mravenec malátný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec malátný obývá svět, který návštěvník většinou přehlédne: nevyprahlou vrstvu mezi hrabankou a půdou. Nežije jen ve vlhkých listnatých lesích; české nálezy pocházejí také z borů, křovinatých strání, vřesovišť nebo městské zeleně. Rozhoduje jemné mikrostanoviště pod kamenem, mechem, dřevem či listím, nikoli jednoduchá nálepka celého biotopu.

Dělnice nevytvářejí nápadné stezky a při vyrušení často znehybní. Tato thanatóza může pozorovatele přesvědčit, že našel mrtvého jedince. Severské nálezy se soustřeďují do mikrostanovišť se stabilní vlhkostí a teplotou, ale tuto úzkou regionální ekologii nelze vydávat za úplný obraz druhu v teplejší střední Evropě.

Lovec na úrovni chvostoskoka

Malá kolonie vystačí s nenápadnou komůrkou pod kamenem, mechem nebo kusem dřeva. Dělnice procházejí půdními póry a loví i sbírají drobné měkké bezobratlé včetně chvostoskoků. Ti jsou důležitým příkladem kořisti, ne prokázaným výhradním jídelníčkem.

Úplné vyschnutí povrchové vrstvy jim nesvědčí, proto je lze hledat spíš pod krytem než na rozpáleném holém povrchu. Odstranění kamenů, mrtvého dřeva a listí mění jejich životní prostor, i když stromy zůstanou stát.

Podobné obranné divadlo, jiná stavba těla

Také Myrmecina graminicola se pohybuje pomalu, předstírá smrt a žije v podobném prostředí. Příbuzní si však nejsou tak blízcí, jak napovídá chování. Stenamma má štíhlejší tělo a nápadně prodloužený petiol; Myrmecina působí robustněji, s krátkým vysokým uzlem.

Uvnitř rodu už dlouhý petiol nestačí. Revize západoevropské skupiny westwoodii rozlišuje S. debile kombinací převážně podélně rýhované skulptury promesonota, kratších přívěsků a proporcí petiolu i postpetiolu. Starší české a slovenské doklady označované jako S. westwoodii byly po taxonomické revizi přehodnoceny. Spolehlivé určení proto vyžaduje mikroskop a více znaků, ne pouze boční fotografii.

Jedna královna není pravidlo celého areálu

Severský odborný profil uvádí malé jednokrálovné kolonie do přibližně 150 jedinců. Tříletá studie několika jihoněmeckých lokalit však pracovala s fakultativně polygynními koloniemi a ukázala, že počet královen i nábor mladých samic se výrazně mění mezi roky.

V létě 1997 byly mezi 115 královnami z 28 kolonií jen dvě mladé nově přijaté samice. Na podzim 1999 našli výzkumníci v 26 koloniích 17 mladých a 59 starších královen; mladé tedy představovaly 28,8 % počtu starších královen v tomto vzorku. Přes všechny tři roky bylo z 325 královen mladých jen 11,4 %. Autoři přitom nenašli začínající kolonie s jedinou samicí. To neznamená, že samostatné založení nikdy neexistuje; pouze v daném souboru nebylo pozorováno.

Poměr pohlaví se během tří let převrátil

Ještě výrazněji kolísala produkce pohlavních jedinců. Souhrnný početní poměr činil roku 1997 přibližně 255 samců na jednu mladou královnu, roku 1998 jen 1,69 a roku 1999 5,59. Produkce samců a nových dělnic se přitom mezi roky měnila mnohem méně. Více mladých samic vznikalo v bezkrálovných koloniích a poměr pohlaví souvisel s počtem královen i celkovou produkcí.

Tak extrémní rozdíl je varováním před statickým portrétem mravenčí společnosti. Jediný odběr může kolonii zachytit po výměně královny, během rozdělení nebo v roce, kdy počasí téměř potlačilo produkci samic. Ani tříletá řada podle autorů nestačila k vysvětlení všech příčin.

Lesní okraj jako místo setkání

Český přehled klade rojení mezi srpen a říjen. Jednoletý nizozemský odchyt zachytil 83 alátů S. debile — 65 samců a 18 samic — většinou během krátkého zářijového období u lesního okraje. Samci se tam shromažďovali, přestože nejvyšší hustota hnízd neležela přímo na hraně lesa. Okraj mohl fungovat jako nápadný orientační bod nebo příznivé mikroklima pro setkání.

Jde o místní a jednoletý výsledek, proto českému kalendáři nepřidělujeme přesný vrchol. Chladná či nepříznivá sezona může pohlavní aktivitu výrazně omezit.

České výskyty potvrzuje AOPK i kritický soupis, zatímco GBIF zobrazuje jen několik veřejných bodů. Mapa proto nemůže rozhodovat o nepřítomnosti na nezmapovaném místě. Druh není v Česku zvláště chráněný a Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii; norské hodnocení VU se na českou populaci nepřenáší.