Myrmicinae · Myrmica
Myrmica lonae
Finzi, 1926
Světlá, poměrně velká Myrmica otevřených lesů, rašelinišť a trávníků, kterou od M. sabuleti odděluje hlavně tvar báze tykadlového násadce.
Profil druhu
Jak žije a čím je zajímavý
Myrmica lonae ukazuje, proč se mravenci nemají určovat jen podle barvy. Její dělnice je světlá, červenohnědá a na první pohled vypadá jako řada dalších druhů rodu Myrmica. Rozhodující znaky leží na bázi tykadla a na čelních lištách a jsou natolik proměnlivé, že u obtížných vzorků nestačí ani jediná dobře zachovaná dělnice.
Miska na tykadle nestačí
Tykadlový násadec se u báze rozšiřuje do široké ploténky, často s mělkou prohlubní připomínající misku. Spolu s ní je nutné hodnotit silně esovitě prohnuté čelní lišty a jejich vzájemnou vzdálenost. Seifertova revize oddělila pomocí kombinace měření přibližně 97 % hnízdních vzorků dělnic od M. sabuleti, zároveň však ponechala malou přechodnou oblast. Určení má proto stát na sérii dělnic z jednoho hnízda, ne na dojmu z jediného snímku.
Od suchého lesa po rašeliniště
Ve střední Evropě je nejčastějším stanovištěm světlý, teplý les s dostatkem osluněných míst na půdě. Druh ale žije také na otevřených rašeliništích a místy na suchých trávnících. Oproti teplomilnější M. sabuleti zasahuje častěji do chladnějších a vlhčích mikrostanovišť, přesto se oba druhy mohou objevit na stejné lokalitě. Samotný biotop tedy determinaci nepotvrzuje.
Hnízdo bývá skryté v zemi, mechu nebo pod kamenem. Kolonie může zahrnovat přibližně tisíc dělnic a jednu či více královen. Dělnice kombinují lov a sběr mrtvých bezobratlých s využíváním medovice, takže potravu hledají na půdě i v nízké vegetaci.
Druh, nebo ekologická forma?
Taxon byl dlouho slučován s M. sabuleti. Morfometrická revize z roku 2000 jej obnovila jako samostatný druh na základě znaků samičích kast, rozdílné volby stanovišť a areálu. Mitochondriální studie z roku 2019 však nenašla vlastní linii M. lonae: její vzorky sdílely haplotypy s M. sabuleti. Autoři proto připustili, že může jít o ekologickou formu, nikoli reprodukčně oddělený druh.
Novější švýcarská studie z roku 2025 spojila čárové kódy COI s genomovým vzorkováním RAD. Jediný jedinec určený podle morfologie jako M. lonae v ní geneticky patřil k M. sabuleti. Výsledek druhový status dále zpochybňuje, ale s jediným takto určeným jedincem nestačí k formálnímu sloučení obou jmen; autoři výslovně požadují širší vzorkování.
Současný český checklist i GBIF přesto M. lonae vedou jako přijatý druh. Pro atlas je nejpoctivější oba závěry spojit: profil taxon zobrazuje, ale každý jednotlivý nález musí být podložen víceznakovou morfometrií a starší záznamy mohou vyžadovat revizi. Právě snadná záměna pravděpodobně vysvětluje, proč je v Česku doložen z několika lokalit v Čechách i na Moravě, a přitom může být přehlížený.
Určování
Na co se dívat
- Dělnice bývá světle oranžová až červenohnědá; hlava je zpravidla o něco tmavší než hruď a téměř stejně dlouhá jako široká.
- Báze tykadlového násadce je rozšířená do velké miskovité ploténky, která mívá uprostřed mělkou prohlubeň; velikost i tvar ploténky jsou ale proměnlivé.
- Čelní lišty jsou velmi silně esovitě prohnuté a v nejužším místě se k sobě přibližují více než u podobné Myrmica sabuleti.
- Hruď má hrubou nepravidelnou až síťovitou skulpturu, propodeální trny jsou velmi dlouhé a horní plocha řapíku je silně skulpturovaná.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- světlé suché lesy · rašeliniště · suché trávníky · otevřená místa s mechem a kameny
- Hnízdo
- Hnízdí v zemi, v mechu nebo pod kameny. Ve světlém lese potřebuje osluněné plošky na povrchu, zatímco na rašeliništi se vyhýbá nejmokřejším částem.
- Potrava
- Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají jejich zbytky a získávají také medovici od mšic ve vegetaci.
- Kolonie
- Kolonie může mít až přibližně tisíc dělnic a jednu nebo více královen; na povrchu přitom nemusí vytvářet nápadnou stavbu.
Svatební lety
Kdy se rojí
Severský odborný profil uvádí rojení od začátku srpna do konce září, ale neurčuje užší vrchol. Pro české populace není v použitých zdrojích stejně přesná časová řada, proto atlas zvýrazňuje oba měsíce.
Jistota kalendáře: střední. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.
Výskyt
Kde druh potkáte
Český checklist uvádí několik doložených lokalit v Čechách i na Moravě a upozorňuje, že skutečný výskyt bude kvůli záměnám s M. sabuleti nejspíš širší. Areál pokračuje od Fennoskandie přes střední Evropu a Balkán ke Kavkazu a Altaji.
Ochrana
Bez samostatné kategorie
Druh není mezi dvanácti ohroženými mravenci českého Červeného seznamu 2017 a není uveden ani mezi zvláště chráněnými živočichy v příloze III vyhlášky č. 395/1992 Sb. Absence v tabulce není formální kategorie LC a neřeší taxonomickou nejistotu ani stav jednotlivých lokalit.
Zdroje profilu
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
- Seifert. Myrmica lonae Finzi, 1926 — a species separate from Myrmica sabuleti Meinert, 1861 (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 2000.Primární morfometrická a ekologická revize oddělující M. lonae od M. sabuleti; obsahuje diagnózu samičích kast, diskriminační funkce, typový materiál a stanovištní data.
- Radchenko & Elmes. Myrmica ants (Hymenoptera: Formicidae) of the Old World. Natura Optima Dux Foundation, 2010.Monografická revize určovacích znaků, rozšíření a biologie palearktických druhů rodu Myrmica.
- Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Skåleitermaur — Myrmica lonae. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.Odborný profil s rozměry všech kast, určovacími znaky, hnízděním, potravou, velikostí kolonie, rojením a upozorněním na nerozlišitelné samce a DNA čárové kódy.
- Ebsen, Boomsma & Nash. Phylogeography and cryptic speciation in the Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 species complex (Hymenoptera: Formicidae), and their conservation implications. Insect Conservation and Diversity, 2019.Primární studie mtDNA odhalila dvě hluboké linie v komplexu M. scabrinodis a současně nepodpořila genetické oddělení M. lonae od M. sabuleti. Samotná mitochondriální linie ještě neprokazuje reprodukčně izolovaný druh.
- Lavanchy, Galkowski, Jecha, Freitag, Avril, Dépraz & Schwander. Do morphologically defined groups correspond to reproductively isolated species? A case study in Myrmica ants from Switzerland. Insect Systematics and Diversity, 2025.Primární studie COI a genomových markerů RAD podpořila dvě málo divergentní genetické skupiny M. lobicornis a M. lobulicornis, ale diskutuje, zda jde o plně oddělené druhy, nebo mladé linie. Ukázala také častější morfologické záměny u vzácných vzorků; současné katalogy oba taxony nadále přijímají.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
- Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
