Tetramorium impurum

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Tetramorium impurum je příkladem mravence, jehož příběh nelze přečíst z jediné fotografie ani ze starého štítku ve sbírce. Patří do kryptického komplexu kolem mravence drnového, v němž se několik samostatných druhů dlouho skrývalo pod podobnými jmény. Moderní pojetí proto stojí na přesných měřeních, genetice a stavbě samčích pohlavních orgánů, nikoli jen na barvě dělnice.

Jméno, které měnilo obsah

Druh popsal Foerster roku 1850; současné pojetí je ukotveno neotypem z hnízda u belgického Mirwartu. Integrativní revize z roku 2017 současně převedla českou formu dříve nazývanou Tetramorium staerckei var. gregori do synonymie T. impurum. Neznamená to však, že synonymem je samotné T. staerckei: ten revize naopak obnovila jako platný druh.

Mitochondriální CO1 odhalila v práci z roku 2017 západní větev v Iberii a západní Francii a východní větev od střední Evropy přes Balkán po západní Anatolii. Revize z roku 2025 mitochondriální DNA neanalyzovala, ale jaderné mikrosatelity oddělily další linii ve východní Anatolii, východně od 35. poledníku. Mezi západo- a východoanatolskými vzorky nevznikl samostatný nesupervidovaný Nest-Centroid cluster ani rozdíl ve stavbě samčích genitálií. Následná supervidovaná diskriminační funkce sice oddělila všech 69 zkoumaných dělnic, autoři však tento dílčí rozdíl nepovažovali za dostatečný pro rozdělení druhu. Jediný genetický marker tedy není automaticky hranicí druhu.

Nejmenší oko není terénní znak

V revizním souboru byl průměrný index velikosti hlavy CS 741 mikrometrů, s rozsahem 624–891 mikrometrů. To není délka celého těla, a proto atlas z těchto hodnot nevyrábí falešně přesné milimetrové rozmezí dělnice. V poměru k hlavě měl druh nejmenší oči z celého tehdy srovnávaného komplexu. Hlava, hruď i stopka bývají silně skulpturované a tělo působí spíše matně; první článek zadečku nese drobné rozptýlené jednotky síťovité mikroplastiky.

Každý z těchto znaků se ale překrývá s příbuznými druhy. Klíč autorů vyžaduje nejméně stonásobné zvětšení a dobré osvětlení. Jeho automatická klasifikace uspěla u 88 % jednotlivých dělnic, zatímco průměr ze dvou dělnic jednoho hnízda zvýšil úspěšnost na 97,4 %. Série jedinců tedy výrazně pomáhá, ani ona však nenahrazuje správně provedenou morfometrii.

Chladnější člen teplomilného rodu

Ve srovnání s většinou členů komplexu je T. impurum méně teplomilný. Teplotní charakteristika 155 revizních lokalit měla průměr 14,1 °C a široký rozsah 7,7–21,4 °C. Ve střední Evropě proto žije jak v nížinách, tak v horách; v jižní Evropě bývá posunut do vyšších poloh. Typická jsou luční a polosuchá stanoviště, kamenité pastviny, subalpínská vřesoviště, štěrkovny, skalní haldy, náspy a světlé kamenité borové, smrkové či modřínové lesy.

Ekologie se mezi genetickými větvemi částečně liší. Východní větev má silnější vazbu na kamenný substrát, zatímco T. caespitum se ve stejném regionu častěji sbíral na loukách. Západní populace byly nalézány také v pobřežním písku, na říčních březích a v doubravách. Hnízdo je zpravidla v půdě pod kamenem; někdy je nad ním jen nízká hromádka vynesené zeminy. Biotop pomáhá vytvořit pravděpodobnost, nikdy však sám neurčuje druh.

České doklady nejsou hotová mapa

Revidovaný materiál přímo dokládá české vzorky například z Holubova, Pitárného a lokality Kamýk–Plešivec, přibližně mezi 350 a 600 metry nad mořem. Tyto body potvrzují výskyt v Čechách i na Moravě, nejsou ale úplným soupisem ani hranicí výškového rozšíření. Starší mapy mohou obsahovat záměny s T. staerckei a dalšími členy komplexu; bez nové kontroly původních exemplářů je nelze prostě překreslit do dnešního atlasu.

Jedna královna a tři známí paraziti

Revize uvádí kolonie jako jednokrálovné. Spolehlivý druhově specifický počet dělnic ani detailní moderní studii potravy zatím nemáme. Opatrně lze očekávat všežravý sběr zdrojů běžný u zemních Tetramorium, ale konkrétní podíl semen, kořisti a medovice by byl bez nové studie jen extrapolací.

Zato jsou doloženi sociální paraziti. V jednotlivých hnízdech byli nalezeni Anergates atratulus (některé novější klasifikace používají kombinaci Tetramorium atratulum), Strongylognathus testaceus a historicky také S. alpinus. Jednotlivý záznam ukazuje, že druh může sloužit jako hostitel; neříká, že je parazit běžnou součástí každé populace.

Dlouhé okno, nikoli pětiměsíční vrchol

Dospělí samci a královny byli v hnízdech nalezeni mezi 29. červnem a 14. říjnem, v průměru 23. srpna; soubor zahrnoval 36 hnízdních nálezů. Průměrné datum ale není „vrcholem rojení“ a přítomnost okřídlených jedinců pod kamenem není přímým pozorováním letu. Kalendář proto ukazuje celé doložené okno bez zvýrazněného vrcholu.

Nejcennější terénní záznam spojí přesný čas, počasí, souřadnice, snímek výletového otvoru a více dělnic z jednoho hnízda. Dokud chybí specialistické měření, je poctivější nález označit jako komplex T. caespitum než mu přidělit druhové jméno podle nejtmavší fotografie.