mravenec žahavý

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec žahavý má funkční žihadlo a po narušení hnízda se aktivně brání. Bolestivé bodnutí je důvodem k odstupu, nikoli určovacím pokusem. Mnohem zajímavější je jeho sociální organizace: jedna kolonie může mít více reprodukčních královen, obývat několik hnízd a přijmout i cizí královnu. Žádná z těchto vlastností ale neznamená, že všechny blízké skupiny mravenců patří k jednomu bezhraničnímu celku.

Terénní kandidát, ne určení podle červené barvy

Dělnice měří přibližně 3,5–5 mm. Je červenohnědá, má zřetelně rýhovanou hlavu a mesosomu, dva články stopky a pár trnů na propodeu. Stejnou obecnou kombinaci však nese více českých druhů rodu Myrmica. K použitelnému určení je potřeba pod zvětšením porovnat zejména bázi a ohyb tykadlového násadce, skulpturu, ochlupení, tvar stopky a propodeální trny. Samotné vlhké stanoviště, velikost, odstín ani ochota bodnout nestačí.

Při fotografování má největší cenu ostrý pohled na hlavu zpředu, čistý profil mesosomy a stopky, pohled shora a měřítko ve stejné rovině. Zaznamenejte také, zda šlo o jednotlivou dělnici, stezku nebo vchod do hnízda. Kámen ani dřevo kvůli snímku neodklápějte: odkrytí plodu mění mikroklima a vyvolá obranu, ale spolehlivý druhový znak obvykle nepřidá.

Polygynie není jen vysoký počet královen

Polygynie znamená, že se na reprodukci kolonie podílí více královen. Neříká však sama o sobě, jak jsou příbuzné, zda žijí pohromadě ani jak se mezi nimi dělí produkce potomstva. Finská studie zkoumala jedinou rozsáhlou polygynní a polydomní kolonii. V hustších shlucích hnízd našla více královen; počet dospělých dělnic rostl jak s počtem místních královen, tak s hustotou okolních hnízd. Produkce na jednu královnu se přitom s počtem královen nesnižovala.

To je výsledek konkrétní kolonie v jedné populaci, nikoli pravidlo pro každý výskyt M. rubra. Ukazuje ale, proč je zavádějící popsat polygynii jen větou „v hnízdě je hodně královen“: počet královen souvisel s dostupností hnízdních míst, množstvím dělnic i prostorovým okolím daného hnízda.

Jedna kolonie, mnoho nestejných hnízd

Polydomie označuje jednu kolonii rozdělenou mezi více hnízd, nikoli pouhou vysokou hustotu samostatných kolonií. Ve finské síti se vnitřní a okrajové části lišily investicí do potomstva. Produkce pohlavních jedinců klesala směrem k okraji, zatímco periferní hnízda investovala relativně více do nových dělnic. Autoři nabídli dvě možná vysvětlení: přípravu na další dělení kolonie nebo větší nároky na obranu okraje. Studie mezi nimi nerozhodla.

V jediné sledované sezoně vytvořila celá síť jen pět mladých královen, ale 2 071 samců. Nápadně vychýlený poměr je vlastností tohoto měření, ne univerzální hodnotou druhu. Pro terénního pozorovatele z něj plyne hlavně to, že velikost a reprodukční role jednoho hnízda nemusí vystihovat celou kolonii.

Cizí královna má větší šanci v osiřelé části

Laboratorní pokus rozdělil terénní materiál do 57 umělých částí hnízd a každé nabídl cizí královnu. Z 32 částí bez vlastní královny ji po pěti dnech přijalo 29, tedy 91 %. Z 25 částí, které královnu už měly, ji přijalo osm, tedy 32 %. Přítomnost domácí královny byla jediným testovaným faktorem s průkazným vlivem; geografická vzdálenost, genetická odlišnost zdrojových populací ani průměrná příbuznost dělnic přijetí nevysvětlily.

Pokus dokládá krátkodobou adopci v laboratorních podmínkách. Nezměřil dlouhodobé kladení přijaté královny ani četnost přirozených přesunů. Představa, že dočasně bezkrálovná satelitní hnízda mohou zprostředkovat tok genů přesunem královen, je proto experimentem podpořená hypotéza, nikoli přímo pozorovaná bilance v krajině.

Housenka, kterou dělnice umějí rozlišit

Myrmica rubra je významným hostitelem housenek modráska bahenního Phengaris nausithous. Housenka se po adopci dostává do mraveniště a využívá jeho zdroje. Experimentální volby ale ukázaly, že dělnice nejsou pasivně „oklamané“ vším, co připomíná plod: rozlišovaly vlastní a cizí larvy mravenců i housenky modráska od vlastního plodu.

Rozhodovala také společná historie populací. Dělnice z míst bez modráska housenky častěji prohlížely a odmítaly než dělnice z populace, kde oba druhy žily společně. Autoři to vyložili jako možnou lokální adaptaci parazita, který účinněji napodobuje svého sympatrického hostitele. Studie sledovala chování při volbě; sama neurčila úplný chemický či jiný smyslový mechanismus rozpoznání.

Invazní druh, ne jediná severoamerická superkolonie

Do části Severní Ameriky byl druh zavlečen a místy dosahuje vysoké hustoty. Pojem superkolonie však nelze automaticky odvodit z mnoha hnízd. Opakované skupinové testy dělnic z osmi lokalit v Massachusetts odhalily na všech místech několik odlišných kolonií. Uvnitř vymezených shluků se dělnice napadaly málo nebo vůbec, zatímco vůči dělnicím jiných shluků byly agresivní. Sousední teritoria se dotýkala a jejich odhadovaná plocha sahala přibližně od 0,03 do 1,2 hektaru.

Výsledky tedy podporují lokální polydomní kolonie s rozpoznatelnými hranicemi a vzájemnou konkurencí, nikoli jednu souvislou superkolonii napříč zkoumaným areálem. Pro pozorování platí stejná opatrnost jako v Evropě: několik vchodů, vysoká početnost ani krátká vzdálenost mezi hnízdy samy neodhalí hranici kolonie. Ta v uvedené studii vyplynula až z opakovaných behaviorálních testů.