Myrmicinae · Myrmica

Myrmica sabuleti

Meinert, 1861

mravenec laločnatý

Teplomilný mravenec polosuchých trávníků a světlých okrajů lesa. Je důležitým hostitelem modráska černoskvrnného i vzácného sociálně parazitického mravence M. hirsuta.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice je obvykle červenohnědá a má poměrně úzkou oblast mezi očima a bázemi tykadel; barva se překrývá s mnoha dalšími druhy rodu Myrmica.
  • První dlouhý článek tykadla je u báze výrazně ohnutý a nese podélnou hranu s bočním lalokem.
  • Trny na zadním konci hrudi bývají delší a první článek stopky zaoblenější než u Myrmica scabrinodis, oba znaky jsou však proměnlivé a mají jen podpůrnou hodnotu.
Pozor na záměnu. Největší záměna hrozí s Myrmica lonae a dalšími členy skupiny scabrinodis. Je třeba porovnat několik dělnic z jednoho hnízda a společně hodnotit tvar báze tykadla, rozestup ploch kolem jeho bází a stavbu stopky. Fotografie celého těla ani jeden nápadný znak obvykle nestačí.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
polosuché trávníky · světlé lesy · okraje lesů · křoviny
Hnízdo
Zemní hnízda bývají v drnu, mechu, pod kamenem nebo kusem dřeva na teplých, spíše sušších otevřených či lehce zastíněných místech. Druh se obvykle vyhýbá trvale zamokřeným plochám i nejvyprahlejším holým místům.
Potrava
Loví a sbírá drobné bezobratlé a výrazně využívá medovici. Nektar a jiné rostlinné cukerné zdroje tvoří doplňkovou, místně proměnlivou část potravy.
Kolonie
V hnízdě může být jedna nebo více královen a zpravidla řádově stovky dělnic. Počet královen i dělnic se mezi populacemi mění, takže průměr není horním limitem jednotlivého hnízda.

Svatební lety

Kdy se rojí

Evropské souhrnné zdroje kladou svatební lety hlavně do srpna a září. Český regionální přehled uvádí okřídlené jedince během léta až do první poloviny září, nikoli přesný začátek letů ani jejich vrchol.

Další druhy, které se mohou rojit v srpnu →

Výskyt

Rozšíření a výskyt

V Česku je opakovaně nacházen na vhodných teplých a otevřených místech nížin a pahorkatin. Areál zahrnuje hlavně Evropu a pokračuje ke Kavkazu; starší údaje z východní části areálu mohou směšovat více podobných druhů.

Výskytová data GBIF pro Česko

Myrmica sabuleti: kde se soustřeďují výskytové záznamy.

Myrmica sabuletimravenec laločnatý

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec laločnatý patří k druhům, u nichž rozhodují drobné znaky viditelné až pod zvětšením. Je zároveň součástí neobvyklých vztahů uvnitř mravenišť: některé jeho kolonie hostí housenky modráska černoskvrnného a sociálně parazitického mravence Myrmica hirsuta.

Jak ho odlišit

První dlouhý článek tykadla je u báze silně ohnutý a před ohybem vytváří podélnou hranu s bočním lalokem. Důležitá je také poměrně úzká oblast mezi očima a bázemi tykadel. Delší trny na zadním konci hrudi a zaoblenější první článek stopky mohou pomoci při srovnání s M. scabrinodis, samy však nestačí.

Nejobtížnější je odlišení od M. lonae. Tvary se mezi jednotlivými dělnicemi překrývají a druhová hranice navíc zůstává předmětem výzkumu. Spolehlivé určení proto porovnává několik dělnic ze stejného hnízda a kombinuje měření báze tykadla, rozestupu ploch kolem tykadel a stavby stopky.

Teplá, ale ne zcela vyprahlá místa

Ve středoevropské analýze 232 ploch byl druh nalezen na 65. U těchto ploch vyšly vyšší teplotní a nižší vlhkostní ukazatele než u M. scabrinodis. Nešlo však o měření optimální teploty uvnitř hnízda: teploty byly odvozené a kalibrované pro půdu v hloubce 35 milimetrů a vlhkostní údaj vycházel ze složení vegetace.

V terénu druh obývá především polosuché trávníky, světlé lesy, jejich okraje a křoviny. Hnízdí v zemi, v drnu či mechu, pod kamenem nebo kusem dřeva. Trvale zamokřeným plochám i nejvyprahlejším holým místům se obvykle vyhýbá. Kryt nad hnízdem je pozorovaný znak prostředí; použitá literatura neměřila jeho tepelný účinek.

Kolonie a potrava

V hnízdě může být jedna nebo více královen a obvykle řádově stovky dělnic. Počet královen i dělnic se mezi místy liší, proto nelze jednu průměrnou hodnotu chápat jako pevný strop.

Dělnice loví živé drobné bezobratlé, sbírají uhynulé členovce a navštěvují hmyz produkující medovici. Přijímají také nektar a jiné sladké rostlinné zdroje. Publikované podíly potravy jsou zčásti odborné odhady pro srovnání druhů, nikoli univerzální jídelníček změřený ve všech populacích.

Hostitel modráska černoskvrnného

Housenka modráska černoskvrnného Phengaris arion se nejprve živí na mateřídoušce nebo dobromysli. Později rostlinu opustí, nechá se odnést dělnicí Myrmica do hnízda a požírá tam mravenčí larvy. AOPK uvádí M. sabuleti jako obvyklého hostitele, avšak česká kritická syntéza z roku 2016 neměla přímý tuzemský nález housenky či kukly v jeho hnízdě. Obecnou hostitelskou vazbu proto nelze zaměnit za dosud chybějící přímý český doklad.

Ve východním Polsku byla M. sabuleti na studované lokalitě vzácná a modrásek využíval jiné druhy. Celoevropská syntéza 419 lokalit, z nich 214 s přímými údaji o hostiteli, ukázala výrazné geografické rozdíly. Přítomnost M. sabuleti ani živné rostliny sama nezaručuje, že místní populace motýla v jeho hnízdech přežije.

Hostitel mravence Myrmica hirsuta

Sociálně parazitický mravenec M. hirsuta byl původně popsán podle malých chlupatých královen nalezených v hnízdech M. sabuleti v Anglii. Pozdější polské nálezy pohlavních jedinců v jeho hnízdech vztah znovu potvrdily; na severu může být hostitelem také M. lonae.

Parazit se při péči o hnízdo opírá hlavně o dělnice hostitele. Ve třech kompletně prohledaných napadených koloniích však byli nalezeni tři vlastní dělnicovití jedinci, z nichž nejméně dva měli některé znaky královen. Přesnější je proto mluvit o krajně vzácných dělnicovitých formách než tvrdit, že druh běžně vytváří dělnice nebo že je bez jediné výjimky postrádá.

Rojení

Evropské souhrny kladou svatební lety především do srpna a září. Český regionální přehled uvádí okřídlené jedince během léta až do první poloviny září, ale nerozlišuje přesně jejich přítomnost v hnízdě od uskutečněného letu. Atlas proto používá srpen a září se střední jistotou a neurčuje užší vrchol.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
  3. Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.
  4. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  5. Seifert. Myrmica lonae Finzi, 1926 — a species separate from Myrmica sabuleti Meinert, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2000.Primární morfometrická a ekologická revize oddělující M. lonae od M. sabuleti; obsahuje diagnózu samičích kast, diskriminační funkce, typový materiál a stanovištní data.
  6. Ebsen, Boomsma & Nash. Phylogeography and cryptic speciation in the Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 species complex (Hymenoptera: Formicidae), and their conservation implications. Insect Conservation and Diversity, 2019.Primární studie mtDNA odhalila dvě hluboké linie v komplexu M. scabrinodis a současně nepodpořila genetické oddělení M. lonae od M. sabuleti. Samotná mitochondriální linie ještě neprokazuje reprodukčně izolovaný druh.
  7. Lavanchy, Galkowski, Jecha, Freitag, Avril, Dépraz & Schwander. Do morphologically defined groups correspond to reproductively isolated species? A case study in Myrmica ants from Switzerland. Insect Systematics and Diversity, 2025.Integrativní švýcarská studie začala 918 morfologicky určenými vzorky a pro genetické analýzy vybrala 765; finální SNP soubor obsahoval 666 jedinců a u 632 z nich (94,9 %) se shodovalo morfologické a integrativní určení. Jediný morfologický vzorek M. lonae geneticky připadl k M. sabuleti, takže autoři žádají další materiál před případnou synonymizací.
  8. Phengaris arion — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Česká ochranářská syntéza životního cyklu modráska černoskvrnného; uvádí M. sabuleti jako obvyklého a M. scabrinodis jako méně častého hostitele, nejde však o soupis přímých českých hnízdních nálezů.
  9. Pech & Sedláček. Records of host ant use of Phengaris Doherty, 1891 (Lepidoptera, Lycaenidae) in the Czech Republic. Nota Lepidopterologica, 2016.Kritická syntéza přímých českých nálezů modrásků v mraveništích; rozlišuje hostitele doložené z hnízda od obecných evropských asociací a upozorňuje na malé vzorky.
  10. Sielezniew & Stankiewicz. Myrmica sabuleti not necessary for the survival of the population of Phengaris arion in eastern Poland. European Journal of Entomology, 2008.Primární studie dokládající, že vazba modráska Phengaris arion na hostitelské mravence se může geograficky měnit.
  11. Tartally et al. Patterns of host use by brood parasitic Maculinea butterflies across Europe. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2019.Evropská syntéza zahrnula 419 lokalit, z toho 214 s přímými údaji o hostiteli. Ukazuje široký hostitelský rozsah P. teleius a geografickou mozaiku hostitelů P. arion; místní asociaci nelze automaticky přenášet do celé Evropy ani do Česka.
  12. Elmes. A morphometric comparison of three closely related species of Myrmica (Formicidae), including a new species from England. Systematic Entomology, 1978.Původní popis M. hirsuta; zdroj autority, typové lokality, odlišení od příbuzných druhů a původních morfometrických dat.
  13. Elmes. A population of the social parasite Myrmica hirsuta Elmes (Hymenoptera, Formicidae) recorded from Jutland, Denmark, with a first description of the worker caste. Insectes Sociaux, 1994.První popis dělnicovité formy z dánské populace. Ve třech kompletně prohledaných napadených koloniích byli nalezeni jen tři dělnicovití jedinci; nejméně dva morfologicky popsaní vykazovali znaky pseudogyn, nikoli běžných dělnic.
  14. Radchenko & Elmes. A taxonomic revision of the socially parasitic Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Palaearctic region. Annales Zoologici, 2003.Taxonomická revize sociálně parazitických druhů Myrmica; určovací znaky, lineární rozměry kast, synonyma, hostitelé a přehled rozšíření.
  15. Czechowska & Radchenko. Myrmica hirsuta Elmes, 1978 (Hymenoptera, Formicidae) — a socially parasitic ant species new to Poland. Fragmenta Faunistica, 1997.Polské nálezy pohlavních jedinců v hnízdech M. sabuleti z 21. a 29. srpna 1996; podklad k hostiteli, určování a evropské fenologii, nikoli přímý údaj o rojení v ČR.