mravenec pařezový

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec pařezový je s českou krajinou spojený už od svého vědeckého popisu: druh Formica truncorum byl roku 1804 popsán z Moravy a původní údaj mluví o hnízdě v mrtvém kmeni. Moderní revize jej řadí do vlastního komplexu uvnitř skupiny Formica rufa. Od známějších „lesních mravenců“ se liší nejen barvou, ale také stavbou hnízda, mimořádně dlouhými tykadly a velmi proměnlivou sociální organizací.

Plochá stavba pro slunné místo

Vysoká pravidelná kupa není pro tento druh typická. Na českých lokalitách bývá krycí materiál rozprostřený nízko u pařezu, balvanu nebo podél mrtvého dřeva; hnízdo může ležet také v dutině kmene, kamenné hromadě či skalní štěrbině. Druh je výrazně světlomilný. Vyhledává osluněné lesní lemy, průseky, okraje cest, sušší části rašelinišť a přechody k loukám nebo pastvinám. Právě zde plochá stavba snadno zanikne mezi opadem a vegetací.

Medovice ze savého hmyzu dodává kolonii většinu rychle využitelné energie. Dělnice zároveň loví a sbírají drobné bezobratlé jako bílkovinnou potravu pro plod. Stezky proto mohou spojovat nenápadné hnízdo s několika stromy i s otevřenými loveckými plochami.

Rezavá hlava je vodítko, ne rozsudek

Typická větší dělnice má rozsáhle rezavě oranžovou hlavu i hruď, tmavší zůstává především zadeček a skvrna na temeni. Revize z roku 2021 však doložila značnou regionální i vnitrohnízdní proměnlivost. Podíl rezavě oranžového zbarvení zpravidla roste s velikostí dělnice a barva sama o sobě proto není bezpečným znakem.

Užitečnější je kombinace dlouhého, štíhlého tykadlového násadce, druhého článku bičíku zhruba dvakrát delšího než širokého a četných odstávajících chlupů. Kritické určení se nemá opírat o jedinou fotografii nebo nejmenší dělnici. Morfometrická revize doporučuje pracovat s více jedinci z jednoho hnízda, protože mezní hodnoty se překrývají i s jinými členy skupiny.

Jednokrálovné a vícekrálovné populace se chovají jinak

Formica truncorum může vytvářet jednokrálovné i vícekrálovné populace. Experiment Liselotte Sundström porovnával přijímání mladých domácích a cizích samic. Dělnice z jednokrálovných kolonií jejich původ rozlišovaly, zatímco dělnice z vícekrálovných kolonií v pokusu takovou diskriminaci neukázaly. V obou sociálních formách byly spářené samice ničeny častěji než panny, přesto měla spářená dcera určitou šanci na přijetí do rodného hnízda.

Výsledek neznamená, že každé vícekrálovné hnízdo bez rozdílu přijme cizí královnu. Ukazuje ale, že počet královen souvisí s rozpoznáváním příslušnosti ke kolonii a s možností dcer zůstat doma. Velké vícekrálovné kolonie se mohou štěpit do několika propojených hnízd, zatímco u jednokrálovné formy pomáhá udržet jedinou královnu častější odlet samic a málo příležitostí k páření uvnitř hnízda.

Dvě velikosti královen, dvě cesty životem

Revize skupiny F. rufa upozorňuje, že velikostní polymorfismus mladých královen je u mravence pařezového výraznější než u kteréhokoli dalšího člena skupiny. Větší samice určené k rozptylu nesou více tuku a glykogenu a mají mohutnější letové svaly. Menší samice jsou spojované spíše s pářením a přijetím v blízkosti mateřské kolonie. Jde tedy o biologický rozdíl v investici do rozletu, nikoli jen o náhodnou variabilitu měření.

Od moravského typu až k Japonsku

Palearktický areál sahá od západní Evropy přes Sibiř po Japonsko. V Evropě je druh známý od nížin do hor; v Alpách vystupuje přibližně do 1 800 metrů. Český přehled jej uvádí od planárního po montánní stupeň, místy až na hřebenech pohraničních hor, vždy však spíše lokálně. Body v mapě GBIF jsou dokladové záznamy, nikoli úplný soupis hnízd ani měření početnosti.

Rojení v Česku připadá orientačně na červen až srpen. Severský profil uvádí období od poloviny července do konce srpna, takže kalendář je nutné číst regionálně a s ohledem na nadmořskou výšku a počasí. Celý rod Formica je u nás zvláště chráněný; ochrana se vztahuje i na nízké, snadno přehlédnutelné hnízdo, jeho vývojová stadia a biotop.