Polyergus rufescens

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec otrokářský patří k nejnápadnějším ukázkám sociálního parazitismu v české fauně. Jeho rezavé dělnice dokážou společně vyhledat, napadnout a vyplenit hnízdo příbuzného mravence. Zároveň jsou natolik specializované, že bez dělnic hostitelského druhu nedovedou dlouhodobě udržet vlastní kolonii. Nejde tedy jen o příležitostnou loupež potravy. Ukořistěný plod zajišťuje koloniím další generaci pomocných dělnic.

Rozpoznání dělnic a hostitelů

Dělnice měří přibližně 5–7 mm a bývají téměř stejnoměrně rezavě až oranžově červené. Nejdůležitějším znakem jsou dlouhá, úzká, srpovitě zahnutá kusadla s jen jemně vroubkovaným vnitřním okrajem. Jsou účinná v boji a dělnice jimi přenášejí ukořistěný plod. Jako univerzální nástroj ke kopání, porcování potravy nebo běžné péči o plod jsou však horší než ozubená kusadla nespecializovaných mravenců.

V jedné kolonii se vedle rezavých dělnic Polyergus pohybují mnohem početnější, obvykle tmavší dělnice podrodu Serviformica. Ty nejsou další velikostní kastou téhož druhu. Jde například o Formica fusca, F. cunicularia nebo F. rufibarbis, podle oblasti a historie konkrétní kolonie. Podobně zbarvený Formica sanguinea má běžněji stavěná ozubená kusadla a dokáže vést kolonii i bez cizích pomocnic; jeho dulóza je fakultativní, zatímco P. rufescens je na hostiteli závislý.

Kolonie odnáší larvy a kukly

Historický název může vyvolat představu zajatých dospělých dělnic. Typickým nákladem jsou však kukly a velké larvy. Po přenesení do smíšeného hnízda je hostitelské dělnice dochovají. Nově vylíhlí jedinci se orientují podle pachového a sociálního prostředí kolonie, v níž dospěli, a začnou v ní krmit larvy, ošetřovat královnu, stavět a shánět potravu.

Odborný termín je dulóza: trvalá forma sociálního parazitismu založená na loupeži plodu. Pomocnice nejsou potomky královny Polyergus a geneticky zůstávají druhem Formica. Výjimečně bylo popsáno i odnášení dospělců, není však správné z tohoto pozorování udělat běžný mechanismus všech výprav.

Kolonie začíná převzetím cizího hnízda

Ani mladá královna nedokáže založit kolonii sama. Musí proniknout do vhodného hnízda Serviformica, odstranit domácí královnu a nechat se přijmout jejími dělnicemi. Sekret Dufourovy žlázy v pokusu tlumil útoky Formica cunicularia a může jí při průniku pomoci; úspěch přirozené invaze tím zaručen není.

Po převzetí hnízda vychovají zbývající hostitelské dělnice první potomstvo nové královny. Vylíhlé dělnice Polyergus pak mohou podnikat nájezdy a přivádět další pomocné dělnice dříve, než původní hostitelská generace zestárne. Zakládání kolonie a pozdější doplňování pomocnic jsou tedy dvě navazující, ale odlišné fáze.

Průběh nájezdů

Italská terénní pozorování ukázala, že jedna kolonie může v létě útočit opakovaně, někdy i na stejné hostitelské hnízdo; část výprav však selže. Z pozorování jediné kolonie nelze odvozovat, jak často probíhají nájezdy v českých populacích.

Před kolonou vyrážejí průzkumné dělnice. Cíl hledají pomalu a křivolakou trasou; po jeho nalezení se vracejí přímočařeji, přivolají další dělnice a vyvedou je k hostitelskému hnízdu.

Orientace nájezdní kolony

Kolona nekopíruje pouze feromonovou stopu. Vedoucí dělnice se orientují hlavně podle oblohy, další členové také podle pohybu dělnic před sebou a při návratu se uplatňuje chemická stopa. V pokusech kolonie navíc vyslala více útočníků k cílům s větším množstvím hostitelského plodu.

Pach smíšené kolonie

Mravenci poznávají příslušnost ke kolonii především podle směsi uhlovodíků na povrchu těla. Povrchový pach dělnic Polyergus se po vylíhnutí přizpůsobuje hostitelské kolonii, která je vychovává. Tato proměnlivost usnadňuje soužití s různými hostiteli, ale změna hostitele u již začleněné dělnice přímo testována nebyla.

Proměnlivý pachový profil umožňuje soužití dvou druhů v jednom hnízdě. Hostitelské dělnice vykonávají většinu běžné práce: krmí dospělce i plod, upravují hnízdo, nosí potravu a pečují o hygienu. Dělnice Polyergus se specializují hlavně na boj, průzkum a organizaci výprav; reprodukci zajišťují pohlavní kasty.

Páření u hnízda i během výpravy

Mladé samice se mohou pářit na zemi poblíž mateřského hnízda, po letu znovu vyhledat smíšenou kolonii a někdy se připojit přímo k nájezdu. Útočná kolona jim tak může pomoci nalézt vhodného hostitele ve chvíli, kdy je jeho obrana rozvrácená.

Hlavní období červenec–srpen je orientačním oknem pohlavní aktivity; neznamená, že každoročně proběhne nápadný hromadný let. Z italských pozorování nelze přesně předpovědět načasování rojení v Česku a český přehled uvádí jako možný okraj výskytu okřídlených jedinců také září.