Myrmica specioides

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec sličný patří k nejteplomilnějším středoevropským druhům rodu Myrmica. Žije na suchých, sluncem prohřátých trávnících, skalních stepích, písčinách a někdy i v krátce sečených městských trávnících. Vápenec je častý na známých lokalitách, ale druh na něj není vázaný.

Jak jej poznat

Nejdůležitější znak proti M. scabrinodis leží u kořene prvního dlouhého článku tykadla. U M. specioides lišta ohraničuje zploštělou plošku, která při pohledu shora leží téměř vodorovně. U M. scabrinodis se ploška sklání dozadu přibližně pod úhlem 30–45°. Detail v galerii ukazuje, kterou část je třeba fotografovat.

M. sabuleti mívá u kořene tykadla výraznější rozšíření, hrubší povrch, delší zadní trny a mohutnější první článek stopky. M. rugulosa je obvykle jemněji rýhovaná. U M. specioides přechází přední stěna prvního článku stopky do horního obrysu plynulým obloukem; není zde ostrý „přední hřeben“, jak tvrdila starší verze profilu. Samotná fotografie celého mravence na bezpečné určení nestačí.

Prostředí, hnízdo a potrava

V Dolním Povltaví byl druh nalezen na čtrnácti lokalitách. Převládaly suché skalní stepi, v severní části území se objevoval také v pískovnách. Čerstvě přilétnutou královnu z Čimického háje autoři správně nezapočítali jako důkaz místní hnízdní populace.

Hnízdo je jednoduché a zemní. Vstup může být jen nenápadný otvor, jindy leží pod kamenem nebo nízkou kupkou zeminy. Na příznivém místě bylo zjištěno až 48 hnízd na 100 m². Kolonie mají obvykle několik set až méně než tisíc dělnic; největší vykopaná měla přibližně 2 500. Hnízdo může mít jednu nebo několik královen. Modelová hodnota 450 dělnic slouží ke srovnání druhů, ne jako pevný průměr.

Dostupné údaje ukazují převahu živočišné potravy a medovice. Doložen je lov dělnic a plodu Lasius flavus, péče o kořenové mšice a méně často návštěvy květů. Obecná věta „drobní bezobratlí a medovice“ tak skrývala víc, než vysvětlovala.

Taxonomická revize a zavlečení

Revize z roku 2011 porovnala 157 hnízdních vzorků a 435 dělnic z celého známého areálu komplexu M. salina. Dvě hlavní skupiny odpovídaly M. salina a M. specioides a křížově ověřená analýza zařadila správně 98,1 % hnízdních vzorků. Starší jméno ahngeri, které bylo v práci z roku 1988 spojováno s M. specioides, revize přiřadila k M. salina. Staré údaje proto potřebují kontrolu podle současného pojetí druhů.

Studie publikovaná v roce 2023 určila exemplář odebraný roku 2013 v bostonské aglomeraci jako první doklad druhu na východě USA. Identitu autoři ověřili morfometrickým srovnáním s typovým materiálem a DNA čárovým kódem; dříve byl druh znám ze severozápadu kontinentu, z Washingtonu a jihozápadní Britské Kolumbie.

Více královen, místní početnost, agresivita a schopnost využít městské prostředí mohou šíření usnadnit. Autoři však na novém místě nedoložili ekologické škody, a druh proto označili jako zavlečený s potenciálně invazními rysy.

Kde a kdy jej v Česku hledat

Na vhodných místech se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách napříč Českem, na Vysočině však jen velmi lokálně. Veřejná mapa GBIF obsahuje jen několik českých bodů a skutečné známé rozšíření výrazně podhodnocuje. Největší šanci dává osluněný nízký trávník, skalní step nebo písčitá půda s holými ploškami.

Okřídlení samci a samice byli v hnízdech zaznamenáni od konce července do poloviny či konce září. Seifertova revize z roku 1988 uvádí jen tři přímo pozorované lety mezi 25. srpnem a 7. zářím. To potvrzuje let v tomto období, ale nestačí k určení spolehlivého vrcholu ani „nejlepšího počasí“. Přítomnost okřídlených jedinců v hnízdě navíc ještě neznamená, že právě probíhá let.