mravenec rudovousý

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Červené zbarvení samo o sobě mravence rudovousého neurčí. V jedné populaci se mohou objevit téměř tmaví jedinci a několik příbuzných druhů má podobnou kresbu. Spolehlivější je kombinace husté stříbřité pubescence, široké stopkové šupiny, rozmístění odstávajících štětin a přesných poměrů těla.

Nová revize změnila jména na mapě Evropy

Revize skupin Formica cinerea, F. subpilosa a F. rufibarbis z roku 2026 vyhodnotila celkem 5 242 dělnic z 1 486 hnízdních vzorků. Pro samotnou F. rufibarbis zahrnovala 461 dělnic ze 123 hnízd. Tak rozsáhlý soubor ukázal, proč staré určování podle barvy nebo jediného chlupu nestačí.

Ve střední Evropě je hlavní trojicí F. rufibarbis, tmavší F. cunicularia a teplomilná F. lusatica. Pravá F. clara zde podle nové koncepce nežije; starší středoevropské údaje pod tímto jménem je proto nutné znovu prověřit, často právě vůči F. lusatica. Neznamená to, že lze staré záznamy automaticky přejmenovat bez kontroly materiálu.

Typická F. rufibarbis má proti F. cunicularia více odstávajících štětin na hřbetě hrudi, velmi širokou šupinu stopky a hustou stříbřitou pubescenci zadečku. Znaky se ale překrývají, zvlášť u malých dělnic. Moderní klíč proto počítá průměry z několika jedinců jednoho hnízda. Severský odborný profil uvádí délku královny 8,5 až 9,5 milimetru; velikost sama není bezpečným druhovým znakem.

Otevřená půda místo lesa

Nejlépe mu vyhovují teplá, dobře odvodněná místa s odkrytou půdou a řídkou vegetací: suché trávníky, pastviny, písčiny, náspy, lomy, ruderály i osluněná městská zeleň. Proti F. cunicularia silněji tíhne k písku, vyšší teplotě, nižší půdní vlhkosti a řidšímu bylinnému patru; F. cunicularia častěji využívá hlinitější půdu a zapojenější vegetaci.

Srovnávací syntéza středoevropských ploch vyčíslila pro F. rufibarbis průměrný teplotní ukazatel TMAX 27,2 °C a vlhkostní index F 1,92, zatímco u F. cunicularia 25,3 °C a 2,26. Jsou to souhrnné charakteristiky studovaných lokalit, nikoli fyziologické meze mravenců ani předpověď pro každé české hnízdo.

Zemní hnízdo bývá ukryté pod kamenem nebo označené jen nízkou kupkou minerálních částic. Kolonie může mít jednu či několik královen a dosáhnout tisíců dělnic, aniž by nad zemí vznikla nápadná stavba. Dělnice loví, sbírají mrtvé bezobratlé, navštěvují mšice pro medovici a přijímají nektar. Větší kořist dokážou transportovat společně.

Hostitel otrokářského mravence

Formica rufibarbis je jedním z hostitelů otrokářského Polyergus rufescens. Nájezdníci odnášejí kukly a dělnice, které se z nich v cizím hnízdě vylíhnou, pak obstarávají běžný chod smíšené kolonie.

Analýza kutikulárních uhlovodíků ukázala jemnější obraz než prosté „převzetí pachu“. Smíšené soužití profily kvalitativně nesjednotilo: hostitelská Formica si zachovala své druhově specifické uhlovodíky, zatímco směs Polyergus neobsahovala jeho vlastní unikátní uhlovodíky a zůstávala kvalitativně stejná u obou hostitelů. Poměry některých společných složek měly pouze tendenci se vzájemně přibližovat. Studie zahrnovala kolonie s F. rufibarbis i F. cunicularia; nedokazuje však, že oba hostitelé jsou napadáni stejně často v každé krajině.

Soutěž se mění s počasím

Terénní experiment na jediné německé louce sledoval tři druhy, od každého 12 kolonií, ve čtyřech opakováních během několika měsíců. U F. rufibarbis aktivita u návnady s vysokou teplotou klesala, zatímco jiné sledované druhy reagovaly odlišně. Výsledek ukazuje, že průzkum, potravní aktivita i agresivita se mění podle druhu, teploty a části sezony. Není to univerzální žebříček „vítězů“ ani důkaz, že teplo vždy omezuje F. rufibarbis.

Rojení vrcholí v červenci

Středoevropský soubor 13 fenologických údajů klade střed rojení na 14. července s rozptylem přibližně 15 dnů; krajní hodnoty sahaly od 16. června do 3. srpna. Český přehled připouští výskyt okřídlených jedinců až do poloviny srpna. Internetová syntéza z východní Evropy a Asie měla pro tento druh jen sedm vlastních záznamů, a proto její časnější medián nepřenášíme na český kalendář.

Areál pokračuje od západní Evropy přes střední Evropu do západní Sibiře. V Česku je druh doložený z teplých nížin a pahorkatin, ale skutečný obraz komplikuje obtížné určování příbuzných druhů. Mapa GBIF zobrazuje publikované nálezové body, nikoli všechny kolonie, velikost populací ani místa s potvrzenou nepřítomností.

Nenápadné zemní hnízdo je právně chráněné stejně jako velká kupa lesních mravenců: česká vyhláška zahrnuje celý rod Formica. Český Červený seznam 2017 však druhu nepřiděluje samostatnou kategorii. Absence záznamu v seznamu není automatickým hodnocením LC a právní „ohrožený“ není totéž co kategorie EN podle IUCN.