mravenec žlutý

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec žlutý může na staré louce patřit k nejpočetnějším živočichům, a přesto zůstává skoro neviditelný. Dělnice shánějí potravu v půdě, chodby často neústí nápadným otvorem na povrch a nadzemní aktivita je ve srovnání s tmavými druhy rodu Lasius malá. Přítomnost kolonie proto častěji prozradí zemní kupa, rozrušený drn nebo odkrytí kamene než stezka dělnic.

Tři kasty a jedna obtížná záměna

Dělnice měří přibližně 1,7–4 mm a výrazně se liší velikostí i odstínem: nejmenší bývají bledě žluté, větší hnědožluté. Netvoří tím oddělenou „vojenskou“ kastu. Užitečná je kombinace řídkých dlouhých chlupů na hrudi s absencí odstávajících chlupů na spodní straně hlavy, tykadlových násadcích a vnější straně holení. Oči jsou malé, ale nikoli natolik redukované jako u stejně velké dělnice Lasius myops.

Seifertova revize ukázala, že se absolutní počty ommatidií obou druhů překrývají. Rozhodující je jejich počet vzhledem k šířce hlavy a nejlépe průměr z více dělnic jednoho hnízda. Běžná fotografie proto L. flavus a L. myops často bezpečně nerozliší.

Královna je mnohem větší, hnědá a po založení kolonie má objemný zadeček; nápadná je její hlava užší než hruď. Samec je velikostí blízký dělnici, s úzkou hlavou a odlišnou stavbou kusadel. Určení náhodně nalezené okřídlené samice nebo samce bez spojení s hnízdem proto vyžaduje stejně pečlivé znaky jako určení dělnic.

Pod travním drnem

Hnízdo je trojrozměrná síť chodeb, plodových komor a komůrek vedených kolem kořenů trav a bylin. Zemní kupa je jen jednou z možných podob. Osmileté sledování v anglickém Silwood Parku spojilo plochá hnízda s dobře odvodněnou a osluněnou půdou, zatímco kupy vznikaly při hůře odváděné vodě; v místech se silně omezeným odtokem hnízda chyběla. Tvar kupy tedy není neměnný druhový znak.

Na vhodném trávníku mohou být kolonie mimořádně husté. Ve stejné anglické studii připadalo na jedno hnízdo odhadem 8 000–24 500 dělnic. Taková čísla popisují konkrétní lokalitu a metodu, nikoli univerzální velikost kolonie; jiné populace mají menší hnízda a jedna velká kupa může skrývat složitější sociální uspořádání.

Kořenové mšice nejsou jen „dojnice“

V komorách kolem kořenů žije několik specializovaných druhů kořenových mšic. Sají rostlinnou mízu a odevzdávají medovici, dělnice je olizují, čistí a při odkrytí hnízda odnášejí do bezpečí. Pokus se šesti druhy ukázal, že L. flavus odnáší všechny testované přidružené mšice zpět k hnízdu, ale různě rychle a podle zřetelného pořadí preference. To dokládá cílený transport po vyrušení, nikoli automaticky přenášení každé mšice mezi kořeny.

Trofobióza přitom není prostou výměnou ochrany za cukr. Pontin v jednom starém anglickém trávníku zjistil, že se počet pohyboval kolem 3 000 mšic bez nejmladšího stadia na jedno hnízdo po celý rok, a z letních úbytků usoudil, že mravenci denně spotřebovávali tisíce prvních instarů i část starších jedinců. Mšice tak kolonii poskytují sacharidy v medovici i bílkoviny vlastními těly. Novější genetický průzkum navíc ukázal nenáhodné uspořádání „chovu“: více než polovina zkoumaných kup hostila jen jeden ze tří sledovaných druhů a jednotlivé mšičí komory byly téměř vždy tvořeny jedinou klonální linií.

Zimování je dnes podloženo přímo pro mšici Anoecia zirnitsi. V belgickém terénním souboru byla její černá vajíčka od prosince do března nalezena v hromádkách u mravenčího plodu ve 12 z 30 otevřených hnízd. Laboratorně dělnice vajíčka rozpoznaly, odnesly, shlukly a čistily; tím výrazně omezily poškození dravým broukem i napadení houbami. Mravenci však nebyli nutní k líhnutí a čerstvé nymfy si v pokusu našly kořeny ječmene samy. Tvrzení, že je L. flavus na jaře vždy roznáší na hostitelské kořeny, proto dostupný experiment nepotvrdil.

Jedna královna, nebo více?

Nová královna zakládá kolonii nezávisle a klaustrálně: uzavře se v komůrce a první dělnice vychová z tělesných zásob. Může začít sama, po rojení se ale nezřídka sdružuje několik královen. Laboratorní pokusy N. Waloffové ukázaly, že společně zakládající samice měly nižší úmrtnost a rychleji vychovaly první dělnice. Tato dočasná pleometroze sama o sobě ještě neříká, kolik královen bude mít dospělá kolonie.

Ani zralá hnízda nelze poctivě označit prostě za jednokrálovná nebo vícekrálovná. Genetická studie mimořádně husté populace v jižním Německu zjistila přibližně polovinu kolonií jednokrálovných; zbývající byly vícekrálovné, jejich královna se pářila s více samci, nebo se uplatňovaly oba jevy. Většinu kup obývala jedna genetická kolonie, několik kolonií však využívalo dvě či více kup. Dělnice sousedních hnízd se poznaly, ale reagovaly na sebe málo agresivně. Viditelná kupa tedy není spolehlivou jednotkou pro sčítání královen ani kolonií.

Kupa mění půdu i rostliny

Dělnice vynášejí minerální půdu z hloubky, udržují dutiny a opakovaně narušují povrch. Výsledkem není jednoduše „úrodnější půda“. Šest párů aktivních kup a kontrolních míst ve středním Německu mělo v kupách méně půdního organického uhlíku, nižší potenciální mineralizaci uhlíku, vyšší čistou mineralizaci dusíku a více bazických kationtů; konkrétní účinek závisel na prvku i výchozí půdě. Kupa tak především rozšiřuje prostorovou různorodost půdních podmínek.

Totéž platí pro vegetaci. Pětačtyřicetileté sledování více než dvou set kup na vápnitém trávníku ukázalo, že obsazené kupy rostly, zatímco opuštěné ztrácely objem a některé zanikly. Rostliny využívající pravidelně vynášenou půdu na aktivních kupách přibývaly a po opuštění části z nich ubývalo; postupně je nahrazovaly druhy okolního zapojeného trávníku. Výsledek závisí na stáří a aktivitě kupy, expozici svahu, půdě i režimu pastvy, nikoli na jediném obecném seznamu „mravenčích rostlin“.

Rojení a ochrana

Skutečné lety probíhají převážně od července do září, nejčastěji v srpnu a později během dne. V jedné oblasti se mohou sousední kolonie vyrojit současně a na krátkou dobu udělat jinak skrytý druh velmi nápadným. Okřídlení jedinci se však mohou v hnízdě vyskytovat už od června a ještě v říjnu; přítomnost pohlavních jedinců není totéž jako pozorovaný svatební let.

Český Červený seznam 2017 zařadil mezi ohrožené dvanáct druhů mravenců, Lasius flavus mezi nimi není. Neuvádí jej ani příloha III vyhlášky č. 395/1992 Sb., takže u nás není zvláště chráněným druhem. Z toho nelze odvodit formální kategorii LC ani bezvýznamnost jednotlivých lokalit: dlouhověké kupy jsou svébytné půdní a vegetační mikrobiotopy a jejich zánik mění strukturu trávníku i tehdy, když samotný druh zůstává široce rozšířený.