mravenec odlišný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec odlišný je dobrým příkladem toho, jak se může známě vypadající hnědý mravenec stát obtížným taxonomickým případem. Žije v prohřáté půdě suchých trávníků, sadů, lomů i městských ruderálů, ale podobné prostředí sdílí s několika téměř nerozeznatelnými příbuznými. Hnědá barva, drobné tělo ani „správná“ lokalita proto neurčují druh samy o sobě.

Moderní revize měří celé série

Revize z roku 2020 prozkoumala u L. alienus 706 dělnic z 237 hnízdních vzorků, včetně devíti vzorků z Česka. Nehledá jeden kouzelný znak: kombinuje proporce hlavy a tykadlových násadců s ochlupením více částí těla a výsledky vyhodnocuje mnohorozměrně. To je důvod, proč ani ostrý snímek jediné dělnice často nestačí.

Užitečným vodítkem je silně redukované ochlupení boční části hrudi. Mezi propodeálním stigmatem a otvorem metapleurální žlázy se v praktickém klíči objevují nejvýše dvě odstávající štětiny; řídké jsou také na tykadlových násadcích a zadních holeních. Přilehlé ochmýření čelního štítku je ale podle moderní revize středně husté a chlupy na pronotu mohou být relativně dlouhé — starší zkratka „celé tělo je řídce ochlupené“ byla zavádějící.

Každý z těchto znaků se překrývá s jinými druhy. Bez série dělnic, měření a současného klíče je poctivější zápis Lasius alienus agg., tedy historicky používaný určovací agregát. Revize z roku 2020 navíc nominátní druh nepřiřadila k žádnému ze svých morfologicky vymezených druhových komplexů, takže „komplex L. alienus“ není přesný moderní taxonomický štítek.

Suché stanoviště není určovací znak

Hnízda leží v půdě, pod kameny, ve štěrku nebo suti na slunných loukách, vápencových stráních, vinicích, sadech, lomech a teplých městských plochách. Na hlubokém čistém písku bývá typičtější Lasius psammophilus, jenže ekologická hranice není neprostupná. Nález z písčiny proto nelze automaticky přepsat na pískomilný druh a nález z vápence na L. alienus.

Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají mršiny a přijímají nektar. Významným zdrojem energie je medovice: pod zemí obsluhují savý hmyz na kořenech, na povrchu mohou navštěvovat mšice na bylinách a dřevinách. Kolonie bývají popisovány jako jednokrálovné a početné, přesné starší odhady je však potřeba číst s rezervou — část vznikla ještě před rozdělením někdejšího širokého pojetí L. alienus.

Areál dlouhý přes celý kontinent

Morfometrická revize vymezila eurosibiřský areál přibližně od severní Iberie a jižní Anglie přes střední Evropu až ke středoasijskému pohoří Bogda Shan, tedy asi 6 600 kilometrů od západu k východu. Na severu střední Evropy dosahuje zhruba 53. rovnoběžky, s izolovaným švédským nálezem; v Malé Asii vystupuje až do 2 400 metrů. V teplých jižních oblastech přitom může obsazovat chladnější nebo zastíněnější polohy než ve střední Evropě.

Navzdory obrovskému areálu našla revize jen slabou geografickou proměnlivost měřených znaků. To neznamená, že jsou všechny populace geneticky či ekologicky totožné; pouze že studovaná morfologie nevytvořila jednoduché západo-východní členění.

Staré severoamerické údaje je nutné vyřadit z evropského příběhu. Jméno L. alienus se tam dříve používalo pro jiné linie, zatímco moderní pojetí nominátního druhu je palearktické. Stejně opatrně je potřeba zacházet s historickými evropskými záznamy vzniklými před popisem L. psammophilus a rozpoznáním dalších členů komplexu.

Veřejná mapa není mapa početnosti

GBIF zobrazoval při revizi profilu jen 12 českých výskytových záznamů přiřazených k přijatému taxonu. Tak malé číslo není v rozporu s českými přehledy, které druh na vhodných teplých místech uvádějí jako rozšířený. Ukazuje hlavně, kolik určitých a georeferencovaných dokladů bylo do této globální databáze zveřejněno — ne kolik kolonií v zemi žije.

Rojení má široké, nejisté okno

České souhrny uvádějí rojení od června do září a britské údaje hlavně červenec až září. Kalendář proto zvýrazňuje červenec a srpen, ale nedává konkrétní den. Část starších fenologických pozorování může navíc pocházet od příbuzných druhů určených v někdejším širokém smyslu.

Pro hodnotný terénní doklad má smysl vyfotografovat nejen celého mravence, ale také boční pohled na hruď, tykadlový násadec, zadní holeň, profil stanoviště a případně sérii dělnic od stejného vstupu. Hnízdo není potřeba rozkopávat. Druh není v Česku zvláště chráněný a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii; obojí je administrativní stav, nikoli důkaz stabilního populačního trendu.