mravenec temnohlavý

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Tmavá hlava a rezavá hruď dělají z Temnothorax nigriceps nápadného mravence až ve chvíli, kdy jej člověk uvidí pod zvětšením. Ve skutečné velikosti se dělnice snadno ztratí ve spáře kamene. Celá kolonie obývá drobnou dutinu ve skále nebo suché zdi na místě, kde je mezi řídkou vegetací dost otevřeného, sluncem vyhřátého povrchu.

Sedmdesát kolonií v pěti zemích

Populačně genetická studie z roku 2022 shromáždila 70 kolonií z Německa, Rumunska, Španělska, Rakouska a Francie. Pro 63 z nich byl zaznamenán také počet dělnic: rozpětí činilo 1–209. V Kallmünzu připadalo na kolonii průměrně 104,3 ± 55,6 dělnice a v Schönhofenu 112,3 ± 32. Autoři však upozornili, že kolonie s méně než deseti dělnicemi mohly být odebrány neúplně. Po jejich vyřazení zůstal soubor 48 kolonií a průměry vzrostly na 118,9 ± 56,2, respektive 130,2 ± 24,4 dělnice. Jde o původní soubor a jeho opatrněji filtrovanou část.

Jedna královna a zpravidla jeden otec

V 51 z 63 sčítaných kolonií byla sebrána jedna královna, v 11 nebyla královna nalezena a jediný vzorek obsahoval dvě. Chybějící královna ve sběru není důkazem, že kolonie byla skutečně bezkrálovná: mohla zůstat v nepřístupné části pukliny. U 32 kolonií vědci zkoumali genotypy více dělnic, aby odhadli počet otců. Ve 29 případech data odpovídala páření královny s jediným samcem. V jedné kolonii prokázala rozšířená analýza dva otce; druhý samec zplodil 2 z 16 analyzovaných dělnic, tedy 12,5 % (autoři uvádějí zaokrouhleně 12 %). Ve zbývajících dvou koloniích měla vždy jediná dělnice jinou matku i otce a autoři ji vyložili jako cizí sběračku zachycenou při odběru, nikoli jako doklad další polyandrie. Výsledek proto podporuje převážnou monandrii, nikoli tvrzení, že vícenásobné páření nikdy nenastává.

Fragmentovaná krajina bez jednoduchého vysvětlení

Tři zkoumané německé lokality ležely ve fragmentech skalnatých vápencových trávníků a dělilo je více než 15 kilometrů. Použité jaderné i mitochondriální markery mezi nimi neukázaly regionální populační strukturu. Na celoevropské škále se naopak geografická struktura projevila. Studie tím doložila odlišný obraz na dvou prostorových úrovních, nikoli konkrétní mechanismus pohybu mravenců. Přímá kapacita šíření nebyla změřena a nelze rozhodnout, zda propojení udržuje svatební let, síť drobných skalních stanovišť a kamenných zdí, historická kontinuita, nebo kombinace více procesů.

Puklina je celé mikrostanoviště

Typickým prostředím jsou slunná xerotermní místa s řídkou vegetací a odkrytou skálou, především vápencové výchozy. Hnízdo se vejde do úzké pukliny pevné horniny nebo spáry kamenné zdi. Z této vazby lze odvodit praktickou obavu, že úplné zastínění skalky nebo plošné vyspárování staré zdi odstraní možné hnízdní dutiny; genetická studie však takové managementové zásahy přímo netestovala.

Barva není občanský průkaz

T. nigriceps náleží do složitého komplexu T. tuberum. Diagnostická práce Salaty a Borowce upozorňuje na překryv znaků i hybridizaci; přechodní potomci mohou stírat hranice běžně používané barevné kresby. Tmavá hlava s rezavou hrudí je proto dobrým vodítkem, nikoli občanským průkazem druhu. Pro důvěryhodný nález je potřeba série dělnic, čelní a boční pohled, měřítko, přesná lokalita a popis mikrostanoviště. Specialista pak může společně porovnat plastiku a proporce s T. tuberum, T. albipennis a T. unifasciatus.

Česká stopa

Český checklist druh přijímá a regionální doklady jej vážou k teplým skalnatým místům. Patří mezi ně Mohelno a Brno i středočeské lokality Větrušické rokle, Únětický potok a okolí Zákolan. Jednotlivé záznamy neříkají, že je mravenec souvisle rozšířen mezi nimi; u obtížného komplexu má zásadní cenu zachovaný voucher. Regionální přehled uvádí rojení od poloviny června do srpna, ale bez dostatečné řady přímých pozorování nelze určit jednotný vrchol pro celé Česko.