Slovník bez mlžení.

Okřídlený pohlavní jedinec — mladá samice nebo samec — před pářením či během rojení. Nález alátů v hnízdě ještě neznamená, že právě probíhá svatební let.

Žijící převážně na dřevinách nebo v jejich dutinách. Arborikolní druh může přesto hledat část potravy na zemi a samotný nález na kmeni tuto vazbu ještě nedokazuje.

Území, na němž je druh považován za přítomný. Areál je interpretace založená na souboru dokladů; není totožný s jednotlivými body v databázi.

Jméno autora a rok formálního popisu taxonu uváděné za vědeckým názvem. Závorky obvykle znamenají, že druh byl původně popsán v jiném rodu.

Prostředí vymezené souborem podmínek a společenstvem organismů, v němž druh žije. Nález jednotlivce během rozptylu nemusí sám dokazovat, že dané místo je jeho hnízdním biotopem.

Část hlavy bezprostředně nad kusadly. Jeho přední okraj, vykrojení, kýl nebo ochlupení mohou pomáhat při určování.

Párové podélné lišty na přední části hlavy, obvykle po stranách míst, kde jsou připojena tykadla. Jejich tvar a rozestup se používají v určovacích klíčích.

Samice královské kasty, která po páření nebo přesunu křídla odlomila. Na mesosomě jí zůstávají křídelní jizvy a stavba hrudi pro křídelní svaly.

Zpravidla bezkřídlá samice, která se podílí na péči o plod, získávání potravy, stavbě a obraně hnízda. U většiny druhů se běžně nepáří a její reprodukční orgány jsou omezené.

Přiřazení pozorovaného nebo sbírkového jedince k taxonu na základě dostupných znaků a srovnávacích podkladů. Výsledek může mít různou míru jistoty a někdy musí skončit na úrovni rodu či komplexu.

Vlastnost, která v daném srovnání pomáhá odlišit taxon od jeho možných záměn. Jeden znak nemusí stačit; spolehlivá determinace často vyžaduje jejich kombinaci.

Zakládající samice pronikne do kolonie hostitele a využije jeho dělnice k odchovu prvního vlastního plodu. Jak hostitelské dělnice postupně odumírají, kolonie přechází na jedince parazitického druhu.

Skupina velmi podobných a blízce příbuzných druhů, jejichž rozlišení bývá obtížné. Název komplexu není automaticky platným druhem ani důkazem, že všechny jeho hranice jsou definitivní.

Forma sociálního parazitismu, při níž mravenci přepadávají hnízda jiného druhu a odnášejí plod. Vylíhlé dělnice pak pracují ve smíšené kolonii únosců.

Starší výraz „otrokářství“ je obrazný a nemá ztotožňovat lidské dějiny s instinktivní strategií hmyzu.

Na živiny bohatý přívěsek semene, který láká mravence k přenosu. Je potravní odměnou oddělitelnou od vlastní klíčivé části semene.

Reprodukční samice bez plně vyvinutých křídel, která se vnější stavbou může podobat dělnici. Není totožná s běžnou královnou, jež jen odhodila křídla.

Načasování opakujících se biologických dějů během roku, například aktivity dělnic, tvorby pohlavních jedinců nebo rojení. Ovlivňuje ji klima, počasí, nadmořská výška i místní podmínky.

Chemický signál uvolněný jedincem, který mění chování nebo fyziologii příjemce stejného druhu. Různé látky mohou značit stezku, vyvolat poplach, nábor nebo ovlivnit reprodukci.

Jedna pachová stopa není univerzální „jazyk“; účinek závisí na látce, koncentraci, kontextu a druhu.

Hypotéza o evolučních vztazích a společných předcích organismů, odvozená z konkrétních dat a analytické metody. Může se změnit s novými znaky, geny nebo lepším vzorkováním.

Objemná zadní část těla za petiolem nebo postpetiolem. Neznamená celý anatomický zadeček, protože propodeum a články stopky mají stejný vývojový původ.

Mezinárodní infrastruktura, která zpřístupňuje standardizovaná otevřená data o biologické rozmanitosti od muzeí, výzkumných institucí, monitoringu i občanské vědy.

GBIF data agreguje; původ, licenci, metodu a kvalitu je nutné posuzovat u konkrétní datové sady a záznamu.

Dospělá samice královské kasty před založením vlastní reprodukční role. U většiny druhů se líhne s křídly, účastní se páření a poté křídla odlomí.

Typ určování pohlaví běžný u blanokřídlých: samci se zpravidla vyvíjejí z neoplozených haploidních vajíček a samice z oplozených diploidních vajíček.

Toto pravidlo samo neurčuje, zda se samičí larva stane dělnicí nebo královnou.

Pohyblivý trnovitý útvar na konci holeně. Počet, tvar a případné hřebínkovité zoubkování ostruh jsou důležité v odborných klíčích.

Upřednostňující vlhká stanoviště. Neznamená to nutně život ve vodě; důležité mohou být vlhká půda, rašelina, stín nebo chladnější mikroklima.

Trvalý sociální parazitismus, při němž silně specializovaný druh žije uvnitř kolonie hostitele a spoléhá na jeho dělnice. Vlastní dělnická kasta může být omezená nebo úplně chybět.

Jedinec s kombinací znaků obvyklých pro dvě kasty, například dělnici a královnu. Jde o morfologický popis; reprodukční schopnost se musí ověřit zvlášť.

Skupina jedinců téhož druhu lišící se stavbou těla, reprodukční rolí nebo dlouhodobou funkcí v kolonii. Základními dospělými kastami jsou samice královské kasty, dělnice a samci.

Rozdíl mezi královnou a dělnicí není jen otázkou velikosti; vzniká během vývoje působením genetických, výživových, hormonálních a sociálních vlivů, jejichž význam se mezi druhy liší.

Královna se při zakládání uzavře v komůrce a první plod vyživí z vlastních tělesných zásob, často i rozkladem křídelních svalů. Do získávání potravy venku se během této fáze běžně nevydává.

Hedvábný obal, který si larva některých mravenců spřede před zakuklením. Lidové označení „mravenčí vajíčka“ obvykle míří právě na světlé kokony, nikoli na skutečná vajíčka.

Chemický profil, podle něhož mravenci vyhodnocují příslušnost jedince ke kolonii. Důležitou část tvoří směs uhlovodíků na kutikule, kterou ovlivňuje genetika, prostředí i sociální kontakt.

Sociální celek tvořený spolupracujícími mravenci, jejich plodem a reprodukčními jedinci. Nemusí obývat jedinou dutinu ani jediné viditelné hnízdo.

Reprodukční samice kolonie. Jejím hlavním rozdílem od dělnice je reprodukční anatomie a role, nikoli absolutní vláda nad ostatními jedinci.

Kolonie může mít jednu, více nebo dočasně žádnou funkční královnu; společenské uspořádání závisí na druhu a fázi života kolonie.

Samostatný druh, který se běžnými vnějšími znaky velmi podobá jinému. K rozlišení může být potřeba kombinace morfometrie, genetiky, chemie, ekologie nebo chování.

Klidové vývojové stadium, během něhož se larvální tělo přestavuje v dospělce. U některých skupin je kukla v hedvábném kokonu, u jiných zůstává obnažená.

Párové pohyblivé útvary před ústním otvorem. Mravenec jimi uchopuje potravu a materiál, přenáší plod, hloubí hnízdo a může se bránit.

Tvar, počet zubů a zakřivení kousacího okraje patří mezi důležité určovací znaky, ale často vyžadují zvětšení.

Beznohé nedospělé stadium mezi vajíčkem a kuklou. Larva roste, svléká se a její výživa i sociální prostředí mohou ovlivnit budoucí kastu.

Největší velikostní nebo morfologicky vyhraněná forma dělnice u polymorfních druhů. Označení „voják“ je vhodné jen tehdy, když je doložena skutečně specializovaná obranná role.

Cukernatá tekutina vylučovaná některými savými polokřídlými, například mšicemi. Pro mnoho mravenců je významným zdrojem sacharidů, zatímco bílkoviny získávají převážně z kořisti nebo mršin.

Hřbetní část druhého hrudního článku. U královen a samců je zvětšená kvůli křídelním svalům, což pomáhá odlišit královnu po shození křídel od velké dělnice.

Střední tělní celek nesoucí nohy a u okřídlených kast také křídla. U blanokřídlých zahrnuje pravou hruď i propodeum, které je původem prvním článkem zadečku.

Starší literatura často používá termín alitrunek. Samotné slovo hruď není u mravenců anatomicky úplně přesné.

Nejmenší forma dělnice u druhu s výraznou velikostní variabilitou. Mezi minory a majory mohou existovat plynulé přechody nebo samostatné podkasty.

Uspořádání, při němž jedna kolonie obývá jediné hnízdo. Počet hnízd je jiná vlastnost než počet královen.

Stav, kdy má kolonie jednu funkční reprodukční královnu. Neříká nic o počtu hnízd ani o tom, zda založení začalo společně více samicemi.

Kvantitativní měření tvaru a proporcí těla. U kryptických mravenců se často vyhodnocuje více přesně definovaných rozměrů a jejich poměrů, nikoli jen celková délka.

Vztah, z něhož mají za daných podmínek prospěch oba partneři. Přínos není automaticky stejný ani neměnný; může záviset na prostředí a nákladech každé strany.

Organismus pravidelně vázaný na mravence nebo jejich hnízda. Vztah může být oboustranně výhodný, neutrální pro hostitele, predátorský i parazitický.

Rozšiřování semen mravenci. Dělnice odnášejí semena s výživným přívěskem, elaiosomem, do hnízda; po jeho spotřebování může nepoškozené semeno skončit na místě vhodném ke klíčení.

První, často nápadně malá dělnice mladé kolonie. Vyrůstá z omezených zásob zakládající královny a další generace bývají po rozběhnutí zásobování větší.

Odhad poloměru v metrech, v němž se skutečné místo záznamu pravděpodobně nachází kolem uvedených souřadnic. Zachycuje nepřesnost měření, převodu nebo záměrného zobecnění lokality.

Zapojení veřejnosti do sběru, třídění nebo vyhodnocování vědeckých dat podle popsané metodiky. Užitečnost záznamu roste s fotografií či dokladem, datem, místem, metodou a přiznanou nejistotou určení.

Obvykle tři jednoduchá očka na temeni. Bývají dobře vyvinuta u okřídlených samců a samic, zatímco dělnicím často chybějí nebo jsou redukovaná.

Delší, zřetelně odstávající chlupy na povrchu těla. Jejich počet, orientace a umístění mohou oddělovat velmi podobné druhy.

Je třeba odlišovat jednotlivé delší chlupy od krátkého přilehlého pubescentního porostu.

První volný článek zadečku za propodeem, který tvoří zúženou stopku mezi mesosomou a gastrem. Jeho profil patří k základním znakům podčeledí a rodů.

Společné založení nové kolonie dvěma nebo více samicemi. Po objevení prvních dělnic mohou královny pokračovat v soužití, nebo mezi nimi vznikne konflikt a zůstane jediná.

Souhrnné označení vajíček, larev a kukel v kolonii. Jednotlivá stadia mají odlišné nároky na teplotu, vlhkost a péči dělnic.

Uspořádání jedné kolonie do více navzájem propojených hnízd. Dělnice, potrava nebo plod se mezi nimi mohou přesouvat.

Soužití více funkčních reprodukčních královen v jedné kolonii. Jejich počet může být stabilní, sezonní nebo se měnit s velikostí a strukturou kolonie.

Přítomnost dvou nebo více výrazně odlišných velikostních či tvarových forem dělnic v rámci jednoho druhu. Rozdíly mohou být plynulé nebo rozdělené do podkast.

Druhý zúžený článek stopky u skupin se dvěma uzlíky, například u většiny Myrmicinae. U druhů s jediným uzlíkem přechází petiolus rovnou v gaster.

Horní a boční část prvního hrudního článku. U dělnic tvoří obvykle přední část obrysu mesosomy.

První článek zadečku pevně srostlý s hrudí, a proto poslední část mesosomy. Může být zaoblený, hranatý nebo nést trny či zuby.

Jemný, obvykle kratší a k povrchu přilehlý porost. Jeho hustota může měnit lesk i zdánlivou barvu těla.

Vznik nové kolonie nebo hnízda odchodem jedné či více královen společně s dělnicemi z mateřské kolonie. Rozptyl bývá kratší než při samostatném letu královny.

Období, kdy pohlavní jedinci opouštějí mateřská hnízda a dochází k páření a rozptylu. Ne každý druh se páří vysoko ve vzduchu a konkrétní termín ovlivňuje počasí, poloha i nadmořská výška.

Reprodukční jedinec samčího pohlaví, zpravidla okřídlený a od dělnic nápadně odlišný. Jeho hlavní úlohou je páření; v hnízdě obvykle nevykonává dělnické činnosti.

Zakládající královna během péče o první plod opouští komůrku a sama shání část potravy. Strategie zvyšuje dostupnost zdrojů, ale také riziko predace.

Reliéf kutikuly: například rýhování, síťování, tečkování nebo vrásnění. Ovlivňuje lesk a bývá stabilnějším znakem než samotný barevný odstín.

Párový zrakový orgán tvořený mnoha ommatidii. Velikost a poloha očí se mezi druhy i kastami výrazně liší.

Strategie, při níž jeden druh využívá sociální systém jiného mravence k založení kolonie, péči o plod nebo získání dělnic. Zahrnuje několik biologicky odlišných forem.

Žijící nebo získávající potravu převážně pod povrchem půdy. Takové druhy jsou v běžných povrchových pozorováních často podhodnocené.

Pojmenovaná skupina organismů na libovolné taxonomické úrovni, například čeleď Formicidae, rod Formica nebo druh Formica rufa.

Obor, který organismy vymezuje, popisuje, pojmenovává a klasifikuje. Taxonomická hierarchie není sama o sobě přesnou časovou mapou evoluce.

Přímá výměna tekuté potravy mezi jedinci, obvykle ústním kontaktem. Tekutina může současně přenášet chemické signály, uhlovodíky, hormony a další biologicky aktivní látky.

Dlouhodobější potravní vztah mravenců s organismy produkujícími sladké výměšky, často se mšicemi nebo červci. Mravenci mohou partnera chránit, přemisťovat nebo mu upravovat prostředí.

Několik zvětšených koncových článků tykadlového bičíku. U některých skupin je výrazná, jinde chybí nebo přechází pozvolna.

Všechny články tykadla za násadcem. Počet článků i jejich proporce pomáhají odlišovat některé rody a kasty.

Nápadně prodloužený první článek tykadla, který spojuje hlavu s kratšími články bičíku. Jeho délka vůči hlavě je častým určovacím znakem.

Konkrétní uložený exemplář nebo soubor exemplářů, k němuž je formálně ukotveno vědecké jméno. Není to nutně nejběžnější ani „ideální“ zástupce druhu.

Doklad, že určitý taxon byl zaznamenán na určitém místě a v určitém čase. Může jít o pozorování, sbírkový exemplář nebo jiný typ evidence a jeho spolehlivost závisí na určení i metadatech.

Bod na mapě neznamená velikost populace a absence bodu neprokazuje nepřítomnost druhu.

Soužití jednoho druhu v blízkosti nebo uvnitř hnízda jiného, při němž si oba zachovávají vlastní plod i společenskou identitu. Hostitel nemusí být zničen ani nahrazen.

Vázaný na teplá a suchá stanoviště, například výslunné stráně, stepní trávníky nebo řídké lesní okraje. Jde o ekologický popis, nikoli samostatný typ půdy či vegetace.