Temnothorax affinis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec stromový žije o několik metrů výš, než lidé mravence obvykle hledají. Celá kolonie se může skrývat v jediné odumřelé větvičce v koruně dubu, v úzké puklině pod kůrou nebo mezi šupinami staré borové borky. Z povrchu země proto může působit vzácně i tam, kde nad hlavou existuje několik hnízd.

Od rodu Leptothorax k rodu Temnothorax

Gustav Mayr druh popsal roku 1855 jako Leptothorax affinis podle materiálu z Rakouska. Dnešní myrmekologická literatura jej řadí do rodu Temnothorax. Autorita je proto v závorce: jméno autora a rok zůstaly, rod se změnil.

Označení „skupina affinis“ je praktická morfologická pomůcka, ale nemusí představovat jednu přirozenou příbuzenskou skupinu. Fylogenomická studie 103 druhů ukázala, že některé historické druhové skupiny jsou umělé a že stromové hnízdění vzniklo v rodu opakovaně. Shodný život v koruně tedy nemusí znamenat nejbližší příbuznost.

Určovací znaky

Dělnice má dvanáctičlánková tykadla, jejichž tříčlánková palička není nebo je jen slabě ztmavlá. Tělo je oranžové až tmavě oranžové, hlava a první tergit zadečku bývají tmavší. Nejvýrazněji působí dlouhé, tenké, rovné nebo jen lehce prohnuté propodeální trny. Hřbet hrudi nemá metanotální rýhu a uzel petiolu je v bočním pohledu hranatý.

Celá hlava je mikroskulpturovaná a nese více či méně vyvinutá podélná žebra. Právě plastika, tvar stopky, profil hrudi a poměry rozměrů musí doplnit barvu. T. corticalis, T. clypeatus a další stromové druhy mohou na běžné fotografii vypadat podobně. Ostrý boční i čelní snímek je dobrý doklad nálezu, ale spolehlivé druhové jméno často vyžaduje preparát a více dělnic z jednoho hnízda.

Hnízda v korunách stromů

Středoevropská ekologická syntéza řadí druh mezi mravence aktivní v keřovo-stromovém patře a hnízdící ve dřevě. Jde o expertní ekologické zařazení, nikoli naměřený podíl pozorování. Hnízda se nacházejí v mrtvých větvičkách a pahýlech živých stromů, pod kůrou a ve staré hluboce rozpukané borové borce.

Výzkum korun 198 stromů na 19 středoevropských lesních lokalitách používal T. affinis a T. corticalis jako druhy vázané na koruny stromů při srovnání s ekologicky pružnějším T. sordidulus, ve studii vedeným jako T. saxonicus. Data ukazují důležitý detail: na solitérních stromech a v parkové krajině mohou drobní stromoví mravenci využívat celý povrch koruny, zatímco v uzavřeném porostu se nejvyšší hustoty přesouvají do teplejší horní části. „Je na dubu“ tedy nestačí; rozhoduje oslunění, výška a nabídka suchých dutin.

Hostitel sociálně parazitického mravence

V Karpatské kotlině a doloženě také u Bodamského jezera může T. affinis hostit sociálně parazitického Myrmoxenus ravouxi, v novější širší klasifikaci také vedeného jako Temnothorax ravouxi. Zakládající královna parazita napadne a usmrtí hostitelskou královnu; její potomstvo pak využívá dělnice hostitele a později získává další kukly při nájezdech.

Studie z roku 2024 propojila morfologii s 29 mitochondriálními sekvencemi parazitů a ukázala, že změna hostitele sama o sobě nevysvětluje vznik jejich druhů. Hostitelský vztah je doložený mimo Česko; přítomnost parazita v tuzemských populacích T. affinis z toho nevyplývá.

České rozšíření

Národní checklist potvrzuje druh v české fauně a regionální přehledy jej spojují hlavně s teplými nížinami a pahorkatinami Čech a Moravy. Celkový areál sahá od jihozápadní a střední Evropy přes Balkán a Krym ke Kavkazu. Běžné zemní pasti jeho skutečnou četnost podhodnocují; cílený průzkum potřebuje prohlížet mrtvé větve, kůru a koruny starých stromů.