mravenec skalní

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Temnothorax interruptus obývá otevřená, slunná a xerotermní místa: skalní stepi, řídké suché trávníky, skalní a sádrovcové výchozy i kamenité lesostepi. Hnízdo může být v půdě, pod kamenem či suchým mechem, ve skalní puklině nebo mezi sutí; jeden z doložených typů prostředí představuje také okraj suchého dubového lesa. Jednotlivá dělnice je proto snadno přehlédnutelná.

Jedno jméno skrývalo tři linie

Kvantitativní revize z roku 2018 vyhodnotila 19 spojitých morfometrických znaků u 165 dělnic a 12 gyn z celkem 66 hnízdních vzorků. Průzkumná metoda k-means našla tři shluky, zatímco hierarchické shlukování čtyři včetně malého satelitního shluku čtyř vzorků. Autoři přijali úspornější hypotézu tří druhů a její oddělení ověřili lineární diskriminační analýzou s křížovou validací „leave one out“: úspěšnost přiřazení dosáhla podle skupiny 100 %, 100 % a 98,1 %. To je mnohem silnější opora než dojem z barvy jediného exempláře, ale stále jde o klasifikaci na základě přesně standardizovaných měření.

Vedle pravého T. interruptus revize popsala T. morea a T. strymonensis. Typová série staršího jména Leptothorax tuberum knipovitshi spadala do stejného shluku jako typový materiál T. interruptus, a jméno knipovitshi proto autoři převedli do jeho synonymie. Dvě nově oddělené linie naopak nejsou jen barevnými formami T. interruptus.

Krátké tykadlo vyjádřené číslem

Pro samotný T. interruptus zahrnoval analyzovaný soubor 67 dělnic. Jejich standardizovaná velikost hlavy (CS) měla průměr 533 µm a rozpětí 450–605 µm. Poměr maximální vzdálenosti mezi čelními laloky k délce násadce tykadla FL/SL činil v průměru 0,574 ± 0,02, s rozsahem 0,529–0,611. V praxi to odpovídá široce rozestoupeným čelním lalokům a krátkému násadci, který nedosahuje k zadnímu, týlnímu okraji hlavy.

Číslo ale nelze bezpečně odečíst z běžné terénní fotografie. Záleží na přesné poloze hlavy, definici bodů a kalibraci snímku; revize navíc rozlišovala druhy kombinací 19 znaků. Oranžové až tmavě oranžové tělo, hnědavý zátylek, pás na prvním tergitu a zahnuté propodeální trny pomáhají exemplář vybrat k revizi, samy však definitivní určení nenahrazují.

Od Španělska po Kavkaz

Po zúžení druhu revize charakterizuje T. interruptus jako turano-evropský prvek rozšířený od Španělska po Kavkaz; dokládá jej také ve východním Turecku. O vztahu ke Středomoří má článek v abstraktu a druhovém účtu vzájemně rozporné formulace, proto atlas tuto hranici dále neinterpretuje. Společným jmenovatelem publikovaných nálezů jsou otevřené, slunné a xerotermní plochy. Hnízdní mikromísta zahrnují půdu, prostor pod kameny a mechem, skalní pukliny i suť. Zmínka o sádrovci popisuje jeden typ horninového podkladu, nikoli výlučnou vazbu druhu.

Český příběh v dokladech

Český checklist druh přijímá a historický materiál je uváděn z Vraného nad Vltavou, Mohelna a Minické skály. Novější faunistická práce jej zaznamenala například v PP Zámky a PR Dřínovská stráň na zachovalých stepních svazích Dolního Povltaví. Není však doloženo, že všechny starší české vouchery byly publikovaně přeměřeny metodikou revize z roku 2018. Přesný význam historického jména se proto dá udržet jen se zachovaným exemplářem, který lze znovu posoudit; samotná mapa starých názvů taxonomickou kontrolu nenahrazuje.

Použité prameny neposkytují pevný druhově specifický údaj o běžném počtu dělnic či královen v kolonii ani podrobnou studii potravy, a profil tyto mezery nevyplňuje údaji jiných druhů rodu. Stejně střídmý je kalendář rojení: český regionální přehled uvádí červenec a srpen, bez spolehlivě určeného vrcholu. Datum nálezu dělnice nebo návštěvy lokality není samo o sobě dokladem letu pohlavních jedinců.