Myrmicinae · Myrmica
mravenec laločnatý
Myrmica sabuleti Meinert, 1861
Teplomilný červenohnědý mravenec polosuchých trávníků a světlých lemů, který hostí modráska černoskvrnného i téměř bezdělnického parazitického mravence.
Profil druhu
Jak žije a čím je zajímavý
Mravenec laločnatý dostal české jméno podle drobného, ale důležitého detailu u báze tykadla. Na teplých trávnících přitom není jen jedním z mnoha rezavých mravenců: jeho hnízdo může po část roku hostit larvu velkého modráska nebo celý životní cyklus jiného, téměř bezdělnického mravence. Právě tyto vztahy ukazují, proč musí být určení přesné a proč nelze biologii jedné lokality přenést na celý areál.
Laločnatá lamela pod mikroskopem
Dělnice měří přibližně 4–5 mm. Tykadlový násadec je u báze silně zalomený a před ohybem vytváří podélnou hranu s nápadnou boční, často miskovitou lamelou. Čelo bývá užší a propodeální trny zpravidla delší než u Myrmica scabrinodis, ale oba znaky kolísají. Barva od rezavé po tmavě červenohnědou nepomůže bez zbytku morfologie.
Zvlášť problematická je M. lonae. Český checklist ji vede jako platný a validně doložený druh, snadno zaměnitelný s M. sabuleti. Morfometrická revize roku 2000 ji oddělila také ekologicky, pozdější mitochondriální studie však oddělení nepodpořila a připustila ekologickou formu. Švýcarská genomová práce roku 2025 měla jediný morfologicky určený exemplář M. lonae, který spadl k M. sabuleti; tak malý vzorek nestačil k synonymizaci. Profil proto respektuje současný český seznam, ale neskrývá probíhající spor.
Teplý a sušší neznamená vyprahlý
Ve středoevropské analýze 232 ploch byl M. sabuleti doložen na 65. Průměrné maximum půdní teploty v hloubce 35 mm činilo 24,4 °C a sezonní průměr 15,1 °C, více než u M. scabrinodis. Nízká průměrná hodnota Ellenbergova indikátoru vlhkosti potvrzovala vazbu k sušším stanovištím. Jsou to statistiky souboru ploch, nikoli teplotní optimum královny ani hranice přežití kolonie.
V terénu to znamená polosuché trávníky, světlé háje, okraje lesa a křoviny. Druh se obvykle vyhýbá zamokřeným místům i nejvyprahlejším holým plochám. Kámen, drn, mech nebo kus dřeva nad zemním hnízdem tlumí rychlé změny mikroklimatu. Mírný stín proto nemusí být v rozporu s teplomilností.
Stovky dělnic, ale proměnlivá společnost
Syntetické údaje kladou typickou velikost do řádu stovek dělnic, místní hnízda však mohou být mnohem menší i větší. Druh je fakultativně polygynní: vedle kolonie s jednou královnou existují kolonie s několika. Počet královen, hustota hnízd i velikost pracovní síly reagují na stanoviště a historii populace, takže průměr kolem několika set není biologickým stropem.
Dělnice hledají živočišnou kořist a mrtvé členovce na povrchu i v bylinném patře, navštěvují producenty medovice a přijímají další sladké zdroje. Publikované potravní podíly jsou zčásti expertní syntézou a nelze je vydávat za univerzální procenta jídelníčku. Přesnější je všestrannost s významnou trofobiózou než jednoduchá nálepka „predátor“ nebo „sběrač medovice“.
Modrásek černoskvrnný: geografická mozaika
Housenka modráska černoskvrnného Phengaris arion se nejprve vyvíjí v květenství mateřídoušek nebo dobromysli. Ve čtvrtém instaru rostlinu opustí, nechá se adoptovat dělnicí Myrmica a v hnízdě požírá mravenčí larvy. Česká ochranářská syntéza uvádí jako obvyklého hostitele M. sabuleti a méně často M. scabrinodis. Taková karta shrnuje poznání, ale sama není soupisem přímo otevřených českých hnízd.
Přímo studovaná populace ve východním Polsku ukázala opačný místní obraz: M. sabuleti tam byla vzácná a nebyla využita, zatímco housenky či kukly byly nalezeny u M. rugulosa, M. hellenica a M. schencki. Celoevropská syntéza 419 lokalit, z nich 214 s přímými hostitelskými údaji, potvrdila geografickou mozaiku. Ve velké části Evropy převažovali hostitelé ze skupiny scabrinodis, na severovýchodě častěji M. schencki, a místní populace motýla se často přizpůsobovala dostupnému hostiteli.
Pro ochranu z toho plyne praktická opatrnost: přítomnost mateřídoušky ani samotné M. sabuleti nezaručuje úspěšný vývoj motýla. Potřebná je správná kombinace rostliny, mikroklimatu, hustoty kompatibilních mravenišť a načasovaného managementu. Který hostitel je kompatibilní, musí určit místní data.
Mravenec, který parazituje mravence
Myrmica hirsuta je obligátní sociální parazit, jehož běžnou pracovní sílu představují dělnice hostitele. První popis vycházel z malých, nápadně chlupatých královen nalezených právě v koloniích M. sabuleti v jižní Anglii. Pozdější polské nálezy pohlavních jedinců v hnízdech M. sabuleti vztah znovu potvrdily; na severu může být hostitelem také M. lonae.
Parazit není absolutně bezdělnicový, vlastní dělnice ale vytváří krajně vzácně. Hostitelská kolonie obstarává krmení, péči o plod i chod hnízda. Ani zde však pouhý nález královny v blízkosti dělnic není automatickým důkazem úspěšného parazitismu; nejpřesvědčivější je společný plod nebo opakovaný nález celé smíšené kolonie.
Kalendář bez vymyšleného vrcholu
Český regionální přehled uvádí okřídlené jedince během léta až do první poloviny září. Často citovaná nizozemská práce o letech čtyř druhů však M. sabuleti vůbec nezahrnovala — sledovala dva druhy Lasius a druhy M. rubra a M. scabrinodis. Z této studie proto nelze odvodit srpnový vrchol M. sabuleti.
Nejlépe podložené zůstává široké orientační okno červen–září se střední jistotou a bez jediného vrcholného měsíce. Pro hodnotný záznam je důležitější přesné datum, čas, počasí, fotografie samce či samice a ověřená dělnická série z blízkého hnízda než přizpůsobení pozorování předem očekávanému srpnu.
Co znamená „bez kategorie“
M. sabuleti není ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněnými živočichy a český Červený seznam 2017 jej samostatně nehodnotí. To neznamená formální kategorii LC ani potvrzený stabilní trend. Lokální populace může zmizet zarůstáním, nevhodnou pastvou či plošnou sečí, i když druh jako celek zůstává v Česku rozšířený. Zvláštní hodnotu mohou mít hnízda, která udržují další specializované organismy.
Určování
Na co se dívat
- Dělnice jsou červenohnědé a mají poměrně úzké čelo; barva se však překrývá s řadou dalších druhů Myrmica.
- Báze tykadlového násadce je výrazně zalomená a před ohybem vytváří podélnou hranu s bočním lalokem.
- Propodeální trny bývají delší a řapík zaoblenější než u Myrmica scabrinodis, oba znaky jsou ale proměnlivé.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- polosuché trávníky · světlé lesy · okraje lesů · křoviny
- Hnízdo
- Zemní hnízda bývají v drnu, pod mechem, kamenem nebo kusem dřeva na teplých, spíše sušších a někdy lehce zastíněných místech. Vyprahlým holým extrémům i trvale zamokřeným plochám se obvykle vyhýbá.
- Potrava
- Loví i sbírá mrtvé drobné bezobratlé a významně využívá medovici; nektar a další rostlinné cukerné zdroje jsou doplňkovou, místně proměnlivou složkou.
- Kolonie
- Kolonie jsou fakultativně jedno- nebo vícekrálovné a obvykle mají řádově stovky dělnic. Místní populace se však velikostí i počtem královen liší natolik, že průměr není limitem jednotlivého hnízda.
Svatební lety
Kdy se rojí
Český regionální přehled uvádí okřídlené jedince během léta až do první poloviny září, ale použitá literatura nedokládá spolehlivý měsíční vrchol. Nizozemská studie často citovaná u rodu tento druh vůbec nesledovala.
Jistota kalendáře: střední. Vrcholné období není z dostupných dat dostatečně podložené. Uvedený interval je orientační a může jej posunout počasí, poloha i nadmořská výška.
Výskyt
Kde druh potkáte
V Česku je na vhodných místech nížin a pahorkatin běžný. Areál zahrnuje hlavně Evropu až Kavkaz; starší východní záznamy mohou směšovat více druhů komplexu sabuleti.
Ochrana
Bez samostatné kategorie
Druh není v kontrolované české vyhlášce zvláště chráněný a Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. To není totéž jako formální hodnocení LC.
Zdroje profilu
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
- Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.
- Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
- Seifert. Myrmica lonae Finzi, 1926 — a species separate from Myrmica sabuleti Meinert, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2000.Primární morfometrická a ekologická revize oddělující M. lonae od M. sabuleti; obsahuje diagnózu samičích kast, diskriminační funkce, typový materiál a stanovištní data.
- Ebsen, Boomsma & Nash. Phylogeography and cryptic speciation in the Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 species complex (Hymenoptera: Formicidae), and their conservation implications. Insect Conservation and Diversity, 2019.Primární studie mtDNA odhalila dvě hluboké linie v komplexu M. scabrinodis a současně nepodpořila genetické oddělení M. lonae od M. sabuleti. Samotná mitochondriální linie ještě neprokazuje reprodukčně izolovaný druh.
- Lavanchy, Galkowski, Jecha, Freitag, Avril, Dépraz & Schwander. Do morphologically defined groups correspond to reproductively isolated species? A case study in Myrmica ants from Switzerland. Insect Systematics and Diversity, 2025.Primární studie COI a genomových markerů RAD podpořila dvě málo divergentní genetické skupiny M. lobicornis a M. lobulicornis, ale diskutuje, zda jde o plně oddělené druhy, nebo mladé linie. Ukázala také častější morfologické záměny u vzácných vzorků; současné katalogy oba taxony nadále přijímají.
- Seppä. Genetic relatedness and colony structure in polygynous Myrmica ants. Ethology Ecology & Evolution, 1996.Populačně-genetická práce zahrnující M. gallienii dokládá vícekrálovné uspořádání a v jedné studované populaci velmi nízkou příbuznost společně žijících královen; nepředstavuje univerzální počet ani původ královen pro každé hnízdo.
- Boomsma & Leusink. Weather conditions during nuptial flights of four European ant species. Oecologia, 1981.Nizozemská pozorování letů čtyř druhů v letech 1977–1979 zahrnují M. scabrinodis, nikoli M. sabuleti. U M. scabrinodis nebyla zjištěna jasná preference denní doby, radiace ani relativní vlhkosti. Před 20. srpnem probíhaly lety jen při větru pod 1,7 m/s, později všechny sledované druhy létaly i za silnějšího větru; datum tedy neoznačuje konec letů.
- Phengaris arion — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Česká ochranářská syntéza životního cyklu modráska černoskvrnného; uvádí M. sabuleti jako obvyklého a M. scabrinodis jako méně častého hostitele, nejde však o soupis přímých českých hnízdních nálezů.
- Sielezniew & Stankiewicz. Myrmica sabuleti not necessary for the survival of the population of Phengaris arion in eastern Poland. European Journal of Entomology, 2008.Primární studie dokládající, že vazba modráska Phengaris arion na hostitelské mravence se může geograficky měnit.
- Tartally et al. Patterns of host use by brood parasitic Maculinea butterflies across Europe. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2019.Evropská syntéza zahrnula 419 lokalit, z toho 214 s přímými údaji o hostiteli. Ukazuje široký hostitelský rozsah P. teleius a geografickou mozaiku hostitelů P. arion; místní asociaci nelze automaticky přenášet do celé Evropy ani do Česka.
- Elmes. A morphometric comparison of three closely related species of Myrmica (Formicidae), including a new species from England. Systematic Entomology, 1978.Původní popis M. hirsuta; zdroj autority, typové lokality, odlišení od příbuzných druhů a původních morfometrických dat.
- Radchenko & Elmes. A taxonomic revision of the socially parasitic Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Palaearctic region. Annales Zoologici, 2003.Taxonomická revize sociálně parazitických druhů Myrmica; určovací znaky, lineární rozměry kast, synonyma, hostitelé a přehled rozšíření.
- Czechowska & Radchenko. Myrmica hirsuta Elmes, 1978 (Hymenoptera, Formicidae) — a socially parasitic ant species new to Poland. Fragmenta Faunistica, 1997.Polské nálezy pohlavních jedinců v hnízdech M. sabuleti z 21. a 29. srpna 1996; podklad k hostiteli, určování a evropské fenologii, nikoli přímý údaj o rojení v ČR.
- Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
