mravenec stínomilný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Žluté dělnice mravence stínomilného tráví většinu života pod zemí. Propojují hnízdní komory s koloniemi savého hmyzu na kořenech, odebírají medovici a nad povrch vycházejí mnohem méně než běžní tmaví Lasius. Nápadnější bývají až okřídlení jedinci při rojení nebo královna hledající cizí kolonii.

Široký petiolus a dlouhé chlupy

Dělnice měří přibližně 3,2–5 mm a mají menší oči než většina tmavých povrchových druhů. Tykadlové násadce i zadní holeně nesou husté, téměř kolmo odstávající chlupy. Petiolární šupina je při pohledu zepředu široká, směrem k vrcholu se zužuje a nahoře má široké mělké vykrojení. Dlouhé chlupy na násadcích pomáhají určit také samce.

Žlutá barva sama neurčuje ani příbuzenskou skupinu. Podobní jsou další sociálně parazitičtí Lasius, zejména L. meridionalis a L. sabularum, ale také samostatně zakládající L. flavus. Revize z roku 1988 pracovala u L. umbratus s 90 královnami, přibližně dvěma sty dělnic ze 40 hnízd a devíti samci. Bez tvaru petiolu, ochlupení a srovnávacího materiálu nemá fotografie žluté dělnice druhovou jistotu.

Starší literatura tyto sociální parazity řadí do podrodu Chthonolasius. Fylogenomická klasifikace z roku 2022 jej synonymizovala pod rod Lasius; dnes je přesnější mluvit neformálně o skupině L. umbratus. Historický název přesto zůstává užitečný při hledání starších prací.

Nejširší ekologický záběr ve své skupině

Evropská revize jej označila za jeden z ekologicky nejpřizpůsobivějších druhů tehdejšího podrodu Chthonolasius. Nacházela jej v lesích a na jejich okrajích, na mezofilních pastvinách, v lomech, zahradách, křovinách, podél polí i na městských okrajích. Kolonie mohou zasahovat pod zdi, do sklepů, trouchnivého dřeva nebo ke kořenům starých stromů. Stavba nápadné zemní kupky je naopak spíše vzácná.

Česká syntéza jej uvádí na vhodných místech od nížin do podhůří a spojuje s otevřenou krajinou, křovinami, světlými lesy, sady, zahradami i sídly; vyhýbá se mokřadům a nejextrémnějšímu suchu. Městský nález tedy není překvapení, ale ani důkaz, že jde o čistě synantropní druh.

Chodby sledují kořenové mšice a další podzemní polokřídlé. Jejich medovice je hlavní přímo doložený zdroj; přesná skladba živočišné potravy v použitých druhových podkladech chybí. Protože se provoz odehrává v půdě a dřevě, počet dělnic viděných na povrchu špatně odhaduje velikost kolonie.

Cizí dělnice odchovají první potomstvo

Mladá královna nezakládá kolonii samostatně. Po páření pronikne do hnízda hostitelského Lasius, převezme jeho dělnice a nechá je pečovat o svůj první plod. Jak hostitelské dělnice stárnou a mizí, pracovní sílu postupně nahradí L. umbratus. Profil záměrně netvrdí, že důvodem je nedostatek tělesných zásob: povinnost sociálního parazitismu je doložená, takto jednoduché fyziologické vysvětlení nikoli.

Hostitelský seznam není všude stejný. Revize z roku 1988 pokládala za hlavního hostitele L. niger, vzácněji uváděla L. alienus v tehdejším širokém smyslu a příležitostně L. brunneus. Pozdější severská syntéza přidává L. psammophilus. U L. platythorax existuje silnější přímý doklad: studie z roku 2004 popsala čtyři smíšené kolonie a královny L. umbratus s umírající hostitelskou dělnicí v kusadlech. Autoři navrhli, že tím získávají pach hostitele, zatímco pokusy vstoupit do klidné kolonie L. niger skončily usmrcením vetřelkyň. Ani tento výsledek neprokazuje jediný univerzální postup.

Hostitelské dělnice mohou zabít vlastní matku

Studie z roku 2025 zachytila v japonském systému konkrétní krok převzetí. Královna L. umbratus dvakrát postříkala hostitelskou královnu L. japonicus tekutinou vypuzenou ze zadečku; hostitelské dělnice pak napadly a zabily svou vlastní matku. Výsledek ukazuje chemicky zprostředkovanou manipulaci obranného chování místo přímého souboje, který by drobná vetřelkyně nemusela přežít.

Meze důkazu jsou stejně důležité jako objev. Autoři v krátké zprávě neurčili chemické složení tekutiny a experiment se týkal japonského hostitele. Nelze proto tvrdit, že šlo prokazatelně o kyselinu mravenčí nebo že přesně stejný postup používá každá evropská královna proti L. niger či jinému českému hostiteli.

Smíšená kolonie nemusí zmizet za jednu sezonu

V Moldavsku byla roku 2023 u paty ořešáku nalezena výjimečná společná stezka L. brunneus a L. umbratus a aktivita byla potvrzena znovu v květnu 2024. Autoři z provozu na stezce odhadli přibližně 48 880 dělnic hostitele a 24 433 parazita a modelovali, že při přítomnosti více hostitelských královen by soužití mohlo trvat déle než tři roky. Pozoruhodné bylo i povrchové cestování jinak převážně podzemního L. umbratus.

Je to jediná pozorovaná kolonie, nikoli typická velikost ani běžný průběh zakládání. Hnízdo nebylo odkryto, královny nebyly přímo spočítány a počty dělnic vznikly z modelu provozu. Případ tedy dokládá dlouhodobější smíšený stav, ale nevysvětluje s jistotou jeho začátek ani sociální strukturu.

Čtyři měsíce jsou pozorovací okno, ne souvislý let

Evropská revize shromáždila údaje od 2. července do 27. září, případně ojediněle do října, s hlavním soustředěním mezi 20. červencem a 10. zářím. České přehledy uvádějí červen až září a severský profil především červenec a srpen. Kalendář proto zachovává široké okno, ale kvůli regionálním rozdílům nevyznačuje jediný český vrchol ani nepředpovídá konkrétní večer.

GBIF při revizi profilu evidoval 22 českých výskytových záznamů přiřazených k přijatému taxonu, z nichž 15 mělo souřadnice použitelné v mapě. Ani jeden počet neměří početnost; u skrytého druhu závisí zejména na cíleném odběru, odborném určení a zveřejnění dat. L. umbratus není v Česku zvláště chráněný a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. Absence kategorie není hodnocením LC ani důvodem rozebírat hnízdo kvůli potvrzovací fotografii.