Myrmicinae · Temnothorax
Temnothorax interruptus
mravenec skalní
Drobný oranžový mravenec velmi teplých a suchých stanovišť. Hnízdo může ukrýt pod kamenem, v trsu trávy i v pevném mechovém polštáři.
Fotografie druhu Temnothorax interruptus
Zvětšit5 fotografiíPreparovaná dělnice Temnothorax interruptus z bočního pohledu
Foto: April Nobile / AntWeb.orgLicence: CC BY 4.0Úpravy: Změna rozměrů, doplnění neutrálního okraje a převod do WebP.
ZvětšitDokladový exemplář CASENT0173186 při pohledu shora.
Na snímku: pohled shora
Foto: April Nobile / AntWeb.orgLicence: CC BY-SA + GFDL (verze neuvedeny) (licenční údaje ↗)Úpravy: Zmenšení, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitHlava dokladového exempláře CASENT0173186 při pohledu zpředu.
Na snímku: hlava
Foto: April Nobile / AntWeb.orgLicence: CC BY-SA + GFDL (verze neuvedeny) (licenční údaje ↗)Úpravy: Zmenšení, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitTerénní snímek z Jeny v Německu.
Na snímku: živý jedinec · jedinec na písčité půdě
Foto: Jonghyun ParkLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, převod barev do sRGB, omezení delší strany na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitDělnice při přenášení plodu v odkrytém hnízdě v Belgii.
Na snímku: dělnice · živý jedinec · přenášení plodu
Foto: Gilles San MartinLicence: CC BY-SA 4.0Úpravy: Změna rozměrů, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice je oranžová až tmavě oranžová, zadní část hlavy bývá hnědá a první tergit zadečku často nese tmavý pás.
- Násadec tykadla je krátký a nedosahuje k zadnímu okraji hlavy; čelní laloky jsou nápadně široce rozestoupené.
- Propodeální trny jsou dlouhé a zahnuté dolů; při určování se hodnotí společně se zbarvením, skulpturou a tvarem hlavy.
- Královna je hnědá až tmavohnědá, má krátký tykadlový násadec nedosahující k týlnímu okraji a hřbetní štít středohrudi (scutum) s hustými silnými podélnými žebry.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- skalní stepi · suché trávníky · pobřežní písečné trávníky · lesostepi · skalní a sádrovcové výchozy · sutě
- Hnízdo
- Hnízdí v půdě, pod kameny, v trsech trav, pevných mechových polštářích, skalních puklinách nebo mezi sutí. Na dánském Læsø vedla chodba dlouhá 5–10 cm do jediné komůrky přibližně 3–4 cm široké a 2 cm vysoké; tyto rozměry nelze zobecnit na celý areál.
- Potrava
- V polopřirozeném chovu dělnice sbíraly mrtvý hmyz a lovily zejména chvostoskoky. Není doloženo, že by v přírodě šlo o potravního specialistu.
- Kolonie
- Tři odkrytá hnízda na dánském Læsø měla 167 až nejméně 354 dělnic. Ve dvou dlouhodobě sledovaných koloniích kladla vajíčka vždy jediná královna; údaje z jedné populace nelze zobecnit na celý areál.
Svatební lety
Kdy se rojí
Rojení připadá na červenec a srpen; přesný vrchol není znám.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
V Česku je známý z Vraného nad Vltavou, Mohelna, Minické skály, PP Zámky a PR Dřínovská stráň. Areál sahá od Španělska po Kavkaz a zahrnuje také východní Turecko.
Výskytová data GBIF pro Česko
Temnothorax interruptus: kde se soustřeďují výskytové záznamy.
Hustotní mapa se načte až po kliknutí.
Podrobný profil
Biologie, určení a české doklady
České jméno mravenec skalní vystihuje část jeho prostředí, druh ale nežije jen na skalách. Doložen je také v suchých trávnících, písečných dunách a pevných mechových polštářích.
Tři blízce příbuzné druhy
T. interruptus, T. morea a T. strymonensis jsou samostatné, velmi podobné druhy. Dělnice T. interruptus mívá oranžové až tmavě oranžové tělo, hnědavý zátylek, tmavý pás na prvním článku zadečku, krátký tykadlový násadec a dlouhé propodeální trny zahnuté dolů. Zbarvení pomůže s prvním výběrem kandidátů, samo však druh nepotvrdí.
Revize skupiny porovnala 19 měřených znaků u 165 dělnic a 12 královen ze 66 hnízdních vzorků. Při kontrolním testu modelu rozlišila tři druhy s celkovou úspěšností 99,4 %. Praktické určení proto stojí na kombinaci proporcí a povrchu těla, nikoli na jediné fotografii.
Hnízdo pracuje s teplem
Na dánském ostrově Læsø bývala hnízda nejčastěji v kořenech paličkovce šedavého nebo pod malými plochými kameny, méně často v mechu, pod lišejníkem či u trouchnivějících kořenů vřesu. V trsu trávy vedl malý vchod chodbou dlouhou přibližně 5–10 cm do jediné komůrky široké asi 3–4 cm a vysoké kolem 2 cm. Jde o údaje z jedné lokality, ne o předepsaný tvar všech hnízd.
Za slunečného počasí dělnice přenášely plod těsně pod zahřátý povrch. Při ochlazení nebo dešti jej vracely do hlubší komůrky. Kolonie přezimovaly se zploštělými larvami, jejichž vývoj byl pozastavený.
Co ukázalo dlouhodobé pozorování
Tři odkrytá hnízda na Læsø obsahovala 167, nejméně 208 a 354 dělnic. Ve dvou koloniích sledovaných sedm let v nádržích s místním substrátem kladla vajíčka vždy jediná královna. Jedno hnízdo sice obsahovalo dvě bezkřídlé královny, vajíčka však kladla pouze jedna. Tři hnízda jsou cenný přímý údaj, nikoli univerzální rozsah velikosti kolonie.
V polopřirozeném chovu dělnice sbíraly mrtvý hmyz a aktivně lovily hlavně chvostoskoky. Kořist usmrcovaly žihadlem. Ani v největší kolonii hledalo potravu současně více než osm až deset dělnic. Malý počet mravenců na povrchu proto nemusí znamenat malou kolonii.
Po objevení vydatného zdroje potravy mohla dělnice dovést jednu družku v těsném kontaktu až k cíli. Při stěhování přenášely dělnice plod i jiné dělnice; královna mohla následovat dělnici, která znala cestu.
Sucho a teplo ve střední Evropě
Ve středoevropském souboru 23 obsazených ploch patřil T. interruptus k druhům nejteplejších a nejsušších stanovišť. Průměrná kalibrovaná maximální teplota půdy na těchto plochách činila 28,7 °C. Nejde o fyziologický limit ani o teplotu každého hnízda. Část hnízd se ukrývala v pevných mechových polštářích, kde je lze při běžném průzkumu snadno přehlédnout.
Výskyt v Česku
V Česku je druh uváděn z Vraného nad Vltavou, Mohelna a Minické skály. Novější nálezy pocházejí také z PP Zámky a PR Dřínovská stráň na zachovalých stepních svazích Dolního Povltaví.
Areál sahá od Španělska po Kavkaz a zahrnuje také východní Turecko. Údaje o velikosti hnízd a chování z dánského Læsø proto nemusí přesně popisovat populace v celém tomto prostoru.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
- Csősz, Salata & Borowiec. Three Turano-European species of the Temnothorax interruptus group (Hymenoptera: Formicidae) demonstrated by quantitative morphology. Myrmecological News, 2018.Revize 19 znaků u 165 dělnic a 12 reprodukčních samic z 66 hnízdních vzorků; odděluje T. morea a T. strymonensis, synonymizuje L. tuberum knipovitshi pod T. interruptus a poskytuje měřitelnou diagnostiku i revidované rozšíření.
- Børgesen. Ecological notes on Leptothorax interruptus: an ant new to Denmark. Entomologiske Meddelelser, 2000.Terénní průzkum populace na dánském Læsø a sedmileté pozorování dvou kolonií v nádržích s místním substrátem; zdroj rozměrů tří odkrytých hnízd, počtů jedinců, práce s plodem, lovu a náboru dělnic. Výsledky jedné populace a polopřirozeného chovu nelze automaticky zobecnit na celý areál.
- Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
- Bezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Acta rerum naturalium, 2010.Revidované sbírkové doklady českých a moravských mravenců včetně vzácných druhů Temnothorax a přesných lokalitních údajů. Katalog dokládá P. melinum z Kroměříže v srpnu 1932 a revidovaný materiál M. deplanata z Mohelna (červenec 1942, 16 dělnic) a Pavlovských kopců (nedatováno, tři dělnice); zároveň odděluje přesně lokalizovaný materiál od exemplářů bez nálezových údajů.
- Vohralík, Werner & Amcha. Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) Dolního Povltaví. Klapalekiana, 2018.Regionální faunistická studie s biotopy a konkrétními českými doklady několika vzácných druhů včetně okřídlené samice P. testacea nalezené 23. září 2016.

