mravenec obecný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec obecný je známý proudy dělnic na chodníku, hlínou vyhrnutou mezi dlaždicemi a návštěvami mšic na zahradních rostlinách. Tato všednost je trochu zrádná: „malý černý mravenec“ není určovací znak a část starších záznamů vznikla ještě před oddělením jeho téměř nerozeznatelného sourozence. Profil proto spojuje to, co lze bezpečně pozorovat venku, s tím, co už vyžaduje preparát a moderní klíč.

Tmavý Lasius není automaticky niger

Nejtěžším dvojníkem je Lasius platythorax, samostatně popsaný až roku 1991. L. niger má v průměru hustší přitisklé ochlupení čelního štítku a kratší odstávající chlupy, zatímco rozdíly v počtech chlupů a proporcích se mezi jedinci překrývají. Další záměny představují druhy skupiny Lasius alienus, například L. psammophilus. Barva, velikost jedné dělnice ani nález u obrubníku diagnózu neuzavírají. Spolehlivé určení skládá více mikroskopických znaků a pokud možno porovnává několik dělnic ze stejného hnízda.

Pro orientaci je užitečná ekologie. Mravenec obecný častěji využívá otevřenou, osluněnou minerální půdu, trávníky, zahrady a okolí staveb; L. platythorax je typičtější pro stín, mech a měkké dřevo. Oba se však mohou potkat na jedné lokalitě. Prostředí je vodítko pro hledání, nikoli náhrada za určování.

Pod dlažbou je skutečné půdní hnízdo

Kolonie hloubí komůrky a chodby v zemi, obsazuje prostor pod kameny a modulární dlažbou a kolem vchodů vyhrnuje jemný materiál. Průzkum 120 hnízdních míst v bruselských chodnících zaznamenal L. niger i několik dalších druhů. Hnízda se často pojila s písčitou podkladní vrstvou a porušenými spárami, šlo ale o jediné město. Nález mravenců proto sám nedokazuje, že dlažbu poškodili; mohou využít již vzniklou štěrbinu a vhodný substrát pod ní.

Při pozorování není třeba hnízdo rozkopat. Mnohem více prozradí zakreslení vchodů, směru stezek a jejich denní proměny. Takové pozorování může napovědět, zda jde o sousední hnízda nebo více vstupů, přesný počet kolonií však bez dalšího ověření neurčí.

Město přináší teplo i stres

Úspěch ve městě neznamená, že každý městský vliv mravencům prospívá. Srovnání populací v několika polských a německých městech našlo často vyšší noční aktivitu ve městě, avšak směr rozdílu nebyl všude stejný. V laboratorní části vyšší teplota urychlila vývoj plodu, současně ale zvýšila úmrtnost dělnic; nepřetržité světlo měnilo aktivitu. Městské teplo a noční osvětlení tedy vytvářejí soubor kompromisů, ne jednoduché pravidlo „ve městě roste kolonie rychleji“.

Genomová srovnání navrhla možné předpoklady, které tomuto druhu pomáhají snášet antropogenní prostředí. Jde o evoluční hypotézy z komparativních dat, nikoli důkaz, že každá kolonie u silnice je geneticky přizpůsobena konkrétnímu znečištění.

Medovice není bezplatný kohoutek cukru

Dělnice čerpají sacharidy z medovice mšic, nektaru a dalších sladkých výměšků a přinášejí také drobné členovce. Vztah s mšicemi není idylické „farmaření“ v lidském smyslu. Mravenci mohou mšice chránit před některými nepřáteli a získávají jejich výměšky, přínos se však liší podle partnera, rostliny i podmínek. Proud dělnic po kmeni proto dokládá využívaný zdroj, nikoli automaticky trvalou a výhradní vazbu na jeden druh mšice.

Tekutá potrava putuje dál trofalaxí, tedy předáváním mezi členy kolonie. Experimenty se značenou potravou ukazují nerovnoměrnou síť: některé dělnice předávají opakovaně a propojují další příjemce, zatímco jiné zůstávají na okraji toku. To není pevná kasta „roznašeček“. Síť se mění se situací a laboratorní fragment kolonie nemůže zachytit každou roli ve velkém přírodním hnízdě.

Paměť, feromon a snadnost cesty

Potravní stezka není kolejnice, po níž by všichni šli bez vlastního rozhodování. Dělnice si umějí zapamatovat trasu a zároveň číst feromon položený jinými. Na rozvětvených laboratorních cestách pomáhala stopa zvlášť u obtížných střídavých odbočení. Pozdější studie však nezopakovala část původního výsledku, podle něhož by přítomnost feromonu zlepšovala i následné vybavení cesty. Bezpečnější závěr zní: feromon poskytuje okamžitou sociální informaci, osobní paměť funguje vedle něj a jejich váha závisí na úkolu.

Když měly kolonie na výběr stejně hodnotnou potravu na různě naučitelných místech, více využívaly snazší trasu. Ani to neříká, že dostupnost v přírodě vždy převáží kvalitu potravy; experiment jen ukazuje, že náklady na orientaci mohou ovlivnit kolektivní volbu. Kutikulární uhlovodíky nalezené také v materiálu hnízda navíc mohou značit domovský prostor. Taková stopa pomáhá rozpoznat známé okolí a nesmí se zaměňovat se směrovým návodem k právě objevené potravě. Více o těchto kanálech shrnuje stránka komunikace mravenců.

Společný start, později jediná královna

Oplodněná královna po rojení odlomí křídla, uzavře se v komůrce a první plod vychová ze svých tělesných zásob. Někdy se spojí dvě až pět mladých královen. Terénní studie u Würzburgu našla takové skupiny v devíti z padesáti čerstvých základů. Více samic zpočátku vytvořilo více dělnic a jejich základy lépe obstály v pokusech s krádeží plodu.

Starší laboratorní volba neukázala, že by královny společnost aktivně hledaly. Novější symetrický pokus při vysoké hustotě naopak zaznamenal shlukování nad náhodné očekávání. Výsledky se nemusí vylučovat: lišilo se uspořádání a žádný krátký laboratorní test neměří běžnou vzdálenost setkání v terénu. Jisté je, že zakládání kolonie ve skupině není povinné.

Po příchodu prvních dělnic se výhoda mění v konflikt. Královny bojují a obvykle přežije jediná; dělnice přitom mohou více krmit plodnější samici. Dočasná pleometroze proto neznamená, že dospělá kolonie zůstane vícekrálovná. Počet královen je navíc jiná otázka než počet samců, s nimiž se jedna královna pářila.

Rojení nemá jeden celostátní termín

Hlavní lety připadají na červenec a srpen. Velký britský občanskovědní soubor spojil termíny s vyšší teplotou a slabším větrem a ukázal prostorovou i meziroční proměnlivost; britský kalendář ale není přesná předpověď pro české město. Užitečný záznam obsahuje datum, čas, počasí, prostředí, měřítko a více pohledů na okřídlené jedince i dělnice u hnízda. Samotná královna na chodníku se často bezpečně určit nedá. Pokud jemné znaky chybějí, poctivé označení Lasius sp. je hodnotnější než sebejisté chybné jméno. Praktický kontext nabízí kalendář rojení a přehled rozmnožování.