← zpět do atlasu

Myrmicinae · Myrmica

mravenec rýhovaný

Myrmica sulcinodis Nylander, 1846

Robustní tmavá Myrmica s nápadně rovnoběžnými rýhami, typická hlavně pro osluněné horské louky, vřesoviště a chladné lesní okraje.

Tmavá dělnice mravence rýhovaného Myrmica sulcinodis při pohledu shora
Foto: Arnstein Staverløkk / Norsk institutt for naturforskning · CC BY-SA 4.0 · Změna rozměrů a převod do WebP.

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Jméno mravenec rýhovaný vystihuje jeho nejlepší terénní vodítko. Hřbet hrudi nepokrývá nepravidelná síť, ale nápadná soustava hrubých podélných žeber téměř bez příčných spojení. Stejný směr skulptury pokračuje také na řapíku. K bezpečnému určení je přesto potřeba zvětšení a ostrý pohled shora i z profilu.

Severní druh v českých horách

Těžiště areálu leží v chladnější severní Eurasii. Ve střední a jižní Evropě se proto mravenec rýhovaný objevuje hlavně ve vyšších polohách. V Česku jej lze hledat na osluněných horských loukách, vřesovištích, podél cest a potoků nebo ve světlých okrajích lesa. Samotná nadmořská výška však nestačí: důležité je spojení světla, otevřeného povrchu a vhodné půdy či štěrku pro hnízdo.

Společnost pod kamenem

Kolonie bývá tvořena několika stovkami dělnic, počet královen ale není všude stejný. Vedle jednokrálovných kolonií jsou doložené i populace s mnoha královnami; jejich počet může ovlivňovat dostupnost vhodných hnízdních míst. Hnízdo je ukryté v zemi, pod kamenem nebo ve štěrku a na povrchu nemusí vytvářet nápadnou stavbu. Dělnice loví a sbírají drobnou živočišnou potravu v nízké vegetaci a na půdě.

Místní výskyt může být ostrůvkovitý. Zarůstání horských luk, zastínění cest a zánik jemné mozaiky holé půdy proto mohou druh poškodit, i když mu český Červený seznam nepřiděluje ohroženou kategorii.

Určování

Na co se dívat

  • Dělnice je poměrně velká a tmavá, obvykle červenohnědá s hnědočernou hlavou a zadečkem.
  • Hruď pokrývají silné, pravidelné podélné rýhy téměř bez příčných spojek; podobně podélně je skulpturovaný také řapík.
  • Báze tykadlového násadce je prudce ohnutá a na horní straně nese slabé, ale zřetelné zploštění.
  • Propodeální trny jsou dlouhé a často míří lehce vzhůru a dovnitř; čelní lišty jsou zřetelně esovitě prohnuté.
Pozor na záměnu. Hrubá pravidelná skulptura je nápadná, ale její posouzení vyžaduje ostrý pohled shora. Myrmica rugulosa je menší a má jemnější, nepravidelnější skulpturu; M. gallienii se také liší skulpturou a proporcemi. Barva ani horské stanoviště samy o sobě nestačí.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
horské louky · vřesoviště · světlé horské lesy · břehy potoků a okraje cest
Hnízdo
Hnízdí v zemi, často pod kameny nebo ve štěrku na otevřeném a osluněném místě; v severní části areálu využívá i okraje rašelinišť.
Potrava
Loví drobné bezobratlé a sbírá jejich zbytky i další dostupnou živočišnou potravu. Podíl sladkých zdrojů v přirozeném jídelníčku není přesně vyčíslený.
Kolonie
Kolonie mívá několik stovek dělnic. Počet královen se mezi populacemi a stanovišti výrazně liší: vedle jednokrálovných kolonií jsou doložené také silně vícekrálovné populace.

Svatební lety

Kdy se rojí

Český zdroj uvádí červenec až polovinu září, severský začátek srpna až konec září. Srpen je bezpečný společný vrchol; krajní termíny se liší s polohou a počasím.

Jistota kalendáře: vyšší. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.

Výskyt

Kde druh potkáte

V Česku je méně často nalézaný v podhorských a horských polohách po celém území a na Vysočině je silně lokální. Transpalearktický areál sleduje chladnější pás severní Eurasie; v jižní Evropě se drží hor.

Ochrana

Bez samostatné kategorie

Druh není v kontrolované české vyhlášce zvláště chráněný a Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. Lokální horské populace přesto závisejí na otevřené struktuře stanoviště.

Zdroje profilu

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
  3. Mravenec rýhovaný — Myrmica sulcinodis. Příroda Vysočiny, 2017.Česká taxonomická karta s lokálním výskytem na Vysočině; celostátní ekologii a fenologii doplňuje komentovaný přehled.
  4. Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Myrmica sulcinodis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.Podrobný popis hrubé podélné skulptury, velikosti kast, boreomontánního prostředí, kolonie a rojení.
  5. Pedersen & Boomsma. Effect of habitat saturation on the number and turnover of queens in the polygynous ant Myrmica sulcinodis. Journal of Evolutionary Biology, 1999.Primární studie dokládající proměnlivý počet královen a souvislost sociální struktury s dostupností hnízdních míst.
  6. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  7. Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
  8. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Všechny druhy rodu Formica jsou zařazeny mezi zvláště chráněné živočichy v kategorii ohrožených.