Lasius alienus

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec odlišný žije v prohřáté půdě suchých trávníků, sadů, lomů i městských ruderálů. Podobné prostředí však sdílí s několika téměř nerozeznatelnými příbuznými. Hnědá barva, drobné tělo ani lokalita proto druh neurčují.

Určení v komplexu Lasius alienus

Revize z roku 2020 prozkoumala u L. alienus 706 dělnic z 237 hnízdních vzorků, včetně devíti vzorků z Česka. Neopírá se o jediný znak: kombinuje proporce hlavy a tykadlových násadců s ochlupením více částí těla a výsledky vyhodnocuje mnohorozměrně. Proto ani ostrý snímek jediné dělnice často nestačí.

Užitečným vodítkem je silně redukované ochlupení boční části hrudi. Mezi propodeálním stigmatem a otvorem metapleurální žlázy se v praktickém klíči objevují nejvýše dvě odstávající štětiny; řídké jsou také na tykadlových násadcích a zadních holeních. Přilehlé ochmýření čelního štítku je ale podle moderní revize středně husté a chlupy na pronotu mohou být relativně dlouhé — starší zkratka „celé tělo je řídce ochlupené“ byla zavádějící.

Každý z těchto znaků se překrývá s jinými druhy. Bez série dělnic, měření a současného klíče dovolují dostupné znaky pouze zápis Lasius alienus agg., tedy historicky používaný určovací agregát. Revize z roku 2020 navíc nominátní druh nepřiřadila k žádnému ze svých morfologicky vymezených druhových komplexů, takže „komplex L. alienus“ není přesný moderní taxonomický štítek.

Suchá otevřená stanoviště

Hnízda leží v půdě, pod kameny, ve štěrku nebo suti na slunných loukách, vápencových stráních, vinicích, sadech, lomech a teplých městských plochách. Na hlubokém čistém písku bývá typičtější Lasius psammophilus, jenže ekologická hranice není neprostupná. Nález z písčiny proto nelze automaticky přepsat na pískomilný druh a nález z vápence na L. alienus.

Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají mršiny a přijímají nektar. Významným zdrojem energie je medovice: pod zemí obsluhují savý hmyz na kořenech, na povrchu mohou navštěvovat mšice na bylinách a dřevinách. Kolonie bývají popisovány jako jednokrálovné a početné, přesné starší odhady je však potřeba číst s rezervou — část vznikla ještě před rozdělením někdejšího širokého pojetí L. alienus.

Rozšíření v Evropě a Asii

Morfometrická revize vymezila eurosibiřský areál přibližně od severní Iberie a jižní Anglie přes střední Evropu až ke středoasijskému pohoří Bogda Shan, tedy asi 6 600 kilometrů od západu k východu. Na severu střední Evropy dosahuje zhruba 53. rovnoběžky, s izolovaným švédským nálezem; v Malé Asii vystupuje až do 2 400 metrů. V teplých jižních oblastech přitom může obsazovat chladnější nebo zastíněnější polohy než ve střední Evropě.

Navzdory obrovskému areálu našla revize jen slabou geografickou proměnlivost měřených znaků. To neznamená, že jsou všechny populace geneticky či ekologicky totožné; pouze že studovaná morfologie nevytvořila jednoduché západo-východní členění.

Staré severoamerické údaje patří jiným liniím, protože moderní pojetí nominátního druhu je palearktické. Revizi vyžadují také historické evropské záznamy vzniklé před popisem L. psammophilus a rozpoznáním dalších členů komplexu.

Rojení od června do září

České souhrny uvádějí rojení od června do září a britské údaje hlavně červenec až září. Orientační těžiště leží v červenci a srpnu. Část starších fenologických pozorování může pocházet od příbuzných druhů určených v někdejším širokém smyslu.