Myrmica ruginodis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Myrmica ruginodis je běžný lesní druh, ale od příbuzných červenohnědých mravenců se určuje obtížně. Rozhoduje profil prvního článku stopky, hrubé podélné rýhy na obou článcích stopky, dlouhé trny a plynule ohnutý kořen tykadlového násadce. Jediná fotografie bez pohledu na hlavu a bočního profilu zpravidla nestačí.

Jak jej odlišit od mravence žahavého

Nejčastější záměna je Myrmica rubra. U M. ruginodis je vrchol petiolu z boku poměrně plochý a k zadní ploše přechází zřetelným schodem. Petiolus i druhý článek stopky jsou podélně rýhované a trny bývají alespoň tak dlouhé jako druhý článek stopky. U M. rubra zadní plocha petiolu klesá plynuleji a druhý článek stopky je hladký nebo jen slabě rýhovaný. Rozdíl je třeba ověřit na více znacích pod zvětšením.

Vazba na vlhké lesy

Zatímco řada příbuzných dává přednost otevřenějším loukám, M. ruginodis pravidelně proniká do stinného zapojeného lesa. Využívá vlhké dřevo, mech a opad a vystupuje až do horských poloh. Na světlinách, mokrých loukách a rašeliništích se může potkat s dalšími Myrmica, a tím roste riziko záměny.

Středoevropská syntéza zachytila druh na 76 plochách, tedy na nejvíce plochách ze všech druhů rodu Myrmica v dané tabulce. Ve srovnání obsazených stanovišť patřil k druhům chladnějších a vlhčích míst. Uvedené hodnoty jsou vzájemným porovnáním studovaných ploch, nikoli teplotními či vlhkostními mezemi přežití.

Podle srovnávacího modelu druh hnízdí nejčastěji v půdě a často také ve dřevě, méně v travním drnu, mechu a opadu. Význam dřeva odpovídá nálezům kolonií v trouchnivých pařezech a pod kůrou, druh však není na dřevo výhradně vázaný.

Dvě velikostní formy královen

Větší královny obvykle odlétají do roje a mohou založit kolonii samostatně. Menší královny se častěji páří poblíž rodného hnízda a vracejí se do kolonie s více královnami. Nejde o mladší a starší jedince, ale o dvě odlišné tělesné formy s různými obvyklými způsoby šíření.

Velikosti obou forem se částečně překrývají a jednotlivé královny se mohou od obvyklé cesty odchýlit. Přibližně čtvrtina sledovaných kolonií obsahovala královny obou velikostí. Starší britská studie našla menší samice ve všech devíti sledovaných rojích a nezjistila oddělené páření obou forem. Pozdější práce z jižního Finska ukázala, že větší samice létaly převážně, zatímco menší jen vzácně. Výsledky popisují četnost v konkrétních populacích, ne zákaz letu jedné formy.

Studie z roku 1994 u hnízd s více královnami naměřila průměrnou příbuznost královen 0,405. To odpovídá častému přijímání dcer, ale připouští i složitější původ společně žijících královen. Nalezený počet královen navíc nemusí být stejný jako počet samic, které se skutečně rozmnožují.

Oblast genomu spojená s velikostí královen

Studie z roku 2025 spojila rozdíl mezi oběma formami s konkrétní částí genomu. Tým analyzoval 95 královen z 31 kolonií u Tvärminne v jižním Finsku a na pátém chromozomu našel asi devět milionů párů bází dlouhou oblast s omezenou rekombinací, kterou autoři označili jako supergen. Souvisela s velikostí královny i uspořádáním kolonie. Mezi 69 královnami z 11 hnízd s více královnami nebyla žádná s genotypem AA; nesly AB nebo BB. Genotypy AB a BB se však objevily také v hnízdech s jedinou královnou a velikosti samic se překrývaly.

Tato oblast neodpovídá známým supergenům, které ovlivňují sociální uspořádání u rodů Formica, Solenopsis, Pogonomyrmex či Cataglyphis. Autoři proto usuzují na nezávislý evoluční původ. Výsledek pochází z jediné populace v jižním Finsku; podle velikosti jedné královny nelze spolehlivě určit její genotyp ani počet královen v kolonii.

Potrava v lesním půdním patře

Souhrnné srovnání označuje za hlavní část potravy drobné živé i mrtvé bezobratlé a za důležitý zdroj medovici. Dělnice přijímají také nektar. Jde o odborné srovnání druhů, ne o přímý rozbor všeho, co dělnice přinesly do konkrétního hnízda.

V hnízdech M. ruginodis se mohou vyvíjet také housenky modráska Phengaris teleius. V krakovské oblasti je výzkumníci našli ve 45 z 299 kontrolovaných hnízd tohoto mravence. Na českých lokalitách stejné studie však pocházely nálezy pouze z hnízd M. scabrinodis. Hostitelský druh se mezi oblastmi mění a polský výsledek sám nedokládá stejný vztah v Česku.

V Česku běžný; rojení od července do září

České odborné podklady označují M. ruginodis za velmi běžný druh od nížin do hor, zejména ve vlhkých a stinných biotopech.

Český přehled uvádí okřídlené jedince v červenci a srpnu, norský odborný profil rojení v srpnu a září. Srpen je jediný společně doložený měsíc; přesný český vrchol známý není.