Temnothorax clypeatus

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Temnothorax clypeatus je drobný stromový mravenec, u něhož je snadné zaměnit dobře znějící obecnou představu za skutečně naměřená data. Známe přesnou historickou diagnózu, novější francouzský popis několika jedinců a několik detailně sledovaných hnízd. Neznáme však spolehlivý typický počet dělnic, počet královen ani úplný jídelníček. Profil proto u každé části rozlišuje přímé pozorování, údaj převzatý ze starší literatury a opatrnou stanovištní úvahu.

Od Myrmica clypeata k dnešnímu rodu

Gustav Mayr druh roku 1853 popsal jako Myrmica clypeata podle materiálu z vídeňského Prátru. Už roku 1855 jej převedl do rodu Leptothorax a v moderní klasifikaci jej Bolton roku 2003 zařadil do obnoveného rodu Temnothorax. Změna rodu tedy neznamená, že by šlo o nově objeveného mravence; proměnil se rámec, ve kterém taxonomové příbuznost vykládají.

Molekulární fylogeneze rodu od Prebuse našla T. clypeatus a T. corticalis jako blízkou dvojici na starší větvi. Biogeografický model datoval přesun jejich společného předka mezi nearktickou a palearktickou oblastí přibližně do doby před 16–23 miliony let. To není odhad stáří dnešních dvou druhů. Současně se oba řadí do odlišných praktických morfologických skupin, „clypeatus“ a „corticalis“. Tyto skupiny pomáhají při určování, ale jejich autoři výslovně nepředpokládají, že každá automaticky představuje samostatnou evoluční větev.

Diagnóza je kombinace, ne jeden zářez

Dělnice měří podle klasického středoevropského popisu 2,5–3,5 mm. Střední pole clypea, čelního štítku nad kusadly, lemují dvě jemná podélná žebra. Přední okraj je mezi nimi pouze mělce prohnutý až vykrojený a u nejmenších dělnic může být znak sotva patrný. Nový popis založený na dvanácti dělnicích udává průměrnou délku 2,7 mm a zdůrazňuje právě malou hloubku zářezu. Násadec dvanáctičlánkového tykadla sotva dosahuje k zadnímu okraji hlavy a palička má tři články.

Propodeální trny jsou robustní, delší než vzdálenost mezi jejich bázemi, rozbíhají se a míří mírně vzhůru. Hlava, clypeus a hruď jsou jemně podélně rýhované a působí matně, kdežto zadeček je hladší a lesklý. Základní barva bývá žlutá až hnědožlutá, většina prvního článku zadečku je tmavá. Promesonotální šev může být patrný, francouzská série ale ukázala proměnlivost mezi jedinci. Samostatný „zářez“, barva ani šev proto nestačí. Na živé boční fotografii se navíc clypeus nemusí ukázat v potřebném čelním úhlu; snímek v atlasu nelze vydávat za úplnou obrazovou diagnózu.

Co skutečně ukázala sledovaná hnízda

Nejpodrobnější přímé údaje pocházejí ze Saint-Sever v jihozápadní Francii. Jedna kolonie byla v letech 2000–2003 sledována v dutině stoletého dubového trámu přestavěné sušárny kukuřice, asi 2,3 m nad zemí. Pravděpodobně využívala starou chodbu po dřevokazném hmyzu nebo přirozenou dutinu. Druhé hnízdo bylo nalezeno v dalším starém dubovém trámu poblíž. Řecké údaje spojují druh s listnatými stromy, zvlášť s velkými osluněnými duby; literatura z jiných zemí uvádí také prostor pod kůrou a chodby ve dřevě, včetně nálezů na habru a jabloni. „Lesostepní druh dutých dubových větví“ je tedy užitečné zjednodušení stanoviště, ne univerzální popis každého hnízda.

U francouzské kolonie bylo mimo období před rojením venku současně vidět nejvýše asi deset dělnic a letní aktivita vrcholila pozdě odpoledne. Autoři ji označili za patrně málo početnou, hnízdo ale neotevřeli, kolonii nesečetli a nedostali se ke královně či královnám. Jinde bylo přímo popsáno hnízdo s jednou královnou a asi 20 dělnicemi i dolnorakouská hnízda s více než 200 jedinci. Rozptyl jednotlivých údajů neudává typickou velikost a jediná nalezená královna nedokládá monogynii celého druhu.

Po tři roky francouzští pozorovatelé sledovali dělnice při odnášení pavoučích vajíček a úlomků kokonů; v červenci 2003 vyprázdnily vak s vajíčky ve štěrbině dřeva. Ze Slovenska byly navíc popsány lov drobného hmyzu a sběr pylu i semen s masíčky. Jsou to pozoruhodné místní doklady využitých zdrojů, nikoli důkaz úplného nebo výlučného jídelníčku.

České doklady: jistota a její hranice

Kritický checklist potvrzuje druh pro českou faunu, ale v samotném seznamu nerozepisuje oblast, lokalitu ani revidovaný sbírkový kus. Revize historické entomologické sbírky Muzea Kroměříž evidovala 13 samců, osm samic a 21 dělnic T. clypeatus — všech 42 exemplářů však bylo bez jakýchkoli nálezových údajů. Takový materiál dokládá přítomnost určených exemplářů ve sbírce, nikoli Kroměříž jako místo nálezu.

Fotografie v tomto profilu pochází z pozorování v Lednici dne 13. května 2024. Záznam má fotografii, místo a komunitně ověřené určení a je současným dokladem lidského pozorování; není to konzervovaný voucher dostupný k nové mikroskopické revizi. Květnové datum dělnice navíc nic neříká o rojení. Přímo ve Francii vyšly desítky samců a samic večer 19.–21. června 2003 a další výlet byl zaznamenán v červenci 2007; z Polska pochází srpnové rojení ve dvou sledovaných letech. Zářijový nález okřídlené samice ve Francii sám nedokládá let v září. Proto kalendář ukazuje červen až srpen s nízkou jistotou, bez vrcholového měsíce a bez tvrzení, že stejný průběh platí v Česku.