mravenec hladký

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Červené zbarvení samo o sobě mravence hladkého neurčí. Některé kolonie mají nápadně rezavohnědou hruď a tmavou hlavu se zadečkem, jiné působí téměř jednolitě tmavě. Užitečnější je řídké odstávající ochlupení hrudi a kombinace dalších drobných znaků. Moderní klíč proto pracuje s několika dělnicemi, nikoli s dojmem z jediného snímku.

Pět štětin není absolutní hranice

Starší klíče často zdůrazňovaly nízký počet odstávajících štětin na pronotu a mesonotu. Je to užitečný orientační znak, nikoli absolutní pravidlo „nejvýše pět“. Malé dělnice Formica rufibarbis mohou být rovněž tmavé a málo ochlupené a některé F. cunicularia mají štětin více.

Ani pubescence zadečku druh jednoduše neoddělí: u obou může být hustá a stříbřitá a měřené hodnoty se silně překrývají. Důležitější je výrazně nižší počet odstávajících štětin na pronotu, mesonotu a stopkové šupině, tvar stopkové šupiny a soubor morfometrických poměrů; odstávající štětiny na hlavě u obou druhů téměř chybějí. Revize z roku 2026 vyhodnotila pro F. cunicularia 842 dělnic z 204 hnízdních vzorků. Nalezené geografické podskupiny ponechala uvnitř jednoho proměnlivého druhu, místo aby je bez dostatečných důkazů popsala jako další druhy.

Ve střední Evropě je třeba srovnávat hlavně F. rufibarbis a F. lusatica. Pravá F. clara zde podle stejné revize chybí, takže staré údaje pod tímto jménem vyžadují nové ověření. Bez série dělnic a moderního klíče je fotografie vhodná spíš k určení skupiny než k jistému názvu druhu.

Otevřená půda, ne jen čistý písek

Vyhledává slunná otevřená místa, často s příměsí jílu a vyvinutějším bylinným patrem. Oproti Formica rufibarbis méně tíhne k čistým pískům, extrémnímu suchu a nejteplejším plochám. Nenápadná zemní hnízda zakládá na loukách, mezích, silničních a železničních náspech, v ruderálech i městské zeleni. Objevit se může také při okrajích světlého lesa.

Středoevropská syntéza naměřila na studovaných lokalitách průměrný teplotní ukazatel TMAX 25,3 °C a vlhkostní index F 2,26; u teplomilnější F. rufibarbis to bylo 27,2 °C a 1,92. Čísla popisují soubor ploch, nikoli povinné teplotní či vlhkostní hranice každého hnízda.

V řídké vegetaci může být hnízdo jen soustavou otvorů v zemi nebo pod kamenem. V hustším nesečeném porostu dělnice někdy navrší vysokou kupku minerální půdy. Nejde o rostlinnou kupu lesních mravenců skupiny F. rufa.

Samostatná kolonie, pestrý jídelníček

Hnízda zpravidla nejsou propojena do rozsáhlých soustav a většinou mají jednu královnu; slabá polygynie se může objevit, ale citovaná revize polydomní kolonie nedoložila. Dobře rozvinuté kolonie mívají přibližně 1 000 až 1 800 dělnic, menší a mladá hnízda samozřejmě méně.

Dělnice loví drobný hmyz, sbírají mršiny a navštěvují mšice kvůli medovici. Přijímají také nektar a jiné sladké rostlinné zdroje. Při vyrušení bývají méně útočné než rezavěji zbarvení příbuzní, chování však není určovacím znakem.

Cíl nájezdů otrokářského mravence

Formica cunicularia patří mezi hostitele otrokářského Polyergus rufescens. Jedna intenzivně sledovaná italská kolonie podnikla během 53 po sobě jdoucích dnů 38 výprav proti hnízdům F. cunicularia, z nichž 27 bylo úspěšných. Je to detailní případová studie jediného místa, nikoli univerzální počet nájezdů za rok.

Nájezdníci odnášejí hostitelské kukly a vylíhlé dělnice pak pracují ve smíšeném hnízdě. Smíšené soužití uhlovodíkové profily kvalitativně nesjednotilo: hostitelská Formica si zachovala své druhově specifické složky, zatímco směs Polyergus neobsahovala jeho vlastní unikátní uhlovodíky a zůstávala kvalitativně stejná u obou hostitelů. Poměry některých společných složek měly pouze tendenci se přibližovat.

Červencové rojení a opatrná mapa

Středoevropský soubor 17 údajů klade střed rojení na 7. července s rozptylem přibližně 12 dnů; krajní záznamy ležely mezi 16. červnem a 1. srpnem. Český přehled uvádí přítomnost okřídlených jedinců od poloviny června do poloviny srpna, což je širší okno než samotný vrchol. Heterogenní internetová data z východní Evropy a Asie nelze bez místního ověření použít jako český kalendář.

Areál zahrnuje velkou část Evropy a pokračuje přes Malou Asii ke Kavkazu. V Česku je druh na vhodných otevřených stanovištích doložený od nížin do podhůří. Body GBIF představují publikované záznamy a jejich mapa je ovlivněná intenzitou sběru, dostupností dat i dřívějšími taxonomickými omyly; prázdné místo samo o sobě nedokládá nepřítomnost.

I malé nenápadné hnízdo podléhá stejné zákonné ochraně jako velká kupa lesních mravenců. Česká vyhláška totiž chrání celý rod Formica, nikoli jen několik známých druhů stavějících kupy z jehličí. Český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii; absence v seznamu není automatické hodnocení LC a právní kategorie „ohrožený“ není totéž co EN podle IUCN.