mravenec zrnojed

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Messor structor patří mezi nejneobvyklejší mravence české fauny. Zatímco většina zdejších druhů hledá hlavně živočišnou kořist, sladké výměšky nebo mrtvý hmyz, tento teplomilný zrnojed pravidelně sbírá semena. Na jižní Moravě je vázán na několik teplých, otevřených stanovišť. Jeho jméno má však zásadní komplikaci: po většinu 20. století se používalo pro celý komplex velmi podobných druhů. Starší informaci je proto nutné posuzovat podle místa, dokladového materiálu a způsobu určení.

Sběrač semen v otevřené krajině

České a moravské údaje spojují zrnojeda s celodenně osluněnými stepními a lesostepními trávníky, kamenitými svahy a rychle se prohřívající půdou. Často jde o jižně či východně orientované plochy. Rozsáhlé zemní hnízdo tvoří soustava chodeb a komor. Vstup může obklopovat nízký kráter z vynesené zeminy, někdy je ukrytý pod kamenem.

Dělnice přinášejí semena trav a bylin a ukládají je v podzemních zásobách. Jemnější podrobnosti je ale třeba uvádět opatrně. Často citovaný experiment popsal odstraňování výživné karunkuly, třídění semen po druzích a zásobárny v hloubce 10–30 centimetrů. Proběhl však u italské populace roku 1990, před moderní revizí. Protože Itálie neleží v dnes potvrzeném areálu M. structor, výsledek vypovídá o tehdejším Messor „structor“ v širokém smyslu, nikoli bezpečně o českém druhu. Pro dnešní M. structor lze spolehlivě zachovat sklizeň a podzemní ukládání semen, ne všechny italské detaily.

Plynulé spektrum dělnic

Dělnice měří podle regionálního českého přehledu přibližně 3,5–9 mm. Rozdíl uvnitř jediné kolonie je mimořádný, hranice mezi drobnými a velkými jedinci však nejsou ostré. Jde o silný plynulý velikostní polymorfismus, nikoli o tři přesně oddělené kasty minorů, médií a majorů. S velikostí se mění také proporce těla, což komplikuje určování podle jednotlivých měření.

Největší dělnice mají mohutnou hlavu a kusadla. Velkou hlavu lze vykládat jako prostor pro silnější kusadlové svaly, přímo doložený experiment s rozdělením úkolů u moderně vymezeného M. structor však chybí. Nelze proto tvrdit, že určitá velikostní skupina vždy vykonává pevně danou práci. Široké velikostní spektrum kolonii pravděpodobně pomáhá zvládat různě náročnou manipulaci a přepravu, ale jde o funkční interpretaci.

Druh, který vznikl rozdělením jména

Integrativní revize z roku 2018 rozdělila tradiční Messor „structor“ na pět druhů: M. ibericus, M. ponticus, M. structor, M. muticus a M. mcarthuri. Autoři kombinovali klasickou morfometrii, mitochondriální DNA, jaderné AFLP markery, infekci bakteriemi Wolbachia a modelování ekologických nik. Žádný soubor dat sám neobnovil celé výsledné členění; síla závěru spočívá v jejich kombinaci.

U dělnic M. structor bývá první článek tykadlového bičíku téměř stejně dlouhý jako dva následující dohromady. Báze tykadlového násadce tvoří zaoblený lalok, bok mesosomy je hrubě a nepravidelně skulpturovaný, po stranách hlavy stojí četné chlupy a přední okraj clypeu má středový zářez. Hlava a mesosoma bývají hnědé až červenohnědé, gaster tmavší; velcí jedinci mohou být téměř celí tmavohnědí. Znaky jsou proměnlivé a některé se liší mezi malými a velkými dělnicemi.

Ani kvalitní fotografie proto obvykle není bezpečným dokladem druhu. Nejobtížnější dvojici M. structor a M. muticus rozlišoval jeden z morfometrických klasifikátorů revize jen asi s 87% úspěšností. Spolehlivé určení může vyžadovat sérii dělnic, přesná měření, znalost původu a někdy genetická data. Podobný vzhled menšího Tetramorium caespitum je spíš prvním terénním omylem než hlavním problémem specialisty; vlastní komplex rodu Messor je podstatně obtížnější.

Co je skutečně doloženo z Česka

Moderní revize zahrnula dva zvlášť cenné české vzorky. Materiál z Mohelna odebraný 8. října 2004 byl přiřazen k mitochondriální linii 4 a jeho sekvence COI je v GenBank pod číslem DQ074332. Druhý revidovaný vzorek pochází z Pálavy z 24. srpna 2006; také patří k linii 4 a nese číslo KT184541. Tyto doklady potvrzují výskyt dnešního M. structor v Česku.

Český checklist jej rovněž uvádí mezi druhy podloženými voucherovým materiálem. Neznamená to však, že každý historický nález byl po roce 2018 geneticky nebo morfometricky přezkoumán. Regionální přehled proto oprávněně používá zápis Messor cf. structor. Uvádí výskyt hlavně v teplých oblastech jižní, střední a západní Moravy a několik velmi lokálních míst na okraji Českomoravské vrchoviny. Starší sbírkové položky je vhodné ponechat jako neurčené členy komplexu, dokud neproběhne nová revize voucherů.

Více královen a kolonie bez hranic?

Nejpodrobnější studie sociálního života sledovala roku 2004 populaci u rakouského Retzu. Výzkumníci navštívili 245 hnízd v krajině tvořené desítkami ostrůvků xerotermních stanovišť. V jednom hnízdě našli až osm odkřídlených samic; pitvy třinácti samic z devíti hnízd potvrdily až čtyři reprodukční královny společně. Studie tedy dokládá polygynii v Retzu, ne její všeobecnou platnost. Autoři ponechali otevřené, zda je vícekrálovnost povinná, fakultativní nebo proměnlivá mezi stanovišti.

Překvapivý byl i nedostatek agrese. Ve 105 testech mezi šesti koloniemi z míst vzdálených 2–11 kilometrů se dělnice tolerovaly; nebojovaly ani po smíchání v laboratorních skupinách. Zkoumaná populace se proto chovala jako otevřený unikoloniální systém bez zřetelných hranic mezi hnízdy. Starší německé zprávy naopak popisují mezikoloniální agresi. Rozdíl může být populační, ekologický nebo taxonomický, protože starší práce nemusely zkoumat stejný druh v dnešním pojetí.

Páření, při kterém se nevzlétlo

Retzská populace měla jeden pomalý roční cyklus vývoje pohlavních jedinců z přezimovaných larev. První předkukly se objevily 22. června, kukly 12. července a dospělé samice a samci 13. srpna. Nové okřídlené samice zůstaly na podzim neoplozené a pohlavní jedinci přezimovali v hnízdech.

Mezi 20. a 24. dubnem lezli samci a okřídlené samice na nízkou vegetaci u vchodů. Výzkumníci neviděli let ani kopulaci venku. Po 24. dubnu však už byly samice odebrané z hnízd inseminované. Pitvy celkem 202 samic z 81 hnízd spolu s absencí létajících jedinců podpořily závěr, že páření proběhlo uvnitř hnízda. Letové svaly přitom zůstaly plně vyvinuté: nešlo o fyzickou neschopnost letu.

Výsledek nelze změnit ve všeobecné tvrzení, že M. structor nikdy nelétá. Jde o jednu populaci sledovanou v jedné sezoně a starší zprávy uváděly jarní, případně i podzimní lety. Mohou popisovat jiné populace nebo jiné členy tehdy nerozlišeného komplexu. Kalendář duben až září je proto jen orientačním obdobím pohlavní aktivity s nízkou jistotou, nikoli předpovědí svatebního letu.

Ohrožený obyvatel mizejících stepí

Český Červený seznam hodnotí taxonomicky opatrně označený Messor cf. structor jako ohrožený druh EN. Regionální přehled uvádí, že počet známých lokalit v posledních desetiletích klesal. Zrnojed potřebuje otevřené, osluněné xerotermní plochy, takže zarůstání, zastínění, zánik a izolace stepních ostrůvků představují logické riziko.

Nová rakouská studie tento mechanismus zpřesnila: na 54 stanovištních ostrůvcích v krajině o 200 km² měly plochy s menším počtem hnízd nižší alelickou bohatost a ta souvisela s nižší heterozygotností. Na méně propojených plochách měly samice relativně menší mesosoma, což autoři vyložili jako sníženou letovou schopnost. Výsledky podporují ochranu propojené sítě stepních stanovišť, ne pouze jednotlivých obsazených bodů. Neprokazují však, že stejná genetická eroze už byla změřena v Česku.

Kategorie EN navíc není právní ochranou: Messor structor není zvláště chráněným druhem podle přílohy III vyhlášky č. 395/1992 Sb. Praktická péče o lokality musí zachovat otevřený charakter, ale konkrétní pastva, sečení či odstraňování náletu patří do plánu správce území. Série fotografií s měřítkem a přesný záznam místa mohou zachytit podezření k odbornému ověření; jediný snímek druh neurčí. Vchod ani zásobní komory není třeba rozkopávat.