Myrmoxenus ravouxi

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Smíšenou kolonii Myrmoxenus ravouxi tvoří vlastní dělnice parazita a hostitelské dělnice vychované z uloupeného plodu. První vyhledávají okolní hnízda Temnothorax a podnikají nájezdy, druhé pečují o plod, shánějí potravu a udržují hnízdo.

Průběh nájezdu

Průzkumnice nejprve nalezne vhodné hnízdo a po návratu přivolá další parazitické dělnice. Skupina postupuje tak, že každá dělnice zůstává v kontaktu s mravencem před sebou. U cílového hnízda obklíčí vchod, bojuje s hostiteli a nakonec odnáší larvy a kukly. Populační studie a pozorování chování popisují nájezdy hlavně v červnu a červenci; jejich délka i intenzita závisí na vzdálenosti a odporu hostitele. Odnesený plod není potravou; hostitelské dělnice se z něj líhnou až v parazitově hnízdě.

Pokusy nepotvrdily jednoduché pravidlo, že hostitelské populace žijící vedle parazita jsou vždy agresivnější. Zřetelnější rozdíl se objevil až po zohlednění toho, jak moc se populace lišily složením povrchových uhlovodíků. Výsledky tedy naznačují, že se hostitel může nájezdům evolučně bránit, samotná agresivita však není spolehlivým terénním znakem přítomnosti M. ravouxi.

Známí hostitelé

Nová revize shrnuje konkrétní počty: ze 76 zkoumaných vzorků obsahovalo 40 hostitele T. unifasciatus, 12 T. affinis, čtyři T. nigriceps a jeden T. lichtensteini; u 19 vzorků hostitel chyběl. Literatura uvádí i další druhy. Poměry z celého areálu však neříkají, který hostitel převládá v Česku, odkud je publikováno jen velmi málo materiálu.

Přesnější je říci, že česká regionální práce uvádí T. unifasciatus jako hostitele druhu a samostatně vypisuje dvě královny z Býčí skály. U těchto dokladových exemplářů však nepíše, že byly vyjmuty právě ze smíšené kolonie. Moderní revize navíc uvádí literární hostitele T. albipennis, T. corticalis, T. jailensis, T. nadigi a T. turcicus, takže známý okruh hostitelů je širší, než dokládá skromný český materiál.

Velikost smíšené kolonie

Doktorská syntéza a populační práce uvádějí smíšené kolonie od několika desítek po několik set jedinců, nejčastěji přibližně 100–400. Vlastních dělnic parazita bývá jen několik desítek; hostitelské dělnice převážně pečují o plod, shánějí potravu a udržují hnízdo. Jde o souhrn studovaných populací, nikoli sčítání českého hnízda ani minimální počet pro určení druhu.

Kolonie je obvykle jednokrálovná. Obývá hotové dutiny mezi kameny nebo v mrtvých větvičkách vyhloubených jiným hmyzem, často v hrabance světlého lesa či podél skalní hrany. Výběr dutiny do značné míry následuje ekologii hostitelského Temnothorax.

Královna podobná dělnici

Královna měří jen přibližně 2,5–3,5 milimetru a velikostí se blíží vlastní dělnici. Po pozdně letním rojení vyhledá hostitelskou kolonii a snaží se nahradit její královnu. Srovnávací fylogenetická práce pro M. ravouxi shrnuje usmrcení hostitelské královny škrcením, zatímco doktorská syntéza popisuje, že parazitická samice může zůstat dlouho zavěšená na hostitelce. Převzetí hostitelské kolonie je tedy doložené, jednotlivé fáze však nemusejí být při nálezu kolonie viditelné.

Souhrnná studie uvádí rojení na konci srpna a začátku září a na rozdíl od blízce příbuzných bezdělnicových forem je spojuje s venkovním letem. Dvě české královny odebrané 2. srpna 1997 nejsou automatickým důkazem letu v ten den. Kalendář proto ponechává srpen a září se střední jistotou.

Tři rodová jména, jeden taxon

Historie střídala kombinace Formicoxenus, Epimyrma a Myrmoxenus. Fylogenetické práce ukázaly, že tito sociální paraziti patří do vývojové větve rodu Temnothorax, a revize z roku 2024 proto používá Temnothorax ravouxi. Český soupis druhů zatím zachovává jméno Myrmoxenus ravouxi. Všechny tyto kombinace označují tentýž taxon.