny populace.Použito v profilu:sigeman-ruginodis-supergene-2025Sielezniew & Stankiewicz. Myrmica sabuleti not necessary for the survival of the population of Phengaris arion in eastern Poland. European Journal of Entomology, 2008.
Primární studie dokládající, že vazba modráska Phengaris arion na hostitelské mravence se může geograficky měnit.Použito v profilu:sielezniew-stankiewicz-phengaris-2008Moroń, Lenda, Skórka & Woyciechowski. Short-Lived Ants Take Greater Risks during Food Collection. The American Naturalist, 2012.
Použito v profilu:moron-myrmica-risk-2012Phengaris teleius — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Biologie modráska očkovaného a jeho vazba na hostitelské mravence.Použito v profilu:aopk-phengaris-teleiusPhengaris arion — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká ochranářská syntéza životního cyklu modráska černoskvrnného; uvádí M. sabuleti jako obvyklého a M. scabrinodis jako méně častého hostitele, nejde však o soupis přímých českých hnízdních nálezů.Použito v profilu:aopk-phengaris-arionSeifert. Pleistocene population differentiation in the ant Myrmica scabrinodis (Hymenoptera: Formicidae) – a taxonomic borderline case. Soil Organisms, 2024.
Morfometrie 479 dělnic ze 146 hnízd napříč Palearktidou rozlišila západní a východní strukturu; významné zmenšení morfometrické vzdálenosti v sympatrické zóně vyložila jako častou hybridizaci a introgresi. Tři dříve oddělovaná jména práce synonymizuje s M. scabrinodis.Použito v profilu:seifert-myrmica-scabrinodis-2024Witek et al. Host ant specificity of large blue butterflies Phengaris (Maculinea) (Lepidoptera: Lycaenidae) inhabiting humid grasslands in East-central Europe. European Journal of Entomology, 2008.
Hnízdní průzkum v Polsku, Česku, na Slovensku a Ukrajině doložil P. teleius u pěti druhů Myrmica; v Česku přímo u M. scabrinodis na lokalitách Přelouč a Poděbrady–Kluk, avšak malé počty nevylučují další hostitele.Použito v 4 profilech:witek-phengaris-hosts-2008Witek et al. Local host ant specificity of Phengaris (Maculinea) teleius butterfly, an obligatory social parasite of Myrmica ants. Ecological Entomology, 2010.
Studie jedné metapopulace v jižním Polsku našla přežívající P. teleius u čtyř hostitelů. M. scabrinodis byla pod živnou rostlinou nejhojnější, nikoli však vždy relativně nejčastěji infikovaná.Použito v profilu:witek-teleius-hosts-2010Pech & Sedláček. Records of host ant use of Phengaris Doherty, 1891 (Lepidoptera, Lycaenidae) in the Czech Republic. Nota Lepidopterologica, 2016.
Kritická syntéza přímých českých nálezů modrásků v mraveništích; rozlišuje hostitele doložené z hnízda od obecných evropských asociací a upozorňuje na malé vzorky.Použito v profilu:pech-sedlacek-phengaris-czech-2016Tartally et al. Patterns of host use by brood parasitic Maculinea butterflies across Europe. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2019.
Evropská syntéza zahrnula 419 lokalit, z toho 214 s přímými údaji o hostiteli. Ukazuje široký hostitelský rozsah P. teleius a geografickou mozaiku hostitelů P. arion; místní asociaci nelze automaticky přenášet do celé Evropy ani do Česka.Použito v 3 profilech:tartally-phengaris-hosts-2019Markó, Csata, Erős, Német, Czekes & Rózsa. Distribution of the myrmecoparasitic fungus Rickia wasmannii (Ascomycota: Laboulbeniales) across colonies, individuals, and body parts of Myrmica scabrinodis. Journal of Invertebrate Pathology, 2016.
Regionální průzkum parazitické houby na M. scabrinodis: infekce byla soustředěná do vlhkých stanovišť a mezi hnízdy i dělnicemi silně nerovnoměrná; nejde o údaj o četnosti infekce v Česku.Použito v profilu:marko-rickia-scabrinodis-2016Seppä. Genetic relatedness and colony structure in polygynous Myrmica ants. Ethology Ecology & Evolution, 1996.
Populačně-genetická práce zahrnující M. gallienii dokládá vícekrálovné uspořádání a v jedné studované populaci velmi nízkou příbuznost společně žijících královen; nepředstavuje univerzální počet ani původ královen pro každé hnízdo.Použito v 3 profilech:seppa-myrmica-colony-1996Maák et al. The influence of colony traits on the collective behaviour of Myrmica scabrinodis ants. Insect Conservation and Diversity, 2019.
Studie zahrnula dva oddělené experimentální soubory: deset italských kolonií, z nich pět jedno- a pět vícekrálovných, pro test počtu královen a deset vícekrálovných kolonií z Polska pro test velikosti a věkové skladby. Geograficky omezený materiál dokládá proměnlivost sociální organizace, nikoli její četnost v Česku.Použito v profilu:maak-myrmica-colony-traits-2019Temnothorax crassispinus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-temnothorax-crassispinusBezděčková & Bezděčka. Mravenec stromový — Temnothorax affinis. Příroda Vysočiny, 2017.
Samostatná regionální karta potvrzuje taxonomii a lokální výskyt na Vysočině; ekologické a fenologické shrnutí je nutné číst spolu se souhrnným zdrojem Příroda Vysočiny — Mravenci.Použito v profilu:priroda-vysociny-temnothorax-affinisPrebus. Insights into the evolution, biogeography and natural history of the acorn ants, genus Temnothorax. BMC Evolutionary Biology, 2017.
Fylogenomická studie rodu včetně opakovaného vzniku stromového hnízdění.prebus-temnothorax-2017Báthori, Heinze, Trindl, Seifert, Herczeg & Csősz. Host-switching events are not always the driver of speciation in social parasites: a case study in Temnothorax (Myrmoxenus) ants (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Zoology, 2024.
Morfologická a mitochondriální studie otrokářských mravenců okruhu Myrmoxenus; dokládá hostitelské vazby T. ravouxi mimo jiné na T. affinis a T. tuberum a odděluje je od otázky vlastní speciace parazita.Použito v 2 profilech:bathori-myrmoxenus-host-switching-2024Radchenko, Czechowski & Czechowska. The tribe Formicoxenini (Hymenoptera, Formicidae) in Poland — a taxonomic review and keys for identification. Annales Zoologici, 1999.
Přímé pieninské údaje o hnízdění T. nadigi, monogynních koloniích s desítkami až přibližně stovkou dělnic a přítomnosti pohlavních jedinců v srpnu.Použito v profilu:radchenko-formicoxenini-poland-1999Csősz, Heinze & Mikó. Taxonomic Synopsis of the Ponto-Mediterranean Ants of Temnothorax nylanderi Species-Group. PLOS ONE, 2015.
Použito v 3 profilech:csosz-temnothorax-revision-2015Csősz, Seifert, Bračko, Herczeg & Prebus. Reconstructed phylogeny and morphometry suggest the European rock ant Temnothorax sordidulus (Müller, 1923) forms a ring species around the Dinaric Alps (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2026.
Integrativní revize (sv. 36, s. 215–229) založená na ultrakonzervovaných elementech a morfometrii; potvrzuje synonymii T. mulleri a T. carinthiacus a nově řadí T. tergestinus i T. saxonicus mezi mladší synonyma T. sordidulus.Použito v profilu:csosz-temnothorax-sordidulus-2026Csősz, Salata & Borowiec. Three Turano-European species of the Temnothorax interruptus group (Hymenoptera: Formicidae) demonstrated by quantitative morphology. Myrmecological News, 2018.
Revize 19 znaků u 165 dělnic a 12 gyn z 66 hnízdních vzorků; odděluje T. morea a T. strymonensis, synonymizuje L. tuberum knipovitshi pod T. interruptus a poskytuje měřitelnou diagnostiku i revidované rozšíření.Použito v profilu:csosz-interruptus-revision-2018Cordonnier, Felten, Trindl, Heinze & Bernadou. Absence of genetic isolation across highly fragmented landscape in the ant Temnothorax nigriceps. BMC Ecology and Evolution, 2022.
Terénní a populačně genetická studie 70 evropských kolonií. U 63 sčítaných hnízd zjistila 1–209 dělnic, v 51 jednu nalezenou královnu a v jediném dvě; regionálně neprokázala genetickou izolaci mezi fragmenty vzdálenými přes 15 km.Použito v profilu:cordonnier-nigriceps-2022Salata & Borowiec. Temnothorax albipennis (Curtis, 1854) in Poland and identification of the Temnothorax tuberum species complex. Genus, 2013.
Praktická diagnostika druhů komplexu T. tuberum a upozornění na přechodné znaky a hybridizaci.Použito v 2 profilech:salata-borowiec-tuberum-complex-2013Orledge. The identity of Leptothorax albipennis (Curtis) (Hymenoptera: Formicidae) and its presence in Great Britain. Systematic Entomology, 1998.
Taxonomická revize ukázala, že britské populace dříve vedené jako Leptothorax tuberum patří druhu dnes označovanému Temnothorax albipennis; starší britské behaviorální výsledky proto nelze automaticky připsat T. tuberum.Použito v profilu:orledge-albipennis-britain-1998Salata & Borowiec. Preliminary division of not socially parasitic Greek Temnothorax Mayr, 1861 (Hymenoptera, Formicidae) with a description of three new species. ZooKeys, 2019.
Morfologické vymezení druhových skupin Temnothorax a diskuse nejisté příbuznosti okruhu T. tuberum.salata-borowiec-temnothorax-groups-2019Tăușan. Temnothorax parvulus (Schenck, 1852) (Hymenoptera: Formicidae) in Romania. Brukenthal. Acta Musei, 2014.
Terénní doklad ze světlého listnatého lesa; dělnice reagovaly na medovou i tuňákovou návnadu. Článek shrnuje také hnízdění a fenologii.Použito v profilu:tausan-parvulus-romania-2014Bezděčková & Bezděčka. Mravenec hrbolkatý — Temnothorax tuberum v Kraji Vysočina. Příroda Vysočiny, 2017.
Regionální odborná karta hodnotí T. tuberum na vhodných biotopech Vysočiny jako běžný; nejde o celostátní odhad četnosti.Použito v profilu:priroda-vysociny-temnothorax-tuberumBezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Acta rerum naturalium, 2010.
Revidované sbírkové doklady českých a moravských mravenců včetně vzácných druhů Temnothorax a přesných lokalitních údajů.czech-museum-kromeriz-ants-2010Vohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Povltaví. Klapalekiana, 2018.
Regionální faunistická studie s biotopy a konkrétními českými doklady několika vzácných druhů včetně okřídlené samice P. testacea nalezené 23. září 2016.dolni-povltavi-ants-2018Kutter. Eine neue Ameise der Schweiz. Mitteilungen der Schweizerischen Entomologischen Gesellschaft, 1925.
Původní popis druhu pod jménem Leptothorax nadigi, včetně morfologie dělnice a královny.Použito v profilu:kutter-nadigi-1925Arnol’di. New and little known ant species of the genus Leptothorax Mayr (Hymenoptera, Formicidae) in the European USSR and the Caucasus. Entomologicheskoe Obozrenie, 1977.
Původní popis Leptothorax jailensis; anglický překlad vyšel v Entomological Review 56: 148–153.Použito v profilu:arnoldi-jailensis-1977Mayr. Beschreibungen einiger neuer Ameisen. Verhandlungen des Zoologisch-Botanischen Vereins in Wien, 1853.
Původní popis druhu pod jménem Myrmica clypeata.Použito v profilu:mayr-clypeatus-1853P. A. Schenck. Beschreibung nassauischer Ameisenarten. Jahrbuch des Vereins für Naturkunde im Herzogthum Nassau, 1852.
Původní popis druhu pod jménem Myrmica corticalis.Použito v profilu:schenck-corticalis-1852Stitz. Die Tierwelt Deutschlands, 37. Teil: Hautflügler oder Hymenoptera I: Ameisen oder Formicidae. Gustav Fischer, Jena, 1939.
Historická monografie s rozměry kast, morfologií, hnízděním a fenologií několika evropských Temnothoraxů; taxonomická jména je nutné převést do současného pojetí.Použito v 3 profilech:stitz-formicidae-1939Bolton. Synopsis and Classification of Formicidae. Memoirs of the American Entomological Institute, 2003.
Globální klasifikace, která obnovila rod Temnothorax a převedla do něj druhy T. clypeatus a T. corticalis dříve vedené v rodu Leptothorax.Použito v 2 profilech:bolton-formicidae-2003Galkowski & Casevitz-Weulersse. Temnothorax clypeatus (Mayr) en France (Hymenoptera, Formicidae, Myrmicinae). L’Entomologiste, 2008.
Druhově specifická redeskripce 12 dělnic, jedné gyně a jednoho samce; přímé víceleté pozorování hnízdění, potravy, denní aktivity a červnového i červencového rojení ve Francii.Použito v profilu:galkowski-casevitz-clypeatus-2008Minkiewicz. Postacie płciowe Wysmuklicy a sprawa seksualizacji ciała u mrówek / Les sexués du Leptothorax clypeatus Mayr et le problème de la sexualisation somatique chez les Fourmis. Polskie Pismo Entomologiczne, 1939.
Přímé údaje z polských hnízd: rozměry kast, jedno hnízdo s královnou a asi 20 dělnicemi a srpnové rojení ve dvou sledovaných letech; používá historické rodové jméno Leptothorax.Použito v profilu:minkiewicz-clypeatus-1939Schlick-Steiner, Steiner & Schödl. Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederösterreichs – Ameisen (Hymenoptera: Formicidae), 1. Fassung 2002. Amt der Niederösterreichischen Landesregierung, Abteilung Naturschutz, 2003.
Druhová karta T. clypeatus popisuje staré samostatně stojící osluněné stromy, hnízda mezi kůrou a dřevem a případy s více než 200 jedinci v hnízdě.Použito v profilu:schlick-steiner-lower-austria-ants-2003Marko, Purkart & Holecová. Faunisticky významné druhy mravcov (Hymenoptera, Formicidae) zistené v prostredí viatych pieskov juhozápadného Slovenska. Entomofauna carpathica, 2024.
Přímý slovenský nález T. clypeatus a pozorování využívání prasklin ve dřevě, lovu drobného hmyzu a sběru pylu i semen s masíčky.Použito v profilu:marko-slovakia-sand-ants-2024Jakub Šidlík. Temnothorax clypeatus observed at Lednice, Czechia, 13 May 2024. iNaturalist, 2024.
Fotografické research-grade pozorování z Lednice; jde o lidské pozorování, nikoli fyzický voucher nebo doklad rojení.Použito v profilu:inat-clypeatus-lednice-2024Seifert. The ants of Central European tree canopies (Hymenoptera: Formicidae) — an underestimated population?. In: Floren & Schmidl (eds.), Canopy Arthropod Research in Europe, bioform entomology, 2008.
Primární soubor pozorování z let 1979–2004 včetně výškového rozložení hnízd T. corticalis a mimořádně hustého osídlení koruny jednoho 240letého dubu; autor upozorňuje, že případ nemusí reprezentovat běžný les.Použito v profilu:seifert-central-european-canopies-2008Rüppell & Heinze. Alternative reproductive tactics in females: the case of size polymorphism in winged ant queens. Insectes Sociaux, 1999.
Srovnávací studie velikosti okřídlených královen; u T. corticalis malý nepublikovaný soubor ukazuje pouze vysokou variabilitu, nikoli prokázané oddělené makrogynní a mikrogynní formy.Použito v profilu:ruppell-heinze-queen-size-1999Vodka, Pech & Čížek. Faunistic records from the Czech Republic – 305. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 2010.
První český doklad T. jailensis: pět dělnic zachycených 18. června až 14. července 2006 nárazovými pastmi na dubu, jilmu, jasanu a lípě ve výškách 3–23,5 m v dolním Podyjí; práce vykládá nálezy jako doklad obligátně arborikolní ekologie.Použito v profilu:vodka-jailensis-czech-2010Seifert, Fiedler & Schultz. Escape to the high canopy—thermal deficiency causes niche expansion in a forest-floor ant. Insect Science, 2017.
Studie tehdejšího T. saxonicus: na třech stanovištích doložila hnízdění ve starých dubech tam, kde byla svrchní půda chladnější než u pěti zemních populací; měří teploty půdy i korun a dokládá tepelně podmíněné rozšíření niky.Použito v 2 profilech:seifert-sordidulus-canopy-2016Mitrus. The cavity-nest ant Temnothorax crassispinus prefers larger nests. Insectes Sociaux, 2015.
Použito v profilu:mitrus-temnothorax-nest-size-2014Giehr et al. Ant workers produce males in queenless parts of multi-nest colonies. Scientific Reports, 2020.
Experiment s královnami neobsazenými částmi sezonálně polydomních kolonií Temnothorax crassispinus ukázal, že dělnice produkovaly samce a jejich larvy přežily opětovné spojení s částí obsahující královnu; studie nedokládá produkci nových dělnic ani náhradu královny.Použito v profilu:giehr-temnothorax-satellites-2020Mitrus. Nest modifications by the acorn ant Temnothorax crassispinus. Myrmecological News, 2019.
Použito v profilu:mitrus-temnothorax-entrance-2019Białas, Granieczny, Pędzisz & Mitrus. Colony size, density and type of nesting sites of the ant Temnothorax crassispinus (Hymenoptera: Formicidae). Opole Scientific Society Nature Journal 44: 185–191, 2011.
Primární terénní studie v bukovo-borovém lese u Opole: 61 hnízdních jednotek v červnu a 26 v srpnu, sezoní změna hustoty, podílu bezkrálovných jednotek, velikosti a typů dutin; autoři polydomii uvádějí jako možné, nikoli geneticky ověřené vysvětlení.Použito v profilu:bialas-crassispinus-colony-2011Fokuhl, Heinze & Poschlod. Myrmecochory by small ants – Beneficial effects through elaiosome nutrition and seed dispersal. Acta Oecologica, 2012.
Primární terénní, mezokosmové a krmné pokusy s T. crassispinus: odnos semen s elaiosomy až 162 cm, přenos semen do hnízda a podávání částí elaiosomů larvám; studie dokládá myrmekochorii a nutriční přínos, nikoli úplné složení jídelníčku.Použito v profilu:fokuhl-crassispinus-myrmecochory-2012Delattre, Châline, Chameron, Lecoutey & Jaisson. Social parasite pressure affects brood discrimination of host species in Temnothorax ants. Animal Behaviour, 2012.
Primární behaviorální studie zahrnula 12 kolonií T. parvulus sebraných u Montpellier na jaře 2009; studovaný soubor tvořily jednotky s královnou a 50–150 dělnicemi. Účelem nebyl populační odhad velikosti kolonií, proto rozsah nelze vydávat za univerzální minimum a maximum.Použito v profilu:delattre-parvulus-brood-2012Leptothorax acervorum. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Nizozemský taxonomický a ekologický profil; regionální údaje o prostředí a fenologii nelze bez dalšího přenášet na celý holarktický areál.Použito v profilu:naturalis-leptothorax-acervorumØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Leptothorax acervorum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Severský odborný profil morfologie všech kast, širokého spektra hnízd, potravy, regionální velikosti kolonií, hostitelských vztahů a rojení; norské početnosti nejsou českým populačním odhadem.Použito v profilu:artsdatabanken-leptothorax-acervorumBaur et al. Mitochondrial DNA sequences reveal close relationships between social parasitic ants and their host species. Current Genetics, 1995.
Srovnání 360 párů bází mitochondriálního cytochromu b u 14 druhů tehdy řazených do tribu Leptothoracini podpořilo blízkou příbuznost několika sociálních parazitů a jejich hostitelů; krátký mitochondriální úsek není úplnou genomovou fylogenezí.Použito v profilu:baur-leptothorax-parasites-1995Heinze et al. The significance of latitudinal variation in body size in a holarctic ant, Leptothorax acervorum. Ecography, 2003.
Dělnice od polárního kruhu byly v průměru asi o 10 % větší než ve střední Evropě; kontrolovaný odchov vyloučil jednoduchý efekt pomalejšího růstu v chladu a větší dělnice déle přežívaly bez potravy.Použito v profilu:heinze-leptothorax-size-2003Trettin, Agrawal & Heinze. Phylogeography of social polymorphism in a boreo-montane ant. BMC Evolutionary Biology, 2016.
Srovnání jihozápadoevropských populací našlo funkční monogynii ve vnitroiberských horách, polygynii v Pyrenejích a žádnou reprodukční izolaci sociálních forem; genetickou strukturu lépe vysvětlovaly historie, klima a geografie.Použito v profilu:trettin-acervorum-phylogeography-2016Polyergus rufescens — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-polyergus-rufescensPolyergus rufescens. Nederlands Soortenregister / Naturalis.
Použito v profilu:naturalis-polyergus-rufescensPolyergus rufescens. AntWiki.
Použito v profilu:antwiki-polyergus-rufescensMori, D'Ettorre & Le Moli. Mating and post-mating behaviour of the European amazon ant, Polyergus rufescens. Bollettino di Zoologia, 1994.
Terénní sledování tří kolonií u Parmy v létě 1992 zaznamenalo 42 výletů pohlavních jedinců a několik cest, jimiž se mladá samice může po páření připojit k nájezdu; nejde o českou fenologickou studii.Použito v profilu:mori-polyergus-mating-1994Mori, Grasso, Visicchio & Le Moli. Colony founding in Polyergus rufescens: the role of the Dufour's gland. Insectes Sociaux, 2000.
Použito v profilu:mori-polyergus-dufour-2000D'Ettorre, Mondy, Lenoir & Errard. Blending in with the crowd: social parasites integrate into their host colonies using a flexible chemical signature. Proceedings of the Royal Society B, 2002.
Použito v profilu:dettorre-polyergus-chemical-2002Mori & Le Moli. Behavioural plasticity and domestic degeneration in facultative and obligatory slave-making ant species. Monitore Zoologico Italiano — Italian Journal of Zoology, 1988.
Přímé srovnání po odebrání hostitelských pomocnic ukázalo obnovu domácích úloh u fakultativního Formica sanguinea, ale trvalé nedostatky a chybějící péči o plod u obligátního Polyergus rufescens.Použito v profilu:mori-polyergus-domestic-degeneration-1988D'Ettorre, Mori & Le Moli. Haplometrotic colony founding by the slave-making ant Polyergus rufescens. Italian Journal of Zoology, 1997.
Laboratorní pokus se dvěma mladými královnami v hostitelských koloniích podpořil haplometrotické zakládání a primární monogynii; malý experiment nevylučuje každou přírodní výjimku.Použito v profilu:dettorre-polyergus-haplometrosis-1997Mori, Grasso & Le Moli. Eco-ethological Study on Raiding Behaviour of the European Amazon Ant, Polyergus rufescens. Ethology, 1991.
Jedna italská kolonie byla po 53 po sobě jdoucích dnů sledována deset hodin denně. Pozorováno bylo 38 výprav; 27 z nich skončilo vypleněním celkem deseti různých hnízd F. cunicularia a 11 selhalo. Počty nelze převést na univerzální roční normu druhu.Použito v 2 profilech:mori-polyergus-raids-1991Le Moli, Grasso, Mori & Ugolini. Eco-ethological Factors Affecting the Scouting and Raiding Behaviour of the Slave-making Ant, Polyergus rufescens. Ethology, 1994.
Sledování jediné kolonie během letních sezon 1991 a 1992 mapovalo trasy 47 zvědů a 40 výprav a přímo spojilo návrat úspěšného zvěda s náborem a vedením nájezdní kolony.Použito v profilu:lemoli-polyergus-scouting-1994Grasso, Ugolini, Visicchio & Le Moli. Orientation of Polyergus rufescens during slave-making raids. Animal Behaviour, 1997.
Orientační pokusy rozlišily úlohu nebeských vodítek, náboru a chemické stopy v různých částech kolony a na cestě tam a zpět.Použito v profilu:grasso-polyergus-orientation-1997Visicchio, Castracani, Mori, Grasso & Le Moli. How raiders of the slave-making ant Polyergus rufescens evaluate a target host nest. Ethology Ecology & Evolution, 2003.
Laboratorní volba mezi hostitelskými hnízdy ukázala, že větší množství plodu vedlo k náboru většího počtu útočníků; experiment neměří rozhodování v přirozené krajině.Použito v profilu:visicchio-polyergus-target-2003Borowiec & Salata. A monographic review of ants of Greece (Hymenoptera: Formicidae). Vol. 1. Natural History Monographs of the Upper Silesian Museum, 2022.
Monografické taxonomické a ekologické zpracování evropských druhů mimo podčeleď Myrmicinae.borowiec-salata-greece-2022Stukalyuk, Akhmedov, Stelia, Shymanskyi & Netsvetov. Nuptial flight in ants (Hymenoptera: Formicidae). Serangga, 2022.
Syntéza 758 internetových a literárních pozorování z východní Evropy a Asie je regionálně i druhově nerovnoměrná. Pro F. rufibarbis uvádí sedm nových záznamů a srovnává je s 25 údaji Seiferta; pro F. cunicularia 41 nových a 22 srovnávacích záznamů. Výrazně časnější východní mediány nelze bez ověření přepsat do českého kalendáře. U S. fugax navíc medián z 35 záznamů může ovlivňovat regionalita i možné směšování se S. juliae.stukalyuk-ant-flights-2022Camponotus vagus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-camponotus-vagusSotstokkmaur — Camponotus vagus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severská karta podporuje rozměry královny a základní biologii; norské údaje o výskytu ani fenologii nejsou českými daty.Použito v profilu:artsdatabanken-camponotus-vagusVankerkhoven et al. Camponotus fallax, an expected species finally discovered in Belgium. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2018.
První belgický faunistický nález s diagnostikou a přehledem stromového hnízdění.Použito v profilu:vankerkhoven-camponotus-fallax-2018Radchenko. A review of ants of the subgenus Myrmentoma, genus Camponotus, in the Asian Palaearctic. Entomological Review, 1997.
Taxonomická revize určovacích znaků palearktických druhů podrodu Myrmentoma.Použito v profilu:radchenko-myrmentoma-1997Mora-Rubio, Pérez-Bote & Muriel. Nest association between Camponotus fallax and Vespa crabro in Central Iberian Peninsula. Sociobiology, 2019.
Terénní nález stromových kolonií v ptačích budkách a obalu sršního hnízda.Použito v profilu:mora-rubio-camponotus-fallax-2019Pech & Kovář. Myrmekofauna a její vliv na vegetaci v zemědělské krajině Banátu. Živa, 2023.
Český odborně-popularizační zdroj názvu mravenec toulavý.Použito v profilu:pech-kovar-banat-2023Trigos-Peral, Maák, Ślipiński & Witek. Behavioral and morphological traits influencing variation in task performance of Camponotus vagus ants. Insectes Sociaux, 2023.
Experimentální studie vztahu velikosti dělnic, chování a dělby práce.Použito v profilu:trigos-peral-vagus-tasks-2023Meskali et al. Mechanism underlying cuticular hydrocarbon homogeneity in the ant Camponotus vagus: role of postpharyngeal glands. Journal of Chemical Ecology, 1995.
Primární studie mechanismu sjednocování koloniálního chemického profilu.Použito v profilu:meskali-vagus-hydrocarbons-1995Dekoninck & Pauly. Camponotus vagus Scopoli, 1763: a new ant species for Belgium?. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2002.
Belgický nález a shrnutí evropské literatury podporují hnízdění v technickém dřevě, medovici, živočišnou potravu, monogynii a řádovou velikost kolonie; nejde o české sčítání.Použito v profilu:dekoninck-pauly-vagus-2002Peairs; rev. Murgel. Carpenter Ants. Colorado State University Extension, 2025.
Autoritativní rodový přehled vysvětluje, že Camponotus dřevo hloubí, ale nejí, a že nález v konstrukci je nutné odlišit od příčiny předchozí vlhkosti či degradace; nejde o druhově specifickou studii C. vagus.Použito v profilu:csu-carpenter-antsKanizsai, Maák & Lőrinczi. The effect of laboratory colony condition on the trophallactic interactions of Camponotus vagus (Hymenoptera: Formicidae). Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 2014.
Laboratorní srovnání hladových a nasycených kolonií měřilo frekvenci a délku trofalaxe mezi venkovními dělnicemi; změny mohou nést informaci o výživovém stavu, ale nejsou přímým měřením toku v přírodním hnízdě.Použito v profilu:kanizsai-vagus-trophallaxis-2014Logachev, Sinchuk & Sinchuk. New Data on the Distribution of Camponotus fallax (Nylander, 1856) in Belarus. Field Biologist Journal, 2021.
Nové běloruské nálezy posunuly známý severovýchodní obraz rozšíření; jde o faunistické záznamy a hypotézu areálu, nikoli odhad početnosti nebo českého trendu.Použito v profilu:logachev-fallax-belarus-2021Hellrigl. Faunistik der Ameisen und Wildbienen Südtirols. Gredleriana, 2003.
Faunistická práce obsahuje přímé pozorování C. fallax na javoru s mšicemi a zadečky naplněnými medovicí; jednotlivý záznam neurčuje celkové složení potravy.Použito v profilu:hellrigl-south-tyrol-ants-2003Salido et al. Functional redundancy in carrion decomposition by temperate forest ant communities. Ecological Entomology, 2024.
Terénní studie zaznamenala C. fallax mezi druhy navštěvujícími mršiny; samotná návštěva neudává podíl živočišné potravy ani míru aktivního lovu.Použito v profilu:salido-carrion-ants-2024Ward, Blaimer & Fisher. A revised phylogenetic classification of the ant subfamily Formicinae, with resurrection of the genera Colobopsis and Dinomyrmex. Zootaxa, 2016.
Fylogenetická revize obnovující rod Colobopsis.Použito v profilu:ward-formicinae-classification-2016Laciny et al. Caste-specific morphological modularity in the ant tribe Camponotini (Hymenoptera, Formicidae). BMC Zoology, 2019.
Srovnávací morfometrie zahrnuje majora a minora Colobopsis truncata a vykládá phragmotickou hlavu v širším vývoji kast; funkce zásobárny tekutin je obecná interpretace majorů Camponotini, ne přímý potravní experiment s tímto druhem.Použito v profilu:laciny-camponotini-modularity-2019Schifani et al. Is mimicry a diversification-driver in ants? Biogeography, ecology, ethology, genetics and morphology define a second West-Palaearctic Colobopsis species. Zoological Journal of the Linnean Society, 2022.
Integrativní oddělení druhu C. imitans a studie mimikry i biogeografie C. truncata.Použito v 2 profilech:schifani-colobopsis-mimicry-2021Wagner & Csősz. The ‘Chameleon Ant’ Colobopsis imitans Adapts Its Mimetic Appearance to Local Model Species Across the Mediterranean Basin. Ecology and Evolution, 2025.
Aktuální morfometrická a biogeografická revize proměnlivého C. imitans zpřesňuje riziko záměny a činí staré jižní záznamy C. truncata bez revize nejistými.Použito v profilu:wagner-csosz-colobopsis-imitans-2025Giannetti, Gil-Tapetado, Schifani, Nalini, Grasso & Polidori. Behavioral, Ecological, and Morphological Data Suggest a Close Relationship Between the Ant Colobopsis truncata and the Gall Wasp Aphelonyx cerricola. Integrative Zoology, 2025.
Terénní studie našla královnou vybavené společnosti ve 20 částečně prázdných nebo častěji zcela prázdných hálkách; geneticky netestovala, zda některá neměla další polydomní části.Použito v profilu:giannetti-colobopsis-galls-2025Beckers, Goss, Deneubourg & Pasteels. Colony Size, Communication and Ant Foraging Strategy. Psyche, 1989.
Srovnávací studie vztahu velikosti kolonie, náboru a způsobu získávání potravy.Použito v profilu:beckers-foraging-strategy-1989Schlaghamerský & Omelková. The present distribution and nest tree characteristics of Liometopum microcephalum in South Moravia. Myrmecological News, 2007.
Průzkum 2002–2004 evidoval 850 předpokládaných kolonií podle používaných stromů; metodika připouští možnou záměnu silně navštěvovaného potravního stromu za hnízdní.Použito v profilu:schlaghamersky-liometopum-nests-2007Petráková, Tóthová & Schlaghamerský. Phylogeography of the rare velvety tree ant Liometopum microcephalum. Journal of Biogeography, 2017.
Fylogeografická studie západopalearktického areálu druhu.Použito v profilu:petrakova-liometopum-phylogeography-2017Del Toro, Pacheco & Mackay. Revision of the Ant Genus Liometopum. Sociobiology, 2009.
Taxonomická revize rodu se znaky a morfometrií.Použito v 2 profilech:del-toro-liometopum-revision-2009Schlaghamerský, Kašpar, Petráková & Šustr. Trophobiosis in the arboricolous ant Liometopum microcephalum. European Journal of Entomology, 2013.
Cílená studie významu medovice v potravě mravence lužního.Použito v profilu:schlaghamersky-liometopum-trophobiosis-2013Petráková & Schlaghamerský. Worker polymorphism in Liometopum microcephalum: is it related to territory size?. Myrmecological News, 2014.
Studie spojité velikostní proměnlivosti dělnic mezi koloniemi a sezonami.Použito v profilu:petrakova-liometopum-polymorphism-2014Schlaghamerský & Petráková. Mravenec lužní – mýty a fakta. Živa / Academia, 2014.
Odborně-popularizační syntéza korigující omyly o areálu, polydomii a údajné ochranné symbióze se stromem; část argumentů stojí na pozorováních, nikoli kontrolovaných pokusech.Použito v profilu:schlaghamersky-petrakova-liometopum-myths-2014Petráková & Schlaghamerský. Interactions between Liometopum microcephalum (Formicidae) and other dominant ant species of sympatric occurrence. Community Ecology, 2011.
Terénní pozorování na šesti jihomoravských místech a laboratorní střety s Lasius fuliginosus a Formica rufa; souboj v uzavřené Petriho misce není úplným modelem teritoria.Použito v profilu:petrakova-liometopum-interactions-2011Keresztes, Csata, Lunka & Markó. Friend or foe? Differential aggression towards neighbors and strangers in the ant Liometopum microcephalum (Hymenoptera: Formicidae). Entomological Science, 2020.
Testy ve dvou populacích zjistily silnější agresi vůči sousedním hnízdům a nepodpořily představu jediné populačně propojené polydomní sítě; nevylučují místní satelitní hnízda.Použito v profilu:keresztes-liometopum-aggression-2020Omelková, Chytil & Schlaghamerský. Výskyt vzácného mravence lužního v NPR Křivé jezero. Živa / Academia, 2005.
Terénní biologický popis jihomoravské populace, kartonových hnízdních staveb, potravních tras a rojení; některé početní odhady nejsou výsledkem censu.Použito v profilu:omelkova-liometopum-krive-jezero-2005Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.
Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.Použito v 99 profilech:Dalších 94
Lasius carniolicusLasius citrinusLasius distinguendusLasius jensiLasius meridionalisLasius myopsLasius nitidigasterLasius paralienusLasius reginaemravenec bachratýmravenec boreálnímravenec bystrýmravenec cizopasnýmravenec černolesklýmravenec černýmravenec čtyřskvrnnýmravenec drsnýmravenec dřevokazmravenec Forelůvmravenec Gallienůvmravenec Gredlerůvmravenec hladkýmravenec horskýmravenec hrbolkatýmravenec chladnomilnýmravenec jamkovanýmravenec klamnýmravenec komunnímravenec korsickýmravenec Kratochvílůvmravenec laločnatýmravenec Lémanůvmravenec lesklýmravenec lesostepnímravenec lužnímravenec malátnýmravenec maličkýmravenec mechovýmravenec odlišnýmravenec osmahlýmravenec pařezovýmravenec pasekovýmravenec páskovanýmravenec pastvinnýmravenec písčinnýmravenec pískomilnýmravenec podhornímravenec podzemnímravenec pomalýmravenec potulnýmravenec příživnýmravenec rakouskýmravenec rašelinnýmravenec rezavýmravenec rovinnýmravenec rudovousýmravenec rýhovanýmravenec Schenckůvmravenec skalnímravenec sličnýmravenec smolnýmravenec stínomilnýmravenec stromovýmravenec stříbřitýmravenec temnohlavýmravenec titěrnýmravenec Vandelůvmravenec větvičkovýmravenec vídeňskýmravenec výběžkatýmravenec vzácnýmravenec zemnímravenec zrnojedmravenec zvrásnělýmravenec žlutavýmravenec žlutýMyrmica curvithoraxMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviMyrmica lonaeMyrmoxenus ravouxiPlagiolepis xeneTapinoma subborealeTemnothorax clypeatusTemnothorax corticalisTemnothorax jailensisTemnothorax nadigiTemnothorax saxonicusTetramorium feroxTetramorium hungaricumTetramorium immigransTetramorium impurumTetramorium moravicumTetramorium staerckeiczech-red-list-invertebrates-2017Tapinoma erraticum — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-tapinoma-erraticumSeifert, Kaufmann & Fraysse. A taxonomic revision of the Palaearctic species of the ant genus Tapinoma Mayr 1861. Zootaxa, 2024.
Moderní palearktická revize včetně morfometrického oddělení kryptických druhů.Použito v 2 profilech:seifert-tapinoma-revision-2024Seifert. Clarifying naming and identification of the outdoor species of the ant genus Tapinoma Förster, 1850 (Hymenoptera: Formicidae) in Europe north of the Mediterranean region with description of a new species. Myrmecological News, 2012.
Původní popis Tapinoma subboreale s typovým materiálem, diagnózou kast a víceznakovou morfometrickou diskriminací.Použito v profilu:seifert-tapinoma-subboreale-2012Tapinoma subboreale. Bees, Wasps & Ants Recording Society, 2021.
Odborný profil s rozměry kast, stanovištěm, hnízděním, potravou, strukturou kolonie a obdobím rojení.Použito v profilu:bwars-tapinoma-subborealeMeudec. Cycle Biologique de Tapinoma erraticum. Annales de la Société entomologique de France, 1973.
Přímé sledování sezonního cyklu, stěhování hnízda a rojení.Použito v profilu:meudec-tapinoma-cycle-1973Meudec. Some aspects of individual behaviour during nest moving in the ant Tapinoma erraticum. Behavioural Processes 7(4): 377–382, 1982.
Experimentální vyrušení hnízda ukázalo, že plod přenášela méně než polovina dělnic a jednotlivé transportérky se výrazně lišily rychlostí a účinností; počet běhů mezi hnízdy nebyl totožný s funkčním transportem.Použito v profilu:meudec-tapinoma-nest-moving-1982Formica rufibarbis — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-rufibarbisØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Rød sauemaur — Formica rufibarbis. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný severský profil morfologie, stanovišť, hnízda a sociální organizace. Norskou fenologii a starší taxonomické pojetí je nutné oddělit od českých dat a revize Schultz & Seifert 2026.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-rufibarbisSchultz & Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the Formica cinerea, F. subpilosa and F. rufibarbis species groups. Soil Organisms, 2026.
Morfometrická revize 5 242 dělnic z 1 486 hnízdních vzorků vymezuje komplexy F. cinerea, F. subpilosa a F. rufibarbis. Ve střední Evropě zpřesňuje rozlišení F. rufibarbis, F. cunicularia a F. lusatica; pravá F. clara zde podle nové koncepce chybí. U F. cunicularia nalezené morfy zatím nepovažuje za samostatné druhy.Použito v 4 profilech:schultz-seifert-formica-groups-2026Formica cinerea — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Odborný severský popis rozměrů kast, norského rozšíření a písčitých stanovišť. Stránka neuvádí dobu rojení a její zkratku o ochlupení zpřesňuje morfometrická revize z roku 2026.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-cinereaFormica cinerea — karta druhu a mapa výskytu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Oficiální česká karta taxonu a záznamová mapa; počet polí ani záznamů není měřením početnosti a neumožňuje sám o sobě odvodit populační trend.Použito v profilu:aopk-formica-cinereaBezděčková & Bezděčka. Mravenec stříbřitý — Formica cinerea. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká regionální karta uvádí taxonomii, zákonnou ochranu a lokální výskyt druhu na Vysočině; neobsahuje morfologický ani stanovištní profil.Použito v profilu:priroda-vysociny-formica-cinereaMarkó & Czechowski. Lasius psammophilus and Formica cinerea on sand dunes: conflicts and coexistence. Annales Zoologici, 2004.
Jedna finská dunová studie ukázala teplotně a situačně proměnlivou konkurenci: L. psammophilus byl aktivnější za chladu a vyšší vlhkosti a dokázal rychleji nabírat dělnice, zatímco F. cinerea častěji vyhrávala přímé konflikty o velké zdroje. Výsledek jedné lokality není univerzální žebříček dominance.Použito v 2 profilech:marko-czechowski-cinerea-2004Markó. Ants (Hymenoptera: Formicidae) of the ‘Sand Dunes of Foieni’ Protected Area and Its Surroundings (Satu Mare County, Romania), and a New Species for the Romanian Fauna. Biologia | Acta Scientiarum Transylvanica, 2008.
Faunistická studie rumunských dun shrnuje Lasius psammophilus jako jednokrálovný, ale často polydomní druh a na jedné lokalitě jej našla jen v zachovalejší dunové části u okraje lesa. Sociální i stanovištní údaj je odborná syntéza a regionální případ, nikoli úplný census českých kolonií.Použito v profilu:marko-foieni-ants-2008Czechowski & Markó. Competition between Formica cinerea Mayr (Hymenoptera: Formicidae) and co-occurring ant species, with special reference to Formica rufa L.: direct and indirect interferences. Polish Journal of Ecology, 2005.
Na jedné finské duně agresivní testy odlišily sousední kolonie a doložily dvě vícehnízdné kolonie přibližně o 10 a 7 m² i samostatnou vícevchodovou jednohnízdnou kolonii. Případ přímo ukazuje, že počet vchodů sám neprokazuje polydomii.Použito v profilu:czechowski-marko-cinerea-polydomy-2005Markó & Czechowski. Space use, foraging success and competitive relationships in Formica cinerea on sand dunes in southern Finland. Ethology Ecology & Evolution, 2012.
Terénní experiment na jedné lokalitě v jižním Finsku měřil objevování návnad, nábor a konflikty. Výsledky popisují kontextově proměnlivé hledání potravy, nikoli české populace.Použito v profilu:marko-czechowski-cinerea-foraging-2012Ślipiński & Cerdá. Higher soil temperatures cause faster running and more efficient homing in the temperate thermophilous ant Formica cinerea. Myrmecological News, 2022.
Polní pokus se čtyřmi koloniemi u Varšavy sledoval 196 návratů s kořistí při 21–53 °C; s vyšší teplotou rostla rychlost a rychlejší dělnice se vracely přímější trasou. Nejde o měření populační teplotní tolerance.Použito v profilu:slipinski-cerda-cinerea-temperature-2022Scarparo et al. Social antagonism facilitates supergene expansion in ants. Current Biology, 2023.
Genetická studie 172 kolonií ze severozápadní Itálie spojila odlišné haplotypy sociálního chromozomu s jedno- a vícekrálovností; severoitalský výsledek není důkazem stejné struktury českých populací.Použito v profilu:scarparo-cinerea-supergenes-2023Seifert & Schultz. A taxonomic revision of the Formica rufibarbis Fabricius, 1793 group. Myrmecological News, 2009.
Starší morfometrická revize obtížného komplexu a neotypizace F. rufibarbis i F. cunicularia; jména a rozšíření je nutné číst společně s podstatně širší revizí Schultz & Seifert 2026.Použito v 2 profilech:seifert-schultz-rufibarbis-2009Menges, Rohovsky, Rojas Feilke & Menzel. Species-specific behavioural responses to environmental variation as a potential species coexistence mechanism in ants. Proceedings of the Royal Society B, 2024.
Terénní studie tří druhů, 12 kolonií od každého a čtyř opakování během několika měsíců ukázala druhově odlišné změny aktivity, průzkumu a agresivity. Aktivita F. rufibarbis u potravy s vysokou teplotou klesala, ale autoři z toho nevyvozují pevnou univerzální hierarchii konkurentů.Použito v profilu:menges-ant-coexistence-2024Lasius emarginatus — mravenec parkový. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-lasius-emarginatusKennett, Seifert, Dunn, Pierson & Penick. The ManhattAnt: identification, distribution, and colony structure of a new pest in New York City, Lasius emarginatus. Biological Invasions, 2024.
Genetické potvrzení zavlečené populace, měření jejího šíření a testy vztahů sousedních kolonií.Použito v profilu:kennett-manhattant-2024Galkowski, Aubert & Blatrix. Aphaenogaster ichnusa Santschi, 1925, bona species, and redescription of Aphaenogaster subterranea. Sociobiology, 2019.
Redeskripce A. subterranea a obnovení západostředomořského sesterského druhu A. ichnusa.Použito v profilu:galkowski-aphaenogaster-2019Schifani et al. Unrecognized for centuries: distribution and sexual caste descriptions of the West European Aphaenogaster species of the subterranea group. ZooKeys, 2023.
Moderní údaje k areálu, pohlavním kastám, sezoně rojení a indicii možné příležitostné polygynie.Použito v profilu:schifani-aphaenogaster-2023Módra et al. Protective behavior or true tool use? Scrutinizing the tool use behavior of ants. Ecology and Evolution, 2020.
Experimentální rozbor používání savých materiálů k přenosu tekuté potravy.Použito v profilu:modra-ant-tool-use-2020Lőrinczi et al. Which tools to use? Choice optimization in the tool-using ant, Aphaenogaster subterranea. Behavioral Ecology, 2018.
Experimenty s přizpůsobivou volbou materiálu pro nasávání a přepravu tekuté potravy.Použito v profilu:lorinczi-ant-tools-2018Maák, Lőrinczi, Le Quinquis, Módra, Bovet, Call & d’Ettorre. Tool selection during foraging in two species of funnel ants. Animal Behaviour, 2017.
Laboratorní volba přírodních i umělých materiálů osmi koloniemi A. subterranea; šest z osmi testovaných kolonií bylo bez královny.Použito v profilu:maak-aphaenogaster-tools-2017Lőrinczi. A novel association between Aphaenogaster subterranea (Hymenoptera: Formicidae) and the nymphs of Reptalus panzeri (Hemiptera: Cixiidae). European Journal of Entomology, 2012.
Terénní a laboratorní studie soužití s podzemními křísy v jedné maďarské doubravě; přímou trofobiózu neprokázala.Použito v profilu:lorinczi-aphaenogaster-reptalus-2012Bas, Oliveras & Gómez. Myrmecochory and short-term seed fate in Rhamnus alaternus: Ant species and seed characteristics. Acta Oecologica, 2009.
Středomořské experimenty s odnášením semen řešetláku; podporují schopnost myrmekochorie, nikoli její obecný význam v Česku.Použito v profilu:bas-aphaenogaster-myrmecochory-2009Baroni Urbani & de Andrade. The ant genus Proceratium in the extant and fossil record. Museo Regionale di Scienze Naturali, Monografie, 2003.
Světová taxonomická monografie se znaky a revizními rozměry druhu P. melinum.Použito v profilu:baroni-proceratium-monograph-2003Dietrich. Die Krummameise, Proceratium melinum, ein unauffälliger und bemerkenswerter Einwanderer in Österreich. Wissenschaftliche Mitteilungen Niederösterreichisches Landesmuseum, 2004.
Podrobné středoevropské údaje k hnízdům, biologii a odpoledním letům na konci léta.Použito v profilu:dietrich-proceratium-2004Kratochvíl. Mravenci mohelnské reservace. Rozbor taxonomický, faunisticko-oekologický, sociologický a zoogeografický. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě, 1944.
Původní popis moravského materiálu později synonymizovaného s P. melinum a víceletá pozorování kroměřížského hnízda, rojení i výstupu pohlavních jedinců.Použito v profilu:kratochvil-proceratium-1944Stănică & Tăușan. First record of Proceratium melinum in Transylvania (Romania). Brukenthal. Acta Musei, 2022.
Novější nález a shrnutí ekologie roztroušeného západopalearktického druhu.Použito v profilu:stanica-proceratium-romania-2022Brown. Predation of Arthropod Eggs by the Ant Genera Proceratium and Discothyrea. Psyche, 1957.
Rodový podklad pro hypotézu specializace na vajíčka členovců; nejde o přímý doklad jídelníčku P. melinum.Použito v profilu:brown-proceratium-eggs-1957García, Espadaler & Gómez. Primera cita de Amblyopone impressifrons (Emery, 1869) para la península Ibérica y de Proceratium melinum (Roger, 1860) para Cataluña (Hymenoptera, Formicidae). Boletín de la Sociedad Entomológica Aragonesa, 2009.
Nový katalánský doklad a sekundární kritický souhrn Menozziho a Poldiho; podle Poldiho pozorování dělnice v umělém hnízdě využívaly zadeček k uzavření chodby.Použito v profilu:garcia-proceratium-2009Bezděčková, Bezděčka, Macek & Malenovský. Catalogue of type specimens of ants (Hymenoptera: Formicidae) deposited in Czech museums. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 2017.
Katalog českého typového materiálu: přepisuje etikety pěti syntypů T. ferox silhavyi z Mohelna, dokladů P. melinum, syntypů M. moravica (= M. deplanata) a holotypu Sifolinia pechi (= M. karavajevi).Použito v 5 profilech:czech-ant-types-2017Bezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Acta Rerum Naturalium, 2010.
Sbírkový katalog dokládá P. melinum z Kroměříže v srpnu 1932 a odděluje přesně lokalizovaný materiál od exemplářů bez nálezových údajů.Použito v profilu:bezdecka-proceratium-kromeriz-2010Hölldobler & Wilson. The Ants. Springer / Harvard University Press, 1990.
Souhrnná odborná monografie anatomie, vývoje, sociální organizace, komunikace, ekologie a životního cyklu mravenců.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
holldobler-wilson-ants-1990Fisher & Bolton. Ants of Africa and Madagascar: A Guide to the Genera. University of California Press, 2016.
Ilustrované určovací klíče a standardizovaný slovník morfologických pojmů používaných v myrmekologii.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
fisher-bolton-ant-genera-2016Schwander, Lo, Beekman, Oldroyd & Keller. Nature versus nurture in social insect caste differentiation. Trends in Ecology & Evolution, 2010.
Přehled genetických, výživových, hormonálních a sociálních vlivů na vznik královen a dělnic.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
schwander-caste-differentiation-2010LeBoeuf et al. Oral transfer of chemical cues, growth proteins and hormones in social insects. eLife, 2016.
Analýza trofalaktické tekutiny Camponotus floridanus nalezla proteiny, uhlovodíky, mikroRNA a juvenilní hormon; funkční účinek na vývoj potomstva byl experimentálně doložen pro juvenilní hormon, ne pro každou nalezenou molekulu.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
leboeuf-trophallaxis-2016Lach, Parr & Abbott (eds.). Ant Ecology. Oxford University Press, 2010.
Odborná syntéza určování, životních strategií, zakládání kolonií, potravy a ekologických vztahů mravenců.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
lach-ant-ecology-2010Moreau, Bell, Vila, Archibald & Pierce. Phylogeny of the ants: diversification in the age of angiosperms. Science, 2006.
Molekulární fylogeneze čeledi Formicidae a časový rámec jejího raného vývoje a diverzifikace.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
moreau-ant-phylogeny-2006Borowiec et al. Evaluating UCE Data Adequacy and Integrating Uncertainty in a Comprehensive Phylogeny of Ants. Systematic Biology, 2025.
Konsenzuální fylogenomická hypotéza 277 rodů a všech 16 žijících podčeledí; výslovně zohledňuje konfliktní větve a nejistotu.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
borowiec-ant-phylogeny-2025Ward, Brady, Fisher & Schultz. Phylogeny and biogeography of dolichoderine ants: effects of data partitioning and relict taxa on historical inference. Systematic Biology, 2010.
Fylogeneze Dolichoderinae a ukázka citlivosti některých hlubších vztahů na model a výběr taxonů.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
ward-dolichoderinae-2010Ward, Brady, Fisher & Schultz. The evolution of myrmicine ants: phylogeny and biogeography of a hyperdiverse ant clade. Systematic Entomology, 2015.
Fylogenetická klasifikace Myrmicinae včetně synonymie některých rodových jmen používaných českým checklistem.Použito v profilu:ward-myrmicinae-2015Blaimer et al. Phylogenomic methods outperform traditional multi-locus approaches in resolving deep evolutionary history: a case study of formicine ants. BMC Evolutionary Biology, 2015.
UCE fylogenomika podčeledi Formicinae a doklad přetrvávající nejistoty některých raných větvení.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
blaimer-formicinae-2015Guide for publishing biological survey and monitoring data to GBIF. Global Biodiversity Information Facility, 2025.
Autoritativní doporučení pro záznam druhu, data, místa, metody, životního stadia a nejistoty souřadnic u biologických pozorování.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
gbif-survey-guide-2025Steiner et al. Turning one into five: Integrative taxonomy uncovers complex evolution of cryptic species in the harvester ant Messor ‘structor’. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2018.
Integrativní revize evropského komplexu Messor structor, včetně diagnostiky, rozšíření a ověřeného materiálu z Česka.Použito v profilu:steiner-messor-revision-2018Bezděčková & Bezděčka. Mravenec zrnojed — Messor cf. structor. Příroda Vysočiny, 2017.
Regionální karta s taxonomicky opatrným cf., kategorií EN a přehledem známých lokalit; podrobnosti k rozměrům, biologii a fenologii jsou na obecné stránce o mravencích Vysočiny.Použito v profilu:priroda-vysociny-messor-structorBezděčková & Bezděčka. Mravenci Českomoravské vrchoviny. Acta Rerum Naturalium, 2008.
Historie moravských nálezů včetně později geneticky analyzovaného vzorku z Mohelna; práce předchází revizi komplexu z roku 2018.Použito v profilu:bezdeckova-messor-vysocina-2008Schlick-Steiner et al. More than one species of Messor harvester ants (Hymenoptera: Formicidae) in Central Europe. European Journal of Entomology, 2006.
Molekulární doklad více středoevropských linií a silného plynulého velikostního polymorfismu; finální taxonomii nahrazuje revize z roku 2018.Použito v profilu:schlick-steiner-messor-lineages-2006Schlick-Steiner, Steiner, Stauffer & Buschinger. Life history traits of a European Messor harvester ant. Insectes Sociaux, 2005.
Přímá studie jediné rakouské populace: počet královen, hranice kolonií, vývoj pohlavních jedinců a páření uvnitř hnízda; taxonomické jméno je nutné číst v kontextu revize 2018.Použito v profilu:schlick-steiner-messor-life-history-2005Pacini. Mercurialis annua L. (Euphorbiaceae) seed interactions with the ant Messor structor (Latr.), Hymenoptera: Formicidae. Acta Botanica Neerlandica, 1990.
Přímá italská studie sběru, úprav a ukládání semen; jméno je předrevizní Messor ‘structor’ sensu lato a výsledky nelze automaticky připsat dnešnímu M. structor.Použito v profilu:pacini-messor-seeds-1990Strohmaier et al. Genetic and phenotypic responses to habitat fragmentation in a European harvester ant. Insect Conservation and Diversity, 2025.
Studie 54 rakouských xerotermních ostrůvků spojující počet hnízd a izolaci s genetickou diverzitou a morfologií gyn; výsledky nejsou měřením českých populací.Použito v profilu:strohmaier-messor-fragmentation-2025Formica exsecta — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis morfologie, biotopu, sociální organizace, rozšíření a rojení mravence pastvinného.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-exsectaFormicoxenus nitidulus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Popis xenobiotického života v kupách Formica, kast včetně bezkřídlých samců, velikosti, rozšíření a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-formicoxenus-nitidulusMartin, Jenner & Drijfhout. Chemical deterrent enables a socially parasitic ant to invade multiple hosts. Proceedings of the Royal Society B, 2007.
Chemická a behaviorální studie ukázala, že Formicoxenus nitidulus hostitele pachově nenapodobuje: dělnice Formica jej po uchopení pustily a kořistní objekty s kutikulárním extraktem upouštěly výrazně častěji než kontrolní objekty (80 % proti 15 %).Použito v profilu:martin-formicoxenus-deterrent-2007Härkönen & Sorvari. Effect of host species, host nest density and nest size on the occurrence of the shining guest ant Formicoxenus nitidulus. Journal of Insect Conservation, 2017.
Průzkum 166 kup ve Finsku spojil přítomnost hostujícího mravence s druhem hostitele, většími kupami a hustými soustavami hnízd; zjištěných 60 % není odhadem české prevalence.Použito v profilu:harkonen-formicoxenus-host-nests-2017Robinson, Stockan, A'Hara, Macdonald & Cottrell. Insights into the population genetics of an extreme habitat specialist, the wood ant commensal Formicoxenus nitidulus. Ecological Entomology, 2025.
První populačně-genetická studie druhu, založená na sedmi britských lokalitách, doložila více geneticky odlišných kolonií v jediné hostitelské kupě i účinný místní rozptyl; výsledky nejsou českým populačním průzkumem.Použito v profilu:robinson-formicoxenus-genetics-2025Buschinger & Winter. Funktionelle Monogynie bei der Gastameise Formicoxenus nitidulus. Insectes Sociaux, 1976.
Ve 28 z 34 zkoumaných kolonií byla přítomna královna a každá z těchto kolonií měla jedinou plodnou samici; ve 22 případech šlo o bezkřídlou intermorfní formu a v šesti o klasickou gynomorfní královnu.Použito v profilu:buschinger-formicoxenus-monogyny-1976Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius umbratus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis znaků, dočasného sociálního parazitismu, podzemní ekologie, rozšíření a fenologie.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-umbratusØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmecina graminicola — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Podrobný popis určovacích znaků, malých kolonií, biotopu, potravy, thanatózy a regionálního rojení; norské tvrzení o jedné královně není univerzální pro druh.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmecina-graminicolaBuschinger & Schreiber. Queen polymorphism and queen-morph related facultative polygyny in the ant, Myrmecina graminicola. Insectes Sociaux, 2002.
Primární studie funkčních okřídlených gynomorfních a bezkřídlých intermorfních královen: kolonie s gynomorfou byly jednokrálovné, zatímco přibližně 57 % kolonií s intermorfami bylo vícekrálovných.Použito v profilu:buschinger-schreiber-myrmecina-2002Buschinger. Mating behavior in the ant, Myrmecina graminicola (Myrmicinae). Insectes Sociaux, 2003.
Laboratorní pozorování obou forem samic popsalo nenápadné feromonové volání, přitažení samců a kopulaci trvající 40–60 sekund; nejde o měření četnosti páření v přírodě.Použito v profilu:buschinger-myrmecina-mating-2003Lenoir, Khalil, Châline & Hefetz. New chemical data on the ant Myrmecina graminicola: Unusual abundance of alkene hydrocarbons and esters. Biochemical Systematics and Ecology, 2018.
Chemická analýza francouzských populací zjistila zvětšený rezervoár jedové žlázy, množství acetátových a propionátových esterů a neobvyklou převahu alkenů na kutikule; stejné esterové vzorce samic a dělnic zpochybňují jejich jednoduché označení za pohlavní feromon.Použito v profilu:lenoir-myrmecina-chemistry-2018Grasso, Giannetti, Castracani, Spotti & Mori. Rolling away: a novel context-dependent escape behaviour discovered in ants. Scientific Reports, 2020.
Laboratorní pokusy s italskými koloniemi popsaly aktivní kutálení na svahu: při sklonu 25° rolovalo 100 % testovaných dělnic, rychlost byla přibližně 39,7 cm/s oproti chůzi 0,47 cm/s a po střetu s jiným mravencem bylo zraněno či usmrceno 10 % oproti 63 % na rovině.Použito v profilu:grasso-myrmecina-rolling-2020Taupenot, Doums & Molet. No major difference in growth and productivity between monogynous and polygynous colonies in the ant Myrmecina graminicola. Insectes Sociaux, 2025.
Kolonie z jedné populace se při sběru nelišily počtem dělnic ani larev a v laboratoři vytvořily podobný počet kukel a dospělců; vícekrálovné kolonie však vyprodukovaly více nových vajíček a larev.Použito v profilu:taupenot-myrmecina-productivity-2025Mona et al. Genomic evidence of a complex supergene system linking dispersal to social polymorphism. Current Biology, 2025.
Genomická práce vycházející mimo jiné ze sekvencí 68 královen popsala přibližně 20Mb sociální supergen se třemi haplotypy spojenými s okřídlenou jednokrálovnou, bezkřídlou jednokrálovnou a bezkřídlou vícekrálovnou formou. Dvě bezkřídlé varianty nesou starší asi 116kb inserci uvnitř tohoto regionu; evoluční stáří i funkce kandidátních změn jsou modelové odhady.Použito v profilu:mona-myrmecina-supergene-2025Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica ruginodis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Popis morfologie, lesní ekologie, sociálních forem s makrogynními a mikrogynními královnami, rozšíření a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-ruginodisØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Solenopsis fugax — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.
Severská karta podporuje morfologii, suché teplé písčité prostředí, obecný areál a možnost velmi početných kolonií; neposkytuje samostatný důkaz podrobné hostitelské biologie ani přesné středoevropské fenologie.Použito v profilu:artsdatabanken-solenopsis-fugaxHölldobler. Chemische Strategie beim Nahrungserwerb der Diebsameise (Solenopsis fugax Latr.) und der Pharaoameise (Monomorium pharaonis L.). Oecologia, 1973.
Klasická experimentální práce ukázala, že S. fugax značí přístupové chodby sekretem Dufourovy žlázy a při loupeži plodu uvolňuje z jedové žlázy dlouhodobě účinný repelent; chemické složení repelentu tato práce neurčila.Použito v profilu:holldobler-solenopsis-chemical-1973Galkowski, Casevitz-Weulersse & Cagniant. Redescription de Solenopsis fugax (Latreille, 1798) et notes sur les Solenopsis de France. Revue Française d’Entomologie, 2010.
Moderní redeskripce S. fugax a morfologické odlišení francouzských zástupců obtížné skupiny fugax.Použito v profilu:galkowski-solenopsis-redescription-2010Csősz, Seifert, László, Yusupov & Herczeg. Broadly sympatric occurrence of two thief ant species Solenopsis fugax and S. juliae. ZooKeys, 2023.
Mnohorozměrná morfometrická revize oddělila překrývající se S. fugax a S. juliae. Csőszova část pracovala s 35 vzorky a 137 dělnicemi, Seifertova s 25 hnízdními vzorky, 92 dělnicemi a 32 gynami; práce také ověřila českou samici z Ledčic. Jediný rozměr ani fotografie k bezpečnému určení nestačí.Použito v profilu:csosz-seifert-solenopsis-2023Hypoponera punctatissima — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Sekundární popis velikosti, morfologie, prostředí a letní aktivity široce rozšířeného podzemního druhu; tvrzení o kastách či výhradní potravě je nutné ověřovat proti druhově specifické revizi.Použito v profilu:artsdatabanken-hypoponera-punctatissimaBolton & Fisher. Taxonomy of Afrotropical and West Palaearctic ants of the ponerine genus Hypoponera. Zootaxa, 2011.
Poskytuje rodové a morfologické znaky, ale používá široký koncept H. punctatissima zahrnující dnešní H. ergatandria; kastovní a biologické údaje proto nelze bez kontroly připsat užšímu druhu po splitu 2013.Použito v profilu:bolton-fisher-hypoponera-2011Seifert. Hypoponera punctatissima (Roger) and H. schauinslandi (Emery) — two morphologically and biologically distinct species (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2003.
Přímý druhový podklad k velikostnímu dimorfismu bezkřídlých samců, poraněním, demografii, prostředí, fenologii gynomorfních samic a pozorováním naznačujícím občasnou polygynii či polydomii H. punctatissima.Použito v profilu:seifert-hypoponera-punctatissima-2003Seifert. Hypoponera ergatandria (Forel, 1893) — a cosmopolitan tramp species different from H. punctatissima (Roger, 1859). Soil Organisms, 2013.
Numerická revize 213 jedinců ze 95 vzorků odděluje H. ergatandria od H. punctatissima a shrnuje rozdíly v kastách, hnízdním prostředí, demografii a fenologii rozptylu.Použito v profilu:seifert-hypoponera-ergatandria-2013Mravenec titěrný — Plagiolepis pygmaea. Blanokřídlí v Praze.
Český atlas s rozměry kast, určovacími znaky a údaji k teplomilnému výskytu druhu.Použito v profilu:prague-plagiolepis-pygmaeaTrontti, Aron & Sundström. Inbreeding and kinship in the ant Plagiolepis pygmaea. Molecular Ecology, 2005.
Genetická studie polygynie, příbuzenského páření, nízkého rozptylu a šíření kolonií pučením.Použito v profilu:trontti-plagiolepis-2005Passera, Gilbert & Aron. Social parasitism in ants: effects of the inquiline parasite Plagiolepis xene on queen distribution and worker production of its host Plagiolepis pygmaea. Insectes Sociaux, 2001.
Terénní studie polygynních a polydomních kolonií P. pygmaea: v parazitovaných koloniích se hostitelské královny v období kladení vajíček soustřeďovaly převážně do neparazitovaných hnízd; v terénu nebyla produkce dělnic nižší.Použito v 2 profilech:passera-plagiolepis-2001Thurin & Aron. Sib-mating in the ant Plagiolepis pygmaea: adaptative inbreeding?. Journal of Evolutionary Biology, 2009.
Studie vnitrohnízdního páření a velmi početných polygynních kolonií se stovkami královen.Použito v profilu:thurin-aron-plagiolepis-2009Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Stenamma debile — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, vlhké lesní ekologie, potravy, velikosti kolonie a pozdního rojení; norské jednokrálovné kolonie nepokrývají sociální proměnlivost v celém areálu.Použito v profilu:artsdatabanken-stenamma-debileBuschinger & Heinze. Stenamma debile (Hymenoptera, Formicidae): Productivity and sex allocation across three years. Insectes Sociaux, 2001.
Tříletá studie několika jihoněmeckých lokalit doložila fakultativní polygynii a prudké meziroční změny poměru pohlaví i náboru královen; z 325 královen bylo 11,4 % mladých a autoři výslovně varují před zobecněním jediného ročního snímku.Použito v profilu:buschinger-heinze-stenamma-2001Rigato. Contributions to the taxonomy of West European and North African Stenamma of the westwoodii species-group. Memorie della Società Italiana di Scienze Naturali e del Museo Civico di Storia Naturale di Milano, 2011.
Taxonomická revize skupiny westwoodii s diagnostikou všech kast a rozměry S. debile; ukazuje, že spolehlivé odlišení vyžaduje kombinaci skulptury, proporcí přívěsků, petiolu a postpetiolu.Použito v profilu:rigato-stenamma-westwoodii-group-2011Noordijk, Morssinkhof, Boer, Schaffers, Heijerman & Sýkora. How ants find each other; temporal and spatial patterns in nuptial flights. Insectes Sociaux, 2008.
Jednoletý nizozemský odchyt šesti druhů zaznamenal u S. debile 83 alátů, z toho 65 samců a 18 samic, převážně během krátkého zářijového maxima u lesního okraje; nejde o český ani víceletý kalendář.Použito v profilu:noordijk-ant-flights-2008Stenamma debile — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká taxonomická a výskytová karta druhu.Použito v profilu:aopk-stenamma-debileHarpagoxenus sublaevis — taxonomický katalog. AntCat.
Aktuální nomenklatura a bibliografie druhu včetně správného roku autority.Použito v profilu:antcat-harpagoxenus-sublaevisHarpagoxenus sublaevis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Podrobný popis kast, hostitelů, loupeživých výprav, malé kolonie a rojení; rok autority je ověřen odděleně v AntCat.Použito v profilu:artsdatabanken-harpagoxenus-sublaevisBuschinger. Experimente und Beobachtungen zur Gründung und Entwicklung neuer Sozietäten der sklavenhaltenden Ameise Harpagoxenus sublaevis. Insectes Sociaux, 1974.
Klasická experimentální práce o převzetí hostitelského hnízda a počátečním vývoji smíšené kolonie; laboratorní průběh není automaticky četností jednotlivých scénářů v přírodě.Použito v profilu:buschinger-harpagoxenus-founding-1974Fischer-Blass, Heinze & Foitzik. Microsatellite analysis reveals strong but differential impact of a social parasite on its two host species. Molecular Ecology, 2006.
Genetická a demografická studie jedné německé komunity odhadla více než tři nájezdy na kolonii parazita a rok a častý zánik napadených hostitelských hnízd; číselný výsledek není evropským průměrem.Použito v 2 profilech:fischerblass-harpagoxenus-impact-2006Bauer, Witte, Böhm & Foitzik. Fight or flight? A geographic mosaic in host reaction and potency of a chemical weapon in the social parasite Harpagoxenus sublaevis. Behavioral Ecology and Sociobiology, 2009.
Pokusy s výměškem Dufourovy žlázy ukázaly rozdílné reakce hostitelů i populací: Leptothorax acervorum mohl napadat potřísněné družky, zatímco L. muscorum častěji prchal.Použito v 2 profilech:bauer-harpagoxenus-chemical-2009Schumann & Buschinger. Selective Acceptance of Alien Host Species Pupae by Slaves of the Dulotic Ant, Harpagoxenus sublaevis. Ethology, 1991.
Experiment doložil asymetrické přijímání plodu dvou hostitelů: L. muscorum přijímal kukly L. acervorum, zatímco L. acervorum kukly L. muscorum odmítal.Použito v profilu:schumann-harpagoxenus-pupae-1991Stuart & Alloway. Behavioural evolution and domestic degeneration in obligatory slave-making ants. Animal Behaviour, 1985.
Laboratorní srovnání tří druhů Harpagoxenus ukázalo, že při přítomnosti hostitelských dělnic paraziti přispívali k běžným úlohám málo, po jejich odebrání však část repertoáru rozšířili.Použito v profilu:stuart-alloway-harpagoxenus-degeneration-1985Myrmica schencki — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis morfologie, suchých stanovišť, potravy, velikosti kolonie a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-schenckiG. M. Orledge. Myrmica schencki Viereck, 1903. Bees, Wasps & Ants Recording Society, 2006.
Odborná britská druhová syntéza shrnující dánská populační data: 30 hnízd mělo průměr 354 dělnic a bývalo jednokrálovných; uvádí také převážně denní aktivitu dánské populace vedle noční aktivity známé odjinud a více způsobů páření.Použito v profilu:bwars-myrmica-schenckiPech. Mravenci vybraných postindustriálních biotopů. Živa / Academia, 2022.
Česká odborně-popularizační syntéza označuje F. cinerea za velmi vzácného obyvatele osluněných písků a skal a ukazuje význam lomů a dalších antropogenních raně sukcesních ploch; přináší také české údaje k ekologii teplomilných mravenců suchého bezlesí.Použito v 2 profilech:ziva-postindustrial-ants-2022Sielezniew, Włostowski & Dziekańska. Myrmica schencki (Hymenoptera: Formicidae) as the Primary Host of Phengaris (Maculinea) arion (Lepidoptera: Lycaenidae) at Heathlands in Eastern Poland. Sociobiology, 2010.
Primární terénní studie místně specifického hostitelského vztahu; nepodporuje zobecnění na všechny evropské populace modráska.Použito v profilu:sielezniew-myrmica-schencki-2010Bezděčková & Bezděčka. Mravenec hladký — Formica cunicularia. Příroda Vysočiny, 2017.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.Použito v profilu:vysocina-formica-cuniculariaØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica cunicularia — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný severský profil morfologie, otevřených stanovišť, kolonie a fenologie. Norské údaje ani taxonomické pojetí před revizí Schultz & Seifert 2026 nelze bez kontroly přenášet do Česka.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-cuniculariaMravenec rašelinný — Formica picea. Příroda Vysočiny.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.Použito v profilu:vysocina-formica-piceaFormica picea — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní popis leskle černého druhu, jeho rašeliništní ekologie, kolonie a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-piceaSeifert. The ‘Black Bog Ant’ Formica picea Nylander, 1846 — a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecologische Nachrichten, 2004.
Taxonomické oddělení, diagnostika a zpřesnění areálu černého rašeliništního mravence.Použito v profilu:seifert-formica-picea-2004Bezděčková & Bezděčka. Nové nálezy mravence rašelinného Formica picea na Českomoravské vrchovině. Acta Rerum Naturalium, 2010.
Primární české údaje k lokalitám, izolaci populací a ohrožení mokřadních biotopů.Použito v profilu:bezdeckova-formica-picea-2010Mabelis & Chardon. Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation, 2005.
Analýza obsazenosti rašeliništních a mokřadních fragmentů na ploše 750 km² v Nizozemsku; historické jméno F. transkaucasica je zde použito pro dnešní evropské F. picea.Použito v profilu:mabelis-chardon-formica-picea-2005Rees, Orledge, Bruford & Bourke. Genetic structure of the Black Bog Ant (Formica picea Nylander) in the United Kingdom. Conservation Genetics, 2010.
Mikrosatelitová studie čtyř britských lokalit doložila slabou polygynii a prostorovou genetickou strukturu, která naznačila omezený rozptyl; výsledky nelze bez ověření převést na české populace.Použito v profilu:rees-formica-picea-genetics-2010Mabelis & Korczyńska. Can the Black bog ant (Formica picea Nyl.) survive in the Bieszczady National Park (SE Poland)?. Fragmenta Faunistica, 2012.
Časově omezený průzkum deseti polských rašelinišť popisuje nálezy na dvou lokalitách, vazbu na rašeliníky a praktické hrozby; nepředstavuje úplný populační census.Použito v profilu:mabelis-korczynska-formica-picea-2012Mravenec odlišný — Lasius alienus. Příroda Vysočiny.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.Použito v profilu:vysocina-lasius-alienusØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius alienus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.
Morfologické srovnání s L. psammophilus; historické údaje o areálu je nutné číst s novější revizí z roku 2020.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-alienusLasius alienus. Bees, Wasps & Ants Recording Society.
Regionální údaje k prostředí a rojení s upozorněním na obtížnou skupinu příbuzných druhů.Použito v profilu:bwars-lasius-alienusMravenec smolný — Camponotus piceus. Příroda Vysočiny.
Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; rok autority je ověřen podle revize a AntCat.Použito v profilu:vysocina-camponotus-piceusSeifert. A taxonomic revision of the members of the Camponotus lateralis species group (Hymenoptera: Formicidae) from Europe, Asia Minor and Caucasia. Soil Organisms, 2019.
Moderní morfometrická revize obtížné skupiny, diagnostika C. piceus a korekce jeho areálu.Použito v 2 profilech:seifert-camponotus-lateralis-2019Vesnić et al. Diversity and Nesting Preferences of Camponotus lateralis Group Species on Western Balkan Peninsula (Hymenoptera: Formicidae). Journal of the Entomological Research Society, 2017.
Terénní údaje k zemním hnízdům a xerotermním stanovištím druhu.Použito v profilu:vesnic-camponotus-piceus-2017Camponotus piceus — taxonomický katalog. AntCat.
Aktuální nomenklatura a správný rok původního popisu 1825.Použito v profilu:antcat-camponotus-piceusÖzdemir et al. Investigations of the associated between aphids and ants on wild plants in Ankara Province (Turkey). Munis Entomology & Zoology, 2008.
Primární terénní doklad vztahů Camponotus piceus s několika druhy mšic a využívání medovice.Použito v profilu:ozdemir-ant-aphid-2008Mravenec zvrásnělý — Myrmica rugulosa. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta s regionálním výskytem; určovací znaky, ekologii a fenologii doplňuje komentovaný přehled mravenců Vysočiny.Použito v profilu:vysocina-myrmica-rugulosaØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica rugulosa — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Podrobný popis kast, určovacích znaků, suchých písčitých stanovišť, mnohočetných královen a pozdně letního rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-rugulosaMravenec rýhovaný — Myrmica sulcinodis. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta s lokálním výskytem na Vysočině; celostátní ekologii a fenologii doplňuje komentovaný přehled.Použito v profilu:vysocina-myrmica-sulcinodisØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica sulcinodis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Podrobný popis hrubé podélné skulptury, velikosti kast, boreomontánního prostředí, kolonie a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-sulcinodisPedersen & Boomsma. Effect of habitat saturation on the number and turnover of queens in the polygynous ant Myrmica sulcinodis. Journal of Evolutionary Biology, 1999.
Primární studie dokládající proměnlivý počet královen a souvislost sociální struktury s dostupností hnízdních míst.Použito v profilu:pedersen-boomsma-myrmica-sulcinodis-1999Mravenec mechový — Leptothorax muscorum. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta s regionálním výskytem; komentovaný přehled uvádí prostředí, hnízdění, velikost a rojení.Použito v profilu:vysocina-leptothorax-muscorumØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Leptothorax muscorum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Morfologie všech kast, rozlišení od L. acervorum a L. gredleri, drobné kolonie, potrava, hnízda a vztah k Harpagoxenus sublaevis.Použito v profilu:artsdatabanken-leptothorax-muscorumMravenec páskovaný — Temnothorax unifasciatus. Příroda Vysočiny, 2017.
Česká taxonomická karta; komentovaný přehled uvádí diagnostický pás na zadečku, prostředí, hnízda, velikost a rojení.Použito v profilu:vysocina-temnothorax-unifasciatusØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Temnothorax unifasciatus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Stručná diagnostika jednolitého tmavého pásu na prvním tergitu a odlišení od podobných druhů; norský záznam byl zpětně vyhodnocen jako chybný.Použito v profilu:artsdatabanken-temnothorax-unifasciatusCsősz, Alicata, Báthori, Galkowski, Schifani, Yusupov, Herczeg & Prebus. Integrative taxonomy reveals inflated biodiversity in the European Temnothorax unifasciatus complex (Hymenoptera: Formicidae). Zoologica Scripta, 2025.
Integrativní revize fylogenomických a 18 morfometrických znaků u 405 dělnic ze 134 hnízd: uznává T. brackoi a široce pojatý T. unifasciatus; pod druhé jméno synonymizuje T. cordieri, T. tauricus, T. berlandi, T. unifasciatus staegeri a T. tuberum ciscaucasicus.Použito v profilu:csosz-temnothorax-unifasciatus-2025Kök, Aktaç & Kasap. Ant (Hymenoptera: Formicidae)–aphid (Hemiptera: Aphididae) interactions in different habitats from Turkey with new mutualistic associations. Agricultural and Forest Entomology, 2022.
Terénní studie dokládající u Camponotus aethiops návštěvy několika druhů mšic a využívání medovice.Použito v profilu:kok-ant-aphid-2021Bos, Lefèvre, Jensen & D’Ettorre. Sick ants become unsociable. Journal of Evolutionary Biology 25(2): 342–351, 2012.
Laboratorní experiment s C. aethiops a houbou Metarhizium brunneum: nakažené dělnice od třetího dne omezily kontakty a péči o plod a pobývaly hlavně mimo hnízdo. Jde o kontrolovanou nákazu, nikoli měření četnosti tohoto chování ve volné přírodě.Použito v profilu:bos-camponotus-aethiops-sickness-2012Formica aquilonia — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Použito v profilu:aopk-formica-aquiloniaBurianová, Flašar, Lepší & Rejnková. Chráněná krajinná oblast Blanský les – čerstvá dvacítka. Ochrana přírody / Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010.
Článek uvádí 3 500 zmapovaných hnízd Formica aquilonia na 370 ha a řadí místní kolonii mezi největší v Evropě.Použito v profilu:ochrana-prirody-blansky-les-2010Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica aquilonia — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, vícekrálovných a vícepobočkových kolonií, potravy a rojení.Použito v 2 profilech:artsdatabanken-formica-aquiloniaØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica lugubris — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, kolonie, potravy a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-lugubrisØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica lemani — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní severský popis morfologie, hnízdění, velikosti kolonie a potravy.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-lemaniChernenko, Helanterä & Sundström. Egg recognition and social parasitism in Formica ants. Ethology 117(12): 1081–1092, 2011.
Behaviorální pokusy s F. lemani a F. fusca jako hostiteli sociálně parazitické F. truncorum; dělnice rozlišovaly vlastní a parazitická vajíčka, část cizích vajíček však přežila desetidenní experiment.Použito v profilu:chernenko-formica-egg-recognition-2011Elmes, Barr, Thomas & Clarke. Extreme host specificity by Microdon mutabilis (Diptera: Syrphiae), a social parasite of ants. Proceedings of the Royal Society B 266(1418): 447–453, 1999.
Pokusy s vajíčky pestřenky M. mutabilis v hnízdech F. lemani ukázaly velmi jemnou místní adaptaci: vysoké přežití u mateřského a blízkých hnízd, ale rychlé zabíjení vajíček ve vzdálenějších populacích hostitele.Použito v profilu:elmes-microdon-lemani-1999Gardner, Schönrogge, Elmes & Thomas. Increased genetic diversity as a defence against parasites is undermined by social parasites: Microdon mutabilis hoverflies infesting Formica lemani ant colonies. Proceedings of the Royal Society B 274: 103–110, 2007.
Mikrosatelitová studie 91 kolonií F. lemani: na hlavní lokalitě měly napadené kolonie v průměru nižší příbuznost dělnic a vyšší odhadovaný počet královen. Výsledek je korelační a regionální, ne obecný důkaz příčiny ani typické sociální struktury druhu.Použito v profilu:gardner-formica-lemani-microdon-2007Collingwood. Strongylognathus testaceus — taxonomic treatment in The Formicidae (Hymenoptera) of Fennoscandia and Denmark. Fauna Entomologica Scandinavica / Plazi TreatmentBank, 1979.
Popis a morfometrie dělnice, královny a samce, diagnostické znaky a evropské rozšíření.Použito v profilu:collingwood-strongylognathus-testaceus-1979Lapeva-Gjonova & Radchenko. Ant genus Strongylognathus (Hymenoptera, Formicidae) in Bulgaria: a preliminary review. Biodiversity Data Journal, 2021.
Moderní diagnostický klíč; dokládá hluboce konkávní týl, vystouplé zadní rohy a rýhování hlavy S. testaceus.Použito v 2 profilech:lapeva-radchenko-strongylognathus-2021Strongylognathus testaceus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká taxonomická a výskytová karta druhu v Nálezové databázi ochrany přírody.Použito v profilu:aopk-strongylognathus-testaceusAmcha. Strongylognathus testaceus — parazitický mravenec se zajímavým rozmnožováním. Živa / Academia, 2019.
Český nález z Dolního Pojizeří a navazující pozorování ve formikáriu; jde o případovou zkušenost, nikoli populační experiment ani důkaz běžného průběhu v přírodě.Použito v profilu:amcha-strongylognathus-2019Czechowski & Godzińska. Enslaved ants: not as helpless as they were thought to be. Insectes Sociaux, 2014.
Behaviorální přehled upozorňuje, že historicky citovaný přenos kukel u Strongylognathus testaceus prováděly hostitelské dělnice Tetramorium, nikoli bezpečně rozpoznaná nájezdní skupina parazita.Použito v profilu:czechowski-godzinska-enslaved-ants-2014Guillem, Drijfhout & Martin. Chemical deception among ant social parasites. Current Zoology, 2014.
Srovnávací analýza chemické podobnosti kutikulárních profilů sociálních parazitů a hostitelů; zahrnuje Strongylognathus testaceus s hostiteli rodu Tetramorium.Použito v 2 profilech:guillem-chemical-deception-2014Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica gallienii — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2017.
Autoritativní popis morfologie, rozměrů všech kast, záplavové tolerance, vícekrálovných kolonií, potravy a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-gallieniiØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Mørk eitemaur — Myrmica lobicornis. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Určovací znaky a rozměry všech kast, prostředí, hnízdění, potrava, velikost kolonie, areál a regionální fenologie; fotografie je výslovně označena jako dělnice a licencována CC BY-SA 4.0.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-lobicornisHeinze, Lipski & Hölldobler. Reproductive Competition in Colonies of the Ant Leptothorax gredleri. Ethology, 1992.
Primární studie funkční monogynie, hierarchie královen a možností podřízených samic.Použito v profilu:heinze-gredleri-reproductive-1992Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Leptothorax gredleri — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Severský odborný profil určovacích znaků, teplých dutin v suchých větvích, malé kolonie, potravy a regionálního rojení; norský status NT ani počet královen se nepřenášejí na české populace.Použito v profilu:artsdatabanken-leptothorax-gredleriHeinze & Oberstadt. Worker age, size and social status in queenless colonies of the ant Leptothorax gredleri. Animal Behaviour, 1999.
V pěti bezkrálovných koloniích souviselo vyšší postavení dělnic s aktivitou a vyvinutějšími vaječníky; velikost korelovala s pořadím ve čtyřech z pěti kolonií, zatímco věk ani kolísavá asymetrie ne.Použito v profilu:heinze-gredleri-worker-rank-1999Bernadou, Ruther & Heinze. Avoid mistakes when choosing a new home: Nest choice and adoption of Leptothorax ant queens. Journal of Insect Physiology, 2015.
Laboratorní volby ukázaly preferenci mladých samic a čerstvě spářených královen pro substrát a hnízdo vlastní kolonie; mladé královny byly snadno přijaty, ale některé byly napadeny až později.Použito v profilu:bernadou-gredleri-adoption-2015Cordonnier, Bachl, Thiercelin, Trindl, Heinze & Bernadou. Frequent Queen Replacement and Presence of Unrelated Queens in Colonies of a Functionally Monogynous Ant Species. Ecology and Evolution, 2025.
Z 50 jihoněmeckých kolonií obsahovalo 33 dvě až 15 královen (medián čtyři). Pitvy a genotypování ukázaly častou výměnu dominantní královny, občas více samic s vyvinutými vaječníky i přítomnost nepříbuzných vetřelkyň; vyvinuté vaječníky samy nedokazují podíl na potomstvu.Použito v profilu:cordonnier-gredleri-queens-2025Oberstadt & Heinze. Mating biology and population structure of the ant, Leptothorax gredleri. Insectes Sociaux, 2003.
Studie páření, feromonového volání samic a populační struktury L. gredleri.Použito v profilu:oberstadt-heinze-gredleri-2003Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.
Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.Použito v 70 profilech:Dalších 65
Lasius distinguendusLasius jensiLasius meridionalisLasius myopsLasius nitidigasterLasius paralienusLasius reginaemravenec bachratýmravenec bystrýmravenec cizopasnýmravenec černolesklýmravenec čtyřskvrnnýmravenec drsnýmravenec Gallienůvmravenec Gredlerůvmravenec horskýmravenec hrbolkatýmravenec chladnomilnýmravenec jamkovanýmravenec klamnýmravenec komunnímravenec korsickýmravenec Kratochvílůvmravenec laločnatýmravenec malátnýmravenec mechovýmravenec odlišnýmravenec osmahlýmravenec páskovanýmravenec písčinnýmravenec pískomilnýmravenec pomalýmravenec potulnýmravenec příživnýmravenec rakouskýmravenec rezavýmravenec rovinnýmravenec Schenckůvmravenec sličnýmravenec smolnýmravenec stínomilnýmravenec stromovýmravenec titěrnýmravenec Vandelůvmravenec větvičkovýmravenec vídeňskýmravenec výběžkatýmravenec vzácnýmravenec zemnímravenec zvrásnělýmravenec žlutavýmravenec žlutýMyrmica curvithoraxMyrmica hirsutaMyrmica karavajeviMyrmica lonaeMyrmoxenus ravouxiPlagiolepis xeneTapinoma subborealeTetramorium feroxTetramorium hungaricumTetramorium immigransTetramorium impurumTetramorium moravicumTetramorium staerckeiprotected-species-regulation-395-1992Formica foreli — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
České jméno, ekologie, novodobé rozšíření v ČR a hlavní ohrožující faktory.Použito v profilu:aopk-formica-foreliFormica gagates — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Autoritativní česká karta taxonu a českého jména.Použito v profilu:aopk-formica-gagatesFormica pressilabris — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
České jméno, ekologie, současný výskyt v ČR a hlavní ohrožující faktory.Použito v profilu:aopk-formica-pressilabrisØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica foreli — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis morfologie, rozměrů, ekologie, kolonie a rojení; stránkový text je CC BY 4.0, fotografie mají vlastní licence uvedené u jednotlivých snímků.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-foreliØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Formica pressilabris — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.
Autoritativní severský popis morfologie, rozměrů, ekologie, kolonie a rojení; stránkový text je CC BY 4.0, fotografie mají vlastní licence uvedené u jednotlivých snímků.Použito v profilu:artsdatabanken-formica-pressilabrisSeifert. A taxonomic revision of the ant subgenus Coptoformica Mueller, 1923 (Hymenoptera, Formicidae). Zoosystema, 2000.
Primární revize s diagnózou, areály a souhrny biologie, koloniální struktury, potravy a fenologie druhů podrodu Coptoformica, zejména F. bruni, F. foreli a F. pressilabris; část biologických údajů vychází z osobních sdělení či starších lokálních studií.Použito v 3 profilech:seifert-coptoformica-2000Seifert & Schultz. A taxonomic revision of the Palaearctic ant subgenus Coptoformica Müller, 1923 (Hymenoptera, Formicidae). Contributions to Entomology, 2021.
Moderní palearktická revize s morfometrickou diagnostikou, areály a ověřením kryptických druhů podrodu Coptoformica.Použito v 4 profilech:seifert-schultz-coptoformica-2021Czechowski. Bionomics of Formica (Coptoformica) pressilabris Nyl. (Hymenoptera, Formicidae). Annales Zoologici, 1975.
Dvouletá terénní studie jednodomých i polydomních populací v polských Bieszczadech s rozměry hnízd, odhady početnosti, potravou a pozorovaným červencovým letem; vznikla před moderním oddělením F. foreli, ale revize Seifert 2000 tyto údaje převzala pod F. pressilabris.Použito v profilu:czechowski-pressilabris-bionomics-1975Hakala, Ittonen, Seppä & Helanterä. Limited dispersal and an unexpected aggression pattern in a native supercolonial ant. Ecology and Evolution, 2020.
Genetická a behaviorální studie finské agregace více než 1 300 hnízd F. pressilabris; nízká agrese rostla se vzdáleností, ale nevytvořila ostré hranice, takže označení superkolonie neznamená jednu geneticky či funkčně homogenní jednotku.Použito v profilu:hakala-pressilabris-supercolony-2020Bezděčková & Bezděčka. Formica pressilabris (Hymenoptera: Formicidae) – confirmed occurrence in the Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, 2010.
Revize českých dokladových sbírek a terénní průzkum 320 vhodných míst; potvrdily tři historické moravské lokality, přeurčily tři jiné soubory jako F. foreli a nalezly jedinou recentní malou kupu u Rohatce.Použito v profilu:bezdeckova-pressilabris-czech-2010Dolek, Freese-Hager & Geyer. Ecology, colony structure, and conservation biology of Formica (Coptoformica) foreli Bondroit, 1918 in Bavaria, Germany (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2008.
Primární popis 94 hnízd na 1 325 m² opuštěného vápencového trávníku a pole; dvě navržená vysvětlení rozdílů ve velikosti hnízd autoři označují za neověřené hypotézy.Použito v profilu:dolek-foreli-bavaria-2008Bezděčková & Bezděčka. Největší polykalická kolonie Formica foreli (Hymenoptera: Formicidae) v České republice. Acta Rerum Naturalium, 2009.
Terénní studie 605 hnízd na 0,54 ha u Štěměch s rozměry kupek, přímým pozorováním potravy, kolektivních útoků a přítomnosti křídlatců; k vlastnímu odletu pohlavních jedinců nedošlo před pozorovateli.Použito v profilu:bezdeckova-foreli-stemechy-2009Bezděčková & Bezděčka. Polydomní kolonie Formica foreli Bondroit, 1918 (Hymenoptera: Formicidae) na lokalitě Štěměchy v roce 2020. Acta Rerum Naturalium, 2020.
Opakovaný soupis doložil pokles štěměšské soustavy ze 654 hnízd v roce 2014 na 86 v roce 2020; kombinaci hnojiv, rytí prasat, expanze třtiny a sukcese autoři uvádějí jako pravděpodobné, nikoli experimentálně oddělené příčiny.Použito v profilu:bezdeckova-foreli-decline-2020Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius carniolicus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis kast, rozměrů, určovacích znaků a rozšíření; stránka rovněž dokládá použitý snímek dělnice a jeho licenci.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-carniolicusSalata & Borowiec. Lasius (Austrolasius) carniolicus Mayr, 1861, species new to the Polish fauna. Genus, 2011.
Primární faunistická práce s diagnózou, biotopem, hostiteli, fenologií a údaji o počtech kast ve čtyřech srpnových hnízdech.Použito v profilu:salata-borowiec-carniolicus-2011Buschinger & Seifert. On the host species of a temporary parasitic ant, Lasius (Austrolasius) carniolicus Mayr, 1861 (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 1997.
Historická práce vyložila jihofrancouzské smíšené kolonie jako doklad hostitele Lasius piliferus; pozdější revize materiál přeurčila jako ochlupenou L. reginae s L. psammophilus, takže nejde o současně platný přímý doklad pro L. carniolicus.Použito v profilu:buschinger-seifert-carniolicus-host-1997García, Espadaler, Cuesta-Segura, Serrano & Roig. Nuevas citas y actualización de la distribución ibérica de Lasius carniolicus Mayr, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Iberomyrmex, 2019.
Sedm nových iberských lokalit, biometrické ověření, široké spektrum biotopů, zářijové a říjnové nálezy pohlavních jedinců, opatrování vajíček mšic a kritická aktualizace hostitelských údajů.Použito v profilu:garcia-carniolicus-iberia-2019Bergström & Löfqvist. Chemical basis for odour communication in four species of Lasius ants. Journal of Insect Physiology, 1970.
Chemická analýza těkavých sekretů čtyř druhů zjistila u Lasius carniolicus velké množství isoprenoidů, zejména citronellal a pravděpodobně geranylcitronellal; funkční test alarmu nelze automaticky přenést z L. niger.Použito v profilu:bergstrom-lofqvist-lasius-odour-1970Boer, Noordijk & van Loon. Ecologische atlas van Nederlandse mieren (Hymenoptera: Formicidae). EIS Kenniscentrum Insecten en andere ongewervelden, 2018.
Odborná syntéza hnízdění, potravy, organizace kolonií, sociálního parazitismu, biotopů a fenologie nizozemských mravenců.Použito v 5 profilech:dutch-ant-atlas-2018Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius citrinus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie, rozměrů, biotopu, hnízdění, hostitele, areálu a norských fenologických nálezů.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-citrinusØdegaard, Olsen, Staverløkk & Gjershaug. Towards a new era for the knowledge of ants (Hymenoptera, Formicidae) in Norway? Nine species new to the country. Norwegian Journal of Entomology, 2015.
Primární norské nálezy Lasius citrinus s přesnými intervaly pastí, biotopy a skupinou několika desítek dělnic pod kamenem, u níž se skutečné hnízdo nepodařilo nalézt; COI barcode neoddělil L. citrinus od L. umbratus a L. sabularum.Použito v profilu:odegaard-norway-ants-2015Dekoninck, Ignace, Vankerkhoven & Wegnez. Verspreidingsatlas van de mieren van België — Atlas des fourmis de Belgique. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2012.
Odborný atlas s druhovými kartami biotopu, kolonie, hostitelů, letových měsíců a požadavků na bezpečné určení.Použito v 6 profilech:Dalších 1
belgian-ant-atlas-2012Aibek. Diversity and Community Structure of the Ants (Hymenoptera, Formicidae) in Northcentral and Northeastern Mongolia. Kagoshima University, 2014.
Doktorská taxonomická práce s rozměry a diagnózou dělnic Lasius distinguendus.Použito v profilu:aibek-mongolian-ants-2014Boer. De breedschubmier Lasius (Chthonolasius) sabularum en de steppemier L. (C.) distinguendus (Hymenoptera: Formicidae) in Nederland. Entomologische Berichten, 2005.
Revize rozsáhlého nizozemského sbírkového materiálu, určovací klíč královen a syntéza biotopu, hostitelů a rojení Lasius distinguendus; odhaluje starší chybná určení a uvádí pět nizozemských lokalit.Použito v profilu:boer-distinguendus-netherlands-2005Bezděčka. Epizootické houby rodu Aegeritella na mravencích v Československu. Česká mykologie, 1990.
Československé nálezy epizootické houby Aegeritella tuberculata; dokládá přesně datovaný vzorek Lasius distinguendus z Bzence, ale nezkoumá zdravotní dopad houby na kolonii.Použito v profilu:bezdecka-aegeritella-1990Database of the dimensions of domestic ant species. AntSite.
Databáze vlastních měření maďarských druhů; rozlišuje minimum a maximum dělnic a velikost královen.Použito v profilu:antsite-ant-size-databaseCuesta-Segura, García & Espadaler. The westernmost locations of Lasius jensi Seifert, 1982: first records in the Iberian Peninsula. Myrmecological News, 2012.
Primární faunistická studie biotopů, morfometrie, areálu, možných hostitelů a nálezů královen od poloviny července do poloviny srpna.Použito v profilu:cuesta-segura-lasius-jensi-2012Seifert. Social cleptogamy in the ant subgenus Chthonolasius Ruzsky, 1912 — survival as a minority. Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2006.
Morfometrická a demografická studie Lasius jensi, L. umbratus a jejich předpokládaných kříženců; odhad sociální kleptogamie je modelová interpretace, nikoli přímé genomické nebo terénní pozorování páření.Použito v profilu:seifert-chthonolasius-cleptogamy-2006Seifert. A revision of the European species of the ant subgenus Chthonolasius (Insecta, Hymenoptera, Formicidae). Entomologische Abhandlungen des Staatlichen Museums für Tierkunde Dresden, 1988.
Primární evropská revize založená na sériích všech kast přináší víceznakové diagnózy, počty studovaných vzorků, stanoviště, tehdy známé hostitele a přesně datované nálezy pohlavních jedinců. Hostitelské vazby označené jako předpokládané nejsou přímým důkazem; Lasius citrinus je veden pod starším jménem L. affinis.Použito v 7 profilech:Dalších 2
seifert-chthonolasius-revision-1988Seifert. Lasius (Chthonolasius) jensi n. sp. — eine neue temporär sozialparasitische Erdameise aus Mitteleuropa (Hymenoptera, Formicidae). Reichenbachia, 1982.
Původní popis Lasius jensi založený na stovkách dělnic; obsahuje přímé smíšené kolonie s L. alienus, podzemní stavbu mladého hnízda, potravu z medovice kořenových mšic a popis xerotermních lokalit.Použito v profilu:seifert-lasius-jensi-1982Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius bicornis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis určovacích znaků a rozměrů kast, rozšíření, hnízdění a pravděpodobného hostitele. Středoevropský let uvádí od začátku července; norské květnové královny vykládá jako přezimované, nikoli jako místní jarní rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-bicornisSeifert. Lasius nitidigaster n. sp. — a new ant of the subgenus Chthonolasius Ruzsky (Hymenoptera: Formicidae). Annales Zoologici, 1997.
Původní podrobný popis všech tří kast, morfometrická diagnóza, areál, biotop, stavba hnízda a přesně datovaná přítomnost pohlavních jedinců; vysvětluje nomenklatoricky správný rok 1996.Použito v profilu:seifert-nitidigaster-1997Lőrinczi. Lasius (Chthonolasius) nitidigaster Seifert, 1996 — a new ant species for the Hungarian fauna. Natura Somogyiensis / University of Szeged, 2011.
Faunistická práce s diagnózou, xerotermním biotopem, fenologií a kritickým upozorněním na tehdy chybějící přímý doklad hostitele.Použito v profilu:lorinczi-nitidigaster-2011Faber. Beiträge zur Kenntnis sozialparasitischer Ameisen I: Lasius (Austrolasius n. sg.) reginae n. sp., eine neue temporär sozialparasitische Erdameise aus Österreich. Pflanzenschutz-Berichte, 1967.
Původní popis všech kast s rozměry, biologií, hostitelem Lasius alienus, způsobem usmrcení hostitelské královny a přímým pozorováním rojení.Použito v profilu:faber-lasius-reginae-1967Aibek & Yamane. Discovery of the subgenera Austrolasius and Dendrolasius of the ant genus Lasius from Mongolia. Japanese Journal of Systematic Entomology, 2010.
Primární popis mongolské dělnické série, diagnostických znaků, stepního biotopu a zemního hnízda s nízkou kupkou.Použito v profilu:aibek-yamane-reginae-2010Lapeva-Gjonova & Borowiec. New and little-known ant species (Hymenoptera, Formicidae) from Bulgaria. Biodiversity Data Journal, 2022.
Primární bulharský nález dvaceti dělnic přímo v hnízdě Lasius alienus; obsahuje použitou fotografii dělnice a dokládá lesní okraj.Použito v profilu:lapeva-borowiec-reginae-2022Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius meridionalis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie a rozměrů kast, písčitého prostředí, dočasného hostitele, potravy a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-meridionalisØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius mixtus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie a rozměrů kast, podzemní ekologie, dočasných hostitelů, kolonie, potravy a rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-mixtusØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius psammophilus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Norský regionální odborný profil morfologie a rozměrů kast, suchých písčin, hlubokých hnízd, velikosti kolonie, potravy a rojení. Opatrná možnost více královen ani starší areálový údaj nemají přebít novější revizi a recenzovanou syntézu monogynie.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-psammophilusØdegaard, Staverløkk & Gjershaug. Lasius sabularum — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Autoritativní popis morfologie a rozměrů kast, skrytého způsobu života, dočasného hostitele, potravy a podzimního rojení.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-sabularumBorowiec. First records of Lasius sabularum (Bondroit, 1918) in Poland (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News 14: 137–140, 2011.
Dvě odborně ověřené polské lokality, souhrn evropských stanovišť a fenologie. Práce výslovně uvádí, že pro navrhované hostitele L. platythorax, L. niger, L. alienus a L. flavus tehdy chyběl přímý důkaz; společný nález s L. umbratus hostitelský vztah neprokazuje.Použito v profilu:borowiec-lasius-sabularum-2011Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Kalkjordmaur — Lasius paralienus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2017.
Odborný profil určovacích znaků, odlišení od L. alienus a L. psammophilus, vazby na suchá vápnitá stanoviště a severského rozšíření.Použito v profilu:artsdatabanken-lasius-paralienusBernadou, Galkowski, Le Goff, Fourcassié & Espadaler. First record of Lasius paralienus Seifert, 1992 (Hymenoptera: Formicidae) from France and Andorra. Myrmecological News, 2010.
Primární faunistická práce s diagnózou, třinácti lokalitami, otevřenými přírodními i městskými biotopy, nenápadnými hnízdními vstupy a rojením hlavně v září.Použito v profilu:bernadou-lasius-paralienus-2010Seifert & Galkowski. The Westpalaearctic Lasius paralienus complex (Hymenoptera: Formicidae) contains three species. Zootaxa, 2016.
Primární morfometrická revize vymezující L. paralienus, L. bombycinus (v práci jako L. bombycina) a L. casevitzi; poskytuje měřené znaky, diskriminační funkce i revidované rozšíření.Použito v profilu:seifert-galkowski-paralienus-2016Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the ant subgenus Lasius s. str. (Hymenoptera, Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1992.
Starší taxonomická a biologická revize s podrobnými údaji o hnízdění, potravě a středoevropské fenologii druhů Lasius s. str.; areály i část taxonomie je nutné číst ve světle revize z roku 2020.Použito v 6 profilech:Dalších 1
seifert-lasius-revision-1992Braschler & Baur. Experimental small-scale grassland fragmentation alters competitive interactions among ant species. Oecologia, 2005.
Primární experiment ve vápnitých trávnících švýcarské Jury; dokládá početní dominanci L. paralienus a využívání mšic, mimokvětních nektarií i cukerných návnad.Použito v profilu:braschler-baur-paralienus-2005Lasius paralienus — druhový přehled. ANTSTORE.
Sekundární chovatelský přehled použitý pouze pro orientační rozpětí celkové délky dělnice 2–3,5 mm; taxonomii, areál ani biologii profil opírá o odborné revize a primární studie.Použito v profilu:antstore-lasius-paralienusSeifert. Myrmica lonae Finzi, 1926 — a species separate from Myrmica sabuleti Meinert, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2000.
Primární morfometrická a ekologická revize oddělující M. lonae od M. sabuleti; obsahuje diagnózu samičích kast, diskriminační funkce, typový materiál a stanovištní data.Použito v 2 profilech:seifert-myrmica-lonae-2000Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Skåleitermaur — Myrmica lonae. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný profil s rozměry všech kast, určovacími znaky, hnízděním, potravou, velikostí kolonie, rojením a upozorněním na nerozlišitelné samce a DNA čárové kódy.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-lonaeEbsen, Boomsma & Nash. Phylogeography and cryptic speciation in the Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 species complex (Hymenoptera: Formicidae), and their conservation implications. Insect Conservation and Diversity, 2019.
Primární studie mtDNA odhalila dvě hluboké linie v komplexu M. scabrinodis a současně nepodpořila genetické oddělení M. lonae od M. sabuleti. Samotná mitochondriální linie ještě neprokazuje reprodukčně izolovaný druh.Použito v 4 profilech:ebsen-myrmica-phylogeography-2019Lavanchy, Galkowski, Jecha, Freitag, Avril, Dépraz & Schwander. Do morphologically defined groups correspond to reproductively isolated species? A case study in Myrmica ants from Switzerland. Insect Systematics and Diversity, 2025.
Primární studie COI a genomových markerů RAD podpořila dvě málo divergentní genetické skupiny M. lobicornis a M. lobulicornis, ale diskutuje, zda jde o plně oddělené druhy, nebo mladé linie. Ukázala také častější morfologické záměny u vzácných vzorků; současné katalogy oba taxony nadále přijímají.Použito v 4 profilech:lavanchy-myrmica-species-2025Seifert. Rank elevation in two European ant species: Myrmica lobulicornis Nylander, 1857, stat.n. and Myrmica spinosior Santschi, 1931, stat.n. (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2005.
Morfometrická revize povýšila M. lobulicornis na samostatný horský druh a oddělila jej od M. lobicornis vícerozměrnou analýzou hnízdních vzorků. Jednotlivé poměry se mírně překrývají, takže výška lokality ani jediný znak nestačí.Použito v profilu:seifert-lobulicornis-2005Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Plagiolepis vindobonensis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.
Odborný popis tradičně vedeného taxonu, dělnice a určovacích znaků. Profil stránku nepoužívá jako obrazový doklad, protože interní název její fotografie a HTML titul taxonu si odporují s viditelným popiskem.Použito v profilu:artsdatabanken-plagiolepis-vindobonensisKirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.
Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica.Použito v 3 profilech:kirschner-plagiolepis-2023Thurin, Sery, Guimbretière & Aron. Colony kin structure and breeding system in the ant genus Plagiolepis. Molecular Ecology, 2011.
Genetická studie P. taurica, výslovně uvedené jako dřívější P. vindobonensis; dokládá fakultativní polygynii, jednu až pět královen, vysokou polyandrii, páření uvnitř kolonie a přijímání dceřiných královen do rodné kolonie.Použito v profilu:thurin-plagiolepis-2011Seifert. The taxonomical and ecological status of Lasius myops (Forel) (Hymenoptera, Formicidae) and first description of its males. Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1983.
Primární revize založená mimo jiné na 209 dělnicích; obnovuje druhový status, kvantifikuje odlišení od Lasius flavus a popisuje ekologii i samce.Použito v 2 profilech:seifert-lasius-myops-1983Pech. Dva nálezy mravence Lasius myops (Hymenoptera: Formicidae) a potvrzení výskytu tohoto druhu v České republice. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 2010.
Dva dokladované stepní nálezy z roku 2009; materiál z Blšanského chlumu revidoval Bernhard Seifert.Použito v profilu:pech-lasius-myops-2010van Loon. Wespen en mieren: Formicidae - mieren. Natuur van Nederland / Naturalis Biodiversity Center, 2004.
Odborná syntéza s přesnými rozměry kast, podzemním způsobem života a dobou výskytu okřídlených pohlavních jedinců.Použito v 2 profilech:van-loon-formicidae-2004Jancík. Ants (Hymenoptera: Formicidae) of the easternmost part of Biele Karpaty Mts and adjacent area. Entomofauna carpathica, 2024.
Moderní terénní práce s opakovaně sledovanou kolonií Lasius myops, hnízděním, vývojem pohlavních jedinců a určováním podle všech tří kast.Použito v profilu:jancik-biele-karpaty-ants-2024Salata & Borowiec. A new species of the ant genus Lasius Fabricius, 1804 from Crete (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2018.
Recenzovaný určovací klíč podle dělnic a fotografická dokumentace; panel 15 zobrazuje dělnici Lasius myops.Použito v profilu:salata-borowiec-lasius-crete-2018Pech & Werner. Faunistic records from the Czech Republic - 250. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 2008.
Primární zpráva o prvním českém nálezu Formica lusatica z nerekultivované důlní výsypky u Horního Jiřetína.Použito v profilu:pech-werner-formica-lusatica-2008Czechowski & Radchenko. Formica lusatica Seifert, 1997, an ant species new to Finland, with notes on its biology and the description of males. Myrmecological News, 2006.
Biologická studie F. lusatica s údaji o hnízdění, početnosti, potravě, chování a morfologii samců.Použito v profilu:czechowski-radchenko-formica-lusatica-2006Stärcke. Retouches sur quelques fourmis d'Europe. I: Plagiolepis xene nov. sp. et P. vindobonensis Lomnicki. Entomologische Berichten, 1936.
Původní popis Plagiolepis xene; digitální kopie je dostupná pod licencí CC BY 3.0 NL.Použito v profilu:starcke-plagiolepis-xene-1936Bezděčka. Schránky měkkýšů jako příležitostné úkryty mravenců. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 2000.
Detailní popis jediného doloženého českého nálezu P. xene na Svatém kopečku u Mikulova v srpnu 1987.Použito v profilu:bezdecka-shells-ants-2000Jancík & Purkart. Ants at Hoštiná (north-west Slovakia) with notes on selected species. Entomofauna carpathica, 2024.
Pětiletá terénní studie s určováním, fenologií a biologií P. xene; kriticky reviduje také údaj o českém rozšíření.Použito v profilu:jancik-purkart-plagiolepis-2024Aron, Passera & Keller. Evolution of social parasitism in ants: size of sexuals, sex ratio and mechanisms of caste determination. Proceedings of the Royal Society B, 1999.
Experimentální studie miniaturizace pohlavních kast P. xene, vychýleného poměru pohlaví a ztráty dělnické kasty.Použito v profilu:aron-plagiolepis-xene-1999Degueldre et al. Evolutionary history of inquiline social parasitism in Plagiolepis ants. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2021.
Molekulární fylogeneze dokládající opakovaný nezávislý vznik bezdělnicových parazitů a blízký vztah P. xene k P. pygmaea.Použito v profilu:degueldre-plagiolepis-2021Mardulyn, Thurin, Piou, Grumiau & Aron. Dispersal in the inquiline social parasite ant Plagiolepis xene. Insectes Sociaux, 2014.
Genetická studie šíření parazita pučením s hostitelem i přechodu do blízkého nepříbuzného hnízda.Použito v profilu:mardulyn-plagiolepis-xene-2014Thurin & Aron. No reversion to single mating in a socially parasitic ant. Journal of Evolutionary Biology, 2011.
Rodokmenová analýza ukazující, že více než polovina zkoumaných královen P. xene se pářila se dvěma až čtyřmi samci.Použito v profilu:thurin-aron-plagiolepis-xene-2011Trontti, Aron & Sundström. The genetic population structure of the ant Plagiolepis xene — implications for genetic vulnerability of obligate social parasites. Conservation Genetics, 2006.
Populačně genetická studie silné diferenciace, velmi malého počtu zakladatelů a genetické zranitelnosti izolovaných populací.Použito v profilu:trontti-plagiolepis-xene-2006Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Gjøkmaur — Anergates atratulus. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Odborný popis všech existujících kast, rozměrů, bezdělnicové biologie, hostitelů, areálu a fenologie; zdroj licencované fotografie.Použito v profilu:artsdatabanken-anergates-atratulusVohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Pojizeří. Klapalekiana, 2020.
Moderní česká faunistická práce s přesnými lokalitami a prostředím více druhů včetně Lasius meridionalis, L. mixtus, Anergates atratulus a Myrmica curvithorax. Jednotlivá zakládající samice potvrzuje regionální výskyt slaběji než nalezené hnízdo a sama nedokládá místní etablovanou kolonii.Použito v 4 profilech:vohralik-dolni-pojizeri-2020Amcha. Poznámky o parazitických druzích mravenců rodů Anergates a Strongylognathus. Živa / Academia, 2023.
Český text s názvem mravenec bachratý, rozměry, absencí dělnic a podrobným laboratorním sledováním potomstva z nálezu u Újezdce.Použito v profilu:amcha-anergates-strongylognathus-2023Heinze, Lautenschläger & Buschinger. Female-biased sex ratios and unusually potent males in the social parasite Anergates atratulus. Myrmecological News, 2007.
Primární studie silně samičího poměru pohlaví, bezkřídlých samců, vnitrohnízdního páření a následného rozptylu královen.Použito v profilu:heinze-anergates-sex-ratio-2007Lapeva-Gjonova, Kiran & Aksoy. Unusual ant hosts of the socially parasitic ant Anergates atratulus. Psyche, 2012.
Doklad hostitelů Tetramorium moravicum a T. chefketi a absence hostitelských královen v parazitovaných hnízdech.Použito v 2 profilech:lapeva-anergates-hosts-2012Purkart, Wagner, Goffová, Selnekovič & Holecová. Laboratory observations on Anergates atratulus: mating behaviour, incorporation into host colonies, and competition with Strongylognathus testaceus. Biologia, 2022.
Laboratorní pozorování páření a neúspěšných pokusů o přijetí; integrativně doložený nový hostitel T. staerckei.Použito v 2 profilech:purkart-anergates-2022Anergates atratulus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Oficiální česká taxonomická karta; položky ochrany a národního hodnocení nejsou vyplněny.Použito v profilu:aopk-anergates-atratulusSchlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert. Lasius austriacus sp. n., a Central European Ant Related to the Invasive Species Lasius neglectus. Sociobiology, 2003.
Původní popis druhu, jeho diagnostických znaků a českého paratypového materiálu; oprava z roku 2004 doplnila úplné autorství všech čtyř spoluautorů.Použito v profilu:schlick-steiner-lasius-austriacus-2003Steiner, Schlick-Steiner, Schödl, Espadaler, Seifert, Christian & Stauffer. Phylogeny and bionomics of Lasius austriacus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2004.
Primární studie prostředí, podzemní aktivity, hnízdění, potravy, velikosti kolonií, reprodukce a fenologie druhu.Použito v profilu:steiner-lasius-austriacus-bionomics-2004Boudinot, Borowiec & Prebus. Phylogeny, evolution, and classification of the ant genus Lasius, the tribe Lasiini, and the subfamily Formicinae (Hymenoptera: Formicidae). Systematic Entomology, 2022.
Fylogenomická revize klasifikace rodu Lasius; mimo jiné synonymizuje dříve užívané podrody včetně Chthonolasius pod Lasius. Tradiční názvy skupin zůstávají užitečné neformálně, nikoli jako současné formální podrody.boudinot-lasius-phylogeny-2022Dekoninck, Boer & Maelfait. Lasius platythorax Seifert, 1991 as a host of several Chthonolasius species, with remarks on the colony foundation of the parasites (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2004.
Přímé nálezy a invazní pozorování dokládají Lasius platythorax jako hostitele L. umbratus a L. psammophilus jako hostitele L. meridionalis. Manipulace s usmrcenými hostitelskými dělnicemi podporuje scénář získávání koloniálního pachu, ale neprokazuje jediný univerzální mechanismus převzetí.Použito v 2 profilech:dekoninck-chthonolasius-host-2004Seifert & Buschinger. Pleometrotische Koloniegründung von Lasius meridionalis (Bondroit, 1920) bei Lasius paralienus Seifert, 1992, mit Bemerkungen über morphologische und ethologische Anpassungen an die sozialparasitische Koloniegründung. Myrmecologische Nachrichten, 2001.
Přímý terénní nález nejméně osmi čerstvě spářených královen Lasius meridionalis v hnízdě L. paralienus dokládá hostitele i možnost společného pleometrotického zakládání. Navržená role zvětšené Dufourovy žlázy zůstává hypotézou bez identifikované účinné látky.Použito v profilu:seifert-buschinger-meridionalis-2001Schlick-Steiner, Steiner & Seifert. Lasius flavus — a host species of Lasius mixtus (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology, 2002.
Primární pozorování invazního chování královen Lasius mixtus vůči dělnicím L. flavus přímo podporuje hostitelskou roli tohoto druhu. Neprokazuje stejnou četnost ostatních hostitelů uváděných v pozdějších syntézách.Použito v profilu:schlick-steiner-mixtus-host-2002Schlick-Steiner, Steiner, Bračko, Paill & Seifert. The temporary social parasite Lasius bicornis (Förster, 1850) new to Slovenia, and Myrmica bessarabica Nassonov, 1889 corrected into M. specioides Bondroit, 1918 (Hymenoptera: Formicidae). Acta Entomologica Slovenica, 2003.
Jediná dělnice ze slovinské zemní pasti rozšířila známé prostředí o občas zaplavovanou dubohabřinu, nikoli o nové hnízdo. Článek ze starší práce Mei 1984 přebírá zemní hnízdění a nález mšice Schizodryobius pallipes v hnízdě; Lasius brunneus označuje jen za pravděpodobného hostitele.Použito v profilu:schlick-steiner-bicornis-slovenia-2003Vankerkhoven, Crèvecoeur, Jacobs, Muls & Dekoninck. Is Lasius bicornis (Förster, 1850) a very rare ant species? (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2018.
Belgická syntéza ukazuje skutečnou vzácnost i poddetekci skrytého druhu: dlouhodobé a světelné pasti přinesly řadu nálezů, zatímco cílené hledání hnízd zůstalo neúspěšné. Heterogenní belgické fenologické údaje nejsou českým kalendářem rojení.Použito v profilu:vankerkhoven-bicornis-rarity-2018Pech. Myrmica curvithorax (Hymenoptera: Formicidae) in the Czech Republic: a contribution to the knowledge of its distribution and biology. Klapalekiana, 2013.
Primární česká studie 13 lokalit, prostředí a hnízdní biologie; 17 vykopaných hnízd, přímá pozorování kořisti, stěhování kolonie a tři přesně datované události rojení.Použito v profilu:pech-myrmica-curvithorax-2013Seifert. A taxonomic revision of the Eurasian Myrmica salina species complex (Hymenoptera: Formicidae). Soil Organisms, 2011.
Morfometrická revize a typové srovnání důležité pro oddělení M. curvithorax od historicky zaměňované M. salina; zahrnuje také 95 hnízdních vzorků M. specioides, jeho oddělení od M. salina a související synonymizace.Použito v 2 profilech:seifert-myrmica-salina-complex-2011Bezděčková & Bezděčka. Zajímavé nálezy mravenců (Hymenoptera: Formicidae) z České republiky. Acta rerum naturalium, 2016.
Primární doklady M. curvithorax z Očovských luk u Hodonína a z Komárova u Dolní Rovně, kde byly v roce 2016 nalezeny desítky hnízd.Použito v profilu:bezdeckova-bezdecka-interesting-ants-2016Vohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Povltaví. Klapalekiana, 2018.
Moderní záznamy M. curvithorax z pražské Troje a Klecan; okřídlenou samici z Čimického háje výslovně odlišuje od dokladu místní hnízdní populace.Použito v profilu:vohralik-dolni-povltavi-2018Radchenko, Elmes & Alicata. Taxonomic revision of the schencki-group of the ant genus Myrmica Latreille (Hymenoptera: Formicidae) from the Palaearctic Region. Annales Zoologici, 2006.
Palearktická revize skupiny schencki s klíči, morfometrií a mapami; hlavní podklad pro diagnostické znaky M. deplanata vůči podobným druhům.Použito v 2 profilech:radchenko-elmes-alicata-schencki-2006Seifert. The Palaearctic members of the Myrmica schencki group with description of a new species (Hymenoptera: Formicidae). Beiträge zur Entomologie, 2003.
Morfometrická diagnóza skupiny a revidované české vzorky M. deplanata z Prokopského údolí z let 1958, 1980 a 1983; použitá starší nomenklatura M. lacustris je dnes překonaná.Použito v 2 profilech:seifert-myrmica-schencki-group-2003Sadil. A revision of the Czechoslovak forms of the genus Myrmica Latr. (Hym.). Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 1952.
Historická československá revize uvádějící pod jménem M. deplanata moravica přesná naleziště na Pavlovských vrších, Mohelně, u Morkůvek, v Praze a u Srbska; údaje je nutné číst v kontextu pozdější synonymie.Použito v profilu:sadil-myrmica-revision-1952Bezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Acta rerum naturalium, 2010.
Revidovaný muzejní materiál M. deplanata: Mohelno, červenec 1942, 16 dělnic, a Pavlovské kopce, nedatováno, tři dělnice.Použito v profilu:bezdecka-bezdeckova-kromeriz-2010Elmes. A morphometric comparison of three closely related species of Myrmica (Formicidae), including a new species from England. Systematic Entomology, 1978.
Původní popis M. hirsuta; zdroj autority, typové lokality, odlišení od příbuzných druhů a původních morfometrických dat.Použito v 2 profilech:elmes-myrmica-hirsuta-1978Elmes. A population of the social parasite Myrmica hirsuta Elmes (Hymenoptera, Formicidae) recorded from Jutland, Denmark, with a first description of the worker caste. Insectes Sociaux, 1994.
První popis vzácné dělnické kasty; dokládá, že M. hirsuta není zcela bezdělnická, a současně ukazuje mimořádnou vzácnost jejích dělnic.Použito v profilu:elmes-hirsuta-worker-1994Radchenko & Elmes. A taxonomic revision of the socially parasitic Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Palaearctic region. Annales Zoologici, 2003.
Taxonomická revize sociálně parazitických druhů Myrmica; určovací znaky, lineární rozměry kast, synonyma, hostitelé a přehled rozšíření.Použito v 3 profilech:radchenko-elmes-parasitic-myrmica-2003Werner & Wiezik. Vespoidea: Formicidae (mravencovití). Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11, 2007.
Česká a slovenská faunistická syntéza s revidovanými lokalitními doklady; mimo jiné dokládá první bezpečné české P. testacea a upozorňuje na nejistotu staršího materiálu okruhu H. punctatissima.Použito v 5 profilech:werner-wiezik-formicidae-2007Pech & Prusková. Myrmica scabrinodis as a possible host of Myrmica hirsuta (Hymenoptera: Formicidae). Entomologica Fennica, 2013.
Přesná data dvou nálezů odrojených královen M. hirsuta ve vzorcích hnízd M. scabrinodis z Roudničky; bez společného plodu dokládají pouze možného, nikoli potvrzeného hostitele.Použito v 2 profilech:pech-pruskova-hirsuta-2013Těťál. Nový nález vzácného parazitického mravence Myrmica hirsuta v západních Čechách (Hymenoptera, Formicidae). Západočeské entomologické listy, 2014.
Lokalita, souřadnice, nadmořská výška, intervaly zemních pastí a uložení tří královen z Chotíkova; interval pasti není přesným datem rojení.Použito v profilu:tetal-hirsuta-2014Czechowska & Radchenko. Myrmica hirsuta Elmes, 1978 (Hymenoptera, Formicidae) — a socially parasitic ant species new to Poland. Fragmenta Faunistica, 1997.
Polské nálezy pohlavních jedinců v hnízdech M. sabuleti z 21. a 29. srpna 1996; podklad k hostiteli, určování a evropské fenologii, nikoli přímý údaj o rojení v ČR.Použito v 2 profilech:czechowska-radchenko-hirsuta-1997Myrmica karavajevi — taxonomický katalog. AntCat.
Aktuální platná kombinace M. karavajevi (Arnol'di, 1930), původní kombinace Symbiomyrma karavajevi a seznam mladších synonym.Použito v profilu:antcat-myrmica-karavajeviWitek, Babik, Czechowski & Czechowska. Myrmica karavajevi (Arn.) (Hymenoptera, Formicidae) in Poland: a species not as rare as it is thought to be?. Fragmenta Faunistica, 2013.
Polské nálezy bezdělnicového inkvilína v hostitelských hnízdech, podklad pro M. rugulosa jako hostitele a upozornění na pravděpodobné přehlížení druhu.Použito v 2 profilech:witek-karavajevi-poland-2013Casacci, Barbero, Ślipiński & Witek. The Inquiline Ant Myrmica karavajevi Uses Both Chemical and Vibroacoustic Deception Mechanisms to Integrate into Its Host Colonies. Biology, 2021.
Experimenty v koloniích M. scabrinodis dokládají podobnost kutikulárních uhlovodíků a stridulace s hostitelskou královnou a přednostní záchranu kukel parazita; mechanismus vzniku chemického profilu ani univerzálnost napříč hostiteli studie neprokazuje.Použito v profilu:casacci-karavajevi-deception-2021Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Snylteeitermaur — Myrmica karavajevi. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.
Určovací popis královny a samce, rozměry, absence dělnic a norské období rojení; norskou kategorii VU nelze vydávat za české hodnocení.Použito v profilu:artsdatabanken-myrmica-karavajeviBezděčka & Bezděčková. Myrmekocenózy slatinných a rašelinných ekosystémů. Ústav biologie obratlovců AV ČR, 2008.
Konferenční abstrakt uvádějící M. karavajevi z rozsáhlého průzkumu českých slatí a rašelinišť; bez přesné lokality a exempláře z něj nelze vytvořit mapový bod.Použito v profilu:bezdecka-bezdeckova-bogs-2008Pech. A contribution to the distribution and biology of Myrmica vandeli (Hymenoptera, Formicidae) in the Czech Republic. Silva Gabreta 18(2): 95–99, 2012.
Syntéza jedenácti tehdy známých českých lokalit s přesnými údaji o šesti nových nálezech, stanovišti, hnízdních hustotách a opatrným rozborem možného vztahu k M. scabrinodis.Použito v profilu:pech-myrmica-vandeli-2012Bezděčková & Bezděčka. Nález mravence Myrmica vandeli (Hymenoptera: Formicidae) na Českomoravské vrchovině. Acta Rerum Naturalium 18: 31–32, 2015.
První nález na Českomoravské vrchovině: lokalita V Hati u Branišova a osmnáct dělnic z let 2013–2014; dvanáctá tehdy publikovaná česká lokalita.Použito v profilu:bezdeckova-myrmica-vandeli-vysocina-2015Bezděčka & Bezděčková. Myrmica vandeli (Hymenoptera: Formicidae) ve středních Čechách. Západočeské entomologické listy 3: 30–31, 2012.
Záznam hnízda u Dolejšího Padrťského rybníka z 20. července 2010 označeného jako smíšené M. vandeli a M. scabrinodis; bez zveřejněného počtu jedinců je nutné sociální parazitismus vykládat opatrně.Použito v profilu:bezdecka-myrmica-vandeli-central-bohemia-2012Bezděčka & Bezděčková. Faunistické zprávy ze západních Čech — 1. Západočeské entomologické listy 1: 22, 2010.
Nálezy M. vandeli ze Smrčin–Hranic a Trojmezí z července 2008 v ostřicových trsech; dokládá samce, dělnice a fotografii určené dělnice o délce 4,1 mm.Použito v profilu:bezdecka-myrmica-vandeli-west-bohemia-2010Radchenko, Elmes, Czechowska, Stankiewicz, Czechowski & Sielezniew. First records of Myrmica vandeli Bondroit and M. tulinae Elmes, Radchenko et Aktaç (Hymenoptera: Formicidae) for Poland, with a key for the scabrinodis- and sabuleti-complexes. Fragmenta Faunistica 46(1): 47–57, 2003.
Určovací klíč a diagnóza dělnic, královen i samců M. vandeli včetně rozdílů od M. scabrinodis.Použito v profilu:radchenko-myrmica-vandeli-poland-2003Elmes, Radchenko & Thomas. First records of Myrmica vandeli Bondroit (Hymenoptera, Formicidae) for Britain. British Journal of Entomology and Natural History 16(3): 145–152, 2003.
Britské nálezy a podklad hypotézy, že M. vandeli může na okraji areálu fakultativně dočasně využívat M. scabrinodis; závěr nelze mechanicky přenést na české populace.Použito v profilu:elmes-myrmica-vandeli-britain-2003Fisher. AntWeb. California Academy of Sciences, 2026.
Průběžně aktualizovaná databáze preparovaných exemplářů a jejich snímků pod CC BY 4.0; každý profil uvádí fotografa, kód exempláře, AntWeb a zpětný odkaz na konkrétní fotografii.antweb-imagesSeifert. A review of the West Palaearctic species of the ant genus Bothriomyrmex Emery, 1869 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News 17: 91–104, 2012.
Primární revize evropských druhů s českým materiálem, morfometrií dělnic a královen, ekologií a daty výskytu okřídlených jedinců.Použito v 2 profilech:seifert-bothriomyrmex-2012Báthori et al. Taxonomy of the Palearctic socially parasitic Temnothorax (Myrmoxenus) ants (Hymenoptera: Formicidae). PLOS ONE, 2024.
Kvantitativní revize sociálně parazitických druhů: moderní kombinace Temnothorax ravouxi, diagnóza kast, proměnlivost petiolu, areál a vyhodnocení 76 hostitelských vzorků.Použito v profilu:bathori-myrmoxenus-taxonomy-2024Delattre. Coévolution et reconnaissance sociale chez un parasite social et ses espèces hôtes : étude de la fourmi esclavagiste Myrmoxenus ravouxi et d’espèces sympatriques du genre Temnothorax. Université Paris XIII, doktorská práce, 2012.
Syntéza cíleného výzkumu M. ravouxi: rozměry kast, rojení, zakládání kolonie, hnízda, složení smíšených kolonií a průběh letních nájezdů.Použito v profilu:delattre-myrmoxenus-thesis-2012Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Českomoravské vrchoviny. Acta Rerum Naturalium 5: 243–252, 2008.
Primární regionální soupis a revize sbírek včetně českých dokladů Myrmoxenus ravouxi a Strongylognathus kratochvili; historické formy Bothriomyrmex uvádí v tehdejším, ještě nevyřešeném pojetí.Použito v 4 profilech:bezdeckova-bohemian-moravian-highlands-2008Database — body lengths and nuptial flights of Hungarian ant species. AntSite.
Doplňkový regionální zdroj rozměrů založených na vlastních měřeních; fenologii přebíráme jen orientačně a s nízkou jistotou.Použito v profilu:antsite-hungarian-ant-databaseWegnez, Ignace & Morro. Atlas des fourmis luxembourgeoises (Hymenoptera, Formicidae). Ferrantia 84 / Musée national d’histoire naturelle Luxembourg, 2021.
Ilustrovaný klíč dělnic lucemburské fauny k podčeledím, rodům a místním druhům; užitečný srovnávací podklad pro část středoevropských skupin, nikoli úplný klíč české fauny.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
wegnez-luxembourg-ant-atlas-2021Seifert. The Ants of Central and North Europe. Lutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, 2018.
Komplexní středoevropská příručka s ilustrovanými určovacími klíči a biologickými údaji pro české rody a druhy.Použito v 4 profilech:seifert-ants-central-north-europe-2018Schlick-Steiner, Steiner & Schödl. Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederösterreichs. Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Amt der Niederösterreichischen Landesregierung, 2003.
Regionální červený seznam s druhovými profily a konkrétními hrozbami. U T. jailensis uvádí jediný dolnorakouský výskyt v parku jižně od Vídně ze 70. let 20. století, kategorii regionálně vyhynulý či nezvěstný a úbytek starých solitérních stromů jako hrozbu.Použito v 2 profilech:lower-austria-ant-red-list-2003Baer. The copulation biology of ants (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2011.
Odborný přehled rozmanitosti páření mravenců, přenosu ejakulátu, spermatoforů, páření s jedním či více samci a dlouhodobého uchování spermií královnou.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
baer-ant-copulation-2011Heimpel & de Boer. Sex Determination in the Hymenoptera. Annual Review of Entomology, 2008.
Kritický přehled arrhenotokní haplodiploidie i jejích výjimek: neoplozená vajíčka obvykle dávají haploidní samce a oplozená diploidní samice, ale mechanismus určování pohlaví není u všech blanokřídlých totožný.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
heimpel-deboer-sex-determination-2008Fjerdingstad & Keller. Relationships between phenotype, mating behavior, and fitness of queens in the ant Lasius niger. Evolution, 2004.
Terénní studie Lasius niger spojující hmotnost mladých královen s přežitím letů a pravděpodobnost vícenásobného páření s fenotypem královny; nejde o obecný vzorec všech mravenců.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
fjerdingstad-lasius-mating-2004Trible & Kronauer. Caste development and evolution in ants: it's all about size. Journal of Experimental Biology, 2017.
Vývojová syntéza vysvětlující kastovní rozdíly pomocí růstu, prahů tělesné velikosti a načasování vývojových přepnutí; zdůrazňuje velkou rozmanitost mechanismů mezi liniemi mravenců.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
trible-kronauer-caste-size-2017Wills, Powell, Rivera & Suarez. Correlates and Consequences of Worker Polymorphism in Ants. Annual Review of Entomology, 2018.
Přehled příčin a funkčních důsledků velikostní variability dělnic; odděluje plynulý polymorfismus od diskrétních podkast a varuje před automatickým ztotožněním velké dělnice s vojákem.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
wills-worker-polymorphism-2018Li et al. Juvenile hormone as a key regulator for asymmetric caste differentiation in ants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2024.
Srovnávací genomická a experimentální studie několika druhů dokládající význam juvenilního hormonu při diferenciaci samičích kast; výsledek nepředstavuje jediný univerzální spínač pro všechny mravence.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
li-juvenile-hormone-caste-2024Wheeler. The Developmental Basis of Worker Caste Polymorphism in Ants. The American Naturalist, 1991.
Klasická vývojová syntéza vzniku velikostních řad a podkast dělnic; poskytuje rámec vývojových prahů, nikoli jednoduché pravidlo použitelné beze změny na každý druh.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
wheeler-worker-caste-1991Cronin, Molet, Doums, Monnin & Peeters. Recurrent Evolution of Dependent Colony Foundation Across Eusocial Insects. Annual Review of Entomology, 2013.
Přehled opakovaného vzniku závislého zakládání, při němž novou kolonii vytváří reprodukční samice doprovázená dělnicemi; zahrnuje pučení, štěpení a jejich demografické důsledky.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
cronin-dependent-founding-2013Johnson. Semi-claustral colony founding in the seed-harvester ant Pogonomyrmex californicus: a comparative analysis of colony founding strategies. Oecologia, 2002.
Srovnávací studie povinně poloklaustrálního Pogonomyrmex californicus ukazuje získávání zdrojů pro první plod a nižší tukové zásoby oproti studovaným klaustrálním příbuzným.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
johnson-semiclaustral-founding-2002Tschinkel. Sociometry and Sociogenesis of Colonies of the Fire Ant Solenopsis invicta During One Annual Cycle. Ecological Monographs, 1993.
Kvantitativní rozbor celoroční demografie, biomasy, velikosti dělnic a investic do reprodukčních jedinců u Solenopsis invicta; konkrétní prahy a sezonní průběh jsou druhově specifické.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
tschinkel-fire-ant-sociometry-1993Kipyatkov. Seasonal life cycles and the forms of dormancy in ants (Hymenoptera, Formicoidea). Acta Societatis Zoologicae Bohemicae, 2001.
Syntéza laboratorních a terénních studií více než 70 druhů rozlišující typy ročních cyklů a diapauzu od bezprostředního útlumu chladem; u mravenců uvádí diapauzu larev a dospělců, nikoli embryí nebo kukel.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
kipyatkov-ant-seasonal-cycles-2001Murdock & Tschinkel. The life history and seasonal cycle of the ant, Pheidole morrisi Forel, as revealed by wax casting. Insectes Sociaux, 2015.
Terénní rekonstrukce celých hnízd a jejich obsahu v pěti sezonních fázích ukazující, že velikost kolonie, plod, kasty i architektura se během roku mění společně.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
murdock-tschinkel-pheidole-cycle-2015Keller. Queen lifespan and colony characteristics in ants and termites. Insectes Sociaux, 1998.
Srovnávací přehled délky života královen u více než padesáti druhů mravenců ve vztahu k velikosti kolonie, počtu královen a způsobu zakládání; zaznamenané maximum nelze vydávat za běžný věk každé královny.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
keller-queen-lifespan-1998Liebig & Poethke. Queen lifespan and colony longevity in the ant Harpegnathos saltator. Ecological Entomology, 2004.
Terénní demografická studie kolonií s královnou nebo reprodukčními dělnicemi; ukazuje, že délka života kolonie nemusí být totožná s životem jediné zakladatelky.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
liebig-harpegnathos-longevity-2004Doums, Fédérici, Chifflet-Belle & Monnin. Worker thelytoky allows requeening of orphaned colonies but increases susceptibility to reproductive cheating in an ant. Animal Behaviour, 2018.
Experiment u Cataglyphis cursor dokládající výjimečnou cestu záchrany osiřelé kolonie: dělnice mohou partenogeneticky vyprodukovat nové královny; nelze ji zobecnit na běžné české druhy.Obecný nebo průřezový podklad bez přímé vazby na jediný profil.
doums-worker-requeening-2018Hannonen, Sledge, Turillazzi & Sundström. Queen reproduction, chemical signalling and worker behaviour in polygyne colonies of the ant Formica fusca. Animal Behaviour, 2002.
Laboratorní experiment s páry královen F. fusca: plodnější královny měly odlišný profil kutikulárních uhlovodíků a dostávaly více pozornosti dělnic; studie podporuje signalizaci plodnosti, nikoli jednoduché tvrzení, že jedna královna vždy ovládá reprodukci.Použito v profilu:hannonen-fusca-signalling-2002Hannonen, Helanterä & Sundström. Habitat age, breeding system and kinship in the ant Formica fusca. Molecular Ecology, 2004.
Srovnání dvou sousedních finských populací různého stáří odhalilo rozdíly v příbuznosti, inbreedingu, stabilitě počtu královen i dělbě reprodukce; výsledky dokládají sociální proměnlivost, nikoli univerzální následek stáří každého biotopu.Použito v profilu:hannonen-fusca-breeding-2004Helanterä & Sundström. Worker reproduction in the ant Formica fusca. Journal of Evolutionary Biology, 2005.
Mikrosatelitní a manipulační pokusy: dělnice kladly vajíčka ve více než polovině experimentálních hnízd s královnou, jejich haploidní vajíčka však byla převážně odstraněna jinými dělnicemi; jde o experimentální systém, ne terénní odhad podílu samců.Použito v profilu:helantera-fusca-worker-reproduction-2005Somogyi, Tartally, Maák & Barta. Colony size, nestmate density and social history shape behavioural variation in Formica fusca colonies. Ethology, 2020.
Laboratorní pokus s koloniemi odebranými v Maďarsku ukázal opakovatelné rozdíly v průzkumném chování a souvislost s hustotou dělnic i velikostí zdrojové kolonie; výsledky nelze převést na pevný temperament druhu v přírodě.Použito v profilu:somogyi-fusca-exploration-2020Savolainen. Colony success of the submissive ant Formica fusca within territories of the dominant Formica polyctena. Ecological Entomology, 1990.
Terénní rozbor 23 hnízd ve dvou finských teritoriích F. polyctena našel u F. fusca místně nižší početnost či reprodukční výkon blíže kupám dominantního druhu; vztahy se mezi oběma teritorii lišily.Použito v profilu:savolainen-fusca-polyctena-1990Horstmann. Untersuchungen über den Nahrungserwerb der Waldameisen (Formica polyctena Foerster) im Eichenwald: II. Abhängigkeit vom Jahresverlauf und vom Nahrungsangebot. Oecologia, 1972.
Sezonní studie získávání potravy F. polyctena v dubovém lese spojila maxima naplnění volete se změnami nabídky medovice, zejména producenta Lachnus roboris; jde o konkrétní les a potravní síť.Použito v profilu:horstmann-polyctena-foraging-1972Czechowski & Vepsäläinen. Territory size of wood ants: a search for limits of existence of Formica polyctena, an inherently polygynic and polycalic species. Annales Zoologici, 2009.
Případ uměle založené kolonie na malém finském ostrůvku: přežila 22 let, ale nevytvářela vlastní pohlavní potomstvo a její trvání autoři spojili s přijímáním přilétajících královen; extrémní sinkové stanoviště není model běžné kupy.Použito v profilu:czechowski-polyctena-islands-2009Jílková, Matějíček & Frouz. Changes in the pH and other soil chemical parameters in soil surrounding wood ant (Formica polyctena) nests. European Journal of Soil Biology, 2011.
Vzorkování půdy v okolí šesti kup v českém smrkovém lese ukázalo gradient pH a organické hmoty do vzdálenosti několika metrů; malý místní vzorek dokládá prostorový vliv hnízd, ne jednotný efekt ve všech půdách.Použito v profilu:jilkova-polyctena-soil-2011Chanas & Frouz. Factors driving occurrence of sunning clusters in nests of red wood ants Formica polyctena. Insectes Sociaux, 2026.
Automatické snímkování 19 hnízd od března do června zachytilo slunící shluky na všech kupách, ale s velkou mezihnízdní proměnlivostí; více než 57 000 fotografií podporuje termoregulační význam bez představy každodenního povinného chování.Použito v profilu:chanas-polyctena-sunning-2026Liautard & Keller. Restricted effective queen dispersal at a microgeographic scale in polygynous populations of the ant Formica exsecta. Evolution, 2001.
Mitochondriální data ze švýcarských pastvin ukázala velmi omezené úspěšné šíření královen mezi plochami i genetickou strukturu uvnitř některých pastvin; výsledky odpovídají místnímu náboru a pučení polygynních kolonií.Použito v profilu:liautard-exsecta-dispersal-2001Brown & Keller. Queen recruitment and split sex ratios in polygynous colonies of the ant Formica exsecta. Ecology Letters, 2002.
V jedné silně polygynní populaci produkovalo 89 % sledovaných kolonií samce, ale žádné mladé královny; studie testuje vazbu mezi doplňováním královen a rozdělením investic, nikoli druhově neměnný poměr pohlaví.Použito v profilu:brown-exsecta-queen-recruitment-2002Kümmerli & Keller. Extreme reproductive specialization within ant colonies: some queens produce males whereas others produce workers. Animal Behaviour, 2007.
Laboratorní kolonie z jedné švýcarské polygynní populace F. exsecta: 84 % královen přispívalo výhradně k samčímu, nebo dělnickému plodu; nové královny se v experimentu nevytvářely.Použito v profilu:kummerli-exsecta-specialization-2007Mori, Grasso & Le Moli. Raiding and Foraging Behavior of the Blood-Red Ant, Formica sanguinea Latr. (Hymenoptera, Formicidae). Journal of Insect Behavior, 2000.
Dvě kolonie byly pozorovány 78 dnů po deset hodin denně: 26 výprav zahrnovalo úspěšné i neúspěšné útoky, zatímco běžné zásobování přinášelo hmyz, semena a plody; výsledky názorně oddělují dulotické nájezdy od každodenního lovu.Použito v profilu:mori-sanguinea-raids-2000Mori, Grasso, Visicchio & Le Moli. Comparison of reproductive strategies and raiding behaviour in facultative and obligatory slave-making ants: the case of Formica sanguinea and Polyergus rufescens. Insectes Sociaux, 2001.
Syntéza terénních a laboratorních studií srovnává páření, pružnější zakládání a méně specializované nájezdy fakultativně dulotické F. sanguinea s obligátně závislým Polyergus rufescens; rozdíl není pouhou otázkou počtu uloupených kukel.Použito v profilu:mori-sanguinea-strategies-2001Włodarczyk & Szczepaniak. Facultative slave-making ants Formica sanguinea label their slaves with own recognition cues instead of employing the strategy of chemical mimicry. Journal of Insect Physiology, 2017.
Analýza přirozených smíšených kolonií s F. fusca a separační pokusy ukázaly, že pomocné dělnice přebírají část uhlovodíků F. sanguinea; parazit tak prosazuje vlastní pachový profil místo úplného napodobení hostitele.Použito v profilu:wlodarczyk-sanguinea-labels-2017Haapaniemi & Pamilo. Reproductive conflicts in polyandrous and polygynous ant Formica sanguinea. Molecular Ecology, 2012.
Genetická studie finských kolonií ukázala proměnlivý počet královen a páření, rozdílné příspěvky mateřských i otcovských linií a podporu hypotézy, že polygynie a polyandrie mohou fungovat jako alternativní rozmnožovací strategie.Použito v profilu:haapaniemi-sanguinea-conflict-2012Seppä, Helanterä, Trontti, Punttila, Chernenko, Martin & Sundström. The many ways to delimit species: hairs, genes and surface chemistry. Myrmecological News, 2011.
Integrativní srovnání F. fusca a F. lemani ve finském materiálu ukázalo překryv znaků jednotlivých dělnic a vyšší spolehlivost při hodnocení série z jednoho hnízda; konkrétní prahy nelze bez ověření přenášet do celého areálu.Použito v 2 profilech:seppa-fusca-lemani-2011Johansson, Seppä, Helanterä, Trontti & Sundström. Weak population structure in the ant Formica fusca. PeerJ, 2018.
Genetická analýza jižního Finska zjistila slabou prostorovou strukturu a vysoký genový tok obou pohlaví; nejde o přímé měření délky jednotlivých svatebních letů ani o celoevropský odhad.Použito v profilu:johansson-fusca-dispersal-2018Savolainen. Interference by wood ant influences size selection and retrieval rate of prey by Formica fusca. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1991.
Terénní experiment ukázal, že přítomnost dominantní F. polyctena snížila aktivitu a rychlost odnosu kořisti F. fusca a změnila velikost odnášené kořisti; nejde o obecnou potravní preferenci mimo tento konflikt.Použito v profilu:savolainen-fusca-foraging-1991Pulliainen, Helanterä, Sundström & Schultner. The possible role of ant larvae in the defence against social parasites. Proceedings of the Royal Society B, 2019.
Izolované larvy F. fusca v laboratorních testech požíraly vajíčka několika sociálních parazitů častěji než vajíčka neparazitických druhů; pokus nedokazuje, že larvy vždy zabrání převzetí celé kolonie.Použito v profilu:pulliainen-fusca-parasite-defence-2019Seifert, Kulmuni & Pamilo. Independent hybrid populations of Formica polyctena × rufa wood ants abound under conditions of forest fragmentation. Evolutionary Ecology, 2010.
Morfometrie a mikrosatelity shodně doložily hybridizaci a zpětné křížení F. polyctena × rufa ve studovaných populacích; regionální vztah k fragmentaci lesa není důkazem stejné příčiny na každé lokalitě.Použito v profilu:seifert-polyctena-rufa-hybrid-2010Klimetzek & Faas. Influence of weather and nest site on the nuptial flight of hill-building wood-ants of the Formica rufa-group (Hym., Formicidae). Journal of Applied Entomology, 1994.
Sledování 331 kup u Freiburgu spojilo fenologii okřídlenců s počasím a nadmořskou výškou; výsledky z jedné oblasti a sezony nepodporují pevný den rojení pro celý areál.Použito v profilu:klimetzek-faas-wood-ant-flight-1994Pécsy, Lőrinczi, Bán, Lőrincz, Ratkai, Czechowski & Maák. Seasonal changes in host ant aggressiveness towards social parasites of different types. Animal Behaviour, 2026.
Maďarský sezonní experiment s hostitelskou F. fusca porovnal reakce na královny dočasného sociálního parazita F. polyctena a dulotické F. sanguinea; biologický kontext zakládání čerpá také ze starší literatury.Použito v profilu:pecsy-formica-host-aggression-2026Frouz, Rybníček, Cudlín & Chmelíková. Influence of the wood ant, Formica polyctena, on soil nutrient and the spruce tree growth. Journal of Applied Entomology, 2008.
Jihočeské terénní srovnání našlo u kup vyšší pH a koncentrace několika živin, ale nikoli jednoduše rychlejší růst smrků; prostorové vztahy samy neurčují jedinou příčinu.Použito v profilu:frouz-polyctena-soil-spruce-2008Formica exsecta — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Česká autoritativní karta dokládající výskyt, ústup a současné oblasti přežívání mravence pastvinného; veřejné nálezové body nejsou úplným populačním sčítáním.Použito v profilu:aopk-formica-exsectaSundström & Vitikainen. The life history of Formica exsecta (Hymenoptera: Formicidae) from an ecological and evolutionary perspective. Myrmecological News, 2022.
Syntéza 28 let výzkumu popisuje zakládání přes dočasný sociální parazitismus, monogynní i polygynní systémy, reprodukci a disperzi; část čísel pochází z jediného finského ostrovního systému.Použito v profilu:sundstrom-vitikainen-exsecta-2022Stockan, Rao & Pakeman. Nesting preferences of the threatened wood ant Formica exsecta (Hymenoptera: Formicidae); implications for conservation in Scotland. Journal of Insect Conservation, 2010.
Srovnání dvou skotských lokalit podpořilo ochranu otevřené dynamické mozaiky s rozptýlenými dřevinami; přesné vazby na světlo, vegetaci a sklon nelze mechanicky přenést na české lokality.Použito v profilu:stockan-exsecta-conservation-2010Blood-red ant — Formica sanguinea. National Wood Ant Steering Group.
Odborný britský druhový účet shrnující biotop, hnízdění, potravu, hostitele a sezonu okřídlenců; regionální fenologii ani seznam hostitelů nelze bez dalšího zobecnit na celý areál.Použito v profilu:woodants-formica-sanguineaMori & Le Moli. Mating behavior and colony founding of the slave-making ant Formica sanguinea (Hymenoptera: Formicidae). Journal of Insect Behavior, 1998.
Pozorování dvou severoitalských kolonií popsalo páření a laboratorní pokusy ukázaly široký repertoár zakládání včetně samostatné i závislé cesty; laboratorní možnost nemusí být běžnou terénní strategií.Použito v profilu:mori-sanguinea-founding-1998Ślipiński, Markó, Włodarczyk & Czechowski. The foraging strategy of Formica sanguinea (Hymenoptera: Formicidae), a facultative slave-maker. Myrmecological News, 2018.
Návnadové pokusy ve Finsku, Polsku a Rumunsku ukázaly záporný vliv F. sanguinea na jiné druhy u zdrojů, ale také výrazné regionální rozdíly; druh nelze bez kontextu označit za vždy dominantního konkurenta.Použito v profilu:slipinski-sanguinea-foraging-2018
Žádná citace
Tomuto filtru nic neodpovídá.
Zkuste kratší část jména, autora či názvu nebo zobrazte všechny zdroje.
Média
Fotografie a jejich licence
113 lokálních WebP odvozenin z otevřeně licencovaných originálů. U každé fotografie uchováváme autora, stránku souboru, licenci i popis provedených úprav.
Formica bruni
Autor: Jonghyun Park
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica lusatica
Autor: Roland Schultz & Bernhard Seifert
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Výřez panelu 27 z obr. 26–28, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Harpagoxenus sublaevis
Autor: April Nobile
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius bicornis
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius carniolicus
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius citrinus
Autor: Estella Ortega / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius distinguendus
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius jensi
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius meridionalis
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius myops
Autor: Sebastian Salata & Lech Borowiec
_Figures_15%E2%80%9320.jpg){kind=link}
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Výřez panelu 15 (dělnice Lasius myops), odstranění číselného označení, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius nitidigaster
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Zvětšení rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius paralienus
Autor: Estella Ortega / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění úzkých bílých okrajů a převod do WebP. Exemplář CASENT0906118 používá pro L. paralienus také taxonomická revize z roku 2020.
Profil druhu →
Lasius reginae
Autor: Lapeva-Gjonova & Borowiec
_Figure_8.jpg){kind=link}
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Anergates atratulus
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění bílých okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica aquilonia
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Leptothorax acervorum
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Strongylognathus testaceus
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius fuliginosus
Autor: Philipp Hoenle
Licence: CC0 1.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius platythorax
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Dolichoderus quadripunctatus
Autor: Philipp Hoenle
Licence: CC0 1.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax crassispinus
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Tetramorium caespitum
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica scabrinodis
Autor: Donald Hobern
Licence: CC BY 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Camponotus ligniperda
Autor: Richard Bartz (Makro Freak)
Licence: CC BY-SA 2.5
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica foreli
Autor: Arnstein Staverløkk
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica gallienii
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Leptothorax gredleri
Autor: Estella Ortega / AntWeb.org
Licence: CC BY-SA 3.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica cunicularia
Autor: davidfdz_b82
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius brunneus
Autor: Gilles San Martin
Licence: CC BY-SA 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Manica rubida
Autor: Dezinformator15
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax tuberum
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius mixtus
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Hypoponera punctatissima
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Camponotus fallax
Autor: Roman Borovsky
Licence: CC BY-SA 3.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Bothriomyrmex communista
Autor: Estella Ortega / AntWeb, exemplář CASENT0281572
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Bothriomyrmex corsicus
Autor: Estella Ortega / AntWeb, exemplář CASENT0281571
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Strongylognathus kratochvili
Autor: Roland Schultz / AntWeb, exemplář ANTWEB1041373
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica sabuleti
Autor: Philipp Hoenle
Licence: CC0 1.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica lemani
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formicoxenus nitidulus
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica rufa
Autor: Richard Bartz (Makro Freak)
Licence: CC BY-SA 2.5
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica gagates
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica sanguinea
Autor: Samuel Koivisto
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Liometopum microcephalum
Autor: Mr. Tonreg
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY 2.0
Úpravy: Kompozice s rozostřeným pozadím, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Stenamma debile
Autor: Gilles San Martin
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 2.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax parvulus
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Leptothorax muscorum
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica polyctena
Autor: Gilles San Martin
Licence: CC BY-SA 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius niger
Autor: Donald Hobern
Licence: CC BY 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Camponotus herculeanus
Autor: Philipp Hoenle
Licence: CC0 1.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius alienus
Autor: Sanja565658
Licence: CC BY-SA 3.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Camponotus aethiops
Autor: Endervale
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica fusca
Autor: Gilles San Martin
Licence: CC BY-SA 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Polyergus rufescens
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius emarginatus
Autor: Dat doris
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica truncorum
Autor: AfroBrazilian / Aleksandrs Balodis
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica pressilabris
Autor: Arnstein Staverløkk
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax unifasciatus
Autor: Gilles San Martin
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 2.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica exsecta
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius sabularum
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius psammophilus
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica lugubris
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Aphaenogaster subterranea
Autor: Dmitry Ivanov
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmecina graminicola
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Tapinoma erraticum
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Solenopsis fugax
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius austriacus
Autor: Flavia Esteves / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění bílých okrajů a převod do WebP; paratyp CASENT0916646.
Profil druhu →
Formica picea
Autor: Klára Bezděčková
Licence: CC BY-SA 3.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica ruginodis
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
.jpg){kind=link}
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica deplanata
Autor: Wade Lee / AntWeb, exemplář CASENT0922800
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica rufibarbis
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica sulcinodis
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica schencki
Autor: April Nobile
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax interruptus
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica specioides
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Camponotus piceus
Autor: April Nobile
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius umbratus
Autor: Mick E. Talbot
Licence: CC BY 2.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax affinis
Autor: Gilles San Martin
Licence: CC BY-SA 3.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica cinerea
Autor: SamuelJK / Samuel Koivisto
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax nigriceps
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Plagiolepis pygmaea
Autor: April Nobile
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Camponotus vagus
Autor: Dezinformator15
Licence: CC0 1.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Formica pratensis
Autor: Björn Sothmann / Flickr
Licence: CC BY-SA 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica vandeli
Autor: Wade Lee / AntWeb, exemplář CASENT0922799
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Colobopsis truncata
Autor: Slimguy
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Plagiolepis vindobonensis
Autor: Z. Lieberman / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění bílých okrajů a převod do WebP. Jde o syntyp P. maura taurica CASENT0912433, který revize z roku 2023 přímo studovala jako P. taurica; záhlaví AntWebu jej dosud řadí k P. pallescens.
Profil druhu →
Myrmica lobicornis
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Proceratium melinum
Autor: Will Ericson / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Ponera coarctata
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Messor structor
Autor: Elham Kashani / AntWeb.org
Licence: CC BY-SA 3.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP. Íránský voucher byl označen před integrativní revizí a jeho dnešní druhová příslušnost v ní nebyla ověřena.
Profil druhu →
Myrmica rugulosa
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica rubra
Autor: Ryan Hodnett
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Ponera testacea
Autor: Lorin Timaeus
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Lasius flavus
Autor: Line Sabroe
Licence: CC BY 2.0
Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica curvithorax
Autor: Roland Schultz / AntWeb, exemplář ANTWEB1008447
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica hirsuta
Autor: April Nobile / AntWeb, exemplář CASENT0172757
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica karavajevi
Autor: Wade Lee / AntWeb, exemplář CASENT0922790
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmica lonae
Autor: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning
Licence: CC BY-SA 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Myrmoxenus ravouxi
Autor: April Nobile / AntWeb, exemplář CASENT0173641
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálních okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Plagiolepis xene
Autor: Michele Esposito / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění bílých okrajů a převod do WebP; exemplář KG01248B-2.
Profil druhu →
Tapinoma subboreale
Autor: Michele Esposito / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění okrajů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax clypeatus
Autor: Jakub Šidlík
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax corticalis
Autor: Jonghyun Park
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax jailensis
Autor: Bastien Le Mort
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax nadigi
Autor: Bastien Le Mort
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Temnothorax saxonicus
Autor: Timotej Velkov
Licence: CC0 1.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP. Snímek zachycuje současné širší pojetí T. sordidulus, nikoli samostatně potvrzený historický morfotyp saxonicus.
Profil druhu →
Tetramorium ferox
Autor: Bakos Ádám
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Tetramorium hungaricum
Autor: Bakos Ádám
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Tetramorium immigrans
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Ořez, změna rozměrů a převod do WebP.
Profil druhu →
Tetramorium impurum
Autor: April Nobile / AntWeb.org
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Tetramorium moravicum
Autor: Bakos Ádám
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →
Tetramorium staerckei
Autor: Bakos Ádám
Licence: CC BY 4.0
Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
Profil druhu →