mravenec písčinný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec písčinný je jeden z nenápadných žlutých Lasius, jejichž dělnice tráví většinu života pod zemí. Jméno svádí k představě výhradního obyvatele písku, jenže doložené evropské lokality sahají od pobřežních dun a vápnitých trávníků přes lomy a lesní okraje až po zahrady, staré zdivo a dokonce rašeliniště. Společné není jediné podloží, ale skrytý způsob života a možnost založit vlastní společnost jen převzetím cizí kolonie.

Mezi dvěma chlupatými sousedy

Lasius sabularum morfologicky stojí mezi L. mixtus a L. umbratus. Na vnější straně zadní holeně dělnice a královny bývá přibližně pět až patnáct odstávajících chlupů: zpravidla více než u typického L. mixtus, ale méně než u silně ochlupeného L. umbratus. Tykadlové násadce nesou řidší, šikmo odstávající chlupy a petiolární šupina se vzhůru jen slabě zužuje.

Žádný z těchto znaků není samostatné čárové kódování druhu. Počty chlupů se překrývají, petiolus mění vzhled podle úhlu a samci patří k nejobtížnějším kastám celé někdejší skupiny Chthonolasius. Revize proto porovnává více znaků a pokud možno sérii jedinců z jednoho hnízda. Žlutá dělnice na mobilní fotografii je poctivěji Lasius ze skupiny umbratus než jisté L. sabularum.

Starší literatura používá jméno podrodu Chthonolasius. Fylogenomická klasifikace dnes tyto mravence řadí přímo do rodu Lasius, historický název však zůstává užitečný při hledání biologických a určovacích prací.

Nejméně teplomilný neznamená chladnomilný

Evropská syntéza jej označuje za jeden z nejméně teplomilných druhů své parazitické skupiny. To vysvětluje neobvykle širokou paletu prostředí: lesy, parky a zahrady u lidských sídel, malta ve zdivu, pobřežní písek, vápencové trávníky i rašelinná plocha. V polském Dolním Slezsku bylo jedno hnízdo u kořenů habru na okraji dávno opuštěného lomu a druhé pod kamenem v nízkém dubovém porostu mezi lomem, xerotermní loukou a lesem.

Tato pestrost neopravňuje označit druh za běžný. Ve srovnání s L. umbratus se sbírá výrazně méně a hluboké chodby se při povrchovém průzkumu snadno minou. Nález pod kamenem navíc nemusí odhalit komoru s královnou ani celý rozsah hnízda. Stejně opatrně je potřeba číst potravu: medovice kořenových mšic dobře odpovídá biologii příbuzných žlutých Lasius, ale použité druhové práce její podíl u L. sabularum přímo nezměřily.

Hostitelský seznam je seznam hypotéz

Oplozená královna nevychová první dělnice sama. Musí vstoupit do hnízda jiného Lasius, jehož dělnice převezmou péči o její první plod. Jak hostitelské dělnice stárnou, pracovní sílu postupně nahradí potomstvo parazita. Povinnost dočasného sociálního parazitismu je dobře doložená; přesná identita hostitele je naopak podstatně méně jistá.

Literatura navrhla L. platythorax, L. niger, L. alienus v historicky širokém pojetí a L. flavus. Kritický přehled z roku 2011 ale výslovně upozornil, že pro žádný z těchto návrhů tehdy nebyl předložen přímý doklad. Profil proto opravil dřívější příliš jisté tvrzení o L. niger: syntetický druhový účet je vodítko, nikoli voucher smíšené zakládající kolonie nebo experiment.

Smíšený nález s Lasius umbratus nic sám nevysvětluje

Pod jedním kamenem v Polsku našli badatelé dělnice L. sabularum i L. umbratus. Dalším kopáním získali devět dělnic prvního a tři druhého druhu, vlastní hnízdo však v tvrdém podkladu nedohledali. Autoři zvažovali těsně sousedící kolonie, společné napadení téhož hostitele, hybridizaci i hyperparazitismus jednoho sociálního parazita na druhém. Hybridizaci označili za velmi nepravděpodobnou; mezi zbývajícími vysvětleními rozhodnout nedokázali.

Takový nález je biologicky zajímavý právě svou neuzavřeností. Společný kámen nedělá z jednoho druhu hostitele druhého a několik dělnic neprokazuje smíšenou kolonii. V atlase proto funguje jako příklad rozdílu mezi pozorováním a vysvětlením, ne jako další položka hostitelského seznamu.

Aláti mohou čekat přes zimu

Pohlavní jedinci byli v evropských hnízdech nalézáni od začátku července do konce října. České přehledy dávají užší letové okno srpen až říjen a severský účet hlavně konec srpna až polovinu října. Kalendář proto zobrazuje srpen až říjen; červencové nálezy jsou aláti v hnízdě, nikoli doložený let. Pohlavní jedinci mohou být v kolonii připraveni dlouho před vhodným počasím.

Pozorování jarních pohlavních jedinců naznačuje, že při špatném podzimu mohou v hnízdě přezimovat. U příbuzného L. mixtus oplodněné samice po letu čekají na chladnější dny, kdy hledají hostitele; u L. sabularum je podobný postup rozumnou hypotézou, nikoli stejně podrobně pozorovaným pravidlem.

Při revizi profilu vracelo GBIF pro přijatý taxon jediný český výskytový záznam a ten neměl souřadnice použitelné v mapě. Nula bodů na mapě tedy neznamená nulu kolonií. Ukazuje spíš mezeru mezi potvrzením druhu českým checklistem a veřejně dostupnými georeferencovanými daty. Druh nemá samostatnou kategorii v českém Červeném seznamu 2017 ani zákonnou druhovou ochranu; ani jedna absence není formálním hodnocením nízkého rizika.