Myrmica hirsuta

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Myrmica hirsuta je sociální parazit, který se bez hostitelské kolonie neobejde. Většinu práce v napadeném hnízdě provádějí dělnice hostitele; vlastní dělnicovité formy parazita vznikají jen mimořádně vzácně.

Jak poznat královnu a samce

Druh popsal Graham Elmes podle malých královen nalezených v koloniích M. sabuleti v jižní Anglii. Původní popis vycházel z nálezu 145 královen v osmi hostitelských koloniích; jen část materiálu se stala vlastní typovou sérií.

Královny jsou drobnější než běžné královny hostitele. Mají nápadně široký zadní uzlík stopky, širší čelo a mimořádně dlouhé a početné vzpřímené chlupy. První dlouhý článek tykadla je u báze téměř pravoúhle zalomený. Nevytváří široký lalok; zploštělou plošku ohraničuje jen úzká lišta. Také samec je neobvykle dlouze ochlupený. Bez zvětšení a srovnávacího materiálu mohou oba mezi hostiteli snadno uniknout.

Často přebíraných 5,2 milimetru není doložené populační rozpětí královen. Revizní práce zveřejňují hlavně přesná měření jednotlivých částí těla. Určení proto musí stát na kombinaci znaků, ne na jediném čísle nebo hustém ochlupení.

Co jsou vzácné dělnicovité formy

První popis dělnicovité formy vznikl až z dánské populace. Ve třech kompletně prohledaných napadených koloniích našel výzkum dohromady jen tři takové jedince M. hirsuta: dva v jedné kolonii a jednoho v další. Dva morfologicky popsané kusy byly pseudogyny s drobnými očky a alespoň náznakem hrudního štítku; třetího jedince pozdější syntéza pouze započítala mezi dělnice, aniž by stejně jasně určila jeho kastu.

Soubor dokládá krajně vzácnou dělnicovitou formu, nikoli běžnou pracovní kastu. Není ani dobře doloženo, jakou práci tito jedinci vykonávají. Hostitelské dělnice krmí královny, samce a larvy parazita a pečují o jeho kukly.

Neobvyklý vývoj potomstva

Laboratorní pozorování ukázalo dvě vývojové cesty. Větší larvy rostly pomalu, přezimovaly a následující jaro se z nich staly plně plodné královny. Menší larvy se buď vyvinuly ještě téhož léta v neplodné přechodné dělnicovité formy, nebo přezimovaly a vznikly z nich malé samice, které byly neplodné či jen omezeně plodné.

Královna parazita v experimentu také dokázala potlačit vývoj hostitelských larev v nové královny, zatímco vlastní larvy tomuto vlivu zřejmě nepodléhaly. Šlo o malý laboratorní soubor získaný z mimořádně vzácného materiálu, nikoli o prokázané pravidlo každé přírodní kolonie.

Potvrzení a možní hostitelé

Hlavním potvrzeným hostitelem je M. sabuleti. V severní Evropě byla reprodukce parazita doložena také v koloniích určených jako M. lonae. Ta je stále vedena jako platný druh. Studie mitochondriální DNA ji však od M. sabuleti neoddělila a genomická práce z roku 2025 měla jediný vzorek M. lonae. Současná data proto nestačí k definitivnímu rozhodnutí o hranici mezi oběma druhy.

V Roudničce byly dvě královny M. hirsuta bez křídel nalezeny ve vzorcích hnízd M. scabrinodis, ale bez plodu parazita. Po zahřátí vzorku z přibližně 0 °C na pokojovou teplotu dělnice jednu královnu zabily; autoři připustili, že nemusela být plně začleněná do kolonie. M. scabrinodis proto zůstává pouze možným hostitelem. Způsob, jakým nová královna vstupuje do hostitelského hnízda, zatím přímé pozorování neukázalo.

Proč se tak špatně hledá

V britských souborech připadala průměrně přibližně jedna napadená kolonie na 50–100 kolonií hostitele. Výskyt je však shlukovitý: na jedné malé německé ploše našel Seifert parazita v 9 z 18 prohlédnutých hnízd. Druh tedy může být na konkrétním místě nápadně častý a přitom v širší krajině mimořádně obtížně dohledatelný.

Mnoho známých lokalit leží na suchých trávnících a vřesovištích s početnými populacemi M. sabuleti. Roudnický nález ale pochází z vlhčí louky a sám neprokazuje, že tamní M. scabrinodis byla skutečným hostitelem. Dostatek vhodných hostitelských kolonií je pravděpodobně důležitý, přesné nároky parazita však nelze z několika lokalit bezpečně odvodit.

Tři publikované české oblasti

Horažďovický materiál tvořilo pět samic a pět samců z 9. srpna 1981. Původně byl chybně uváděn jako M. vandeli a teprve revize odhalila M. hirsuta. V Roudničce u Hradce Králové obsahoval vzorek z 20. září tři dělnice M. scabrinodis a jednu královnu parazita bez křídel. Dne 24. září bylo vykopáno osm hnízd; v jednom bylo 25 dělnic hostitele a další královna M. hirsuta bez křídel, ale žádná vajíčka, larvy ani kukly parazita.

U Chotíkova zemní pasti poskytly jednu královnu mezi 24. červencem a 21. srpnem a dvě mezi 21. srpnem a 25. zářím. Doba, po kterou byla past v terénu, neudává přesné datum letu a samotná past neurčuje konkrétní hostitelské hnízdo.

Rojení zůstává nejasné

Český sběr pohlavních jedinců z 9. srpna dokládá jejich srpnový výskyt, ne přímo let. Polská hostitelská hnízda obsahovala okřídlené pohlavní jedince 21. a 29. srpna. Britské zemní pasti zachycovaly hledající královny od srpna do října, nejčastěji začátkem září. Královny bez křídel z Roudničky rozšiřují české období nálezů do září, ale neurčují každoroční vrchol rojení. Není ani bezpečně doloženo, zda vždy probíhá běžný let, nebo může docházet k páření v hnízdě.