Lasius niger

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec obecný běhá v početných zástupech po chodnících, vyhrnuje hlínu mezi dlaždicemi a navštěvuje mšice na zahradních rostlinách. Označení „malý černý mravenec“ však druh neurčuje a část starších záznamů vznikla před oddělením téměř nerozeznatelného Lasius platythorax.

Určovací znaky

Nejtěžším dvojníkem je Lasius platythorax, samostatně popsaný až roku 1991. L. niger má v průměru hustší přitisklé ochlupení čelního štítku a kratší odstávající chlupy, zatímco rozdíly v počtech chlupů a proporcích se mezi jedinci překrývají. Další záměny představují druhy skupiny Lasius alienus, například L. psammophilus. Barva, velikost jedné dělnice ani místo nálezu k určení nestačí. Spolehlivé určení vyžaduje kombinaci několika mikroskopických znaků, ideálně u více dělnic z jednoho hnízda.

K první orientaci pomáhá prostředí. Mravenec obecný častěji využívá otevřenou, osluněnou minerální půdu, trávníky, zahrady a okolí staveb; L. platythorax je typičtější pro stín, mech a měkké dřevo. Oba se však mohou potkat na jedné lokalitě. Prostředí je vodítko pro hledání, nikoli náhrada za určování.

Půdní hnízda pod dlažbou

Kolonie hloubí komůrky a chodby v zemi, obsazuje prostor pod kameny a dlažbou a kolem vchodů vyhrnuje jemný materiál. Průzkum 120 hnízdních míst v bruselských chodnících zaznamenal L. niger i několik dalších druhů. Hnízda se často pojila s písčitou podkladní vrstvou a porušenými spárami, šlo ale o jediné město. Nález mravenců proto sám nedokazuje, že dlažbu poškodili; mohou využít již vzniklou štěrbinu a vhodný substrát pod ní.

Jedna kolonie může používat více vchodů propojených podzemními chodbami. Samotný počet otvorů nebo stezek proto neurčuje počet kolonií.

Vliv městského prostředí

Úspěch ve městě neznamená, že každý městský vliv mravencům prospívá. Srovnání populací v několika polských a německých městech zjistilo ve městě často vyšší noční aktivitu, rozdíl však neměl všude stejný směr. V laboratorní části vyšší teplota urychlila vývoj plodu, současně ale zvýšila úmrtnost dělnic; nepřetržité světlo měnilo aktivitu. Teplo a noční osvětlení tedy mohou mít výhody i nevýhody. Neplatí jednoduché pravidlo, že ve městě roste kolonie rychleji.

Srovnání genomů odhalilo možné genetické předpoklady, které by tomuto druhu mohly pomáhat snášet prostředí ovlivněné člověkem. Jde však o hypotézy, nikoli o důkaz konkrétní adaptace každé městské populace.

Trofobióza s mšicemi

Dělnice získávají sacharidy z medovice mšic, nektaru a dalších sladkých výměšků a přinášejí také drobné členovce. Mravenci mohou mšice chránit před některými nepřáteli a získávají jejich medovici, přínos se však liší podle druhu mšice, rostliny i podmínek. Zástup dělnic na kmeni proto dokládá využívaný zdroj, nikoli nutně trvalou a výhradní vazbu na jediný druh mšice.

Tekutá potrava putuje dál trofalaxí, tedy předáváním mezi členy kolonie. Pokusy se značenou potravou ukázaly, že se mezi dělnicemi nešířila rovnoměrně: některé ji opakovaně předávaly dalším jedincům, jiné se do předávání zapojovaly jen málo. Nejde o pevnou kastu a výsledek popisuje konkrétní laboratorní uspořádání.

Navigace, paměť a feromonové stopy

Dělnice se na potravní stezce neřídí jen feromonem. Umějí si zapamatovat trasu a zároveň sledovat stopu zanechanou jinými dělnicemi. Na rozvětvených laboratorních cestách pomáhala stopa zvlášť u obtížných střídavých odbočení. Pozdější studie však nezopakovala část původního výsledku, podle něhož by feromon zlepšoval také pozdější vybavení trasy z paměti. Lze tedy říci, že feromon poskytuje aktuální informaci od ostatních dělnic a osobní paměť funguje vedle něj; význam obou vodítek závisí na úkolu.

Když měly kolonie na výběr dva stejně hodnotné zdroje potravy, častěji využívaly ten, k němuž vedla snáze zapamatovatelná trasa. To neznamená, že dostupnost v přírodě vždy převáží kvalitu potravy; experiment pouze ukazuje, že obtížnost orientace může ovlivnit společnou volbu kolonie. Kutikulární uhlovodíky, které se nacházejí i v materiálu hnízda, mohou mravencům označovat jeho okolí jako známé. Takové pachové vodítko ale neukazuje směr k právě nalezené potravě. Více o těchto kanálech shrnuje stránka komunikace mravenců.

Společné založení a pozdější boj královen

Oplodněná královna po rojení odlomí křídla, uzavře se v komůrce a první plod vychová ze svých tělesných zásob. Někdy se spojí dvě až pět mladých královen. Terénní studie u Würzburgu našla takové skupiny v devíti z padesáti nově založených hnízd. Více samic zpočátku vychovalo více dělnic a jejich hnízda lépe obstála v pokusech s krádeží plodu.

Ve starším laboratorním pokusu si královny společnost aktivně nevyhledávaly. V novějším pokusu, v němž si vybíraly mezi dvěma stejně dostupnými prázdnými komůrkami, se naopak shlukovaly častěji, než by odpovídalo náhodě. Výsledky se nemusí vylučovat: pokusy byly uspořádány odlišně a žádný krátký laboratorní test neukazuje, na jakou vzdálenost se královny běžně setkávají v terénu. Společné zakládání kolonie není povinné; mnoho královen začíná samostatně.

Po příchodu prvních dělnic se výhoda mění v konflikt. Královny bojují a obvykle přežije jediná; dělnice přitom mohou více krmit plodnější samici. Dočasná pleometróza proto neznamená, že dospělá kolonie zůstane vícekrálovná. Počet královen je navíc jiná otázka než počet samců, s nimiž se jedna královna pářila.

U L. niger byl 3-methylhentriakontan určen jako královnin chemický signál, který omezuje vývoj vaječníků dělnic. Po imunitní zátěži královny jeho produkce klesla. Výsledek platí pro tento druh a tuto látku; nelze z něj odvozovat univerzální mechanismus všech mravenců. Širší spor o signál, kontrolu a vlastní reprodukční zájmy dělnic rozebírá kapitola genetika kolonie.

Rojení v červenci a srpnu

Hlavní lety připadají na červenec a srpen. Velký britský soubor pozorování od veřejnosti spojil termíny s vyšší teplotou a slabším větrem a doložil rozdíly mezi místy i roky. Britské termíny nejsou přesnou předpovědí pro Česko a samotnou královnu na chodníku nelze vždy bezpečně určit. Souvislosti nabízí kalendář rojení a přehled rozmnožování.