Stenamma debile

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec malátný žije ve vlhčí vrstvě mezi hrabankou a půdou. Nevyskytuje se však jen ve vlhkých listnatých lesích; české nálezy pocházejí také z borů, křovinatých strání, vřesovišť a městské zeleně. Důležité je mikrostanoviště pod kamenem, mechem, dřevem či listím.

Dělnice nevytvářejí nápadné stezky a při vyrušení často znehybní. Toto obranné znehybnění, označované jako thanatóza, může pozorovatele přesvědčit, že našel mrtvého jedince. Severské nálezy se soustřeďují do mikrostanovišť se stabilní vlhkostí a teplotou, to však nepopisuje celou škálu stanovišť druhu ve střední Evropě.

Drobní půdní bezobratlí jako kořist

Malá kolonie vystačí s nenápadnou komůrkou pod kamenem, mechem nebo kusem dřeva. Dělnice procházejí půdními póry a loví i sbírají drobné měkké bezobratlé včetně chvostoskoků. Chvostoskoci jsou doloženou součástí potravy, nikoli prokázanou výhradní kořistí.

Úplné vyschnutí povrchové vrstvy jim nesvědčí, proto je lze hledat spíš pod krytem než na rozpáleném holém povrchu.

Záměna s Myrmecina graminicola

Také Myrmecina graminicola se pohybuje pomalu, předstírá smrt a žije v podobném prostředí. Podobné chování však neznamená blízkou příbuznost. Stenamma má štíhlejší tělo a nápadně prodloužený petiol; Myrmecina působí robustněji, s krátkým vysokým uzlem.

Uvnitř rodu už dlouhý petiol nestačí. Revize západoevropské skupiny westwoodii rozlišuje S. debile kombinací převážně podélně rýhované skulptury promesonota, kratších tykadel a nohou a proporcí petiolu i postpetiolu. Starší české a slovenské doklady označované jako S. westwoodii byly po taxonomické revizi přehodnoceny. Spolehlivé určení proto vyžaduje mikroskop a více znaků, ne pouze boční fotografii.

Počet královen se mění mezi populacemi a roky

Severský odborný profil uvádí malé jednokrálovné kolonie do přibližně 150 jedinců. Tříletá studie několika jihoněmeckých lokalit však pracovala s koloniemi, které mohou mít jednu nebo více královen, a ukázala, že počet královen i přijímání mladých královen se výrazně mění mezi roky.

V létě 1997 byly mezi 115 královnami z 28 kolonií jen dvě mladé nově přijaté samice. Na podzim 1999 našli výzkumníci v 26 koloniích 17 mladých a 59 starších královen. Mladých královen tak bylo přibližně 29 na každých 100 starších. Za celé tři roky tvořily mladé královny 11,4 % z celkových 325. Autoři přitom nenašli začínající kolonie s jedinou samicí. To neznamená, že samostatné založení nikdy neexistuje; pouze v daném souboru nebylo pozorováno.

Poměr pohlaví během tří let prudce kolísal

Ještě výrazněji kolísala produkce pohlavních jedinců. Poměr samců k mladým královnám byl v roce 1997 asi 255 : 1, v roce 1998 1,69 : 1 a v roce 1999 5,59 : 1. Produkce samců a nových dělnic se přitom mezi roky měnila mnohem méně. Více mladých samic vznikalo v bezkrálovných koloniích a poměr pohlaví souvisel s počtem královen i celkovou produkcí.

Jediný odběr může kolonii zachytit po výměně královny, během rozdělení nebo v roce, kdy počasí téměř potlačilo produkci samic. Ani tříletá řada podle autorů nestačila k vysvětlení všech příčin.

Lesní okraj jako místo setkání

Český přehled klade rojení do období od srpna do října. Jednoletý nizozemský odchyt zachytil 83 okřídlených pohlavních jedinců S. debile — 65 samců a 18 samic — většinou během krátkého zářijového období u lesního okraje. Samci se tam shromažďovali, přestože nejvyšší hustota hnízd neležela přímo na hraně lesa. Okraj mohl fungovat jako nápadný orientační bod nebo příznivé mikroklima pro setkání.

Z tohoto místního jednoletého výsledku nelze určit přesný vrchol rojení v Česku. Chladná či nepříznivá sezona může pohlavní aktivitu výrazně omezit.

České výskyty potvrzuje kritický soupis i nálezové údaje AOPK. Kvůli skrytému způsobu života však mohou jednotlivé lokality zůstat dlouho nepovšimnuté.