Formicinae · Formica

Formica rufibarbis

Fabricius, 1793

mravenec rudovousý

Rychlý dvoubarevný mravenec výslunných trávníků a písčin, který patří do obtížně určitelné skupiny příbuzných zemních druhů.

Určování

Určovací znaky

  • Typická dělnice má rezavě až červenohnědou hruď a část končetin, zatímco zadní část hlavy a zadeček jsou tmavé; existují však i tmavé morfy.
  • Zadeček kryje hustá stříbřitá pubescence a šupina jediného článku stopky je v rámci příbuzné skupiny velmi široká.
  • Na pronotu a mesonotu bývá mnoho odstávajících štětin, zatímco zadní okraj hlavy, líce a spodina hlavy jsou téměř bez nich.
Pozor na záměnu. Patří do obtížné skupiny F. rufibarbis. Hlavními středoevropskými záměnami jsou F. cunicularia a F. lusatica; pravá F. clara podle revize z roku 2026 ve střední Evropě nežije. Tmaví jedinci mohou působit téměř jednobarevně a bezpečné určení vyžaduje kombinaci znaků i měření několika dělnic z hnízda.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
suché a polosuché louky · pastviny a písčiny · ruderály a náspy · osluněná městská zeleň
Hnízdo
Buduje jednoduché až rozvětvené zemní hnízdo, často pod kamenem a někdy s nízkou kupkou z minerálních částic; vyhýbá se souvislému zastíněnému lesu.
Potrava
Loví a sbírá drobné bezobratlé, odebírá medovici a nektar a více dělnic může společně přenášet větší kořist.
Kolonie
Hnízdo bývá samostatné a může obsahovat jednu až několik královen. U dobře rozvinuté kolonie se uvádějí až tisíce dělnic.
Sociální organizaceJak tyto osy číst →
Jedno nebo více hnízd
jedno hnízdo

Svatební lety

Kdy se rojí

Středoevropská pozorování kladou lety přibližně od druhé poloviny června do začátku srpna, se středem kolem první poloviny července. Český přehled připouští až polovinu srpna.

Další druhy, které se mohou rojit v červenci →

Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Na vhodných teplých otevřených stanovištích českých nížin a pahorkatin může být lokálně běžný. Areál sahá temperátní a submediteránní částí západního Palearktu od Pyrenejí přes střední Evropu po západní Sibiř.

Výskytová data GBIF pro Česko

Formica rufibarbis: kde se soustřeďují výskytové záznamy.

Formica rufibarbismravenec rudovousý

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec rudovousý je rychlý zemní druh teplých luk, písčin a dalších otevřených míst. Typická dělnice má rezavě červenou hruď a tmavou zadní část hlavy i zadeček, v jedné populaci se však mohou objevit také téměř tmaví jedinci.

Jak jej odlišit

Zadeček kryjí husté stříbřité přitisklé chloupky a šupina jediného článku stopky je nápadně široká. Na hřbetu hrudi bývá více odstávajících štětin než u Formica cunicularia, zatímco zadní okraj a spodina hlavy zůstávají téměř bez nich. Znaky se překrývají, proto je nejlepší porovnat několik dělnic z jednoho hnízda.

Dalším podobným druhem je teplomilná F. lusatica. Pravá F. clara podle současného pojetí ve střední Evropě nežije; starší nálezy pod tímto jménem však nelze bez kontroly automaticky přejmenovat. Samotná červená barva nebo velikost k bezpečnému určení nestačí.

Otevřená půda, hnízdo a potrava

Druhu vyhovují teplá, dobře odvodněná místa s odkrytou půdou a řídkou vegetací: suché trávníky, pastviny, písčiny, náspy, lomy, ruderální plochy i osluněná městská zeleň. Ve srovnání s F. cunicularia častěji využívá písčitější, teplejší a sušší mikrostanoviště, zatímco příbuzný druh lépe snáší hlinitější půdu a zapojenější porost. Nejde však o ostrou hranici.

Zemní hnízdo leží často pod kamenem nebo je označeno jen nízkou kupkou minerálních částic. Kolonie může mít jednu či několik královen a dosáhnout tisíců dělnic, aniž by nad zemí vytvořila nápadnou stavbu. Dělnice loví a sbírají drobné bezobratlé, odebírají medovici od mšic, navštěvují květy a větší kořist dokážou přenášet společně.

Aktivita u potravy i agresivita se mění s teplotou a částí sezony. Při vysoké teplotě může aktivita F. rufibarbis klesnout, zatímco jiné druhy za stejných podmínek reagují odlišně. Z pozorování za jediného typu počasí proto nelze odvodit stálé pořadí konkurentů.

Hostitel nájezdního mravence

F. rufibarbis patří mezi hostitele Polyergus rufescens. Nájezdníci odnášejí kukly; dělnice, které se z nich v cizím hnízdě vylíhnou, tam pečují o plod, získávají potravu a vykonávají další běžné úkoly.

Hostitelské dělnice si i v cizí kolonii zachovávají své druhově typické povrchové látky. Pachová směs Polyergus zároveň není pouhou kopií konkrétního hostitele. Poměry některých společných složek se mohou přiblížit, oba druhy však zůstávají chemicky rozlišitelné. Z této podobnosti nelze odvodit, jak často je určitý hostitelský druh v krajině napadán.

Rojení a rozšíření

Rojení probíhá přibližně od druhé poloviny června do první poloviny srpna a vrcholí obvykle v červenci. V Česku může být druh na vhodných místech nížin a pahorkatin lokálně běžný. Areál pokračuje od západní Evropy přes střední Evropu až k západní Sibiři.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Formica rufibarbis — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
  3. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
  4. Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Rød sauemaur — Formica rufibarbis. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2015.Odborný severský profil morfologie, stanovišť, hnízda a sociální organizace. Norskou fenologii a starší taxonomické pojetí je nutné oddělit od českých dat a revize Schultz & Seifert 2026.
  5. Schultz & Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the Formica cinerea, F. subpilosa and F. rufibarbis species groups. Soil Organisms, 2026.Morfometrická revize 5 242 dělnic z 1 486 hnízdních vzorků vymezuje komplexy F. cinerea, F. subpilosa a F. rufibarbis. Ve střední Evropě zpřesňuje rozlišení F. rufibarbis, F. cunicularia a F. lusatica; pravá F. clara zde podle nové koncepce chybí. U F. cunicularia nalezené morfy zatím nepovažuje za samostatné druhy.
  6. Seifert & Schultz. A taxonomic revision of the Formica rufibarbis Fabricius, 1793 group. Myrmecological News, 2009.Starší morfometrická revize obtížného komplexu a neotypizace F. rufibarbis i F. cunicularia; jména a rozšíření je nutné číst společně s podstatně širší revizí Schultz & Seifert 2026.
  7. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  8. Menges, Rohovsky, Rojas Feilke & Menzel. Species-specific behavioural responses to environmental variation as a potential species coexistence mechanism in ants. Proceedings of the Royal Society B, 2024.Terénní studie tří druhů, 12 kolonií od každého a čtyř opakování během několika měsíců ukázala druhově odlišné změny aktivity, průzkumu a agresivity. Aktivita F. rufibarbis u potravy s vysokou teplotou klesala, ale autoři z toho nevyvozují pevnou univerzální hierarchii konkurentů.
  9. Bonavita-Cougourdan et al. Selective adaptation of the cuticular hydrocarbon profiles of the slave-making ants Polyergus rufescens and their Formica rufibarbis and F. cunicularia slaves. Comparative Biochemistry and Physiology B, 1996.Ve smíšených koloniích si hostitelská Formica zachovala druhově specifické složky, směs Polyergus neobsahovala vlastní unikátní uhlovodíky a poměry některých společných složek vykazovaly tendenci se sbližovat. Nejde o důkaz, že každý hostitel je napadán stejně často.
  10. Stukalyuk, Akhmedov, Stelia, Shymanskyi & Netsvetov. Nuptial flight in ants (Hymenoptera: Formicidae). Serangga, 2022.Syntéza 758 internetových a literárních pozorování z východní Evropy a Asie je regionálně i druhově nerovnoměrná. Pro F. rufibarbis uvádí sedm nových záznamů a srovnává je s 25 údaji Seiferta; pro F. cunicularia 41 nových a 22 srovnávacích záznamů. Výrazně časnější východní mediány nelze bez ověření přepsat do českého kalendáře. U S. fugax navíc medián z 35 záznamů může ovlivňovat regionalita i možné směšování se S. juliae.
  11. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; všechny druhy rodu Formica jsou v příloze III zařazeny do kategorie ohrožených.