mravenec drsný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec drsný ukazuje, že „běžný“ neznamená jednoduchý. Obývá širokou škálu otevřených stanovišť a vstupuje do pozoruhodných vztahů s motýly, houbami i jinými mravenci. Zároveň patří do taxonomicky obtížné skupiny, v níž se stará jména, mitochondriální linie a jemné morfologické rozdíly snadno promění v přehnaně jistý příběh.

Zalomené tykadlo je teprve začátek

Dělnice bývají 4–5 mm dlouhé, rezavě červené až tmavě červenohnědé. Báze tykadlového násadce je ostře, téměř pravoúhle zalomená a rýhovaná, obvykle bez velkého miskovitého laloku typického pro Myrmica sabuleti. Čelo je poměrně široké a přední stěna řapíku přechází přes ostrý úhel do ploššího vrcholu.

Každý z těchto znaků je proměnlivý. K nejdůležitějším záměnám patří mokřadní M. vandeli, sušší M. specioides a další členové skupiny scabrinodis. Spolehlivější než jediná fotografie je série dělnic z jednoho hnízda, měření několika znaků a tam, kde jsou k dispozici, také samci. Prostředí pomáhá vytvořit hypotézu; neurčuje druh.

Dvě linie neznamenají automaticky dva druhy

Studie mitochondriální DNA z roku 2019 našla uvnitř komplexu dvě hluboce rozdělené linie. To vyvolalo otázku, zda se pod jedním jménem neskrývají kryptické druhy. Revize roku 2024 však analyzovala 479 dělnic ze 146 hnízdních vzorků od západní Evropy po oblast Bajkalu pomocí 17 morfometrických znaků. Západní a východní skupina se v alopatrii lišily, v pásu společného výskytu zhruba mezi 6° a 22° východní délky se ale rozdíl zmenšoval. Autor jej vyložil jako častou hybridizaci a introgresi a jména M. rugulosoides, M. pilosiscapus a M. martini synonymizoval s M. scabrinodis.

Další studie z kantonu Vaud ve Švýcarsku morfologicky zpracovala 918 jedinců; její finální genomový dataset RAD zahrnoval 666 jedinců. Našla dvě mitochondriální větve, ale jediný jaderný genetický shluk. Výsledek jedné oblasti nemůže uzavřít taxonomii celého Palearktu, dobře však ukazuje, proč mitochondriální čárový kód sám o sobě nestačí k prohlášení nového druhu.

Vlhkomilný, ale ne pouze mokřadní

V dlouhodobé středoevropské analýze byl M. scabrinodis doložen na 51 standardizovaně popsaných plochách. Průměrné maximum teploty půdy v hloubce 35 mm dosahovalo 21,7 °C a sezonní průměr 13,6 °C, tedy méně než u teplomilnější M. sabuleti. Vlhkostní nika však byla široká a dokonce bimodální: vysoké hustoty se objevovaly ve slatiništích a rašeliništích se Sphagnum, ale také v čerstvě suchých trávnících.

Proto jej nelze redukovat na „mravence mokré louky“. Hnízdo může být v zemi, drnu, mechu či rašeliníkovém bultu a někdy pod kamenem. Odvodnění rašeliniště mu může vzít jednu část niky, zatímco zarůstání nebo nevhodná celoplošná seč může poškodit jinou. Konkrétní dopad závisí na místě, mikroreliéfu a sousedních druzích.

Kolonie nemá jeden pevný rozměr

Syntézy uvádějí typicky několik set dělnic, ale jde o řádový obraz, ne normu. Počet královen je fakultativně proměnlivý. V jedné studii deseti italských kolonií bylo pět jedno- a pět vícekrálovných, zatímco všech deset zkoumaných polských kolonií bylo vícekrálovných. Tak malý a geograficky omezený soubor neříká, jak časté jsou jednotlivé formy v Česku; dokládá však, že údaj „jedna královna“ nebo „vždy několik královen“ by byl chybný.

Dělnice loví i sbírají mrtvé členovce a využívají medovici. Potravní podíly publikované ve středoevropské syntéze jsou expertně sestavené odhady, nikoli obsah žaludků z reprezentativního průzkumu. Proto zde mají podobu kvalitativního popisu, ne falešně přesných procent.

Mravenec v životním cyklu motýla

Modrásek očkovaný Phengaris teleius tráví první tři larvální instary v semenících krvavce totenu. Ve čtvrtém instaru spadne housenka na zem, nechá se dělnicí Myrmica odnést do hnízda a zhruba deset měsíců požírá mravenčí larvy a kukly; uvnitř také přezimuje a kuklí se. V Česku je M. scabrinodis přímo doloženým hostitelem: průzkum našel tři infikovaná hnízda mezi 188 hnízdy u Přelouče a jedno mezi 41 u Poděbrad–Kluku.

To z něj ale nedělá univerzálně jediného ani vždy „hlavního“ hostitele. Studie deseti lokalit v Polsku, Česku, na Slovensku a Ukrajině našla P. teleius u pěti druhů Myrmica. V jedné metapopulaci v jižním Polsku housenky přežívaly u čtyř druhů; M. scabrinodis byla pod živnou rostlinou nejhojnější, ale její hnízda nebyla na všech plochách relativně nejčastěji napadená. Evropská syntéza 419 lokalit, z nich 214 s přímými hostitelskými údaji, proto popisuje P. teleius jako modráska s mimořádně širokým hostitelským rozsahem.

Ochrana motýla přesto potřebuje mravence. Nestačí zachovat krvavec bez mozaiky mikrostanovišť, v nichž prosperují vhodná hnízda. Stejně tak nelze z přítomnosti M. scabrinodis automaticky usoudit, že lokalita modráska už má všechny potřebné podmínky.

Kratší budoucnost zvyšuje ochotu riskovat

Laboratorní experiment upravil riziko při hledání potravy vzdáleností, teplotou a přítomností konkurenta. Dělnicím vědci zkrátili očekávanou délku života buď oxidem uhličitým, nebo odstraněním propodeálních trnů; oba zásahy skutečně snížily následné přežití proti kontrolám. Takto ošetřené dělnice vstupovaly do rizikových podmínek častěji.

Výsledek podporuje představu, že chování jednotlivce reaguje na jeho budoucí hodnotu pro kolonii. Neprokazuje však, že všechny starší dělnice vždy foragují, ani že experimentálně ošetření jedinci „začali dříve pracovat“. Studie měřila volbu rizika v laboratorních koloniích, ne přirozený celoživotní rozvrh práce na české louce.

Houba, která vyrůstá z kutikuly

Na povrchu těla se může usadit mikroskopická parazitická houba Rickia wasmannii. Regionální průzkum našel infekci právě na M. scabrinodis, častěji ve vlhkých stanovištích a velmi nerovnoměrně mezi koloniemi. Uvnitř napadeného hnízda mohla být zasažena velká část dělnic, zatímco sousední kolonie zůstala bez nálezu. Povrchově aktivní dělnice nesly více stélek než jedinci z hlubších částí hnízda.

Nejde o plíseň, kterou lze spolehlivě diagnostikovat z běžné terénní fotografie, ani o údaj o české prevalenci. Je to další příklad, proč kolonie není izolovaný organismus: její vlhké sociální prostředí sdílejí specializovaní paraziti s vlastní prostorovou dynamikou.

Možný hostitel jiného mravence

České královny vzácného Myrmica hirsuta byly nalezeny ve vzorcích hnízd M. scabrinodis. V hnízdech ale chyběl plod parazita a jedna královna byla po zahřátí napadena. Autoři proto označili M. scabrinodis pouze za možného hostitele. Potvrzené vazby M. hirsuta míří především k M. sabuleti a na severu k M. lonae. Společný nález dvou druhů z jednoho hnízda tedy ještě není důkazem dlouhodobě fungujícího parazitismu.

Rojení a užitečný nález

Český regionální přehled klade okřídlené jedince přibližně od poloviny července do poloviny září. Nizozemské sledování letů v letech 1977–1979 nenašlo u M. scabrinodis jasnou preferenci denní doby, sluneční radiace ani relativní vlhkosti. Všechny lety před 20. srpnem proběhly při větru pod 1,7 m/s, po tomto datu však všechny sledované druhy létaly i za vyšší rychlosti; datum proto není koncem sezony. Kalendář nemá vyznačený sebejistý srpnový vrchol.

Pro dokumentaci je cennější série dělnic, pohled na bázi tykadla, datum a detail mikrostanoviště než jediný barevný snímek. Hnízdo nerozebírejte kvůli hledání modráska nebo houby: výsledek bez odborného určení může být chybný a zásah zničí právě vztahy, které měl pozorovatel v úmyslu zaznamenat.