Lasius citrinus

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Lasius citrinus je dobrým příkladem druhu, u něhož „vzácně pozorovaný“ nemusí automaticky znamenat „všude mimořádně vzácný“. Dělnice se na povrchu pozorují zřídka a většina jejich aktivity patrně probíhá pod zemí. V některých zemích proto většinu dokladů netvoří nalezené kolonie, ale jednotlivé okřídlené královny z pastí.

Ve starší literatuře se skrývá pod jménem affinis

Revize z roku 1988 pojednává tento druh jako Lasius affinis. Jméno affinis však nebylo pro tento mravenčí taxon použitelné kvůli starší homonymii a dnešní literatura používá platné jméno L. citrinus. Při hledání historických údajů je proto nutné znát obě jména. Také označení Chthonolasius se ve starších klíčích a článcích objevuje jako podrod pro žluté dočasné sociální parazity; v atlasu druh zůstává správně v rodu Lasius.

Záměna názvů není jen knihovnický detail. Pokud databáze nebo digitalizovaná sbírka nepřipojí synonymii, vyhledávání pouze „Lasius citrinus“ může vynechat podstatnou část starších morfologických a ekologických údajů.

Hluboký zářez je začátek určení, ne jeho konec

Dělnice je světle hnědožlutá, královna tmavší. U obou samičích kast má petiolární šupina hluboké vykrojení, které je u vstupu obvykle širší než u oblého dna. Na lících, tykadlových násadcích a zadních holeních téměř chybějí dlouhé odstávající chlupy. Na plochách zadečkových článků jsou naopak odstávající chlupy rozložené poměrně rovnoměrně.

Nejpodobnější Lasius bicornis má zpravidla menší tělo, užší petiolus s jinak utvářeným zářezem a dlouhé chlupy na zadečku soustředěné hlavně k zadním okrajům článků. Jediný rozmazaný snímek žluté dělnice tyto rozdíly neukáže. Potřebný je ostrý čelní pohled na petiolus, boční i horní pohled na ochlupení a ideálně více dělnic z jedné kolonie.

Samci představují ještě těžší úkol. Nemají stejně diagnostický tvar petiolu a norská studie výslovně upozornila, že tehdejší metody je od blízkých druhů nespolehlivě oddělovaly. Záznam samotného samce proto nemá být bez odborné revize automaticky připsán tomuto druhu.

I velká revize měla jen malý vzorek

Seifertova evropská revize pracovala u tohoto druhu s osmi královnami, třiceti dělnicemi z deseti hnízd a dvaceti samci z devíti hnízd. To je pro vytvoření diagnózy cenný materiál, ale zároveň připomínka, jak útržkovitě byla variabilita druhu známá. U málo obvyklého exempláře je bezpečnější uvést „okruh L. citrinus/bicornis“ a vyžádat si kontrolu specialisty než vyrobit přesný, ale falešně jistý záznam.

Určování navíc nezachrání automaticky DNA čárový kód. Norští autoři zjistili, že použitá sekvence mitochondriálního genu COI nerozlišila L. citrinus, L. umbratus a L. sabularum. Neznamená to, že druhy nejsou platné; znamená to, že tento jediný marker v daném souboru neposkytl rozlišovací signál a morfologie zůstala nezbytná.

Lesní okraj známe lépe než samotné hnízdo

Většina ekologických údajů spojuje druh s teplými listnatými lesy, jejich slunnými okraji, starými stromy a rozkládajícím se dřevem či kořeny v půdě. Zmíněna jsou také místa mezi travou a vřesem. Přesný obraz hnízda je však překvapivě slabý: norský nález několika desítek dělnic pocházel zpod malého kamene, avšak vlastní hnízdo se nalézt nepodařilo. Profil proto z úkrytu dělnic nedělá jistý typ hnízdění.

Přímá, druhově specifická měření potravy rovněž chybějí. Podzemní žlutí Lasius běžně využívají medovici kořenového savého hmyzu, takže stejná vazba je u L. citrinus biologicky pravděpodobná. Dokud však není doložen obsah potravy nebo přímé chování kolonie, nelze z této skupinové podobnosti vyvozovat přesný seznam kořisti ani podíl jednotlivých zdrojů.

První generaci vychovají cizí dělnice

Královna patří k dočasným sociálním parazitům. Po spáření musí získat přístup do již fungující kolonie příbuzného Lasius a její první plod vychovávají hostitelské dělnice. Ty postupně stárnou a jsou nahrazovány dělnicemi parazita, takže zralá kolonie už nemusí smíšený začátek prozrazovat.

Za nejlepšího známého kandidáta je považován Lasius brunneus, druh vázaný na stromy a lesní prostředí. Použité prameny ale vztah formulují jako pravděpodobný, nikoli jako sérii přímo sledovaných převzetí hnízda. Profil proto nepřidává další hostitele podle pouhé společné přítomnosti a nepopisuje konkrétní způsob odstranění hostitelské královny, který u L. citrinus nebyl těmito zdroji přímo pozorován.

Norský objev posunul známý okraj o stovky kilometrů

Studie z roku 2015 přinesla první norské a tehdy i první bezpečně doložené severské nálezy L. citrinus. Ležely více než 800 kilometrů od nejbližších známých evropských výskytů. Autoři zaznamenali sedm okřídlených královen v intervalech Malaiseho pastí a roku 2015 také skupinu několika desítek dělnic. Takový skok může znamenat izolovanou severní populaci, ale také velkou mezeru v průzkumu druhu, který se běžnými metodami hledá špatně.

Většina norských královen připadla do pastí běžících v květnu a červnu, jeden interval zasahoval od konce července do srpna. Interval vybrání pasti však není přesným dnem letu. Navíc okřídlené královny mohou podle autorů přezimovat a objevit se na jaře až po letu z předchozí sezony. Proto zde kalendář nemá označený pevný vrchol a zachovává nízkou jistotu.

Český výskyt stojí na malém počtu dokladů

Český checklist druh potvrzuje, ale starší faunistická syntéza považovala za spolehlivě revidovaný český materiál zejména nález ze Starého Hrozenkova na jižní Moravě z 8. května 1989. Některé dřívější údaje z Čech neměly dohledatelný nebo bezpečně ověřený dokladový materiál. Není tedy poctivé převést položku v checklistu na tvrzení, že je druh v Česku široce rozšířený.

Právě u takového druhu má mimořádnou cenu dobře dokumentovaný nový nález: datum a souřadnice, charakter lesa a mikrostanoviště, kasta, více ostrých pohledů a informace, zda šlo o past, jednotlivce, nebo skutečnou kolonii. Hnízdo není vhodné kvůli ověření rozebírat; k odbornému přezkoumání má sloužit šetrná dokumentace a práce se specialistou.

Chybějící kategorie neříká, že je vše v pořádku

Český červený seznam 2017 druhu nepřiděluje samostatnou kategorii a vyhláška č. 395/1992 Sb. jej jmenovitě nechrání. To není hodnocení „málo dotčený“ ani důkaz stabilní populace. U druhu s několika bezpečnými doklady, skrytým životem a obtížným určením může být hlavním problémem právě nedostatek dat. Zachování starých listnatých stromů, teplých lesních okrajů, tlejícího dřeva i nenarušené půdy je rozumné opatření pro jeho pravděpodobné prostředí, nikoli náhrada cíleného českého průzkumu.