Myrmica karavajevi

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Myrmica karavajevi nemá vlastní dělnice. Královna trvale žije v kolonii jiného druhu Myrmica a hostitelské dělnice krmí ji i její potomstvo, udržují hnízdo a pečují o plod obou druhů.

Jak poznat královnu a samce

Královna i samec měří přibližně 3–3,5 mm. Mají mělčeji rýhovaný povrch a krátké, silné propodeální trny — dvojici trnů na zadním okraji střední části těla. Na prostředních a zadních holeních jim chybějí ostruhy. Královna má na spodní straně obou článků stopky širokou lamelu; u samce jsou výběžky menší a tupější.

Samec má dvanáct článků tykadla místo třinácti u ostatních středoevropských druhů rodu. Žádný z těchto znaků není určen k posouzení pouhým okem. Bez zvětšení se malá královna snadno zamění za hostitelskou dělnici.

Život v hostitelské kolonii

Hostitelská královna může v napadeném hnízdě přežívat a dělnice současně ošetřují plod obou druhů. Tvrzení, že ji M. karavajevi vždy zabíjí, dostupná data nepodporují. Nevíme ani, jak nová královna do hostitelského hnízda proniká. Starší laboratorní pokusy s vložením čerstvě spářených i starších královen k dělnicím M. scabrinodis selhaly, údaj však pochází jen z osobního sdělení citovaného v revizi.

Doložené hostitelské druhy

Nejlépe doloženým hostitelem je M. scabrinodis. Přímo v hnízdech byla M. karavajevi nalezena také u M. rugulosa, M. sabuleti, M. lonae a nově u španělské M. aloba.

Ze Švýcarska pochází starší asociace s M. gallienii, založená na později přeurčené hostitelské dělnici uložené společně s parazitem. Její důkazní síla je menší než u zdokumentovaných hnízdních nálezů. Naproti tomu jiný sporný polský údaj o M. gallienii byl po kontrole materiálu opraven na M. rugulosa. Jedna oprava tedy nevyvrací druhý, samostatný švýcarský doklad.

Co ukázaly pokusy v krakovské populaci

Pokusy pracovaly se třemi napadenými koloniemi M. scabrinodis z jediné populace u Krakova. Na povrchu těla královen obou druhů našly stejných 45 uhlovodíkových složek, ale jejich vzájemné poměry se překrývaly jen částečně. Nešlo tedy o dokonale shodnou chemickou „masku“.

Také vibrace vznikající stridulací se statisticky lišily od signálů hostitelské královny i dělnice, celkově však byly bližší královně. Při přehrávání záznamů vyvolaly signály parazita a hostitelské královny nejsilnější neagresivní reakce a mezi těmito dvěma podněty nebyl průkazný rozdíl. To neznamená, že všechny tři typy signálů byly stejné.

Záchranný pokus měl devět opakování a celkem 81 kusů plodu ze stejných tří kolonií. Dělnice v pořadí přenášení upřednostnily ještě neztmavlé kukly budoucích královen parazita před stejným stadiem hostitelských královen. Samotný čas do přenesení se však mezi těmito dvěma skupinami průkazně nelišil. Výsledky ukazují přizpůsobení jedné populace životu u M. scabrinodis, ne automaticky pravidlo pro všechny hostitele.

Stanoviště nejsou jednotná

Tento druh není omezen na rašeliniště. Hostitelé obývají mokřady, vlhké louky, lesní světliny, písčité suché trávníky i vřesoviště. Novější průzkum v Berchtesgadenských Alpách odchytil čtrnáct bezkřídlých samic v osmi vzorcích, výhradně na pastvinách v 600–1685 m n. m. Šlo o pasti, nikoli o odkrytá hostitelská hnízda, takže z nálezů nelze určit konkrétního hostitele ani způsob soužití.

Výskyt a rojení v Česku

Typový doklad jména Sifolinia pechi tvoří jediná samice bez křídel od Janova u Hřenska z 20. srpna 1955. Samotný stav křídel nedokládá, zda byla spářená. Ze sběru v Mrtvém luhu 17. července 1982 jsou evidovány dvě katalogové položky. U CASENT0922790 stojí „tři okřídlené samice na jednom špendlíku“. Položka UTEP:Ento:19275 se v GBIF objevuje dvakrát přes různé poskytovatele. Tři databázové řádky tedy nejsou tři sběry ani tři jednotliví mravenci.

Evropský přehled uvádí známé období rojení od 22. června do 9. září. České exempláře z července a srpna do tohoto okna spadají, jde však o data sběru, nikoli přímé sledování letu. Přesný český vrchol proto neznáme.

Starší literaturu lze najít také pod rodovými jmény Symbiomyrma a Sifolinia.