Formicinae · Lasius
mravenec rakouský
Lasius austriacus Schlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert, 2003
Nejmenší palearktický zástupce tmavých Lasius, téměř podzemní obyvatel nenarušených xerotermních skalních trávníků, v Česku známý jen z okolí Hnanic a Havraníků.
Profil druhu
Jak žije a čím je zajímavý
Mravenec rakouský patří mezi druhy, které lze přehlédnout i tehdy, když stojíte přímo nad hnízdem. Je drobný, většinu života tráví pod povrchem a na rozdíl od sociálně parazitických příbuzných si zakládá vlastní kolonie. Jeho český areál se vejde do malého území při jižní hranici Podyjí.
Z „invazního mravence“ se stal nový druh
Osm dělnic a čtyři samci odebraní 18. září 1997 u Hnanic byli nejprve určeni jako podobný Lasius neglectus. Právě porovnání tohoto materiálu s rakouskými nálezy pomohlo rozpoznat samostatný druh popsaný roku 2003. Další český vzorek pochází z Havraníků z roku 2006. Obě obce leží blízko sebe, a proto je přesnější mluvit o jedné mimořádně malé oblasti výskytu než o dvou nezávislých populacích.
Sedm zubů a oči pod mikroskopem
Na první pohled připomíná zmenšeného tmavého mravence rodu Lasius. Diagnózu skládá až kombinace neobyčejně malých očí, krátkého tykadlového stvolu, proporcí čelního štítku, jeho řídkého ochlupení a nejčastěji sedmi zubů kusadla. Samotná barva není rozhodující. Také číselný rozsah dvou až tří milimetrů je jen praktická orientace; moderní klíč místo neurčité „délky těla“ měří přesně definované části hlavy, tykadel a hrudi.
Mraveniště kopíruje spodní stranu skály
Hnízdní chodby vedou pod tenkou rohoží mechu nebo vřesu těsně při povrchu skály. Při osmnácti denních kontrolách od května do října nebyla na povrchu ani na vegetaci spatřena jediná dělnice, několik kusů ale zachytily zemní pasti. To naznačuje jen příležitostnou, možná noční aktivitu nad zemí; není to důkaz, že druh povrch nikdy nepoužívá. V hnízdech byly nalezeny kořenové červce Euripersia europaea, jejichž medovice tvoří alespoň část potravy.
Cizí dělnici pozná, přesto ji nenapadne
Genetika i pokusy ukazují jasné hranice mezi jednokrálovnými koloniemi. Dělnice dokážou rozlišit vlastní a cizí pach, ale při setkání neútočí a některé přijaté cizinky se později účastní péče o plod. Autoři to vyložili jako možný raný krok na cestě ke vzniku superkolonie, nikoli jako důkaz, že dnešní L. austriacus už superkolonie vytváří.
Kalendář zachycuje období pohlavních jedinců
Od počátku července do poloviny září byly v hnízdech nacházeny samci a mladé královny. Laboratorní vzorky neukázaly páření ani odhazování křídel uvnitř hnízda a jedna neoplozená královna byla nalezena venku. Venkovní rojení je proto dobře podložená hypotéza, ale bez přesně datovaných pozorování letu nelze vyznačit spolehlivý vrchol. Kalendář záměrně ukazuje široké období s nízkou jistotou.
Kriticky ohrožený není totéž co zákonem chráněný
Český Červený seznam řadí druh mezi kriticky ohrožené kvůli velmi malému areálu a možnému poklesu počtu lokalit. Tato odborná kategorie ale automaticky neznamená zvláštní právní ochranu: vyhláška jmenuje mezi mravenci rod Formica, nikoli Lasius austriacus. Rakouské zkušenosti upozorňují hlavně na ztrátu otevřených xerotermních ploch zarůstáním, zalesněním, navážkami a akátem. Pro českou lokalitu musí konkrétní zásah vždy vycházet z aktuálního odborného průzkumu.
Určování
Na co se dívat
- Dělnice je na poměry tmavých zástupců rodu Lasius velmi drobná, tmavě hnědá, se žlutavými tykadly, holeněmi a chodidly.
- Oči jsou výjimečně malé, tykadlový stvol velmi krátký a vzdálenost mezi zadním okrajem čelního štítku a jamkou tykadla nápadně zkrácená.
- Čelní štítek má slabý až chybějící středový kýl a řídké přitisklé ochlupení; kusadlo nese šest až osm, nejčastěji sedm zubů.
- Petiolární šupina je při pohledu zepředu tenká a nahoře ostře zašpičatělá. Moderní morfometrie udává pro standardizovanou velikost hlavy CS průměr 0,705 mm a rozpětí 0,648 až 0,775 mm.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- xerotermní skalní trávníky · řídké suché trávníky · okraje skal pod mechem a vřesem · silikátové i vápencové podloží
- Hnízdo
- Hnízdo vede pod tenkou vrstvou mechu nebo vřesu podél povrchu skály a většina provozu zůstává pod zemí. Druh využívá kyselé silikátové i zásadité vápencové podloží, rozhodující je teplý, suchý a dlouhodobě otevřený charakter lokality.
- Potrava
- V hnízdech žije kořenový červec Euripersia europaea a dělnice přijímají jeho medovici. Přesný podíl medovice a lovené kořisti na jídelníčku však dosud nebyl kvantifikován.
- Kolonie
- Kolonie je jednokrálovná, čítá přibližně 1 000 až 10 000 dělnic a královna se obvykle páří jednou. Dělnice rozlišují vlastní a cizí příslušníky, přesto vůči cizím soukmenovkyním neprojevují agresi a někdy si je mezi koloniemi vymění; nejde ale o jednu propojenou superkolonii.
Svatební lety
Kdy se rojí
Pohlavní jedinci byli v hnízdech od počátku července do poloviny září a mimo hnízdo byla nalezena jedna neoplozená samice bez přesného data. Venkovní zásnubní let je velmi pravděpodobný, ale přímo datovaná série výletů zatím chybí.
Jistota kalendáře: nízká. Vrcholné období není z dostupných dat dostatečně podložené. Uvedený interval je orientační a může jej posunout počasí, poloha i nadmořská výška.
Výskyt
Kde druh potkáte
Český paratypový vzorek tvoří osm dělnic a čtyři samci z Hnanic odebraní 18. září 1997 a původně považovaní za invazní Lasius neglectus. Revize z roku 2020 zpracovala ještě vzorek z Havraníků z roku 2006; obě místa představují jedinou velmi malou oblast na jihovýchodním okraji Národního parku Podyjí, nikoli dvě doložené současné populace. Tehdy bylo v Evropě známo jen pět lokalit ve východním Rakousku a na jižní Moravě a jeden izolovaný záznam z Anatolie v nadmořské výšce 1 900 m.
Ochrana
Kriticky ohrožený (CR)
Český Červený seznam 2017 uvádí CR podle kritéria B1ab(iv). Druh není zvláště chráněný vyhláškou č. 395/1992 Sb. Rakouské lokality ohrožovalo ničení a zarůstání otevřených ploch, zalesňování, navážky suti a expanze trnovníku akátu; jde o regionální doklady, nikoli o samostatné hodnocení českých míst.
Zdroje profilu
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
- Schlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert. Lasius austriacus sp. n., a Central European Ant Related to the Invasive Species Lasius neglectus. Sociobiology, 2003.Původní popis druhu, jeho diagnostických znaků a českého paratypového materiálu; oprava z roku 2004 doplnila úplné autorství všech čtyř spoluautorů.
- Steiner, Schlick-Steiner, Schödl, Espadaler, Seifert, Christian & Stauffer. Phylogeny and bionomics of Lasius austriacus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2004.Primární studie prostředí, podzemní aktivity, hnízdění, potravy, velikosti kolonií, reprodukce a fenologie druhu.
- Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the subgenus Lasius s.str.. Soil Organisms, 2020.Moderní revize 4 900 dělnic z 1 722 hnízdních či bodových vzorků; pomocí mnoha morfometrických znaků zpřesňuje diagnózy a areály palearktických druhů podrodu Lasius s. str. Biologické údaje nejsou pro všechny druhy stejně podrobné.
- Boudinot, Borowiec & Prebus. Phylogeny, evolution, and classification of the ant genus Lasius, the tribe Lasiini, and the subfamily Formicinae (Hymenoptera: Formicidae). Systematic Entomology, 2022.Fylogenomická revize klasifikace rodu Lasius; mimo jiné synonymizuje dříve užívané podrody včetně Chthonolasius pod Lasius. Tradiční názvy skupin zůstávají užitečné neformálně, nikoli jako současné formální podrody.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
- Schlick-Steiner, Steiner & Schödl. Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederösterreichs. Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Amt der Niederösterreichischen Landesregierung, 2003.Regionální červený seznam s druhovými profily a konkrétními hrozbami. U T. jailensis uvádí jediný dolnorakouský výskyt v parku jižně od Vídně ze 70. let 20. století, kategorii regionálně vyhynulý či nezvěstný a úbytek starých solitérních stromů jako hrozbu.
- Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
