Myrmica scabrinodis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec drsný obývá vlhké louky, rašeliniště i sušší trávníky. V jeho hnízdech se mohou vyvíjet housenky některých modrásků a na povrchu dělnic může růst specializovaná parazitická houba. Druh patří do obtížně určitelné skupiny; barva ani stanoviště k bezpečnému určení nestačí.

Určovací znaky

Dělnice bývají přibližně 3,5–4,5 mm dlouhé, rezavě červené až tmavě červenohnědé. První dlouhý článek tykadla je u kořene výrazně zalomený. Na vnější straně ohybu vytváří nízkou hranu či ploténku skloněnou dozadu; není „rýhovaný“ a obvykle nemá široký miskovitý lalok typický pro Myrmica sabuleti.

Na střední části těla se hrubé nepravidelné rýhy místy kříží. Petiolus, tedy první ze dvou článků stopky, má při pohledu z boku vydutou přední hranu, plošší vrchol a výrazně členěný povrch. Tyto znaky je třeba hodnotit společně.

Znaky jsou proměnlivé a překrývají se zejména s M. vandeli, M. specioides, M. sabuleti a M. lonae. Spolehlivé určení stojí na porovnání několika dělnic z jednoho hnízda a podle potřeby také znaků samců.

Dvě mitochondriální linie, jeden druh

Mitochondriální DNA odhalila uvnitř komplexu dvě hluboce oddělené linie. Morfometrická revize 479 dělnic ze 146 hnízd z roku 2024 však zjistila, že rozdíl mezi západní a východní skupinou slábne v pásu jejich společného výskytu. Autor to vyložil jako známku křížení a následného pronikání genetické informace mezi liniemi; samotná morfometrie tento tok přímo neměřila. Jména M. rugulosoides, M. pilosiscapus a M. martini práce synonymizovala s M. scabrinodis.

Švýcarská studie následně našla dvě mitochondriální větve, ale v jaderných datech z kantonu Vaud pouze jeden shluk. Výsledek z této oblasti podporuje společný druh, není však celopalearktickým testem všech populací.

Vlhkomilný, ale ne pouze mokřadní

Ve středoevropském srovnání obýval M. scabrinodis chladnější místa než teplomilnější M. sabuleti. Využíval však široké rozpětí vlhkosti: vysoké hustoty se objevovaly ve slatiništích a rašeliništích s rašeliníkem Sphagnum, ale také ve středně vlhkých až sušších trávnících.

Hnízdo může být v zemi, drnu či mechu, někdy také pod kamenem. Na rašeliništích využívá i bulty, tedy vyvýšené trsy rašeliníku nad okolním mokrým povrchem. Druh proto není omezen na mokré louky; rozhodují také drobné rozdíly v terénu a vegetaci.

Proměnlivá velikost a počet královen

Norský odborný profil uvádí přibližně 500–2 500 dělnic a jednu či několik královen. Středoevropský srovnávací model odhadl průměr kolem 600 dělnic, nikoli pevnou hranici jednotlivého hnízda. Experimentální práce z roku 2019 navíc porovnávala jen deset italských a deset polských kolonií; dokládá rozdílné sociální uspořádání, ale neříká, jak časté je v Česku.

Mravenec v životním cyklu motýla

Modrásek očkovaný Phengaris teleius tráví první tři larvální instary v semenících krvavce totenu. Ve čtvrtém instaru spadne na zem, nechá se dělnicí Myrmica odnést do hnízda a přibližně deset měsíců požírá mravenčí larvy a kukly; v hnízdě také přezimuje a kuklí se.

U českých údajů si dva používané zdroje odporují. Studie z roku 2008 uvádí nálezy P. teleius v hnízdech M. scabrinodis u Přelouče a Poděbrad–Kluk. Kritická česká syntéza z roku 2016 však píše, že pro tento pár česká data chybějí. Profil proto nález nepovažuje za bezesporně uzavřený a rozpor ponechává k odborné revizi.

Hostitelské vazby se mezi oblastmi mění. Studie z Polska, Česka, Slovenska a Ukrajiny našla P. teleius u pěti druhů Myrmica a evropská syntéza jej řadí mezi modrásky se širokým okruhem hostitelů. M. scabrinodis je tedy doložený hostitel, nikoli jediný hostitelský druh v celém areálu motýla.

Kratší očekávaný život zvyšuje ochotu riskovat

V laboratorním experimentu výzkumníci zkrátili očekávané přežití dělnic působením oxidu uhličitého nebo odstraněním trnů na zadním konci střední části těla. Tyto dělnice pak při hledání potravy častěji přijímaly rizika spojená s větší vzdáleností, vyšší teplotou či přítomností konkurenta. Pokus tedy testoval reakci na uměle zhoršenou vyhlídku přežití; nesledoval přirozené rozdělení práce podle věku.

Houba, která vyrůstá z kutikuly

Na povrchu těla může růst mikroskopická parazitická houba Rickia wasmannii. Regionální průzkum ji nacházel častěji ve vlhkých stanovištích a velmi nerovnoměrně mezi koloniemi: silně napadené hnízdo mohlo sousedit s hnízdem bez nálezu. Dělnice z nadzemní části hnízda nesly více drobných těl houby než jedinci odebraní pod zemí. Autoři z toho usuzovali na rozdíl mezi staršími sběračkami a mladšími dělnicemi uvnitř hnízda, přímo však věk ani venkovní aktivitu jednotlivých dělnic neměřili. Četnost houby v Česku není známá.

Možný hostitel jiného mravence

V českých vzorcích hnízd M. scabrinodis byly nalezeny královny vzácné Myrmica hirsuta. Chyběl však její plod a jedna královna byla po zahřátí hnízda napadena, takže jde pouze o možného hostitele. Potvrzené vazby M. hirsuta míří především k M. sabuleti a v severní Evropě k M. lonae.

Rojení od poloviny července do poloviny září

Český regionální přehled uvádí okřídlené jedince přibližně od poloviny července do poloviny září. Nizozemské sledování nenašlo jasnou preferenci denní doby, slunečního záření ani relativní vlhkosti. Časnější lety probíhaly jen za slabého větru, pozdější také při větru silnějším; výrazný měsíční vrchol není doložen.