mravenec hrbolkatý

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Temnothorax tuberum se skrývá v drobných dutinách pod kameny, v suti a u kořenů na teplých stepních nebo lesostepních místech. Typická dělnice má žlutohnědé tělo a širokou tmavou kresbu na prvním článku zadečku. Právě slovo „typická“ je ale zásadní: příbuzné druhy se překrývají a hybridizace může vytvořit téměř přesvědčivou napodobeninu.

Druh starší než dnešní rod

Fabricius mravence popsal roku 1775 v rodu Formica. Později se dlouho objevoval jako Leptothorax tuberum a dnešní literatura jej řadí do rodu Temnothorax. Závorky kolem autora a roku označují právě změnu rodové kombinace. Pro biologii je důležité ještě něco: při hledání starších údajů nestačí zadat současné jméno a současně nelze automaticky věřit každému výsledku pod jménem starým.

Fylogenomická studie rodu zahrnula z komplexu jen část druhů a sama nepotvrdila jednoduchou monofyletickou „skupinu tuberum“. Moderní morfologické dělení je praktické pro určování, ne hotová mapa všech evolučních vztahů. Profil proto odděluje dobře doložené znaky druhu od širších rodových závěrů.

Pás na zadečku je začátek, ne výsledek

U typické dělnice je více než dvě třetiny prvního tergitu zadečku tmavě hnědé až černé a světlá zůstává hlavně báze. Hlava je po stranách síťovaná, ve středu však přechází k podélným žebrům; mezi nimi může být jemná mikroretikulace nebo lesklá plocha. Hruď má výraznější podélnou skulpturu než u podobného T. albipennis.

Barva je proměnlivá a tmavý vzor se překrývá s T. nigriceps i T. unifasciatus. Diagnostická práce výslovně upozorňuje, že socha hlavy se spolehlivěji hodnotí na delší sérii správně určených jedinců. Jedna fotografie hnědého pásu proto nestačí; užitečný doklad potřebuje čelní a boční pohled, měřítko, lokalitu a více dělnic ze stejného hnízda.

Hybrid není jen „něco mezi“

Na polské hoře Wdżar našli vědci na prohledané ploše o průměru 150–200 metrů všechny čtyři blízké druhy komplexu. V jednom hnízdě T. tuberum byly dělnice s přechodnými znaky směrem k T. albipennis. Autoři je hodnotili jako pravděpodobné hybridy a ukázali, že křížení může nejen vyplnit morfologickou mezeru, ale vytvořit jedince vzhledem téměř kopírujícího jeden rodičovský druh.

Toto je morfologický důkaz v konkrétní smíšené populaci, nikoli genetický odhad četnosti hybridizace v Česku. Bezpečné určení proto nemá mechanicky označit každý přechodný exemplář za hybrida. Nejdříve je nutné vyloučit běžnou vnitrodruhovou variabilitu a pracovat s hnízdní sérií.

Od nížiny do 2 300 metrů — vždy za teplem

Středoevropská ekologická syntéza spojuje druh s otevřenými, obvykle kamenitými xerotermními trávníky. V jejím geografickém rámci sahaly nálezy od planárního stupně po 2 300 metrů. V subalpínské poloze mravenci hnízdili pouze pod kameny akumulujícími teplo na jižně orientovaných svazích.

Široké výškové rozpětí tedy neznamená lhostejnost k teplotě. Na jedenácti studijních plochách byla nika podle průměrné teploty široká, ale podle maximální teploty půdy úzká. Autoři z toho vyvozují, že pro druh jsou důležitější dosažená tepelná maxima než celosezonní průměr. Kámen není jen střecha hnízda; funguje jako solární kolektor pro malý prostor s plodem.

Přibližně 150 dělnic a opatrnost u jídelníčku

Stejná syntéza používá pro T. tuberum průměrnou hnízdní populaci 150 dělnic. Jde o řádový středoevropský údaj, nikoli maximum ani samostatný census českých kolonií. Počet královen a rozptyl velikostí domácích hnízd zůstávají v použitých pramenech nedostatečně doložené.

Ekologická syntéza přiřadila expertní pravděpodobnostní váhy 0,80 živočišné složce, 0,15 nektaru či rostlinným šťávám a 0,05 trofobióze. Nejde o naměřená procenta ani analýzu obsahu žaludků, ale o autorovu standardizovanou expertní syntézu pro srovnání druhů. Podporuje převážně zoofágní zařazení, ale neříká, jaké konkrétní členovce české dělnice loví.

Česká stopa od Nové Říše k Větrušickým roklím

Český materiál zahrnuje Novou Říši u Telče, historický záznam z pražských Bohnic i novější nález z NPR Větrušické rokle. Doklad z Nové Říše — jedna samice a čtyři dělnice z 5. července 1938 — pochází z revidované sbírky Muzea Kroměřížska. Regionální odborná karta hodnotí druh na vhodných biotopech Vysočiny jako běžný; toto hodnocení nelze rozšířit na celé Česko ani na každý suchý svah.

Staré britské práce představují zvláštní past. Orledgeova revize z roku 1998 ukázala, že britští mravenci vedení jako Leptothorax tuberum patří dnešnímu T. albipennis. Starší britské behaviorální výsledky proto nelze bez kontroly identity studovaného materiálu přepsat do profilu českého T. tuberum. Zajímavý výsledek s jiným druhem je pro atlas stále chybný výsledek.

Také hostitel otrokářského mravence

V západoevropské části areálu parazita patří T. tuberum mezi hostitele sociálně parazitického Myrmoxenus ravouxi. Studie z roku 2024 spojila morfologii s mitochondriálními sekvencemi a ukázala, že jednotlivé linie parazita nelze jednoduše vysvětlit přechodem na jiného hostitele. Hostitelský vztah je skutečný, ale nepředstavuje důkaz parazitace českých hnízd.

Český přehled klade rojení do července a srpna. Protože chybí souvislá řada přímo sledovaných tuzemských letů, kalendář ponechává nízkou jistotu a neurčuje vrchol. Druh není samostatně hodnocen českým červeným seznamem ani zvláště chráněn vyhláškou; zachování osluněných sutí, kamenů a mozaiky nezarostlých míst je přesto podmínkou jeho hnízdění.