mravenec Lémanův

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec Lémanův je tmavý, rychlý obyvatel chladných luk, vřesovišť a lesních okrajů. V horách může být běžnější než jeho známější příbuzná Formica fusca, ale na fotografii se oba snadno zamění. Za nenápadným vzhledem se skrývá druh, který se stal modelem výzkumu sociálního parazitismu: jeho hnízda přebírají cizí královny Formica a jeho plod požírají larvy specializované pestřenky.

Rozhodují chlupy na hrudi a stehně

Dělnice je hnědočerná, matně šedavá až slabě bronzová, se světlejšími tykadly a nohami. Severský klíč orientačně používá nejméně pět odstávajících chlupů na hřbetě hrudi a nejméně dva na spodní straně středního stehna. F. fusca je zpravidla lesklejší a řidčeji ochlupená, širší srovnávací studie však na jednotlivcích našla překryv obou druhů — včetně až dvou chlupů na stehně F. fusca.

Ani součet chlupů nefunguje bez kontextu. Integrativní práce kombinovala ochlupení, genetiku a povrchovou chemii a zdůraznila vyšší spolehlivost hnízdní série proti izolované dělnici. Podobné mohou být F. picea a F. cinerea, šupina petiolu je proměnlivá a odřené starší dělnice část ochlupení ztratí. Bez stereolupy, správného úhlu a několika jedinců je horská lokalita pouze vodítkem.

Černý mravenec chladných poloh

V české krajině nahrazuje F. fusca hlavně ve vyšších nadmořských výškách. Obývá horské louky a pastviny, paseky, okraje lesů, vřesoviště i člověkem narušené plochy, pokud nejsou vyprahlé. Hlavní výskyt leží přibližně nad 700 m, ale chladný vzduch v inverzním údolí mu může umožnit sestoupit podstatně níž. Nadmořská výška je tedy zástupný ukazatel místního klimatu, ne pevná hranice.

Hnízdo leží v zemi pod kamenem či mechem, v trouchnivém dřevě nebo pod uvolněnou kůrou. Nevytváří velkou jehličnatou kupu známou od lesních mravenců skupiny F. rufa. Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají medovici a navštěvují květy; pružná potrava pomáhá využít krátkou horskou sezonu.

Malé hnízdo s pestrou potravou

Severský odborný účet popisuje kolonie nejvýše přibližně o tisíci dělnicích, s jednou nebo více královnami. Široký areál však nespojuje jediný sociální režim. Mikrosatelitová studie vyhodnotila 91 hnízd ze čtyř britských a irských oblastí a našla velké rozdíly v příbuznosti dělnic i odhadovaném počtu matek.

Na hlavní studované lokalitě měly kolonie napadené pestřenkou Microdon mutabilis v průměru nižší příbuznost a vyšší odhadovaný počet královen než nenapadené. Jde o korelaci, nikoli důkaz, že pestřenka vyrábí polygynii nebo že mnoho matek obecně způsobuje napadení. Dvě populace bez parazita navíc vykazovaly vysokou příbuznost; právě místní kontext je podstatou výsledku.

Cizí královna narazí na kontrolu vajíček

F. lemani slouží jako dočasný hostitel některým kupovitým druhům Formica. Parazitická královna musí proniknout do hnízda, zbavit se domácí matky nebo využít osiřelou kolonii a nechat cizí dělnice odchovat své první potomstvo. To neznamená, že každé hnízdo parazita obsahuje nebo že všechny hostitelské vztahy jsou ve střední Evropě stejně časté.

Experiment s vajíčky F. truncorum ukázal další obrannou vrstvu. Dělnice F. lemani rozlišovaly mezi vlastními a parazitickými vajíčky a cizí častěji odstraňovaly. Část parazitických vajíček ale zůstala i po deseti dnech. Po jejich přidání začaly dělnice v osiřelém experimentálním uspořádání do šesti dnů klást neoplozená vajíčka určená k vývoji samců — možnou cestu k vlastní reprodukci, když domácí královna chybí.

Laboratorní volba vajíček není záznam celého převzetí přirozeného hnízda. Měří jednu fázi konfliktu za kontrolovaných podmínek a ukazuje, že obrana není ani slepá, ani dokonale nepropustná.

Pestřenka se přizpůsobila téměř jednotlivým sousedstvím

Larvy pestřenky Microdon mutabilis mohou v hnízdě F. lemani žít až dva roky a živit se plodem. Samice klade vajíčka u vchodu, který dělnice hájí jako součást prostoru hnízda; tenká vajíčka tak zůstávají před vylíhnutím zranitelná vůči jejich kontrole. Pokusy odhalily mimořádnou místní adaptaci: u mateřského hnízda a jeho blízkých sousedů přežívalo přes 95 % vložených vajíček, zatímco kolonie hostitele vzdálené 2 km zabily 80 % a kolonie ze vzdálenosti 30 km více než 99 % během 24 hodin.

Autoři navrhli dočasné chemické maskování sladěné s místní populací hostitele. Experiment nepředstavuje univerzální vzdálenostní pravidlo pro každou krajinu, ale ukazuje, že „správný druh hostitele“ nemusí parazitovi stačit. Rozhodovat může pach konkrétní místní populace nebo skupiny příbuzných hnízd.

Dva letní měsíce a pět zveřejněných českých záznamů

České podklady uvádějí okřídlené samce a samice v červenci a srpnu. Ve vysoké poloze posouvá vývoj plodu průběh jara a léta, takže kalendář není předpovědí konkrétního dne. Při revizi profilu obsahoval GBIF pět českých výskytových záznamů přijatého taxonu, z nichž čtyři měly souřadnice použitelné v mapě. Nízký veřejný počet nepopírá, že druh může být na vhodných horských stanovištích běžný.

Stejně jako ostatní druhy rodu Formica je v Česku zvláště chráněný v právní kategorii „ohrožený“. Nejde o kategorii EN podle IUCN a český Červený seznam 2017 mu vlastní stupeň nepřiděluje. Zákonná ochrana znamená také praktickou hranici pozorování: hnízdo se kvůli určení nerozebírá a několik chlupů lze zkontrolovat na již dostupném odborném vzorku, ne destrukcí kolonie.