Tetramorium staerckei

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Ještě nedávno by řada exemplářů dnešního Tetramorium staerckei skončila pod jménem T. impurum. Oba druhy jsou si natolik podobné, že je spolehlivě oddělila až integrativní revize evropského komplexu T. caespitum. Kromě taxonomie změnila také českou mapu: teplomilný stepní druh se neomezuje jen na panonské nížiny.

Druh podruhé objevený v typech

Röszler použil jméno staerckei už roku 1936 pro formu z maďarského Nagytétény, tehdejší jméno však nebylo podle nomenklatorických pravidel dostupné. První platné použití pochází od Josefa Kratochvíla z roku 1944. Taxon byl později sloučen s T. impurum a po desítky let se jako samostatný druh neuváděl.

Wagner a spoluautoři znovu prozkoumali typový materiál, určili lektotyp a roku 2017 druh obnovili. Typové hnízdo pochází z 17. června 1935, z nadmořské výšky pouhých 102 metrů. Příběh dobře ukazuje, proč změna jména není administrativní detail: po obnovení druhu je nutné přehodnotit staré mapy, hostitelské vztahy i fenologii.

Protáhlá hlava a mimořádná skulptura

V rámci komplexu patří T. staerckei k větším formám, ale publikovaný index CS — průměr dvou rozměrů hlavy — nelze zaměnit za délku těla. Revize naměřila CS 746 ± 57 mikrometrů, v rozsahu 655–878 mikrometrů. Druh měl ze srovnávaných členů nejprotáhlejší hlavu, nejdelší násadec tykadla a relativně nejdelší hruď. Boční strana propodea nesla nejsilnější skulpturu v komplexu a dělnice působily převážně matně.

Ani nápadná kombinace znaků není určovací zkratkou. Barva se pohybuje od tmavohnědé po černavou a proporce se překrývají s T. impurum, T. immigrans i dalšími příbuznými. Moderní klíč pracuje s mnoha přesnými rozměry pod nejméně stonásobným zvětšením. U samců pomáhá charakteristický roh na ventrálním laloku paramery, který T. impurum postrádá, ale ani ten není znakem pro běžnou makrofotografii živé dělnice.

Step, vinice i vrchovina

Teplotní charakteristika 79 lokalit měla průměr 18,1 °C a rozsah 11,0–26,4 °C. Typickým prostředím jsou suché a polosuché trávníky, řídce zarostlé pastviny, náspy, kamenné haldy, písčité duny a opuštěné vinice. Městské nálezy byly výjimečné. Hnízda leží v půdě, často pod kamenem; nad vstupem může vzniknout nízká zemní kupka a povrch někdy překrývá tráva.

Nález z rumunského solného stanoviště a další doklad ze salinní lokality na Lesbu naznačují, že druh umí obsadit i zasolené půdy. Nejde však o experimentálně prokázanou fyziologickou toleranci soli ani o povinnou vazbu. Zasolení proto nelze použít jako určovací znak.

Revize z roku 2025 interpretuje T. staerckei jako stepní druh s pravděpodobným původem v jižním Rusku severně od Kavkazu nebo ve střední Asii. Do Balkánu a střední Evropy se měl šířit severně od Černého moře. V Anatolii jej nový rozsáhlý soubor nepotvrdil; starší turecký doklad leží v evropské Thrákii.

Česká data přesahují jižní Moravu

Národní checklist nemá pro tento druh vlastní voucherovou řadu, ale přebírá revidované údaje Wagnerovy práce. Její příloha obsahuje české vzorky z Ptáčova, Svatoslavi, Havraníků, Přítluk i Drahanské vrchoviny, přibližně mezi 200 a 600 metry nad mořem. Vedle teplých jihomoravských lokalit jsou tedy doloženy i Českomoravská a Drahanská vrchovina.

Tyto body nejsou úplnou mapou rozšíření. Historický exemplář označený jako T. impurum může patřit kterémukoli z obou druhů a bez revize jej nelze bezpečně přesunout. Pro nové nálezy má cenu uchovat více dělnic z jediného hnízda, přesnou polohu, nadmořskou výšku a fotografie biotopu.

Hostitel mravence bez dělnic

Purkart a spoluautoři integrativně, pomocí morfometrie a mitochondriální DNA, potvrdili T. staerckei jako nového hostitele sociálního parazita Anergates atratulus, někdy nově kombinovaného jako Tetramorium atratulum. Parazit nemá vlastní dělnickou kastu a využívá dělnice hostitele. Jeden potvrzený hostitelský vztah rozšiřuje známé možnosti parazita, ale neříká nic o jeho četnosti v českých koloniích.

Druhově specifická velikost běžné kolonie a přesné složení potravy zůstávají nedostatečně prozkoumané. Proto profil nepřebírá počty dělnic ani obecný jídelníček jiných Tetramorium jako hotový fakt.

Červen znamená připravenost, ne jistý let

V šesti revizních hnízdech byli dospělí pohlavní jedinci nalezeni mezi 1. a 27. červnem, průměrně 13. června. To je dobré vodítko pro období rojení, ale nikoli souvislá série přímo sledovaných svatebních letů. Kalendář proto označuje pouze červen a ponechává nízkou jistotu bez falešného vrcholu. Nejlepší nový záznam by měl spojit čas a počasí letu s dělnicemi bezpečně přiřazenými ke stejnému hnízdu.