mravenec maličký

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Jméno parvulus znamená maličký a dělnice dlouhá přibližně 1,8–2,5 mm mu odpovídá. Samotná velikost však neurčuje druh. Ve světlém lese žije několik drobných žlutohnědých Temnothoraxů a rozdíly, které rozhodují, se měří v mikrometrech. Nález bez čelního pohledu na hlavu, přesného bočního pohledu a měřítka proto zůstává nanejvýš pracovním určením.

Samostatný komplex, ne zmenšený crassispinus

Revize Csősze, Heinzeho a Mikóa z roku 2015 zkoumala v širší skupině nylanderi 1 693 dělnic z 526 hnízdních vzorků pomocí 22 morfometrických znaků. T. parvulus zařadila do samostatného komplexu parvulus spolu s T. ariadnae a T. helenae. Není tedy jen drobnou formou T. crassispinus ani členem jeho užšího komplexu nylanderi, přestože se oba světlé druhy mohou při zběžném pohledu podobat.

U hnízdních průměrů T. parvulus měla velikost hlavy CS — průměr délky a šířky, nikoli délka těla — rozsah 488–586 µm a průměr 550 µm. Hlava je mírně delší než široká: poměr CL/CWb činil 1,147–1,214. Hřbet hlavy je matný a rovnoměrně síťkovaný, obvykle bez nápadné hlavní plastiky, někdy jen s řídkými vidličnatými žebírky. Propodeální trny svírají s osou hrudi 38–42° a jejich délka vůči CS se pohybovala mezi 0,278 a 0,331. Čelo petiolárního uzlu je konkávní a do uťatého vrcholu přechází pod úhlem 105–110°.

Právě jednotná plastika hlavy spolu s menší hlavou a proporcemi petiolu a trnů pomáhá proti T. crassispinus. Ani výraz „krátké trny“ ale není univerzální diagnóza: revize připouští v komplexu parvulus krátké až dlouhé trny. U sesterského T. ariadnae oddělil hnízdní průměry poměr délky trnu k délce hlavy bez překryvu. U T. helenae se tento poměr u pěti procent hnízd překrýval; diskriminační funkce z pěti měr přesto správně rozdělila 97,1 % jednotlivých dělnic a všechny hnízdní průměry. Výsledek podporuje měření série z hnízda, ne určování podle dojmu z jedné fotografie.

Tři české stopy různé síly

Nejpřesnější historický doklad pochází ze sbírky Otakara Fialy. V Kroměříži-Zámečku 19. dubna 1936 sebral jednu samici a čtyři dělnice; revize sbírky uvádí ještě čtyři dělnice bez lokalitních údajů. Dubnový sběr samice se čtyřmi dělnicemi není sám o sobě dokladem jarního rojení; práce neuvádí stav křídel ani okolnosti nálezu.

Záleský v roce 1939 publikoval Roztoky u Prahy pod starou kombinací Leptothorax nylanderi parvulus. Novější průzkum Dolního Povltaví pak v PR Roztocký háj–Tiché údolí našel pouze jednu dělnici na skalní stepi s řídkou bylinnou vegetací, ojedinělými duby a šípkovými růžemi. Lokalita jako celek byla navštívena 21. května 2016 a 22. a 27. května 2017, článek však nepřiřazuje dělnici jednomu konkrétnímu dni. Jeden exemplář dokládá přítomnost, nikoli velikost populace ani hnízdní mikrostanoviště.

Český regionální přehled hodnotí druh jako méně hojný a teplomilný, vázaný hlavně na planární a kolinní stupeň českého a moravského termofytika; lokálně může být hojnější, na Vysočině je silně lokální. Moderní revize vymezuje širší areál od západní Evropy k pobřeží Černého moře a Turecku a od Itálie a Balkánu do střední Evropy.

Světlý les ano, ale ne pouze les

Odborné syntézy spojují T. parvulus se suchými, světlými listnatými lesy a uvádějí hnízda ve svrchní půdě, rozpadlém dřevě, pod kameny, v opadu a mechu, v prázdných hálkách i žaludech. Český nález ze skalní stepi ukazuje, že podstatná může být jemná mozaika prohřáté půdy, kamení, opadu a roztroušených dřevin, nikoli souvislý zápoj stromů.

Přímý rumunský záznam pochází z července 2012 z listnatého lesa Dealurile Niculițelului v Dobrudži, asi 150 m n. m. Dělnice byly zachyceny zemními pastmi a pozorovány u medové i tuňákové návnady, většinou večer a společně s Aphaenogaster subterranea. Experiment dokládá zájem o sladkou a bílkovinnou návnadu a dobu aktivity na tomto místě; neumožňuje z toho vypočítat přirozený podíl medovice, kořisti nebo jiných zdrojů.

Malá kolonie nemá jedinou pevnou velikost

Rumunský článek přebírá ze syntézy údaj o jednokrálovných koloniích s deseti až přibližně stovkou dělnic. Nezávislá behaviorální práce však v roce 2009 u Montpellier sebrala 12 kolonií T. parvulus; experimentální soubor tvořily jednotky s přítomnou královnou a 50–150 dělnicemi. Studie byla zaměřena na rozpoznávání cizího plodu, ne na odhad velikostního rozdělení populace. Přesto přímo ukazuje, že „sto dělnic“ není tvrdý biologický strop a že číslo z přehledu se nemá vydávat za univerzální maximum.

Srpen a září jsou pracovní okno

Český přehled uvádí výskyt okřídlených samců a samic v srpnu a září. Rumunská práce opakuje páření ve stejných měsících, ale výslovně je přebírá z knihy o mravencích Polska a sama let nepozorovala. České doklady z dubna a května tvoří královna v kolonii a dělnice, takže kalendář rojení neposilují. Bez datované řady skutečných výletů zůstává srpen–září užitečným hledacím oknem s nízkou jistotou a bez vyznačeného vrcholu.