Myrmica rubra

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec žahavý je běžný obyvatel vlhčích luk, břehů, zahrad a světlých lesů. Má funkční žihadlo a po narušení hnízda se aktivně brání, samotná ochota bodnout však druh neurčuje.

Určovací znaky

Dělnice měří přibližně 3,5–5 mm. Tykadlový násadec je u kořene jen mírně a plynule zahnutý, bez hrany či laloku. Propodeální trny jsou poměrně krátké. Petiolus, tedy první ze dvou článků stopky, klesá z vrcholu dozadu plynule. Petiolus i druhý článek stopky jsou shora téměř hladké nebo jen slabě rýhované.

Nejdůležitější záměna je Myrmica ruginodis. Ta má delší trny, hruběji podélně rýhované články stopky a při pohledu z boku zřetelnější schod mezi vrcholem a zadní plochou petiolu. U M. rubra je hlava při pohledu zpředu o něco delší než široká a čelní lišty se mírně esovitě stáčejí kolem bází tykadel. M. rugulosa a M. gallienii mají tykadlový násadec u kořene zahnutý výrazněji a liší se i dalšími znaky.

Pro fotografické určení je nejcennější ostrý pohled na hlavu zpředu, profil střední části těla a stopky, pohled shora a měřítko ve stejné rovině.

Vlhká stanoviště a početná hnízda

Hnízda bývají v půdě, pod kameny, kusy dřeva, drnem nebo mezi kořeny. Kolonie mohou využívat několik prostorově oddělených hnízd a mít více královen. Norský odborný profil uvádí přibližně 1 000–10 000 dělnic a několik královen, tento údaj však popisuje orientační severoevropské rozpětí, nikoli pevný limit každé kolonie.

Druh žije také na březích a loukách, které může krátce zaplavit voda. Laboratorní pokus však ukázal, že při dlouhém působení brakické vody přežívaly dělnice M. rubra hůře než dělnice Lasius niger a M. scabrinodis. Výsledek nepopisuje neomezenou odolnost ani způsob, jakým celé přírodní hnízdo povodeň přežívá.

Co ukázala jedna finská síť hnízd

V jedné finské kolonii rozložené do více hnízd souvisel počet královen s množstvím dělnic a hustotou okolních hnízd. Hnízda ve vnitřní části sledované sítě vytvářela relativně více pohlavních jedinců, zatímco okrajová hnízda více nových dělnic. Šlo o jedinou kolonii v jedné populaci, nikoli o obecné pravidlo druhu.

Přijetí cizí královny v pokusu

V laboratorním pokusu přijímaly části kolonií bez královny nabídnutou cizí královnu častěji než části, které vlastní královnu stále měly. Studie sledovala krátkodobé přijetí; nezměřila pozdější kladení, genetický přínos nové královny ani četnost takových přesunů v přírodě.

Dvě velikostní formy královen

Vedle běžných velkých královen se v některých populacích vyskytují výrazně menší královny. Dříve byly popsány jako samostatný druh Myrmica microrubra, ale souhrn morfologických, genetických a biologických údajů tento výklad nepodpořil. Jméno je dnes považováno za synonymum M. rubra.

Menší královny přesto nejsou jen zmenšenou kopií běžné královny se stejným způsobem života. Výzkum jedné dánské populace ukázal, že využívají vlastní druh jako sociální parazit, zejména ve starších hostitelských koloniích. Populační studie zároveň nalezla místní genetické rozdíly mezi oběma formami, ne však dvě oddělené mitochondriální linie. Jejich další evoluční vývoj proto zůstává otevřenou otázkou. V profilu je vedeme jako dvě formy královen téhož druhu, nikoli jako dva druhy; chování z jedné populace navíc nelze automaticky přenést na celý areál.

Odstraňování mrtvých dělnic

Padesátidenní experiment porovnal skupiny, které mohly mrtvé jedince odnášet, se skupinami, jimž to uspořádání omezilo. Volné odnášení zvýšilo přežívání dělnic. Při omezení mravenci odnesli, co mohli, a zbylá těla přesunuli od plodu, obvykle do rohů hnízda. Studie nepopisuje rozebírání těl ani nedokládá stálý „hřbitov“ v každém přírodním hnízdě.

Hostitel modráska bahenního

Myrmica rubra je v mnoha částech střední Evropy hlavním hostitelem housenek modráska bahenního Phengaris nausithous. Přijatá housenka se v hnízdě živí hlavně vajíčky a malými larvami mravenců; část potravy může získat také přímo od dělnic. Hostitelský druh se však mezi oblastmi mění, takže celoevropský přehled neurčuje hostitele každé místní populace.

V laboratorním pokusu dělnice rozlišovaly vlastní a cizí larvy mravenců i housenky modráska od vlastního plodu. Reakce závisela také na tom, zda mravenci a modrásek pocházeli z populací, které se v přírodě vyskytují společně. Dělnice z míst bez modráska housenky častěji prohlížely a odmítaly než dělnice z populace, kde oba druhy žily společně. Autoři to vyložili jako možnou místní adaptaci parazita; studie sama neurčila celý mechanismus rozpoznání.

Zavlečené populace v Severní Americe

Do části Severní Ameriky byl druh zavlečen a místy dosahuje vysoké hustoty. Pojem superkolonie však nelze automaticky odvodit z mnoha hnízd. Opakované skupinové testy dělnic z osmi lokalit v Massachusetts odhalily na všech místech několik odlišných kolonií. Uvnitř vymezených shluků se dělnice napadaly málo nebo vůbec, zatímco vůči dělnicím jiných shluků byly agresivní. Sousední teritoria se dotýkala a jejich odhadovaná plocha sahala přibližně od 0,03 do 1,2 hektaru.

Výsledky tedy podporují místní kolonie rozložené do více hnízd, mezi nimiž zůstávaly rozpoznatelné hranice a vzájemná konkurence. Nepodporují představu jediné souvislé superkolonie napříč zkoumaným územím. Pro pozorování platí stejná opatrnost jako v Evropě: několik vchodů, vysoká početnost ani krátká vzdálenost mezi hnízdy samy neodhalí hranici kolonie. Ta v uvedené studii vyplynula až z opakovaných pokusů s chováním dělnic.

Rojení v pozdním létě

Norský odborný profil klade rojení do srpna a září. Pro české populace zatím použitá literatura neposkytuje srovnatelně přesnou časovou řadu ani spolehlivě doložený vrchol, proto atlas nepřidává červenec či říjen jen podle obecných údajů pro jiné oblasti.