Aphaenogaster subterranea

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

České jméno odkazuje na skrytý způsob života, ne na trvalý pobyt hluboko pod zemí. Hnízdo ukrývá v půdě, v dutinách mezi kameny v suti, pod kamenem, u paty stromu nebo v trouchnivém dřevě, dělnice však za vhodného počasí prohledávají hrabanku. Na povrchu působí nezvykle štíhle: dlouhé nohy, tykadla a stopka kontrastují s rezavě až kaštanově hnědým tělem.

Jak jej poznat

Hlava dělnice je delší než široká a směrem dozadu se rozšiřuje. Malé oči leží přibližně uprostřed jejích boků a tykadlové násadce přesahují zadní okraj hlavy. Na propodeu míří šikmo vzhůru a dozadu dva trny; za nimi následuje dlouze stopkatý petiolus a hladký lesklý zadeček. Kombinace těchto znaků je spolehlivější než proměnlivý odstín těla.

Stenamma debile je menší a robustnější, druhy rodu Myrmica se liší stavbou tykadel a stopky i skulpturou těla a Messor structor má nápadně polymorfní dělnice. V Česku je A. subterranea jediným druhem rodu Aphaenogaster.

Mimo Česko je důležité odlišení od západoevropské A. ichnusa, která byla roku 2019 znovu uznána jako samostatný druh. Mívá kratší, trojúhelníkovější propodeální trny a slabší skulpturu boků mesosomy. A. ichnusa v českém soupisu druhů uvedena není.

Teplé lesy a vlhčí úkryty

V Česku jde o vzácný druh nejteplejších částí Čech a Moravy. Obývá teplé listnaté lesy, skalní lesostepi a říční údolí, ale hnízdí v místech, kde půda, kámen, hrabanka nebo dutina ve dřevě udržují stabilnější vlhkost než odkrytý povrch.

V jedné maďarské doubravě leželo 79 % nalezených hnízd pod kameny, 11 % přímo v půdě a po 5 % v opadance a padlých větvích. Dělnice z těchto úkrytů loví v hrabance a těsně pod povrchem.

Tekutou potravu přenáší pomocí nástrojů

K tekuté potravě přinášejí dělnice zrnka půdy, úlomky listů, jehlice nebo jiný savý materiál. Nechají jej nasáknout a potom jej odnesou do hnízda. Savý předmět tak slouží jako pomůcka, s níž dělnice dopraví tekutinu do hnízda.

V pokusech dělnice volily materiál podle jeho vlastností a po nasáknutí odnášely především kusy vhodné velikosti. Dokázaly využít i umělou houbičku, kterou trhaly na menší části.

Dělnice rozlišovaly sladkou potravu od čisté vody a materiál přidávaly i k drobným kapkám nebo k již zakryté tekutině. Chování tedy slouží k získání a přenosu potravy, ne pouze k zakrytí nebezpečné hladiny.

Semena a podzemní křísi

Dělnice sbírají drobné bezobratlé, mršiny i semena. U semen s tukovým masíčkem mohou přispívat k myrmekochorii. Ve španělském experimentu odnášely semena řešetláku Rhamnus alaternus; jejich další osud závisel na místě odložení a na tom, zda mravenci odstranili masíčko.

V maďarské doubravě bylo 106 ze 110 nalezených nymf křísa Reptalus panzeri v hnízdech A. subterranea. Mravenci je nenapadali a nymfy před nimi neutíkaly. Na této jediné lokalitě tedy oba druhy sdílely podzemní prostor bez pozorované agrese; přímý odběr medovice ani jiný vzájemný prospěch doložen nebyl.

Kolonie a rojení

Kolonie čítají podle dostupných syntéz a chovů stovky až několik tisíc dělnic a bývají popisovány jako jednokrálovné. V některých hnízdech však bylo nalezeno až pět odkřídlených samic. Bez znalosti jejich reprodukční aktivity nelze určit, zda v kolonii skutečně kladlo vajíčka více královen.

České zdroje uvádějí okřídlené jedince od července do září; přesný český vrchol rojení zatím známý není.