Myrmica lobicornis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec výběžkatý má těžiště areálu v severní Eurasii, ale v Česku není omezený jen na hory. Žije v chladnějších lesích, na světlých okrajích porostů, loukách, pastvinách, vřesovištích a kamenitých místech s mechem. České zdroje jej uvádějí od nížin po horské polohy.

Jak jej poznat

U kořene prvního dlouhého článku tykadla je zřetelný svislý lalok. Jeho tvar však vypadá jinak shora a jinak z boku, proto jej nelze používat samostatně. Důležitý je také první článek stopky: má krátkou přední část, strmou přední stěnu a zploštělý vrchol. Povrch střední části těla pokrývají hrubé nepravidelné rýhy a zadní trny jsou krátké.

U M. schencki je lalok nižší, stopka má jiný profil a samec kratší první článek tykadla. M. deplanata má u báze tykadla spíše menší zubovitý výběžek a samec tento článek velmi krátký. U samce M. lobicornis odpovídá jeho délka přibližně prvním pěti až šesti následujícím článkům dohromady. Prostředí ani tmavší barva tuto kombinaci znaků nenahrazují.

Prostředí, hnízdo a potrava

Druh se obvykle vyhýbá jak trvale zamokřeným, tak nejvyprahlejším místům. Hnízdo bývá v půdě, mechu nebo travním trsu, pod kamenem či ve skalní puklině. České údaje zahrnují i nálezy pod dřevem; středoevropský srovnávací model však dřevo jako typické hnízdiště neuvádí. Rozdíl může odrážet místní podmínky i rozdílný způsob sběru dat.

Dělnice hledají potravu jednotlivě a nebývají nápadně útočné. Sbírají drobné živočichy a jejich zbytky, navštěvují květy a využívají také medovici. Přesné podíly jednotlivých složek jídelníčku nejsou dobře změřené.

Co víme o kolonii

Ve finské studii měly kolonie obvykle kolem 300 dělnic a jen vzácně přes 500. Byly jednokrálovné nebo v nich výzkumníci královnu nenašli. Jedno mimořádné bezkrálovné hnízdo přesáhlo 2 000 dělnic. Tato čísla popisují konkrétní studovanou populaci, nikoli pevné rozpětí pro každé české hnízdo. Středoevropský modelový odhad 280 dělnic je mezidruhové srovnání, ne naměřený průměr.

Blízký druh Myrmica lobulicornis

Ještě obtížnější je Myrmica lobulicornis. Roku 2005 byla morfometrickou revizí obnovena jako samostatný horský až subalpínský druh. Standardizované měření dokázalo dobře rozdělit celé hnízdní vzorky, ale jednotlivé jednoduché poměry se překrývaly. Starší alpské údaje vedené jako „lobicornis“ proto mohou zahrnovat oba taxony a samotná výška lokality není rozhodující znak.

Švýcarská studie z roku 2025 našla mezi morfologickým a genetickým určením řadu neshod. Při oddělené analýze se obě skupiny jevily geneticky izolované, zároveň však zůstávají velmi blízké. Výsledek pochází ze švýcarského materiálu a nepotvrzuje výskyt M. lobulicornis v Česku. Kritický materiál proto vyžaduje sérii dělnic, kombinaci měření a podle možností genetickou kontrolu.

Český výskyt a rojení

Aktualizovaný soupis českých druhů výskyt potvrzuje. Veřejná mapa GBIF však obsahuje jen několik českých záznamů a část z nich může odkazovat ke stejnému historickému dokladu. Nízký počet bodů proto nelze vykládat jako skutečnou vzácnost ani úplné rozšíření.

Norský odborný profil uvádí rojení od konce července do konce srpna, starosvětská monografie připouští období do poloviny září a český přehled uvádí okřídlené jedince v hnízdech od července do září. Přítomnost pohlavních jedinců v hnízdě není totéž co přímo pozorovaný let, proto profil neurčuje nepodložený vrchol. Samotná okřídlená nebo čerstvě odkřídlená královna navíc ještě nedokládá hnízdění přímo na místě nálezu; spolehlivější je série dělnic nebo zdokumentované hnízdo.