mravenec drnový

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Na chodníku nebo v krátkém trávníku působí mravenec drnový jako další nenápadná tmavá tečka. Právě zdánlivá obyčejnost ale dlouho zakrývala zásadní problém: jméno Tetramorium caespitum se používalo pro několik mimořádně podobných druhů. Dobrá druhová karta proto musí vedle biologie vysvětlit i hranici toho, co lze z nálezu skutečně určit.

Jeden název skrýval deset druhů

Integrativní revize z roku 2017 spojila mitochondriální DNA, celogenomové markery, přesná měření dělnic, tvar křídel samic, stavbu samčích kopulačních orgánů i teplotní charakteristiky lokalit. Z rozsáhlého evropského materiálu vymezila v komplexu deset druhů. Nešlo tedy o prosté přejmenování několika barevných forem, ale o shodu více nezávislých typů dat.

Revize zároveň ukázala, proč starší literatura vyžaduje opatrnost. Část severoamerických mravenců dříve označovaných jako T. caespitum patří druhu T. immigrans. Pozorování „pavement ants“ z amerických měst — včetně nápadných hromadných bojů — proto nelze automaticky přenést na evropské T. caespitum v dnešním úzkém smyslu.

Proč fotografie většinou nestačí

Dělnice komplexu mají společné podélné rýhování hlavy, drobné trny na zadní části hrudi a jemné struktury na prvním článku zadečku. Rozdíly mezi druhy ale spočívají v poměrech délek, velikosti očí, ochlupení a mikroskulptuře. Autoři revize pro svůj klíč požadují alespoň stonásobné zvětšení a dobré osvětlení. Počítačový klíč správně klasifikoval 88 % jednotlivých dělnic, ale 97,4 % průměrů ze dvou dělnic jednoho hnízda — série jedinců je tedy podstatně spolehlivější než jediný kus.

Pro běžné pozorování je poctivé zapsat „Tetramorium caespitum complex“ nebo jen Tetramorium sp. Detailní fotografie shora, z boku a zepředu mohou potvrdit rod a uchovat znaky, samy však často nedovolí bezpečně oddělit T. impurum, T. staerckei, T. hungaricum či T. immigrans.

Otevřená krajina i město

V revidovaném materiálu bylo T. caespitum nejběžnějším a ekologicky nejširším členem komplexu na velké části Evropy. Převažovaly nelesní lokality: louky, pastviny, vřesoviště, suché trávníky, vinice, úhory, ruderály, náspy, štěrkovny a břehy. Druh se objevoval také v parcích, podél silnic a v dlažbě, ale i ve světlých borových a dubových lesích. Místo nálezu proto pomáhá vytvořit kontext, není však určovacím znakem.

Hnízdo bývá v zemi nebo pod kamenem, vzácně ve mrtvém dřevě. Revize jej jako jediný druh komplexu spojila také s půdními kupkami vyššími než deset centimetrů. Viditelný otvor či vyhrnutá hlína je jen vstup do soustavy podzemních komor; velikost povrchové stavby sama neprozradí počet dělnic.

Jedna královna, několik parazitů

Moderní syntéza uvádí T. caespitum jako jednokrálovný druh. V jeho hnízdech zároveň doložila sociální parazity Tetramorium atratulum (ve starší literatuře Anergates atratulus) a Strongylognathus testaceus. Nález jinak vypadajícího mravence uvnitř kolonie proto nemusí znamenat náhodného vetřelce; může jít o druh, jehož životní cyklus je na hostitelském Tetramorium závislý.

Staré údaje o desetitisících dělnic, více královnách nebo pravidelných mezikoloniálních válkách nelze bez znalosti lokality a určovací metody považovat za univerzální vlastnost tohoto druhu. Často vznikly dříve, než bylo možné členy komplexu spolehlivě oddělit.

Semena, půda a předrevizní data

Dělnice sbírají drobná semena vedle živočišné potravy a medovice. Co se pak děje v půdě, ukázala studie horské pastviny ve Slovenském rudohoří. Půdní vzorky z tehdejších hnízd označených jako T. caespitum měly jiné složení i svislé rozložení semenné banky než okolní kontrolní půda. Semena rostlin přizpůsobených šíření mravenci byla v hnízdních kupkách zastoupena více než v kupách podzemního Lasius flavus, ale celkově se semena nehromadila v mraveništích jednoduše ve větším množství.

Výsledek je důležitý právě svou složitostí: mravenci semena přemisťují a promíchávají půdu, ale nefungují jako bezchybný „sklad semen“. Studie navíc proběhla před revizí komplexu. Dokládá biologii tehdejšího pojetí T. caespitum na konkrétní slovenské lokalitě, nikoli jistotu, že každý výsledek náleží dnešnímu druhu v úzkém smyslu.

Rojení: let není totéž co okřídlenec

V revizním souboru byli dospělí pohlavní jedinci nalezeni v hnízdech od konce května do druhé poloviny srpna. Přímé pozorování svatebního letu však autoři zaznamenali třikrát a pokaždé v červnu — 14., 15. a 30. dne měsíce. Přítomnost okřídlených samic a samců pod kamenem tedy vymezuje dobu přípravy, nikoli automaticky datum letu.

Při hlášení rojení má největší hodnotu přesný čas, počasí, poloha a fotografie obou pohlaví nebo výletového otvoru. Pokud chybějí mikroskopické znaky, je lepší odeslat záznam jako komplex než mu přidělit falešně přesné druhové jméno. Takové opatrné záznamy se dají později přehodnotit, zatímco sebejistá záměna může zkreslit mapu i kalendář.