Formica gagates

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Druhové jméno gagates odkazuje na gagát, černý a lesklý materiál. U typické dělnice je podobnost trefná: tělo působí jako naleštěné, zatímco končetiny a tykadla bývají o něco světlejší. Tento dojem však nestačí k určení. Spolehlivější je kombinace poměrně hustých přitisklých chloupků na prvním článku zadečku, dlouhého tykadlového násadce a rozmístění odstávajících štětin.

Rozlišení od Formica picea

Nejpodobnější Formica picea je rovněž černá a lesklá, ale na prvním článku zadečku má přitisklé chloupky mnohem řidší. Prostředí poskytuje užitečnou nápovědu: F. picea je specialista mokřadů a rašelinišť, kdežto F. gagates vyhledává teplé světlé lesy, lesostepi a osluněné okraje. Tmaví jedinci F. fusca či F. lemani mohou první dojem dále zkomplikovat. Nález z „typického“ místa proto musí potvrdit stavba těla, nikoli barva fotografie ani bod v mapě.

Fylogenetické postavení a založení kolonie

Tradičně se druh řadí do podrodu Serviformica, moderní globální fylogeneze však ukazuje, že podobný způsob života nevytváří jednu jednoduchou vývojovou větev. Formica gagates se oddělila velmi časně a stojí blízko severoamerickým skupinám neogagates a pallidefulva. Stejně jako příbuzné zemní druhy rodu Formica může mladá královna založit kolonii samostatně; nepotřebuje převzít cizí dělnice dočasným sociálním parazitismem jako kupoví lesní mravenci či druhy podrodu Coptoformica.

Fylogeneze současně rekonstruuje samostatné zakládání, příležitostnou vícekrálovnost i polydomii jako staré vlastnosti předků rodu. Neznamená to, že je každé dnešní hnízdo F. gagates vícekrálovné nebo propojené s dalšími. Sociální uspořádání se mezi populacemi mění a musí se měřit přímo.

Velikost a stavba hnízda

Dvě úplně vykopaná hnízda v jihovýchodním Štýrsku obsahovala přibližně 3,3–3,7 tisíce dělnic. V jednom byly čtyři královny, ve druhém nebyla nalezena žádná. Obě ležela v minerální půdě a sahala 45–50 centimetrů hluboko, takže nenápadný vstup může skrývat početnou kolonii.

Jde pouze o dvě jednodomá hnízda z okraje areálu; mladá či menší sídla mohla při hledání uniknout a jinde jsou známé i polydomní kolonie. Uvedené počty proto nejsou typickou velikostí druhu ani důkazem pevného počtu královen.

Teplé lesní okraje

Štýrské lokality spojovaly teplé jižně orientované listnaté porosty a xerotermní trávníky. Jinde druh hnízdí také pod kameny či dřevem. Dělnice jsou na poměry zemních formik nápadně robustní a při obraně agresivní. Získávají cukry z medovice a dalších rostlinných zdrojů a pro plod loví či sbírají drobné členovce. Evropský parazitický mravenec Polyergus rufescens může F. gagates využít jako hostitele, studie štýrských hnízd ale připomíná, že tento druh patří k jeho méně častým a obtížněji napadnutelným cílům.