Formica cunicularia

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Červené zbarvení samo o sobě mravence hladkého neurčí. Některé kolonie mají nápadně rezavohnědou hruď a tmavou hlavu se zadečkem, jiné působí téměř jednolitě tmavě. Užitečnější je řídké odstávající ochlupení hrudi a kombinace dalších drobných znaků. Moderní klíč proto pracuje s několika dělnicemi, nikoli s dojmem z jediného snímku.

Určovací znaky

Starší klíče často zdůrazňovaly nízký počet odstávajících štětin na pronotu a mesonotu. Je to užitečný orientační znak, nikoli absolutní pravidlo „nejvýše pět“. Malé dělnice Formica rufibarbis mohou být rovněž tmavé a málo ochlupené a některé F. cunicularia mají štětin více.

Ani přitisklé ochlupení zadečku druh jednoduše neoddělí: u obou může být husté a stříbřité a měřené hodnoty se silně překrývají. Důležitější je výrazně nižší počet odstávajících štětin na pronotu, mesonotu a stopkové šupině, tvar stopkové šupiny a soubor morfometrických poměrů; odstávající štětiny na hlavě u obou druhů téměř chybějí. Revize z roku 2026 vyhodnotila pro F. cunicularia 842 dělnic z 204 hnízdních vzorků. Nalezené geografické podskupiny ponechala uvnitř jednoho proměnlivého druhu, místo aby je bez dostatečných důkazů popsala jako další druhy.

Ve střední Evropě je třeba srovnávat hlavně F. rufibarbis a F. lusatica. Pravá F. clara zde podle stejné revize chybí, takže staré údaje pod tímto jménem vyžadují nové ověření. Bez série dělnic a moderního klíče je fotografie vhodná spíš k určení skupiny než k jistému názvu druhu.

Otevřená půda a písčitá stanoviště

Vyhledává slunná otevřená místa, často na půdě s příměsí jílu a se souvislejším bylinným porostem. Oproti Formica rufibarbis méně tíhne k čistým pískům, extrémnímu suchu a nejteplejším plochám. Nenápadná zemní hnízda zakládá na loukách, mezích, silničních a železničních náspech, v ruderálech i městské zeleni. Objevit se může také při okrajích světlého lesa.

Středoevropská syntéza naměřila na studovaných lokalitách průměrný teplotní ukazatel TMAX 25,3 °C a vlhkostní index F 2,26; u teplomilnější F. rufibarbis to bylo 27,2 °C a 1,92. Čísla popisují soubor ploch, nikoli povinné teplotní či vlhkostní hranice každého hnízda.

V řídké vegetaci může být hnízdo jen soustavou otvorů v zemi nebo pod kamenem. V hustším nesečeném porostu dělnice někdy navrší vysokou kupku minerální půdy. Nejde o rostlinnou kupu lesních mravenců skupiny F. rufa.

Kolonie a potrava

Hnízda zpravidla nejsou propojena do rozsáhlých soustav a většinou mají jednu královnu; několik královen se může objevit vzácně, ale citovaná revize nedoložila kolonie rozdělené mezi více hnízd. Dobře rozvinuté kolonie mívají přibližně 1 000 až 1 800 dělnic, menší a mladá hnízda samozřejmě méně.

Dělnice loví drobný hmyz, sbírají mršiny a navštěvují mšice kvůli medovici. Přijímají také nektar a jiné sladké rostlinné zdroje. Při vyrušení bývají méně útočné než rezavěji zbarvení příbuzní, chování však není určovacím znakem.

Hostitel Formica sanguinea

Formica cunicularia patří mezi hostitele otrokářského Polyergus rufescens. Jedna intenzivně sledovaná italská kolonie podnikla během 53 po sobě jdoucích dnů 38 výprav proti hnízdům F. cunicularia, z nichž 27 bylo úspěšných. Je to detailní případová studie jediného místa, nikoli univerzální počet nájezdů za rok.

Nájezdníci odnášejí hostitelské kukly a vylíhlé dělnice pak pracují ve smíšeném hnízdě. Ani po soužití v jednom hnízdě se směsi povrchových uhlovodíků obou druhů zcela nesjednotily. Hostitelská Formica si zachovala své druhově specifické složky, zatímco směs Polyergus neobsahovala jeho vlastní jedinečné uhlovodíky a měla u obou hostitelů stejné složení. Jen poměry některých společných látek se k sobě částečně přiblížily.

Rojení vrcholí v červenci

Středoevropský soubor 17 údajů klade střed rojení na 7. července s rozptylem přibližně 12 dnů; krajní záznamy ležely mezi 16. červnem a 1. srpnem. Český přehled uvádí přítomnost okřídlených jedinců od poloviny června do poloviny srpna, což je širší okno než samotný vrchol. Heterogenní internetová data z východní Evropy a Asie nelze bez místního ověření použít jako český kalendář.

Areál zahrnuje velkou část Evropy a pokračuje přes Malou Asii ke Kavkazu. V Česku je druh na vhodných otevřených stanovištích doložený od nížin do podhůří.