mravenec dlouhoostný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec dlouhoostný obývá svět, v němž je vhodnou nemovitostí chodbička po larvě brouka v ležící větvičce nebo dutý žalud. Celá hnízdní jednotka se opravdu vejde do prostoru o objemu menším než jeden mililitr. „Jednotka“ je však důležité slovo: v aktivní části roku může jedna genetická kolonie využívat několik oddělených dutin, takže nalezený žalud bez královny nemusí představovat osiřelou samostatnou kolonii.

Jméno neurčí délka těla ani jedna fotografie

Revize Csősze, Heinzeho a Mikóa z roku 2015 analyzovala napříč celou širší skupinou 1 693 dělnic z 526 hnízdních vzorků a měřila 22 znaků. U T. crassispinus se velikost hlavy CS — průměr délky a šířky hlavy, nikoli délka těla — pohybovala u hnízdních průměrů mezi 544 a 688 µm. Temeno má rovnoběžně žebírkovanou hlavní plastiku nad jemně síťkovaným podkladem, líce jsou vrásčitě síťované a na hřbetu hrudi leží jemná síťka překrytá vráskami. Propodeální trny svírají s podélnou osou hrudi 32–42° a jejich délka odpovídá 0,288–0,356 hodnoty CS. Čelní profil petiolárního uzlu je konkávní a s uťatým vrcholem se setkává pod úhlem 100–115°.

Tyto hodnoty mají smysl jen při přesné orientaci a měření preparátu. Od T. parvulus pomáhá rovnoměrně síťkovaná hlava maličkého druhu, menší CS a odlišné proporce petiolu a trnů. Od západního T. nylanderi oddělila revize hnízdní průměry poměrem délky trnu bez chyby. Nejobtížnější je východní T. crasecundus: prostý poměr délky trnu se překrývá a teprve funkce ze čtyř měr správně zařadila 95 % jednotlivých dělnic a 97 % hnízdních průměrů. Mitochondriální COI tuto dvojici spolehlivě nerozlišil. Určení z barvy nebo jediného bočního snímku proto může působit jistěji, než skutečně je.

Český lesní druh v moderně užším areálu

Český přehled jej označuje za hojný druh vhodných lesů nížin a pahorkatin, zatímco na Vysočině je lokální. Regionální průzkum Dolního Povltaví jej našel na 42 zkoumaných lokalitách a popsal jako velmi hojný v lesích různých typů. Hnízda ležela nejčastěji v mrtvém dřevě na zemi a ve starých žaludech, několikrát také v borové borce nebo pod kamenem. Takto konkrétní terénní doklad je přesnější než představa, že druh patří jen do doubrav.

Moderní revize klade jeho areál od Balkánu po střední Evropu mezi západní areál T. nylanderi a východní areál T. crasecundus. Starší české syntézy uvádějí rozšíření až k Uralu a Kavkazu, vznikly však před nebo bez plného uplatnění tohoto nového rozdělení. Východní záznam proto nelze automaticky převzít jako T. crassispinus bez kontroly dokladu.

Dutina má měřitelnou cenu

V polském terénním pokusu bylo do bukovo-borového lesa položeno 160 dřevěných hnízd se čtyřmi objemy dutin od přibližně 415 do 980 mm³. Po roce se podařilo nalézt 120 kusů a T. crassispinus obsadil 54. Ve 28 jednotkách bez královny bylo 5–44 dělnic, medián 16,5; 25 jednokrálovných jednotek mělo 4–62 dělnic, medián 27, a jediná jednotka obsahovala tři královny. Větší dutiny byly obývány častěji. U jednotek s královnou souvisel větší prostor s vyšším počtem dělnic a větší produkcí pohlavních jedinců, ale pokus sám nerozhodl, zda velké kolonie větší dutinu vyhledaly, nebo v ní lépe rostly.

Jiný přímý průzkum u Opole ukázal, proč se nesmí zaměňovat hnízdní jednotka a celá kolonie. V červnu bylo 30 z 61 nalezených jednotek bez královny a jednokrálovné jednotky měly průměrně 42,7 dělnice; v srpnu bylo bez královny 8 z 26 jednotek a průměr jednotek s královnou stoupl na 126,5. Autoři považovali sezonní dělení kolonie mezi více dutin za možné vysvětlení, nikoli za prokázanou totožnost každé sousední dvojice.

Vchod dělnice skutečně přestavují

Polní pokus s 96 dřevěnými dutinami porovnal široké a předem zúžené vstupy. Mravenci obsadili podobný podíl obou variant, ale většinu obydlených vstupů zmenšili směsí písku a půdy. U 39 z 57 změřených upravených otvorů zůstala plocha přibližně 0,8–1,1 mm², tedy kruhový průměr asi 1,0–1,2 mm. V laboratoři použilo písek 33 z 38 kolonií; když ležel tři místo deseti centimetrů od vchodu, odnesly více zrnek. Počet dělnic ani přítomnost uzavřené cizí kolonie množství použitého písku nevysvětlily. Studie přímo dokládá stavbu a rozměry, neotestovala však, zda výsledkem byla lepší obrana nebo mikroklima.

Satelit může vychovat samce

V experimentu se 30 koloniemi vznikla ke každé části s královnou část bez královny. Dělnice v ní kladly neoplozená vajíčka. Ze 17 dvojic, kterým bylo po deseti týdnech umožněno spojení, se 13 spojilo do 29 hodin; larvy z bezkrálovné části nebyly selektivně odstraněny a později se z nich vyvinuli dospělí samci. Výsledek ukazuje možný reprodukční zisk dělnic v satelitu, nikoli četnost tohoto děje v každé volně žijící kolonii.

Přímé pokusy doložily také ekologickou roli mimo hnízdo. V terénu a mezokosmech dělnice odnášely semena s elaiosomy až 162 cm; při kontrolovaném krmení přenášely semena vlaštovičníku a ladoňky do hnízd a části elaiosomů podávaly larvám. To je pevný důkaz myrmekochorie a výživového přínosu; není to podklad pro přesná procenta živočišné kořisti, medovice a dalších složek celoročního jídelníčku.

Kalendář ukazuje okno, ne pozorovaný vrchol

Český přehled uvádí výskyt okřídlených samců a samic od července do září. V laboratorní práci byli první pohlavní jedinci zaznamenáni v hnízdech 14. července a někteří v nich zůstávali ještě 6. srpna. Ani jeden údaj není souvislou řadou pozorovaných výletů a zářijový záznam nemusí znamenat zářijový vrchol. Kalendář proto ponechává celé tříměsíční okno bez zvýrazněného maxima.