mravenec rezavý

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Myrmica ruginodis patří k mravencům, které lze potkat v běžném lese, ale správně pojmenovat je už těžší. Rod Myrmica má v Česku mnoho podobných druhů a červenohnědá barva není určovacím znakem. Důležité jsou dlouhé propodeální trny, plynule ohnutá báze tykadlového násadce, rýhování řapíku i celkové proporce. Jediná fotografie bez kolmého pohledu na hlavu a bočního profilu zpravidla nestačí.

Lesní specialista mezi všestrannými Myrmica

Zatímco řada příbuzných dává přednost otevřenějším loukám, M. ruginodis pravidelně proniká do stinného zapojeného lesa. Využívá vlhké dřevo, mech a opad a vystupuje až do horských poloh. Na světlinách, mokrých loukách a rašeliništích se může potkat s dalšími Myrmica, a tím roste riziko záměny.

Středoevropská syntéza zachytila druh na 76 analyzovaných plochách, největším vzorku z této šestice profilů. Průměrná maximální kalibrovaná teplota půdy byla 17,3 °C, nejnižší z porovnávaných druhů, a index vlhkosti 4,57 ukazoval na vlhčí niku. Nejde o dolní či horní hranici přežití; čísla kvantifikují relativní polohu druhu vůči teplomilným M. specioides a M. schencki.

Model hnízdních substrátů mu přisoudil 48 % půdy, 28 % dřeva, po 7 % mechu a opadu a 10 % travního drnu. Vysoká váha dřeva dobře odpovídá terénní zkušenosti s koloniemi v trouchnivých pařezech a pod kůrou, druh však není na dřevo výhradně vázaný.

Dvě velikosti královen, dvě sociální cesty

Velká makrogynní královna obvykle odlétá do roje, páří se a může založit kolonii samostatně. Menší mikrogynní samice se častěji páří u rodného hnízda, jsou přijaty zpět a podílejí se na vícekrálovném uspořádání; nové hnízdo může vzniknout odštěpením části kolonie. Nejde o mladší a starší jedince, ale o rozdílné morfy a obvyklé reprodukční strategie.

Skutečnost je méně učebnicově čistá. Velikosti se částečně překrývají, oba morfy se mohou od obvyklé cesty odchýlit a nalezený počet královen nemusí přesně odpovídat dlouhodobému počtu reprodukujících samic. Studie z roku 1994 navíc u vícekrálovných hnízd naměřila průměrnou příbuznost královen 0,405, což podporuje časté přijímání dcer, ale připouští i složitější původ spolukráloven. Genetika dělnic ukázala také výměnu královny v čase, takzvanou sériovou polygynii.

Devět megabází sociálního uspořádání

V roce 2025 dostal tento známý kontrast genomický základ. Tým analyzoval 95 královen z 31 kolonií u Tvärminne v jižním Finsku a objevil na pátém chromozomu přibližně 9 megabází dlouhý supergenový blok spojený s velikostí královny i organizací kolonie. Mezi 69 královnami z 11 vícekrálovných hnízd nebyla žádná s genotypem AA; nesly AB nebo BB. Genotypy AB a BB se však objevily také v jednokrálovných hnízdech a velikosti královen se překrývaly.

Supergen není homologický se známými sociálními supergeny rodů Formica, Solenopsis, Pogonomyrmex či Cataglyphis. Naznačuje tedy nezávislý evoluční vznik podobného řešení. Výsledek je silnou asociací v konkrétním finském vzorku, nikoli důkazem, že z pohledu na velikost jediné královny bezpečně určíme genom a sociální stav každé kolonie napříč celou Eurasii.

Užitečný všežravec půdního patra

Dělnice odnášejí drobné bezobratlé a mršiny, vyhledávají nektar i medovici a podílejí se na obratu organické hmoty. Srovnávací model přidělil 53 % živočišné složce, 30 % trofobióze, 15 % jiným rostlinným zdrojům a 2 % nektaru. Jsou to expertní váhy ekologické strategie, nikoli přímé měření každého přineseného sousta; jídelníček se mění se sezonou, prostředím a potřebami plodu.

V hnízdech M. ruginodis se mohou vyvíjet také sociálně parazitické housenky modrásků. Východostředoevropská studie doložila Phengaris teleius u tohoto i čtyř dalších druhů Myrmica, ale přímé české nálezy daného výzkumu pocházely jen z M. scabrinodis. Vztah je proto důležitý příklad regionálně proměnlivého hostitelství, ne automatický český záznam.

Běžný druh, řídká databázová mapa

České odborné podklady označují M. ruginodis za velmi běžný druh od nížin do hor, zejména ve vlhkých a stinných biotopech. Mapa GBIF přesto obsahuje jen zlomek skutečných nálezů. Zobrazuje publikované, georeferencované záznamy v agregátoru, nikoli výsledek jednotného celostátního mapování; prázdné místo na mapě proto není důkazem nepřítomnosti.

Český přehled uvádí okřídlené jedince v červenci a srpnu, norský odborný profil rojení v srpnu a září. Dostupné zdroje neurčují přesný český vrchol, proto atlas zvýrazňuje srpen jako nejbezpečnější společný měsíc a červenec se zářím ponechává jako okraje. Dříve použitá nizozemská studie letů byla z profilu odstraněna, protože M. ruginodis vůbec nezkoumala.