Formicinae · Lasius

Lasius fuliginosus

(Latreille, 1798)

mravenec černolesklý

Lesklý černý stromový mravenec se srdčitě vykrojenou hlavou, jehož kolonie začíná v hnízdě jiného druhu a později buduje houbami vyztužený karton.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice má sytě černou, nápadně hladkou a zrcadlově lesklou kutikulu; tykadla a nohy jsou obvykle hnědavé až žlutohnědé.
  • Hlava je při pohledu zpředu široká, za očima zaoblená a uprostřed zadního okraje vykrojená, takže působí slabě až výrazně srdčitě.
  • Kusadlo nese u báze nápadně odsazený zub. Je to dobrý mikroskopický znak skupiny fuliginosus, na běžné terénní fotografii však zpravidla vidět není.
  • Královna je leskle černá a jen o málo delší než velká dělnice, ale pozná se podle mohutnější hrudi pro křídelní svaly a po odletu podle jizev po křídlech; samec je štíhlejší, s malou hlavou, dlouhými tykadly a křídly.
Pozor na záměnu. Dělnice je v české fauně kombinací lesku a srdčité hlavy velmi nápadná, přesto záleží na úhlu pohledu. Samotná černá barva, velikost, pohyb po stromě ani aromatický pach druh neurčují; královny a zejména samci vyžadují srovnání s odborným klíčem.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
listnaté a smíšené lesy · parky, aleje a staré sady · stromořadí a solitérní dřeviny · urbánní zeleň
Hnízdo
Nejčastěji sídlí v dutinách kmenů, pařezů a kořenů, někdy také v dutinách staveb a vzácně v zemi bez přímého kontaktu se dřevem. Ve dřevě rozděluje prostor tenkými kartonovými stěnami z rozmělněných dřevních a minerálních částic, slepených cukerným roztokem a prorostlých houbovými hyfami.
Potrava
Hlavním zdrojem sacharidů je medovice mšic a červců na dřevinách. Dělnice zároveň loví nebo sbírají drobné bezobratlé; po nalezení větší kořisti svolávají další dělnice a kořist mohou rozebrat na místě.
Kolonie
Je obligátním dočasným sociálním parazitem; nejlépe doloženým přirozeným hostitelem je Lasius umbratus. Dospělé kolonie jsou velmi početné a některé využívají hlavní a pomocná hnízda. V jedné německé populaci odpovídalo 31 z 33 kolonií potomstvu jediné matky, dvě obsahovaly více mateřských linií.
Sociální organizaceJak tyto osy číst →
Počet a přítomnost královen
jedna královna
Jedno nebo více hnízd
více propojených hnízd
Závislost na hostiteli
hostitel po založení nahrazen

Svatební lety

Kdy se rojí

Doložené evropské lety spadají od začátku května do konce července a tři přímo datovaná lotyšská pozorování připadla na 3.–7. června. Okřídlení jedinci mohou v hnízdě zůstávat až do září, což samo o sobě nedokládá pozdní let; samostatná česká časová řada chybí.

Další druhy, které se mohou rojit v červnu →

Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

V Česku je potvrzený na vhodných stromových stanovištích od nížin do podhůří po celém území a místy může být hojný. Není omezený na přirozené staré lesy: osidluje také parky, aleje, sady a městskou zeleň. Celkově jde o široce palearktický druh.

Výskytová data GBIF pro Česko

Lasius fuliginosus: kde se soustřeďují výskytové záznamy.

Lasius fuliginosusmravenec černolesklý

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Kolonie mravence černolesklého může být v krajině nepřehlédnutelná, i když vlastní komory zůstávají ukryté ve dřevě nebo pod kořeny. Leskle černé dělnice proudí po stálých trasách k producentům medovice a do hnízda se vracejí s nápadně zvětšeným zadečkem. Jedna kolonie může využívat potravu na několika okolních stromech.

Určovací znaky

Dělnice spojuje dva dobře viditelné znaky: téměř zrcadlový černý lesk a širokou hlavu s vykrojeným zadním okrajem. Pod lupou tuto kombinaci doplňuje odsazený bazální zub kusadla. Královna si srdčitý obrys hlavy zachovává a s délkou přibližně 6–6,5 mm jen málo převyšuje největší dělnice. Rozhodující je mohutnější hruď nesoucí před rojením křídla, nikoli samotná velikost. Samec měří přibližně 4,5–5 mm, má malou hlavu a štíhlé tělo.

Založení v kolonii Lasius umbratus

Mladá královna nedokáže první dělnice vychovat bez pomoci cizí kolonie. Nejlépe doloženým přirozeným hostitelem je žlutý podzemní Lasius umbratus. Ten sám zakládá kolonii dočasným sociálním parazitismem u tmavých druhů Lasius, takže vzniká dvoustupňový řetězec závislostí označovaný jako sociální hyperparazitismus.

Dělnice osiřelé kolonie L. umbratus v klasickém experimentu přijaly královny L. fuliginosus, krmily a čistily je a pečovaly o jejich plod. Smíšené terénní kolonie ukazují, že hostitelské dělnice mohou v nově vzniklé kolonii přetrvávat delší dobu. Jak královna L. fuliginosus při přirozeném převzetí odstraní hostitelskou královnu, přímo doloženo není.

Složení kartonového hnízda

Uvnitř dutiny dělnice skládají rozmělněné dřevo a někdy i půdní částice do tenkých kartonových přepážek. Částice spojuje přinesená medovice nebo jiný cukerný roztok, který zároveň živí hnízdní houby. Na stavbě se podílejí dělnice přinášející pevný materiál, tvarující stěny i sběračky cukerného roztoku. Sekret kusadlových žláz v kartonu jako pojivo nalezen nebyl.

Houbové společenstvo v kartonu

Karton nevyztužuje jediný druh houby. Molekulární výzkum rozlišil několik houbových partnerů; dva pomalu rostoucí mutualisté se ve zkoumaných hnízdech objevovali pravidelně, další houby jen příležitostně. Jejich hyfy prorůstají mezi částicemi a zpevňují stěny. Mravenci tyto houby nevyužívají jako potravu.

Mladé královny před odletem nesou výtrusy obou stálých houbových partnerů ve zvláštní kapse ústního aparátu a mohou je tak zanést do nové kolonie. Houbové společenstvo kartonu je stabilnější a druhově chudší než společenstvo okolní půdy. V kultivačních pokusech tlumily tělní extrakty mravenců růst houby napadající hmyz, zatímco stálé hnízdní partnery netlumily a některé naopak podporovaly.

V laboratorních kulturách jeden ze tří hlavních houbových partnerů zpomaloval růst dřevokazné václavky Armillaria mellea, zatímco další dva její plošný růst netlumily. Zda stejný účinek chrání strom nebo hnízdo i v přírodě, zatím ověřeno není.

Stálé stezky a polydomní síť hnízd

Tříleté mapování jedné belgické kolonie rozlišilo čtyři typy tras. Hlavní stezky se každé jaro obnovovaly téměř ve stejné stopě a vedly ke stabilním koloniím mšic; v sezoně po nich za pět minut prošlo přibližně 100–600 dělnic. Vedle nich vznikaly dočasné větve k sezonním zdrojům medovice, lovecké trasy trvající několik týdnů a krátké náborové stezky k velké kořisti. Dělnice je udržují pomocí pachových značek, paměti trasy a věrnosti určitému úseku; důležitá je také stálost zdroje.

Některé kolonie využívají hlavní a pomocná hnízda. V geneticky zkoumané německé populaci však takové propojení zjištěno nebylo a 31 ze 33 kolonií odpovídalo potomstvu jediné matky. Dvě zbývající obsahovaly více mateřských linií. Polydomie i vícekrálovnost se tedy mezi populacemi liší.

Obranný sekret

Kusadlové žlázy produkují dendrolasin spolu s dalšími těkavými látkami. Sekret při střetech odpuzuje a dráždí jiné mravence a pomáhá kolonii hájit rozsáhlé potravní území. Karton však spojuje cukerný roztok a k určení druhu slouží především lesk a tvar hlavy, ne vůně.

Rojení od května do července

Svatební lety probíhají od začátku května do konce července, nejčastěji jsou doloženy v červnu. Okřídlení samci a královny mohou v hnízdě zůstávat až do září, tedy déle než trvá známé období letů. Novější pozorování početných rojů i genetická data ukazují, že páření není omezeno na okolí mateřského hnízda.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
  3. Lasius fuliginosus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
  4. Lasius fuliginosus. AntWiki.
  5. Brinker et al. Microbial community composition of nest-carton and adjoining soil of the ant Lasius fuliginosus and the role of host secretions in structuring microbial communities. Fungal Ecology / University of Groningen, 2019.Primární studie houbových společenstev, která stabilizují kartonovou stavbu hnízda.
  6. Donisthorpe & Crawley. Experiments on the formation of colonies by Lasius fuliginosus queens. Transactions of the Entomological Society of London, 1912.Historické experimenty s přijetím mladé královny a založením smíšené kolonie u hostitelských dělnic Lasius umbratus.
  7. Maschwitz & Hölldobler. Der Kartonnestbau bei Lasius fuliginosus. Zeitschrift für vergleichende Physiologie, 1970.Tracerové a chromatografické pokusy dokládající, že dělnice spojují částice dřeva či půdy medovicí, která současně živí zpevňující houbové podhoubí.
  8. Schlick-Steiner et al. Specificity and transmission mosaic of ant nest-wall fungi. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2008.Molekulární studie více specializovaných houbových partnerů kartonových hnízd a jejich přenosu mezi generacemi kolonií.
  9. Quinet & Pasteels. Spatiotemporal evolution of the trail network in Lasius fuliginosus. Belgian Journal of Zoology, 1991.Tříleté terénní sledování stálých stezek k dlouhodobým zdrojům medovice a krátkodobých větví k novým mšicím, loveckým plochám či velké kořisti.
  10. van Elst & Gadau. Temporal variation in social structure and worker reproduction in the temporary social parasite Lasius fuliginosus. Myrmecological News, 2018.Mikrosatelitová studie 33 německých kolonií: většina byla jednokrálovná a královna jednou pářená; ojediněle se objevilo více matek, dvojí páření či samčí potomstvo dělnic.
  11. Ślipiński, Markó, Rzeszowski, Babik & Czechowski. Lasius fuliginosus shapes local ant assemblages. North-Western Journal of Zoology, 2014.Srovnání polské a finské kolonie dokládající teritorialitu a nižší druhovou bohatost i hustotu hnízd podřízených mravenců uvnitř jejich území.
  12. Bernardi, Cardani, Ghiringhelli, Selva, Baggini & Pavan. On the components of secretion of mandibular glands of the ant Lasius (Dendrolasius) fuliginosus. Tetrahedron Letters, 1967.Primární chemická analýza složek sekretu kusadlových žláz L. fuliginosus, včetně dendrolasinu; nedokládá jeho použití jako lepidla kartonu ani jako stopovacího feromonu.
  13. Wilson. A monographic revision of the ant genus Lasius. Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 1955.Klasická taxonomická revize rodu s redeskripcemi a morfologií dělnic, královen i samců; starší systematické pojetí je nutné číst spolu s modernějšími revizemi.
  14. Kalniņš & Dreimanis. Protected insects of Latvia — Lasius fuliginosus (Latreille, 1798) (Hymenoptera: Formicidae). Latvijas Entomologs, 2007.Lotyšský přehled rozšíření, biologie a fenologie založený na literatuře i přímo datovaných nálezech, včetně tří červnových pozorování rojení.
  15. Vaessen, Russ, Kirchmair, Neuhauser, Schlick-Steiner & Steiner. How carton-nest fungi of the ant Lasius fuliginosus interact with each other and with the root-rot fungus Armillaria mellea. Mycologia, 2025.Experimentální studie vzájemných interakcí kartonových hub a jejich působení proti dřevokazné václavce obecné.
  16. Boer, Noordijk & van Loon. Ecologische atlas van Nederlandse mieren (Hymenoptera: Formicidae). EIS Kenniscentrum Insecten en andere ongewervelden, 2018.Odborná syntéza hnízdění, potravy, organizace kolonií, sociálního parazitismu, biotopů a fenologie nizozemských mravenců.
  17. Dekoninck, Ignace, Vankerkhoven & Wegnez. Verspreidingsatlas van de mieren van België — Atlas des fourmis de Belgique. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2012.Odborný atlas s druhovými kartami biotopu, kolonie, hostitelů, letových měsíců a požadavků na bezpečné určení.
  18. Seifert. The Ants of Central and North Europe. Lutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, 2018.Komplexní středoevropská příručka s ilustrovanými určovacími klíči a biologickými údaji pro české rody a druhy.
  19. Boudinot, Borowiec & Prebus. Phylogeny, evolution, and classification of the ant genus Lasius, the tribe Lasiini, and the subfamily Formicinae (Hymenoptera: Formicidae). Systematic Entomology, 2022.Fylogenomická revize klasifikace rodu Lasius; mimo jiné synonymizuje dříve užívané podrody včetně Chthonolasius pod Lasius. Tradiční názvy skupin zůstávají užitečné neformálně, nikoli jako současné formální podrody.