Myrmecina graminicola

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Myrmecina graminicola se pohybuje pomalu a nenápadně. Při ohrožení přitáhne nohy a tykadla, ohne tělo a zůstane bez pohybu; tato obranná nehybnost se označuje jako thanatóza. Na svahu se může zadníma nohama odrazit a stočený se rychle odkutálet.

Malá kolonie v tenké vrstvě půdy

Hnízdo může být pod kamenem, v mechu, opadu, půdě nebo drobné dutině mrtvého dřeva a často nemá nápadný vstup ani silnou stezku. Několik desítek dělnic loví a sbírá drobné půdní bezobratlé v bezprostředním okolí. Specializaci na pancířníky známou u některých asijských příbuzných nelze automaticky připsat evropskému druhu.

I na známé lokalitě je M. graminicola snazší najít cíleným prosevem hrabanky nebo kontrolou kamenů než běžným pohledem na povrch. Kolonie zpravidla nepřesahuje přibližně stovku dělnic a může být jedno- i vícekrálovná.

Obrněný vzhled

Hlava a mesosoma nesou hlubokou skulpturu a hranaté lišty, zatímco zadeček je nápadně hladší a lesklý. Přední rohy mesosomy jsou při pohledu shora úhlovité a petiol krátký a vysoký. Kombinace připomíná drobné brnění. Nápadné tělesné znaky jsou při zvětšení spolehlivější než proměnlivý tmavý odstín.

Podobný pomalý pohyb a thanatózu předvádí Stenamma debile. To je však štíhlejší a má mnohem delší stopkatý petiol. Chování je dobrou nápovědou při rozlišení obou druhů, samo o sobě však druh nedokazuje.

Okřídlené a bezkřídlé královny

U druhu existují okřídlené gynomorfní královny i bezkřídlé intermorfy, stavbou těla ležící mezi typickou královnou a dělnicí. Studie z roku 2002 našla kolonie s gynomorfou vždy jednokrálovné, zatímco přibližně 57 % zkoumaných kolonií s intermorfami bylo vícekrálovných. Číslo pochází z konkrétního souboru a není odhadem podílu polygynie v Česku.

Okřídlená samice může zakládat dál od mateřského hnízda, zatímco bezkřídlá forma se šíří na kratší vzdálenost a častěji zůstává s dalšími královnami. Genomická práce z francouzského materiálu v roce 2025 spojila přibližně dvacet megabází dlouhý sociální supergen se třemi haplotypy: okřídlenou jednokrálovnou, bezkřídlou jednokrálovnou a bezkřídlou vícekrálovnou formou. Dvě bezkřídlé varianty nesou starší asi 116 kilobází dlouhou inserci uvnitř tohoto regionu. Vztah zatím nebyl ověřen ve všech populacích.

Produktivita jedno- a vícekrálovných kolonií

Srovnání kolonií z jedné populace nenašlo při sběru rozdíl v počtu dělnic ani larev mezi jednokrálovnou okřídlenou a vícekrálovnou bezkřídlou formou. V laboratoři obě skupiny vytvořily podobný počet kukel a dospělců, pravděpodobně hlavně z už přítomných larev. Vícekrálovné kolonie však během pokusu vyprodukovaly více nových vajíček a larev.

Výsledek koriguje intuitivní představu, že více královen musí vždy okamžitě vytvořit větší a rychleji rostoucí kolonii. Výhoda se může projevit v jiné fázi cyklu a laboratorní produkci nelze zaměnit za dlouhodobou úspěšnost ve volné přírodě.

Páření poblíž hnízda

V pozdním létě se objevují tmavokřídlí samci, zatímco samice nemusí podnikat nápadný společný let. V laboratorních pozorováních okřídlené i bezkřídlé samice prováděly nenápadné „volání“, dotýkaly se zadečkem podkladu a přitahovaly samce. Kopulace trvala 40 až 60 sekund.

Autoři předpokládali, že signál pochází z jedové žlázy. Chemická analýza z roku 2018 našla v jejím nápadně velkém rezervoáru množství acetátových a propionátových esterů, stejné spektrum látek však měly samice i dělnice. Konkrétní pohlavní feromon proto zůstává neznámý. Kalendář ukazuje období pohlavní aktivity, nikoli nutně velký roj ve vzduchu.

Stočená dělnice se kutálí téměř čtyřicet centimetrů za sekundu

V laboratorním pokusu s italskými koloniemi se při sklonu 25 stupňů odkutálely všechny testované dělnice. Průměrná rychlost kutálení byla přibližně 39,7 centimetru za sekundu, zatímco běžná chůze ve stejných pokusech dosahovala asi 0,47 centimetru za sekundu. Po kontaktu s jiným mravencem bylo na svahu zraněno či usmrceno 10 % dělnic oproti 63 % na rovině.

Čísla platí pro řízené podmínky. Stočení do kuličky však neslouží pouze k nehybné obraně: na svahu umožňuje mnohem rychlejší únik než běžná chůze.

Západopalearktický areál končí u Kavkazu a severní Afriky; asijské druhy v Japonsku a Koreji nejsou pokračováním M. graminicola. V Česku druh žije lokálně v teplejších nížinách a pahorkatinách.