Formicinae · Lasius
Lasius austriacus
mravenec rakouský
Nejmenší palearktický zástupce tmavě zbarvených druhů rodu Lasius. Žije převážně pod zemí v nenarušených teplých a suchých skalních trávnících; v Česku je známý jen z okolí Hnanic a Havraníků.
Fotografie druhu Lasius austriacus
Zvětšit4 fotografieDrobná tmavohnědá paratypová dělnice Lasius austriacus z profilu se žlutavými končetinami a stupnicí 0,2 milimetru
Foto: Flavia Esteves / AntWeb.orgLicence: CC BY 4.0Úpravy: Změna rozměrů, doplnění bílých okrajů a převod do WebP; paratyp CASENT0916646.
ZvětšitDokladový exemplář CASENT0916647 při pohledu shora.
Na snímku: pohled shora
Foto: Flavia Esteves / AntWeb.orgLicence: CC BY 4.0Úpravy: Zmenšení, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitHlava dokladového exempláře CASENT0916647 při pohledu zpředu.
Na snímku: hlava
Foto: Flavia Esteves / AntWeb.orgLicence: CC BY 4.0Úpravy: Zmenšení, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitDokladový exemplář CASENT0916647 při pohledu z boku.
Na snímku: boční pohled
Foto: Flavia Esteves / AntWeb.orgLicence: CC BY 4.0Úpravy: Zmenšení, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice je na poměry tmavých zástupců rodu Lasius velmi drobná, tmavě hnědá, se žlutavými tykadly, holeněmi a chodidly.
- Oči jsou výjimečně malé, tykadlový stvol velmi krátký a vzdálenost mezi zadním okrajem čelního štítku a jamkou tykadla nápadně zkrácená.
- Čelní štítek má slabý až chybějící středový kýl a řídké přitisklé ochlupení; kusadlo nese šest až osm, nejčastěji sedm zubů.
- Petiolární šupina je při pohledu zepředu tenká a nahoře ostře zašpičatělá. Moderní morfometrie udává pro standardizovanou velikost hlavy CS průměr 0,705 mm a rozpětí 0,648 až 0,775 mm.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- teplé a suché skalní trávníky · řídké suché trávníky · okraje skal pod mechem a vřesem · silikátové i vápencové podloží
- Hnízdo
- Hnízdo vede pod tenkou vrstvou mechu nebo vřesu podél povrchu skály a většina pohybu dělnic zůstává pod zemí. Druh využívá kyselé silikátové i zásadité vápencové podloží, rozhodující je teplý, suchý a dlouhodobě otevřený charakter lokality.
- Potrava
- V hnízdech žije kořenový červec Euripersia europaea a dělnice přijímají jeho medovici. Přesný podíl medovice a lovené kořisti na jídelníčku však dosud nebyl kvantifikován.
- Kolonie
- Kolonie je jednokrálovná, čítá přibližně 1 000 až 10 000 dělnic a královna se obvykle páří jednou. Dělnice rozlišují vlastní a cizí příslušníky, ale v laboratorních skupinách vůči cizím soukmenovkyním neprojevovaly agresi a sdílely s nimi potravu; nejde o důkaz jedné propojené superkolonie.
Svatební lety
Kdy se rojí
Pohlavní jedinci byli v hnízdech od počátku července do poloviny září a mimo hnízdo byla nalezena jedna neoplozená samice bez přesného data. Venkovní zásnubní let je velmi pravděpodobný, ale přímo datovaná série výletů zatím chybí.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
Český paratypový vzorek tvoří osm dělnic a čtyři samci z Hnanic odebraní 18. září 1997 a původně považovaní za invazní Lasius neglectus. Revize z roku 2020 zpracovala ještě vzorek z Havraníků z roku 2006. Oba doklady leží asi půl kilometru od sebe v jediné malé oblasti na jihovýchodním okraji Národního parku Podyjí; zda dnes tvoří jednu propojenou populaci, použité zdroje netestovaly. Tehdy bylo v Evropě známo jen pět lokalit ve východním Rakousku a na jižní Moravě a jeden izolovaný záznam z Anatolie v nadmořské výšce 1 900 m.
Podrobný profil
Biologie, určení a české doklady
Mravenec rakouský patří mezi druhy, které lze přehlédnout i tehdy, když stojíte přímo nad hnízdem. Je drobný, většinu života tráví pod povrchem a na rozdíl od sociálně parazitických příbuzných si zakládá vlastní kolonie. Jeho český areál se vejde do malého území při jižní hranici Podyjí.
Taxonomická historie a popis druhu
Osm dělnic a čtyři samci odebraní 18. září 1997 u Hnanic byli nejprve určeni jako podobný Lasius neglectus. Porovnání tohoto materiálu s rakouskými nálezy pomohlo rozpoznat samostatný druh popsaný roku 2003.
Revize z roku 2020 uvádí hnízdní vzorek z Hnanic (330 m n. m.) a další z Havraníků z 16. dubna 2006 (325 m n. m.). Body leží asi půl kilometru od sebe, ale studie netestovala jejich propojení ani dnešní populační stav.
Určovací znaky
Na první pohled připomíná zmenšeného tmavého mravence rodu Lasius. K určení je nutná kombinace neobyčejně malých očí, krátkého tykadlového násadce, proporcí čelního štítku, jeho řídkého ochlupení a nejčastěji sedmi zubů kusadla. Samotná barva není rozhodující. Také číselný rozsah dvou až tří milimetrů je jen praktická orientace; moderní klíč místo neurčité „délky těla“ měří přesně definované části hlavy, tykadel a hrudi.
Hnízda pod skalními deskami
Hnízdní chodby vedou pod tenkou rohoží mechu nebo vřesu těsně při povrchu skály. Při osmnácti denních kontrolách od května do října nebyla na povrchu ani na vegetaci spatřena jediná dělnice, několik kusů ale zachytily zemní pasti. To naznačuje jen příležitostnou, možná noční aktivitu nad zemí; není to důkaz, že druh povrch nikdy nepoužívá. V hnízdech byly nalezeny kořenové červce Euripersia europaea, jejichž medovice tvoří alespoň část potravy.
Tolerance cizích dělnic
Genetika i pokusy ukazují jasné hranice mezi jednokrálovnými koloniemi. V laboratoři vytvářely dělnice z různých kolonií společné skupiny a vyměňovaly si potravu; genetická data navíc odpovídala občasnému přijetí cizích dělnic v přírodě. Autoři to vyložili jako možný první krok k superkolonialitě, nikoli jako důkaz existující superkolonie. U 71 z 80 analyzovaných dělnic šlo alely připsat jediné jednou spářené královně, což podporuje monogynii a převážně jednoduché páření v těchto vzorcích.
Období pohlavních jedinců
Od počátku července do poloviny září se v hnízdech nacházeli samci a mladé královny. Laboratorní vzorky neukázaly páření ani odhazování křídel uvnitř hnízda a jedna nespářená královna byla nalezena venku. Venkovní rojení je proto dobře podložená hypotéza, ale bez přesně datovaných pozorování letu lze uvést jen široké období s nízkou jistotou.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
- Schlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert. Lasius austriacus sp. n., a Central European Ant Related to the Invasive Species Lasius neglectus. Sociobiology, 2003.Původní popis druhu, jeho diagnostických znaků a českého paratypového materiálu; oprava z roku 2004 doplnila úplné autorství všech čtyř spoluautorů.
- Steiner, Schlick-Steiner, Schödl, Espadaler, Seifert, Christian & Stauffer. Phylogeny and bionomics of Lasius austriacus (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2004.Primární studie prostředí, podzemní aktivity, hnízdění, potravy, velikosti kolonií, reprodukce a fenologie druhu.
- Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the subgenus Lasius s.str.. Soil Organisms, 2020.Moderní revize 4 900 dělnic z 1 722 hnízdních či bodových vzorků; pomocí mnoha morfometrických znaků zpřesňuje diagnózy a areály palearktických druhů podrodu Lasius s. str. Biologické údaje nejsou pro všechny druhy stejně podrobné.
- Boudinot, Borowiec & Prebus. Phylogeny, evolution, and classification of the ant genus Lasius, the tribe Lasiini, and the subfamily Formicinae (Hymenoptera: Formicidae). Systematic Entomology, 2022.Fylogenomická revize klasifikace rodu Lasius; mimo jiné synonymizuje dříve užívané podrody včetně Chthonolasius pod Lasius. Tradiční názvy skupin zůstávají užitečné neformálně, nikoli jako současné formální podrody.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
- Schlick-Steiner, Steiner & Schödl. Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederösterreichs. Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Amt der Niederösterreichischen Landesregierung, 2003.Regionální červený seznam s druhovými profily a konkrétními hrozbami. U T. clypeatus popisuje staré samostatně stojící osluněné stromy, hnízda mezi kůrou a dřevem a případy s více než 200 jedinci; u T. jailensis jediný dolnorakouský výskyt v parku jižně od Vídně ze 70. let, kategorii regionálně vyhynulý či nezvěstný a úbytek starých solitérních stromů.
