Tetramorium immigrans

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Tetramorium immigrans je teplomilný mravenec otevřených trávníků, narušené půdy, dlažby a měst. V Evropě i Americe byl dlouho vedený jako Tetramorium caespitum a ve výzkumu se označoval jako genetická linie E, případně „druh E“. Jeho samostatnost potvrdila shoda morfometrie, DNA, stavby samčích genitálií a ekologických znaků.

Jak jej poznat

Dělnice bývají tmavohnědé až černavé, vzácně načervenalé, a v komplexu T. caespitum patří k robustnějším. V zadní části hlavy má T. immigrans z porovnávaných druhů nejvíce podélných žeber. Přední část prvního tergitu gastru, tedy hřbetního štítku na začátku zadečku, nese poměrně hrubou síťovitou mikroskulpturu, takže působí matně.

Dvanáctičlánková tykadla s tříčlánkovou paličkou, dvoučlánková stopka a krátké propodeální trny určují především rod a druhový komplex. Od T. caespitum, T. impurum a T. staerckei jej běžná fotografie zpravidla neoddělí. Revizní klíč pracuje přibližně se stonásobným zvětšením a přesnými poměry několika znaků; spolehlivost roste při měření více dělnic z jednoho hnízda.

Původ a jméno

Santschi druh roku 1927 popsal jako varietu T. caespitum podle série z chilského Valparaísa, tedy ze zavlečené populace. Revize z roku 2017 vybrala z typového materiálu lektotyp a obnovila jméno T. immigrans na úrovni druhu. Novější genetická a morfometrická data ukazují jako nejpravděpodobnější původ Anatolii a Kavkaz; v západní a střední Evropě je druh nepůvodní.

Výskyt v Česku

Revidované hnízdní vzorky dokládají venkovní výskyt v Brně a Praze. Současná četnost ani rozsah českého výskytu zatím nejsou známé, stejně jako datum a cesta zavlečení.

Teplá města i otevřená krajina

Ve Francii a části střední Evropy žije T. immigrans často u silnic a železnic, na ruderálech, v parcích, zahradách, dlažbě, lomech, na balkonech a někdy uvnitř budov. Francouzská studie ukázala, že jeho výskyt podporuje společné působení tepla a urbanizace, zejména na severním okraji areálu.

V Panonii, na Balkáně, ve Středomoří, Anatolii a na Kavkaze obývá také suché trávníky, skály, písek, pobřeží a říční břehy. Typická jsou teplá, otevřená a často narušovaná místa s nezapojenou vegetací.

Hluboké hnízdo pod nenápadným vchodem

Vstup bývá ve spáře betonu, asfaltu nebo skály, pod kamenem či obrubníkem a někdy jej lemuje nízký kužel vynesené zeminy. V severoamerické studii ležela většina hnízdního prostoru několik desítek centimetrů pod povrchem a nejhlubší chodby sahaly podle půdy téměř metr hluboko.

Tyto rozměry pocházejí z New Jersey, kde byl druh tehdy vedený pod starým jménem T. caespitum. Hloubku i uspořádání mění půda, voda a teplota. Vchody se navíc mohou během sezony přesouvat, takže jejich počet neodpovídá počtu kolonií.

Potrava se mění během sezony

Severoamerické kolonie na jaře a v létě sbíraly hlavně členovce, koncem léta a na podzim více semen, která ukládaly pod zemí. Doložené jsou také mršiny obratlovců a zbytky lidské potravy. Druh využívá široké spektrum zdrojů; význam medovice a rostlinných výměšků zatím není dobře známý.

Izotopová studie na Manhattanu zjistila od parků přes dopravní ostrůvky k dlažbě rostoucí podíl potravy s izotopovým podpisem kukuřice, typickým pro řadu zpracovaných lidských potravin. Poměr stabilních izotopů dusíku se neměnil, takže se nezměnilo ani odhadované postavení kolonií v potravní síti.

Jedna královna, několik otců

Studované kolonie měly převážně jednu královnu, která se mohla pářit s více samci. Počet dělnic nebyl u T. immigrans přímo zjištěn; starší odhady pro evropské T. caespitum na něj nelze přenést.

V kontaktní zóně se T. immigrans kříží s T. caespitum. Nalezeny byly hybridní královny, nikoli hybridní samci, a některé kolonie současně produkovaly hybridní i nehybridní potomstvo. Hybridizace je další důvod, proč určování někdy vyžaduje genetická data.

Rojení za klidného rána

Severoamerická pozorování kladou lety hlavně od konce května do července, často kolem východu slunce za slabého větru. Evropská revize našla dospělé pohlavní jedince v hnízdech od března do září, což je širší období než vlastní svatební lety. Přímá česká fenologická řada chybí.

Jarní boje mezi koloniemi

V Severní Americe vytvářejí sousední kolonie na jaře rozsáhlé bojové fronty. Dělnice se zaklesnou kusadly do dvojic a střet je převážně ritualizovaný: zapojí se do něj velké množství jedinců, ale většina přežije. Boj lze vyvolat přivedením dělnic dvou kolonií k téže návnadě, u většiny přirozených střetů však zjevný zdroj potravy chybí. Jejich přesná funkce a způsob ukončení zůstávají nejasné.