Formica truncorum

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec pařezový je s českou krajinou spojený už od svého vědeckého popisu: druh Formica truncorum byl roku 1804 popsán z Moravy a původní údaj mluví o hnízdě v mrtvém kmeni. Moderní revize jej v rámci skupiny Formica rufa řadí do samostatného komplexu příbuzných druhů. Od známějších „lesních mravenců“ se liší nejen barvou, ale také stavbou hnízda, mimořádně dlouhými tykadly a velmi proměnlivým uspořádáním kolonií.

Hnízdní kupy na slunných místech

Vysoká pravidelná kupa není pro tento druh typická. Na českých lokalitách bývá krycí materiál rozprostřený nízko u pařezu, balvanu nebo podél mrtvého dřeva; hnízdo může ležet také v dutině kmene, kamenné hromadě či skalní štěrbině. Druh je výrazně světlomilný. Vyhledává osluněné lesní lemy, průseky, okraje cest, sušší části rašelinišť a přechody k loukám nebo pastvinám. Právě zde plochá stavba snadno zanikne mezi opadem a vegetací.

Medovice ze savého hmyzu dodává kolonii většinu rychle využitelné energie. Dělnice zároveň loví a sbírají drobné bezobratlé jako bílkovinnou potravu pro plod. Stezky proto mohou spojovat nenápadné hnízdo s několika stromy i s otevřenými loveckými plochami.

Určení ve skupině Formica rufa

Typická větší dělnice má rozsáhle rezavě oranžovou hlavu i hruď, tmavší zůstává především zadeček a skvrna na temeni. Revize z roku 2021 však doložila značnou regionální i vnitrohnízdní proměnlivost. Podíl rezavě oranžového zbarvení zpravidla roste s velikostí dělnice a barva sama o sobě proto není bezpečným znakem.

Užitečnější je kombinace dlouhého, štíhlého tykadlového násadce, druhého článku bičíku zhruba dvakrát delšího než širokého a četných odstávajících chlupů. Kritické určení se nemá opírat o jedinou fotografii nebo nejmenší dělnici. Morfometrická revize doporučuje pracovat s více jedinci z jednoho hnízda, protože mezní hodnoty se překrývají i s jinými členy skupiny.

Uspořádání kolonií

Formica truncorum může vytvářet jednokrálovné i vícekrálovné populace. Experiment Liselotte Sundström porovnával, jak dělnice přijímají mladé samice z vlastní a cizí kolonie. Dělnice z jednokrálovných kolonií jejich původ rozlišovaly, zatímco dělnice z vícekrálovných kolonií v pokusu rozdíl nedělaly. V obou typech kolonií byly spářené samice zabíjeny častěji než panny, přesto měla spářená dcera určitou šanci na přijetí do rodného hnízda.

Výsledek neznamená, že každé vícekrálovné hnízdo bez rozdílu přijme cizí královnu. Ukazuje ale, že počet královen souvisí s rozpoznáváním příslušnosti ke kolonii a s možností dcer zůstat doma. Velké vícekrálovné kolonie se mohou štěpit do několika propojených hnízd, zatímco u jednokrálovné formy pomáhá udržet jedinou královnu častější odlet samic a málo příležitostí k páření uvnitř hnízda.

Založení přes hostitelskou kolonii

Při jedné z cest zakládání využívá mladá královna F. truncorum kolonii F. fusca nebo F. lemani jako hostitele pro první potomstvo. Studie z roku 2011 výslovně pracuje s F. truncorum jako sociálním parazitem a s oběma druhy jako hostiteli využívanými během zakládání. Závislost je tedy omezená na zakládací fázi, což odpovídá dočasnému sociálnímu parazitismu; zdroj však netvrdí, že tak začíná každá nová kolonie.

Experiment zkoumal jedinou fázi tohoto vztahu: rozpoznávání vajíček. Dělnice obou hostitelských druhů dávaly přednost vajíčkům z vlastní kolonie před vajíčky F. truncorum. Dělnice F. fusca přitom chybně odmítly více vlastních vajíček než F. lemani, ale parazitická vajíčka oba hostitelé po umělém vložení odstraňovali podobnou měrou. Část vajíček F. truncorum zůstala i po deseti dnech.

Po přidání parazitických vajíček začaly hostitelské dělnice v osiřelém experimentálním uspořádání do šesti dnů klást neoplozená vajíčka určená k vývoji samců. Jde o reakci hostitelských dělnic bez jejich vlastní královny, nikoli o způsob reprodukce F. truncorum. Laboratorní volba vajíček tak ukazuje jednu překážku převzetí, ne úspěšnost celého procesu v přírodním hnízdě.

Dvě velikosti mladých královen

Revize skupiny F. rufa upozorňuje, že rozdíly ve velikosti mladých královen jsou u mravence pařezového výraznější než u kteréhokoli dalšího člena skupiny. Větší samice určené k rozptylu nesou více tuku a glykogenu a mají mohutnější letové svaly. Menší samice jsou spojované spíše s pářením a přijetím v blízkosti mateřské kolonie. Jde tedy o biologický rozdíl v investici do rozletu, nikoli jen o náhodnou variabilitu měření.

Historické jméno Formica yessensis a Ishikari

Revize z roku 2021 zařadila východoasijské jméno Formica yessensis Wheeler, 1913 jako mladší synonymum F. truncorum. Část novější japonské literatury jej stále používá samostatně, proto se pod ním dohledává řada starších studií.

Nejznámější studie pocházejí z pobřeží Ishikari na Hokkaidu. V 70. letech tam byla na ploše asi 2,7 km² odhadnuta síť přibližně 45 000 hnízd, 306 milionů dělnic a 1,08 milionu královen. Tato čísla popisují jednu konkrétní historicky měřenou lokalitu, nikoli běžnou velikost kolonií F. truncorum. Populace později silně ustoupila a následně se místy obnovovala. Důležitým zdrojem energie tam byla medovice, protože živočišné kořisti bylo na pobřežní lokalitě málo.

Rozšíření od Evropy po Japonsko

Palearktický areál sahá od západní Evropy přes Sibiř po Japonsko. V Evropě je druh známý od nížin do hor; v Alpách vystupuje přibližně do 1 800 metrů. Český přehled jej uvádí od planárního po montánní stupeň, místy až na hřebenech pohraničních hor, vždy však spíše lokálně.

Rojení v Česku připadá orientačně na červen až srpen. Severský profil uvádí období od poloviny července do konce srpna, takže kalendář je nutné číst regionálně a s ohledem na nadmořskou výšku a počasí.