Lasius umbratus

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Žluté dělnice mravence stínomilného tráví většinu života pod zemí. Propojují hnízdní komory s koloniemi savého hmyzu na kořenech, odebírají medovici a nad povrch vycházejí mnohem méně než běžní tmaví Lasius. Nápadnější bývají až okřídlení jedinci při rojení nebo královna hledající cizí kolonii.

Určovací znaky

Dělnice měří přibližně 3,2–5 mm a mají menší oči než většina tmavých povrchových druhů. Tykadlové násadce i zadní holeně nesou husté, téměř kolmo odstávající chlupy. Petiolární šupina je při pohledu zepředu široká, směrem k vrcholu se zužuje a nahoře má široké mělké vykrojení. Dlouhé chlupy na násadcích pomáhají určit také samce.

Žlutá barva sama neurčuje ani příbuzenskou skupinu. Podobní jsou další sociálně parazitičtí Lasius, zejména L. meridionalis a L. sabularum, ale také samostatně zakládající L. flavus. Revize z roku 1988 pracovala u L. umbratus s 90 královnami, přibližně dvěma sty dělnic ze 40 hnízd a devíti samci. Bez tvaru petiolu, ochlupení a srovnávacího materiálu nemá fotografie žluté dělnice druhovou jistotu.

Starší literatura tyto sociální parazity řadí do podrodu Chthonolasius. Fylogenomická klasifikace z roku 2022 jej synonymizovala pod rod Lasius; dnes je přesnější mluvit neformálně o skupině L. umbratus. Historický název přesto zůstává užitečný při hledání starších prací.

Stanoviště a hnízdění

Evropská revize jej označila za jeden z ekologicky nejpřizpůsobivějších druhů tehdejšího podrodu Chthonolasius. Nacházela jej v lesích a na jejich okrajích, na mezofilních pastvinách, v lomech, zahradách, křovinách, podél polí i na městských okrajích. Kolonie mohou zasahovat pod zdi, do sklepů, trouchnivého dřeva nebo ke kořenům starých stromů. Stavba nápadné zemní kupky je naopak spíše vzácná.

Česká syntéza jej uvádí na vhodných místech od nížin do podhůří a spojuje s otevřenou krajinou, křovinami, světlými lesy, sady, zahradami i sídly; vyhýbá se mokřadům a nejextrémnějšímu suchu. Městský nález tedy není překvapení, ale ani důkaz, že jde o čistě synantropní druh.

Chodby sledují kořenové mšice a další podzemní polokřídlé. Jejich medovice je hlavní přímo doložený zdroj; přesná skladba živočišné potravy v použitých druhových podkladech chybí. Protože se dělnice pohybují hlavně v půdě a dřevě, jejich počet na povrchu špatně vypovídá o velikosti kolonie.

Dočasný sociální parazitismus

Mladá královna nezakládá kolonii samostatně. Po páření pronikne do hnízda hostitelského Lasius, převezme jeho dělnice a nechá je pečovat o svůj první plod. Jak hostitelské dělnice stárnou a mizí, postupně je nahrazují dělnice L. umbratus. Fyziologický důvod obligátního sociálního parazitismu není v použitých zdrojích doložen.

Hostitelský seznam není všude stejný. Revize z roku 1988 pokládala za hlavního hostitele L. niger, vzácněji uváděla L. alienus v tehdejším širokém smyslu a příležitostně L. brunneus. Pozdější severská syntéza přidává L. psammophilus. U L. platythorax existuje silnější přímý doklad: studie z roku 2004 popsala čtyři smíšené kolonie a královny L. umbratus s umírající hostitelskou dělnicí v kusadlech. Autoři navrhli, že tím získávají pach hostitele, zatímco pokusy vstoupit do klidné kolonie L. niger skončily usmrcením vetřelkyň. Ani tento výsledek neprokazuje jediný univerzální postup.

Převzetí kolonie přes hostitelské dělnice

Studie z roku 2025 zachytila v japonském systému konkrétní krok převzetí. Královna L. umbratus dvakrát postříkala hostitelskou královnu L. japonicus tekutinou vypuzenou ze zadečku; hostitelské dělnice pak napadly a zabily svou vlastní matku. Výsledek ukazuje chemicky zprostředkovanou manipulaci obranného chování místo přímého souboje, který by drobná vetřelkyně nemusela přežít.

Meze důkazu jsou stejně důležité jako objev. Autoři v krátké zprávě neurčili chemické složení tekutiny a experiment se týkal japonského hostitele. Nelze proto tvrdit, že šlo prokazatelně o kyselinu mravenčí nebo že přesně stejný postup používá každá evropská královna proti L. niger či jinému českému hostiteli.

Dlouhodobá smíšená kolonie

V Moldavsku byla roku 2023 u paty ořešáku nalezena výjimečná společná stezka L. brunneus a L. umbratus a aktivita byla potvrzena znovu v květnu 2024. Autoři podle četnosti dělnic na stezce odhadli přibližně 48 880 dělnic hostitele a 24 433 parazita. Model ukázal, že při přítomnosti více hostitelských královen by soužití mohlo trvat déle než tři roky. Neobvyklý byl také pohyb jinak převážně podzemního L. umbratus po povrchu.

Je to jediná pozorovaná kolonie, nikoli typická velikost ani běžný průběh zakládání. Hnízdo nebylo odkryto, královny nebyly přímo spočítány a počty dělnic vznikly z modelu jejich pohybu po stezce. Případ tedy dokládá dlouhodobější smíšený stav, ale nevysvětluje s jistotou jeho začátek ani sociální strukturu.

Rojení od června do září

Evropská revize shromáždila údaje od 2. července do 27. září, případně ojediněle do října, s hlavním soustředěním mezi 20. červencem a 10. zářím. České přehledy uvádějí červen až září a severský profil především červenec a srpen. Kalendář proto zachovává široké období, ale kvůli regionálním rozdílům nevyznačuje jediný český vrchol ani nepředpovídá konkrétní večer.