Formica lugubris

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec podhorní patří k nejchlupatějším evropským kupovitým lesním mravencům. Typická dělnice nese dlouhé odstávající chlupy na zadním okraji hlavy, hrudi i dalších částech těla. Míra ochlupení se však mezi oblastmi i vzhledovými formami výrazně mění, takže k určení je potřeba celý soubor znaků.

Určení ve skupině Formica rufa

Severské a některé starší klíče používají orientační počty chlupů na hlavě či pronotu. Napříč areálem se však délka i počet překrývají s Formica aquilonia, F. rufa a F. pratensis. Moderní určení kombinuje tvar hlavy, délku a robustnost tykadlového násadce, šířku stopky, mikroskulpturu a rozmístění chlupů na více dělnicích.

Od F. pratensis často pomůže kratší a silnější násadec, širší stopková šupina a méně matný zadeček. Tmavá skvrna na hrudi mívá u F. lugubris rozpitý okraj, ale kresba sama nerozhoduje. Revize navíc dokládá hybridizaci s F. aquilonia, F. pratensis i F. rufa; neznamená to ovšem, že každý atypický jedinec je hybrid.

Hnízdní kupa v horském lese

V českých podmínkách vyhledává hlavně smrkové a jiné jehličnaté porosty středních a vyšších poloh, často nad 500 metrů. V hustším lese umisťuje kupy do světlejších linií podél cest, průseků a potoků. Kónická až homolovitá stavba z hrubého jehličí a větviček běžně přesahuje metr.

V hnízdním materiálu bývají nápadné kousky zaschlé pryskyřice. Její ochranný účinek je experimentálně doložen u příbuzného Formica paralugubris, nikoli přímo u F. lugubris; zde jde zatím o pravděpodobnou analogii.

Polydomní síť kup

Některé populace jsou převážně jednokupové, jiné vytvářejí desítky až stovky propojených hnízd. V terénní studii kolonií rozdělených mezi více hnízd souviselo postavení kupy v síti a modelový odhad jejího potenciálu pro přenos zdrojů s jejím dalším vývojem. Hnízda s vyšším odhadovaným potenciálem častěji přežívala a s vyšší pravděpodobností založila novou pobočku.

Síť tedy není jen mapa vyšlapaných cest. Propojuje kupy s rozdílným přístupem ke stromům s mšicemi a umožňuje přenos potravy mezi částmi kolonie. Výsledek ale pochází z konkrétních vícedomých populací a nelze jím automaticky popsat každé české hnízdo.

Medovice dodává energii, kořist živí plod

Dlouhé potravní stezky vedou především ke stromům se savým hmyzem produkujícím medovici. Sladký roztok pokrývá energetické nároky velkého množství dělnic; lovení a sběr jiných bezobratlých dodává bílkoviny rostoucím larvám. Velká kolonie tím propojuje koruny stromů, povrch půdy i hnízdní materiál a patří k ekologicky dominantním živočichům horského lesa.

Sociální struktura finské populace

Finský projekt občanské vědy určil 277 hnízd F. lugubris, tedy 13,3 % z 2 087 hnízd skupiny F. rufa. Druh byl nalezen po celé zemi a oproti ostatním převážně jednokupovým druhům finského souboru se častěji objevoval u rašelinišť. Tamní populace byly popisovány hlavně jako jednokupové a jedno- až málokrálovné, ačkoli jinde v Evropě jsou dobře doloženy rozsáhlé vícedomé sítě. To je názorný příklad, proč sociální organizaci nelze odvozovat pouze ze jména druhu.

Rozšíření v horách a boreální zóně

Areál sahá od Britských ostrovů přes Fennoskandinávii až na Kamčatku. Ve střední a jižní Evropě je vázaný hlavně na pohoří; v Alpách je revizí doložen přibližně od 550 do 2 510 metrů. V Česku je lokální mimo jiné ve Slavkovském a Českém lese, na Šumavě, v Blanském lese, Novohradských horách, Brdech, na Českomoravské vrchovině, Drahanské vrchovině a v Jeseníkách.

Okřídlení samci a samice se u nás objevují od konce května do července; přesnější vrchol není z dostupných českých dat podložený.