Formicinae · Formica

Formica cinerea

Mayr, 1853

mravenec stříbřitý

Stříbřitě matný mravenec, který v Česku místy osidluje osluněné písky, skály a další málo zarostlé plochy. Sociální uspořádání se mezi populacemi výrazně mění.

Určování

Určovací znaky

  • Tmavé tělo kryje husté světlé přitisklé ochlupení, které vytváří matný šedý až stříbřitý vzhled.
  • Vzpřímené chlupy jsou četné na zadním okraji a spodní straně hlavy, na hřbetu hrudi a na ohybové straně zadního stehna, tedy na ploše, k níž se při pokrčení přibližuje holeň. Líce a opačná extenzorová neboli natahovací strana zadních nohou jsou téměř holé.
  • Některé populace mají světlejší končetiny nebo načervenalou hruď, takže samotný celkový odstín není spolehlivý.
Pozor na záměnu. Nejčastěji se zaměňuje s Formica fusca a dalšími členy skupin F. cinerea a F. rufibarbis. Revize z roku 2026 používá kombinaci mnoha znaků na hnízdních sériích; lokální hybridní zóny v Alpách a Rumunsku nejsou důkazem, že každý atypický český jedinec je hybrid.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
písčiny · štěrkové náplavy · duny · pískovny a lomy · výsypky a obnažené náspy
Hnízdo
Buduje podzemní hnízda v otevřeném, dobře prohřátém písku či štěrku. Jedno hnízdo může mít více vchodů a jedna kolonie může využívat několik propojených hnízd.
Potrava
Loví drobné bezobratlé, sbírá mršiny a využívá medovici i jiné sladké zdroje.
Kolonie
Sociální uspořádání se mezi populacemi výrazně liší. Doloženy jsou jedno- i vícekrálovné kolonie a také vícehnízdné soustavy. Jejich hranice se určují společně podle pohybu dělnic, výměny potravy, vzájemného chování a genetické příbuznosti.
Sociální organizaceJak tyto osy číst →
Jedno nebo více hnízd
více propojených hnízd

Svatební lety

Kdy se rojí

Spolehlivý kalendář rojení zatím chybí; jediný předrevizní květnový záznam z Ruska nestačí k vymezení období letu.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

V Česku je lokální až velmi vzácný na osluněných otevřených píscích a skalách. Revize vymezuje nominátní druh zhruba od střední Evropy po západní Sibiř a severozápadní Írán.

Výskytová data GBIF pro Česko

Formica cinerea: kde se soustřeďují výskytové záznamy.

Formica cinereamravenec stříbřitý

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec stříbřitý vyhledává otevřené plochy s řídkou vegetací. Přirozeně je udržují řeky a pohyb písku či půdy; podobné podmínky dočasně vznikají také v pískovnách, lomech, na výsypkách a staveništích. V Česku je lokální až velmi vzácný.

Stříbro tvoří přitisklé chloupky

Dělnice měří přibližně 4,5–6,5 mm. Tmavé tělo pokrývá hustá světlá přitisklá pubescence, která rozptyluje odlesk a vytváří šedý až stříbřitý dojem. Vzpřímené chlupy jsou četné na zadním okraji a spodní straně hlavy, na hřbetu hrudi a na ohybové straně zadního stehna — na ploše, k níž se při pokrčení přibližuje holeň. Líce a opačná extenzorová neboli natahovací strana zadního stehna a holeně jsou téměř holé.

Barva končetin i hrudi se geograficky mění. Některé populace jsou skoro celé tmavé, jiné mají načervenalou hruď nebo světlejší nohy. Podobní mohou být Formica fusca, F. rufibarbis a zejména další členové skupiny F. cinerea, například F. fuscocinerea. Přesné určení atypického kusu vyžaduje víceznakový klíč a ideálně sérii dělnic z jednoho hnízda.

Revize ponechala jeden proměnlivý druh

Rozsáhlá revize z roku 2026 potvrdila u F. cinerea širokou geografickou proměnlivost. Několik dříve pojmenovaných forem ponechala v její synonymii, zatímco jiné druhy skupiny na Balkáně a Kavkaze rozlišila. České historické jméno var. novaki přiřadila k F. cinerea především podle zeměpisného původu.

Revize doložila hybridní zónu s F. balcanina v Rumunsku a vzácné křížence s F. selysi v Alpách. Neobvykle zbarvenou českou dělnici je však nejprve potřeba porovnat s běžnou vnitrodruhovou variabilitou a dalšími podobnými druhy.

Odkrytý povrch a pomalé zarůstání

Typickým prostředím jsou říční písky a štěrky, vnitrozemské duny a jiné plochy, které vegetace ještě zcela nezakryla. Odkrytý povrch se dobře prohřívá a nabízí místa pro zemní hnízdo. Jakmile plocha souvisle zaroste travou, křovinami nebo lesem, mikroklima a podmínky pro lov se změní.

Česká odborná syntéza řadí F. cinerea mezi velmi vzácné obyvatele osluněných písků a skal a upozorňuje, že postindustriální plochy mohou sloužit jako náhradní útočiště.

Hranice kolonie a sociální uspořádání

Podzemní hnízdo může mít více otvorů a jedna kolonie může obývat několik propojených hnízd. Její hranici neurčuje jediný znak: vymezuje se společně podle pohybu dělnic mezi hnízdy, výměny potravy, chování při setkání a genetické příbuznosti.

Počet královen se mezi populacemi výrazně mění. Finská genetická studie zachytila přechod od populací převážně s jednou pářenou královnou k populacím s mnoha královnami. Práce ze severozápadní Itálie spojila jedno- a vícekrálovnou formu s odlišnými variantami sociálního chromozomu; drobné královny se tam objevily jen ve vícekrálovných koloniích. Genetické uspořádání se však může mezi oblastmi lišit.

Potrava a konkurence

Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají mrtvou kořist a využívají medovici i další sladké zdroje. Na písečné duně v jižním Finsku byly jejich povrchové trasy nerovnoměrné: blízkou návnadu většinou objevily, ale někdy masově využily vzdálenější zdroj ležící u zavedené trasy. U návnad často vítězily, přesto mohly ustoupit soupeřům, kteří zdroj obsadili dříve.

Jiný experiment na stejném typu stanoviště porovnal soužití s Lasius psammophilus. Ten byl aktivnější za nižší teploty a vyšší vlhkosti a díky rychlejšímu náboru mohl za vhodných podmínek ovládnout shluk potravy; F. cinerea naopak častěji vyhrávala přímé konflikty o velký zdroj. „Dominantní druh“ tedy není absolutní titul, ale výsledek teploty, času objevu, vzdálenosti a organizace náboru.

Pohyb na horkém písku

Polní pokus u Varšavy sledoval návraty dělnic s kořistí při teplotě povrchu písku od 21 do 53 °C. S rostoucí teplotou se dělnice pohybovaly rychleji a k otvoru mířily přímočařeji. Výsledek popisuje změnu pohybu na horkém povrchu, nikoli teplotní maximum druhu.

Období rojení zatím neznáme

Dříve uváděný interval červenec–srpen nemá v citovaném severském přehledu oporu. Srovnávací práce o letech mravenců uvádí jediný předrevizní ruský záznam z konce května. Spolehlivé obecné období rojení proto zatím neznáme a profil konkrétní měsíce nezobrazuje.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenec stříbřitý — Formica cinerea. Příroda Vysočiny, 2017.Česká regionální karta uvádí taxonomii, zákonnou ochranu a lokální výskyt druhu na Vysočině; neobsahuje morfologický ani stanovištní profil.
  3. Formica cinerea — karta druhu a mapa výskytu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Oficiální česká karta taxonu a záznamová mapa; počet polí ani záznamů není měřením početnosti a neumožňuje sám o sobě odvodit populační trend.
  4. Pech. Mravenci vybraných postindustriálních biotopů. Živa / Academia, 2022.Česká odborně-popularizační syntéza označuje F. cinerea za velmi vzácného obyvatele osluněných písků a skal a ukazuje význam lomů a dalších antropogenních raně sukcesních ploch; přináší také české údaje k ekologii teplomilných mravenců suchého bezlesí.
  5. Formica cinerea — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.Odborný severský popis rozměrů kast, norského rozšíření a písčitých stanovišť. Stránka neuvádí dobu rojení a její zkratku o ochlupení zpřesňuje morfometrická revize z roku 2026.
  6. Schultz & Seifert. A taxonomic revision of the Palaearctic members of the Formica cinerea, F. subpilosa and F. rufibarbis species groups. Soil Organisms, 2026.Morfometrická revize 5 242 dělnic z 1 486 hnízdních vzorků vymezuje komplexy F. cinerea, F. subpilosa a F. rufibarbis. Ve střední Evropě zpřesňuje rozlišení F. rufibarbis, F. cunicularia a F. lusatica; pravá F. clara zde podle nové koncepce chybí. U F. cunicularia nalezené morfy zatím nepovažuje za samostatné druhy.
  7. Zhu, Chapuisat & Pamilo. Highly variable social organisation of colonies in the ant Formica cinerea. Hereditas, 2003.Genotypy 477 dělnic z 83 vstupů na pěti finských lokalitách ukázaly příbuznost 0,03–0,61 a přechod od převážně jednokrálovných k vícekrálovným populacím. Genetika sama neprokázala propojené podzemní galerie.
  8. Scarparo et al. Social antagonism facilitates supergene expansion in ants. Current Biology, 2023.Genetická studie 172 kolonií ze severozápadní Itálie spojila odlišné haplotypy sociálního chromozomu s jedno- a vícekrálovností; severoitalský výsledek není důkazem stejné struktury českých populací.
  9. Markó & Czechowski. Lasius psammophilus and Formica cinerea on sand dunes: conflicts and coexistence. Annales Zoologici, 2004.Jedna finská dunová studie ukázala teplotně a situačně proměnlivou konkurenci: L. psammophilus byl aktivnější za chladu a vyšší vlhkosti a dokázal rychleji nabírat dělnice, zatímco F. cinerea častěji vyhrávala přímé konflikty o velké zdroje. Výsledek jedné lokality není univerzální žebříček dominance.
  10. Czechowski & Markó. Competition between Formica cinerea Mayr (Hymenoptera: Formicidae) and co-occurring ant species, with special reference to Formica rufa L.: direct and indirect interferences. Polish Journal of Ecology, 2005.Na jedné finské duně agresivní testy odlišily sousední kolonie a doložily dvě vícehnízdné kolonie přibližně o 10 a 7 m² i samostatnou vícevchodovou jednohnízdnou kolonii. Případ přímo ukazuje, že počet vchodů sám neprokazuje polydomii.
  11. Markó & Czechowski. Space use, foraging success and competitive relationships in Formica cinerea on sand dunes in southern Finland. Ethology Ecology & Evolution, 2012.Terénní experiment na jedné lokalitě v jižním Finsku měřil objevování návnad, nábor a konflikty. Výsledky popisují kontextově proměnlivé hledání potravy, nikoli české populace.
  12. Ślipiński & Cerdá. Higher soil temperatures cause faster running and more efficient homing in the temperate thermophilous ant Formica cinerea. Myrmecological News, 2022.Polní pokus se čtyřmi koloniemi u Varšavy sledoval 196 návratů s kořistí při 21–53 °C; s vyšší teplotou rostla rychlost a rychlejší dělnice se vracely přímější trasou. Nejde o měření populační teplotní tolerance.
  13. Stukalyuk, Akhmedov, Stelia, Shymanskyi & Netsvetov. Nuptial flight in ants (Hymenoptera: Formicidae). Serangga, 2022.Syntéza 758 internetových a literárních pozorování z východní Evropy a Asie je regionálně i druhově nerovnoměrná. Pro F. rufibarbis uvádí sedm nových záznamů a srovnává je s 25 údaji Seiferta; pro F. cunicularia 41 nových a 22 srovnávacích záznamů. Výrazně časnější východní mediány nelze bez ověření přepsat do českého kalendáře. U S. fugax navíc medián z 35 záznamů může ovlivňovat regionalita i možné směšování se S. juliae.
  14. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; všechny druhy rodu Formica jsou v příloze III zařazeny do kategorie ohrožených.