Lasius psammophilus

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec pískomilný buduje v suchých stabilizovaných píscích rozsáhlá podzemní hnízda. Na povrchu je mohou prozradit skupiny drobných kráterovitých vstupů, zatímco chodby sahají hlouběji než jeden metr. Samotný písek druh neurčuje: L. psammophilus byl oddělen z historicky široce určovaného agregátu Lasius alienus a má několik velmi podobných příbuzných.

Vchody a polydomní hnízdní sítě

Rozvětvené galerie propojují komory s plodem, hlubší vlhčí vrstvy a kolonie savého hmyzu na kořenech. Původní revize uváděla svislé chodby až do 120 cm, vodorovné části převážně 10–30 cm pod povrchem a difuzní systém až na ploše čtyř metrů čtverečních. Jde o doložené možnosti, nikoli plán každého hnízda.

Kolonie jsou v odborné syntéze popisovány jako jednokrálovné, ale často polydomní: jedna kolonie využívá několik prostorově oddělených, propojených hnízd, z nichž každé může mít vlastní vstup. Polydomie není polygynie — první znamená více hnízd, druhá více kladoucích královen. Norský profil uvádí kolonie až přibližně s deseti tisíci dělnicemi, avšak jeho opatrnou možnost více královen nepřebíráme jako převládající stav proti recenzovanému popisu monogynie. Z počtu otvorů bez sledování pohybu dělnic nelze rozhodnout, zda patří jedné kolonii, nebo sousedním koloniím.

Suchý písek není jednotvárný. Druh vyhledává hlavně otevřené až řídce zarostlé stabilizované plochy, kde slunce prohřívá povrch, ale hlubší horizonty nevysychají stejně rychle. Na jedné rumunské lokalitě byl nalezen v zachovalejší dunové části u okraje lesa, nikoli v silně zarostlém degradovaném trávníku. Regionální případ podporuje význam otevřenosti, sám však neurčuje univerzální práh vegetačního krytu ani postup péče o jiné lokality.

Určovací znaky podle revize

Lasius psammophilus byl popsán teprve roku 1992 z příbuzenského okruhu, který se dříve určoval jako L. alienus. Revize z roku 2020 jej morfologicky řadí do komplexu L. obscuratus a zpracovala 528 dělnic ze 150 hnízdních vzorků, z toho tři vzorky z Česka. Rozlišení staví na kombinaci rozměrů hlavy, makadel, ochlupení a dalších proporcí; v jednom z jejích mnohorozměrných srovnání činila chyba klasifikace 2,7 % u 331 dělnic. Číslo ukazuje výkon dané analýzy, nikoli záruku správného určení každé fotografie.

Na tykadlových násadcích odstávající chlupy chybějí a na vnější straně zadní holeně jich bývá málo. Oproti L. alienus mívá více štětin na boční části hrudi, rozsahy se ale překrývají. Velké dělnice navíc mohou být rovnoměrně tmavohnědé, takže ani očekávané světlejší končetiny nejsou stálým podpisem. Historické nálezy z dun vedené jako L. alienus mohou skrývat tento druh; bez zachovaného materiálu je nelze automaticky přeurčit.

Potrava pod zemí i na stromech

Dělnice odebírají medovici kořenovým mšicím a navštěvují také mšice na borovicích; nektar, drobný hmyz a mršiny jídelníček doplňují. Většina tohoto hospodářství zůstává pod povrchem, zatímco nad zemí se mění aktivita s teplotou a vlhkostí.

Terénní studie v jednom dunovém komplexu v jižním Finsku ukázala, proč nelze soutěž shrnout jedním žebříčkem. L. psammophilus byl aktivnější za nižších teplot a vyšší vlhkosti a k potravě dokázal nabrat dělnice dříve a intenzivněji. Formica cinerea však častěji vítězila v přímých konfliktech o velké zdroje. Výsledek závisel na počasí, okamžiku objevu i rozložení potravy a nelze jej převést na univerzální dominanci ani na všechny české písčiny.

Písčitá stanoviště a horské výskyty

Evropské těžiště areálu leží v temperátní až submeridionální zóně. Druh je hojný zejména v nížinných a pahorkatinných písčitých oblastech, ale moderní revize zahrnuje také nálezy kolem 1 000 metrů v jižním Schwarzwaldu, 2 030 metrů v Alpách a 1 600–1 900 metrů v severním Řecku. „Pískomilný“ tedy neznamená výhradně nížinný ani pobřežní. Revize jej naopak nepotvrdila z Pyrenejského poloostrova a považuje jej za pravděpodobně nepřítomný v jižní části Balkánu.

V českém soupisu je druh potvrzený a moderní revize zahrnula přímo zpracované české hnízdní vzorky.

Rojení od června do srpna

Český přehled vymezuje rojení od konce června do srpna, severský profil zpravidla od konce července do konce srpna. Překryv podporuje zvýraznění července a srpna, ale ne konkrétní večer ani stejný vrchol v každém roce. Teplota písku, srážky a lokální mikroklima mohou nástup posunout.

Stav konkrétní písčiny lépe popíše dlouhodobé sledování otevřeného substrátu a ověřených hnízd než jednorázové sčítání vstupních kráterů.