mravenci.info

Morfologický klíč · verze 1

Určovací klíč českých mravenců.

Tento klíč vede přes 5 podčeledí k rodům, které lze podle viditelných znaků rozlišit. Když rozhodovací znak chybí, ukáže, co je potřeba ověřit, místo aby pokračoval odhadem.

5
podčeledí
25
rozhodovacích kroků
1 kasta
dospělá dělnice

Než začnete

Začněte správnou kastou a dobře viditelnými znaky.

Rozsah: Dospělé bezkřídlé dělnice volně žijících druhů mravenců doložených v Česku. Výsledkem je podčeleď, rod nebo širší skupina; na druh klíč nepokračuje.

Pokud si nejste jistí názvem části těla, otevřete si mapu stavby těla nebo slovník pojmů.

Klíč nepoužívejte pro

  • královny, samci, larvy a kukly
  • okřídlení jedinci a jedinci s jizvami po křídlech
  • mravenci nalezení pouze uvnitř budov a možné zavlečené druhy
  • druhy bez vlastní dělnické kasty: Anergates atratulus / Tetramorium atratulum, Myrmica karavajevi a Plagiolepis xene
  • krajně vzácné dělnicovité formy Myrmica hirsuta, z nichž nejméně část tvoří pseudogyny

Proč klíč někdy skončí u komplexu, sp. nebo cf. →

Otevřít interiérové profily v atlasu →

Určování krok za krokem

Začněte počtem uzlin stopky.

Než vyberete větev, ověřte kastu.Křídla, jizvy po křídlech nebo nápadně mohutná hruď ukazují na jinou kastu. Žihadlo a acidopor se v klíči rozlišují podle viditelné stavby, nikoli podle obranné reakce.

Krok 1 · výchozí rozcestí

ČeleďFormicidae

Sledujte · stopka mezi mesosomou a gasterem

Kolik zřetelných uzlin tvoří stopku mezi mesosomou a gasterem?

Mesosoma je střední oddíl těla a gaster jeho objemná zadní část. Počítejte petiolus a případný postpetiolus; první velký článek gasteru do počtu nepatří.

Pohled
z boku · shora
Zvětšení
10–20×

Zaostřete na úzký přechod mezi propodeem a prvním velkým článkem gasteru.

Podklady123

Použité zdroje

  1. Fisher & Bolton. Ants of Africa and Madagascar: A Guide to the Genera. University of California Press, 2016.Ilustrované určovací klíče a standardizovaný slovník morfologických pojmů používaných v myrmekologii.
  2. Seifert. The Ants of Central and North Europe. Lutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, 2018.Komplexní středoevropská příručka s ilustrovanými určovacími klíči a biologickými údaji pro české rody a druhy.
  3. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  4. Baroni Urbani & de Andrade. The ant genus Proceratium in the extant and fossil record. Museo Regionale di Scienze Naturali, Monografie, 2003.Světová taxonomická monografie se znaky a revizními rozměry druhu P. melinum.
  5. Ward, Blaimer & Fisher. A revised phylogenetic classification of the ant subfamily Formicinae, with resurrection of the genera Colobopsis and Dinomyrmex. Zootaxa, 2016.Fylogenetická revize obnovující rod Colobopsis.
  6. Schifani et al. Is mimicry a diversification-driver in ants? Biogeography, ecology, ethology, genetics and morphology define a second West-Palaearctic Colobopsis species. Zoological Journal of the Linnean Society, 2022.Integrativní oddělení druhu C. imitans a studie mimikry i biogeografie C. truncata.
  7. Galkowski, Casevitz-Weulersse & Cagniant. Redescription de Solenopsis fugax (Latreille, 1798) et notes sur les Solenopsis de France (Hymenoptera, Formicidae). Revue française d’Entomologie (N.S.), 2010.Redeskripce neotypové série S. fugax uvádí u dělnic na s. 153 desetičlánkové tykadlo s dvoučlánkovou paličkou, beztrnné propodeum a samostatný petiolus a postpetiolus. Soubor 100 dělnic ukázal dvě velikostní třídy; tykadlové znaky podporují rod Solenopsis, ale samy neřeší obtížné druhové hranice uvnitř skupiny fugax.
  8. Báthori et al. Taxonomy of the Palearctic socially parasitic Temnothorax (Myrmoxenus) ants (Hymenoptera: Formicidae). PLOS ONE, 2024.Kvantitativní revize sociálně parazitických druhů: moderní kombinace Temnothorax ravouxi, diagnóza kast, proměnlivost petiolu, areál a vyhodnocení 76 hostitelských vzorků.
  9. Wagner et al. Light at the end of the tunnel: integrative taxonomy delimits cryptic species in the Tetramorium caespitum complex (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2017.Integrativní revize kryptického komplexu T. caespitum: morfometrie, genetika, samčí genitálie, ekologie, evropský klíč, české vzorky a druhově rozlišená fenologie.
  10. Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.
  11. Seifert, Kaufmann & Fraysse. A taxonomic revision of the Palaearctic species of the ant genus Tapinoma Mayr 1861. Zootaxa, 2024.Moderní palearktická revize včetně morfometrického oddělení kryptických druhů.
  12. Seifert. A review of the West Palaearctic species of the ant genus Bothriomyrmex Emery, 1869 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News 17: 91–104, 2012.Primární revize evropských druhů s českým materiálem, morfometrií dělnic a královen, ekologií a daty výskytu okřídlených jedinců.
  13. Del Toro, Pacheco & Mackay. Revision of the Ant Genus Liometopum. Sociobiology, 2009.Taxonomická revize rodu se znaky a morfometrií.
  14. Csősz & Seifert. Ponera testacea Emery, 1895 stat. n. — a sister species of P. coarctata. Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 2003.Revize více než 500 jedinců ze 180 hnízdních vzorků obnovila P. testacea jako samostatný druh, popsala morfometrické rozlišení a upozornila, že starší biologii obou druhů nelze zpětně bezpečně rozdělit.
  15. Bolton & Fisher. Taxonomy of Afrotropical and West Palaearctic ants of the ponerine genus Hypoponera. Zootaxa, 2011.Poskytuje rodové a morfologické znaky, ale používá široký koncept H. punctatissima zahrnující dnešní H. ergatandria; kastovní a biologické údaje proto nelze bez kontroly připsat užšímu druhu po splitu 2013.
  16. Elmes. A population of the social parasite Myrmica hirsuta Elmes (Hymenoptera, Formicidae) recorded from Jutland, Denmark, with a first description of the worker caste. Insectes Sociaux, 1994.První popis dělnicovité formy z dánské populace. Ve třech kompletně prohledaných napadených koloniích byli nalezeni jen tři dělnicovití jedinci; nejméně dva morfologicky popsaní vykazovali znaky pseudogyn, nikoli běžných dělnic.
  17. Seifert. Clarifying naming and identification of the outdoor species of the ant genus Tapinoma Förster, 1850 (Hymenoptera: Formicidae) in Europe north of the Mediterranean region with description of a new species. Myrmecological News, 2012.Původní popis Tapinoma subboreale s typovým materiálem, diagnózou kast a víceznakovou morfometrickou diskriminací.
  18. Csősz, Kiran, Karaman & Lapeva-Gjonova. A striking color variation is detected in Ponera testacea across its Western Palaearctic geographic range. ZooKeys, 2022.Dokládá tmavou formu sesterského druhu a omezení určování pouze podle barvy.