Temnothorax nadigi

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Heinrich Kutter popsal Temnothorax nadigi roku 1925 jako Leptothorax nadigi. Dr. Nadig jej objevil v dutých lodyhách Laserpitium u švýcarského Churu a po něm dostal druhové jméno. Význam českého materiálu z roku 1989 vyšel najevo až při jeho zpracování v roce 2021.

Čísla a znaky přímo z původního popisu

Kutter udává dělnice dlouhé 2,3–3,2 mm a královnu dlouhou 3,4 mm. Kusadla dělnic mají pět zubů s větším koncovým zubem a výrazná podélná žebra. Tykadlo má dvanáct článků a jeho násadec nedosahuje k zadnímu okraji hlavy. Původní popis staví druh mezi T. tuberum, které připomíná barvou, a T. corticalis, jemuž se blíží propodeálními zuby. Jde o historické srovnání znaků, nikoli náhradu moderního klíče.

Propodeum nese dva krátké zuby, které mohou být mezi dělnicemi silnější či slabší. Petiolus je oproti trojúhelníkovému profilu T. corticalis zřetelně stopkatý; jeho přední plocha je rovná až slabě konkávní a v tupém úhlu přechází v široký vrchol. Hlava je podélně rýhovaná, ale od clypea dozadu probíhá široký pás s mnohem jemnější síťovitou skulpturou, který se při slabém zvětšení jeví téměř hladký a lesklý. Rozhoduje souhra znaků, nikoli barva nebo jediný zoubek.

Duté lodyhy od Alp po Pieniny

V Pieninách žily kolonie na teplých, suchých, k jihu obrácených vápencových svazích v prázdných lodyhách bylin, nejčastěji tolity lékařské (Vincetoxicum hirundinaria). Hnízda byla jednokrálovná a obsahovala desítky až přibližně sto dělnic; pohlavní jedinci se v nich objevovali v srpnu.

Tyto místní hodnoty nelze bez dalšího zobecnit na celý areál. Přehled stejné práce uvádí ze zahraničí také hnízdění pod kůrou trouchnivějících borových pařezů a vzácně na živé borovici. Největší popsaná kolonie měla asi 250 dělnic a autoři širší soubor vyložili jako funkční monogynii nebo fakultativní polygynii. Údaj o jediné královně v Pieninách a možnost více královen jinde si tedy neodporují; vztahují se k různým souborům a měřítkům.

Voucher není současný monitoring

Pavel Bezděčka odebral 21. června 1989 na Stolové hoře u Klentnice v 430 m n. m. ručně přímo z hnízda jednu královnu a 15 dělnic. Jedna královna a deset dělnic jsou uloženy v Muzeu Vysočiny Jihlava, dalších pět dělnic ve sbírce Petra Wernera. Werner materiál určil roku 2021; publikace z roku 2023 tím zvýšila tehdy známý počet volně žijících druhů mravenců v Česku ze 111 na 112.

Vzorek je silným dokladem identity i někdejšího výskytu: obsahuje obě samičí kasty a pochází z hnízda, nikoli z jednotlivé náhodně chycené dělnice. Souřadnice v publikaci ale označují obecný bod zkoumané lokality, protože přesné místo historického hnízda není známo. Červnový odběr navíc nedokládá rojení; srpen v kalendáři vychází výhradně z pozorování pohlavních jedinců v Pieninách mimo Česko.

Historický voucher neříká, zda populace na Stolové hoře přežívá dnes, ani zda je na jižní Moravě jediná. Druh může být kvůli skrytým hnízdům v lodyhách přehlížen; pomoci může šetrný terénní průzkum i revize sbírek. Protože byl pro českou faunu publikován až roku 2023, červený seznam z roku 2017 jej nemohl samostatně hodnotit. „Bez kategorie“ zde znamená chybějící posouzení, nikoli prokázané bezpečí.

Stará kombinace a 114 databázových řádků

GBIF vede aktuální jméno Temnothorax nadigi jako synonymum, zatímco přijatý mapový klíč 1324056 stále nese kombinaci Leptothorax nadigi. Snapshot z 20. července 2026 pod tímto klíčem vracel 114 světových výskytových řádků, 112 se souřadnicemi, ale žádný z Česka. Nejméně 25 katalogových čísel se přitom opakovalo mezi překrývajícími se datovými sadami. Součet tedy není počtem jedinců, hnízd ani lokalit.

Prázdná česká část mapy nepopírá moravský voucher: ten dosud zjevně nebyl do agregátoru předán pod použitelným taxonovým klíčem. Profil zachovává současnou rodovou kombinaci podle české publikace, ale mapu technicky váže na starší přijatý GBIF záznam a tento rozdíl výslovně přiznává.