Formicinae · Formica
Formica picea
mravenec rašelinný
Leskle černý specialista otevřených rašelinišť a chladných mokřadních luk, který hnízdí v mechových a travních bultech a část potravy získává pod povrchem.
Fotografie druhu Formica picea
Zvětšit4 fotografieLeskle černé dělnice mravence rašelinného Formica picea mezi mšicemi na stonku
Foto: Klára BezděčkováLicence: CC BY-SA 3.0Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
ZvětšitJedinec zachycený v Itálii.
Na snímku: živý jedinec
Foto: Emanuele SantarelliLicence: CC BY-SA 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitSkupina jedinců při ověřeném pozorování v Moskevské oblasti.
Na snímku: kolonie
Foto: Dmitry IvanovLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitJedinec zachycený nedaleko Volar.
Na snímku: živý jedinec
Foto: Philipp HoenleLicence: CC0 1.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice má nápadně lesklé antracitově černé tělo a jen velmi řídkou přitisklou pubescenci.
- Na hřbetě hrudi jsou delší odstávající štětiny; jako jediný z našich druhů podrodu Serviformica mívá pár štětin také na spodině hlavy.
- Horní okraj šupiny stopky nemá výrazný zářez.
- Tykadla, holeně a chodidla mohou být proti tělu světlejší, hnědočervené.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- otevřená rašeliniště · slatiny a prameništní louky · rašelinné a podmáčené louky · chladné osluněné mokřady
- Hnízdo
- Hnízdí v trsech trav, bultech rašeliníků a ploníků, mezi kořeny vřesu či brusnice, někdy přímo v rašelině nebo v mrtvém dřevě; v Polsku byly části rašeliníku nalezeny i ve stavbě hnízd.
- Potrava
- Loví drobné bezobratlé a využívá medovici mšic, včetně kořenových mšic dostupných pod povrchem. Přesný poměr zdrojů v přirozené potravě není dobře vyčíslen.
- Kolonie
- Sociální struktura se může lišit mezi oblastmi. Genetická studie čtyř britských lokalit odhadla, že k potomstvu jednoho hnízda přispívalo 4–27 královen; tento výsledek však nepopisuje české kolonie.
Svatební lety
Kdy se rojí
Český přehled uvádí červenec až září, severský profil obvyklé rojení v srpnu nebo září. Konkrétní termín ovlivňuje chladné mikroklima lokality.
Další druhy, které se mohou rojit v srpnu →
Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
V Česku je lokální a silně vázaný na zachovalé mokřady, hlavně v podhorských a horských polohách; na Moravě je zvlášť vzácný. Po taxonomickém oddělení F. candida je evropský areál F. picea vymezen podstatně užší než ve starší literatuře.
Výskytová data GBIF pro Česko
Formica picea: kde se soustřeďují výskytové záznamy.
Hustotní mapa se načte až po kliknutí.
Podrobný profil
Biologie, určení a české doklady
Mravenec rašelinný je leskle černý specialista otevřených rašelinišť, slatin a chladných mokřadních luk. Kolonie bývá ukrytá v mechovém nebo travním bultu na otevřeném vlhkém stanovišti.
Jak jej odlišit
Dělnice je antracitově černá a nápadně lesklá, protože má velmi řídké přitisklé ochlupení. Na hřbetě hrudi stojí delší štětiny a jako jediný český druh podrodu Serviformica mívá pár štětin také na spodině hlavy. Horní okraj šupiny stopky není výrazně vykrojený.
Tato kombinace pomáhá proti Formica fusca, F. lemani i F. gagates. Barva ani mokřadní prostředí samy nestačí; rozhodující ochlupení a tvar stopky vyžadují zvětšení.
Současné pojetí odděluje evropskou F. picea od východnější F. candida. Staré záznamy pod jménem F. transkaucasica, zvláště ze suchých stepí a oblastí východně od střední Evropy, proto nemusí patřit dnešní F. picea.
Hnízdo v mechovém bultu
Kolonie využívá bulty rašeliníků a ploníků, trsy ostřic a trav, kořeny vřesu či brusnice, rašelinu i mrtvé dřevo. Na sledovaných polských rašeliništích ležela hnízda hlavně v rašeliníku a jeho úlomky byly součástí hnízdní stavby. Nejde však o vazbu na jediný druh mechu; podstatná je struktura mikrostanoviště.
Zarůstání dřevinami může stanoviště zastiňovat a vysušovat, a tím měnit podmínky v hnízdě.
Potrava a sociální uspořádání
Dělnice loví drobné bezobratlé a odebírají medovici od mšic. Část zdrojů, patrně včetně kořenových mšic, využívají pod povrchem, takže nad zemí může být vidět jen malá část kolonie. Přesný poměr medovice, kořisti a dalších složek potravy není známý.
Sociální uspořádání se mezi oblastmi liší. Na několika britských lokalitách byla hnízda vícekrálovná a genetický odhad ukázal, že k potomstvu jednoho hnízda přispívalo přibližně 4–27 královen. Jde o regionální výsledek, nikoli počet potvrzený pro české kolonie.
Český výskyt, šíření a rojení
V Česku je druh lokální a vázaný na otevřené mokřady, hlavně v podhorských a horských oblastech; na Moravě je zvlášť vzácný. Průzkum Českomoravské vrchoviny doložil desítky lokalit přibližně od 480 do 670 metrů nad mořem.
Genetická studie čtyř britských lokalit naznačila omezené šíření mezi mokřady. Výsledek nelze bez ověření přenést na české populace ani z něj určit maximální vzdálenost letu královny.
Pohlavní jedinci se objevují od července do září, svatební lety připadají nejčastěji na srpen a září. Chladné mikroklima a průběh léta mohou termín mezi lokalitami posouvat.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
- Mravenec rašelinný — Formica picea. Příroda Vysočiny.Taxonomická karta s regionálním výskytem, ochranářskými a ekologickými klasifikačními údaji; podrobná biologie je v obecném přehledu Přírody Vysočiny.
- Formica picea — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.Autoritativní popis leskle černého druhu, jeho rašeliništní ekologie, kolonie a rojení.
- Seifert. The ‘Black Bog Ant’ Formica picea Nylander, 1846 — a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecologische Nachrichten, 2004.Taxonomické oddělení, diagnostika a zpřesnění areálu černého rašeliništního mravence.
- Bezděčková & Bezděčka. Nové nálezy mravence rašelinného Formica picea na Českomoravské vrchovině. Acta Rerum Naturalium, 2010.Primární české údaje k lokalitám, izolaci populací a ohrožení mokřadních biotopů.
- Mabelis & Chardon. Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation, 2005.Analýza obsazenosti rašeliništních a mokřadních fragmentů na ploše 750 km² v Nizozemsku; historické jméno F. transkaucasica je zde použito pro dnešní evropské F. picea.
- Rees, Orledge, Bruford & Bourke. Genetic structure of the Black Bog Ant (Formica picea Nylander) in the United Kingdom. Conservation Genetics, 2010.Mikrosatelitová studie čtyř britských lokalit doložila slabou polygynii a prostorovou genetickou strukturu, která naznačila omezený rozptyl; výsledky nelze bez ověření převést na české populace.
- Mabelis & Korczyńska. Can the Black bog ant (Formica picea Nyl.) survive in the Bieszczady National Park (SE Poland)?. Fragmenta Faunistica, 2012.Časově omezený průzkum deseti polských rašelinišť popisuje nálezy na dvou lokalitách, vazbu na rašeliníky a praktické hrozby; nepředstavuje úplný populační census.
