Lasius sabularum

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec písčinný je jeden z nenápadných žlutých Lasius, jejichž dělnice tráví většinu života pod zemí. Jméno svádí k představě výhradního obyvatele písku, jenže doložené evropské lokality sahají od pobřežních dun a vápnitých trávníků přes lomy a lesní okraje až po zahrady, staré zdivo a dokonce rašeliniště. Společný je skrytý způsob života a závislé zakládání nové kolonie v hnízdě jiného druhu.

Určovací znaky ve skupině Lasius umbratus

Lasius sabularum morfologicky stojí mezi L. mixtus a L. umbratus. Na vnější straně zadní holeně dělnice a královny bývá přibližně pět až patnáct odstávajících chlupů: zpravidla více než u typického L. mixtus, ale méně než u silně ochlupeného L. umbratus. Tykadlové násadce nesou řidší, šikmo odstávající chlupy a petiolární šupina se vzhůru jen slabě zužuje.

Žádný z těchto znaků sám k určení druhu nestačí. Počty chlupů se překrývají, petiolus mění vzhled podle úhlu a samci patří k nejobtížnějším kastám celé někdejší skupiny Chthonolasius. Revize proto porovnává více znaků a pokud možno sérii jedinců z jednoho hnízda. U žluté dělnice na mobilní fotografii dostupné znaky dovolují jen určení Lasius ze skupiny umbratus, nikoli jisté L. sabularum.

Starší literatura používá jméno podrodu Chthonolasius. Fylogenomická klasifikace dnes tyto mravence řadí přímo do rodu Lasius, historický název však zůstává užitečný při hledání biologických a určovacích prací.

Stanoviště

Evropská syntéza jej označuje za jeden z nejméně teplomilných druhů své parazitické skupiny. Tomu odpovídá široká škála doložených stanovišť: lesy, parky a zahrady u lidských sídel, malta ve zdivu, pobřežní písek, vápencové trávníky i rašelinná plocha. V polském Dolním Slezsku bylo jedno hnízdo u kořenů habru na okraji dávno opuštěného lomu a druhé pod kamenem v nízkém dubovém porostu mezi lomem, xerotermní loukou a lesem.

Tato pestrost neopravňuje označit druh za běžný. Ve srovnání s L. umbratus se sbírá výrazně méně a hluboko uložená hnízda lze při povrchovém průzkumu snadno přehlédnout. Nález pod kamenem navíc nemusí odhalit komoru s královnou ani celý rozsah hnízda. Stejně opatrně je potřeba hodnotit údaje o potravě: medovice kořenových mšic dobře odpovídá biologii příbuzných žlutých Lasius, ale použité druhové práce její podíl u L. sabularum přímo nezměřily.

Navrhovaní hostitelé

Oplozená královna nevychová první dělnice sama. Musí vstoupit do hnízda jiného Lasius, jehož dělnice převezmou péči o její první plod. Jak hostitelské dělnice stárnou, postupně je nahrazuje potomstvo parazita. Závislé založení kolonie je dobře doložené; přesná identita hostitele je naopak podstatně méně jistá.

Literatura navrhla L. platythorax, L. niger, L. alienus v historicky širokém pojetí a L. flavus. Kritický přehled z roku 2011 však pro žádný z těchto návrhů nenašel přímý doklad v podobě smíšené zakládající kolonie nebo experimentu.

Společný nález s Lasius umbratus

Pod jedním kamenem v Polsku našli badatelé dělnice L. sabularum i L. umbratus. Dalším kopáním získali devět dělnic prvního a tři druhého druhu, vlastní hnízdo však v tvrdém podkladu nedohledali. Autoři zvažovali těsně sousedící kolonie, společné napadení téhož hostitele, hybridizaci i hyperparazitismus jednoho sociálního parazita na druhém. Hybridizaci označili za velmi nepravděpodobnou; mezi zbývajícími vysvětleními rozhodnout nedokázali.

Možné přezimování pohlavních jedinců

Pohlavní jedinci byli v evropských hnízdech nalézáni od začátku července do konce října. České přehledy uvádějí užší období letu od srpna do října a severský odborný profil hlavně konec srpna až polovinu října. Červencové údaje se týkají okřídlených jedinců nalezených v hnízdě, nikoli pozorovaného letu.

Pozorování jarních pohlavních jedinců naznačuje, že při nepříznivém průběhu podzimu mohou v hnízdě přezimovat. U příbuzného L. mixtus oplodněné samice po letu čekají na chladnější dny, kdy hledají hostitele. U L. sabularum se podobný postup nabízí jako možnost, ale dosud nebyl podrobně ověřen.