← zpět do atlasu

Myrmicinae · Myrmica

mravenec Gallienův

Myrmica gallienii Bondroit, 1920

Rezavě hnědý mravenec otevřených mokřadů a břehů, jehož vícekrálovné kolonie snášejí záplavy a mohou vytvářet živé plovoucí shluky.

Dělnice mravence Gallienova Myrmica gallienii z profilu na světlém podkladu
Foto: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning · CC BY-SA 4.0 · Změna rozměrů a převod do WebP.

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec Gallienův spojuje znaky, které se u suchozemského hmyzu potkávají jen zřídka: vyhledává otevřené mokřady a současně dokáže přečkat dočasné zatopení hnízda. Dělnice jsou aktivní i ve vyšší vegetaci, kde sbírají medovici a nektar. Na příhodné lokalitě mohou být hnízda nahloučena na malé ploše, takže druh místně působí mnohem hojněji než v okolní krajině.

Nejvlhčí z porovnávané šestice

Středoevropská ekologická syntéza analyzovala 12 obsazených ploch. Jejich průměrná maximální kalibrovaná teplota půdy dosáhla 18,9 °C a nápadný je index vlhkosti 6,99 — z těchto šesti druhů Myrmica zdaleka nejvyšší. Číslo není požadavkem, který lze změřit jediným vlhkoměrem. Vyjadřuje relativní niku a dobře odděluje M. gallienii od morfologicky podobné, avšak suchomilné M. rugulosa.

Český přehled přidává nezvykle široký soubor stanovišť: slatiny, vodní okraje a místa s vysokou hladinou podzemní vody, ale také vlhčí pole, lomy či trávníky. Druh snáší periodické záplavy i mírně zasolenou půdu. „Mokřadní“ tedy neznamená výhradně trvalé bahno; důležitá je kombinace otevřenosti, vlhkosti a vhodného substrátu pro hnízdo.

Kolonie, která se udrží na hladině

Při rychlém vzestupu vody se jedinci mohou spojit do kompaktního plovoucího shluku. Drží se navzájem a zachycují se stébel či jiné vegetace. Nejde o trvalý vodní život ani důkaz, že každá kolonie vždy přežije každou povodeň. Je to nouzová reakce popsaná odbornou druhovou syntézou, která dává kolonii šanci překlenout krátké zatopení.

Hnízda leží v zemi, travních trsech, rašeliníku a mechových bultech. Středoevropský model jim přidělil 84 % vazby na půdu, 9 % na travní drn a 7 % na mech. Český odborný přehled uvádí na vhodném místě hustotu až 40 hnízd na 100 m² — jeden z mála konkrétních domácích údajů o prostorovém uspořádání. Je to maximum z vhodné plochy, ne běžná hustota v každém mokřadu.

Více královen a proměnlivá velikost

Severský profil popisuje kolonie o několika tisících dělnic a více královnách. Srovnávací středoevropský model odhadl průměr kolem 836 dělnic na hnízdo. Jde o regionálně odlišné odhady vzniklé jinou metodikou, nikoli o dvě univerzální hranice velikosti kolonie.

Populačně-genetická práce z roku 1996 potvrdila u studované populace vysokou polygynii a velmi nízkou příbuznost spolukráloven. To ukazuje, že se v jednom hnízdě nemusí sdružovat jen blízké dcery původní královny. Výsledek ale nelze převést na pevný počet či původ královen ve všech evropských populacích.

Vlhkomilný, ale ne jen bahenní

Šíře podmínek a podobnost s jinými Myrmica ztěžují mapování. K bezpečnému určení je potřeba několik dělnic a kontrola tykadlového násadce, čelních lišt, skulptury a řapíku pod zvětšením. Dlouhé trny a rezavá barva nestačí; na mokřadu mohou společně žít také M. rubra a M. ruginodis.

Potravní síť mokřadu

Dělnice vystupují do vegetace za mšicemi a květy. Srovnávací expertní model jim přisoudil 60 % živočišné složky, 32 % trofobiózy, 6 % nektaru a 2 % ostatních rostlinných zdrojů. Procenta nejsou výsledkem rozboru všech soust v hnízdě; jde o váhy ekologické strategie, které zdůrazňují kombinaci kořisti a sladkých zdrojů.

M. gallienii byla ve východní části střední Evropy nalezena také jako hostitel housenek modráska Phengaris teleius. Tatáž studie v Česku přímo doložila jiné hostitelské hnízdo, M. scabrinodis, a vzorky byly malé. Evropskou asociaci proto nelze vydávat za potvrzené pravidlo pro české populace.

Potvrzený v Česku, bez české mapy GBIF

Český checklist a domácí komentovaný přehled druh potvrzují, přesto agregátor GBIF při revizi profilu neobsahoval žádný český georeferencovaný výskyt pod přijatým taxonem. Atlas proto záměrně nezobrazuje prázdnou bodovou mapu, která by mohla mylně naznačit nepřítomnost. Nedostatek agregovaných dat není totéž jako nedostatek skutečných populací.

Severský odborný profil klade vlastní let od konce července do poloviny srpna, český zdroj uvádí okřídlené jedince od konce července až do začátku října. Aláti mohou zůstávat v hnízdě před či po hlavní letové vlně. Srpen je proto nejlépe doložený vrchol; září je širší okraj a říjnový nález alátů není automaticky říjnové rojení.

Určování

Na co se dívat

  • Dělnice je sytě rezavá až rezavě hnědá, poměrně velká a má dlouhé propodeální trny směřující téměř rovně dozadu.
  • Tykadlový násadec je u základny silně a plynule ohnutý, nahoře lehce zploštělý, ale bez podélné lišty nebo laloku.
  • Hlava je jen nepatrně delší než široká, s jemnou síťovitou skulpturou; čelní lišty pokračují dozadu bez nápadného stočení k tykadlovým jamkám.
  • Horní profil řapíku je rovnoměrně vyklenutý a jeho zadní plocha klesá poměrně rovně; řapík i postpetiolus jsou shora relativně široké.
Pozor na záměnu. Na vlhkých stanovištích se může vyskytovat spolu s Myrmica rubra a M. ruginodis. Odlišení vyžaduje kontrolu tykadlového násadce, čelních lišt, skulptury a tvaru řapíku; prostředí ani rezavá barva nejsou samy určovací.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
slatiny a mokřadní louky · břehy vod · nivní trávníky · vlhké písčiny · okraje polí a lomů
Hnízdo
Zakládá zemní hnízda nebo osidluje trsy trav a mechové bulty. Nad vstupem se někdy objevuje malá kupka hlíny či částic mechu a na vhodné ploše mohou hnízda ležet velmi hustě.
Potrava
Dělnice sbírají živočišnou potravu, vystupují do vegetace pro medovici mšic a navštěvují květy kvůli nektaru.
Kolonie
Kolonie bývají vícekrálovné a mohou mít několik tisíc dělnic. Při zaplavení se jedinci zachytávají navzájem i okolní vegetace a vytvářejí plovoucí shluk, který pomáhá kolonii přečkat vysokou vodu.

Svatební lety

Kdy se rojí

Doložené lety spadají především do srpna a září; severský odborný profil klade hlavní rojení od konce července do poloviny srpna. Český údaj o okřídlených jedincích až na začátku října nemusí znamenat, že v říjnu skutečně létají.

Jistota kalendáře: střední. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.

Výskyt

Kde druh potkáte

V Česku je lokální a pravděpodobně rozptýlený napříč nížinami a pahorkatinami, počet dokladů je však malý a druh může být přehlížen. Areál pokrývá střední a východní Evropu, zasahuje do jižního Finska, na Kavkaz a západní Sibiř.

Ochrana

Bez samostatné kategorie

Druh není v Česku zvláště chráněný a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. To není totéž jako formální hodnocení LC.

Zdroje profilu

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
  3. Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica gallienii — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2017.Autoritativní popis morfologie, rozměrů všech kast, záplavové tolerance, vícekrálovných kolonií, potravy a rojení.
  4. Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.
  5. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  6. Seppä. Genetic relatedness and colony structure in polygynous Myrmica ants. Ethology Ecology & Evolution, 1996.Populačně-genetická práce zahrnující M. gallienii dokládá vícekrálovné uspořádání a v jedné studované populaci velmi nízkou příbuznost společně žijících královen; nepředstavuje univerzální počet ani původ královen pro každé hnízdo.
  7. Witek et al. Host ant specificity of large blue butterflies Phengaris (Maculinea) (Lepidoptera: Lycaenidae) inhabiting humid grasslands in East-central Europe. European Journal of Entomology, 2008.Hnízdní průzkum v Polsku, Česku, na Slovensku a Ukrajině doložil P. teleius u pěti druhů Myrmica; v Česku přímo u M. scabrinodis na lokalitách Přelouč a Poděbrady–Kluk, avšak malé počty nevylučují další hostitele.
  8. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
  9. Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.