Temnothorax sordidulus

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Tato karta záměrně nese jméno Temnothorax saxonicus, protože přesně tak je položka uvedena v kritickém českém checklistu z roku 2018 a pod tímto jménem byly publikovány tuzemské nálezy. Neznamená to však, že atlas považuje T. saxonicus za samostatný platný druh i po nejnovější revizi. Staré jméno tu funguje jako dohledatelný štítek pro historické doklady; současné přijaté jméno těchto populací je Temnothorax sordidulus.

Revize z 15. července 2026

Csősz, Seifert, Bračko, Herczeg a Prebus spojili ve studii z roku 2026 fylogenomická data ultrakonzervovaných elementů s mnohorozměrnou analýzou tělesných proporcí. Neptali se jen, zda lze několik krajních forem statisticky odlišit. Sledovali, jak se morfologie a genetická příbuznost mění napříč geograficky navazujícími populacemi okolo Dinárských Alp.

Výsledkem není několik čistě oddělených shluků, ale souvislé „C“ populací. Sousední články tohoto řetězce si zachovávají tok genů a jejich znaky se mění postupně. Dvě koncové populace se přitom geograficky znovu přibližují, jsou výrazně morfologicky odlišné a studie u nich zjistila jen slabý až neprůkazný tok genů. Autoři proto používají obraz prstencového druhu, přesněji neuzavřeného prstence: mezilehlé populace propojují krajní formy, mezi nimiž by při izolovaném srovnání sváděly rozdíly k vytyčení druhové hranice.

Revize potvrdila dřívější synonymii jmen T. mulleri a T. carinthiacus a nově pod nejstarší platné jméno T. sordidulus převedla také T. tergestinus a T. saxonicus. Zachází tedy s komplexem jako s jedním geograficky velmi proměnlivým, polytypickým druhem. Nezavedla pro jednotlivé části prstence nové poddruhy. To je důležitý rozdíl: výrazná místní forma může být biologicky zajímavá, aniž dostane samostatné formální jméno.

Jak číst staré určení

Exemplář označený v muzeu jako T. saxonicus se novou prací nestává bezcenným ani „špatně nalezeným“. Etiketa zaznamenává taxonomické pojetí platné při určení a voucher lze znovu proměřit. Mění se závěr o hranici druhu: český nález se má nyní citovat jako historické určení T. saxonicus, dnes synonymum T. sordidulus. Bez voucheru nelze zpětně ověřit, kterou část proměnlivosti starší záznam zachytil.

Také určovací znaky je třeba číst jako kombinaci, nikoli jako občanský průkaz. Protáhlejší hlava, síťkovaná matná skulptura, metanotální rýha, propodeální trny a tmavé zbarvení pomáhají zařadit dělnici do okruhu. Revize ale právě ukazuje, že proporce i genetické znaky přecházejí geografickým gradientem. Jedna fotografie, barva nebo izolované měření proto nestačí k bezpečnému přiřazení historického morfotypu.

České skály a povltavské doklady

Český checklist a faunistická práce z Dolního Povltaví dokládají populace z teplých skalních stanovišť Prahy a jejího okolí: mimo jiné z Baby, Podhoří, Bohnického údolí, Zámků, Únětického potoka a Větrušických roklí. Záznamy pod jménem T. saxonicus zůstávají důkazem výskytu příslušných populací, nikoli automaticky důkazem někdejšího samostatného druhu. Pro srovnávání v čase jsou nejcennější nálezy s dochovanými exempláři, přesnou lokalitou a popisem mikrostanoviště.

V typickém teplém prostředí využívají kolonie minerální mikroprostory: spáry skály, místa mezi kameny nebo prostor pod suchým mechem. Studie Seiferta, Fiedlera a Schultze však ukázala pozoruhodnou tepelnou pružnost tehdy pojmenovaného T. saxonicus. Předchozí průzkumy znaly asi čtyřicet středoevropských lokalit se zemním hnízděním a ve 198 korunách na 19 lesních stanovištích druh nenašly. Na třech chladnějších lokalitách pak objevily populace hnízdící na starých dubech: maximum kalibrované teploty svrchní půdy bylo přibližně 17,9 °C, zatímco na pěti lokalitách se zemními hnízdy asi 22,8 °C. Korunové mikroprostory nabízely nejméně 26,1 °C a na osluněných místech až 30,8 °C. Nejde tedy o obecné tvrzení, že každá kolonie žije na stromě, ale o doložené rozšíření niky tam, kde je lesní půda pro vývoj plodu příliš chladná.

Proč atlas zatím nezobrazuje mapu

GBIF v den této revize stále vede T. saxonicus jako přijatý druh a čerstvou synonymii z 15. července 2026 nepřevzal. Zapnutí mapy pod starým klíčem by smíchalo starší určování s novým druhovým pojetím a mohlo by vypadat, že atlas potvrzuje samostatný areál. Proto karta odkazuje na databázový taxon kvůli dohledatelnosti, ale výskytovou vrstvu dočasně skrývá. Ani případná budoucí mapa T. sordidulus nebude úplnou mapou populace: body GBIF jsou směsí sbírkových exemplářů a pozorování různého stáří a kvality.

Stejná opatrnost platí pro rojení, velikost kolonie i potravu. Český sekundární přehled uvádí červenec a srpen, ale souvislá série přímých pozorování pohlavních jedinců chybí a starší údaje používaly užší taxonomii. Profil proto nechává jistotu nízkou a nevyrábí přesná čísla z obecných hodnot jiných druhů Temnothorax. Nejcennější další data by přineslo nové, nedestruktivní sledování českých lokalit spojené s voucherem a s určením podle taxonomie z roku 2026.